Tak Pavle, až na ten nadpis, pěkný... Když jsem loni nastoupil místo do služby do zaměstnání, jedna kolegyně (ve věku mé dcery), pronesla, že jsem vysloužilý podplukovník. Nasadil jsem svůj "zlý" výraz a vysvětli jí, že se necítím vysloužilý, ale maximálně zasloužilý Zhruba ještě týden se bála na mne promluvit, než opravdu uvěřila, že to bylo myšleno v žertu. Nakonec jsem dnes podplukovník v.v. (pro nevojáky ve výslužbě).

Ba ba, už je to tak. Vyrostla. Nicméně názorově a životními postoji se zas tak moc nezměnila.

Proboha, ta pohledná slečna s šerpou, je ta samá, co tě na vodě plísnila za zabití komára, co má taky právo na život? Trošku vyrostla...

Sám netuším, ale líbilo by se mi, kdyby rčení "V zdravém těle zdravý duch" platilo i opačně. Alespoň si namlouvám, že mozek mi ještě funguje obstojně.

Tak to jsem zvědav...

Asi už to tak bude, že nám život občas přináší podobné situace, a tomto případě je blízkost přírody nesporná výhoda. Ale i pohyb v ní má svá úskalí, o kterých by se mohla vyprávět taky hromada příběhů – tak snad třeba příště…

Pavle je až s podivem, jak ti v některých popisovaných situacích rozumím . A jsem vděčný svému vnoučkovi, že bydlí v malé vesničce, kde je to v podstatě všude kousek. Buď domů, nebo do lesa...

No vidíš a mně to zase přijde až až. Inu „výdrž“ (stejně jako „čas“) je hodně relativní pojem, se kterým obzvláště my muži umíme vhodně manipulovat… Každopádně je ale potřeba vyzdvihnout a ocenit tvoji vytrvalost ve čtení a věrnost, kterou těmto stránkám zachováváš, stejně jako ochotu zde i reagovat. Moc si toho vážím.

Tak za mne dobrý... Tlenéle, teprve až pátý článek tvého blogu je o hokeji. Čekal jsem, že "vydržíš" déle

Přesně jsi vystihl vystihl merit věci...