aktualizováno: 27.01.2012 02:59:10
SK SRŠNI KUTNÁ HORA - DOROST 2011/2012
Hlavní strana | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Reklama verze Business na WebSnadno.cz | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Vítejte! Welcome! Willkommen! Здравствуйте!
 ve světě hokejového týmu Dorost SK Sršni Kutná Hora
Další zápas:
úterý 31.1.2011 Vlašim - Sršni
sraz v kabině: 15.30
odjezd autobusu: 15.45
TENTO TÝDEN SLAVÍ  Janek Kořistka
1.Bude ti krásných 17 let. Jak se cítíš? Co oslava a dárky?
Já nevím, protože všechno mám, takže asi nějaký zbytečnosti. Hlavně aby bylo dobrý jídlo. Oslavovat budeme s Peťanem, který má taky narozky – takže večer v „Český“. Jinak se cítím dobře, ale pořád stejně.
2.Kdyby se dal vrátit čas a mohl jsi změnit jakékoliv rozhodnutí ve svém životě, co by to bylo?
(dlouhé, hóóóódně dlouhé ticho) Nevím, tak asi bych dal víc gólů proti Berounu (trenér se směje poprvé).
3.Co říkáš na naše webové stránky a co by si na nich případně změnil?
Tak já si myslím, že je fajn, jak to tam žije a že se tam dávají stále nové příspěvky. To jako nikde jinde není a je vidět, že se o to zajímáte a věnujete tomu hodně času (trenér červená). No a co bych změnil? Už vím!!! Tam v rohu, co je fotka nejlepšího hráče zápasu, bych dal stabilně svojí (trenér se směje podruhé).
4.Vyhovují ti spíš větší kluziště, nebo ty menší?
No já mám radši větší a širší kluziště, protože je tam víc místa a snadněji se mi tam jako útočníkovi objíždějí hráči. Třeba jako to mají v Kralupech, to mi vyhovuje.
5.Náš vztah - trenér - hráč, trvá již déle než deset let a ne vždy jen svítilo slunko. V čem se podle tebe, kdo z nás, za ty roky změnil?
No tak já jsem tedy trošku vyrost. Ale jinak si vzpomínám na sezónu, kdy jsem moc nehrál a kdy jsme odjížděli i z turnajů. To jsem na Vás byl tedy pěkně naštvaný. Ale teďka už jste prozřel a už mě stavíte jak je potřeba. Zkrátka jste přišel k rozumu (trenér se směje potřetí a málem se zalkne).
Takže ty jsi vyrostl a já zmoudřel.
Ano.
Petr Švejda
1.Pomalu stojíš na prahu dospělosti. Je něco konkrétního, čeho by si chtěl v životě dosáhnout?
No tak já nevím. Dostat se určitě na vejšku a pak asi dělat práci, která mě baví a možná založit rodinu. Jinak asi nic.
2.Během svého hokejovém růstu jsi vyzkoušel skoro všechny posty. Hraje se ti lépe v obraně nebo v útoku?
No tak asi v obraně, protože se tam nemusí tolik bruslit. Na druhou stranu je ale obrana náročnější, protože když to po.eru v zadu, tak můžeme dostat góla. Když to ale po.ere útočník, tak sice nedá góla, ale vzadu ještě zbývá bek. Přesto spíš ta obrana.
3.Vzhledem k reorganizaci soutěží před pár lety, jsi zažil tři dlouhé sezóny v řadě jako nejmladší či mladý hráč týmu. Měl bys nějakou radu či doporučení pro současné benjamínky?
No ono je to fakt těžký. Tak snad aby se chovali normálně, neměli nějaký kecy a prostě byli spíš vzadu a pak za dva roky můžou být jako my a dělat si skoro všechno co chtěj. Takže hlavně neprovokovat ty starší! (skutečně dlouhý smích trenéra)
4.Kdo je pro tebe na ledě největší rival? Který hráč, či tým?
Tak hráč, asi ten plešoun z Berouna a tým určitě Beroun. Oba chceme vyhrát letošní soutěž, takže ta rivalita tam je určitě veliká.
5.Co považuješ za dosavadní vrchol své sportovní kariery?
No tak to fakt nevím, protože já jsme nikdy vyhlášený, jako nejlepší hráč nebyl. Určitě ale okamžiky, kdy je to například vyrovnaný a já nahraju na rozhodující gól. Ale asi hlavně když jsme několikrát skončili na prvním místě, takže spíš ty týmový úspěchy.
VZHŮRU DO POSLEDNÍ TŘETINY Díky odloženým zápasům se nám trochu oddálil start třetí a rozhodující části naší soutěže, která definitivně určí celkového vítěze. Ovšem tento víkend to již začne a my bychom měli být 100% připravení, soustředění a ochotní udělat pro úspěch maximum a možná ještě víc. U některých (a nejen hráčů), ale trochu nepochopitelně zaznamenávám názor typu: „Rozhodne poslední zápas v Berouně“. Důrazně nesouhlasím a se zdviženým prstem upozorňuji, že je před námi ještě sedm zápasů, a každý z nich bude těžký a může rozhodnout, že už třeba v Berouně nebude o co hrát!!!
Vytyčení cíle našeho snažení je nesporně věc nutná a důležitá, neb již starý Seneca říkal: „Jestliže nevíme, ke kterému přístavu míříme, žádný vítr není příznivý.“ A je jistě pravdou, že cíl by se měl stát jakýmsi zářícím majákem v dáli na obzoru, udávající směr a motivaci naší cestě. Ovšem pro zasněné pohledy do dáli nesmíme nikdy zapomenout koukat se i pod nohy, abychom zbytečně nezakopli. Naším hlavním úkolem teď není vidět to, co se matně rýsuje v dálce, ale poctivě pracovat a připravovat se na to, co leží přímo před námi. Což znamená - na každý příští zápas.
Kdo si myslel, že dosáhneme něčeho velkého s malými problémy, se prostě mýlil! Cestou za velkými věcmi musíme překonat velké problémy a to zvládne pouze silný tým, poskládaný ze silných osobností, které vezmou výzvu dosáhnout něčeho výjimečného za svoji! Hnacím motorem našeho snažení je pochopitelně náš cíl, ale cesta, která k němu vede je rozložená do jednotlivých kroků, které je potřeba bezchybně zvládnout a každý z nich může být ten klíčový. Přistupte proto ke každému následujícímu zápasu, třetině, střídání zodpovědně a s maximálním nasazením, protože nejeden sportovec v minulosti, který měl sice potenciál porazit kohokoli, byl nakonec sám poražen svojí lehkovážnou myslí!!!
Je to jakýsi zákon přítomnosti a nezačínejte zbytečně hledat v jakémkoliv zákoníku, či sbírce zákonů! Tam nikde ho nenajdete. Jde o to uvědomit si, že v daném okamžiku nemáme nic jiného než tu danou chvíli. A tak musíme prožít každý zápas, celý zbytek soutěže - chvilku po chvilce. Ano „teď a tady“, to je vždy ten jediný a správný čas. Je pravda, že naše mysl se občas zatoulá do časoprostoru, kterému říkáme minulost nebo budoucnost, ale svůj výkon nedokážeme realizovat v jiném okamžiku než je ten současný, v přítomnosti! Zkrátka být myslí tady a v této minutě! To, co se stalo minulý zápas, před měsícem je nyní pryč – zůstalo to pouze v hlavě formou vzpomínek a to co přijde, je zase pouhý sen! Být v přítomnosti je nejlepším podhoubím pro super výkon každého jedince. Nezapomínejte na to, až půjdete znovu na led! Pokud se mysl toulá kdekoli, tělo ale zůstává vždy tady a teď. Zkrátka nemělo by být nic důležitějšího než tato chvíle! Přítomnost!
KDOPAK NÁM TO SLAVÍ SVÁTEK?
Jako dárek na tento víkend, jsem si pro Vás připravil malý kvíz. Takže se příjemně posaďte, proklikejte si následující rozhovor a pokuste se odpovědět na úvodní otázku.
1.Vím, že jsi a vlastně celá tvoje rodina, nesmírně zapálení a všestranní sportovci. Jak vnímáš zájem dnešních dětí o sport?
Asi jak konstatoval nedávno Mates: „V Kutný Hoře je přibližně 100 dětí, kteří dělají absolutně všechno a ostatní nic“. Rodiče na to se.ou! Je to o rodičích!
Takže vidíš problém v rodičích?
Nepochybně!
2.Je nějaký zápas, případně víc zápasů, které Ti utkvěly v paměti?
Tak v letošní sezóně se mi rozhodně líbil zápas v Rakovníku, který byl možná svým výsledkem jednoznačný, ale bylo na to hezké pokoukání. No, a kdybych měl jít do minulosti, tak například Bílina – to byl fešácký zápas.
3.Pro některé jsi možná kontroversní hokejová osoba. Jak to vnímáš?
Mají asi spoustu důvodů si to myslet. Co s tím já můžu dělat? Těžko jim to budu vymlouvat. Já se nemíním obhajovat, jestli mě někdo vidí jako kontroversního, tak ať mě tak vidí.4.Co by si vzkázal lidem, kteří tvrdí, že hokejisté jsou jednodušší a správný manažer hraje golf?
Nevím, v tom případě mě to odsouvá z role manažera někam mimo. Ale zase chápu, že pokud někdo zná takového ..r.. ..m.., může mít ten dojem. Takhle jednoznačně se to ovšem říct nedá, ale nepochybně jsou mezi hokejisty hrozná ho.ada. Jsou tam ovšem taky lidi, kteří jsou rozumní. Jestli je ale víc těch ho.ad, nebo těch rozumných já neposoudím.5.Přemýšlíš někdy o budoucností? Jak se vidíš v krásném věku 45 let?
Myslíš šedou lišku? Nevím, s tou hypotékou rozhodně přemýšlím, takže doufám, že budu dlouho živý a zdravý. Jinak až mi bude těch pětačtyřicet, bude čelo ještě dál a jinak doufám, že se nezmění nic. I když jak na tebe koukám, tak možná ano!!!TENTO TÝDEN SLAVÍ Pavel Sirotek
Aby ti nebylo líto, že stále s někým děláš rozhovory a s tebou nikdo, chopil jsem se redakčního pera (klávesnice) a pár otázek si pro tebe připravil.
1.Dnes máš, jak všichni víme, 45.narozeniny. Na kolik se ale doopravdy cítíš?
Tak především, těch lidí co to ví, je minimum, a když se mě ptáš takhle po noční, tak si připadám trochu jak Erbenova Polednice: „Malý, hnědý, tváře divé, pod plachetkou osoba, o berličce, hnáty křivé, hlas – vichřice podoba“. A k tomu s tím trilobitem co mám na břichu, těžko dýchám, kolena křupou a oči jsou pomalu na odpis. Takže asi už vážně nejsem nejmladší, ale cítím se na dvacet.
2.Když se vrátíš o takových dvacet let zpátky. Chtěl jsi být, nebo věděl jsi, že někdy budeš, hokejový trenér?
Musím říct, že vždycky mě bavila práce s dětmi a již v té době jsem se věnoval nejrůznějším aktivitám zaměřeným na mládež a sport a dokonce jsme s Martinou vedli i takové kroužky. Ale jestli jsem věděl ve dvaceti, že budu hokejový trenér? Nad tím jsem tehdy asi neuvažoval. To nějak postupně a časem vyplynulo samo a musím říct, že jsem tomu rád. Jako trenér se snažím krok za krokem učit své svěřence základním dovednostem, ale snažím se jim taky připomínat, že základními atributy života a nejen toho sportovního, je pracovitost, úcta, samostatnost, respekt, disciplína a především zodpovědnost. Lidské vlastnosti, které jsou a vždy budou nadčasové a jediné správné.
3.Cíl letošní sezóny je vyhrát soutěž a dostat se do baráže o ligu. Co by pro tebe znamenal neúspěch, ať už v KLD nebo v baráži? Třeba už lepšímu týmu „velet“ nebudeš?
No tak v tom mám vcelku jasno. To už mi řekl jasně jeden člen výboru před sezónou: „Buď postoupíš, nebo tě odvoláme!“. Samozřejmě, každý máme přirozenou touhu vyniknout a já bych si to upřímně přál, ale především pro Vás, abyste si to zažili, vyzkoušeli, a protože si myslím, že za ty roky dřiny, na to máte právo. Ovšem, to že já se domnívám, že si to zasloužíte, neznamená, že Vám to někdo dá zadarmo. To si budete muset vybojovat sami a o mě tady vůbec nejde. A když to neklapne, bude mi to samozřejmě líto, ale život tím nekončí, nic zásadního se nezmění a pojedeme dál. Neberu to jako nějakou zvlášť velkou tragedii, v životě přece nastanou daleko horší okamžiky, než by byl tento.
4.Podle internetových diskusí a článků by se leckterému návštěvníkovi webu mohlo zdát, že ty a vedoucí mužstva – Zdeněk Jelínek, mezi sebou máte rozbroje, navzájem si závidíte a nemůžete unést úspěch toho druhého. Popiš nám, jaký je ale opravdu váš vztah?
To je zbytečná otázka. Já přeci nemám co Zdeňkovi závidět, protože jsem nezaznamenal, že by někdy dosáhl nějakého úspěchu! Vzpomínáš přeci na loňský Malešov Open, jak jsme porazili Jelinkovi v nohejbale i tenise, a tak bych mohl jen pokračovat. No, a jestli považuješ za úspěch, že ho v disciplíně „nošení trenérů“ na soustředění, konečně jednou donesli, no nevím, nevím. Protože již teď ale s obavami očekávám pozvání na Zdeňkův kobereček, za tuto opovážlivost…., tak vážně. Oceňuju jeho neskutečnou pracovitost, flexibilitu, vitalitu a v neposlední řadě i humor, přestože jeho terčem jsem většinou já. Máme hodně podobný pohled na život a názory na mezilidské a rodinné vztahy. A v neposlední řadě, za ty roky co se známe, na mě nikdy nezahrál levou.
5.Tato „otázka“ ti nabízí prostor stručně se vyjádřit k čemukoliv, co tě napadá nebo trápí (otázka č.4 je už ale uzavřena!).
Co mě napadá a trápí? Trápí mě moje děti, a když se podívám na tebe a tvoje koleno, tak je toho až dost.
To neříkej táto!
Dobře tak jinak. Na naší, lidskou blbostí a globálním oteplováním (nevím, co je horší), sužované modré planetě, je tolik problémů, že moje soukromá mikrotraumata jsou v porovnání s tím zcela malicherná. Proto osobně držím palce a snažím se pomáhat lidem, o kterých vím, že mají dostatek erudice, zkušeností, vůle, sil a doufám i kompetencí k tomu, aby místní rybníky nejen rozčeřili, ale zcela vypustili a napustili novou, čistou a lepší vodou. Nejsem však natolik naivní, abych věřil na zázraky. Přesto dík, za každou vydařenou věc. A abych nekončil pesimisticky, víš, kdo byl Muhammad Ali?
Jo.
Tak ten kdysi řekl: „Člověk, který v padesáti vidí svět stejně, jako ve dvaceti, ztratil třicet let života.“ Tak doufám, že já těch pětadvacet neztratil.
ODLOŽENÁ UTKÁNÍ Plánovaná utkání našeho celku podle rozpisu KLD proti týmům Slavoj Velké Popovice a Spartak Vlašim se odkládají. Důvodem tohoto kroku je účast gympláků na lyžařském výcvikovém kursu v italské Aprice. Po domluvě všech týmů byla stanovena náhradní data střetnutí takto:
Spartak Vlašim – Sršni Kutná Hora úterý 31.1.2012 od 18.00 hod.
Sršni Kutná Hora – Slavoj Velké Popovice neděle 5.2.2012 od 17.00 hod.
Sršni Kutná Hora - HC Beroun3 : 6 ( 1:2, 0:2, 2:2 )Šňůra bez prohry ukončena
V sobotu 7.1. od 11.30 hod. jsme otevřeli nový, kalendářní, hokejový rok, a že to bylo zrovna zápasem s Berounem - to byla výzva, neboť se jednalo o přímý souboj dvou v současnosti nejlepších celků KLD.
Zápas začal v poměrně solidním tempu a brzy bylo zřejmé, že tentokrát si všichni více než dost zabruslí. Kvalit soupeře jsme si byli snad až příliš vědomi, a tak naše hra ze začátku představovala zbytečný respekt, okořeněný spoustou nepřesností. V čase 4.40 David neudržel střelu soupeře ve své výstroji a vsedě se jen podíval, jak puk za jeho zády s přispěním dojíždějících hráčů skončil v brance - 0:1. Naše hra postrádala větší sebevědomí a v útoku jsme byli zcela bezzubí, protože jsme v podstatě pořádně nevystřelili na branku. Na konci patnácté minuty jsme inkasovali podruhé a ani u této branky neměl David úplně čisté svědomí, když mu puk propadnul mezi rukou a tělem – 0:2. Nebylo nám zrovna nejlépe a psychika mužstva se potácela ruku v ruce s produktivitou někde v záporných hodnotách. Prakticky žádný z útoků si nedokázal vytvořit tlak, či snad dokonce brankovou příležitost. Světlo do tunelu vnesl až dvě minuty před přestávkou Dominik, který konečně protrhl neprůstřelnost brankáře Berouna. Svojí dorážkou Petrovi rány od modré, probudil doposud poněkud zaskočené domácí diváky z posmutnělé letargie a vypadalo to, že se nám začne lépe dýchat. Po dvaceti minutách jsme tak měli jednogólový deficit.
Ač vstoupili Sršni do druhé třetiny aktivně a v prvních deseti minutách se hra odehrávala spíše v obranném pásmu Medvědů, nedařilo se jim své šance proměňovat. A tak padla třetí branka a opět za záda kutnohorského gólmana. Po jednom závaru u medvědího brlohu, kdy Sršni nedotáhli slibnou šanci, vyrazili hosté do protiútoku a ve své vlastně první příležitosti v této třetině, v čase 32.31, zvýšili na 1:3. Bohužel za dvě minuty to již bylo 1:4 a bylo jasné, že dneska to půjde jen velmi těžko. Světelná tabule tak po čtyřiceti minutách čisté hry hlásala přihlížejícím, že Sršni budou muset vstřelit minimálně tři góly, aby mohli pomýšlet na nějaký bod z tohoto zápasu, což vzhledem k střeleckému tápání nevypadalo moc reálně.
Do poslední třetiny jsme nastupovali s odhodláním, ale nejsem si už tak jist jestli i s přesvědčením. Bohužel hned v její úvodní minutě jsme se dopustili chyby na konci ubráněného oslabení a tím se nám vidina dobrého výsledku vzdálila na míle daleko – 1:5. Sebevědomí pod bodem mrazu, a přestože se klukům nedala upřít snaha, pořád nám to tam jaksi ne a ne spadnout. Až v 51.min. během naší přesilovky našel Martin přesnou nahrávkou dobře najetého Marwa a ten z první a dobře – 2:5. Soupeř však s odpovědí dlouho neotálel a za dvě minuty nachytal střelou ze středního pásma Davida na nedbalkách. Stav 2:6 a na naší straně došlo ke střídání brankařů, kdy tak poprvé dostal příležitost víceméně ztuhlý Michal Kůrka. Sršni se o slovo přihlásili ještě v čase 57.34, kdy se Jendovi podařilo vstřelit třetí gól, ale Medvědi již s dostatečně vysokým náskokem v zádech hru kontrolovali a v pohodě si dokráčeli pro zasloužené vítězství 3:6.
Sérii výher asi nebylo možné táhnout donekonečna. Přišla tedy prohra a zkomplikovala naši situaci. Věděli jsme, že můžeme uspět pouze disciplinovaným výkonem s maximálním nasazením a bojovností, což se ne zcela podařilo. Bohužel jsme se nedokázali vyvarovat několika zaváhání a individuelních chyb ve spojení se zbytečným respektem, z čehož pramenil malý tlak do branky a zásadní problém se střelbou a koncovkou. Většinou si po takovém zápase říkám: „Jo, ten s tou modrou helmou, ten byl sakra dobrý“, ale tady si na nikoho takového moc nevzpomenu, protože byli všichni dobrý. Soupeř vyhrál zaslouženě a není o čem diskutovat. Převýšil nás v hokejových dovednostech jednotlivce, ale i kombinační hrou a jejich gólman podal jistější a lepší výkon. Jestli se dá říci o tomto zápase z pohledu Sršňů něco pozitivního, tak snad jen to, že už je za námi. Nedělejme však z prohry větší pohromu než je. Měli jsme unikátní možnost a tu jsme promarnili. Až tuhle porážku vydýcháme, musíme si sednout na zadek a bude důležité, jestli se z prohry poučíme a jak zvládneme následující zápasy. My teď nesmíme hledět zasněně do budoucnosti a přemýšlet nad tím co bude v březnu, ale pouze se soustředit na každé následující utkání a jit od zápasu k zápasu. Zatím zůstáváme v čele a stále máme vše ve svých rukách.
Vybrat nejlepšího hráče včerejšího zápasu, nebylo popravdě vůbec jednoduché. Přesto nejvíc hlasů získali Dominik a Marw. Dominik byl jeden z mála, kterému nechyběla odvaha a zdravé sebevědomí při hře dopředu. Hrál aktivně celých 60 min. a s využitím svých dovedností na malém prostoru patřil k nejnebezpečnějším útočníkům. Marw odehrál opět svůj nesmírně kvalitní standart. Jistota a přehled vzadu, aktivita, dobrá střela a výborná poziční hra dopředu. Tradičně dostával od soupeřů slušnou sodu, přesto se nikdy nesnížil k tomu, že by oplácel, nebo zbytečnou nedisciplinovaností oslaboval tým, natož pak v zápase rezignoval. Škoda, že jsou však hráči, o kterých to napsat opravdu nemohu. Ale to už si nechám do kabiny.
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Kůrka
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Jestříbek, Tomčík, Pavlíček
branky: Jiráň, Marvan, Tvrdík
asistence: Švejda Petr, Pipek, Sádlo
Sršni Kutná Hora - Stará Garda9 : 12Silvestrovská hodovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka Rok opět utekl jako voda a vánoční přestávka, která v mém případě znamená trvalé pojídání všeho, měla ve čtvrtek 29.12.2011 na programu v kutnohorské aréně souboj hokejových titánů. Tedy již tradiční klání dorostenců se Starou Gardou, na které plynule navázal večer labužníků a s ním spojená silvestrovská rozlučka.
Vezměme to ale pěkně popořádku. Dvě předchozí měření sil opanovali mlaďoši, což jen umocňovalo snahu o kvalitnějšího soupeře, a tak byl letos poprvé pověřen sestavením soupeřova týmu Pepa Macháček. Výzva byla přijata a po zodpovědné několikatýdenní práci, kdy z toho měl lehce hlavu do jehlanu, představil veřejnosti výsledek svého manažerského snažení v 18.00 hod. na modré. Od dob, co existují internetová fóra, jsem nečetl o manažerovi či trenérovi, který by rozuměl své práci víc než anonymní pisálci, kteří přesně ví, kdo do sestavy patří a kdo ne. Ovšem Pepa je všechny vygumoval. Sestavil naprosto vyvážený a kvalitní tým, kterému kryl záda výborný brankař a ve svém středu měl pár opravdu dobrých hokejek, oddílové trenéry, včetně nejvyšších funkcionářů našeho oddílu i s několika rodiči.
Na tomto místě je třeba zmínit, že naše squadra ochuzená o několik pevných pilířů základní sestavy napovídala, že role dorostenců letos nebude zdaleka tak jednoznačná. Absence Jendy dokonce vyvolala v soupeřových řadách tak neskrývanou vlnu radosti, až jsem pojal podezření, zda není kriminalistou Pepou někde v rámci výslechu vězněn jen o chlebu a vodě. Pravdou však bylo, že kuloáry kolovala teorie poněkud vulgárnější a místy až obscénní, ale její základ postavený na holých až brutálně jednoduchých faktech, nepřehlédnutelných mezi jednotlivými turnajovými zápasy, vyvolával v nás všech pocit, že tak nějak by to mohlo skutečně být. Nesmím ještě opomenout neúčast Janka, kterému neznámý bacil vyhnal teplotu ke čtyřiceti stupňům, takže doma vypnuli v rámci úspory energie topení a celá rodina si nahřívala ruce o jeho hlavu.
Ale ve zkratce k zápasu. Puk opouštějící, po krátkém rozbruslení, mou rozhodcovskou dlaň, signalizoval start utkání, a steč mohla být započata. Úvod trochu připomínal slavné taktické bitvy mezi Karpovem a Kasparovem a po chvilkovém metaforickém oťukávání pěšců se dostaly do hry i větší figury a před oběma brankami začalo být rušno. Vedení se několikrát ujali staří matadoři, ale dorostenci vždy dokázali bezprostředně odpovědět, a tak se do půlky zápasu skóre několikrát překulilo až do stavu 5:5. Za zmínku ještě stojí, že rozhodčí (tedy já) v zápase nasadil hodně benevolentní metr a hráči si tak několikrát prošli náročnou zkouškou psychické odolnosti. Verdikt uznávající gól do úmyslně posunuté branky, však definitivně překročil meze Michalovi trpělivosti a nepublikovatelnými výrazy mi vysvětlil, že končím. Srdeční činnost a odvahu jsem si proto několikrát vylepšil iontovým nápojem ze Zdeňkových zásob a následně Michalovi jako prvnímu písknul zakázané uvolnění. V tu chvíli začal upadat do maniodepresivních stavů a já usoudil, že nebude radno se pohybovat v jeho blízkosti. Dalším zajímavým momentem byl Zdeňkův gól krátkým švihem, ale především obléknutí dresu s č.55, kterým si vysvětluji jeho omládnutí a zejména zapálení dynamitu v jeho nohách.
Za vyrovnaného stavu dohrávali utkání dva různě naladěné týmy. Stará Garda hrála klidnou kombinační hru, přičemž občas zahrozila z rychlých protiútoků, zatímco dorostenci měli převahu a víc střel, které však téměř všechny pochytal výborný gólman. Jeho tělo přitahovalo onen kaučukový nesmysl jako magnet piliny a střelcům Sršňů přibývaly na čele i jinde stále nové a nové vrásky. Oproti tomu ve vlastní obranné třetině měli sváteční náladu a hráli něžně, bez důrazu, takže soupeř několikrát ještě zvedl ruce nad hlavu, až utkání skončilo 9:12.
Zápas svým průběhem připomínal přestřelku jak z Divokého západu, k čemuž dopomohl i den otevřených dveří v obou obranách. Sršni doposud drželi neporazitelnost, ale každá série jednou končí a pro dorostence skončila tímto zápasem. Je však pozoruhodné, že co nedokázal nikdo z našich soupeřů v KLD či na turnaji, dokázala partička postarších týpků. A tak omluvou může pouze být fakt, že nejsme prostě kapela, abychom pořád jen vyhrávali, že…
Po zápase do šatny vpluly tácy a dózy s občerstvením, takže se z ní za chvíli ozývalo jen tlumené přežvykování či huhlání s plnou pusou, promenádujících se hráčů s ručníkem uvázaným tzv. na bokovku. Mírné zašumění v sále však způsobila Lenka, která nutně sháněla Zdeňka a v cestě do sprch jí zabránilo teprve upozornění, že by mohla spatřit dolní, nejfotogeničtější část jeho zad, která se prý jednou málem objevila na hlavní stránce časopisu, vydávaného odpůrci Evropské unie.
Tím jsem sice mírně odbočil, ale ne zase tak moc, protože zatím, co ocel na bruslích hráčů nestačila ani vychladnout, sešli jsme se v klubovně a začali druhou část programu. Stůl se prohýbal pod náloží dobrot pečených, smažených, pěnivých i poněkud ostřejších, za což dozajista patří všem dík. Nastala volná zábava a už tak velmi uvolněná atmosféra s přibývajícím časem a zároveň rostoucí hodnotou promile v krvi gradovala. S blížící se půlnocí někteří z nás opět překročili svůj stín a poodhalili pár pikošek ze své osobnosti. Ostatní ovšem nezůstali pozadu, takže nakonec se postupně každý nějakým způsobem projevil. Konkrétní příhody ale dnes popisovat nebudu, to jen pro ty, kteří by případně chtěli vznést onu vtíravou otázku: „Co tedy bylo?“, jelikož by nezasvěcení mohli pochybovat o naši inteligenci a u některých i o sexuální orientaci. Nad ránem jsme se ale rozcházeli rozesmátí, v pozitivní náladě, s lehce protančenými boty a pocitem, že jsme si to užili a utužili kolektiv. Tak příští rok ve stejný čas a na stejném místě. Ahoj - forever young.
PF 2012Milí hráči, vážení rodiče, přátelé a hokejoví příznivci.
Čas se nedá bohužel zastavit. Něco končí, ale zas něco nového začíná. V tomto případě končí rok 2011 a na kalendáři již zbývá poslední list s jeho letopočtem. Stejně, jako roky minulé, i tento jistě něco nového přinesl, něco poopravil, v něčem poučil a napsal spoustu nových příběhů ..., ale za pár hodin již začneme psát nové kapitoly života pod hlavičkou roku 2012. Nezbývá mi tedy nic jiného, než Vám popřát vše NEJ - zdraví, štěstí, lásku, spokojenost a úsměv na tváři i v duši.
TENTO TÝDEN SLAVÍ   David Marvan
1.Máš doma nějakou sbírku svých trofejí či hokejových relikvií?
Ano, mám je vystavené v knihovně. Poháry i medaile, ale medaile jsou lepší. Je jich docela dost a nejvíc si cením asi té první.
2.Dokázal bys jmenovat, na kterém stadionu se ti hraje dobře a na kterém naopak špatně?
Mně je to úplně jedno.
3.Jsi hráč, který chce hrát hokej a nevyhledává zbytečné střety. Přesto, už ses někdy popral?
Jednou, myslím že v Elévech.
4.Máš už několik zkušeností i z účinkování v juniorce. Vnímáš nějaké zásadní rozdíly oprati dorostu?
Já myslím, že celkem žádný.
5.Dost už hokeje. Teď trochu bulváru. Prozraď nám nějaký hříšek na toho jinak příkladného a spolehlivého Davida.
Nic není.
A co třeba ve škole?
Ne nic.
Rodiče taky nezlobíš?
Kdepak.
Ani trenéra?
To už vůbec ne!!!
David Jelínek
1.Pamatuješ si na roztleskávačky na posledním loňském zápase? Jak se ti to líbilo?
No tak to si pamatuju a byla to fakt sranda. Ale hlavně si teda pamatuju mámu.
Máma se ti líbila nejvíc?
No to zrovna ne, ale byla nejvtipnější.
A kdo se ti líbil nejvíc?
Tak to teda nevím, asi pani Jelínková.
2.Jsi rád, když v kabině hraje muzika?
Tak když je to něco pořádného, tak jo. Třeba nějakej ten „dance“, ale rozhodně ne „rap“.
3.Jakému týmu v extralize či NHL fandíš?
Tak v NHL asi Pitsburgu a v extralize Pardubicím.
4.Jaké další sporty tě lákají?
Fotbal, florbal a basket.
5.Jak se nejlépe odreaguješ od hokeje?
Tak asi na počítači, nebo třeba s klukama v „Český“.
David Jestříbek
1.Jak bys popsal svoji roli v týmu?
Zatím spíš nahrazuji ty hráče, kteří pravidelně nastupují a zrovna nemůžou hrát. Takže náhradník, nebo něco takového.
2.Na jakém postu a případně s jakým spoluhráčem, bys byl nejraději na ledě?
Asi na pravém křídle a rád bych tam byl s Dominikem Jiráněm.
3.Davide, myslíš si, že je tvoje drobnější postava při hře nevýhodou a jak musíš hrát proti velkým bekům?
Tak může to být nevýhoda, ale i výhoda, protože se třeba lehce vmačknu do nějakého menšího místa a možná jsem i obratnější. No a proti velkým bekům nemůžu hrát silově, tak se je snažím spíš obruslovat a nechodím až tak do těla.
4.Jaký největší hokejový zkrat jsi na ledě kdy udělal?
Asi minulý rok, když mi v jednom zápase vybouchly nervy a popral jsem s jedním bekem ze svého týmu.
S vlastním spoluhráčem?
No jo, nejdřív jsem mu začal nadávat a pak…
5.Jaké vlastnosti máš se svým bráchou, taky hokejistou, společné?
No asi ty agresivní, že neudržíme nervy na uzdě.
VÁNOČNÍ TURNAJ Dřív než se rok s rokem sešel, uspořádali hokejisté kutnohorského dorostu vánoční turnaj, na kterém přivítali tradičního soupeře z Nového Bydžova, lídra hradecké skupiny KLD z Opočna a ligové dorostence z Benátek nad Jizerou. Po zatím úspěšném průběhu hokejové sezóny tak měli možnost odpovědět na otázku: „Jsou Sršni i turnajoví hráči? Dokážou vydržet celý den hrát zápasy naplno?
Sršni Kutná Hora – Stadion Nový Bydžov
3 : 3 (2:1, 1:2)
Na úvodní zápas se opravdu těžko píše hodnocení. Tedy dalo by se, ale rád bych se vyvaroval vulgarismům. Takže, abych neotálel, poměrně rychle jsme se dostali do dvoubrankového vedení zásluhou Pípy a Jendy. Faktem ale bohužel bylo, že jsme hráli pěknou tužku a soupeři se ještě před přestávkou podařilo snížit vydařenou střelou od modré na 2:1. Na začátku druhé části navýšil naše vedení po samostatné akci Jenda a následovala partie: „Jak ztratit vyhraný zápas“. Závěr utkání si netroufám ani popisovat, jelikož to byla z naší strany parodie na hokej. Nebruslili jsme, nebojovali, prostě hráli tak, že papírově nejslabší soupeř turnaje z toho musel mít radost. V čase 32.20 se mu podařilo vstřelit kontaktní branku a dvě minuty před koncem i srovnat z nařízeného trestného střílení. Pomalý zápas s řadou taktických i individuálních minel nakonec asi skončil tak, jak měl – remízou 3:3. Jakoby hokejový Bůh nedokázal rozhodnout, kdo v té s prominutím plácané byl horší. Co dodat?! Dostali jsme pořádnou lekci, o kterou jsme si již dlouho říkali a nutno podotknout, že zaslouženě. V podstatě jsme nic kloudného nepředvedli a o slušný výsledek se ani pořádně neporvali. Hokej se musí hrát srdcem a nejde vyhrát zápas a ani se u toho moc nezpotit s pocitem, že to David zase nějak vychytá.
HC Benátky n.Jiz. – HC Baroni Opočno
3 : 4 (1:3, 2:1)
Úvod utkání nabídl velmi dobrý hokej a pohledné kombinace od obou týmů. Větší herní převahu měli přesto Baroni z Opočna a postupně ji zúročili v tříbrankovém vedení. Druhá část přinesla pokles aktivity obou mužstev a snížení Benátek až na rozdíl jediné branky. Přestože to již na víc nedalo, závěr byl dramatický a celé utkání šlo hodnotit jako vysoce kvalitní. Což byl pro naše hráče jednoznačný vzkaz, že nejlepší soupeři jsou teprve před námi.
Sršni Kutná Hora – HC Benátky n.Jiz.
3 : 1 (1:1, 2:0)
Utkání začalo v poměrně svižném tempu, které jsme si však začali plně uvědomovat až za stavu 0:1 v náš neprospěch. Rychle inkasovaný gól a dobře zvládnuté následné oslabení nás pořádně nabudilo a začali jsme konečně hrát hokej založený na jednoduchosti, účelnosti a obětování se pro tým. Do konce první dvacetiminutovky se nám podařilo srovnat se soupeřem krok i skóre – Jenda dostal od Páji ideální dlouhou nahrávku a v koncovce nezaváhal. V druhé části jsme již tahali za delší konec, což brankou potvrdil Pípa, když vytáhl puk z obranného pásma, projel se kolem celé délky levého manťáku až do útočné třetiny a jeho dělo zapadlo přesně, za jinak výborně chytajícího gólmana soupeře. Náš zlepšený výkon v tomto utkání ještě potvrdil poslední brankou v čase 34.45 Jenda, když se dokázal prosadit v předbrankovém prostoru. Zasloužené vítězství 3:1, ale především zlepšené bruslení a aktivita našich hráčů napravila dojem z úvodního utkání.
HC Baroni Opočno – Stadion Nový Bydžov
5 : 2 (4:1, 1:1)
Úvodní dvacetiminutovka vyzněla jednoznačně brankově i herně pro opočenský tým, i když gólové hody načali jako první bydžovští z trestného střílení. V druhé části tempo Baronů sice hodně polevilo, jakoby si šetřili síly na následující zápas, ale i tak si s přehledem pohlídali zasloužené vítězství.
Sršni Kutná Hora – HC Baroni Opočno
3 : 3 (1:1, 2:2)
Souboj o první místo – i tak by se dal nazvat duel mezi Sršni a Barony. Turnaj se vyvinul více než zajímavě, neboť před naším posledním měřením sil nás pouze vítězství posílalo na první místo a jakýkoliv bodový zisk soupeře mu zajišťoval to samé.
Především svojí nedůsledností jsme opět prodrbali úvod utkání a již po minutě prohrávali 0:1. V zápase, který měl říz i hokejovou kvalitu jsme další branku viděli až v závěru první části, když se v mlýnici před brankou nejlépe prosadil Pípa. Po dvaceti minutách tedy 1:1 a začínalo se prakticky odznova. Následující minuty patřily k těm nejlepším momentům celého turnaje. Rychle jsme vedli 3:1 po brankách Pípy s Matesem a snažili se soupeři výsledkově odskočit a definitivně rozhodnout zápas. Jenže i přes několik velmi slibných situací jsme náš náskok nenavýšili, což se nám stalo záhy osudným. Nedáš, dostaneš! A aby toho nebylo málo, tak hned dvakrát a kutnohorský zimák se rozburácel křikem fanoušků Opočna. Zde bych si dovolil malinko odbočit a pochválit fanoušky obou týmu, kteří vytvořili skvělou atmosféru a potvrdili, že hokej před povzbuzujícími diváky se stává jiným sportem. Ale zpět k zápasu. Stav 3:3 a najednou nám první místo protékalo mezi prsty o jediný gól. Nezbývalo, než vrhnout všechny síly do útoku, ale ty evidentně ubývaly. V hektickém závěru jsme přišli o Láďu po úderu do hlavy a Jenda nedohrál z důvodu křečí. Přesto jsme měli ještě několik výborných střeleckých příležitostí, ale paní štěstěna nám již svoji vlídnější tvář neukázala. Co dodat. Konečný stav 3:3 znamenal radost na straně soupeře, ale já byl s Vaším nasazením i výkonem rozhodně spokojen, protože jste mnozí předvedli hru na hranici svých možností a správní diváci ocení dobrý výkon i přes zklamání z výsledku.
Stadion Nový Bydžov - HC Benátky n.Jiz.
1 : 2 (1:0, 0:2)
Utkání o třetí místo v konfrontaci s právě skončeným duelem vyznělo velmi pomale a nudně. Nevím, jestli to bylo únavou po náročném dnu, či nedostatkem motivace, ale ani jeden z týmu nebruslil, natož bojoval. Vedení se ujali bydžovští, ale závěr utkání zvládli lépe hokejisti z Benátek a otočili výsledek, což jediné jim mohlo a nakonec i přineslo bronzové medaile.
VYHLÁŠENÍ
Nejužitečnější hráči týmů
Stadion Nový Bydžov – Lukáš Pařenica
HC Baroni Opočno – Tomáš Derner
HC Benátky n.Jiz. – Jindřich Heran
Sršni Kutná Hora – Janek Kořistka
Nejlepší hráči turnaje
brankař: David Jelínek (Sršni Kutná Hora)
obránce: Michael Novák (HC Baroni Opočno)
střelec: Martin Černý (HC Benátky n.Jiz.)
nejužitečnější hráč turnaje: Jenda Tvrdík (Sršni Kutná Hora)
Celkové pořadí
1.HC Baroni Opočno
2.Sršni Kutná Hora
3.HC Benátky n.Jiz.
4.Stadion Nový Bydžov
Suma sumárum – dobrý turnaj, který splnil všechny naše požadavky, s kterými jsme do něj vstupovali. Dva velmi kvalitní zápasy a potrestaný lajdácký výkon z úvodního zápasu. Ano, o vítězství v tomto turnaji jsme se připravili především výkonem v prvním zápase, protože ztrácet body s týmy, které jsou výkonnostně i tabulkově pod námi je prostě špatné a je to přesně to, co nás oddělilo od vrcholu - zahrát každý zápas naplno a neklopýtat. Bez obalu napsáno - když máte pocit, že soupeř je slabší, když se uspokojíte s vedením - nechce se vám prostě makat. A já jsem upřímně rád, že jste za to pykali a skončili až druzí. Samozřejmě, že to mrzí, ale náš stěžejní cíl pro tuhle sezónu není vyhrát jeden vánoční turnaj, ale pokusit se o mnohem smělejší a cennější vítězství. Pravdou je, že takhle rozjetou sezónu třeba už mít nikdy nebudete a jestli Vás tento částečný neúspěch dokáže probudit a trochu Vám to srovná v hlavách - jsem 100% spokojen.
Jinak výkon ve zbývajících zápasech snese nejpřísnější měřítka a opět se hodí zopakovat tvrzení, že podobně rychlé, tvrdé, všestranně kvalitní a psychicky vyhrocené zápasy potřebujeme hrát, protože je to nutná součást hokejového vzdělání. A i to právě tenhle turnaj splnil.
Co se týká individuálních výkonů, Jenda byl opět po několika zápasové pauze k neudržení a lámal nadlidské rychlostní rekordy, aby nakonec zdolal hranici 4 gólů a 5 bodů, což se ještě podařilo Pípovi a vypadá to, že se probouzí nový kanonýr. Především pak jeho vítězný gól proti Benátkám byl vskutku nádherný. No a ještě je potřeba zmínit Janka, který svou aktivitou a dobruslováním odvedl množství důležité a potřebné práce pro celý tým.
Závěrem chci ještě poděkovat Zdeňkovi za výborně připravený turnaj a bezproblémovou organizaci. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na všechny, kteří mu s tím pomohli – tedy Ilku, Johanku a Adama. DÍK. Snad právě protože vím z vlastní zkušenosti, co práce a času obnáší hladký průběh takové akce, dokážu to naprosto upřímně ocenit.
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Jestříbek, Tomčík, Prášek, Pavlíček, Macháček
branky: Tvrdík 4x, Pipek 4x, Jelínek Mates
asistence: Kořistka 2x, Sádlo 2x, Tvrdík, Pipek, Tomčík, Švejda Pavel
KRÁSNÉ VÁNOČNÍ SVÁTKY Milí přátelé
letošní Vánoce jsou už za dveřmi, a proto bych Vám chtěl touto cestou poděkovat za Vaši přízeň i spolupráci v letošním roce a především popřát krásné prožití svátků vánočních ve štěstí a pohodě se svými nejbližšími a bez zbytečného shonu.
Dříve, než však hodiny odkrojí poslední vteřiny starého roku, čeká nás vánoční období plné nejkrásnějších očekávání, splněných přání, společných setkání a pro nás od ledu i trochu hokejových akcí.
pondělí 26.12.2011 8.45 – 9.45 TRÉNINK
středa 28.12.2011 8.00 – 18.00 VÁNOČNÍ TURNAJ
8.00 – 9.25 SK Sršni K.Hora – Stadion Nový Bydžov
9.40 – 11.05 HC Benátky n.Jiz. – HC Baroni Opočno
11.20 – 12.45 SK Sršni K.Hora – HC Benátky n.Jiz.
13.00 – 14.25 HC Baroni Opočno - Stadion Nový Bydžov
14.40 – 16.05 SK Sršni K.Hora – HC Baroni Opočno
16.20 – 17.45 Stadion Nový Bydžov - HC Benátky n.Jiz.
17.45 – 18.00 Vyhlášení výsledků turnaje
čtvrtek 29.12.2011 18.00 – 19.15 SRŠNI – STARÁ GARDA
Milí hráči, vážené dámy a pánové, tolik očekávaný den je tady a tradiční klání generací opět proběhne v Medison Square Garden Sršeň Aréně. Ti co zasednou k televizním obrazovkám, aby viděli tuto mimořádnou konfrontaci mladé síly a elánu se zkušeností a taktickou rozvahou, ale budou mít smůlu, protože žádná televizní stanice zatím na vysílací práva nenašla dostatek financí a soukromá SK SRŠNI TV zatím nevlastní kameru. Nezbývá tedy než dorazit osobně!!! Tímto přijměte mé nejvřelejší pozvání k provětrání těla ještě před večerním společným posezením, které bude následovat po skončení sportovní části v klubovně SK Sršni, za účelem ukončení minulosti a očekávání lepšího zítřka pod heslem:
SILVESTROVSKÁ HODOVAČKA, ANEB ŽÁDNÝ HNĚV A ŽÁDNÁ RVAČKA
Ano, slyším mnohé z Vás, jak oprávněně poukazujete na nevhodnost termínu, ale jiný volný v kombinaci s mojí prací bohužel nebyl. Přesto doufám, že se sejdeme v hojném počtu hráčů, rodičů, funkcionářů, fanoušků, manželek, milenek, registrovaných partnerů, milenců, vlastních i nevlastních dětí, kamarádů a jiných individuí. Kromě hokejových propriet přibalte sebou především dobrou náladu, maminky pak také něco dobrého k snědku a tatínkové pro zahřátí. Případné vlastníky současných i prehistorických fotek a videi na CD, DVD, či flash disku, prosím o jejich přinesení za účelem nostalgické chvilky pamětníků. Jak sami vidíte, program bude vysoce kvalitní, a kdo nepřijde... má smůlu!!! Čekám Vás všechny.
pondělí 2.1.2012 16.30 - 17.30 TRÉNINK ….a dál již zcela normálně…
TENTO TÝDEN SLAVÍ Adam Sirotek
1.Nebylo, nebo není ti někdy líto, že máš svátek ve stejný den s Vánoci?
Myslím, že ani ne. Nikdy jsem to tak nebral. Vy jste se vždycky snažili, aby to nebylo tak úplně stejně, tím že jste oslavu třeba o den posunuli dopředu. A ani nikdo z rodiny to nespojoval, že by mi dal třeba jeden dárek k svátku i k Vánocům dohromady, takže opravdu ne.
2.Již víc než rok, díky svému zranění, nemůžeš sportovat, chceš nám k tomu něco říct?
Upřímně nevím, co k tomu říct. Doufám v lepší budoucnost, ale asi to tak mělo být, protože všechno v životě má nějaké odůvodnění. Nebo, že všechno zlý je pro něco dobrý, a že každý den se může stát spousta horších věci, což si člověk uvědomí, právě až když se stanou.
3.Když se podíváš do minulosti, vybaví se ti nějaký mimořádný hokejový moment (sezóna, turnaj, zápas, či zákrok), který v tvých očích převyšuje ostatní?
Myslím, že jsme těch hezkých momentu spolu s klukama zažili tolik, že teď asi žádný přímo nevyberu. Rozhodně to však není tím, že by jich bylo málo, ale naopak, že jich je tak moc. To je teď těžký o jednom říct, že ten byl nej.
4.Znáš víc smradlavé místo, než je kabina hokejistů?
No tak to asi ne. V zimě to docela jde, ale nejhorší je to vždycky na začátku sezóny, když je venku ještě teplo. Ale člověk si na to celkem rychle zvykne, když je v tom prostředí pak dýl, takže nejhorší je ten první šok.
5.Chtěl by si na závěr někomu něco vzkázat?
Tak někomu takhle přímo asi ne, ale když jsou ty Vánoce, tak ať jsou všichni šťastní, ať jsou na sebe milí a pokorní před sebou i navzájem.
HK Kralupy nad Vltavou - Sršni Kutná Hora1 : 4 ( 0:3, 0:0, 1:1 )Sršni vydolovali tři body pod kralupským stromečkem
Třetí prosincová neděle přinesla třináctou soutěžní výhru Sršňů v řadě, kterou na ledě předposledního týmu HK Kralupy nad Vltavou uzavřeli svůj hrací plán v KLD pro rok 2011. Jak již ale napovídá některým neoblíbené číslo 13, nerodilo se toto vítězství vůbec jednoduše. Zápas s favoritem je pro mnohé motivací k tomu se vytáhnout a v situaci, kdy nemohou nic ztratit, pouze překvapit a získat, bývá každý takový soupeř hodně nepříjemný.
Začali jsme poměrně vlažně a proti aktivnímu s vyšší intenzitou bruslícímu soupeři nic zásadního nevymysleli. Hráli jsme neuspořádaný hokej bez pohybu a čekali, že nám vítězství spadne samo do klína. A ono nic. Až s přibývajícím časem, nám začalo docházet, že mu asi budeme muset jít alespoň trošilinku naproti a misky vah se začaly pozvolna přiklánět na naši stranu. První se osmělil Janek, když na červené převzal puk, obešel protihráče, vykoupal gólmana a zakončoval do prázdné brány. Bohužel puk z jeho hole, se pro nás z nepochopitelných příčin, zastavil jen pár centimetrů před brankovou čarou a ani následná snaha dojíždějícího Pípy, ho za ní neposunula. Tak jsme museli již skoro zvednuté ruce znovu rychle zkoncentrovat na hru a počkat až do 16.min., kdy se během domácí přesilovky začal skutečně lámat chleba. Po 13 vteřinách poslali naši obránci do přečíslení Janka s Pípou, kteří si několikrát vyměnili puk a posledně jmenovaný nás poslal do nejtěsnějšího vedení 0:1. Další změna stavu přišla za třicet vteřin, když Jenda dobruslil vyhozený puk, nahrál před bránu a všudybyl Dominik otřel svou střelu o pravou tyčku a zvýšil na 0:2. Poté se v závěru oslabení chtěla předvést opět dvojice Janek - Pípa. Prvně jmenovaný opakoval své galapředstavení z minulého duelu a Pípa toho dokonale využil. S koncem Láďova trestu dostal ideální nahrávku před bránu, krátkým stažením puku si posadil gólmana a střelou nad jeho rameno skóroval. Vedení 0:3, brankami které se téměř vešly do jednoho oslabení, v podstatě rozhodlo zápas, ovšem kdybych v té chvíli věděl, na jak dlouho je to naposled, co se raduju z našeho hokeje, asi bych tam s těma rukama nad hlavou stál poněkud déle a ještě bych se u toho nechal vyfotit od Zdeňka.
Domácí znervózněli, závěr třetiny odehráli velmi křečovitě a v útlumu, a tak se v první přestávce hodnotila tato část jako z poloviny úspěšná. Bohužel toto tvrzení bylo spouštěcím impulsem pro problémy, které nastaly v dalších fázích zápasu. Bláhový by byl ten, kdo by si myslel, že to v nás spustí střeleckou kanonádu a my jasně potvrdíme roli favorita. Druhá třetina znamenala pokles aktivity obou mužstev, hrál se velmi průměrný hokej a i šancí bylo pramálo. Přestože se hrálo skoro pořád na polovině domácích a Davida možná začaly pomalu zábst v bráně nohy, naše převaha nebyla dostatečně razantní, a tak se v druhé třetině průběžný stav nezměnil.
V závěrečném dějství jsme měli i nadále herní převahu, ale buď nám chyběl klid v koncovce, nebo dostatečný tlak do branky. Puk ale většinu času poletoval mezi hokejkami a žádný z celků nedokázal vytvořit souvislejší kombinaci. V čase 47.49, během našeho oslabení, Dominik svým důkladným pokrytím a udržením se na kotouči sbíral drahocenné vteřiny, aby pak v závěru ideálně namazal puk soupeři najíždějícímu do naší třetiny. Nutno podotknout, že za takovou přihrávku by se nemusel stydět ani profesionální hokejista a je jen škoda, že nesměřovala na hůl spoluhráče. Snížení na 1:3 vykřesalo domácím naději a obraz hry se skutečně opět vyrovnal. Deset minut před koncem se domácí nadechli k náporu a i s přispěním čtyř přesilovek nám chvílemi zle zatápěli. V závěru dokonce odvolali brankáře, ovšem pro tento taktický herní tah měl pramálo pochopení Pípa, který využil zaváhání soupeře, zmocnil se puku a blokován bránícím hráčem si zkusil tradiční diváckou soutěž – střelu do prázdné branky. A protože trefil, zkompletoval si tak svůj hattrick. Za tento husarský kousek jsou hráči v NHL odměňování čepicemi na ledě, bohužel nikdo z přítomných se vzhledem nepříjemnému ledovému vichru před halou neodhodlal vzdát své pokrývky hlavy, a tak se Martin stává alespoň „hráčem zápasu“. Gratuluji.
Rád bych napsal, že jsme hráli pěkný hokej a po krásných brankách jsme zaslouženě zvítězili, ale ……, 50 min. nebylo poznat, že se utkal lídr tabulky s druhým celkem od konce. Sice jsme měli průběh zápasu pod kontrolou a převážná část se odehrála v kralupské obranné třetině, chyběl nám však rychlejší start na puk, lepší individuální prosazení s důrazem v předbrankovém prostoru a především větší nasazení a drajv. Předvádíme výkony rozdílné jako den a noc a jsme nečitelní, jako jídelní lístek v čínské restauraci. Deset minut zahrajeme naplno, dáme tři opravdu pěkné góly, a pak ztratíme tu správnou šťávu, necháme soupeře, aby se dostal do hry a strachujeme se o výsledek. Nicméně utkání je za námi a tři body se počítají.
Máme za sebou soutěžní část roku 2011 a na tabulku je celkem fajnový pohled, protože Sršni zatím neokusili hořkost prohry a jsou nedotčení jako bílá lilie. Je ale třeba zachovat chladnou hlavu a uvědomit si, že máme před sebou ještě mnoho těžkých soupeřů a zápasů, ve kterých se i týmy z nižších pater tabulky budou snažit překvapit a ukázat svou kvalitu. Ale start do sezóny to jistě nebyl z nejhorších, takže hlavně „Vydržať“!!!!
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Jestříbek, Tomčík, Prášek, Pavlíček, Macháček
branky: Pipek 3x, Jiráň
asistence: Kořistka 2x, Tvrdík
HC Rakovník - Sršni Kutná Hora2 : 10 ( 1:4, 1:2, 0:4 )Janek versus Rakovník
Tento víkend si Sršni vyjeli na výlet do Rakovníka k sehrání 12.kola KLD, jehož dorostenci se od začátku soutěže pohybují v popředí tabulky, a i když teď měli na svém kontě porážku 3:4 se Zbraslaví, o jejich kvalitách nebylo třeba pochybovat. Sršni jsou sice letos našlápnutí, ale po posledních nepřesvědčivých výkonech nás čekalo utkání, v němž nám mimo tří bodů, šlo také o znovu vzkříšení pohodového týmového ducha. A bylo tak jen na nás, jestli pozvedneme náš z posledně poněkud zmuchlaný prapor.
Plni zážitků z cesty, kterou jsme strávili osobními pohovory s hráči, kde za pomoci interaktivní tabule jsme si ukázali co a jak, jsme se vydali vstříc ledové ploše. Ihned po úvodním buly se spustila útočná smršť našeho celku a všichni přítomní, včetně početného a hlasitého kotle Sršňů, museli být spokojeni s předváděnou hrou. Gólovou nadílku pro rakovnického brankaře začal už ve 22 vteřině Janek a za dvě minuty přidal další dáreček v exklusivním balení - 0:2. Brzké vedení soupeře velmi zaskočilo a prvních šest minut zůstal v podstatě hermeticky uzavřen ve své třetině, odolávajíc neskutečnému tlaku Sršňů. Když si na rozhraní sedmé minuty, i během své přesilové hry (v trestu byl Jenda) vylámal zuby na naší obraně, poznal, že dnes bude na ledě už pouze jedno mužstvo. V čase 11.22 nabil zpoza brány Janek Alešovi, který trefil ukázkový levý vingl, čímž vymetl nejen všechny pavouky, ale také si řekl o zápis do učebnic hokeje – 0:3. Nádherný okamžik a z výrazu tváře autora se dala číst velká spokojenost. Drželi jsme pevně otěže zápasu ve svých rukách a vytvářeli si další brankové příležitosti, což se soupeři stalo osudným na začátku 19.min. – 0:4 a Janek zkompletoval hattrick již během první třetiny. V jejím závěru jsme ovšem polevili ve svém celoplošném agresivním pojetí hry a přišla tak největší šance domácích, která byla největší i kvůli tomu, že byla v podstatě jediná 1:4.
I za tohoto stavu jsme to nezabalili a s nástupem do druhé části jsme dál bušili na rakovnickou bránu a fanoušci se jen modlili, aby to takhle vydrželo co možná nejdéle. V čase 24.23 zúročil důraz před bránou Mates po nahrávce Marwa a využil tak naší přesilovou hru – 1:5. V době, kdy se zápas přehupoval do své druhé poloviny, se dopustil drobné chyby ve středním pásmu Láďa a domácí jeho zaváhání využili ke snížení na 2:5. V těchto chvílích se hra částečně rozkouskovala častým vylučováním hráčů na obou stranách a ztratila tak na svém tempu a přitažlivosti. Poslední změnu skóre v této třetině neměl na svědomí nikdo jiný, než Janek, který již svou 4-tou brankou zmrazil veškeré soupeřovi naděje na úspěch v tomto duelu.
Do 3. třetiny vlétl jako uragán opět Janek a po 25 vt. již svým pátým zářezem zvýšil na 2:7. Hlava některým jeho spoluhráčům nebrala, co všechno dokáže proměnit a dokonce se na střídače nesla hláška: „Jestli dá Janek další gól, zahodíme mu hokejku do hlediště, aby něco zbylo i na nás“. Naštěstí nikdo nic nikam nehodil, a tak dal do konce zápasu ještě další dva góly. Atmosféra na ledě začínala být postupně konfliktnější a místy si někteří aktéři pletli kluziště i s boxerským ringem. V jednu chvíli bylo otázkou, kde je vlastně naše střídačka, protože na obou stranách kluziště seděl přibližně stejný počet hráčů, a to Jožan ještě odešel předčasně do sprch. Přesto poslední třetina nabídla až na několik málo okamžiků pohlednou podívanou, stále ve vysokém tempu. Jakoby mimoděk, přidal v 52.min. branku i Dominik, který fintou „mrtvý brouk” tečoval Pájovu střelu a překonal tak soupeřova brankáře podeváté. V čase 54.35 se naprosto skvělí fanoušci dočkali i vyvolávané desítky, ale střelce Vám neprozradím, protože bych se již poněkolikáté trapně opakoval.
Sršni po minisérii zápasů, které neodehráli podle svých a našich představ, chtěli opět dokázat fanouškům, že si jejich přízně váží a cílem tak bylo jedině vítězství a výborný výkon. A výsledek? Parádní podívaná, kdy jsme předváděli hokejové umění, které budilo respekt a soupeře tak naprosto rozprášili. Těžko hledat příčiny té změny, ale ukázalo se, že hrát opravdu umíte a to ostatní je pouze ve vašich hlavách. Nezúčastněný čtenář by mohl po přečtení zápisu nabýt dojmu, že pomyslný režisér tohoto utkání měl málo fantazie a vystačil si pouze s jedním jménem na celou statistiku. Výborný střelecký výkon (7 branek) Janka okamžitě katapultoval do čela tabulky střelců našeho týmu a svým kouskem jistě velmi potěšil jednoho přítomného diváka, ale pravdou zůstává, že všichni kluci hráli výborně a podali kvalitní, zodpovědný a kolektivní výkon. Zvláštní uznání pak zaslouží Pípa (sliby se maj plnit aspoň o vánocích), jenž podal prozatím svůj nejlepší výkon. I když útočník, pilně si plnil defenzivní povinnosti, zlepšil a zrychlil rozehrávku, v útočné třetině byl nesmírně aktivní, před brankou soupeře neustále kroužil jak sup nad kořistí a několikrát i velmi dobře zakončil. Řadu lidí tak zaujal svou proměnou. Že by Vánoční zázrak? Ne, prostě jen HRÁL, tak jak se má, a tak jak když chce i umí. Doufejme, že stoupající trend nejen on, ale i vy všichni ostatní udržíte a dáte vale průměrným výkonům, protože Vy nejste průměrní hráči. Přeji hezký zbytek dne či večera a zase někdy napočtenou!
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Jestříbek, Tomčík, Prášek
branky: Kořistka 7x, Sádlo, Jelínek Mates, Jiráň
asistence: Sádlo 3x, Marvan 2x, Jiráň 2x, Pipek, Kořistka, Jelínek Mates, Švejda Pavel
TAK DLOUHO SE CHODÍ S DŽBÁNEM PRO VODU, AŽ….. V dnešním příspěvku se zaměřím na to, jak již nadpis napovídá, co aktuálně trápí naší kabinu. Tedy herní krize, nedostatečné nasazení a šálivé uspokojení současným postavením v tabulce. Vím, že toto téma na těchto stránkách bylo již v posledních hodnoceních mnohokrát zmíněné, ale je to natolik zásadní evergreen, že mi to nedá sedět s rukama v klíně, a tak si dovolím pokračovat v masáži Vaší hlavy.
Život není černobílý a každý trenér má svou filozofii, která je podložena teoretickými znalostmi a praktickými zkušenostmi. A já jsem takový, jaký jsem, tudíž ode mě nikdy neočekávejte, že řeknu: „Hrajte si to, jak chcete, třeba na to časem přijdete sami“! Chyby jsou důležitou a nevyhnutelnou součástí učení a hráči nemají mít strach udělat chybu, ale snahu jí neudělat. Trenér by pak měl využít situace, při které se chyby staly k upozornění a vysvětlení. Není totiž problém chybu udělat, ale nepoučit se z ní. Klíč k úspěchu totiž spočívá v tom, pokud možno chyby vlastní, či cizí znovu neopakovat.
Jestli však nejsou podobné řeči a myšlenky přeloženy do výmluvné řeči čísel a zažitých skutečností, mohou se lehce stát deziluzí. A proto jedna konkrétní vzpomínka do doby nedávno minule, tedy loňské sezóny KLD, která v mnohém připomíná tu letošní. Týmy Benešova a Příbrami se od počátku staly jednoznačnými leadery soutěže, když válcovaly naprosto vše a postup do baráže o dorosteneckou ligu se stal pouze jejich vzájemným soubojem. Benešov dokonce vedl tabulku bez ztráty jediného bodu, když i ze vzájemného měření sil s Příbramí vyšel vítězně, ovšem než přijela na led sebevědomého a zdánlivě neporazitelného soupeře tehdy pouze předposlední K.Hora. Tým zdecimovaný neskutečnou marodkou a zmítaný vnitřními problémy, tehdy nastoupil pouze v deseti lidech a výkonem, který domácí jednoznačně zaskočil, je obral o jeden bod. Ještě teď si pamatuji, jak jsem v pozápasovém rozhovoru s tehdy ještě suverénními domácími prohlásil: „Jen aby Vám ten bod na konci nechyběl!!!“ No a jak to dopadlo? Proto ty, co to nezažili: Benešov ještě jednou klopýtnul v příštím kole v Kralupech. Sice se mu potom podařilo opět nakopnout svou fazónu, ale ani to, že všechny zbylé zápasy vyhrával desítkovým rozdílem, ani že znovu porazil Příbram, mu nestačilo k tomu, aby dosáhl na to, co měl na dosah ruky a čím si byl tak jistý. Chyběl mu totiž pouze ten jeden jediný bodík a na druhém místě mu byl k ničemu náskok skoro 30 bodů na další týmy. No a dnes, Příbram (přestože dvakrát prohrála s Benešovem, ale jinak s nikým jiným nezaváhala) bouchá ligovou soutěž a Benešov nestojí ani na zaprášené vedlejší koleji, protože tam dorost skončil na dobro. Inu i tak někdy malá bývá vzdálenost mezi úspěchem a neúspěchem, slávou a slzami. A věřím tomu, že kdyby dal někdo benešovským možnost reparátu, sehrát to zmiňované utkání s K.Horou znovu, již by ho nepodcenili a rozcupovali by nás na hadry. Ovšem život takové příležitosti nenabízí. Buď dáte všechno teď hned, když je to potřeba, nebo promarníte svou možnost a nikoho netrápí, že jste to nezvládli. To je dnešní svět. Svobodný, ale tvrdý!
A i Vy máte před každým zápasem, střídáním, či soubojem možnost svobodné volby, jak k tomu přistoupíte, ale za toto své rozhodnutí musíte nést i vlastní odpovědnost. Zeptejte se sami sebe, jestli nejste schopni vykonat více a hlavně lépe, protože každému úspěchu musí předcházet velký respekt a pokora před ostatní konkurencí.
Omlouvám se, za opět příliš mnoho slov, ale účelem tohoto příspěvku je pouze snaha o uvědomění si, že každý z Vás je odpovědný za svou mysl, za svůj výkon, svoje nasazení a naladění myšlenek, které generují úspěch. Vítězové myšlenky přetvářejí ve skutečnost a sami sebe vidí odpovědné a NE jako oběti situace a okolí.
Sršni Kutná Hora - Slavoj Zbraslav4 : 2 ( 3:1, 1:0, 0:1 )Tak tohle jsme si opravdu nezasloužili
Vánoční čas začíná klepat na dveře a naši Sršni mezitím v neděli odehráli další zápas jedenáctého kola proti Slavoji Zbraslav, který vytyčil polovinu mistrovské sezóny. Vzpomínka na první utkání s tímto soupeřem nám prozrazovala, že se jedná o velice kvalitní tým plný výborných bruslařů, takže cesta ke třem bodům měla být více než trnitá.
Zápas začal v rychlém tempu a od začátku bylo jasné, že herní krize Sršňů pokračuje. Byli jsme všude o krůček pozadu, málo bruslili, neuměli si nahrát a slovo bída bych v tomto případě považoval za velmi shovívavé. Co zákonitě muselo přijít, přišlo. V 10.min., již během našeho třetího oslabení, byla na světě úvodní branka utkání - 0:1. Za zmínku jistě stojí statistický údaj, že David kapituloval po neskutečných 160 minutách. Za 30 vteřin se ale Matesovi podařilo srovnat vydařenou střelou z levého kruhu a začínalo se znovu - 1:1. I nadále však pokračovala česká plácaná v našem originálním podání, což v praxi znamenalo, že Zbraslav hrála hokej a mi dávali branky. V čase 13.56 vybruslil od levého mantinelu mezi kruhy Jožan a za svou odvahu byl odměněn gólem, i když mohl děkovat zejména soupeřovu brankaři – 2:1. Dvě minuty před první přestávkou jsme sehráli asi naši nejvydařenější akci, kdy Petr pohotově přenesl křížnou nahrávkou hru na levou stranu a z následného tlaku do branky profitoval Mates, který nezaváhal a rozšířil svůj a vlastně i náš střelecký účet v tomto zápase - 3:1.
Druhá třetina věrně kopírovala tu první. David pochytal další spršku střel, soupeř lépe bruslil, a když už jsme jej zatlačili na jeho polovinu, ba někdy i do třetiny, pak jsme nepovedenými přihrávkami sami ztratili možnost nějak výrazně ohrozit brankáře. Mnohokrát jsme pustili soupeře do brejku, abychom ukázali, jak našemu gólmanovi věříme, nebo snad v obavě, aby se David nenachladil, ho nechali dostatečně zahřát. V 25.min. obral rozhodčí první útok o regulérní gól předčasným přerušením hry, ale jak známo i rozhodčí má jen dvě nohy, ruce i oči. Ovšem v čase 30.26 již hokejka Martina zakončila tlak právě této lajny a trefa na 4:1 dostala Zbraslav konečně trochu do kolen.
Třetí třetina přinesla pokračování našeho platonického hokeje, několik výborných zákroků Davida, neuvěřitelnou střeleckou smůlu hostů a jednu naprosto zbytečnou boxerskou vložku. Láďu po odpískání chytl, teď nevím, jestli amok, nebo se jen díval na některý z dílů Rockyho, ale rozdával rány se silou a přesností lovce mamutů. Dostal 5 min. + dokonce utkání a šel do sprch. Upřímně, neměl jsem v tu chvíli nejmenší důvod být pyšný na své hráče, spíš naopak. Dlouhé pětiminutové oslabení ještě znásobil Martin a na konci přesilovky 5na3 byl výsledek z pohledu soupeře mírně korigován na 4:2. Ale to již bylo vše, a tak po celkem nevýrazném výkonu mohlo propuknout veselí na straně Sršňů kolem hráče, který se o cenné tři body tentokrát zasloužil nejvíce – Davida Jelínka.
Kdybych měl hodnotit tento zápas jako nezaujatý divák, pak bych byl určitě zklamaný, že nevyhrála Zbraslav. Ale jsem tu od toho, abych hodnotil náš tým, a tak musím napsat, že utkání rozhodly výkony brankářů. David soupeřovi gólmany mnohonásobně zastínil a svým čarováním přiváděl jejich útočníky k zoufalství. Slov již bylo napsáno mnoho, o tom, jak nám to od zápasu s Berounem nešlape. Podzimní únava, ponorková nemoc a vyčerpanost týmového ducha jsou jen některé z možných výmluv. Pravda je ovšem taková, že nám především chybí poctivý přístup a radost ze hry. Co naplat. Momentálně nám to prostě nejde. Potácíme se od zápasu k zápasu a hledáme ztracenou lehkost, zodpovědný výkon a drajv, který by připomínal naše tažení z kraje sezóny. Jestliže nesebereme včas veškeré morální síly k odrazu vzhůru, dopadne to brzy špatně. Svět se sice nezboří, ale bude to velká škoda. Hokej sice hrát umíte, ale musíte se oprostit od namachrovanosti a pocitu, že se Vám nemůže nic stát. Takhle totiž špičkový tým nebojuje.
Sestava:
brankaři: Jelínek David, Kůrka obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb útočníci: Tomčík, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Macháček, Pavlíček, Prášek, Jestříbek branky: Jelínek Mates 2x, Tomčík, Pipek asistence: Marvan, Švejda Pavel, Tvrdík, Jiráň, Tomčík, Sádlo SK Černošice - Sršni Kutná Hora0 : 7 ( 0:1, 0:3, 0:3 )S rozpaky a daleko za stínem svých možností
V neděli 27.11. se v jubilejním 10.kole KLD setkaly dva týmy z opačných pólů tabulky – domácí Tygři z Černošic hostili Sršně. Protože však nemá mysl věnovat větší čas psaní článku o zápasu, který svou úrovní a především našim přístupem velmi zklamal a vzhledem k tomu, že se to těžko popisuje jako kompaktní celek, tak jen útržkovitě:
-před zápasem si říkáme, co je potřeba změnit a jak bychom měli dnes hrát - na ledě to pak vypadá zase úplně jinak
-už při pohledu na zápis o utkání je patrné, že dnešní duel nebude z těch vyrovnaných a při pohledu na rozbruslení se to jen potvrzuje
-od samotného úvodu je nastoleno tak pomalé tempo, že je čas si zajít i pro kávu do automatu a ospalému tempu se Sršni ochotně přizpůsobují
-Jenda vynechává střídání – bolí ho nohy, dýchá jako sentinel a vzduchu v hale se mu podezřele nedostává
-poměrně často střílíme, ale pouze do terče zvaného gólman
-začínám se modlit, aby konečně všichni pochopili fakt, že když ztratím puk, musím se okamžitě vrátit a ne se vydýchávat a sledovat, jestli soupeř nájezd tři na jednoho promění
-domácí gólman dlouho odolává, ale nakonec ho v čase 9.46 udolá Janek povedenou střelou, kterou otře o levou tyčku
-protože se nechce nikomu i nadále moc bruslit, objevují se v naší obraně otevřená okna a místy až dokonce výkladní skříně
-zklamávají dokonce i všichni notoričtí srdcaři, kteří normálně makají na 110%, prostě to nejde - nohy jako z olova, laxní přístup, ležérní nahrávky, nedůraznost v soubojích, jalová koncovka a místo sázení gólů jen pohoda v úsporném režimu
-stav 0:1 zůstává do prvního klaksonu
-ani druhá třetina se nehraje v nijak závratném tempu a stále je to taková „holomajzna“, že oko hokejového příznivce pláče, přesto mám konečně pocit, že aspoň občas se někdo vrátí na střídačku zadýchaný a zpocený
-v 28.min. v rozmezí 12 vteřin skórují po pěkných kombinacích oba našeho útoky a na konci tunelu se rozsvěcí malé světélko
-v čase 31.50 zvyšuje Jožan již na 0:4 a tempo hry opět opadá
-domácí fandové jsou největším pozitivem celého utkání, neustále i za nepříznivého stavu, podporují své hráče a hlasitě kvitují každou vydařenou akci i její náznak
-běží 37.minuta a útočník domácích přebírá puk ve středním pásmu, obránci (z loajálnosti nebudu prozrazovat, že to byl Pája a Láďa) to naprosto ignorují a v mžiku je sám před brankařem, náznak do backhandu, David jde do rozkleku, aby pokryl dráhu puku, ale soupeř provádí rychlou kličku do forhendu a střílí přesně do odkryté části branky, domácím v radosti z gólu letí ruce nad hlavu, když se stane naprosto nečekaná věc - David k překvapení všech přítomných vyklepává puk ze své lapačky - tak takhle se rodí legendy
-začíná poslední třetina a Martin nastupuje opět bez nákrčníku
-v čase 41.13 se představuje černošickým obráncům v tom nejlepším světle Jenda, vybruslí od mantinelu mezi kruhy a krátkým švihem nedává gólmanovi šanci
-i přes vydařený začátek posledního dějství hrajeme opět pomalu, jako bychom před zápasem vypili odvar z makovic a opravdu snad jen Martin Hosták, vyzbrojený digitální tužkou a zpomaleným záznamem, by po pečlivém bádání našel něco pozitivního v herním projevu Sršňů
-v 52.min. zaokrouhluje počet zářezů na půltucet Dominik, když Michalovu nahrávku zakončuje ukázkovým blafákem, gólman vpravo, puk vlevo
-o dvě minuty později Janek uzavírá bilanci tohoto nepovedeného střetnutí na 0:7
-po závěrečném hvizdu opouštějí naši fanoušci tribunu bez tradiční děkovačky, s tím, že se příště dostaví jedině za předpokladu, že uvidí své staré dobré Sršně
Abych nelakoval věci na růžovo, když jsou ve skutečnosti světle šedé, musím přiznat jednu věc. Hráli jsme výrazně pod své možnosti a asi potřebujete nad sebou bič, aby jste pořádně mákli a bruslili. Nepřevládá ve mě ani tak rozhořčení a hněv, to už vyprchalo, ale spíše smutek, že nemáte sami pro sebe potřebu zahrát si dobrý hokej. Trenér může tolerovat případné chyby, vyplývající z aktivity a snahy hráčů se prosadit, ale ne z chyb pramenících z lajdáckosti či lenosti. Pokud si v tom neuděláme jasno, plácáme se stále v úvodní lekci disciplíny zvané sport. Jestliže se Vás moje kritika dotkla, pojďme s tím něco udělat, dokud je čas. Vraťme se k poctivému přístupu k tréninku a tomu odpovídajícímu výkonu i v zápase. Diktujte v příštím utkání opět tempo a hrajte se zaujetím, které Vám bylo ještě nedávno vlastní. Tým totiž neznamená: „Skvěle, to udělá někdo za mě.“ Dohovořil jsem – hauk.
Sestava:
brankaři: Jelínek David obránci: Marvan, Švejda Pavel, Šváb, Tomčík (Jelínek Mates) útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates (Tomčík), Macháček branky: Kořistka 2x, Tvrdík 2x, Pipek, Tomčík, Jiráň asistence: Jiráň 2x, Tvrdík 2x, Marvan, Jelínek Mates, Kořistka, Sádlo, Macháček, Tomčík Sršni Kutná Hora - Spartak Vlašim5 : 0 ( 1:0, 0:0, 4:0 )Dohráno s Robertem a Pavlem
Robert Záruba: „Dobrý večer milí diváci. Před pár okamžiky skončilo další utkání 9.kola KLD mezi kutnohorskými Sršni a Rytíři z Vlašimi. Česká televize bohužel nezakoupila vysílací práva, nicméně s Pavlem Richterem jsme celý zápas sledovali a kromě výsledku se Vám pokusíme zápas přiblížit alespoň slovně. Pavle, jak se Ti vlastně dnešní utkání líbilo? Mírným favoritem byli zřejmě Sršni, ne?“
Pavel Richter: „Dobrý večer, tak určitě Roberte. Sršni zatím letos převálcovali vše, co jim stálo v cestě a v každém zápase naplno bodovali! Jestli se nepletu, tak i vedou průběžnou tabulku s náskokem šesti bodů.“
Robert Záruba: „Nutno ale podotknou, že vzhledem k četnosti vzájemných střetnutí a s ohledem na časté kontakty jednotlivých hráčů na různých akcích se jednalo o derby se vším všudy. A právě tyto zápasy bývají velice vyrovnané, kde postavení v tabulce nehraje roli a jak říká stará pravda – derby nemá favorita.“
Pavel Richter: „Je to tak, jak říkáš Roberte a dnešní zápas toho byl živoucím důkazem. Vlašim se umí proti Sršňům vždycky, jak říkáme my hokejisti, kousnout a dneska se to jen potvrdilo.“
Robert Záruba: „Přesně tak Pavle. Po poměrně rozháraném začátku, který oko labužníka rozhodně neměl čím zaujmout, se začala projevovat větší dravost Sršňů. Byli aktivnější, víc na puku, ale s proměňováním šancí byli tradičně na štíru. Na straně hostů se museli zapojit do obrany snad všichni, co měli ruce i nohy, ale přesto jsem měl pocit, že domácím scházela častější střelba.“
Pavel Richter: „To je naprosto správný postřeh Roberte, pořád honili puk v rozích a po prknech. Zde se možná hodí připomenout i staré tvrzení – není ranky, není branky.“
Robert Záruba: „Dlouho na světelné tabuli svítilo fotbalových 0:0 a vypadalo to, že se branky v první dvacetiminutovce ani nedočkáme, když v 17.min. pokořil přízemní střelou vlašimského gólmana Tvrdík a Sršni šli do vedení 1:0.“
Pavel Richter: „Nutno ale podotknout, že vlašimští se z toho nepoložili a dál se soupeřem vcelku snadno drželi krok.“
Robert Záruba: „Ano, závěr byl opravdu dramatický. Nechybělo mnoho a Vlašim měla možnost v poslední minutě, resp. pouhých dvanáct vteřin před koncem třetiny vyrovnat, vzpomínáš si na tu situaci, Pavle?“
Pavel Richter: „No jasně, obránce Sršňů na útočné modré doslova promáchl puk a dorážející útočník uháněl sám na kutnohorskou branku. Kdyby to hráč Vlašimi jen nepatrně líp zakončil, byl by to šatňák jak vyšitej.“
Robert Záruba: „Nicméně na kdyby se hokej nehraje. Přesto Rytíři vycítili, že dnes není sršní den a začali ve druhé třetině svou stíhací jízdu.“
Pavel Richter: „Je to tak, ale pravda je, že domácí jim to sakra usnadnili. Jejich výkon ve druhé třetině byla marnost nad marnost, jakoby zapomněli hrát hokej. Dělali jim problémy přihrávky na dva metry, založení útoku byla věc z oboru sci-fi, stejně jako finální zakončení. Kolikrát jen trefili soupeřovy hráče do nohou či bruslí, to už ani nespočítám, do tolika snad ani neumím.“
Robert Záruba: „Vlašim se skutečně, jak s oblibou říkáš hecla a hru naprosto vyrovnala. Věřil si, Pavle, že Rytíři to utkání dokážou ještě otočit?“
Pavel Richter: „Jako bylo to padesát na padesát. V dnešním hokeji rozhodují často opravdu maličkosti a dneska se to jen potvrdilo.“
Robert Záruba: „Pavle, hráči Sršňů mně přišli v těchto fázích hry téměř bezradní. Představ si, že bys byl na jejich střídačce. Měl by si pro ně nějakou radu?“
Pavel Richter: „Jako, hokej je vlastně hrozně jednoduchá hra. Když nemáš puk na holi, nemůžeš dát gól a navíc ho musíš hrozně pracně získávat. Domácí se těchdle těžce vydřenejch puku zbrkle zbavovali, jakoby měli jeho hráči strach něco udělat. Chápu, kdyby se to stávalo nějakejm mladejm klukům, ti maj na nervozitu právo, že jo, ale za kutnohorský dorost hraje spousta zkušenejch borců, kteří by měli tým uklidnit a vnést do hry rozvahu a myšlenku. A to jsem tam dnes, Roberte, neviděl.“
Robert Záruba: „V druhé třetině přesto gól nepadl, i když z mého pohledu byl po ní, více studenější brankař Vlašimi. Do posledního dějství tak vstupovali oba týmy s vědomím, že budou rozhodovat maličkosti v podobě drobných herních chyb, které zatím spíš dělali Sršni. Ale především domácí se dnes nemohli spolehnout na lehkost svých kombinací, přihrávky totiž málokdy nacházely adresáta. Museli tak sáhnout k většímu nasazení, bojovnosti a maximálnímu zjednodušení.“
Pavel Richter: „No, Roberte, ono to někdy jinak nejde. Když to nelepí, tak to holt nelepí. Takovejch zápasů odehrál každej hráč mraky. Je nutný se v těchdle chvílích hecnout a urvat to silou. Vono jako dávat góly, když Ti vyjde každá žába a puky se vodrážej k Tobě, to je brnkačka.“
Robert Záruba: „Nakonec se ale povedlo domácím prolomit ledy a na začátku třetí třetiny přišlo to, z čeho musí mít fanoušci soupeřících týmu strach a fanoušci Sršňů v to vždy tak nějak doufají. V rozmezí dvou minut vstřelili dva slepené góly a odskočili tak na slibnou třígólovou vzdálenost a zasadili tak Vlašimi rozhodující ránu.“
Pavel Richter: „Jako bylo už načase, aby to tam nasypali, i když to bylo pro Rytíře za jejich výkon trochu kruté. Víš, každý kdo hrál, asi ví, jaké to je celý zápas fedrovat, cítit šanci nadosah ruky, a pak jí během chvíle ztratit.“
Robert Záruba: „To máš asi pravdu, ale abychom se vrátili k zápasu. Koukatelnost střetnutí se tím bohužel nijak zázračně nezvedla a Sršni nakonec vstřelili ještě dvě branky do svatyně vlašimských. Utkání tak skončilo 5:0 pro Kutnou Horu. Pavle, nemyslíš, že si ale Vlašim alespoň jeden bod dnes zasloužila?“
Pavel Richter: „No, abych pravdu řekl, čekal sem vod Sršňů víc. Jeho hráči by měli na dnešní zápas hodně rychle zapomenout a soustředit se na příští. A kdybych měl tu možnost dnes nějaké body rozdělit, Sršňům bych dal jeden a Vlašimi taky.“
Robert Záruba: „Podle výsledku soudě se jeví vše naprosto jednoznačně, přesto se neubráním tvrzení, že dnes vyhrál ten šťastnější a ne lepší, nemáš ten pocit?“
Pavel Richter: „My jsme po takovém zápase říkávali – utrpěli jsme vítězství. Ale víš, vono je to těžký nepolevit, když vyhráváš jeden zápas za druhym. Člověk pak začíná vymýšlet různý … no řeknu voloviny, ale všichni trenéři, kteří nám to kdy vyčítali, o tom mluvili ještě trochu jinak … „
Robert Záruba: „Asi tuším, Pavle, co máš na mysli, ale pojďme dál. Všimnul sis například jejich dnešního rozbruslení?“
Pavel Richter: „Jo vím, o čem mluvíš. Zatímco hráči Vlašimi ladili své raketové motory, domácí borci se teprve trousili na led, nikdo nebruslil a jen pár lidí si občas vystřelilo. Kdybych já v dorostu takhle rozbruslení odložil až do první třetiny, tak mě trenér asi vyklepal z gatí.“
Robert Záruba: „Asi by to trenéři měli srovnat borcům v jejich hlavách, vždyť jde o jejich hokejovou sezónu a budoucnost. Upřímně, zas takové hvězdy to nejsou, aby mohli mít tyto manýry.“
Pavel Richter: „Víš já to vokusil jako hráč i jako trenér. Je potřeba si to vyříkat a hráči musí začít především každý sám u sebe. V takových chvílích je prostě potřeba něco změnit, aby mužstvo dostalo nějaký nový impuls a znovu se nastartovalo. A hlavně Roberte, příště sbalit do hokejové tašky trošku víc chuti, bojovnosti, defenzivní zodpovědnosti a štěstí.“
Robert Záruba: „Tak dík Pavle za radu, ale abychom nekončili tak kriticky, je potřeba připomenout, že to byl letos již třetí zápas Sršňů s nulou a to se v dnešním hokeji cení. A především, musíme zmínit výkon gólmana Jelínka, který v brankovišti působil naprosto suverénním dojmem.“
Pavel Richter: „Naprostý souhlas. Jelen dnes kouzlil lapačkou jak Čáryfuk a všechny puky zabalil. Víš, vono to mančaftu strašně pomáhá, když se od gólmana puky neodrážej jak tenisáky vod zdi.“
Robert Záruba: „No a co hráči? Zaujal tě někdo výrazněji?“
Pavel Richter: „Abych řek pravdu. Těžko vybírat, snad ten vysokej blonďák s 96. Byl silnej na puku, vyhrával osobní souboje, ale především byl takovej nejživější.“
Robert Záruba: „To byl Janek Kořistka a s tvým hodnocením naprosto souhlasím. Víš Pavle, všimnul jsem si, že Sršni mají letos velmi vyrovnaný tým, kde mohou dávat góly v podstatě všichni, což se i dneska potvrdilo. Jestli je to zpráva dobrá či naopak špatná, ukážou až nadcházející zápasy, protože se mi zdá, že naopak trochu schází lídr, který by to v podobných zápasech strhnul.“
Pavel Richter: „No já sem přesvědčenej, že rozhodně dobrá, protože když to zrovna někomu nepálí ostrými, můžou ho ostatní nahradit.“
Robert Záruba: „Inu uvidíme. Nicméně dnešní Dohráno končí a jsem si jist, že přestože tento zápas nenabídl žádnou vrcholnou podívanou, budou diváci na kluzištích KLD vídat spoustu krásných akcí. A je docela možné, že už v dalším utkání přibudou do skladiště hokejového krásna další položky, a tak se diváci mohou začít těšit. Díky za postřehy Pavle a tímto se loučím i s diváky. Nashledanou.“
Pavel Richter: „Naschle.“
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Ryšan, Jestříbek, Pavlíček, Tomčík, Macháček, Lázňovský
branky: Tvrdík, Kořistka, Švejda Petr, Švejda Pavel, Pipek
asistence: Sádlo 2x, Jelínek Mates, Švejda Pavel, Ryšan, Švejda Petr
BULVÁRNÍ OKÉNKO V příspěvcích pod tímto titulem najdete vždy zaručené zprávy, drby i sprosté lži o našich hráčích, fanoušcích a především managerovi, dle motta: „Vím vše a nedělám s tím drahoty“!!! Tentokrát takové malé ohlédnutí.
V sobotu 12.11. v 17:30 hod. skončil další díl seriálu „Sršni v KLD“. V prvním pokračování druhé řady této úspěšné telenovely se naši žlutočerní chlapci představili proti týmu Kozlů z Popovic, ale pojďme si pro ty, kteří neměli možnost sledovat detailně předchozí epizody, připomenout jejich děj v malé rekapitulaci.
S týmem Sršního dorostu se poprvé setkáváme počátkem dubna, kdy zahajuje jarní přípravu. Vše se točí kolem samozvaného vůdce a despoty Síry, tajně mezi hráči nazývaného Caligula. Ti, kteří se mu pokusili v minulosti veřejně postavit, již v týmu nehrají a nikdo je ani od té doby neviděl. Tedy snad až na jednoho. Vedoucího a managera týmu Zdeňka, jehož pokus o zmizení formou hubnutí Sírovu želvičku kolem pasu stále víc a víc dráždí. Skutečně Zdeněk vypadá svěže jako Goro v nejlepších letech a k tomu čokoládový odstín jeho pokožky, díky týdenní návštěvě u tajemného kamaráda Viktora K. na Bahamách. A máme tu klíčový střet, který se jako tenká linka táhne všemi dalšími díly.
Postupně se seznamujeme se všemi aktéry, jejichž charakterové rysy se především projevují ve hře na konci každého tréninku. Tam již je situace více než vyostřená. Soupeřící spoluhráči prakticky nekomunikují s barevně odlišnou protistranou a atmosféra na ploše houstne. Oblíbené vtípky a kulišárny přechází v zákeřnosti nejvyššího kalibru a nikdo se neštítí ničeho. Zde už se jde skutečně na bodáky! Výhrůžné pohledy, zesměšňující gesta, neurvalá kritika spoluhráče (obzvláště když je jím vlastní otec), krvavá zranění….., i tak mohou končit zpočátku dobře míněné tréninkové metody. U některých hráčů můžeme v závěru jarní přípravy zaznamenat, jak stále více propadají takzvanému „Sirotkovu syndromu“, to znamená depresi z vlastního výkonu. Na svoji obranu upozorňuji, že nemoc je nepřenosná a je možné si ji pouze vsugerovat. Uvádím to z prostého důvodu, kdyby mě snad chtěl někdo peskovat, že tahám do kabiny infekční sajrajt.
V dalších pokračováních jsme mohli sledovat, kterak se tvrdé jádro týmu popasovalo s letním soustředěním ve Zbraslavicích a především se v jeho závěru blíže seznámit s ústředními postavami týmu. S řízným obráncem a druhým asistentem Láďou, který je velmi oblíben, neboť chyby ostatních dokáže definitivně vyřešit. Pravda, není to vždy podle pravidel fair-play, ale závěrečná tabulka se neptá, jak k vítězství došlo a jestli všichni utkání dohráli až do závěrečného hvizdu. Dále s druhým mužem týmu a prvním asistentem, kdysi hodným a spořádaným Jendou. Všichni obdivují jeho neustálý pohyb po ledě a především rychlost, kterou dávají do souvislosti s atletickou minulostí jeho otce. Pravda je však úplně jiná. Upozorňuji teď všechny, kteří nechtějí přijít o pointu, která v 226. díle naší telenovely prozradí prastaré tajemství Tvrdíkovic rodiny, ať přestanou dál číst a plynule přejdou k dalšímu odstavci. Jirka Tvrdík senior totiž dává Jendovi do bruslí, jako kdysi jeho otec jemu do treter, místo obyčejné vložky takzvanou fakírskou, která zamezí jakýmkoliv zbytečným prostojům na ledové ploše. No a kapitánem a tedy osobou č.1 Jankem, který i přes tréninkové jednotky v kick boxu, dokáže na ledové ploše zachovat chladnou hlavu za každé situace a s postojem Usain Bolta v ghándiovském stylu bojovat za světový mír.
Následující díly nás již neúprosně vtáhli do kolotoče zvaného KLD a v jednotlivých sekvencích jsme se mohli seznámit se všemi letošními účastníky. Poznat tak rozdílnou kvalitu a mentalitu týmů a jejich trenérů. Bylo vidět, že se najdou tací, kteří se hokejem baví, i když se nacházejí na spodnějších místech tabulky, ale i tací, kteří nedokáží překousnout hořkost porážky. Zkrátka jak řekl Al Bunda v konkurenčním seriálu: „Hra je to, když vyhraješ, když prohraješ, je to ztráta času“.
Přes nesporné úspěchy Sršňů, jsme ale byli často svědky, že vše není tak idylické, jak vypadá a za dveřmi kabiny se mnohokrát odehrávaly dramatické střety, především pak mezi obránci a útočníky, plné velmi ostrých frází. Z důvodu návštěvnosti našeho webu uvádím demo scénku pouze v upraveném překladu: „To jste hoši pokakali, já se tam ženu jak ženský podbřišek přes celé hřiště, a úplně na exkrement, protože vy stejně nenahrajete“! Láďo, nekakej, vždyť ty stojíš pořád jenom před gólmanem a nehneš se“! „Do zadečku, tak si to zkus sám na tom velkou stranou znečištěném beku. Jestli se nezačnete včas vracet, tak je to všechno úplně na bobeček“. Postupně se do hovoru vkládají i ostatní: „Vy jste (konečně změna) pindíci, proč se tady hádáte o takové ženské podbřiškovině, když za chvíli jdeme na led! Dělejte na to velkou potřebu a pojďte se bavit o holkách a compu!“ Nastává krátká chvíle ticha, kdy všichni zmlknou, protože v otevřených dveřích stojí Síra: „Prodejná dívka! Co je to tady za dům s červenou lucernou! Zvedněte ty svoje sedací svaly a koukejte už na tom ledě makat, nebo se z toho v pondělí vyprázdníte ze střev do kalhot“!
Skutečně často jsme byli v jednotlivých epizodách konfrontování s výrazy z brakových filmů, ale pravdou je, že pod hrubou slupkou jsme mohli poznávat kluky měnící se v muže, jejichž erudované debaty o životních situacích jednotlivců, jsou pro nás nepochopitelným druhem humoru a pro ně přesto projevem přátelství. Zkrátka pro nezasvěcené - nový pohled na mladý kolektiv.
V posledních dílech jsme mohli být také svědky neskutečné snahy manažera vybrat „bony“ na příspěvky. Pasivním přístupem některých hráčů se situace vyhrotila natolik, že znechucený Zdeněk byl rozhodnut založit si nový tým a především převzít sám funkci trenéra, načež Síra zahájil protestní třicetiminutovou hladovku.
V závěru celé první série jsme pozorovali, jak některé hráče týmu postihla nepříjemná a nevysvětlitelná zranění. Až dodatečně však zjišťujeme, že například zraněný Jenda místo tréninku předává opřen o mantinel velmi důležité genetické informace krásné osobě opačného pohlaví. A máme tu rovnici s velmi jasným výsledkem. Ovšem informace, obohacující jeho mentální fond, nasbírané v kabině a tréninkem, nedokážou dívky v jakémkoliv množství nahradit. A jak mi starší dobře víme, ženská se časem okouká, kdežto chlapský kolektiv, často svojí povahou připomínající chameleona, neomrzí. Dejme proto Jendovi pár neděl na vyblbnutí, aby nás v příštích dílech opět oblažoval svojí 100% účastí. Ovšem je jen jedinou otázkou: „Vejde se ještě do sestavy“???
V dalším pokračování tak uvidíme, zdali se ujme inovační návrh mecenáše týmu Zdeňka, aby se náš fans kotel při výjezdech na venkovní zápasy rozšířil i o dívky, které se nám začínají v čase tréninku našich borců, stahovat na zimák jak vosy na bonbon. Zda naleznou společnou řeč v otázkách spolupráce Síra s týmovým guru juniorky Jirkou a jak se především našemu týmu povede vyrovnat s nastalou pozicí lídra tabulky. Neb jak praví klasik: „Žádný strom neroste do nebe“.
Dovoluji si Vás tímto pozvat na další příběhy z našeho nekonečného seriálu, protože zajímavých dějových linek je rozehráno několik a především je, myslím, zaděláno na pěkný závěrečný nervák. Držme tedy Sršňům palce, ať letí ještě dál a výš, protože: „Náš príbeh nekončí, ja ďalej hrám ….
V hlavních rolích:
Zasloužilý umělec - Janek Kořistka
Národní umělec – Jenda Tvrdík
Nositel Řádu práce – David Marvan
Držitel Čestného občanství města Malín – Láďa Šváb
Držitel Řádu Bílého lva za chrabrost – Mates Jelínek
Držitel Pamětní medaile za službu v zahraniční misi – Martin Pipek
Nositel Řádu Četné legie – Aleš Sádlo
Majitel Řádu Britského impéria – Petr Švejda
Držitel vyznamenání za zásluhu o obranu vlasti – David Jelínek
Nositel Válečného kříže I.stupně – Pavel Švejda
Člen brigády socialistické práce – Dominik Jiráň
Držitel titul vzorný pracovník – Josef Tomčík
Laureát státní ceny Klementa Gottwalda – David Jestříbek
Držitel Oskara za výkon v hlavní i vedlejší roli – Domink Ryšan
Nositel Řádu za věrnost a chrabrost – Adam Sirotek
Čestný majitel Vyznamenání za zásluhy o výstavbu – Tomáš Pavlíček
Vlastník Dekretu za věrné služby vlasti – Jakub Lázňovský
Držitel Hvězdy přátelství ve zbrani – Michal Macháček
Majitel Řádu rudé hvězdy práce – Honza Prášek
Vlastník medaile za zranění Purpurové srdce – Jakub Koubský
Držitel Záslužného kříže – Matěj Schmidt
Dále spolupracovali
Výtvarník: Pavel Jelínek
Zvukař: Tomáš Jestříbek
Osvětlovací technik: Láďa Šváb
Vedoucí kaskadérské skupiny: Petr Kořistka
Koordinátor kaskadérských scén: Láďa Sádlo
Lékařské zabezpečení: Jiří Marvan
Architekt: Libor Jiráň
Kulisy: Petr Švejda
Klapka: Hana Švábová
Kostýmy: Ilona Jelínková
Choreograf: Hana Kořistková
Dialogy: Lenka Jiráňová
Masky: Gábina Macháčková
Cateringové služby: Dana Švejdová
Hygienické zajištění: Jitka Marvanová
Koordinátorka zvířecích scén: Lenka Tvrdíková
Pomocný režisér: Jiří Tvrdík
Asistent režie: Josef Tomčík
Producent: Zdeněk Jelínek
Režie: Pavel Sirotek
Šedá eminence v pozadí: Sir. M.
Slavoj Velké Popovice - Sršni Kutná Hora1 : 7 ( 0:3, 1:1, 0:3 )Jedeme dál, aneb stále bez ztráty kytičky
Sobotní zápas osmého kola KLD, který zahajoval 2.část soutěže, nabídl souboj prvního týmu se čtvrtým, to jest měření sil mezi Sršni a Kozly z Popovic. Situaci na počátku komplikovaly problémy s rolbou (už to vypadalo, že se nebude vůbec hrát) a kamarádem Alzheimerem, který nečekaně navštívil Martina s Jankem a k jejich nemilému překvapení chodil po naší kabině oblečen v jejich ribanu, nákrčníku a šuspyku. Naštěstí obě prekérní situace se podařilo promptně vyřešit (poděkování do popovické kabiny), takže jsme se mohli směle vrhnout do víru zápasu.
Po dopadu puku na led se kolotoč roztočil opravdu rychle a již za 49 vt. si domácí gólman lovil puk z branky. Nikdo pořádně neví, jak se tam dostal, protože to byl čistokrevný vlastenec a dokonce i rozhodčí se přijela zeptat, komu má být z našich hráčů připsán. No nic, nejblíže stál Martin, tak tedy on, i když k němu přišel jako slabozraký k nejmenovanému smyčcovému nástroji. Sršni začali pěkně od podlahy a zdobilo je dobré bruslení spojené s důrazným forčekinkem. Celých dvacet minut jich bylo plné hřiště, proto se obraně Kozlů pomalu začínala přehřívat kolečka a gólů v jejich brance přibývalo. Do dvougólového vedení nás poslal Dominik, po nahrávce Matese a třetí zápis do listiny střelců přinesla Davidova přízemní střela, z jeho typické pozice, po sjetí od modré, kterou překvapil brankaře.
Vypadalo to na pohodu zápas, ale přesto jsme opakovali hráčům o přestávce, že nesmíme přestat bruslit a dát čas a prostor soupeři dostat se do hry. Ale jak u nás bývá pravidlem, co jsme nechtěli, se stalo skutečností a druhá třetina se nesla v mírném útlumu Sršňů. S nástupem na led jsme nasadili salámovou hru, a to co vypadalo jako slibný začátek, se naráz proměnilo na zcela nesourodou hru plnou kyxů. Soupeř nás zaskočil aktivním presingem, v plné míře nás přebruslil a nedovolil nám prakticky nic, co by z naší strany připomínalo hokej. Úvodní tlak jsme přežili částečně zázrakem a dílem skutečností, že záda nám kryl David, který má momentálně tzv. „Haškovu formu-1998″. Totální budíček znamenal až gól do naší sítě v čase 29.11, na který jsme ovšem dokázali okamžitě odpovědět. Janek se sice přes obránce svým buldočím důrazem prosadil, ale na dobré zakončení před gólmanem už neměl místo ani čas. Vzniknuvší časoprostorový hlavolam však za něj vyřešil pohotovou dorážkou Martin do prázdné a Sršni rázem vedli 1:4. Hru jsme po zbytek třetiny opticky vyrovnali, ale je třeba přiznat, že souhra v kutnohorských formacích tentokrát nefungovala tak lehce, nápaditě a s koncovkou, která by utkání dokázala rozhodnout.
Ve třetí třetině se prvních asi 7 minut nic výrazného nedělo a my jsme hráli pouze to, co jsme potřebovali a co nám stačilo. Pravda, párkrát jsme přerušili beztvarou a utrápenou hru vydařenými akcemi, ale jednalo se spíš o pěkné hokejové momenty, než o ucelený herní projev. Ve 47. minutě se před brankařem hostů objevil Janek a puk na druhý pokus dostal mimo jeho dosah - 1:5. I nadále se hrál svižný hokej, kterému však na úkor rychlosti poněkud chyběla přesnost. Ovšem částečnou omluvou budiž fakt, že jsme dohrávali v hodně improvizované sestavě, kdy do poslední třetiny pro zranění nenastoupil Tomáš s Jendou a Martin nedohrál pro obdržený osobní trest. A tak byl k vidění především koncert v podání aktivního Janka, který byl zakončený gólem v 59.min. na 1:6. A závěrečný hřebíček, který po krásné individuelní akci Dominika, nezaváhal 11 vt. před koncem zatlouct do popovické rakve Mates na příjemných 1:7. Po skončení utkání ještě poděkovali Sršni svým divákům, kteří byli opět slyšet a po celý zápas svým povzbuzováním vháněli do žil kutnohorských gladiátorů potřebné palivo.
Sršní dorost se vyznačuje nátlakovou aktivní hrou, založenou na obrovské bojovnosti, obětavosti a kolektivním pojetí hokeje. To představuje současně s důrazem na dobrou trénovanost, permanentní zdokonalování v individuálních dovednostech a především team spirit (týmový duch), jejich největší potenciál a hlavní zbraň. Přesto včera předvedli, že umí hrát na plný kotel(1.třetina), ale i na půl plynu(2.třetina). Suma sumárum - nebyl to od nás žádný nadpozemský hokej, ale zopakovat výkon z posledního zápasu se prostě pokaždé nepovede.
Co se týká individuelních výkonů, prostým součtem hlasů, dle názoru realizačního týmu, byl zvolen nejlepším obráncem Marw, který má vytříbenou techniku, skvělý herní přehled a předvídavost, díky které úspěšně napadá soupeřovi kombinace. Nejlepším útočníkem Janek, který se vrací do své tradiční formy a jeho nástup na led spolehlivě zvedá tep každému brankáři soupeře. A nejlepším fandou jednoznačně Petr, který i přes horší artikulaci, neustával vyvolávat tradiční kutnohorský pokřik i v popovickém bufetu a cestou domů autobusem. Ovšem jeho schopnost, osvobodit se ve vítězné euforii od hmotných statků konsternovala nejen bulvárního pisálka Síru, ale o tom snad až někdy příště…
To, co teď prožíváme, to je přesně to, proč jsme celé roky poctivě trénovali a proč hrajeme hokej. Musím před celým mančaftem smeknout, přesto opět zdůrazňuji: „Zůstaňme nohami na zemi. Jsme stále na začátku dlouhé cesty, a přestože se nám první krok vydařil, větší část a ty nejtěžší zkoušky jsou teprve před námi. Proto se musíme oprostit jakékoliv namachrovanosti a proti každému dalšímu soupeři nastupovat s pokorou a respektem“.
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Ryšan, Jestříbek, Pavlíček, Tomčík
branky: Kořisrka 2x, Pipek 2x, Jiráň, Marvan, Jelínek Mates
asistence: Jelínek Mates, Ryšan, Kořistka, Tomčík, Sádlo, Jiráň
TENTO TÝDEN SLAVÍ Martin Pipek
1.Jestli se nepletu, asi po osmi letech jsi se vrátil na led, kde jsi začínal. Přestože jsi nešel do zcela neznámého prostředí. Jaké jsi měl a máš pocity?
No tak mám pocity dobrý, že jo. Problémy nejsou, docela jsme se seznámili a hraje se mi dobře. Zvyknul jsem si na svůj útok s Aldou a Jankem.
2.Vzpomínáš si na něco z těch minulých let?
Tak asi na soustředění. Já si toho pamatuji docela hodně, jak jsme začínali. Na ty letní soustředění, testy a ceny.
A jak jsem tě buzeroval viď?
No jo, vy jste mě trošku buzeroval (smích).
3.Co je podle tebe základem úspěchu v hokeji?
Tak asi rychle bruslit, mít to v rukách a mít to v hlavě.
A to předpokládám, že ty všechno máš.
No mě toho schází docela dost.
4.Co si říkáš, když na ledě provedeš velkou chybu?
Že jsem deb.l, a že jsem to všechno posr.l.
5.Teď mimo sport - jak se zabavíš a odreaguješ ve volném čase?
Tak první věc je asi hokej, to je to hlavní. A pak třeba Planet, Česká, dobrý holky, dobrý pití – takhle já se odreaguju. No a taky nemůžu vynechat – motorka.
HC Beroun - Sršni Kutná Hora1 : 3 ( 0:0, 1:1, 0:2 )Jeli jsme si aspoň pro bod a odvezli si všechny tři
V sobotu 5.11.2011 (toto letí…. Vánoce na krku), úderem jedenácté hodiny a patnácté minuty jsme začali kroužit po ledě na zimním stadiónu v Berouně, kde jsme nastoupili proti domácím Medvědům, jenž byli posledním soupeřem, s kterým jsme v právě probíhající sezóně ještě nezměřili síly. Bezprostřední konfrontace prvních dvou celků KLD přilákala i řadu sršních fanoušků, kteří nejsou rodičovsky svázáni s touto kategorií a přesto po celý zápas vytvářeli skvělou kulisu zápasu, který svou dramatičností směle soupeřil s napínavými thrillery „Made in Hollywood“.
Již celá anabáze dospívání k tomuto zápasu byla složitá a mě během ní přibývali každým dnem šedé vlasy na hlavě. Ptáte se proč? Důvod je prostý. Vyzkoušeli jsme si jaké to je, když tým sužuje marodka a smůla. Nejdřív zranění Jendy, Marwa a Martina, potom Matesovi svalnaté nohy rozkývaly nůž na brusli, až nakonec prasknul a Karel ho musel, nějak zázračně slepit. Ovšem, když jsem se ráno, těsně před odjezdem dozvěděl, že nemoc nedovolí ani kapitánu Jankovi, nastoupit k utkání, přiznám se, že jsem si jen zhluboka povzdychl a vzpomínal na nějakou modlitbičku. Dal jsem však dohromady jen „Andělíčku můj strážníčku“, a ta se mi nezdála ke mně příliš vhodná. Naštěstí se dali dohromady aspoň Marw s Martinem a bylo nás do hry dvanáct „spravedlivých“. Ono nás tedy ve skutečnosti bylo třináct, ale Jenda dostal pouze funkci nehrajícího kapitána, a tak si na začátku a na konci podal ruku s rozhodčími, párkrát se sklouznul a dál jen motivoval svůj tým ze střídačky. Improvizovanou sestavu čekal nelehký úkol, pokrýt nejproduktivnější tým soutěže, protože skóre Medvědů 58:21 budilo respekt hodný největší evropské šelmy. Ale jestli někomu tento cíl, pro tým bez svých dvou nejproduktivnějších hráčů, připadat nesplnitelný, vývoj utkání potvrdil, že v Berouně nenastoupili slabší hráči, pouze možná hubenější.
Utkání začalo rozpačitě a spíše opatrně vzájemným oťukáváním, ve snaze nedostat ten nechvalně známý první gól. Samotný průběh hry se opticky jevil jako vyrovnaný, kdy domácí byli aktivnější, vypracovali si několik slibných šancí, ale k bližšímu seznámení mezi kotoučem a sršní brankou nedošlo. Sršni hráli zbytečně ustrašeně, a přestože je soupeř nepřebrusloval v osobních soubojích měl jednoznačně navrch. Přesto jsme si paradoxně vypracovali, co do počtu, větší množství vyložených šancí, což se ovšem neodrazilo na číselné kombinaci svítící na konci první dvacetiminutovky na světelné tabuli - 0:0.
Tým Berouna dokázal produkovat velmi „zámořskou“ variantu ledního hokeje. Jejichž tvrdý, agresivní hokej s dohráváním soubojů u mantinelů s lokty někdy zatraceně vysoko se ukázal být proti sršním hračičkům zbraní opravdu mocnou. Nedokázali jsme reflektovat na tvrdší pojetí hry soupeře, často za hranicí nejenom pravidel, ale i lidského chápání. Byli jsme zbytečně vyplašení, a tak v pauze mezi třetinami bylo v kabině trochu hlučněji s výrazy odvozenými od slov, jako jsou nevolnost, lehká žena, sedací sval, či označení pro následek selhání svěracího svalu. Slova opírající se o pevnou víru v sílu a schopnosti hráčů, zaplavily krátery pochybností v jejich myslích a do druhé třetiny nastoupil jiný tým.
Kutnohorští hokejisté se zakousli do soupeře ještě snaživěji, ale místo zasloužené odměny inkasovali v čase 21.40 z rychlého protiútoku, když se Marwovi podařilo při střele od modré přelomit hokejku – 1:0. Málokteré mužstvo by se po takovém knock-outu tak rychle otřepalo, ovšem borci z SK Sršni byli v této části houževnatější než leckterá pružinová ocel. Začali se jako bájný Fénix zvedat z popela a jejich neumdlévající snaha byla nakonec korunována oným potřebným vyrovnávacím gólem. V 36.min., během přesilové hry, jakoby při Pájově kroužení třetinou přestal soupeř hrát a přemýšlel, o co tady vlastně jde, zda o Matějskou nebo ztrátu orientace. Ovšem pak následovala nahrávka před branku na najíždějícího Martina a 1:1. Vyrovnávací branka připnula hostům pomyslná křídla a jeden útok za druhým se valil na branku domácích. Za zmínku ještě stojí šance Jožana, který v samostatném úniku svou 1000% šanci zazdil, a tak to po druhé třetině zůstalo stále nerozhodně.
Poslední dějství jsme začínali oslabením a i po jeho skončení se nám nepodařilo dostat ze soupeřova tlaku. Prvních sedm osm minut se hrálo prakticky jen u nás a puk několikrát již bušil na dveře naší svatyně, nicméně ty se neotevřely. Počet útočných akcí našeho týmu v této fázi by se dal spočítat na prstech jedné ruky pracovníka dřevovýroby, ale rezistence naší obrany byla obdivuhodná a výborný David, nedal soupeřovic útočníkům možnost přidat k jejich jediné brance nějaké další sestřičky. V polovině třetiny jsme hru opět vyrovnali a nad ledem se vznášela otřepaná fráze „kdo dá gól - vyhraje“. Teď už se hrálo o každý metr ledu, kdy šance byly na obou stranách, a každá střela mohla rozhodnout. Nikdo nechtěl udělat fatální chybu, která by jej posunula do role prohrávajícího, a tak ne a ne uhodit. Poslední minuty zápasu patřily k nejnapínavějším, které si Sršni letos na ledě prožili. Štěstí však nakonec ukázalo přívětivou tvář nám a v čase 56.33 to přišlo. Martin si v rohu pohrál s obráncem, nahrával na Jožana před bránu, ale ten byl dobře pokrytý a zatím co gólman se snažil pohlídat si přední tyčku, puk prosvištěl netknutě až na tu zadní, kam si najížděl v plné rychlosti Aleš. Máznul tu černou gumu vší silou směr brána a brankař už začínal tušit, že bude asi krátký. A co by jste řekli - góóóóóóóóóóóóól!!!!!!!! Je to tam!!!! Na hráčské lavici doslova vybuchla euforická bomba! Tři a půl minuty do konce a vedeme 1:2! Domácí se z tohoto úderu již nevzpamatovali a poslední střídání připomínali Napoleonovu armádu při tažení na Moskvu. Vše co dosud fungovalo, se zadrhlo a už to nešlo nastartovat. V čase 58.11 se v tlačenici před bránou ještě prosadil Rutyšan (1:3) a pohled do statistik nám říká, že to byl jeho první letošní gól. Chlapci, dovolte mi vyjádřit své dojetí a obdiv! Hráli jste a bojovali skvěle, vítězství je zasloužené, ale kluci, kruci! To bylo na infarkt a já bych rád dožil Vánoc!
Utkání bylo díky své kvalitě důstojnou ukázkou úrovně KLD a splňovalo představy a kriteria toho, jak by měl vypadat souboj o první místo v tabulce. Hrál se velice rychlý a tvrdý hokej, který nebyl festivalem oku lahodících kombinačních akcí, ale nelítostnou bitvou o každou píď ledové plochy. Propocená ribana, která hráči Sršňů svlékali po zápase v šatně, svědčily o úsilí, jež do hry vložili a díky kterému dokázali vyhrát. Odvážíme si tedy z Berouna tři body do tabulky a hlavně sebevědomí, že nejste pouze týmem jednoho nebo dvou hráčů a pokud máte dostatek vůle, můžete se pokusit zabojovat jako jeden muž i bez svých největších hvězd, a to je ta nejlepší zpráva dneška. Hodnocení jednotlivců nemá smysl, protože všichni hráli výborně a celkový projev týmu pro mě znamená více než individuální výkony jednotlivců.
P.S. Dnešní výjimečné utkání přilákalo do ochozů i dva fotografy, takže tady jsou jejich dílka:
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Tomčík, Sádlo, Pipek, Jiráň, Jelínek Mates, Ryšan, Jestříbek, Pavlíček, Tvrdík
branky: Pipek, Sádlo, Ryšan
asistence: Švejda Pavel, Pipek, Jelínek Mates
Sršni Kutná Hora - HK Kralupy nad Vltavou10 : 0 ( 3:0, 3:0, 4:0 )Srdce v kalhotách
Bylo krátce po čtrnácté hodině 29.10.2011 a KLD znala další výsledek šestého kola. Sršni vyprovodili, za podpory fanoušků, svého soupeře z Kralup nad Vltavou s deseti gólovým ranečkem. Člověk se někdy až diví, jak se může mýlit. Pokud jsme totiž od našeho soupeře očekávali otevřený, útočný hokej, tak realita byla naprosto opačná - věčná škoda. Občas se utkáte s týmem, který jakoby při pohledu na tabulku předem rezignuje na aktivní celoplošný hokej a rozhodne se pouze ubránit co nejpřijatelnější výsledek a vy mu nedokážete vnutit svůj styl hry. Musíte se tedy přizpůsobit a pokusit se ho přehrát v disciplínách, které má tento tým dobře zmáknuté. Budu se snažit ladit tento zápis do neutrální roviny, přestože zklamání ze soupeřovy defenzivní taktiky ze mě ještě nevyprchalo.
Na začátku se oba týmy pozdravily na modrých čarách, a to bylo, jak se nakonec ukázalo jediné přátelské gesto tohoto duelu. Sršni se do hostů hned od začátku zakousli jako pitbul, ale je pravdou, že kralupští jim to svojí zbytečnou ustrašeností a stylem hry úporného bránění ve čtyřech a neustále jednoho hráče, tzv. „zabukysty“, číhajícího na útočné modré na případný brejk, ještě usnadnili. O nějakých silných myšlenkách na atraktivní hokej nahoru - dolu se nadalo mluvit, spíš o bagu 4 na 4 ve třetině a s dvěma hráči ve středním pásku, kteří jako by se navzájem strážili - úplně mimo rozsah mého sportovního vkusu. Při jednom z mnoha vírů v útočné třetině nahrál v 9 min. Dominik před bránu Jendovi, pro kterého nebylo těžké z voleje skórovat - 1:0. Za necelou minutu nahrál Mates při našem oslabení vrtící se přihrávku opět Jendovi a ten prokázal, že ke skórování už dávno nepotřebuje ideální přihrávku přesně na hůl – v rychlosti si prohodil obránce a gólman kralupských lovil již druhý puk ze své sítě. Další gól přidal Janek, který se v čase 11.48 prosadil samostatně po buly v soupeřově pásmu, kdy si z obránců udělal tréninkové kužele a brankaři nedal šanci – 3:0. Jelikož se hra i nadále odehrávala pod taktovkou domácích, téměř výhradně v obranné třetině Kralup, neni co zajímavého víc zmínit. Snad jen, že Jenda stále hledá dobrou hokejku, jenž bude hodna jeho kvalit, a protože dva góly za třetinu se mu zdálo málo, vyhodnotil tu čtrnáctní dnů starou jako nevyhovující a zlomil ji o mantinel při naskakování na led.
Kdo by si myslel, že druhá dvacetiminutovka rapidně změní děj utkání, byl zklamán. Stále stejná písnička: bránění ve čtyřech a jeden číhač na brejk, a to i během vlastní přesilovky, i když pozorný divák jednu změnu zaznamenal - ostřejších zákroků a dohrávání soubojů přibývalo stejně jako branek v soupeřově síti. Sršni nezačali bláznit, jak to mají v těchto situacích ve zvyku, ale hráli svědomitě dozadu, bojovně dopředu a tři pěkné góly upravily stav na 6:0. Nejprve během 24.min. zaznamenaly první i druhý útok v rozmezí 24 vteřin téměř identickou akci: nahrávka zpoza branky před ní a střela z první. Hlavní role a obsazení: nahrávači – Janek a Jenda, střelci – Martin a Mates. No a na konci 35. min. přišlo one man show Aleše, který rychle objel celou branku a puk do ní zasunul, jak desetikorunu do automatu na kávu. Někteří hráči hostů a především pak jejich trenér blížící se jistotu prohry neunesli a začali předvádět věci, které do KLD rozhodně nepatří a testovat tak nervovou soustavu rozhodčích. Načež přišel osobní trest do konce utkání pro trenéra a musel opustit střídačku. Po skončení třetiny se ale ještě živě diskutovalo v prostoru zimního stadionu a hosté se dovolávali svých „imaginárních práv" u rozhodčích, které obviňovali že „připískávali" domácím, a tím ovlivnili celé utkání. Osobně si myslím, že především v první třetině nastavili hodně přísný metr a fauly pískali jak na nádraží, přesto se nedomnívám, že by ze strany sudích docházelo k nějakým kapitálním nedostatkům, které by zásadně ovlivnili průběh utkání. Naopak bych si spíš dovolil polemizovat o vlivu chování trenéra Kralup na své svěřence a zvolené herní taktice, ale to mi nepřísluší.
Na začátku poslední části by se náhodný divák mohl ptát, co mají dnes kutnohorští slíbené za každý vstřelený gól, neboť během 35 vteřin zatížili konto hostů dalšími třemi góly po střelách Martina, Aleše a Jožana. Tím snaha kralupských definitivně polevila a jako by byla jejich jiskra pohřbena pod chladnoucí lávou, vychrlenou dnešního dne vulkánem Sršni. Konečnou podobu výsledku 10:0 dal svým již třetím gólem v čase 52.20 Jenda a celá kabina jen doufá, že „Velkej Jirka“ ví, co se sluší a patří. Po zbytek utkání jsem pak chvílemi nechápal, o co některým hráčům na obou stranách vlastně jde. Zápas byl rozhodnutý a na ledě se přesto zbytečně jiskřilo a hrotili emoce. To ale asi souvisí zase s jinými lidskými kvalitami než těmi hokejovými.
Mohlo se zdát, že po poslední siréně bude vše urovnáno a ona „nervová indispozice" trenéra zůstane v zapomnění. Jenže opak byl pravdou a „psycho" pokračovalo opět i v útrobách stadionu. Po přečtení zápisu o utkání a glosách trenéra Kralup o připískávání a rozhodnutí zápasu díky pěti gólům v přesilovkách, pouze strohá čísla ze zápisu:
Kutná Hora – Kralupy nad Vltavou
Vyloučení: 15:12
Využití přesilovky: 2:0
Využití oslabení: 1:0
Nechápu, co to tedy nevysvětlit pouhým: „Prostě se mu něco nezdálo“.
Cestu za dalšími body nám výrazně ulehčil respekt z našich posledních výsledků, a když se k tomu přidal i náš poměrně slušný výkon, debakl byl na světě. Sršní pevnost dnes vcelku lehce odolávala a vzhledem k času, který hráči Kralup strávili ve své obranné třetině, došlo pouze k několika málo nervy drásajícím okamžikům. Přesto pochvala celé obranně v čele s Marwem, jehož ukázkový bodyček v závěru utkání, by se mohl zapsat do hokejových učebnic a samozřejmě Davidovi, který se opět rozhodl za záda nepustit ani „ň“. Jestliže Sršni dali v předchozích dvou zápasech celkem 7 gólů a potřebovali tak na každý v průměru něco kolem 17 minut, musel se nezaujatý divák sám sebe ptát, jaké neskutečné prémie mají za dnešní střelnici slíbeny. Takže poslední pochvala střelci hattricku Jendovi a Jankovi za velmi dobrý výkon.
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Tomčík, Jestříbek, Pavlíček, Macháček, Prášek
branky: Tvrdík 3x, Sádlo 2x, Pipek 2x, Kořistka, Jelínek Mates, Tomčík
asistence: Jiráň 2x, Tvrdík 2x, Jelínek Mates, Kořistka, Sádlo, Pipek
NIC NEPOSÍLÍ JAKO ÚSPĚCH V tomto příspěvku se ještě tak trochu vracím k minulému „Nevím, co je s ním“ a problematice výkonnosti našich svěřenců.
Odborné studie potvrzují, že v mozku existují silné paměťové stopy o každé činnosti, kterou vykonáváme a jsou o to silnější, čím byla tato činnost úspěšnější. Když tuto stopu později tak říkajíc přehráváme, aktivujeme zároveň doprovodné emoce. V případě úspěšné činnosti je to pak vítězný pocit, který ji doprovázel! Navozováním vítězného pocitu evokujeme činnost, která mu předcházela a to je smyslem budování tohoto pocitu.
Zanechme však suché teorie a pojďme se podívat do praxe. Defacto jde o to na snazších úkolech, cílech, soupeřích či situacích budovat opakovaně vítězný pocit. V praxi to znamená koncentrovat se například v tréninku na přesilové situace nebo 1-0, kde je více příležitostí k úspěšnému zakončení. Mnoho hráčů tyto situace rádo trénuje, neboť jejich úspěšné řešení jim dává pozitivní emotivní náboj do jejich psychiky, hráčskou troufalost a až zdravou drzost. Mnozí trenéři však tvrdí, že k těmto situacím dochází v utkání podstatně méně (mají pravdu), a proto se správně věnují spíše vyrovnaným herním situacím.
Na druhou stranu jsou ale v individuálních sportech zase například sportovci, kteří před důležitým turnajem či zápasem si úmyslně vybírají slabší soupeře. Boxer si vybírá slabšího sparingpartnera, vzpěrač sníží váhu činky, tenisté poslední přípravné turnaje před tím top důležitým hrají se slabšími soupeři.
Příkladů by byla celá řada, a tak je jen velkým uměním trenérů odhadnout, kdy, kolik a jak dané situace zabudovat do tréninkového procesu.
Sršni Kutná Hora - HC Rakovník2 : 0 ( 0:0, 1:0, 1:0 )A přece to tam spadlo...
Páté kolo KLD přivedlo na kutnohorský zimní stadion dvě mužstva ze špičky tabulky - HC Rakovník a domácí Sršně, přičemž pouze vítěz mohl po tomto duelu okusit, jaké to je na výsluní. Do utkání proto vstupovali oba týmy s vidinou zisku a Sršni navíc v úplně nových dresech. Přestože to trvalo trochu déle, než jsme čekali (dresy i vstřelený gól), trpělivost byla nakonec odměněna.
Do samotného utkání jsme nastoupili velmi aktivně a dá se říct, že jsme hráli pěkný a divácky atraktivní hokej. Byli jsme herně chytřejší a měli i větší důraz, ale chyběla nám častější střelba a především druhá lajna se utápěla v kombinacích, po kterých se točila hlava i ledaři na rolbě. Je to paradox, ale nejčastěji střílejícím hráčem úvodních minut byl obránce Marw. Až v půlce třetiny začali jeho spoluhráči chápat, co se jim David snaží naznačit a začali nesměle střílet taky, což ke změně skóre sice ještě nestačilo, ale brankář Rakovníka se alespoň přestal nudit.
Druhá třetina plynule navázala na tu první jen s tím rozdílem, že přišel opravdu drtivý tlak, kdy na bránu Rakovníka mířila jedna střela za druhou. Předváděli jsme takticky vyspělou hru a smyčka u soupeřovy brány se začínala pozvolna stahovat. Střelci Sršňů se v přehuštěné obraně hostů prosazovali poměrně často, ovšem mnoho opravdu vyložených šancí zůstalo nevyužito. Stav 0:0 vydržel cca až do 37.minuty, kdy ze své pozice na beku vystřelil Petr a do dráhy puku se v nejlepší možný okamžik vložila Dominikova hůl. Zaskočený brankář Rakovníka již nebyl schopen reagovat na změnu směru a na světelné tabuli se konečně rozsvítila jednička na naší straně. Vzhledem k tomu, že jsme za tuto část z vystřelených 34 střel mezi tyčky rakovnické branky vytěžili pouze jediný gól, dere se do pusy neodbytná otázka. Je skutečnost, že brankář chytající proti Sršňům, si svým výkonem říkal o reprezentační dres, nebo se tajemství skrývá spíše někde na půli cesty mezi hlavami a hokejkami kutnohorských?
Krátce po úvodním buly poslední části si na přihrávku od Martina najel mezi kruhy Janek a zkoprnělému gólmanovi poslal touš jednoduše mezi betony 2:0. Rakovník se i nadále snažil minimalizovat útočnou sílu Sršňů totální obranou a hrou na občasné brejky nenápadně hlodat do jejich obrany. V jedné podobné situaci byl jeho hráč faulován a v čase 44.29 dostal šanci vyniknout David likvidací trestného střílení, protože přimrzlá nula by jej snad ani netěšila. Vzhledem k několika vyloučením a zraněním (naštěstí nic vážného, jen bolestivá nastřelení pukem) se muselo začít improvizovat se sestavou, což přineslo trochu rozháranosti v naší hře, ale především několik slibných šancí soupeře. Ovšem efektně i efektivně chytající David v těchto chvílích několikrát prokázal skvělý reflex, podržel Sršně nad vodou a poprvé v této sezóně si vychytal shut-out.
Sršni si včera beze vší skromnosti počínali až překvapivě vyzrále a očekávaný souboj přinesl vrcholnou sportovní podívanou, vzruch, vyložené šance a výborné výkony brankařů. Zápas hodnotím velmi pozitivně, neboť takto vybojované body, se cenní dvojnásob. Co se týče hráčského materiálu, pochválil bych téměř všechny za předvedený výkon. A snad se nikdo neurazí, když vyzdvihnu především Davida v bráně, na jehož otázku: ,,Povězte mi, jaké to je dostat gól?“, nedokázali soupeřovi hráči odpovědět. Naši forvardi předváděli v určitých částech zápasu lekce z kombinatoriky a ukázali, že Sršni disponují technicky velmi dobře vybavenými a komplexními hráči, leč jejich produktivita letos připomíná jízdu na horské dráze. Na závěr si nechám pochvalu pro naše obránce Marwa, Žvejka, Páju a Láďu, kteří se v průběhu celých 60 minut nedopustili zásadnější obranné chyby, dobře zakládali útoky a podporovali naší ofenzívu. Blackwork (černá práce) není občas dostatečně ohodnocena, ale hokej je poctivý sport, kde jsou podmínkou pro úspěch maximální výkony každého hráče ve prospěch týmu. Protože nevítězí soubor nejlepších individualit, ale nejlépe spolupracující družstvo. Záměrně jsem proto v odstavci „sestava“ jména neodděloval čárkou, protože včera se hrálo jako jeden muž. Takže je to vlastně jedno dlouhé příjmení o 16ti jménech.
P.S. Protože jsem včera pochopil, jak máte rádi moudra, přidám ještě jedno na závěr.
Sacred Hoops Phil Jackson, trenér basketbalu, jehož tým vyhrál neuvěřitelně 9x NBA, uvedl, že zlomovým bodem, kdy se jeho tým stal týmem šampionů, byl moment, když si jeho superstar Michael Jordan uvědomil, že velký hráč je ten, který dělá lepšími hráči hráče kolem sebe. Důvěra v ostatní vyjádřená přihrávkou, vytvořením šance…….
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan Švejda Petr Švejda Pavel Šváb
útočníci: Kořistka Sádlo Pipek Tvrdík Jiráň Jelínek Mates Tomčík Ryšan Pavlíček Macháček Prášek
branky: Jiráň Kořistka
asistence: Švejda Petr Pipek
NEVÍM, CO JE S NÍM Občas slýchávám z úst trenérů i rodičů, že ten a ten hráč se v poslední době zhoršil, není už, co býval a ustrnul ve svém vývoji. Příčin takových poklesů výkonnosti může být hodně, zvláště pokud se nad tímto problémem zamýšlíme obecně a ne nad konkrétním případem. Častými příčinami bývá: ztráta motivace, syndrom vyhoření, rodinné problémy, škola, vztahy v týmu, zdravotní, nedostatečná účast na trénincích, nový okruh zájmů a přátel, a tak bych mohl pokračovat dál a dál a výčet by stejně nebyl konečný.
Pokud však zůstanu opravdu v obecné rovině, může být hledání vysvětlení celkem jednoduché. Každé motorické učení novým dovednostem prochází určitými fázemi. Odborná literatura většinou popisuje 4 fáze: generalizace - seznamování, diferenciace - hledání a ověřování, automatizace - upevňování a jako poslední tvořivá asociace. Jednotlivé fáze více rozebírat nebudu, pro náš problém si stačí uvědomit, že zvládnutí každé nové dovednosti má svůj etapový vývoj. A stejně tak i křivka zdokonalování má svůj průběh, který rozhodně nemá pouze tvar stoupající přímky. Střídají se období, kdy se zlepšujeme každým tréninkem, s obdobími, kdy stagnujeme, nebo se dokonce zhoršujeme.
Řešení? Možná očekáváte nějakou zaručenou radu. Nic takového asi není, anebo já o ní zatím neslyšel. Hlavním smyslem tohoto článku je upozornit na to, že tento stav občas přichází a přestože je dobré o věcech hovořit a řešit je, není třeba z toho ve většině případů dělat nepřekonatelný problém.
Děti se často pohybují (myšleno jejich zlepšování) v jakési spirále, jejíž úhel stoupání se mění a někdy i do záporného čísla. Ze své trenérské praxe mohu dát pouze několik doporučení, která nejsou nijak překvapivá: pestrý trénink, vyhnout se opakování dlouhých a monotónních cvičení, střídat náročnost prvků, aby docházelo ke změně rytmu tréninku, klesá-li soustředěnost klidně zcela vysadit a zařadit hru, udělat nějakou dočasnou změnu - pozvat na pár tréninků trenéra jiné kategorie, nebo starší hráče a nejlépe z A týmu, uspořádat setkání nebo akci úplně mimo zimák a kabinu – bowling, táborák atd. Nám se například vloni s dorostem osvědčili motokáry. Zkrátka možností je spousta a ani zde není výčet jistě konečný.
Slavoj Zbraslav - Sršni Kutná Hora1 : 4 ( 0:1, 1:1, 0:2 )My hra, vy hra, oni hra – my ale výhra
Byla sobota 15.10. a nás čekalo již čtvrté utkání letošního ročníku KLD, tentokrát na ledě Slavoje Zbraslav. Tento pražský tým prochází před sezónou pravidelnou proměnou a dalo se očekávat, že proti nám i tentokrát vyjede jeden velký otazník, se kterým to bude tradičně těžký zápas. A to bez ohledu na momentální postavení v tabulce. Vzhledem k tomu, že se v pozápasových článcích objevují někdy pasáže s nehokejovou tématikou, což někteří z vás nesou nelibě (viď Zdeňku), vynechám tentokrát tu kašičku okolo toho, že autobus měl problémy se spojkou a byli jsme rádi, že jsme vůbec dojeli, aby pak zápas začal stejně s čtvrthodinovým zpožděním, protože jeden rozhodčí se opozdil a vrhnu se rovnou k popisu průběhu samotného mače.
Zdeněk s Adamem si po Růžičkovsku stoupli k nám na střídačku a hned to přineslo efekt ve velmi svižném tempu od první minuty. Hrálo se nahoru dolu, skoro bez přerušení a oba celky se překonávaly v erupcích útočných kombinací. Šancí tudíž bylo před oběma gólmany přehršle, leč gólů a z naší strany i střelby, bylo jako pověstného šafránu. Je ovšem nutné přiznat, že se na nás i usmálo štěstí, když ve 12.min. Davidovi nějak záhadně prošel puk výstrojí a jen o pověstný vlásek neskončil v brance. První gól Sršňů obstarala v 17.min. chytrá přihrávka Dominika zpoza branky a ještě chytřejší usměrnění Jendy těsně kolem betonu a k tyči soupeřovi brány – 0:1. Ale jak už to tak bývá po vstřelení vedoucího gólu, přišel relax, soupeř přidal na tempu, na osobních soubojích a my jsme do konce třetiny těžce nestíhali.
Druhé dějství už vyznělo jednoznačně v náš prospěch a zelené útočné vlny se v této fázi utkání dokázaly dostat přes pomyslný žlutočerný vlnolam jen sporadicky a postupně slábly. Ovšem na druhé straně se čím dál častěji prosazovala líbivě kombinující útočná vozba kutnohorských a bylo vidět, že každý kdo střídal, se na svou minutu na ledě těšil a odevzdal tam maximum sil, přičemž měl dostatek času k opětovnému nabrání poweru. Za velkou pochvalu stojí především excelentně sehraná přesilovka ve 27.min., kdy jsme v útočné třetině roztočili kolotoč, jak sborná v dobách největší slávy a na bránu Zbraslavi šla jedna střela za druhou. Několikrát jsme již téměř zvedli ruce nad hlavu, abychom je zase sklesle svěsili dolů, protože k dokonalosti scházela jediná věc, a tou byl gól. I nadále jsme produkovali rychlý, kombinační hokej s podstatně četnější střelbou, kdy se puk častokrát proháněl kolem brány soupeře a všemožně hledal cestu, jak se tam dostat, leč ve výsledku jsme se mohli jen podivovat, co dnes kutnohorští útočníci dokážou zahodit. A tak nám zbraslavští v čase 37.11 dali lekci z produktivity. Ve víceméně ojedinělém protiútoku zbraslavský hráč ideálně vystřelil a našel snad jedinou volnou škvírku v Davidově postoji – 1:1. Blesková odpověď - tak by se dal nazvat Jendův gól, který přišel po drtivém tlaku a před odchodem do kabin nám vrátil tříbodový klid – 1:2.
Úvahy o dramatické zápletce rozprášil hned v úvodu poslední periody náš druhý útok, když během svého prvního střídání dal dva góly a defacto rozhodl zápas. Nejprve Mates ukázkově přihrál do jízdy Jendovi, a protože sršeň obecný (vespa crabro) dokáže vyvinout rychlost až 40 km/h, čehož je Jenda #77 živým důkazem, projel vše, co mu stálo v cestě a ukázkově zavěsil do levého vinglu. No a za několik vteřin zatloukl poslední hřebík do zbraslavské rakve Mates s asistencí Dominika. Dál už v podstatě není o čem psát. Dvěma góly se dostali Sršni do bezpečného vedení a bylo tak na hráčích Zbraslavi, zda zvednou hozenou rukavici. Je třeba uznat, že se snažili se situací ještě něco udělat, ovšem úspěchem nabuzení Sršni pokračovali v útočných manévrech a domácí protiútoky naráželi do zformovaného žlutočerného valu, který už nehodlal připustit sebemenší náznak zvratu.
Z ohlasů po utkání bylo zřejmé, že se utkání všem přítomným líbilo. Oboustranně rychlý, bojovný hokej, a přesto fér hrané představení v maximálním nasazení. Dveře od trestných lavic bylo nutné otevřít v průběhu celého utkání pouze třikrát, a z toho jednou jen pro příliš mnoho hráčů na ledě. Je ale třeba sportovně přiznat, že k vysoké sportovní kvalitě a dobrému hokeji, přispěli svým dílem oba soupeři. Nejlepším hráčem (podle hlasování realizačního teamu) byl dnes střelecky disponovaný Jenda, který zaznamenal hattrick, ale především svým nasazením v každém střídání dával najevo, že do Prahy přicestoval se svým týmem s jediným cílem - zvítězit! Druhým pak Janek, který byl aktivní, v osobních soubojích u mantinelu si počínal jako zralý mazák a připravoval svým spoluhráčům luxusní střelecké pozice. Ve stínu jejich výkonu ale určitě nezůstává ani zbytek týmu, který podal velmi dobrý, kolektivní a disciplinovaný výkon. Dá se dnes skutečně říct, že tým fungoval jako jedno žihadlo a nezbývá, než hrát v tomto stylu i další zápasy.
Závěrem ještě nesmím zapomenout na naše úžasné fandy, kterých se v ochozech Nikolajky sešlo velmi slušné množství, povzbuzovali z plných plic a i oni tak svůj zápas s diváky Zbraslavi rozhodně neprohráli.
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Tomčík, Jestříbek, Ryšan, Pavlíček, Lázňovský
branky: Tvrdík 3x, Jelínek Mates
asistence: Jiráň 2x, Jelínek Mates 2x
TENTO TÝDEN SLAVÍ Aleš Sádlo
1.Co zatím říkáš na současnou sezónu? Já bych řekl, že zatím dobrý a že se nám docela daří. No a k sobě. Určitě je ještě co zlepšit. 2.Co děláš při dlouhých cestách autobusem? Já buď spím, nebo se bavím s klukama. 3.Co je podle tebe Tvou nejsilnější stránkou? No tak to nevím, snad asi bruslení. 4.Jaký sport, který jsi ještě nevyzkoušel, by tě lákal a který rozhodně ne? Takhle já teď nevím, ale asi fotbal, protože jsem ho závodně nikdy nehrál. A co by mě nelákalo? Nevím. Asi golf. 5.Jaké jsou tvoje oblíbené školní předměty a jaký jsi student? Student jsem asi průměrný a oblíbené předměty tělocvik a angličtina. Sršni Kutná Hora – SK Černošice10 : 1 ( 2:1, 4:0, 4:0 )Sršní roj rozehnal tygří smečku
Po týdnu jsme opět nastoupili, abychom vybojovali další tolik potřebné body do tabulky KLD. Soupeřem nám tentokrát byli nevyzpytatelní Tygři z Černošic. Dalo by se upřímně říci, že se nemůžeme ubránit určitým flashbackům do ročníku předešlého, kdy loňský výkon s tímto soupeřem nad námi visí jako černá můra. Pohled do průběžné tabulky a Zdeňkova sázková kancelář však přesto před zápasem favorizovala naše mužstvo. Předzápasové rozbruslení jim dávalo zapravdu, a co já si pamatuji, byla myšlenka, že jestli v téhle sestavě nevyhrajeme, tak bychom měli změnit sport na badminton!
Přestože jsme si říkali, jenom nepodcenit! Musíme hrát naši hru, poctivě makat, dát góly a v klidu vyhrát, první třetina tomu vůbec nenasvědčovala. Jenomže hrát proti slabšímu soupeři, to se člověk neubrání takovému přesvědčení, že všechno bude dobrý a nic se nemůže stát, takový už je život. Stává se to i u mnohem lepších týmům. Začátek utkání také ovlivnila náladová rolba, která vytvořila uprostřed kluziště místo ledu, no řekněme, rybníček a první buly se tak oddálilo o dvacet minut. První střídání vypadala, jako by naši hokejisté pospolu nastoupili poprvé. Chaotická hra plná nepřesných přihrávek musela přivádět do rozpaků, snad všechny přihlížející, kteří se v tu chvíli pohybovali někde okolo ledové plochy a i já na střídačce trpěl jako hrdinný náčelník Apačů Vinetou u kůlu a pouze dvaadvacetkrát jsem nechal přes zavřené rty uniknout indiánské uff, uff.... Nedokázali jsme nic překvapivého vymyslet, ničím zásadním soupeře zaskočit, no prostě: „Hnus velebnosti.“ Vedoucí Matesův gól v přesilové hře (10.06) nás měl zbavit nervozity, ale přivodil spíš až příliš mnoho klidu, a tak soupeř taky v početní výhodě za šest minut vyrovnal – 1:1. Stále se hrála vyrovnaná partie a je třeba poznamenat, že soupeř občas dokázal využít riskantního způsobu naší ofenzivní hry a obránci s Davidem tak museli několikrát řešit nebezpečné brejky a přečíslení. V závěru prvního dějství nám byla opět poskytnuta početní výhoda a úkol zněl jasně: „Dáme šatňáka!“ V čase 19.24 po závaru před černošickou brankou mohl Mates hlásit splněno – 2:1.
Proslov v kabině byl tentokrát důraznější a hlasitější: „Vzpomínám si na hráče plné chuti a touhy po vítězství, pro které je puk jedinou možnou potravou. Tohle ale nejsou oni! První třetinu za nás hrál někdo jiný. Teď bude hrát náš tým!“ A konečně bylo poznat, kdo je průběžně první a kdo předposlední. Tím samozřejmě nechci snižovat kvality soupeře, který neustále hrozil z rychlých útoků a nedával naší obraně vydechnout. Nicméně skóre se v průběhu druhé dvacetiminutovky mírně upravilo a průběžný výsledek 6:1 pro nás už dával tušit zlepšení. Nejprve v čase 29.22 vyučoval první útok z kombinatoriky a Aleš dával do prázdné. Za minutu, během našeho oslabení, vystřelil těsně za modrou Mates a k překvapení všech procedil puk mezi změtí těl až do branky. No a v závěru třetiny vměstnal do rozmezí dvou minut své historicky první dva góly v barvách Sršního dorostu Martin.
Tým Černošic se z tohoto knock-outu už nedokázal otřepat a poslední třetinu dohrál v útlumu. Sebevědomí kutnohorských naopak narostlo a jejich fanoušci mohli několikrát zatleskat hezkým akcím svých oblíbenců. A nezůstalo jen u krásy. Ještě čtyřikrát musel brankář hostů lovit puk ze své sítě, než ho ze závěrečného trápení vysvobodil svým hvizdem rozhodčí. Sportovně musím uznat, že stav 10:1 byl pro soupeře, vzhledem k jeho sympatickému výkonu, možná až příliš krutý. Začátek a závěr třetiny okořenil svými góly Janek po nahrávkách Aleše. No a husarský kousek se povedl Jendovi, který během oslabení v 51.minutě dvakrát skóroval. Nejprve se neohroženě vydal za vyhozeným pukem a měl celkem na háku fakt, že veze „v háku“ obránce soupeře, který mu strčil pod pravou paží hokejový teploměr. Prokázal, že má ruce chirurga a nekompromisně trefil, aby si to ještě v tom samém střídání po nahrávce Martina zopakoval. Za zmínku a jako memento, ještě stojí situace, která předcházela této přesilovce, kdy měl Dominik pocit, že ho sudí mylně vyloučil a v návalu emocí si neodpustil monolog z anatomického slovníku, za který byl odměněn desetiminutovým trestem. Přestože byl Dominiku tvůj pocit křivdy naprosto oprávněný, upozorňuji tě a další notorické dohadovače. V historii neexistuje případ, kdy by se rozhodčí po sérii obdržených nadávek omluvil a svoje rozhodnutí odvolal. Ne pánové, to se opravdu ještě nestalo, ale že pak hrajeme oslabení, nebo zbytek zápasu bez dotyčného diskutéra, to už tady bylo mnohokrát.
Po vysoké výhře se podařilo udržet první místo v tabulce a fanoušci Sršňů tak mohou minimálně do příštího kola usínat s pocitem, že fandí nejlepšímu týmu KLD. Sršňům nejkvalitněji fungovala souhra mladé lajny Jenda, Mates, Dominik. Hráči vzájemně předvídají svůj pohyb, velmi dobře kombinují, zapojují do hry obránce a jejich střídání často končí ohrožením soupeřovy brány. S příchodem Martina se oproti minulému zápasu výrazně zlepšila i hra první lajny a je jen potřeba zapracovat v tréninku na větší sehranosti, aby hráči o sobě víc věděli. První hvězdou zápasu byl vyhlášen Jenda, který opět nasál raketové palivo a prokázal, že Blesk je jméno jeho pomalejšího bráchy. Za tři vstřelené branky je autor v NHL odměněn čepicemi na ledě, u nás ale Mates získává titul druhé hvězdy zápasu.
V každém případě však platí, že to, co nám přineslo úspěch dnes a v minulých zápasech, se bude jen těžko opakovat bez poctivého přístupu k tréninkům. Vítězství, lépe řečeno vyhrávání, vyžaduje nikdy nekončící proces zdokonalování, takže v pondělí na tréninku na viděnou. Dobrou noc.
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb, Ryšan, Pavlíček
útočníci: Kořistka, Sádlo, Pipek, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Tomčík, Jestříbek, Prášek, Macháček, Koubský
branky: Jelínek Mates 3x, Tvrdík 2x, Kořistka 2x, Pipek 2x, Sádlo
asistence: Sádlo 3x, Pipek 3x, Kořistka 2x, Jiráň
P.S: Zde naleznete fotky z utkání. Poděkování i za Vás posílám Oldovi Fišarovi.
POMÁHAT A CHRÁNIT Tento motivační slogan české policie se mi kdysi vybavil, když jsem slyšel či četl následující příběh. Co je ale důležitější, nedávno jsem si na něj vzpomněl, při diskusi se svým starším synem a vyprávěl mu ho. Možná Vás také osloví a možná jste se také setkali s rodiči, kteří to přehání s péčí o své miláčky: nosí jim tašku, poskytují veškerý servis, okem dravce dohlíží na lesk jejich glorioly a ochotně zastávají roli královského služebnictva.
Tento krátký příběh začíná ve chvíli, kdy jeden muž najde motýlí kuklu, která se po několika dnech začne otevírat. Sedí a upřeně pozoruje motýla několik hodin, jak se snaží protáhnout na svět malou škvírou. Pak toho motýl na chvíli zanechá, jakoby už nemohl dál a muž se mu tedy rozhodne pomoci. Vezme nůžky a prostřihne kuklu. Motýl se okamžitě dostane pohodlně a snadno ven. Má ale oteklé tělo a zkroucená křídla. Muž dále sleduje motýla v očekávání, že se křídla každou minutou vypnou, roztáhnou a on se vznese. Nic takového se ale nestane!
Zbytek svého života strávil motýl plazením se kolem dokola, protože již nikdy nebyl schopen létat. Muž svojí směsicí laskavosti a nedočkavosti nepochopil, nebo nevěděl, že boj s kuklou, který motýl podstoupí, mu umožní vytlačit tekutinu z těla do křídel a tak je připraví na létání.
Někdy jsou nesnáze přesně to, co potřebujeme pro další růst a rozvoj. Procházet životem bez veškerých obtíží z nás může udělat mrzáky. Nebudeme tak silní, jak bychom mohli být a proto nebudeme nikdy létat. Co k tomu dodat. Když se snažíme našim potomkům vytvářet ty nejlepší a nejideálnější podmínky, když jim prošlapáváme cestičku, nechme tam taky trochu plevele i pro ně.
A ještě jeden příklad, který u někoho možná vyvolá úsměv. Legendární filmový boxer Rocky Balboa jednou řekl synovi: „Svět není krásným slunečním dnem. Je to velmi mizerné a sprosté místo k žití. Srazí tě na kolena a navždy tě nechá klečet, když to tak necháš….. Není to o tom, jak silný úder vrátíš, ale jak silný úder dokážeš přijmout, aniž by si uhnul ze své cesty. Co všechno dokážeš překonat na své cestě vpřed? O tom je vítězství. Když víš, jakou máš cenu, jdi ven a vezmi si, co ti patří. Musíš být však ochotný přijmout rány. A neukazuj prstem na nikoho, když se ti něco nedaří. To dělají zbabělci a to ty nejsi."
Spartak Vlašim - Sršni Kutná Hora5 : 8 ( 1:3, 2:4, 2:1 )Sršeň prolétl rytířskou tvrzí bez úrazu.
Neuběhl ještě ani týden od zápasu s Popovicemi a už nás čekal další těžký oříšek, tým Rytířů z Vlašimi. Šlo o velice pikantní utkání, protože s nimi je to vždycky tak trochu derbíčko. Kdo odešel po druhé třetině, si může myslet, že Sršni hrají pěkný hokej a musí být těžké je porazit. Kdo ale vydržel celé utkání, viděl, jak jsme se málem sami připravili o výhru. Ale raději hezky popořádku.
Zápas začali Sršni výborně a za svou aktivitu v prvních minutách byli odměněni dvěma zásahy do černého, což neznamená, že soupeřův brankář dostal na „gule“, ale vedení 2:0. Již v čase 00.21 David vypálil neuvěřitelnou střelou od modré golfem a ještě žhavý puk málem protrhl síť za levým vinglem. No a za dvě minuty se ještě do zápisu o utkání zvěčnil jako střelec gólu Mates. Na začátku páté minuty poskytl rozhodčí domácím výhodu přesilové hry a ti nás poměrně záhy přesvědčili, že právě tato herní situace bude dnes jejich nejsilnější stránkou. Dostali nás pod souvislý tlak, rozebrali do posledního šroubku a zaslouženě snížili na 1:2. Hráči Sršňů se však brzy oklepali a nadále se srdnatě vrhali do soubojů s nekompromisní obranou Vlašimi. Trpělivě snášeli důrazné zákroky a jako supi čekali na své příležitosti. A ty, díky aktivitě a dobré ofenzivní hře i přicházely. Minutu před odchodem do kabin se puk dostal mezi kruhy, kde jej s šikovností sobě vlastní přebral Jenda. Střídačka se nervózně zvedla a viděla jak krátkým, přesným švihem nedal gólmanovi šanci 1:3.
Druhá třetina začala jako její mladší sestřička a již za 32 vt. jsme po spolupráci Janek-Jožan vedli 1:4. Sršni začali zřejmě používat praktiky černé magie, neboť se střídavě měnili na užovky či stíhačky a hbitě pronikali do vlašimské obranné třetiny. V této fázi zápasu jsme dominovali ve všech herních činnostech, předváděli ofenzivní gejzír a útočná aktivita domácích byla překvapivě postavena jen na pokusech o samostatné průniky přes půl hřiště, případně na nahrávkách do brejku. A tak jsme postupně brankami Marwa, Dominka a Janka dostali Vlašimské až do deficitu 1:7. S přibývajícím časem však Rytíři poznali, že takhle žádné body z tohoto mače nevydolují a poněkud přiostřili. Svojí nepříjemnou hrou, kdy osekávali některé naše hráče jak Jánošík stromy na Malé Fatře, vyhrotili situaci a více než na hokej se myslelo na vyřizování účtů, a kdo a co komu provedl. Není se tedy čemu divit, že ztráta koncentrace přispěla k tomu, že jsme minutu před odchodem do kabin v rychlém sledu dvakrát inkasovali 3:7.
Kdo by očekával, že třetí třetina přinese ódu na hokej, musel být notně zklamán. Nejprve David v čase 42.14 trochu podcenil střelu od modré, a tak se puk ocitl za jeho zády – 4:7. Chvíli nato Rutyšan zcela zbytečně a nepochopitelně narazil soupeře zezadu hlavou na mantinel, za což nemohl dostat jiný trest než 5+do konce utkání. Není to však jen otázka hokejových pravidel, ale hlavně elementární ohleduplnosti ke zdraví druhého hráče, a proto důrazně říkám: „Nechci z naší strany již takové zákroky nikdy vidět“. Bylo zřejmé, že následujících pět minut oslabení bude nesmírně obtížnou záležitostí, obzvláště když na lavici hanby šel za chvíli ještě Petr. Vlašimští uzamkli naše hráče v obranném pásmu a pro Sršně nastala takřka několikavteřinová doba temna, která skončila snížením již na 5:7. Před námi bylo ještě víc jak dvě minuty oslabení 4na5, do konce utkání nějakých čtrnáct minut, domácí evidentně na koni a nám visely hlavy jak oběšencům. Nastala doba, kdy k vítězství nestačily jen technické dovednosti a týmový duch. Doba, kdy je vítězství nutno zaplatit výkonem na hranici svých možností, obětavostí, fyzickou vyčerpaností a někdy i bolestí. Čas se najednou neuvěřitelně vlekl a každá uběhlá sekunda byla naší střídačkou kvitována s povděkem. Postupně jsme hru opět vyrovnali a v čase 57.26 našel Jenda před brankou volného Matese a ten stylem: „Pojď sem! Kam jdeš? Vždyť já jdu ale na druhou stranu.“, nejenže vykoupal gólmana v brankovišti, ale i definitivně sebral vítr z vlašimských plachet – 5:8 a tři body v chalupě.
Dnešní utkání přineslo rychlý hokej nahoru dolu, po jehož větší část jsme byli aktivnějším a lepším celkem. Přesto se může někomu zdát, že konečný stav nevyjadřuje poměr sil na ledě úplně přesně, ale účetnictví je v hokeji důležité jen před a po zápase. Cenné skalpy Popovic a Vlašimi se rozhodně počítají, ale naše hra má stále slabiny a je pravda, že dnes jsme k těm starým chybám přidali i pár nových. Pokud bych neměl být přehnaně kritický k našemu výkonu a přesto zůstal aspoň trochu upřímný, tak musím říct, že především obránci (mimo Marwa, ten podal standartě kvalitní výkon) předvedli velmi úsporné bruslení, působili velice vlažně až ospale a marně hledali lauf z posledního zápasu. Konkurence sice nemusí být příjemná, ale je to dobrá věc, a proto na tomto postu rozšíříme počet hráčů, aby naše obranná hra, která v tomto utkání nebyla na jedničku s hvězdičkou, byla v příštím představení vyztužena cihlami poctivosti, bojovnosti a maltou klidu. Bohužel ani výkon prvního útoku nebyl zdaleka podle mých představ a z pohybu po ledě jsem měl občas pocit, že se nám po prvních úspěších prostě nechce makat. Pochvala tedy dnes pouze celému druhému útoku a „vypichol bych“ Dominika, hráče malého vzrůstem, ale velkého výkonem. Jeho mrštnost, aktivita a především práce na malém prostoru byla někdy až neuvěřitelná a obránci soupeře často jen přihlíželi jeho kouskům. Móóóóóc dobrý Domčo.
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Šváb
útočníci: Kořistka, Sádlo, Tomčík, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Jestříbek, Pavlíček, Lázňovský, Ryšan
branky: Marvan 2x, Jelínek Mates 2x, Tvrdík, Tomčík, Jiráň, Kořistka
asistence: Kořistka 2x, Tvrdík 2x, Jiráň, Jelínek Mates
TENTO TÝDEN SLAVÍ Michal Macháček
1.Co tě kdysi přivedlo k rozhodnutí zkusit začít hrát hokej?
Tak to už si nepamutuju, ale asi to byly rodiče a samozřejmě jsem to chtěl zkusit taky jako bratr.
2.Pociťuješ přechod z žáků do dorostu jako velký skok?
To docela jo, protože ta hra v dorostu je o hodně rychlejší.
3.Kdy a jak vznikla tvoje přezdívka „Blecha“?
Tak to vymyslel brácha, ale kdy to nevím.
4.Sleduješ někdy hokej v televizi?
No, určitě. Já fandím Pardubicím.
5.Kdyby sis mohl přát tři věci, které to budou?
No to nevím. Takhle v jednu chvíli mě nic nenapadá.
JEŠTĚ K PŘÍSPĚVKŮM Ti, kteří nemají čas, případně z jiného důvodu nemohou zaplatit členské příspěvky přímo Zdeňkovi, mohou stanovený obnos (2.700,-) také poukázat přímo na účet SK Sršni Kutná Hora č. 2561577319/0800, kdy je potřeba uvést do var. symbolu rodné číslo a do poznámky členský příspěvek 2011/2012 – a jméno hráče.
Sršni Kutná Hora – Slavoj Velké Popovice5 : 2 ( 3:0, 1:1, 1:1 )Tři...dva...jedna - Start!!!
V neděli 25.9. 2011 úderem dvanácté hodiny nám to opět začalo. Po pečlivé jarní přípravě, letním soustředění a další důkladné přípravě jsme otevřeli bránu do nové sezóny KLD. Do cesty se nám na úvod postavil tým Slavoje Velké Popovice.
Začalo se ve svižném tempu, při kterém ovšem hrála první housle nervozita. Vcelku brzy přišly i první zákroky brankářů a první strkanice u mantinelu. Vnímavý divák jistě postřehl, že nadevším se vznáší atmosféra napjatého očekávání na první gól. Na konci páté minuty byla hostům nabídnuta luxusní možnost trestného střílení, po prohřešku našeho hráče v brankovišti (úmyslné zalehnutí kotouče), nicméně síť za Davidem zůstala nedotčena. Tým z Popovic byl v úvodu většinou pod tlakem, ale jen díky gólmanovi a naší střelecké nemohoucnosti neinkasoval žádný gól. To se ovšem změnilo v čase 7.29 při naší přesilové hře. Po okružní jízdě soupeřovou třetinou Jenda našel přesnou nahrávkou Páju, a ten pěknou, zákeřnou střelou ten den poprvé skóroval a otevřel brankový účet tohoto duelu. Na začátku dvanácté minuty padla nejhezčí branka zápasu, když Aleš hezky potáhl útok podél levého mantinelu a vymazlená nahrávka na Janka skončila podruhé v síti a za necelých 30 vt. zvýšil ještě Jenda na 3:0. Kromě narůstajícího skóre rostla i naše převaha na ledě, ovšem s přibývajícími minutami začal tým s kozlem na prsou stále více zahušťovat prostor před vlastní brankou a černé houští, obklopující vlastního brankáře jako trnitá zeď Šípkovou Růženku, fungovalo velmi efektivně a najít si cestu skrz vyžadovalo stále více odvahy a někdy i štěstí. Po prvním dějství svítil tedy na ukazateli stav 3:0 pro Sršně a v domácí části diváckého sektoru bylo právem veseleji.
Do druhé třetiny domácí nastoupili daleko laxněji než do té první a Popovice začali hru pozvolna vyrovnávat. Soupeř začal více bruslit, nebo možná my méně a odměnou mu bylo v čase 24.18 snížení na 3:1 během přesilové hry. Sršni pod vlivem možná až příliš rychlého vedení začali plout na jakémsi obláčku přehnaného optimismu a po téměř celý zbytek tohoto dějství se nedokázali vrátit do reality zápasu. Nepochopitelně snadno jsme vyklízeli střední pásmo a poté měli problém se dostat z vlastní třetiny. Začali jsme zbytečně panikařit, což se projevovalo bezhlavým zbavováním puků a předváděná hra byla plná chyb, nepřesností a pěknou souhru abys pohledal. Přesto jsme před odchodem do kabin stačili vrátit stejnou minci, a také během přesilové hry zvyšoval na 4:1 backhandem Jenda, po pěkné souhře celého druhého útoku.
Závěrečná část hry přinesla dramatický průběh a díky velké bojovnosti i mírnou převahu domácích, kterou však dlouho nedokázali ozdobit gólem. Přehuštěný prostor před brankou a dostatek sil na obou stranách, to byly faktory, které nedovolovaly předvést divákům pohlednější kombinační akce, ovšem o to úporněji se bojovalo o každý metr ledu. V závěru utkání jsme na několik střídání pokusně zatočili sestavou a skvělou ofenzivní hru lajny Janek-Aleš-Jenda, bych bez vší skromnosti, označil za bezchybnou. Žlutí byli více na puku a stále se zlepšující Janek naposledy pokořil brankaře hostů v čase 56.59 – 5:1. Pouhým detailem pak již bylo snížení stavu na závěrečných 5:2 v poslední minutě. Po podání rukou se hráči vítězného týmu podělili o svou radost s diváky, kteří během celého zápasu vytvářeli kvalitní kulisu. Doufejme, že i příště si cestu do hlediště najdou a svými hlasivkami poženou tým Sršňů opět na zteč.
Takže náš premiérový zápas jsme vyhráli 5:2 a připsali si první body do tabulky. Naskočili jsme do ligového vlaku vítězně, přesto je stále co zlepšovat, a to jak co se týče přesného založení útoku, tak i koncovky, která nás dnes hodně trápila. Je pravda, že pro solidní výsledek s Vlašimi, která nás čeká příští víkend, budeme obojí rozhodně potřebovat. Krása kolektivních sportů tkví v pochopení jejich zákonitostí. V nich každý, kdo upřímně přikládá svou ruku ke společnému dílu, se stává pilířem, bez něhož by talent jedince ležel nehnutě v prachu cesty k úspěchu, a proto každému, kdo dnes pomohl k našemu vítězství, patří dík a kousíček tohoto úspěchu. No, a jestli mám, přeci jen vyzdvihnou nějaké jedince, bude to Marw a Pája, kteří po celý zápas opravdu zodpovědně bránili. Některé jejich zákroky sice patřily spíše ke krasobruslařské akrobacii, jiné zaváněly touhou po destrukčním sebeobětování, ale naprostá většina měla společný jmenovatel – úspěch, což dodalo jejich obranné hře neprostupnost švýcarských bankovních trezorů.
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Švejda Pavel, Ryšan
útočníci: Kořistka, Sádlo, Tomčík, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Jestříbek, Pavlíček, Macháček, Lázňovský, Prášek, Koubský
branky: Tvrdík 2x, Kořistka 2x, Švejda Pavel
asistence: Tvrdík 2x, Jelínek Mates, Sádlo, Jiráň, Švejda Petr
TENTO TÝDEN SLAVÍ  Mates Jelínek
1.Když se vrátíme do tvého dětství, proč si začal hrát v útoku? Bránění nebo branka tě nelákaly?
Branka mě lákala, ale až po chvíli hraní, a to už bylo gólmanů dost. Koneckonců čtvrtej gólman jsem i nyní u nás. Jinak bránění to nevím, to už si moc nepamatuju, nějak jsem se k tomu nedostal.
2.Na začátku letošní sezóny jsme přivítali několik benjamínků, který z nich bude podle tebe nejpřínosnější pro naší hru?
Řekl bych, že asi Jestřáb.
3.Můžeš jmenovat jednu herní činnost, která tě nyní nejvíc trápí?
No tak asi rychlost, potom taky vytrvalost a osobní souboje.
4.Jaké místo v hierarchii našeho týmu by si chtěl zastávat?
Mě by asi nejvíc vyhovovalo být střelcem gólů – kanonýrem, ale nejsem si jistý, že je to úplně moje parketa
5.Co se ti nelíbí na současném hokeji?
Nevím, mě se líbí všechno. Hokej je pěknej.
Honza Prášek
1.V rozhovoru na konci jarní přípravy jsi projevil obavy z tréninků na ledě, jaké jsou tvé pocity teď?
Myslím si, že jsem se docela zlepšil v bruslení, ale ještě bych potřeboval vylepšit nahrávky a zpracování puku.
2.Největší rozdíl mezi tvými představami o dorostu a poznanou realitou je?
Hokej v dorostu je mnohem rychlejší.
3.Připadáš mi jako naprosto klidný a vyrovnaný kluk, co tě dokáže nejvíc naštvat?
V hokeji a mezi klukama asi nic.
4.Jak by podle tebe měl vypadat ideálně strávený den?
Sportováním, nějakým ti odpočinkem a taky u počítače.
5.Máš nějaký vzor v hokeji, nebo v běžném životě?
V hokeji zatím ani ne a v životě je můj vzor taťka, protože i když je starší, pořád má dost dobrou kondici.
Sršni Kutná Hora – HC Chrudim7 : 5 ( 2:0, 3:4, 2:1 )Lepší soupeř - lepší výkon
Sobota 17.9.2011, takový obyčejný den, i když pro pár bláznů se sršněm na prsou, kteří se honí za černým nesmyslem, to byl termín zápasu s týmem HC Chrudim. Tento náš poměrně tradiční rival vždy patřil mezi to nejlepší, co náš hokejový region nabízí a díky tomu je každý mač proti němu velkou hokejovou bitvou, při níž se jen těžko dopředu tipuje konečný výsledek. Tato skutečnost vyžadovala od každého hráče větší než malé množství taktického myšlení, disciplíny a sebeobětování. Konečný výsledek svědčí o tom, že všeho měli kutnohorští sršni tentokrát dostatek, a tak jak by řekl Pepin z Postřižin: „Rakouské voják opět slavně zvítězil“.
Utkání začali lépe domácí, kteří nabuzeni na hranici příčetnosti, od první vteřiny zcela naplňovali slova z kabiny o aktivním forčekingu, jako o nejúčinnější zbrani proti kvalitnímu a ofenzivně laděnému soupeři. Již 57vt. po úvodním buly se zapsal do střeleckých statistik Jenda a vzhledem k tomu, že situace byla dosti nejasná, propukla střídačka v jásot s mírným zpožděním, což mohlo u přihlížejících diváků vyvolat pocit, že u chlapců na hráčské lavici Sršňů došlo k lehké mozkové disfunkci. Nicméně 1:0 pro nás. Za dalších pět minut ten samý hráč u pravého mantinelu dobruslil zdánlivě ztracený puk, předložil ho na stříbrném podnose na zadní tyčku a labužník Dominik nachystanou lahůdku v podobě druhé branky neodmítl. Celá první třetina se hrála ve velmi dobrém tempu a obě mužstva dokázala, že umí technický i nekompromisní hokej. Přesto výkon Sršňů získával víc křídla sebedůvěry a síť kolem branky Chrudimi se často stahovala jako při jihočeských výlovech kapříků. Hezkou třetinu jen pokazila 17.minuta, kdy se po strkanici u našeho gólmana, Pájovi s Láďou zatemnilo před očima a začali se tulit s protihráči, až z toho pro ně rezultoval 4-min. trest. Přesto nám byla poskytnuta početní převaha 5 na 4, ovšem počínání si při této výhodě bylo z naší strany doslova katastrofální a prokázalo, že si musíme důsledně připomenout základy této herní situace, které jsme během léta zcela zapomněli.
Sršni vedli po prvním dějství 2:0, a bylo tak na soupeři, aby v další části své karty víc odkryl a začal jimi hlasitěji mlátit o stůl. Ke smůle domácích měli chrudimští rukávy typu Combi, takže z nich vytáhli trumfy jak vysoké, že jsme se po sedmi minutách vrátili do výchozího bodu mače, tedy k remízovému stavu – 2.2. Od této chvíle začaly doslova brankové dostihy a přetahovaná o vedení, ve které jsme naštěstí vždy tahali za delší konec. Stav skóre se tedy vyvíjel takto: 2:2; 3:2; 3:3; 4:3; 5:3; 5:4, čímž by se dal popis ukončit, přesto byly momenty, které za zmínku ještě stojí. Naši třetí a svoji druhou branku, v tomto utkání zaznamenal rychlonožka Jenda, který absolutně přejel soupeřova obránce a krátkou suchou nádherně zavěsil. Byl to ten gól, kdy je od první do poslední chvíle vidět, jak čistě a nedotčeně letí puk do otevřeného místa brány. Čtvrtý úspěch zaznamenal Petr, jehož dělo od modré proplulo mezi betony brankaře. Chvíli poté Mates přesnou střelou k vyrážečkové tyčce a do protipohybu chrudimského gólmana prokázal, že během jarní přípravy u něho došlo k podstatnému zlepšení této dovednosti. Přestože jsme po čtyřiceti minutách vedli 5:4, tuto část jsme prohráli. Z inkasovaných branek byly sice dvě nešťastné a spíš náhodné, ale zato zbylé dvě padly po našich evidentních chybách v obraně, které soupeř potrestal.
V poslední části se z utkání stala opravdová hokejová bitva, v nichž už nerozhoduje pouze kvalita zbraní, ale také vůle a odhodlání těch, kteří je třímají v rukách. Hra se přelévala z jedné strany na druhou a ještě pár minut před koncem nebylo zdaleka jasné, který tým bude nakonec ověnčen vavříny vítězů. V této třetině konečně zaúřadoval i náš první útok ve složení Janek–Aleš-Jožan a doufejme, že již probudil svou střeleckou formu. Nejprve ve 45.min. Aleš opět prokázal svoji dravost, a že se jeho nájezdy budou hodně špatně chytat. V čase 49.20 se soupeři podařilo snížit na 6:5 opět smolným gólem (z našeho pohledu), kdy vystřelený puk dvakrát změnil svůj směr o brusle našeho bránícího hráče a chrudimského útočníka. Závěrečné drama tři a půl minuty před koncem odmítl Janek, jako správný kapitán vzal zodpovědnost na svá bedra a chrudimským snahám definitivně zatlačil oči. Konečně vysvobodil svoji hůl ze zakletí a dokázal zvednout puk před gólmanem víc jak o 12 palců, což je míra betonu brankáře splňující pravidla IIHF – 7:5.
Závěrečný hvizd vykřesal v unavených tvářích hráčů SK Sršni pochopitelné stopy radosti, neboť vítězství bylo vzhledem ke kvalitě soupeře velmi cenné. Celkově se dá říct, že utkání nabídlo divákům veškeré ingredience, díky kterým se na hokej chodí – krásné góly, skvělé zákroky brankářů, důraz a nezměrná bojovnost všech zúčastněných. Utkání a za to patří dík i soupeři, se vedlo ve velice nekompromisním, ale férovém duchu, kdy se až na jeden incident oba týmy soustředili výhradně na výkon a kvalitní hokej. V takovýchto vypjatých zápasech se uvolňují veškeré herní a fyzické rezervy mladých sportovců a projevuje jejich vůle, charakter a skutečný stupeň nabytých hokejových dovedností, které jsou posouvány zas o krůček výš.
Nechci nikoho glorifikovat, protože dnes vyšlapovala většina hráčů. Mužstvo totiž vyhrává a prohrává společně a vše záleží na kolektivním přínosu, nehledě na to, kdo vstřelil či zavinil branku. Přesto znovu zveřejním názor Adama, a proto kdo chcete být příště chválen, musíte si ho dostatečně předcházet. Takže opět je to Jenda, který celých 60 min. dřel, dřel a ještě jednou dřel. Žádný puk pro něj nebyl ztracený a obráncům Chrudimi občas zamotal hlavu jak hurikán Katrina obyvatelům New Orleans. No a dalším je kosmodiskem zázračně uzdravený Marw, který projevil své nesporné přednosti - přehled, zkušenost a schopnost tvořit hru.
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Šváb, Švejda Pavel, Ryšan, Pavlíček
útočníci: Kořistka, Sádlo, Tomčík, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Jestříbek, Macháček, Lázňovský, Prášek
branky: Tvrdík 2x, Jiráň, Kořistka, Švejda Petr, Jelínek Mates, Sádlo
asistence: Tvrdík 2x, Jelínek Mates, Sádlo, Jiráň, Tomčík, Šváb
PŘÍSPĚVKY Nadešel čas pro placení příspěvků na sezónu 2011/12. Jak již bylo avizováno, výše zůstává 2.700,- Kč a o způsobu placení se domluvte s vedoucím mužstva, což je v našem případě Zdeněk, který Vás svou něžnou rétorikou opět přenese do světa pohádky: „Ševče, máš zaplacené daně?!?!?!?“
Za sebe a vedení SK Sršni KH děkuji všem, kteří svou povinnost již splnili, či splní do 31.10.2011 a podpoří tak náš klub v jeho činnosti. U hráčů, kteří však přes veškerou urgenci a snahu ze strany oddílu neuskuteční k uvedenému datu úhradu příspěvků, přistoupíme k nepopulárnímu kroku – a to zákazu startu v mistrovském utkání do doby sjednání nápravy.
Předem děkuji za solidní jednání, a za úplnou zbytečnost předešlé věty. Dík.
Sršni Kutná Hora – Stadion Nový Bydžov7 : 3 ( 3:0, 2:3, 2:0 )Rozpačité vykročení
Tak je to po dlouhé letní pauze zase tady a i ti největší nedočkavci se v sobotu 10.9.2011 konečně dočkali prvního hokeje. V netradičním čase, tedy v 10.45 nastoupili Sršni k přátelskému utkání proti Novému Bydžovu.
Zápas hned od počátku odpovídal datu v kalendáři, což se projevovalo poněkud nesehraným dojmem obou týmů a dalo by se bez ostychu říci, že v některých pasážích hry se na ledě provozoval hokej ala rybník. S přibývajícím časem se přeci jen více přesnosti a hokejovosti ukázalo na straně Sršňů, což se následně odrazilo i na výsledkové tabuli. V čase 4.44 se po buly před naší brankou odhodlal k nezastavitelnému průniku Aleš a své sólo, taky famózně zakončil 1:0. V deváté minutě poslal svůj mančaft již do dvoubrankového vedení Dominik po nahrávce Páji 2:0. Další šance Sršňů se utápěly v přehnaných kudrlinkách a jejich střelecké pokusy byly většinou poloslepé až slepé, přesto 3 min. před prvním kloxonem zvýšil na 3:0 Jožan s přispěním Marwovi nahrávky.
První gól druhé třetiny padnul již minutu po našem vstupu na led. Bombardér Petr po anglicku, nechytatelnou ranou od modré s přispěním horní tyčky, zvýšil na 4:0. Pokud někteří očekávali, že Sršni budou díky tomuto vývoji diktovat tempo v dalších minutách zápasu, byli vyvedeni z omylu. Hoši podle brazilského hesla: „Je nám jedno, kolik gólů dostaneme, hlavně, když jich víc dáme!!!“, začali hrát jako mistři světa. Všichni do útoku nikdo zpět. První trest v podobě snížení na 4:1 jsme ještě nebrali příliš vážně, ale druhý puk za Davidovými zády - 4:2, už nám nasadil brouka do hlavy. Nejhezčí akci utkání v čase 30.04 předvedl Jenda, který po vzoru hokejového slabikáře naservíroval zpoza branky krásnou přihrávku, se kterou si Marw ideálně poradil - 5:2. I nadále jsme měli více šancí – jenže by je musel někdo dávat, a tak hosté nabídnutou šanci neodmítli a snížením na 5:3 v 37.min. se vrátili do sedla utkání.
Bohužel i v poslední části hry mohlo zkušené oko odborníka pozorovat jisté signály toho, že tým Sršňů ještě zdaleka nehraje v optimální pohodě. Nedůsledné pokrývání soupeřů před vlastní brankou, komplikovaná rozehrávka, nedůraz v koncovce a občasná útočná euforie, která po ztrátě puku vedla k nebezpečným přečíslením ze strany našeho rivala. Naštěstí nás svými zákroky vždy resuscitoval David, kterého jsme nechali vyniknout a on v této fázi zápasu doslova zářil. V půlce posledního dějství Sršni konečně zvedli hozenou rukavici a kontry Jendy a Aleše stanovili skóre utkání na 7:3. Poslední minuty se pak odehrály především v režii rozhodčích, kteří pro zklidnění vášní začali některé šťastlivce odesílat na trestnou lavici.
Co dodat závěrem? Nevím, možná mi ani nepřísluší, abych kritizoval náš herní projev, jelikož si sám jako trenér musím sáhnout velmi hluboko do svědomí, jestli dělám všechno úplně správně. Proto dnes využiji závěrečného shrnutí Adama, který měl možnost sledovat zápas pouze v botách, což je, jak každý marod ví, úplně jiný zážitek. Příjezd na stadion je smutnější, do atmosféry v šatně a na lavičce se člověk nemá šanci dostat. Na hru pohlíží mnohem kritičtěji, a snad proto také s předváděnou hrou nebyl spokojen. Nepřiblížili jsme se standardu, kterého bychom, vzhledem ke kvalitě kádru, měli běžně dosahovat. Nasazení se snad nedá nikomu vytknout, ale celkové provedení bylo dnes rozpačité. Přesto Adam vyzdvihl výkon Jendy, který pádloval nahoru dolu a každý by chtěl mít jeho plíce a nohy! No a ještě přidal Aleše, za jehož tah na branku a několik smrtících nájezdů, by se nemusel stydět ani legendární nájezdník Attila – Bič Boží. Závěr dnes opatřím otázkou: „Opravdu jsme předvedli všechno na co máme?????“ Jestli ano, bude příští zápas proti Chrudimi tvrdá lekce.
Sestava:
brankaři: Jelínek David
obránci: Marvan, Švejda Petr, Šváb, Švejda Pavel
útočníci: Kořistka, Sádlo, Tomčík, Tvrdík, Jiráň, Jelínek Mates, Ryšan, Pavlíček, Macháček, Lázňovský
branky: Sádlo 2x, Jiráň, Tomčík, Švejda Petr, Marvan, Tvrdík
asistence: Švejda Petr 2x, Ryšan 2x, Švejda Pavel, Marvan, Tvrdík, Kořistka
DOPIS OD ZDEŇKADobrý den, ahoj,
7.9. 2011 je natolik smutný den, že jsem se odvážil k napsání několika řádků. Když jsem se dozvěděl o havárii letadla v Rusku a následně se dočetl o smrti Jana Marka, Josefa Vašíčka a Karla Rachůnka, nemohl jsem zprávě uvěřit a tak jako většina lidí i já jsem doufal, že přijde další, kde se dočteme, že následky nejsou tak tragické. Nyní už všichni víme, že taková zpráva nepřijde. Tři naši hráči, tři mistři světa a nejspíš i skvělý chlapi, zemřeli.
Sezóna začíná, tak jako měla začít i ruskému týmu a proto nechci do našeho týmu vnášet ještě větší chmury, než nás už nyní přepadají, tito hráči si však zaslouží alespoň malou zmínku. Během svého života, jsem už zažil několik velmi nehezkých, smutných i tragických událostí. Tato mě však zasáhla zcela jinak a velmi hluboko. Přestože jsem hokej nikdy nehrál jako aktivní registrovaný hráč, patří mezi mé velké záliby a vášně a za dobu působení v našem klubu ho mám rád i kvůli Vám, troufám si říct, svým kamarádům. Také proto mám velkou radost, že mé děti hrají hokej, a že ho hrají právě tady, protože nejen že se ho učí hrát, učí se také jak být kamarádem a pracovat pro kolektiv. Letošní soustředění se svým tradičním kolektivním duchem je pro mě skvělým důkazem těchto slov. S Pepou Vašíčkem udělal osobní zkušenost Mates, když se jako čerstvý elév zúčastnil letní hokejové školy Karla Augusty v Havlíčkově Brodě, a Pepa tak byl jedním z prvních špičkových hokejistů, z kterými se potkal a dokonce si spolu i zatrénovali. Taky proto na mě dnešní zpráva zapůsobila tak tvrdě.
Nechci filozofovat ani vyvozovat žádné závěry, chci jen vyjádřit smutek, který ve mě je a vím, že ještě hodně dlouho bude. Všichni tři naši hráči patřili mezi jednoznačné odpory naší reprezentace, jako člověk i jako fanoušek a český patriot jsem proto velmi smutný. Možná i proto si uvědomuji sílu kamarádství a přátelství, které hokej, jako kolektivní hra, přináší. I mě přinesl nové známé, kamarády a přátelé a jsem rád, že Vás mám. Je skvělý pocit mít vedle sebe lidi, na které je možné se spolehnout.
Petr Švejda navrhl minutu ticha za tyto hráče. Oceňuju postoj Petra a myslím, že je to skvělá věc, kterou si všichni tři hráči zaslouží. Pokud bude mít kdokoliv z Vás další nápad na uctění jejich umění a památky, rád pomůžu s uskutečněním. Nejde o to vytvářet nějaké divadlo, ale uvědomit si potřebu pokory a vyjádření úcty těmto hráčům. Pokud takovou potřebu pocítíte, vyjádřete ji. Za sebe, za klub, jak to kdo bude cítit.
Přestože je dnešní den velmi smutný, přeju sobě i Vám, abysme se hokejem bavili, byl pro nás koníčkem a to všechno co nejdéle, jak jen to bude možné.
Ahoj Zdenek J.
P.S. od trenéra
Nevím a neumím v této chvíli nic napsat a adekvátně vyjádřit, jak mě tato neskutečná lidská tragedie zasáhla. Jak se zdá, září bude na tyto události jaksi zakleté. Proto děkuji za vyjádření Zdeňkova postoje, ke kterému se zcela připojuji a jistě nejsem sám.
HOKEJ - LÁSKA, KTERÁ NEUMÍRÁ Vážení přátelé ledního hokeje, je to tady. Konec prázdnin není jenom začátek nového školního roku, ale také obdobím, kdy podzim začíná klepat na dveře a léto ustupuje ze svých pozic. A tak nastává čas pro náš milovaný sport, jenž je tu po letní přestávce v plné polní a o slovo se začínají hlásit nové ročníky ligových soutěží.
Osiřelé tribuny se opět zaplní a mnozí s vedlejším povoláním – hokejový rodič - pak na základě hry budou rozvíjet teorie o talentu svých dětí, vlivu trenéra na budoucí hokejovou kariéru ratolestí a schopnosti či neschopnosti klubu poskytnout budoucí hvězdě odpovídající zázemí pro tréninky a přípravu.
Za ty roky jsem na zimácích viděl a zažil již mnoho, a přestože jsou mé vzpomínky povětšinou opravdu „cool“, jestli se však v některých větách náhodou poznáte, nezoufejte, popisuji i vlastní nešvary. Hokej je zkrátka o emocích, které nečiní rozdíly mezi mistrovstvím světa seniorů, či tou nejnižší soutěží přípravky. A zcela upřímně a předem říkám, že považuji rodiče za nejlepšího přítele dítěte. Nikdy mu nezávidí úspěch, vždy pomůže, je-li problém, a pokud to jde, vždy při něm stojí.
Ale teď již se přenesme nenápadně do ochozů na jeden imaginární zápas. Hráči nastupují na led a tribuny se slušně zaplňují hloučky fanoušků, které většinou spojuje klubová a názorová jednotnost. První rozdíly však můžeme zaznamenat již v teoriích rodičů o trenérech. Jedni nemají příliš rádi, když se na hráče moc křičí - děti jsou vystresované. Druzí, když trenér na děti málo křičí - nedokážou se pak dostatečně nabudit a má to vliv na jejich výkon. No a další nemají rádi, když trenér nekřičí vůbec - takovéhoto kouče v podstatě hokej ani nezajímá a je na střídačce zcela zbytečně.
Jednu z početnějších skupinek tvoří tzv. „Ješitové“. Nepochybné přesvědčení o schopnostech svých potomků a pochvaly na jejich hru chtějí slyšet nejen od trenérů, ale právě i od ostatních rodičů. Zajímavým úkazem pak budiž fakt, že při jakémkoli kontaktu svého dítěte s pukem řve z tribuny „jeď, střílej“ a jestliže má puk v držení jeho spoluhráč, změní slogan na „nahraj ..... ovi“.
Další výraznou částí jsou pak „Kverulanti“. Děti těchto rodičů jsou vždy nasazováni do utkání spíše méně, než by měli být a především s krajně nevhodným složením spoluhráčů na ledě. Samotný klub pak nevěnuje danému ročníku dostatek pozornosti. Tréninků je buď moc, děti jsou přetrénované a nemají žádný volný čas, nebo je tréninků žalostně málo. Klub pak absolutně nechápe talent potomka a nedokáže zabezpečit dostatečně kvalitního a kvalifikovaného trenéra právě té jejich kategorii. Z této skupiny se pak nejčastěji rekrutují tzv. „Hokejoví turisti“, kteří dokážou během jedné sezóny vystřídat i několik oddílů.
Občas vídaným příkladem rodiče je také tzv.„Dálkový ovladač“. Jeho největší devízou je především pronikavý a zvučný hlas, kterým uděluje svému synátorovi zřetelné pokyny i z nejvzdálenějších míst tribuny. Tento na dálku ovládaný avatar, pak při každém odchodu z ledu nejprve zkontroluje spokojenost svého vodiče, vyslechne jeho připomínky a teprve pak věnuje pozornost možná i trenérovi.
Určitou odnoží této skupiny jsou pak tzv.„Samozvanci“. Svůj hendikep v nedostatku nepřeslechnutelného hlasu nahrazují notnou dávkou otrlosti, kdy bez jakýchkoliv skrupulí přijdou udílet rady potomkovi až na střídačku, či do kabiny a trenér je pro ně pouhou nevydařenou dekorací.
Další typ můžeme třeba nazvat „Likvidátor“. Jeho přesvědčení, že v dnešním světě naleznou uplatnění pouze jedinci silných a tvrdých loktů je zcela neochvějné a nejraději by, kdyby si hokejisté v šatně s civilním oblečením odkládali nejspíš i mozek. Hrací plochu pak za křiku motivačních hesel: „Přišpendli ho! Látni ho! Napal ho! Sestřel ho! Votevři ho! Vyplombuj ho!“ používají pro léčbu svých mindráků, protože jak s oblibou říkají na adresu kvalitnějších soupeřů: „Když chtějí vyhrát, musí je to aspoň bolet“ a myslí, že pokud se někdo zraní při hře, je to normální. Vždycky přemýšlím, jak mohou takoví lidé vůbec vycházet ven z domu, protože se svým egem přeci nemohou projít dveřmi.
Ale pojďme spektrem fanoušků dál. Další výraznou skupinou skupinu tvoří „Provokatéři“. Hra samotná je až tolik nevzrušuje, ale hlouček soupeřových fandů je pro ně to nejlepší afrodiziakum. Vzájemné invektivy se od vtipných glos postupně vyostřují a drobné vtípky přechází až v urážky nejvyššího kalibru. V závěrečném stádiu se obě strany nachází ve stavu, kdy už je každá debata zbytečná a dochází na pravou cigánskou férovku. Mnoho takových situací jsem již zažil, ale nepřekonatelný zážitek v tomto směru mám z jednoho turnaje v Jaroměři, kdy to začalo taháním se maminek za vlasy a skončilo hromadnou bitkou znesvářených protistran, že by se i kotel sparťanských a baníkovských hooligans měl čemu přiučit.
Z této skupiny se také nejčastěji rekrutují tzv. „Hroziči“. Jejich společným nepřítelem je rozhodčí a urážky nejhrubšího zrna na jejich adresu zní i v několika světových jazycích, protože ukřivděná zloba umí jít napříč celým spektrem fanoušků bez rozdílu vzdělání. Takže můžeme zahlédnout vysokoškoláka hrozit zdviženým prostředníčkem a ateistu řvát něco o Božích mlýnech a do roka a do dne....
Mnohé skupiny mají ale jednoho společného jmenovatele. Davová psychóza ve spolupráci s nějakým tím promilem v krvi dokáže být silnější než pravidla slušného chování. Nesnažte se je proto někdy pochopit. Za střízliva to nejde.
Zcela specifickou část fanouškovského spektra pak tvoří „Maminky“. Je zvláštní jak tato něžná stvoření, jež hokej ani moc nezajímá (natož pak v televizi), se jakoby mávnutím kouzelného proutku dokáží proměnit k nepoznání, hraje-li zrovna to jejich dítě. Slovní zásoba a temperament, kterým disponují, je až neuvěřitelný, pročež někdy dojde až na bodáky. Vzpomínám, jak se jedna rozlícená maminka v zápalu dokázala přehoupnout přes mantinel a chytit protihráče za přilbu ve snaze ho z ní vyklepat. A to vše v nepřerušené hře. Nebo jak dvě maminky bývalých spoluhráčů, kamarádů a spolužáků při jejich vzájemném střetnutí se dokázali nejdřív nepublikovatelně pozurážet, aby se nakonec vzájemně omatlaly párkem s hořčicí.
Samostatnou skupinu pak tvoří „Kamarádi a přítelkyně“. První z nich nejčastěji dorazí v poměrně hojném počtu před večerní piatikou a největšího obdivu u nich kámoš na bruslých získá vydařeným hitem, či bitkou. Ovšem nejvyšší ovace a vyvolávání svého jména si vyslouží, je-li rozhodčím předčasně poslán do sprch.
Co se týká přítelkyň, nejčastěji dorazí v krátké sukýnce s tenkou halenkou (předpoklad, že se na této produkci topí jako v kině, se ukáže mylný) a věrnou kamarádkou, která jim svou společností pomůže překonat ty dvě hodiny nudy. Samozřejmě, že po utkání přesvědčivě líčí, jak je na svého gladiátora ve výstroji pyšná, přestože má velký problém si zapamatovat alespoň konečný výsledek utkání.
Jestli jste dočetli až sem, možná se Vám začíná vkrádat myšlenka, proč vlastně své potomky na hokej pouštíme, proč mrzneme na tribunách a proč naše konta s počátkem sezóny vypadají jako po nájezdu barbarských hord. Protože hokej je láska, která neumírá. Baví malé i velké, baví jejich rodiče, příbuzné, přátele i trenéry. Hrají jej pro zábavu a v zápalu boje dokážou zapomenout na stav utkání, na rady trenéra i rodičů a plně zaujati zápasem nevěnují žádnou pozornost ani okolnostem shora popsaným.
Věřte, že nebylo mým cílem někoho urazit, ale spíš s nadsázkou a ironií pobavit, protože v náročné sezóně na odlehčení již mnoho času nezbývá.
PERLIČKA TÝDNE
Ano, asi takhle velký dav lidí si již otevřel naše stránky, za což mu děkujeme. A teď si zřejmě myslíte, že váš trenér a občasný dopisovatel zešílel. Ale věřte, že pokud tomu tak skutečně je, stalo se tak z radosti, protože - a nyní si dávejte velký pozor – minulý týden navštívil náš web 50 000 návštěvník. A to je událost, která za zmínku určitě stojí.
23.1.2009 byl ten zlomový den, kdy se narodil web - hcsrsni.wbs.cz. První design stránek postupně formoval svůj vzhled až do dnešní podoby, což je především zásluha Adama a přiznávám, že v dnešní době působí již pro příznivce pokrokových technologií obstarožním až nudným dojmem. Přesto jejich stěžejní náplň, aktuálnost a informovanost hráčů a příznivců naší kategorie, naplňuje doufám dostatečně i v této podobě. A pokud ne a jeho nedokonalost vám vadí, napište mi připomínky a návrhy na zlepšení. Určitě si je přečtu a možná se stanou podmětem i ke změnám…..minimálně kádrovým.
Teď ale vážně. Skutečně bych přivítal, kdyby se zvýšil počet přispěvovatelů těchto stránek. Když si chci totiž přečíst něco nového o našem týmu, tak si to musím napsat sám! Kdokoliv z vás, kdo bude mít tedy něco ke sdělení, zamyšlení, zlepšení, prostě cokoliv - pošle mi to mailem a já to rád zveřejním, což je pro mne výrazně snazší i rychlejší než to tvořit sám. Co vy na to? Trochu pomoci, starému, neduživému, životem unavenému trenérovi? Takže s chutí do toho a pište o sto 6.
Jinak všem fanouškům našeho týmu, jakož i všem návštěvníkům našich internetových stránek chci touto cestou velmi poděkovat za jejich neutuchající přízeň, neboť jak praví klasik: „Bez Vás náš web nejede“, respektive by nejel. DÍKY a příjemné brouzdání stránkami.
P.S. Pokud chcete, odpovězte v následující anketě.
OZVĚNY SOUSTŘEDĚNÍ Minulý týden vyvrcholila letní příprava SK Sršni Kutná Hora tradiční atrakcí s názvem „Hokejové soustředění“, která letos opět probíhala v areálu „Starý rybník“ ve Zbraslavicích. Jednalo se o intenzivní týdenní přípravu před nadcházející sezónou, kdy celodenní program v sobě kombinoval tréninky na ledě se suchou přípravou, doplněnou o testovou část a společnou „Olympiádu“.
Naše kategorie „dorost“, jako nejstarší z přítomných, se zúčastnila v počtu 14 hráčů (z toho dva gólmani) + celý realizační tým (trenér, asistent, ved.mužstva). Počty tedy velmi dobré, leč do ideálních 100%, nám chyběli 4 kmenoví hráči, kteří z různých důvodů bohužel zůstali doma.
Množství a forma zatížení se musela samozřejmě aktuálně upravovat, aby odpovídala momentálním podmínkám, tedy tropům. Přesto v dopolední testové části jsme plánovaný objem splnili do puntíku, a co se týká odpolední, museli jsme s citem kombinovat trénink se sportovními hrami a koupáním. Zde jsme byli nuceni trochu ze svých představ slevit, ale i tak můžeme být s celkovým objemem zatížení spokojení.
Tréninky na ledě probíhaly pravidelně každý den dopoledne, a přestože venku panovaly letní teploty okolo 36 stupňů, na kutnohorském kluzišti byla teplota ledu neustále pod bodem mrazu a na kvalitě ledu se výrazně nepodepsaly. Proto mohlo probíhat vše dle plánu, na který tentokrát již v domácích podmínkách plynule navazujeme.
Závěr soustředění nám částečně pokazily zdravotní problémy některých jeho účastníků, se kterými jsme se museli vyrovnat a i těmto okolnostem upravit program. Přesto závěrečný trénink na ledě jsme pojali poněkud soutěživě a bylo tak nasnadě, že souboj lajn „černá x žlutá“ bude neskutečně prestižní záležitostí. Průběžné skóre se po dovednostních disciplínách (obratnostní a kondiční bruslení, střelba, nájezdy atd..) zastavilo na hodnotě 7:7, což přímo vybízelo k tomu, aby konečné rozhodnutí přinesl hokej 5-5. Neovladatelná touha po vítězství začala s mnohými tak cloumat, že emoce a nasazení bylo přímo ukázkové. Misky vah nejprve na stranu černých naklonil Janek, aby v posledním střídání 40 vt. před koncem vyrovnal, za žluté Jenda, na závěrečných 8:8. Spravedlivá remiza.
Co se týká jednotlivých výkonnostních testů (kompletní výsledky dám snad do týdne na web), byly jsme svědky mnoha kvalitních a několika vynikajících výkonů. Do velmi vyrovnaných výsledků trochu nesportovně zasáhly zdravotní indispozice některých borců, pročež se boj o nejvyšší místo na bedně nakonec zdrcnul pouze mezi Jendu a Páju. Definitivní rozuzlení přinesly až závěrečné testy, kdy šli oba (a nejen oni, musím pochválit i ostatní) skutečně na krev. Přesto vítěz byl tentokrát pouze jeden a tím se zcela po právu stal Pavel Švejda. Sláva vítězům, čest poraženým, protože jejich výkony si to nepochybně zaslouží.
V průběhu týdne jinak probíhaly pohovory s jednotlivými hráči a týmem jako celkem, protože sezóna se rychle blíží a vše musí být připraveno. Osobně mám z těchto setkání velmi pozitivní pocit, protože mezi hráči našeho týmu přežívá duch pospolitosti a chuti do hry. To je příjemné zjištění a dobrý počin pro nadcházející soutěžní boje. Tým charakterově zase o krůček víc vyspěl, a přestože se věk většiny hráčů pohybuje okolo 15 let, prokázali, že jsou dospělí svého věku, kteří svým kolektivním nasazením, radostí, spontánností a nadšením nám dávají šanci, kterou mají pouze ve vlastních rukách. A závěrem ještě dodám, že po celou dobu soustředění nebylo třeba řešit žádné přestupky či nedisciplinovanost.
Společné setkání po závěrečném vyhlášení v sobotu večer dalo odpověď i na poslední otázku: „Who well be leader?“ Takže, kapitánem byl jmenován Janek a jeho asistenty Jenda s Láďou. Všem třem gratuluji a celému týmu přeji úspěšnou sezónu.
POZDRAV ZE SOUSTŘEDĚNÍ SOUSTŘEDĚNÍ Tak nám začala skutečná sezóna a i když zatím jen tréninky na ledě není se čeho obávat, protože ono se to rychle rozjede, vždyť KLD startuje již v září. Najít opět jistotu na bruslích při pohybech na zmrzlé bílé ploše bylo otázkou prvních srpnových tréninků a teď nás především čeká tradiční soustředění.
Cílem následujícího týdne bude maximální využití možnosti přípravy na ledě a tu vhodně kombinovat s přípravou na suchu se zaměřením na zvýšení vaší fyzické zdatnosti. Stejně jako minulý rok budeme mít dopoledne jeden suchý trénink a jeden na ledě. Odpoledne nás pak čekají dva na suchu, z nichž jeden bude herní (fotbálek, házená, volejbal…). Doufám, že vše proběhne opět v pohodové atmosféře a bez závažnějších problémů, že se zase víc poznáme nejen z tréninků a zápasů, ale i ve volném čase, při hře, odpočatí, po zátěži, v legraci i v soutěži. A to je to, proč to především děláme a co tak nějak zapadá do procesu utužování kolektivu před nadcházející zápasovou sezónou.
Sejdeme se v neděli 21.8. v 10 hodin ve zbraslavickém areálu a první jídlo dne bude oběd. Po zabydlení v chatičkách a nezbytných organizačních procedurách se vše rozběhne a skončí přesně za týden.
Nashledanou Váš trenér.
PYRAMIDION Dobrý den, jednou za čas se nechám strhnout děním okolo sebe a přispěji svojí troškou do světa hokejových názorů a polemik. Bohužel je vidět (na základě několika informací z posledních dnů), že spoléhat na slušnost a civilizovanou společnost, bude u nás pravděpodobně zcela nefunkční.
V dobách nedávno minulých, kdy komercionalizace všech odvětví našeho života byla ještě v nedohlednu, kdy sport byl víc jenom sportem, jsme hleděli do zámoří a padali na zadky před profesionály. Nakonec jsme poznali, že i oni jsou pouze z masa a kostí a mnozí z našich se také stali hvězdami největší velikosti. Jsme na ně náležitě pyšní, ale jako by nás pomalu opouštěla prostá lidská láska ke sportu, svému konání, pokora a kolektivní soudržnost, vlastnosti, které jsou potřebné proto, abychom mohli mít radost z úspěchu vlastního, ale i těch druhých.
Hokej je nádherná hra a měla by jí zůstat. Pokud ale nepřestanou některé děti a rodiče brát sport jen jako prostředek na cestě k bohatství, svazoví funkcionáři produkovat nařízení jakoby odtržená od reality dnešního stavu věcí a oddíloví bossové ruku v ruce s místními politiky a podnikateli přehlížet mládež na úkor svých „A“ týmů, tak s pánem bohem hokeji. Sport je lidská činnost, která má přinášet radost, potěšení a v neposlední řadě také zábavu nejen pro přímé aktéry, ale i pro širokou obec příznivců a fanoušků. A současný trend v mládežnickém hokeji se snaží zastavit jeho propad na mezinárodní scéně a dosáhnout transparentního úspěchu. Hmatatelným důkazem těchto slov je pak snaha o zavedení nové koncepce tzv. „Švédský model“, vznik hokejových akademií, rozjezd jednoúrovňových mládežnických soutěží a větší podpora nejmladších reprezentací. Většinu změn velice vítám a fandím jim, ale snažím se dívat na věci okolo sebe bez falešného idealismu o naší společnosti, kde po nabytí moci a peněz, většinou následuje ztráta paměti, slušnosti a soudnosti styku s každodenní realitou. A sport, potažmo hokej je toho samozřejmou součástí.
Dokud se nezmění společnost, nemůže se změnit ani náš hokej a na to je zkrátka potřeba jiných lidí. Hokej miluji a bolí mě co se s ním někdy děje. Snažíme se zavádět model výchovy mládeže ze společnosti, která je svojí mentalitou, tradicemi a ekonomikou úplně jinde. Vytváříme hokejové akademie a těmto oddílům dáváme do vínku s nejlepšími podmínkami i sporný bonus v jistotě nesestupu z extraligových soutěží. Věru nechtěl bych se dočkat situace, kdy opustí soutěž tým, který se sice v sestupových vodách nenacházel, ale vyfasoval „Černého Petra“ od v tabulce sice horšího, leč akademického týmu. Spouštíme jednoúrovňové mládežnické soutěže, s vidinou rovné příležitosti pro všechny hráče a přínosem omezení přestupů, ale zároveň například diskriminujeme juniory krajských a ligových soutěží nepovolením možnosti střídavého startu do 2.ligy – výsada pouze extraligových týmů. Podporujeme reprezentační výběry, ale nominace do nich provází tolik otazníků a nenaplněných slibů, že představa férové selekce hráčů na základě skutečné výkonnosti a schopností dostává povážlivě mnoho trhlin.
Odchylky v názorech a vidění některých věcí jinak je průvodní lidskou vlastností, kterou se každý musí naučit tolerovat, což není problém sportu, ale naopak jeho zákonitost. Ovšem některé rozdílné přístupy k mládežnickému a seniorskému hokeji považuji za veřejný políček či klacek pod nohy všem snahám té nejpočetnější, leč nevyvolené skupině v jejich práci. Co na tom, že dělají svojí činnost ve svém volném čase na úkor vlastní rodiny a zadarmo. Profesionálové či poloprofesionálové přeci potřebují ideální podmínky a přes to nejede vlak.
Snažím se pochopit realitu i to, že každý hovoří a zajímá se pouze o tu nejvyšší elitu. Tito vyvolení, talentem od boha obdaření borci jsou však pouhou špičkou, vrcholem, který musí na něčem stát. Staroegyptští stavitelé pyramid umisťovali na svá díla pyramidion, zlatý božský vrcholek, který v sluneční záři svým leskem dával zapomenout na monumentální stavbu, která jej podpírala. Je to paralela života, kdy velice snadno přehlížíme, v lepším případě nedoceňujeme práci a obětavost tisíců nadšenců, trenérů a činovníků, kteří staví a budují pevné základy té naší hokejové pyramidy a obdivujeme pouze onu zlatou špičku, které jediné vytváříme ty nejlepší podmínky.
Rozhodně si obdiv zaslouží, ale nezapomeňme, že každý pyramidion září víc, čím výš a blíž je slunci. Ovšem výš může být pouze tehdy, má-li dostatečně širokou a kvalitní základnu. Nahlédneme-li do nitra, k samé patě tohoto obra jménem český hokej, najdeme zde mnoho solidních kusů kamene, které jsou s láskou a pílí tesány na každém zimním stadionu v této republice. Nezapomínejme na to a nezapomínejme na ně.
Mnozí hovoří o potřebě úspěchu a hierarchii zájmů, ale hlavním životním cílem by měla být cesta k úspěchu. Nejdůležitějším počinem člověka je vydat se na cestu a vydržet na ní, protože každý krůček kupředu je úspěch sám o sobě, protože jenom tak může člověk dojít na hranice svých možností a zažít uspokojení z dobře vykonané práce. Naším cílem by mělo být ukázat dětem onu cestu, trpělivě je po ní vést a dát jim možnost předvést světu a sami sobě jak velká osobnost se v nich skrývá.
TENTO TÝDEN SLAVÍ  Dominik Jiráň
1.Jak bylo letos na vodě?
Udělal jsem se jenom jednou, když jsem šel dozadu kormidlovat, takže to šlo. Akorát holky tam byly hnusný.
2.Vedle kterého spoluhráče se ti nejvíc daří?
Jestli můžu říct dva, tak je to Jenda a Mates.
3.Je něco, co by si v letošní sezóně chtěl na sobě a své hře vylepšit či změnit?
Jo rychlost. A nasazení. (po chvilce váhání).
4.Kam se chodíš nejraději ve svém volnu bavit-diskotéka, kino, knihovna, internet, či něco úplně jiného?
Do Český. (nekompromisní odpověď)
5.Máš pro čtenáře nějaké pikantní zprávy nebo novinky ze zákulisí týmu?
Ano. Petr Švejda mě osahává. (smích)
David Jelínek
1.Davide vrátil si se před pár dny z hokejového kempu. Jak si se cítil poprvé v této sezóně na ledě?
Jo dobrý, jenom ta výstroj ještě moc neseděla. Musel jsem to párkrát vyzkoušet, ale pak už to šlo.
2.Vzpomínáš a případně jak, na své hokejové začátky? Jo tak to si pamatuju první zápas. To bylo v „B“ přípravky a Vlašim neměla gólmana. Tak jsem svůj první zápas chytal za soupeře.
3.Proč jsi vlastně začal v bráně? Nelákalo tě někdy být naopak hráčem a góly dávat?
Jo tak ze začátku jsem chtěl taky být v poli, ale pak se mi zalíbily betony a ta výstroj a vlezl jsem do brány.
4.Jako brankař jsi byl jistě mnohokrát pod obrovským psychickým tlakem. Máš nějakou metodu či rituál jak to odbourat a zvládnout?
No tak to ani ne. Prostě postavit se do branky a chytat. Anebo snad jenom před zápasem chvíli zavřít oči a soustředit se.
5.Považuješ přítomnost svých rodičů na zápase pro sebe jako motivující prvek, nebo tě spíš znervózňuje?
No tak, když přijde máma, tak je to asi motivující. No a táta, ten je tam furt. Na toho už jsem si zvyknul.
KONEC HOKEJOVÉHO PŮSTU Samo vyřčení slova hokejového ještě nedává jistotu, že si pod tímto pojmem představíme všichni to samé. Mnozí hokejem občas nazývají chaos a zmatek v konání či myšlení, mnohdy i vlastním, přičemž se nemusí vůbec jednat o hanlivé označení. Ale abych předešel nedorozumění, říkám správně, že mám na mysli lední hokej.
Kdo by čekal, že letní prázdniny jsou pro hráče Sršňů pouze obdobím klidu a lenošení, šeredně by se mýlil, protože hokejová sezóna jak známo posunula i v našich zeměpisných šířkách svůj začátek do poloviny prázdnin. Příští týden tak nastává i čas Sršňům, utáhnout brusle a opět zažít ten vzrušující pocit, kdy se ostří dotkne ledu. Sezóna 2011/2012, tedy její „lední“ část nám začíná v úterý 9.8.2010 a do diářů si na tento den můžete napsat „HOKEJ 18.30 – 19.30“. Doufám ale, že nezůstane jen u zápisu a že tam taky v plné zbroji dorazíte. Jinak před soustředěním se budeme scházet třikrát týdně v nepravidelných termínech a časech, pročež sledujte rozpis tréninků na webu.
Po dlouhé a úmorné jarní přípravě konečně přichází skutečné hokejové období a my si myslíme na mety zas o něco vyšší!. Nebojme se velkých výzev a pokusme se společně pro úspěch udělat maximum. Nebojme se ale ani proher, protože hokejové puzzle mají tisíce barev a jen ten, kdo je složí poctivě a správně se dočká radosti z konečného úspěchu.
KONEC VOLNA – ZAČÍNÁME Srpen se již neodvratně hlásí a probouzí hokejisty z prázdninové letargie červencového lenošení. Nekompromisně všechny svolává na zimní stadiony a v našem případě je první trénink naplánován na 1.srpna od 17.30 hod. Náplň je jasná, opětovné rozhýbání a uvedení těl do provozního stavu. Dále kontrola výstroje, abychom se mohli řádně připraveni opět seznámit se studenou tvrdou hmotou a osvojit si základní pohyby po ledě.
Doufám, že jste si všichni letošní pauzu bez hokeje užili a věřím, že máte všichni plno elánu do nové sezóny, stejně jako já.
P.S. V rubrice „Výsledky zápasů“ najde jízdní řád nové sezóny.
TAK ROSTOU SRŠNITrochu sentimentu ani v okurkové sezóně snad nikoho neurazí.
TENTO TÝDEN SLAVÍ Zdeněk Jelínek
Na dnešní den, to jest 19.7., připadá několik zajímavých událostí, ale jen jedna stojí opravdu za povšimnutí…no, povšimnutí je málo, měl by být vyhlášen minimálně den pracovního volna a měli bychom hromadně slavit tento výjimečný den. Proč? No přeci dnes slaví své ??? (přesný údaj neprozradím, ale důležité je, že to může klidně ještě jednou dát) narozeniny náš oblíbený vedoucí mužstva, vzor a i přes svůj mladý věk, legenda – Zdeněk Jelínek. Někteří jej znáte z mnoha sportovních klání, nebo z fotek motorkářských časopisů a jiní jako nedostižného lva manažerských setkání. Tímto si dovolím za všechny popřát jen to nejlepší, zdraví, štěstí a hlavně spoustu báječných kamarádů.
1.Jak hodnotíš prozatimní organizaci a dění kolem našeho týmu?
No vzhledem k tomu, že jsem u něj zatím letos moc nebyl, tak je to moc dobrý.
2.Co si myslíš o složení týmu na novou sezónu?
Jen ty nejvyšší ambice.
3.Máš pro nás v rukávu schovanou nějakou další akci jako byl paintball, či motokáry?
Možná nějaká z agentur "Top model" by se do téhle kategorie hodila.
A to je prosím tě co?
To je taková agentura, co zastřešuje Top Modelky.
4.Prázdniny jsou zatím v první polovině. Jaký budeš mít program?
Za chvíli se nasnídám, jedu domu a do večera budu pracovat pro svého milého zaměstnavatele a během prázdnin to tak už doufám nebude.
Ty pracuješ i v neděli?
Já pracuji bohužel i v sobotu, v neděli, ve dne v noci.
Ty pracuješ na nádraží?
Já nevím, ale snad ne, protože vy tam pouze chodíte ve dne v noci.
5.Chybí ti hokej, nebo jsi za momentální pauzu rád?
No tak trochu obojí. Jsem za pauzu rád, ale chybí mi.
P.S.Jestli jste dobří, nahrnou na vás veškerou práci.
Jestli jste ale nejlepší, dokážete se jí zbavit!
JARNÍ PŘÍPRAVA - PREVIEW Jakmile jste nedávno otočili kalendářem na poslední školní týden, zrak Vám ulpěl na červeně orámovaném úterku 28. června. U data jste měli poznámku s vykřičníky na konci: „Závěr jarní přípravy“!!!
Mnozí z Vás jste si jistě cestou na trénink aspoň jednou položili otázku: „Co mi to vlastně přináší“? Pokud ale hokejisté chtějí v sezóně uspět, musí zabrat už na jaře. Místo na výsluní není zadarmo a je podmíněné kvalitní přípravou. Zkrátka, kdo chce v zimě vyhrávat, musí již nyní poctivě makat. Dalším neméně významným přínosem je, že právě zde se vytváří parta a poznávají jednotlivé charaktery. V početnějším kolektivu se určitě trénuje lépe, spousta kluků se snadněji přinutí k většímu nasazení a dá se dělat i víc věcí. No a v neposlední řadě je potřeba, aby jste si uvědomili, že to děláte především sami pro sebe.
Sledování výkonnosti a stavu trénovanosti pomocí testů je již po dlouhá léta pravidelným prvkem našeho tréninku. Umožňuje odhalit silné, ale především slabé stránky vašeho organismu na začátku, ale i v průběhu tréninkového období a podává informace o vhodnosti a účinnosti zvoleného typu tréninku a o kvalitě jeho realizování. Dále pak má v sobě zjevný soutěžní a tím i motivační charakter. No a motivace je činitel, který výrazně určuje kvalitu a konečný úspěch či neúspěch tréninkového procesu.
Na základě těchto ukazatelů je zřejmé, že letošní tým dosáhl za poslední roky nejlepších výsledků, a tudíž by měl být teoreticky nejlépe připraven. Je třeba si ale uvědomit, že výsledky poskytují obraz pouze o stavu trénovanosti testovaného jedince, čili o předpokladu jeho možné zápasové výkonnosti. Nepodávají však informace o stavu psychiky, o kvalitě taktické a především pak technické vyzrálosti a chuti vydat v zápase vše, co bylo natrénováno.. V žádném případě proto nejsou ani sebelepší výsledky testů automatickou zárukou úspěšného sportovního výkonu.
Hokej se hraje na ledě a ne na webových stránkách v hodnocení trenéra. Nicméně si troufnu tvrdit, že tenhle tým, tahle parta, která se utvořila, rozhodně přístupem většiny svých hráčů položila velmi dobrý základ, na kterém se dá stavět. Jak daleko, či spíš vysoko dokážeme vyzdvihnout ten náš dům s názvem „Sezóna 2011/2012“ teď bude záležet pouze na nás.
Užijte si každý podle svých představ potřebnou prázdninovou přestávku, načerpejte ze sluníčka dostatečnou energii, dejte se všichni do kupy, ale nezapomeňte co říkal Jirka Tvrdík a nevykašlejte se ani v tomto období zcela na sportovní aktivity, jako je plavání, kolo ……atd.
Sejdeme se opět v pondělí 1.srpna v tradičních 17.30 hod. v kabině, kdy začíná letní příprava a postupem času budeme nedočkavě vyhlížet datum prvního tréninku na ledě. Doufám, že čekání to bude krátké a toto přípravné období zakončíme v posledním srpnovém týdnu již notoricky pravidelným soustředěním, které by mělo probíhat v podobném režimu s tréninky na ledě jako vloni. No a po návratu ještě pár tréninků, nějaký ten přípravný match a 17.9.2011 už začínáme naostro prvním domácím utkáním.
To jsem se zase sakra nějak rozepsal. No nezlobte se na mě, hlavně vy, kteří jste se ani v letošním školním roce moc nezlepšili ve čtení. Přeji Vám hodně legrace, sluníčka, prázdninové pohody a už teď se těším na naše příští setkání.
P.S.“Neexistuje hranice toho, jak dobrým se může hokejista stát.“
To není z mé hlavy, tak chytrou jí nemám, to pronesl představitel tvrdých tréninkových metod - Viktor Tichonov.
TENTO TÝDEN SLAVÍ    Láďa Šváb
1.Kdo, anebo co tě přivedlo k hokeji?
Táta. Šli jsme se jednou podívat na „B“ a mě se to začalo líbit. To bylo asi v 1.třídě.
2.Byl u tebe hokej vždy na prvním místě, nebo ses rozhodoval i mezi jiným sportovním odvětvím?
Hokej vždycky na prvním místě.
3.Občas se dohadujeme nad tím, jak jsou nám jednotlivé týmy sympatické či ne. Bylo by ale správné, položit si i otázku, jak sympatickým soupeřem jsme my?
Tak já myslím, že jsme sympatickým soupeřem. Neperem se moc, nehrajem do těla. Jsme takový klidný tým.
4.Máš oblíbenou sportovní značku?
Asi ne.
5.Vycházíš ze ZŠ, kam to bude dál?
Půjdu na dopravku do Čáslavi na autotronika s maturitou. Káďa tam taky chodí, ale na automechanika.
Jiráň Dominik
1.Myslíš si, že hraješ hokej dobře?
Tak jak kdy? Tuhle sezónu, co teď byla, moc ne, ale jinak to šlo.
2.Proti kterému soupeři se ti hraje osobně nejlépe - nejhůře?
Proti Vlašimi nejlíp, protože tam ty lidi, to byli vždycky takoví nerváci. Nejhůř asi proti Příbrami, tam byli proti nám moc těžký hráči.
3.Můžeš nám říci, jaký byl doposud tvůj nejlepší bodový zisk z utkání?
10 gólů.
4.Co máš nejraději na talíři a ve sklenici?
Na talíři asi řízek s bramborovým salátem a ve sklenici kolu.
5.Přenesme se o deset let do budoucnosti. Kde se bude nacházet, ale hlavně jaký bude Dominik Jiráň?
Určitě zůstanu u sportu a furt budu jako takhle dobrej.
Páni – Petr a Pavel Švejdovi
Tentokrát oba bratři odpovídali netradičně na stejné otázky, ale samozřejmě odděleně.
1.Co dokáže bráchu 100% vyvést z rovnováhy?
Petr – Tak těžko říct. Ale řekl bych, že kdyby mu třeba něco udělali, tak on by se do nich pustil. Ale aby se nenechal zbytečně vyloučit, tak já bych ho asi nepustil, aby to udělal.
Pavel – Jako na.rat??? Tak třeba, když ho nechci pustit ke compu, anebo když se s ním o něčem hádám. On si vždycky myslí, že má pravdu, ale nemá!!!
2.V čem jsi lepší než bráška a v čem zase on?
Petr – Tak vždycky jsem byl asi lepší v síle a teď možná i v rychlosti. No a on byl vždycky lepší v hodech a taky ve vytrvalosti.
Pavel – Já myslím, že máme všichni jasno, že jsem lepší ve všem já! Možná, že tohle ho taky na.ere. No ale prostě ve všem!!!
3.Měli jste mezi sebou někdy spor o děvče?
Petr – Myslím že ne. Vždycky, když je něco jeho, tak mu to nechám.
Pavel – No tak to zatím ne, ale kdyby byl, tak když jsem lepší, tak bych vyhrál.
4.Považuješ společný svátek s bráchou v jednom dni za výhodu, či nevýhodu?
Petr – No já jsem to nikdy moc neřešil, ale asi spíš jako výhodu, protože slavíme oba a je ta oslava taková větší. Je víc jídla a třeba i dva dorty. I když to spíš ne.
Pavel – No tak možná za výhodu, protože to slavíme stejně s našima. Abychom nemuseli dělat dva svátky, tak to máme v jednom a většinou to slavíme i s tátou. Asi je to lepší.
5.Prozraď nám na bráchu něco překvapivého.
Petr – No tak já nevím. Těžko říct. Fakt teď nevím. Možná, že hraje, že mě nemá rád, ale v srdci mě má rád.
Pavel – No tak možná – drží dietu a chodí do posilky.
P.S. Jinak děkuji Petrovi a Pavlovi za přichystané občerstvení a šampáňo do kabiny.
MALEŠOV OPEN - STATISTICKÉ OKÉNKO Počasí, které nám celý týden ukazovalo svoji vlídnější tvář, se k nám nezachovalo macešsky ani v neděli na „Míčovém sedmiboji“, a tak třetí ročník MALEŠOV OPEN mohl hostit rekordní počet 46 účastníků, z nichž se 39 aktivně zapojilo do soutěží v nohejbale, tenise, fotbale, házené, basketbalu, petangu a volejbale.
Zápasy probíhaly dle očekávání papírových předpokladů, ale došlo i na několik skutečných překvapení. Hodnotné sportovní výkony byly prošpikovány vtipnými pikoškami, a protože výsledky byly vyrovnané a dvojicím se v jednotlivých disciplínách dařilo střídavě úspěšně, neměl turnaj jasného favorita a na celkového vítěze se muselo čekat až do posledního odehraného zápasu.
Celý den byly k dispozici iontové nápoje, jak s alkoholem tak bez a zdravá sportovní výživa přímo od grilu. Po šesti hodinách bojů se tak někteří účastníci museli vyrovnávat se všemi těmi nepříjemnými pocity, kterými se tělo brání námaze, což je některými rádobykamarády doloženo i následně přidanou fotodokumentací, ale konečně mohlo dojít i k slavnostnímu vyhlášení výsledků. Celkově lze turnaj hodnotit velmi kladně, počasí se vydařilo, nálada byla příjemná a především organizátor neskončil poslední.
9.místo (8 bodů)
David Marvan + Janek Kořistka (nejúspěšnější disciplína – basketbal)
Jenda Tvrdík + Jiří Tvrdík (nejúspěšnější disciplína – basketbal)
Tak to tedy potěš koště. Jedni z největších favoritů a poslední. Ještě že jsem si nevsadil.
8.místo (9 bodů)
David Jestříbek + Dominik Jiráň (nejúspěšnější disciplína – petangue a fotbal)
Johanka Jelínková „Čouhy“ + Matěj Procházka (nejúspěšnější disciplína – petangue)
I to je poměrně velké překvapení – Dominika s Jestřábem (svět rekordů a kuriozit) jsem čekal na podstatně lepším umístění.
7.místo (10 bodů)
Petr Švejda junior + senior (nejúspěšnější disciplína – nohejbal)
Kamila Fišarová + Olda Fišar (nejúspěšnější disciplína – volejbal)
Vojta Jelínek + Jarča Procházková (nejúspěšnější disciplína – basketbal, tenis a házená)
Oldu bylo nejvíce slyšet a jeho vtipné glosy zpestřovaly celé odpoledne, ale že nás s Kamilou vyřadili ve volejbale, si na něj budu dlouho pamatovat.
6.místo (11 bodů)
Jan Kašpar + Jitka Kašparová (nejúspěšnější disciplína – tenis)
V podstatě jediná disciplina, ve které uspěli, ale za to v ní byli bezkonkurenčně nejlepší.
5.místo (12 bodů)
Tomík Brich + Natálka Brichová (nejúspěšnější disciplína – basketbal)
Tomáš Brich + Monika Brichová (nejúspěšnější disciplína – volejbal)
Láďa Šváb + Aleš Sádlo (nejúspěšnější disciplína – basketbal a házená)
Michal Macháček „Blecha“ + Matěj Macháček (nejúspěšnější disciplína – házená a fotbal)
Kluci Macháčkovi nezapřeli fotbalové geny a umístění mladých Brichů je nesporný úspěch, což už se nedá tak přesvědčivě tvrdit o rodičích.
4.místo (13 bodů)
Honza Kadlec + Petra Kadlecová (nejúspěšnější disciplína – volejbal)
Nechvalně proslulá bramborová medaile, leč co jsem viděl já, tak nesmírně kvalitní sportovní výkony.
3.místo (14 bodů)
Adam Sirotek + Pavel Sirotek (nejúspěšnější disciplína – tenis)
Pepa Draslar + Petr Kořistka (nejúspěšnější disciplína – házená)
Petr nezklamal. Opět reprezentoval starou školu džentlmenství a slušného vystupování. Srdce Guta Jarkovského by zaplesalo a spolu s Pepou utvořily velmi kvalitní a silný tandem. No a pro veterána a maroda (já a Adam) má bronz příchuť zlata, především pak vítězství nad Jelenama v nohejbale a tenise. Zdeňkův všehovořící pohled při tenise mi z paměti dlouho nevyprchá. Jakoby s prázdnýma očima hledí směrem ke mně a hlubokým vzdechnutím chce ze sebe shodit veškerý smutek. Prohlíží smutně svoji raketu, kterou dá se říci, měl zbytečně, protože většina míčků šla na Ilku a šouravým krokem opouští kurt. Ve výstupních dveřích se zastaví, váhavě se otočí zpět a jeho oči pronesou: „Počkej příště!”
2.místo (18 bodů)
Ilona Jelínková + Zdeněk Jelínek (nejúspěšnější disciplína – házená a volejbal)
Jožan Tomčík junior + senior (nejúspěšnější disciplína – petangue)
Jiří Tvrdík + Michal Procházka (nejúspěšnější disciplína – nohejbal a fotbal)
Zde se již dostáváme do sfér opravdu nejlepších výkonů. Ilona a Zdeněk to je válec, který hraje všechno naplno a se zaujetím. A pro Zdeňka se zdálo celkové umístění přede mnou, jako dostatečná satisfakce za všechna ta příkoří, která se mnou snáší. Kluky Tomčíkovi táhnul jak buldozer nekompromisně za úspěchem velkej Jožan, který v případě neúspěchu hrozil protesty a přepočítáváním výsledků. No a Michal s Jirkou? Celý den působili neuvěřitelně pohodovým až jakoby „přibržděným“ dojmem a pouze s určitou pravidelností doplňovali množství alkoholu ve své krvi. Dali svých obvyklých deset hrnců a brali stříbrnou.
1.místo (20 bodů)
Mates Jelínek + Pája Švejda (náhradnice Martina Sirotková) - (nejúspěšnější disciplína – basketbal)
Přišli, viděli, zvítězili. Zaslouženě nejlepší pár prošel celým turnajem s přehledem a jejich prvenství dokládá i fakt, že jako jediní z celého startovního pole, nevypadli ani v jedné disciplíně již v prvním kole. O tom, jak to Jenda prokaučoval, když s budoucím vítězem odmítl jít do páru, nemá již cenu více psát. Proto sláva vítězům, čest poraženým a ať žijí „Míčoví mistři“ – MATES A PÁJA.
P.S. Slíbená fotodokumentace
TENTO TÝDEN SLAVÍ    Janek Kořistka
1.Zdávají se ti hokejové sny, kde rozhoduješ důležité zápasy?
Ano, jednou se mi to zdálo. Hráli jsme s Příbramí, ta byla zrovna první a já jsem tam dal backhandovýho góla. Rozhodl jsem prostě zápas a vyhráli jsme celou ligu. To byl dobrý sen, akorát jsem se potom probudil. No nevadí.
2.Prozradil bys nám, jaký byl tvůj dosavadní největší sportovní zážitek?
Tak to je tak dva roky zpátky, když jsme hráli přípravný zápas s Novým Bydžovem a já jsem dal šest gólů a tři asistence
3.Snažíš se v zápase dát raději gól, nebo volit přihrávku na lépe postaveného hráče?
Tak góly mě samozřejmě baví dávat, ale já většinou radši nahrávám.
4.Kde cítíš že máš největší rezervy a jaké dovednosti by si tedy chtěl vylepšit?
Tak myslím, že mojí největší rezervou je fyzička, protože na ledě nevydržím moc dlouho, takže tam je to potřeba zlepšit.
5.Čeho chceš ať už s týmem, nebo v individuálních statistikách letos dosáhnout?
Tak určitě bych rád jednou vyhrál střeleckou statistiku. To se mi snad ještě nikdy nepodařilo, tak doufám, že se mi to jednou v životě splní.
Jenda Tvrdík 1.Všiml jsem si, jak nekompromisně kritizuješ sportovní výkony svého táty. Jak to snáší?
No tak, někdy je potřeba vyjádřit se k cizím výkonům, aby věděli, co by jejich spoluhráč na nich chtěl zlepšit. Táta to snáší většinou dobře a vše pochopí. On už ví, že se nemá cenu se mnou hádat, že mám vždycky pravdu.
2.Máš jednu z nejtvrdších střel v týmu. Myslíš si, že typ hokejky má vliv na kvalitu střelby?
No tak určitě to má vliv, ale myslím, že většinou je to spíš v technice a v síle. Mě osobně je typ hokejky jedno, ale záleží mi spíš na záhybu než na tvrdosti, nebo značce.
3.Jsi poctivec a dříč v zápase i v tréninku. Neměl jsi někdy chuť s tím jednoduše praštit?
Tak já myslím, že s hokejem jsem praštit nikdy nechtěl. Že jsem dříč? To doufám, že jsem a hlavně v zápase se snažím hrát na 100%. O tréninku, to přiznávám, že to někdy nejde.
4.Co považuješ za přednost a co slabinu našeho mužstva jako celku?
Za přednost určitě, že je dobrá parta, že si rozumíme, je sranda a v týmu je optimistická nálada. A slabinu? To nevím. Možná docházku některých hráčů na tréninky.
5.Jaké máš osobní přání?
Abych v hokeji i v životě dosáhl na co nejlepší výsledky.
Honza Prášek
1.Co zatím říkáš na své první tréninky v dorostu?
Super.
2.Pokus se nám jako nováček trochu přestavit. Co tě zajímá a co máš rád?
Docela rád chodím ven s kámošema. Za muziku mám rád metal a filmy – komedie a akční.
3.Jak proběhlo tvoje sblížení s novým týmem?
Zatím nic moc. Pořád se cítím jako nováček.
4.Máš obavy z tréninků na ledě?
Docela jo. Já moc nechápu některá ta cvičení.
5.Sledoval jsi MS v hokeji na Slovensku, a který hráč tě případně nejvíce zaujal?
Ne, moc jsem ho nesledoval.
Jakub Koubský
1.Jak se cítíš před novou sezónou?
Dobrý
2.Znal jsi již před svým příchodem některé své nové spoluhráče blíž?
Jo. S Honzou, s Jestřábem, s Tvrdíkem. S klukama co jsem přišel a s některými ze soustředění.
3.Když odmyslím soustředění, tak jsme se zatím pravidelně jako hráč a trenér nesetkávali. Máš vzhledem k pověsti, která mne předchází ze mě strach?
Ne.
Opravdu?
Ne!
4.Prozraď nám nějaké své další koníčky vedle hokeje.
Programování, hraní počítačových her.
5.Představme si, že je září a Tvůj první zápas v dorostu. Budeš hodně nervózní?
Ani ne. Asi ne.
MALEŠOV OPEN – MÍČOVÝ SEDMIBOJ V neděli 26.6.2011 se koná tradiční „Malešov Open“, a jak již název této sportovní sešlosti napovídá, po roce jsme opět zvolili malešovský sportovní areál (GPS: 49°90'56.57"N; 15°22'80.86"E), který akci tohoto druhu hostil již v letech minulých.
Letošní ročník nese v podtitulu „Míčový sedmiboj“ a je určen dvojicím, bez omezení věku, pohlaví, vyznání, či polit.příslušnosti, a to buď předem domluveným, nebo náhodně nalosovaným až na místě. Soutěžící se tentokrát utkají v nohejbale, tenise, fotbale (penalty), házené (sedmimetrové hody), basketbale (trestné hody), volejbale a petangue.
Zahájení a registrace hráčů proběhne v 10.00 hod., při které bude uhrazen i startovní poplatek 50,-Kč za jednu dvojici (úhrada pronájmu sportovišť a cen), po které bude následovat losování hracích pavouků jednotlivých disciplín. A poté již vypukne sportovní klání, ve kterém se jeho účastníci utkají nejen o věcné ceny, ale především o nehynoucí slávu, obrovský respekt a putovní titul – „Míčový král“.
Restaurace i s občerstvením bude po celou dobu akce otevřena, z důvodu dodržování pitného režimu alko i nealko nápoji. No, a případný úbytek kalorií můžete dorovnat u grilu s obvyklým sortimentem kuřecích a vepřových steaků, klobás, sekané a především pak chleba.
Z toho všeho pramení, že pokud si chcete trochu zasportovat, či jen posedět a utužit kolektiv, udělejte si v kalendáři u neděle 26.6. červený vykřičník a nezapomeňte dorazit!
Za realizační tým dorostu SK Sršni Kutná Hora se na Vás těším a doufám, že se sejdeme v hojném počtu.
Případné dotazy samozřejmě rád zodpovím.
CUP TRIP Dne 15.6. proběhlo v Praze slavnostní předání, poháru pro druhého vicemistra KLD 2010/2011, zástupci našeho oddílu. Po vzoru o něco méně slavného nejmenovaného poháru ze zámoří proběhne i mezi našimi hráči „CUP TRIP“. Ti co projeví zájem, budou mít tu možnost vlastnit doma ceněnou trofej na tři dny, na takové to domácí „tulení“, focení, ukazování všem příbuzným, známým i neznámým. Je to naprosto ojedinělá a premiérová akce, která v našem týmu ještě nikdy neprobíhala. Proto chci tímto poprosit všechny zúčastněné, aby bylo z jejich strany důsledně dbáno na bezpečnost poháru tak, aby i ti poslední měli ještě co ukazovat a nedopadli jsme jak ve Finsku. Předávací harmonogram domluvíme v Malešově, no a teď už nezbývá než Vám popřát UŽIJTE SI TO !!!
100 DNŮ Na poli veřejného života platí nepsané pravidlo „100 dnů hájení“ pro nové tváře a subjekty po jejich vstupu na tuto scénu. Ne, nechci vás unavovat svými grafomanskými sklony, nicméně občanskému sdružení SK SRŠNI KUTNÁ HORA právě vypršelo toto pomyslné období hájení, a tak je čas pobavit se a zrekapitulovat jeho dosavadní práci.
Pravdou je, že na začátku snah o vznik nového subjektu nebyly u některých z nás ani tak problémy, do kterých se dostal náš bývalý oddíl, ale naprostá ztráta iluze, motivace a smyslu práce v podmínkách jeho tehdejšího vedení. Nechtěli jsme již nadále zůstávat beztvarou hmotou, kterou jiní rozlévají do formiček a modelují z ní jednou to, podruhé tamto, podle své potřeby a ruku v ruce s nezájmem o mládež. V době, kdy se začali opravdu projevovat snahy o nápravu škod minulých, se vytvořil přípravný výbor (Procházka, Sirotek, Tvrdík, Jelínek), který 1.3.2011 zaregistroval na Ministerstvu vnitra sdružení „SK Sršni Kutná Hora“ a začal připravovat jeho ustavující valnou hromadu. První dny a kroky svojí hektičností a náročností daly skutečně zabrat, ale jsou bitvy, do kterých prostě musíte jít, abyste si sami sebe nepřestali vážit a mohlo fungovat to, v co věříte, že má smysl.
10.3.2011 byl na valné hromadě zvolen první výkonný výbor našeho sdružení ve složení – Michal Procházka, Pavel Sirotek, Jiří Tvrdík, Richard Bláha a Milan Pekař. Cesta byla jediná, neztrácet energii hašteřením s lidmi stojícími na jiném názorovém břehu a pokračovat v práci pro naši mládež dle vlastní koncepce. Směrovat vše pozitivním směrem dopředu a svádět do budoucna pouze názorové bitvy a dobré zkušenosti z nich využívat pro další činnost.
S radostí musím oznámit, že nejdůležitější body z plánu naší činnosti se podařilo, či daří plnit. Všichni hráči (pouze dva neměli zájem) byli za pomoci finanční dotace města Kutná Hora odkoupeni z bývalého oddílu a úspěšně přeregistrováni do SK Sršni KH, který má v současné době přes 100 aktivních členů (hráčů ledního hokeje). Podařila se ujednat spolupráce s městem a smluvně zajistit naše fungování v prostorách zimního stadionu, kde se od 1.4.2011 rozběhla jarní příprava všech kategorií, která využívá především možnosti in-line plochy. Oddíl okamžitě podal přihlášku k členství u ČSLH, která byla na jeho valné hromadě 18.4.2011 kladně posouzena a následně přihlásil do jeho soutěží kategorie: přípravka, 3.-4. třída, mladší žáci, starší žáci, dorost, junioři a senioři (krajská soutěž). Takže momentálně máme přihlášeny všechny věkové kategorie, čímž se naplňuje jedna ze stěžejních vizí našeho oddílu – umožnit hokejovou a sportovní aktivitu všem našim členů od nejútlejšího věku až po perspektivu seniorského týmu.
V průběhu zajišťování úkolů, jež mají především stabilizovat chod našeho oddílu, se dále podařilo zprovoznit oficiální oddílové stránky www.sksrsni.cz (velké poděkování Pepovi Macháčkovi), které aktuálně informují o dění v našem sportovním klubu a všech jeho kategoriích. Do finální fáze se také dostávají práce na oddílové klubovně, jenž bude po svém zprovoznění sloužit všem kategoriím. Na základě ankety na našem webu byla Vámi vybrána konečná podoba dresů, která by měla být jednotná pro všechny týmy. K realizaci je nyní pouze potřeba, aby všichni zainteresovaní dostáli svým závazkům.
Z hlediska sportovní činnosti probíhá momentálně jarní příprava všech týmů, kterou si žákovské kategorie ještě navíc zpestřili účastí na turnajích v in-line hokeji (dva jsme pořádali i na našem stadionu) v rámci mistrovství republiky. Zde musím samozřejmě zmínit a pogratulovat především mladším žákům k vítězstvím na turnaji v Boskovicích a získání cenných skalpů týmů z takových hokejových měst, jako je Olomouc a Zlín. Po prázdninové přestávce se pak rozběhne letní příprava, jejíž základem je soustředění a již nyní můžeme prozradit velmi pozitivní informaci, že počet přihlášených naplňuje téměř celou jeho kapacitu a převyšuje tak loňskou účast.
Velkou část našich aktivit také směřujeme za hranice našeho hokejového oddílu mezi širokou veřejnost, s cílem profilovat se jako sportovní klub otevřený všem občanům a dětem tohoto města. Proto pořádáme v pravidelných termínech na zimním stadionu v Kutné Hoře „Veřejné in-line bruslení“, v měsíci květnu jsme uspořádali sportovní akci „Den s hokejem“. V červnu, konkrétně 19. 6. připravujeme „In-Line závody“ opět na zimním stadionu a 26.6. „Míčový sedmiboj“ v malešovském sportovní areálu. O všech těchto i budoucích akcích naleznete informace samozřejmě na výše zmiňované webové adrese.
Závěrem bych si dovolil dát ještě trochu prostoru jednotlivým kategoriím, takže to vezmu pěkně postupně.
Jednu z největších radostí nám samozřejmě dělá stále se zvětšující počet našich nejmenších v přípravce. Pohled na stavy v této kategorii dnes a na začátku loňského roku nás utvrzuje, že se Michal Procházka, co by trenér, vydal správnou cestou.
Kategorii 3.-4. třída trénuje Jaroslav Eisenhammer, který si především pochvaluje u svých hráčů zájem a chuť na trénincích, ale i dobrou docházku, kterou v poslední době pouze narušily školy v přírodě. Přesto si všichni uvědomujeme, že právě tyto ročníky jsou momentálně naše početně nejslabší, a proto především zde budeme muset na poli náboru nových členů vynaložit zvýšené úsilí.
Mladší žáky do nové sezóny vede trenér František Plíhal, a ten ve svém hodnocení především pochvalně vyzdvihuje tréninkové podmínky naší in-line plochy, přestože okamžitě přidává několik námětů na zlepšení pro příští sezóny např. ve vybavení basketbalovými koši, prvky na gymnastické a obratností tréninky a žíněnkami. Všímá si, že počáteční in-lineové nadšení trochu vyprchalo, a to především u hráčů druhého ročníku. Proto upravil poměr tréninků na jeden in-lineový a dva atletické, což momentálně shledává jako optimální.
Trenér starších žáků Michal Procházka, který tento tým převzal až v průběhu jarní přípravy, si zatím pochvaluje práci a účast na trénincích svých svěřenců.
Já za letošní dorost hlásím, že převážná většina kluků zatím chodí poctivě na tréninky, kde stejně poctivě pracuje a funguje jako dobrá parta. Takže, přestože si mezi nimi připadám jak „stoletý stařec a hluchý pes“, jsem velmi rád a pyšný, že mám tuto kategorii a tyto hráče.
Spokojenost s jarní přípravou zatím projevuje i trenér juniorky Richard Bláha, který především kvituje příchod nových hráčů z loňského dorostu, za jejichž příchodem shledává zkvalitnění týmu a jeho práce, v minulosti jinak komplikované kategorie.
Budování kvalitního seniorského týmu, který by důstojně prezentoval práci našeho oddílu, je běh na dlouhou trať a plně si uvědomujeme, že první roky nebudou vůbec jednoduché. Základní kostru by měli tvořit kutnohorští hokejisté, mezi které chceme systematicky zapracovávat hráče juniorky, a proto již i v rámci jarní přípravy trenér Bláha praktikuje jeden společný trénink.
Samozřejmě, že by se dalo psát dál a dál, co vše bylo vykonáno, ale to postrádá větší smysl. Pravdou také zůstává, že většina práce je teprve před námi, a každý nový den přináší stále další problémy a úkoly k vyřešení. Jak mi však nedávno napsal jeden kolega: „Na našem seskupení oceňuji zejména to, že si můžeme říct cokoliv a vím, že to není se zlým úmyslem a s cílem ublížit. Po dlouhé době mám zase (od února) dobrý pocit z toho, co děláme pro hokej. Po každé schůzce SK mám nejen dobrý pocit z toho, jak se bavíme, ale hlavně z toho, že domluvené věci taky realizujeme a někam se posouváme“.
Sto dnů hájení tedy skončilo a já pevně věřím, že jsme je se ctí obhájili, i když prozatím jen prací. Přesto doufám, že další dny, měsíce a roky připojíme i sportovními úspěchy, tak, jak jsme to dokázali i v minulosti. Za sebe, kolektiv trenérů a vedení SK Sršni Kutná Hora přeji i Vám všem radost ze smysluplné práce, úspěchů (nejen sportovních) a neméně i naplnění z pocitu, že předáváte v životě něco pozitivního ze sebe.
Pavel Sirotek, trenér dorostu, místopředseda o.s. SK Sršni Kutná Hora
HOT NEWS – DOROST S radostí a připouštím, že u některých z Vás s obavou, si dovoluji sdělit, že při své cestě na literární Olymp novinkami z dorostu, jsem již vystoupal, tuším do pátého výškového tábora. Tudíž si udělejte pohodlí a příjemné počtení.
-oproti všem tradicím „to nejlepší nakonec“, hned v úvodu prozradím, že Alešův zdravotní stav dovoluje, aby s námi opět začal trénovat. Přejme sobě, ale především jemu, aby tomu již nebylo jinak.
-naše squadra se rozrostla o čerstvého hokejového nováčka. Jmenuje se Matěj a nejskromnější z nás ho přivítal pregnantním vyjádřením: „Ahoj, jmenuji se Dominik a budu tvůj nový kapitán“!?!?!?!?
-zcela chápu, že pro mnohé je jarní příprava nutné zlo, ale je nutné být zlý. Nicméně pohoda, dobrá nálada a humor, který ji zatím provází je až neuvěřitelný. Zejména pak v posilovně se často ozývají výrazy, které ani neznám...
-Jenda se dotknul nedotknutelného a to, že ve snaze vyhrát Malešov Open se oddělil od Matese a jde do páru s Jirkou. Neuvěřitelné. Hold, touha po vítězství zná i bratra.
-abych zchladil jeho neochvějný optimismus a pomstil osiřelého Matese (Sirotek jako sirotek – musíme si pomáhat), slíbil jsem, že v Malešově předvedu pravou „Karlovarskou losovačku“. V prvním kole každé disciplíny se mladí Tvrdíci utkají s dalším zcela neopodstatněně se favorizujícím párem – Procházka+Tvrdík senior. Jak jen lakonicky Jenda prones: „To jim přece nemůžete udělat“!!!
-kdo chyběl na úterním tréninku, tak to těžce prokaučoval. Kluci si sice slušně mákli a při svlékání propocených triček se kabinou neslo nenapodobitelné aróma, které by hravě zahnalo nevítané návštěvníky, leč pak vstoupil Marw následován dvěma krabicemi plných chlebíčků s různým obložením. No a narozeninová minipárty na počest jeho šestnáctin mohla začít. Sice jsme mu při hoblu trochu sedřeli záda a někteří pak vypadali, že v očekávání velkolepé hostiny minimálně dva dny odmítali jíst a ti horlivější si preventivně zašli i na výplach žaludku, nálada však byla fajnová. Tečku za akcí udělal Mates, když futrujíc pátý šunkový chlebíček, podobně jako „Štrůdl“ z filmu „Pání kluci“, s plnou pusou pronesl: „Takovýhle tréninky mi vyhovujou“.
Přeju Vám, abyste takovou, anebo podobnou větu mohli po tréninku vyslovit častěji, protože jak kdysi zpívala skupina Elán: „Len kamarát ti prihrávku vráti“.
TENTO TÝDEN SLAVÍ David Marvan
1.Dá se říci, že jsi jeden z nejstarších matadorů. Jak vzpomínáš na zápasy pod otevřeným nebem?
No vzpomínám, když tam bylo třeba listí - tak to bylo celkem vtipný. Například v takový Litomyšli – tak to už bych nechtěl.
2.Kterého úspěchu si ve své hokejové kariéře zatím nejvíc ceníš?
To je těžký. Nevím.
3.Očividně máš lepší fyzičku než před rokem či dvěma a pohybuješ se na špici výkonnostních testů. Jak jsi toho docíli?
Celkem nijak. Asi vývoj.
4.S kterým hráčem si na ledě a v kabině nejvíc rozumíš?
V kabině asi s Petrem – Žvejkem a na ledě asi s Pepou.
5.Závěrem našeho rozhovoru, bych tě požádal o radu pro mladé začínající hokejisty.
No tak, aby je to nepustilo a hráli dál.
ÚLOHA RODIČŮ VE SPORTU Nejsem vystudovaný psycholog, ani renomovaný odborník a sport mě ani omylem nikdy neživil a živit nebude. Přesto si troufnu tvrdit, že v práci s mládeží mám dostatek zkušeností, abych mohl napsat následující řádky. Dnes slaví všechny děti svůj svátek (tedy i ty moje) a nějaká nesmyslná a nelogicky myslící část mé osobnosti mě pořád nutí myslet - jestli jsem dobrý rodič. Tohle je téma, které však má dvě strany, jako každá mince, ale především naprosto osobní. I tak si dovolím ventilovat několik všeobecných myšlenek, které mě v této souvislosti a se sportem napadají.
Rodiče jsou svými zkušenostmi, svými znalostmi, svou láskou a svou povahou určitým myšlenkovým zajištěním svých dětí. A je dobře, že v dnešní hektické době, kdy není na nic čas a pohybový fond našich dětí je chudší, čím bohatší je repertoár počítačových programů, se najdou rodiče, kteří mají své priority nastavené trochu jinak. Vodí děti na tréninky, tráví jejich aktivitami většinu svého volného času a nelitují ani víkendů a svátků prožitých na zápasech či turnajích. Zato jim patří rozhodně velký DÍK.
Často říkám, že rodiče jsou hnacím motorem žákovského hokeje, ale stejně tak dokážou být bohužel i jeho ničitelem. Někdy buď úplně slepí, nebo nesoudní rodiče jsou dnes také typickým jevem českého hokeje a sportovního prostředí. Schovávají se za kouzelnou větu: „Já přece chci pro své dítě to nejlepší“ a ve skutečnosti pouze kamuflují to, co si sami přejí, co si vysnili, bez ohledu na to, co si přeje dítě a co je v jeho možnostech.
I když to není vždy snadné, měli bychom se snažit být rozumní a objektivní ve svých soudech, ale také, a to především, pozitivní a děti hlavně povzbuzovat a oceňovat za jejich snahu a úsilí se zlepšovat. Bylo mnohokrát prokázáno, že u sportu většinou vydrží děti rodičů, kteří se zajímají o to, jak jejich potomek trénuje, kladně ho motivují, a když jim to dovolí čas, tak se zúčastňují tréninků i zápasů. A pokud nastane situace, že se dítě rozhodne ukončit sportovní aktivitu, měli bychom se snažit přijít na to, proč tomu tak je. Někdy to může být jen důsledkem únavy, přetrénování či zklamání z neúspěchů. Jindy mohou být příčiny v rovině osobních vztahů, konfliktů se spoluhráči, či neporozumění si s trenérem. Přetrvává-li odpor k hokeji dlouhodobě, nemá valný smysl dítě nutit, ale měli bychom se pokusit nalézt podobnou aktivitu, nikoliv zanevřít na sport a pohyb jako takový.
Ano, je těžké být dobrým rodičem, protože díky odlišnosti každého dítěte, není na výchovu návod, či manuál. Mluvme proto s dětmi co nejvíce, ptejme se jich, ať nám beze strachu mohou říci, jaké jsou….. Aspoň já se o to budu snažit.
KAM ZA SPORTEM Protože za pár dní začne červen - poslední měsíc jarní přípravy, dovolte mi Vás upozornit a zároveň osobně pozvat na dvě jeho sportovní akce.
V neděli 19.6. od 13.00 do 15.00 pořádá náš oddíl na ZS InLine závody pro všechny věkové kategorie. Doufám, že si najdete čas zasportovat, případně přivedete i nějakého kamaráda, který rozšíří řady soutěžících. Registrace proběhne 12.45 – 13.00 a na pořadu budou jak rychlostní závody, tak obratnostní slalom. Pro nejmenší bude k dispozici zdarma nafukovací hrad. Bližší informace u mě, na plakátech, či na oddílovém webu.
V neděli 26.6. (o týden později) proběhne Malešov Open, který bude naší tradiční rozlučkou před prázdninami, ale tentokrát proběhne jako otevřený (pro ostatní kategorie, či veřejnost) turnaj v míčovém sedmiboji. Dvojice budou postupně absolvovat nohejbal, tenis, fotbal (kopaní penalt), házenou (házení sedmimetrových hodů), basketbal (trestné hody), volejbal a petangue. Akce začíná v 10.00 hod. a dvojice již můžete mít předem domluvené, či se nechat až na místě nalosovat.
Přeji příjemný a pohodový červen a nezapomeňte: „Kde není úsměvu, tam není úspěchu“!!!
HOT NEWS – DOROST Tak, snad proto, že tento týden nebyl nijak extrémně zátěžový, nenacházím mnoho inspirace pro pořádný článek. Čili to bude vesměs především o plnění povinnosti vůči čtenářům.
-účast na trénincích byla poměrně mizerná jak z důvodu nemocí, několika fotbalových i nefotbalových zranění, tak i školního výletu tří hráčů do Paříže. Zřejmě zde hledali nesmazatelnou stopu, kterou tu před nedávnem zanechali Jenda s Matesem. Leč jak mám zprávy nenašli, stejně jako svou lásku nenašel Prévert na trhu s otrokyněmi ve své slavné básni.
-k této akci ještě jedna perlička. David se již ve čtvrtek objevil na tréninku, sotva dvě hodiny po návratu z Francie. A přestože únava a nedostatečný odpočinek po dlouhé cestě poznamenaly jeho výkon, je na tomto, pro někoho třeba malicherném, případu nutno ocenit jeho přístup. Zdraví je samozřejmě vždy na prvním místě, ale srdce a sebezapření je také nezbytnou součástí hráče, kterého chce mít trenér v sestavě.
-samozřejmě v kontextu takového přístupu, o to víc vyčnívá neochota některých (a naštěstí jsou to opravdu jen jedinci) se z tréninku byť jen omluvit – obzvláště jedná-li se o déle trvající neúčast. Takže, aby jste se pak nedivili, až přijde čas.
-k mému překvapení nezůstalo bez povšimnutí a vtipných poznámek mé ostříhání. Tudíž na vysvětlenou: nešlo o krátkodobé pominutí mysli, způsob vítání léta, či návrat ztraceného mládí. Jen jsem zneschopnil naši domácí váhu, a tak přišel čas radikálních činů. Z důvodu snížení té své jsem tedy odhodil zbytečnou pokrývku hlavy, příští týden si nechám vypláchnout žaludek a následně amputovat obě ruce, stejně jsou dřevěný.
-závěrem Vás zvu ... Ne! Dovoluji si Vás pozvat na Malešov Open III, který by měl již tradičně ukončit naši jarní přípravu. Občerstvení - limo, pivo točené, kuřátka, prasátka a jiná havěť na grilu. Program – samozřejmě nohejbal a tenis, i když tentokrát by jsme chtěli využít klasický turnajový systém družstev (tenis dvojice, nohejbal trojice). No, a závěrem oficielní předání poháru za loňskou sezónu, focení atd.. No a teď to nejdůležitější - kdy? 26.6. v neděli od 10.00 v Malešově na hřišti. Protože je termín dostatečně včas znám, je účast všech hráčů a rodičů více než povinná a pokud bude zdraví jen trochu sloužit, tak i sportování.
Tak a pro dnešek je dopsáno a u dalších žhavých novinek naviděnou...
P.S. Víte jak vysvětlíte mamince co je to ofsajd?
„To je jako když přijdeš do obchodu dřív než prodavačka“.
TENTO TÝDEN SLAVÍ Jirka Tvrdík
Všemi oblíbený asistent Jiří Tvrdík slaví narozeniny a zhledem k svému mladistvému vzhledu, by jistě nikdo netipoval, že i on se dostává do fáze života, ve které já již čtyři měsíce spíše rekapituluji a pozvolna chystám knihu pamětí. Nevím proč, ale při představě Jirkových pamětí, si vybavím F.L.Věka. To však nic nemění na tom, že je třeba to dostatečně oslavit a já mu k tomu přeji hodně zdravý a štěstí.
1.Zítra se opět věkově srovnáme. Čím to ale je, že já můžu tak akorát do reklamy na Prostenal, zatím co ty na Old Spice?
To jo. To kdyby slyšela manželka, tak s tím nebude souhlasit. Doma akorát slyším jak jsem tlustej a nic nedělám. Klidně zavolej Lence a uvidíš!
2.Nejsem slepý a zaregistroval jsem, že už i Jenda si dokazuje svojí blížící se dospělost především kritikou táty a jeho výkonů. Jak to snášíš?
Já už jsem vytrénovanej od Jirky, tak mě to ani nepřekvapuje, ale pořád jsem lepší jak oni.
V čem?
Ve všem. Akorát v tom bruslení jsou teda lepší, ale jinak. Na sucho na mě nemaj!
A to si myslíš ty, anebo i oni?
To vím já!!!
3.Dokázal bys dát dohromady svoji ideální pětku minulé sezóny?
Gólman, tím že vypadl Adam, tak David Jelínků. Potom Dominik Vítků a asi jak to bylo - Honza, Janek. A beci Pepa a Láďa.
4.Koho tipuješ na příštího vítěze soutěže KLD?
No Sršně!!! Uvidíme Benešov v jaké se sejde sestavě a Příbram jestli nepostoupila do ligy.
5.Co bys chtěl vzkázat našim hráčům?
Aby sami trénovali celé prázdniny a nevykašlali se na to, protože jinak je jarní příprava k ničemu.
HOT NEWS – DOROST Ano je to tak, den se se dnem sešel a já tu jsem s dalšími novinkami z prostředí dorostu.
-do minulé neděle 8.5. se vměstnal „Svátek matek“ a „Den vítězství“. Většinou z důvodu, že státní svátky za komunistů byla povinná, masová, rutinní, obsahově vyprázdněná fraška je náš dnešní postoj spíš apatický a přehlíživý. Ale abychom nepodléhali iluzi samozřejmosti našich práv, abychom nezapomněli na cenu, která byla zaplacena našimi předky za naše dnešní možnosti, jsem moc rád, že Adam vyvěsil českou vlajku z okna.
-Erik Mlika oficielně ukončil své působení v našem týmu a vyklidil své místo v kabině. Přeji mu vše nejlepší a mnoho úspěchů v osobním i sportovním životě, a kdyby někdy…….: „Dveře nazpátek máš vždy otevřené“.
-a teď několik perliček z tréninků. Na umělce dostali kluci trochu do těla, či spíš do nohou, což Pavel okomentoval: „To jste mě tedy kouči zklamal“ a Petr doplnil: Mě tedy spíš na.ral“.
-závěr patřil fotbálku, a když se mi podařilo vstřelit pohledný gól, Mates mou radost vrátil do reality poznámkou: „Je vidět, že věk nehraje roli“.
-na jednom z následujících tréninků se mu to ale vrátilo. Přeskakoval poslední hrazdu s vypětím všech sil a …. došlo k jedné poměrně nečekané situaci, která mě zcela konsternovala. Zde však všechny čitatele zklamu, neboť podrobnosti nezmíním. Je to z jednoho prostého důvodu, některé věci by měly zůstat uzavřeny v „sejfu“ chlapského kolektivu. Ale plyne z toho ponaučení, že kdo se směje trenérovi, spláče dříve či později nad výdělkem.
-ještě zmíním, že při posledním hokejbale jsem již několikrát mával hokejkou nad hlavou, jak v průvodu na 1.Máje, jenž jsem absolvoval mnohokrát v stejnokroji pionýra, leč puk vždy zůstal před brankovou čarou – David byl zkrátka nepřekonatelný.
Tím se dnes loučím a užívejte příchozího léta.
P.S. Po MS 2011 na Slovensku přišel do Prahy z Ruska telegram:
„Blahoprejeme vam k vasemu vitezstvi-stop-nafta-stop-plyn-stop“.
DEN S HOKEJEM V sobotu 14.5.2011 se od 13:00 hod. do 15:00 hod. na Zimním stadionu v Kutné Hoře uskuteční DEN S HOKEJEM, v rámci kterého jsou pro děti připraveny různé dovednostní soutěže a hry. Rovněž na ně čeká sladké překvapení a medaile.
Prosím hráče dorostu o pomoc s organizací této akce. Sraz ve 12.30 hod.
HATTRICK Nic z vypjaté politicko-hospodářské domácí i světové scény mě nedonutilo vrhnout se opět na psaní, ovšem dnešní Jágrův hattrick to okamžitě změnil. Nechci odborně rozebírat, ani slohovými obraty opěvovat krásu Jardových gólů, od toho jsou jiní, lepší a rozhodně fundovanější. Ale napadlo mě zjistit, jak že je to vlastně s tím „hattrickem“. A tak jsem rychle proběhnul několik encyklopedií a zamyslel se do monitoru svého počítače.
Hattrick - toto označení, které zná asi každý sportovní fanoušek, a po kterém touží všichni hráči (kromě brankařů) pochází z anglického „hat trick“, v doslovném překladu „trik s kloboukem“. V mnoha sportech označuje výkon, kterého hráč dosáhne obecně třemi úspěchy v jednom zápase, či závodě. Například ve formuli 1 jej získá pilot, který dokáže během jedné Velké ceny zajet pole position, nejrychlejší kolo a zvítězit. Pro zajímavost aktuálním držitelem rekordu v počtu hattricků je Michael Schumacher, který jich během své kariéry zatím dokázal získat 22. V hokeji či fotbale je pak hattrickem vstřelení tří gólů v jednom zápase jedním hráčem, kdy v hokeji se ještě vžila tradice v podobě letících čepic na ledovou plochu, kterou jsme dnes viděli i v Bratislavě.
Podle encyklopedie tento termín pochází z dob britského impéria (19. stol), kdy vítěz kriketového turnaje (v oblasti Indie a Pákistánu) za získání tří vítězných bodů získal od pořadatele výhru v podobě klobouku.
Ovšem historici NHL uvádějí, že všechno začalo 26.ledna 1946, když Chicago Black Hawks hráli v Torontu a útočník Alex Kaleta se před zápasem zatoulal do obchodu, kde jej zaujal jeden klobouk. Protože však neměl dost peněz, vznikla zajímavá sázka. Pokud dá Kaleta večer proti Maple Leafs tři góly, dostane pokrývku hlavy jako dárek, což se mu podařilo a branky byly dokonce čtyři.
Tato historka se dostala do novin a všimli si jí v Montrealu v kloboučnictví Henri. Napadlo je, že by to mohla být dobrá reklama, a tak v letech 1950 – 1970 každý hráč, který dal v hale Montreal Forum tři a více branek, dostal klobouk zdarma. Postupně se zvěst o tomto zvyku dostala mezi diváky i na další stadiony a od 70.let létali čepice i jinde.
Dnes existují i zajímavé variace. „Gordie Howe hattrick“ získá hráč, který si v jednom utkání připíše gól, asistenci a bitku. Nejcennější je takzvaná „quintella“, což obnáší dát v jednom zápase pět gólů v pěti různých situacích: při přesilovce, při oslabení, při normálním počtu hráčů, při power-play a z trestného střílení. Zatím jediným držitelem tohoto ocenění je Mario Lemieux. No a když už jsme u těch kuriozit, tak nejrychlejšího hattricku dosáhl 23.března 1952 Bill Mosienko hrající za Chicago Blackhawks, který tři branky do sitě New York Rangers vstřelil během 21 sekund.
Už píšu dost dlouho a pro některé vzhledem k množství dat i nezáživně, přesto si dovolím ještě jednu poznámku na závěr. Hokej je fantastická hra, a kdyby chtěl někdo vyjmenovat všechny atributy, kterými hokej okouzluje své příznivce, byl by to pořádně dlouhý seznam. Hattrick by v něm byl určitě taky a nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že i přes svou obsáhlost nebude tento seznam nikdy konečný. Důležité ale je, že se vždycky najdou lidi, které bude lední hokej úžasně bavit.
Z DENÍČKU HOKEJOVÉHO TRENÉRAaneb Výchova dívek v Čechách
Přiznám se, že jako trenér pociťuji určitou povinnost na sobě zapracovat poněkud více, abych i nadále zůstal jedním z oblíbenců našeho vedoucího Zdeňka a samozřejmě především předsedy Michala. Proto jsem poněkud zpitomělý dotekem hřejivého slunce přes okno obýváku usoudil, že by nebylo špatné, protáhnout ztuhlé tělo nějakou zajímavou aktivitou na naší zahrádce za domem. Vzal jsem s sebou svou nejmenší ratolest (před nikým jiným už machrovat nemůžu) a jal se jí ukazovat, jak že se ten sport dnes dělá. Jako jakási forma rozcvičení mě čekala honička, hra na schovávanou a hopsavý pohyb po vybraných kostkách našeho dvorku. Nikdy bych nevěřil, jak dokáže neustálé skákání člověka vyčerpat a sebepoškodit, obzvláště ve chvíli, kdy ukazuje variantu po jedné noze se zavřenýma očima.
Po této nemilé epizodě jsem tedy raději zabrousil na notu mi známou a do kolébky danou, tedy práci s hokejovou holí a posléze i kopacím míčem. Vyndal jsem potřebné propriety a sám začal dělat machra, jak se to má správně provozovat. A ať už to byla rána Gretzkého z první, či krásný Jágrův blafák, nešlo si nevšimnout, jak mě můj drahý potomek hltá pohledem a proto jsem mírně zpychl. Po hře jeden na jednoho jsem se rozhodl, ukázat jí tajemství přesné střelby s tenisovým míčkem. Bohužel, hned při první akci, za výkřiku: „Takhle pálí Guma“, jsem přestřelil více jak dvoumetrovou zeď k sousedům. Nechce se mi ale opouštět trůn zbožňovaného tatínka, a proto nechtěné vydávám za chtěné a svůj ragbyový pokus za hranicí lidského chápání se snažím povýšit, oslavným plácnutím si dlaněmi, na mimořádný úspěch. Bohužel Baruščina dlaň jen těsně míjí tu mojí a nekompromisně sviští vzduchem dál. První brzdou je až tátovo radostně vykulené oko, a tak dostávám malou plochou velkou ránu přímo na čočku. Chvíli mám pocit, že mi kukadlo spadlo někam za nos a kutálí se do krku. Když pak po několika desítkách sekund opět otvírám „baterku“, spatřuji svoji malou sportovkyni plačky zpytovat svědomí a slibovat, že za trest uklidí celou zeměkouli. Nepropadám obavě, že se mění v aktivistku Greenpeace, pouze maximalizuje rozsah oblíbené formy trestu. Přestože vidím vše rozmazaně, konejším se, že to jistě nebyl úmysl a po vzoru Učitelé národů, uvádím do praxe jeho Školu hrou a dávám si přezdívku „angorák“.
„No nic Pavle, hokeje bylo dost, zachráníš to ekvilibristikou s fotbalovým míčem“. A skutečně, zpočátku mi to opravdu šlo! Dokonce i Pelého šibenice, lehce se otírající o Martinin květináč, měla velmi slušné parametry. Bohužel to ale byla moje poslední šťastná rána. Následně mě totiž zradil milovaný Tonda Panenka. Při jeho bělehradském dloubáku jsem dloubl poněkud víc a překonal nejen svou brankařku, ale i tu po.ranou zeď. Přelezení zídky v mém věku je myšlenka přinejmenším iracionální, tudíž zavržená, což je způsobeno i přítomností mého oblíbeného souseda na protější zahradě, který mě po očku sledoval a z jeho gest jsem vyrozuměl, že si myslí něco o zastydlé pubertě a možná i….. To mě utvrdilo v myšlence, že se sportem se to nemá přehánět a s významným pohledem na nebe a následnou větou: „To se nám to na jaře ale rychle stmívá.“, jsem se dal i s potomkem na rychlý ústup….
Tak a příště můj milý deníčku ti prozradím, když tedy nezapomenu, jak mi moje holčička vyryla ze samé lásky na auto dvě velká srdíčka.
HOT NEWS – DOROST Milý sršní doroste, uběhlo několik dní a jsem tu opět se žhavými novinkami z týmových luhů a hájů.
-tentokrát začneme blahopřáním. Kdo může říct, že hrál hokej ve Francii? Jenda a Mates ano a dokonce vlašimskému selectu významně dopomohli k vítězství v turnaji. Gratulujme.
-Matesovu radost v kabině, po návratu ze země Galského kohouta: „Dal jsem víc gólů než Jenda“!!!, vrátil do reality David: „Mates, ale ty při rozbruslení se nepočítají“
-jistě jste zaznamenali znovu zavedení rubriky „Hráč týdne“. Pro nováčky a pro ty, které navštěvuje „Alzheimer“ jako mě - připomenutí pravidel. K získání uznání čtenářů tohoto webu a s ním spojené mediální slávy je potřeba zúčastnit se všech tréninků v týdnu a dosáhnout nejlepšího bodového hodnocení v testech.
-Janek nás překvapil informací, že začal trénovat kickbox, takže očekávám na podzim sundavání helmy z poličky nohou.
-závěr pondělního tréninku byl plný střelby na Davida a s tím spojené soutěže o žvýkačky. Někteří nedokázali dlouho vstřebat, že i „kopyto” jako já, je mohlo porazit, ale ze soucitu jméno dotyčného nezmíním, Jendo.
-Pavel nedávno po tréninku skromně zhodnotil: „Dneska jsme makali fakt dobře“ a já s tím musím souhlasit a nejenom v tomto jednom případě.
-ve čtvrtek 5.5. trénink v běžném čase, ale na umělce, z důvodu kulturní akce na zimáku. V případě nepříznivého počasí bude přeložen do posilovny, o čemž by bylo včas info na webu.
-a na závěr příjemná zpráva. Počet hráčů na letošní soustředění se rozrostl o Janka na současných čtrnáct a já doufám, že ještě nejsme u konce.
-s přáním samých dobrých zpráv v následujících dnech se s Vámi dnes loučím.
P.S. Manželka hokejového rozhodčího:
„Proč musíš chodit každou neděli pískat, vždyť nadávat ti můžu i já doma.“
DOPIS OD ZDEŇKAAhoj dorostenci,
protože je za námi termín, kdy jsem po Vás chtěl potvrdit Vaší účast na soustředění a současně od Vás zaplatit zálohu, poslal jsem před pár dny SMSkou urgenci Vašim rodičům, když mi nejste schopni odpovědět sami. Nyní ovšem zjišťuji, že nastává trochu nejasná situace, které nerozumím a která mi přijde u téměř dospělých chlapů nepochopitelná a spíš směšná.
Podle zpráv od rodičů někteří z Vás nechtějí jet, protože prý nejedou ani ostatní !?! Je to jen výmluva, nebo se nejste schopni mezi sebou domluvit, když se vidíte „jen" 3x týdně na hokeji, někteří i na fotbale nebo ve škole ?!?
A proč to řeším? Řeším to proto, že i soustředění je důležitou součástí přípravy na sezónu, řeším to proto, že je to skvělá akce na stmelení týmu a klubu těšně před sezónou a taky proto, že když přípravou, společně s trenéry, trávíme nemálo našeho volného času, tak očekávám alespoň základní slušnost, tedy Vaší odpověď jedu-nejedu.
Nechci Vás vychovávat, protože nejsem Vás rodič, nechci Vás vychovávat, protože už většina z Vás má blíž k dospělosti než k dětství. Pak ale také musíte přijmout odpovědnost sami za sebe a za své jednání. Nejpozději do konce týdne, tedy do 8.5., potřebuji vyjádření těch, kteří mi ho dosud nedali. A pokud budete zvažovat možnost, že nepojedete, nejprve si dopodrobna, sami sobě ujasněte, co budete ten týden dělat tak přínosného, že oželíte společnost svých spoluhráčů a ve valné většině i mnohaletých kamarádů.
Jen pro Vaši představu kdo pojede, začnu největším lazarem, kterým je Adam. Přestože už teď je jasné, že se nebude moci zapojit do plného tréninku a začátek sezóny bude bez něj, chce jet a pojede. Odmítnutí od zcela zdravých jedinců, kteří nejspíš proflákají poslední prázdninový týden po městě nebo u PC, tak považuju minimálně za podivný. Nikomu nehodlám nic nařizovat, jen Vás žádám, abyste před svým závěrečným rozhodnutím jedu-nejedu, přemýšleli sami o sobě, a proč hokej hrajete a jestli je týdenní soustředění takovou obětí Vaší mladistvé svobodě.
Začátek loňské sezóny nebyl vydařený zejména proto, že měli Martin a Káďa v hlavě všechno možný, jen na hokej a vlastní úlohu v týmu, nezbylo místo. Mě to mrzelo a štvalo a společně s trenérem jsme to dlouho řešili. A proč se oba vrátili? Ne proto, že jsme je my přemluvili, ale proto že jim došlo, co pro ně hokej a ostatní kluci znamenají. A pak zase patřili mezi platné hráče a taky proto jste jako tým došli až na třetí místo. Protože jste všichni společně makali. To je tým, to je hokej.
Vyzkoušeli jsme si, jak to nefunguje v kabině, kde je „dusno" a jak se promění atmosféra po vyčištění vztahů. Ocenil bych proto, kdybyste si to vzali jako dobrý příklad, proč se takovému „dusnu" vyhnout. Už jenom proto jedno hezký český pořekadlo „Jenom blbec se spálí dvakrát o stejná kamna ..."
A ještě jednu, pro mě podstatnou věc. Blíží se doba, kdy si mezi sebou budete vybírat svoje zástupce, kterými jsou kapitán a jeho asistenti. Měli by to být hráči, kterým věříte, kteří se za Vás postaví, kteří Vás seřvou, když něco uděláte špatně, kteří Vás dokážou povzbudit a nabudit a kteří také dokážou pochválit. Není to jenom Céčko nebo Áčko na dresu, ale je to opět, už jednou zmíněná, odpovědnost. Proto se ptám.
Budete chtít někoho z týmu, nebo někoho, kdo nemá potřebu být s týmem?
Získáte si u někoho důvěru pro vedení týmu, když s týmem nejste?
Možná jsou to moc dospělý myšlenky, nad kterými nepřemýšlíte a nepotřebujete je ke svému rozhodnutí a jen nad nimi mávnete rukou. Možná už ovšem přišel čas změnit pohled na svoje vlastní rozhodování.
V současné době jsou přihlášeni: Adam Sirotek, David Jelínek, Láďa Šváb, Mates Jelínek, Kuba Lázňovský, Aleš Sádlo, Jenda Tvrdík, David Jestříbek, Michal Macháček, Kuba Koubský, Dominik Jiráň, Pavel Švejda, Honza Prášek, tzn. většina mužstva.
Pokud někdo nepojede z rodinných nebo zdravotních, případně sociálních důvodů a bude omluven, tak to samozřejmě plně respektuji.
Ahoj Zdenek J.
P.S. od trenéra: Vše co zde Zdeněk napsal, podtrhuji a podepisuji. Třináct účastníků se zdá být docela dost, přesto ve výčtu postrádám několik tradičních jmen a hráčů, od kterých očekáváme, že budou právě tahouny týmu. Nechci zde zmiňovat, co již je výše napsáno, ale opravdu nebudeme opakovat ty samé chyby. Což znamená, dát prostor vzniku skupině hráčů, kteří si z týmového programu vyberou jen to, co se jim hodí a druhé, která víceméně absolvuje vše a ještě tu první má za své lídry. V praxi tedy: kapitán a asistenti budou zvolení na soustředění a pouze z hráčů, kteří se ho budou účastnit. Dále letos nebudeme praktikovat možnost pro hráče, kteří se neúčastní soustředění – chodit pouze trénovat na led. Jestli někdo nemůže na soustředění, protože jede na dovolenou, nebo má brigádu – stejně by nemohl chodit. A jestli má někdo důvod, že se mu jenom nechce, tak se mu přece nechce. Nikoho nepřemlouváme, neprosíme, nevyhrožujeme. Každý máte své priority a tou naší je nekastovat tento tým na ty co musí, můžou a nemusí. Doufám, že si ještě pamatujete z loňska prožitou nepříjemnou zkušenost a především skutečnost, že každý je nahraditelný.
Z DENÍČKU HOKEJOVÉHO TRENÉRAaneb Bratrstvo kočičí pracky vrací úder
Milý deníčku. V naší rodině člověk neví minuty ani vteřiny, jako právě nyní. Téměř celý týden skáčeme kolem svých třech potomků, kteří skutečně chvílemi připomínají Bratrstvo kočičí pracky v plné síle, což v praxi znamená maximální psychické i fyzické vypětí, při němž si jako rodič musíte zachovat odstup a chladnou hlavu, neboť balancujete na hranici mezi pozřením větší dávky Lexaurinu, nebo převtělením se do pozice agresivního zápasníka K1. A do toho ještě velikonoce, úklid, vaření, pouť a naprosto neočekávaný vpád tchýně a její sestry. Je až s podivem, kolikrát můžou být, „holkami“ kolem pětašedesáti let, v poměrně krátkém časovém úseku, naše „nehodné“ děti označeny za cukroušky, zlatíčka a miláčky….
Ondra má totiž krátce před maturitou, a přestože se poslední roky učil víc než já za celý život, nyní zjistil, že nic neumí. A protože nikdy nejsme dostatečně chytří na to, abychom nemohli být ještě chytřejší, leží neustále v učení a pouhá přítomnost mé osoby, byť na opačném konci bytu, je rušivým elementem, co způsobí nezvládnutí zkoušky dospělosti.
Adam má po operaci kolena a konečně se dostavují první pozitiva, která mu z hloubi duše začínají vyhánět určitý pocit beznaděje, který dost silně prožíval a v průběhu posledních dní i šířil kolem sebe. Přesto se jedná o chůzi po tenkém ledě a musím velmi obezřetně volit slova, poznámky a pohledy, abych v 16tiletém „dospělákovi“ nevzbudil patřičně nepříjemnou odezvu.
Vrcholem každodenního programu je potom naše nejmenší, která nikdy nezklame. Jako když jsme navštívili ordinaci dětského lékaře za účelem očkování. Díky poslední zkušenosti jsem věděl, že to rozhodně nebude procházka růžovým sadem. A skutečně! Již po oznámení této „skvělé“ noviny dcera notně pobledla, začala podivně lomit rukama a mumlat jakési zaklínadlo. Pro mě osobně to znamenalo jediné, další ostudu jako prase…. Nemýlil jsem se. Po několikahodinové vysvětlovací pasáži přicházíme v relativním klidu do čekárny. Vytahuji z rukávu své poslední trumfy a začínám tedy slibovat…. Malý vyděrač po několika konkrétních nabídkách souhlasí a slibuje klidné a bezproblémové provedení zákroku. Po chvíli se otevřou dveře a sestřička nás s úsměvem a větou: „Tak, Barunko pojď“, láká do jámy lvové. Vzhledem k nepříliš kladnému vztahu „radosti mého stáří“ k veškeré lékařské technice a zejména jehlám lehce vrávorám do ordinace a připravuji lékařský personál na nejhorší možný scénář. Už úvodní věta: „Ty naše malá hrdinko“, nepadá zrovna na úrodnou půdu, zvláště ve chvíli, kdy sestra začne nenápadně chystat injekci. S mírně depresivním tónem v hlase upozorňuji vystudovanou zdravotnici, že se bez mé otcovské pomoci neobejde. Přijímá moji poznámku s chápavým úsměvem, což mě jen utvrzuje v domněnce, že si plně neuvědomuje, jaký produkt má před sebou. Nastává první fáze – uložení na lehátko, obnažení zadečku a to vše v klidové poloze. Lékař jde do akce a do hry vstupuje hlavní hrdinka - injekce. Dcera zapomíná na vše, co jsem jí nasliboval, a jestliže to do teď bylo těžké, nyní začíná boj s větrnými mlýny. Barunka poměrně rychle začne předvádět křečovité stavy pacienta jistého ústavu a po chvíli chrčení začne na celou ordinaci hulákat a k mému překvapení docela nepochopitelně si zakrývat oči. Jsem rudý až na nejnižší partii zad a překvapeným pohledům lékařského personálu se jakoby mimoděk vyhýbám. Následuje další fáze přemlouvání…… Poněvadž je neúspěšná, snažím se do toho vložit trošku po chlapsky. Lehce zvýším hlas a začínám slibovat úder otevřenou dlaní, lidově zvaný facka. Jediný kdo se však leká, je sestra a následný vyčítavý pohled lékaře mě nutí stáhnout se zpátky do pozadí. Po několika dalších beznadějných pokusech se konečně se zdravotníky dohodneme na spolupráci a koordinaci naší činnosti. Já dostávám za úkol zpacifikovat tělo mé dcery od pasu nahoru a sestřička zase dolu. Tato strategie viditelně zabrala. Konečně dochází k první chvilkové převaze a doktor povzbuzen touto výzvou se dává do díla. Ve chvíli kdy dva dospělí leží plnou vahou na šestileté dívce a třetí ji dává injekci, mi medicína připadá jako prachsprostá řezničina. Zanedlouho je naštěstí hotovo, což „mladá“ komentuje slovy: „Tady už mě nikdy neuvidíte!!!“ a se slzami na tváři opouští ordinaci. Já se ještě snažím odlehčit poněkud napjatou atmosféru v ordinaci nepříliš povedeným vtipem, že doktor je jako řezník, jen nenosí zmijovku…… Dle výrazu lékaře i jeho asistentky jsem však zjevně o velký kus minul jejich oblíbený druh humoru, a tak i já spěšně opouštím místo akce.
HOT NEWS – DOROST Ahoj fešáci.
Kde tedy začít? Snad zlehka připomenout to nejzajímavější z rozjezdu jarní přípravy, ale nejprve jedno důležité upozornění.
-v úterý 26.4. přijde p.Jelínek na trénink a bude vybírat zálohy na soustředění – očekávám 100% účast!!!
-jeho přítomnosti si jinak važte, protože vzhledem k svému workoholismu (pro ty, kteří neznají význam slova, je to lepší než alkoholismu), nemá zatím čas se vyjadřovat k tématům v kabině, i když jsou naprosto neškodná a nemůžou dát sebemenší záminku k překroucení týmovým fabulátorem…i když kdoví.
-Adam je 12 dní po operaci kolena, a tak společnou přípravu vypouští a přesedlal na individuelní trénink, kde si je sám sobě soupeřem i spoluhráčem.
-Aleš nám roste a roste, až z toho má bolavá záda. Takže zatím zaměnil tělocvičnu za ortopedickou ordinaci.
-Erikovi a Rutyšanovi zřejmě vypověděla službu navigace, takže zatím nenašli cestu do kabiny.
-Petr maká jak oteklej, a tak možná překvapivě, ale zcela zaslouženě patří k nejlepším.
-nejoblíbenější část tréninku je bezesporu střelba s pukem, jenž někteří v cuku letu promění na nebezpečného sršně, letícího do prostoru branky – obzvláště, když je za sklem ještě jako terč tvář trenéra.
-David takových sršnů, co umějí pěkně bodnout, již mnoho vyklepal ze své výstroje a zeptejte se ho, jak dlouho takový kousanec bolí.
-nejneoblíbenější část tréninku - výběh na „Rovina“, kdy nezasvěcený pozorovatel nerozezná, zdali já Láďu tlačím, či on mě táhne.
-návrh účastnit se in-lajn hokejových turnajů byl většinou smeten ze stolu a já ubezpečen, že mám skvělé nápady…..
-Láďa na kolečkových bruslích připomínal odpoledne Mr Beana, ale jak po tréninku zjistil – měl špatně nabroušeno.
-Jenda si zcela netradičně neumotal nohy na koordinačním žebříků, a tudíž s posíleným sebevědomím může letos do tanečních.
-novým dýdžejem kabiny se stal Márw, tak jsem zvědavý komu zas co, a kdy spadne na hlavu. Jo aparaturu si dal na Jankovu poličku.
-Láďa tak poctivě posiluje, že suché zipy na své vestě již potřebuje přes bicáky XXXL. Teď mu ji zrovna šije na míru Bauer v Číně.
-velká pochvala a ocenění těm, kteří šli ve čtvrtek na trénink místo na pouť.
-a úplně poslední slova tohoto příspěvku budou věnována – přání hezkého zbytku dne
P.S. Při náboru nováčků se malý hokejista ptá trenéra: „A jakou budu mít jako útočník zbraň?”
TENTO TÝDEN SLAVÍ Jirka Tvrdík
1.Vzhledem k dnešnímu rozhovoru a tvé profesi se musím zeptat. Už jsi byl někdy u výslechu?
Ne.
Ani u manželského?
Ne, ani u manželského. Já jsem jenom vyslíchal.
2.Je o tobě známo, že jsi především atlet - běžec. Co tě na tomto sportu baví?
V současné době mě to již taky tolik nebaví. Ale mě vždy bavili především závody, že jsem mohl dokázat něco sám za sebe a nemusel být na nikom závislej.
3.Jaký je osobně Tvůj největší sportovní úspěch?
Sportovní? Tak to byla atletika, třetí místo v republice na 400 m.
4.Jsi všeobecně známý Slávista. Jak jsi prožíval a komu fandil při našich zápasech s tímto týmem?
Já nejsem úplně zarytej Slávista. Fandím Slávii, ale zde jsem fandil samozřejmě Sršňům.
5.Co bys popřál našemu novému oddílu SK Sršni Kutná Hora do první sezóny?
To je těžká otázka. No hlavně, abychom tu první sezónu úspěšně dokončili a samozřejmě co nejlepší výsledky.
TO ZAS BYL SEN Je 1.ledna nejmenovaného roku a v televizi krátce po poledni vysílají „Novoroční proslov předsedy SK Sršni Kutná Hora“. Michal sedí ve své kanceláři v pozadí s velkým Sršněm ve znaku našeho oddílu a mluví o tom, jak naše sdružení vzkvétá, kolik dalších milionů jsme vybrali na příspěvcích, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě (rozuměj - vedení sdružení) a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Tu se ale z ničeho nic významně odmlčí, upřímně pohlédne divákům do očí a praví: „Předpokládám, že jste mne nezvolili do tohoto úřadu proto, abych Vám i já lhal jako Sirotek. Naše sdružení nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich členů není smysluplně využit. Slibuji však, že povedu dál naše sdružení tvrdě, přesto spravedlivě a proto začneme rovnou výměnou trenéra dorostu….
STATISTIKA NUDA JE, MÁ VŠAK CENNÉ ÚDAJE Musím přiznat, že k zamyšlení na téma sportovní a v našem případě hokejové statistiky mě přivedlo psaní letošního „hodnocení sezóny“ a různé pohledy na tuto problematiku. Existují totiž laici i hokejoví odborníci, kteří staví statistiky i v žákovském období na první místo všech hodnocení. Stejně tak je mnoho představitelů opačného vyznání, kteří hájí princip zrušení statistik u všech mládežnických kategorií. Každý má na tuto záležitost svůj názor a najít dva totožné pohledy je někdy obtížné. Takže nabízím několik pro a proti k zvážení.
První třecí plocha již vzniká u samotné věrohodnosti a vypovídací hodnotě statistik. Je opravdu mnoho aspektů, které ji více, či méně ovlivňují.
V první řadě sem patří samotný post hráče a úkoly, kterými je ve hře pověřován trenérem. Obránce může jen stěží získat tolik bodů jako útočník.
Dalším důležitým momentem, který dokáže ovlivnit konečný součet bodů na kontě konkrétního hráče, představuje výběr spoluhráčů. V každém týmu je několik tvořivých a nezištných jedinců, vedle kterých herně a bodově povyroste každý hráč. Stejně tak se v týmech nacházejí borci, kteří preferují pouze vlastní střelbu na bránu. Záleží pak pouze na trenérovi, zda ponechá tvořivé hokejisty odpovídajících kvalit spolu a vytvoří údernou lajnu, která posbírá většinu bodů týmu, nebo rozloží takové hráče mezi ostatní a vytvoří ne tak kvalitní, ale o to více vyrovnané řady. Někdy tak, ale může dojít k přesunutí do té doby bezproblémově bodujícího hráče do prostředí, kde se skutečně málo věcí podaří. No, a to potom takový player většinou skutečně začne v honbě za body pokulhávat za svou konkurencí.
Dále neméně ovlivňující aspekt představuje pozice hráče v týmu a z toho plynoucí eis time (čas strávený na ledě). Pokud je nasazován na přesilovky, může si prodlužovat střídání, neztrácí síly obrannou činností - na kterou má „své lidi" - a může jenom kroužkovat v očekávání přihrávky do brejku - to se potom skutečně dobře získávají body. Takoví hráči mají mnohdy skutečně skvělé statistiky, ale tito „vyzobávači rozinek" bývají většinou neviditelní bez svých dělníků na černou práci.
Přes všechny tyto okolnosti se domnívám, že skutečně šikovný hráč se dokáže prosadit a využít příležitosti, které mu zápas nabídne. Nehledá žádné alibi, či výmluvy a svojí kvalitu dokáže prosadit. Ze svých vlastních zkušeností jsem přesvědčen, že na předních místech statistik se většinou umisťují opravdu ti nejlepší hráči týmu a z dlouhodobého hlediska mají určitou vypovídající hodnotu o výkonnosti a herní úrovni daného jedince.
Další a větší problém vidím v názorech, že statistiky odvádějí hráče od kombinačního hokeje, vedou je k individualismu a jsou příčinou nepochopitelných úkazů, kdy někteří chlapci se vzájemně jaksi nevidí ve výhodných situacích a vynalézají všechna možná řešení herního momentu, kromě toho nejhokejovějšího - včasnou a přesnou přihrávku na výhodněji postaveného spoluhráče.
Měli bychom skutečně vychovávat hokejisty schopné obětovat se pro svůj tým a ne jen pro svoje statistiky. Hráče, které nezajímají pouze branky, trochu nahrávky a ostatní už nesledují a tolik necení. Je tu však opět velké „ALE". Jestli za tento nešvar mohou skutečně statistiky. Osobně se domnívám, že NE. Pouze tomu napomáhají, či podporují. Každý jsme nějaký a máme vlastní vidění světa a sportu. Postrádá-li někdo jednu z nejtěžších a současně nejžádanějších herních dovedností - cit pro kombinační hru a pro geniální přihrávku, těžko tuto dovednost získá, nebo ztratí díky statistikám. A zase z vlastní zkušenosti. Znám hráče, kteří se zcela identicky chovají v jakémkoliv kolektivním sportu (ať se tam cokoliv statisticky sleduje, nebo ne) a i pod různými trenéry. Jejich herní projev se pak nedokáže změnit ani při hře v tréninku, kde přece o žádné body nejde. A tak zkrátka, buď to tam je, anebo ne.
Bodové hodnocení hráčů představuje značnou motivaci a má v sobě soutěžní prvek. Člověk je tvor soutěživý, a pokud není, nemůže sportovat, ani se sportu učit. Dále jsou po letech fotografie, několik článků a statistiky mnohdy tím jediným, co kromě několika vzpomínek na konkrétní hokejový rok, kdy jsme byli mladší, led víc klouzal a nohy nebyly tak lenošné, zbude.
A konečně, existují i jiná hodnocení, než jenom statistiky a ke kombinaci těchto možností se já osobně velmi přikláním. Tvořiví a nezištní hokejisté jsou i mezi spoluhráči velmi ceněni a každý s nimi chce hrát. Naopak, s některými hráči nechce hrát nikdo, právě pro jejich sobectví. Hra lední hokej je překrásná také z jiných důvodů. Pokud se podaří vytvořit v lajně skutečně kamarádské vztahy a dobrou partu, potom kluci mohou vzájemně velmi efektivně spolupracovat a srdečně se radovat z každého úspěchu.
TENTO TÝDEN SLAVÍ  Jenda Tvrdík
1.Jak dnešní patnáctiletí prožívají akt získání občanky?
Já osobně to moc neprožívám a ani ty patnáctý narozeniny mi nepřijdou nijak zvláštní.
2.Chystáš taky nějakou oslavu po vzoru Páji?
No to snad ne!!!
3.Jaký je tvůj hokejový vzor a proč?
Obecně jako jeden hráče ne, ale vždycky když se dívám na nějaký zápas, tak se mi tam někdo líbí a někdo ne.
4.Nedá mi se nezeptat, co děvčata? A kdy spatříme nějaké fanynky v ochozech?
Nóóóóó, tak to je zatím v neurčitu.
5.S ohledem na tvůj loňský úraz, jak se ti zatím trénuje?
Tak tréninky jsou dobrý, akorát já jsem na tom teď špatně s tou fyzičkou, tak to musím dotáhnout. Bylo to lepší.
Michal Macháček
1.Jako benjamínka v dorostu se tě musím zeptat, jak se zde zatím cítíš?
Tak zatím to jde, kluci jsou dobrý.
2.Tvůj brácha byl pověstný svými hláškami a nezaměnitelným humorem. Můžeme se těšit, že budeš pokračovat v jeho stopách?
Já myslím že jo, něco jsem od něj pochytil.
3.Na jakém postu by si chtěl nejraději hrát?
To nevím, asi útočník, protože mě to tam nějak baví víc než v obraně.
4.Co zatím říkáš tréninkům v dorostu?
Jo, tréninky mě baví.
5.Jak oslavíš své narozeniny?
No, to ještě nevím.
P.S. Rozhovor s Alešem se uskuteční až po jeho uzdravení a návratu zase mezi nás.
Z DENÍČKU HOKEJOVÉHO TRENÉRAaneb Paintball Milovice
Milý deníčku. Mediálně velmi obletovaná a propagovaná paintballová rozlučka „Zastřel si svého trenéra“ je za mnou a zásadní informací pro tebe budiž: „Přežil jsem“. Organizátor a promotér Zdeněk věnoval přípravám nemalé úsilí, za což mu hned v úvodu patří velké a upřímné Díky! Přesuňme se tedy časem zpět a dejme nahlédnou pod pokličku celé akce.
Vstávám kolem 6.30 hod., vařím kávu a připravuji lehkou snídani. Hlavou se mi stále honí, že hlavně musím podle instrukcí připravit svačiny a dostatek pití, ať to pak nemusím řešit někde na cestě, abych je pak stejně všechny nechal v autě. Počasí nám ukazuje svoji příznivou tvář, a aby toho nebylo málo, tak ani odjezd od zimáku nepoznamenaly tradiční drobné zmatky. Tedy do doby, než jsem se, co by poslední, rozjel i já. Snažím se promptně řadit, abych neztratil kontakt s celou kolonou vedenou Zdeňkem, když v tom mě Adam upozorní, na teprve přijíždějícího Pepu. Zastavím a vracím se pro něj, což má za následek, že mi všichni ujedou. Nu což, smiřuji se skutečností, že s bravůrou sobě vlastní opět dojedu poslední a Zdeněk si na mě hned po ránu zvedne sebevědomí. K tomu se ještě přidává Martina, která cestu zpestřuje úvahami: „Proč jsem se nechala zase ukecat, vždyť tam budu jediná ženská“. Snažím se oponovat tvrzením, že tam bude určitě i Ilka, ale pohotovou odpovědí mi je (jiné Martina ani neumí): „To je poloviční chlap!“ V duchu si říkám, že kdybych byl z poloviny takový chlap, neprotestuji. Ilka je totiž sportovní nadšenec, který jde do všeho s chutí a věřím, že brzy vydá instruktážní DVD na téma „Sportuju ráda a sportuju dobře“. Jistě se stane bestsellerem a nedivil bych se, kdyby bylo nominováno na Českého lva. Moje meditace přeruší až Zdeňkův hlas v telefonu: „Kde jsi? Jestli nás chceš dojet, budeš muset šlapat na ten pedál vpravo“!!! A tak, když celá kolona vedená Zdeňkem projíždí centrem Nymburka, já je po obchvatu i za cenu jedné památeční fotografie od policie ČR, předjíždím a s velkým náskokem jsem v Milovicích první. Ho, ho, ho, to tu dlouho nebylo, aby Zdeněk přijel až za mnou!!! Mé prvenství se sice snaží zlehčit tvrzením, že na mne celý konvoj pomalou jízdou přes centrum Svinibrodu čekal, ale skutečnost je nezvratná.
Kolem 9:30 už jsme téměř kompletní, aby se posléze konečný stav účastníků zastavil na čísle 42, z toho 33 aktivně bojujících. Tak to bude nářez. Po nutných proškolovacích formalitách a vyfasování výstroje s výzbrojí se přesouváme na bojiště. Zdeněk je ve svém živlu, srší aktivitou a energií, zřejmě v představě jak si do mě konečně střelí. Jeho tělo kypí zdravím, neboť se o něj nyní příkladně stará, zatímco moje figura s přibývajícím věkem chřadne, zakulacuje se a pozvolna nese pozůstatky různých nemocí, chirurgických zákroků a slabé vůle.
Dochází k rozdělení do dvou družstev, přičemž tým zelených je evidentně výsledkem manažerské práce Zdeňka, který do své soukromé armády sezval svou rodinu a kamarády s hráči, kteří mu buď dluží peníze, nebo na ně ví něco kompromitujícího. Důvod je prostý, má absolutní právo rozhodovat o všem a jiný názor se nepřipouští.
Odcházím proto dobrovolně jako správný patolízal k černým, za svým milovaným předsedou Michalem se zdůvodněním, že jich je míň a před sebe stavím nelehký úkol: „Jsi tlustej za dva, tak teď musíš taky bojovat za dva“.
Úvodní ostych je rychle zahnán cvičnou hrou, přičemž organizátor zapomněl tento fakt několika soupeřům, k jejich škodě sdělit a může se jít do ostré bitvy o vlajku. Kdo by před začátkem mače očekával takticko-technickou přípravu, šeredně by se zmýlil. Za výkřiku: „Urááááá“ jdeme na ně a já jako poslední a strážce vlajky mám dost času dát svým spolubojovníkům dle nasazení různé přezdívky např: Vašek – Čistič, Mates – Otvírák, Dominik – Sekáč, Jenda – Rychlá spojka, Michal – Poslední soud. Nemá smysl ani popisovat detailní průběh celé akce, ale jen jako provokace pro Zdeňka – vyhráli jsme a ukořistili jejich vlajku. Během střídání stanovišť před další hrou se pouze vysmíváme jejich kletbám a hrozbám pěstí a na rozloučenou ukazujeme Topolánkovu jedničku.
Hra střídá hru, zásah do nohy či ruky střídá občasný zásah do hlavy a drobná zranění se neevidují. Osobně mně se vybavuje jedna situace, kdy zvědavě vystrkuji hlavu do prostoru, bohužel však zrovna ve chvíli, kdy se mi soupeř dostane do zad a vzduchem v sekundovém intervalu nekompromisně sviští z bezprostřední blízkosti několik bolestivých střel směr moje pozadí. Přestávka, v mém případě ve stoje, se nese v duchu sebepoznání: „Pavle, víš moc dobře, že hraješ tužku, ale stejně dobře víš, co změnit, abys tu tužku nehrál – začni makat“. Takhle když se to řekne, je to good, ale převést to do reality je někdy sakra těžké. Po dlouhé době jsem se přistihl při tom, že přemlouvám své opotřebované tělo, aby fungovalo o poznání lépe, a také se ho snažím nenásilně ztotožnit s myšlenkou, že na to ještě má. Co naplat, graf výkonnosti má už ten nejvyšší bod za sebou a teď se jen snažím vůlí co nejvíce zbrzdit ten sešup. Nasazuji masku a vrhám se do útoku po hlavě. Přískoky, plazení, kotouly – jako kdysi na vojně. Za chvíli jsem na čelních pozicích a soupeřovic vlajka je již na blízku. Po soustředěné palbě na poslední obranné stanoviště se vynořuje Martinova postava se zdviženou rukou (znak ukončení boje) a odchází směr „mrtvoliště“, kde však dostává novou plně nabitou zbraň od mojí Martiny a opět to schytám nečekaně ze zadu. Z radostného výrazu v tváři mojí ženy, doprovázeného voláním: „Heč, to byla moje pistole“, usuzuji, že jí to inspiruje jako forma řešení manželských rozepří. Cestu na vlastní mrtvoliště doprovázím proudem obhroublých slov, při nichž se červené skvrny na mém těle červenají ještě víc a dospívání našich hokejistů je zkráceno na tuto krátkou chvíli.
Po čtyřech hodinách vysilujících bojů, trpí většina z nás dehydratací organismu a úzkostnými stavy hladu. Vzezření některých z nás napovídá, že tentokrát rozlučka proběhla v divoké přírodě, bez všech vymožeností moderní doby jako je hamburger, hranolky, coca cola, pivo, mobilní telefon, navigace, základní hygienické pomůcky a čisté prádlo. Jediný, kdo tuto situaci kvituje s povděkem je nejmenší Zikáč, jehož největším koníčkem je vojenská strategie, orientace v neznámém terénu za pomocí lišejníků, hvězd a zvířecího trusu. U ostatních se Zdeňkova novinka neshledává až s takovým ohlasem a v některých očích je vidět i náznak odporu. Hlasitě však jako obvykle nikdo neprotestuje, protože před námi je oběd/večeře a především pak oficielní rozlučka. Nicméně po vyčerpávajících bojích se všichni setkáváme znovu u aut. Pravda, někteří si nejsou moc podobní a u některých dokonce pochybuji, zda k nám vůbec patří, protože jejich chování odpovídá zvykům volně žijících druhů, ale nakonec se vzájemně pachově i hmatově identifikujeme a můžeme se společně vydat do restaurace.
Po osvěžení iontovými nápoji v půllitrovém balení pojíme a začíná slavnostní část rozlučky. Letos se nekoná vyhlášení best of best hráčů, střelců a nahrávačů, ale všichni dostávají stejnou cenu, která jim má připomínat tuto zajímavou sezónu. Kompletní a obsáhlé hodnocení najde každý, koho zajímá na webu, stejně jako podrobné statistiky. Tudíž není potřeba vypočítávat střelce gólů, chválit za přihrávky, ale ocenit a oslavit práci celého týmu, který stál za letošním úspěchem. Zdeněk rozdává ceny, já hudlánky maminkám roztleskávačkám, děkujeme všem našim hráčům a jejich rodičům a vydáváme se zpět do Kutné Hory.
Věřím, že to všichni ve zdraví přežili a nezanevřou na další ročník hokejové sezóny. Ve fotogalerii předkládám pár snímků, dokazující dobrou zábavu a až bude zpracované i video umístím sem odkaz. Jinak mi závěrem dovolte napravit malý rest, který trápí mé svědomí. Poděkoval jsem veřejně všem, ale zapomněl na Zdeňka. A přitom právě on udělal v průběhu celé sezóny nejvíc práce pro zdárné a bezproblémové fungování naší kategorie. Ať to byla pravidelná práce okolo každého zápasu, organizace turnajů, motokár, paintballu, či vánoční překvapení. Takže opožděně Díky.
Made in Sršni Kutná Hora – Dorost 2010/2011
TENTO TÝDEN SLAVÍ
Láďa Šváb
1.Už jsi někomu poskytoval interwiev?
Ne, asi ne.
2.Co se ti jako první vybaví při vyslovení Sršni Kutná Hora?
Asi že vyhráváme, že jsme nejlepší.
3.Jak by probíhal tvůj ideálně prožitý den?
Doma v posteli.
4.Kdybys měl tu možnost, co bys konkrétního změnil ve fungování našeho týmu?
Asi nic, myslím že je to takhle dobrý.
5.Chtěl by sis zahrát v jednom týmu s bráchou?
No, ale jo, abych ho něco naučil.
Pavel Švejda
1.Chtěl by si hrát v jedné lajně se svým bráchou?
Tak nějak bych chtěl, ale podle mě by jsme se spolu neshodli. Takže kdyby to jeden po.ral, bylo by to naprd a doma by mi to dal pěkně slíznout. Ale tak docela jo.
2.Dá se, dle tvého názoru, nějak popsat rozdíl mezi fotbalem a hokejem co se týká atmosféry v kabině či na hřišti?
No tak na hřišti je to hodně podobný, ale v kabině, protože jsem tady byl teď mladší, tak jsem byl takovej tichej. Ve fotbale si ale docela dovoluju na ty menší, protože na to mám a chci si to trochu užít.
3.Sparta nebo Slávie?
Sparta.
4.Který soupeř je tvůj nejoblíbenější a opačně?
Tak neoblíbená je Vlašim, protože tam mě s.re ten dlouhovlasej útočník už od starších žáků. Nejoblíbenější asi možná Velký Popovice, protože tam dávám docela góly. To tedy nechci machrovat, ale daří se mi na ně. Musím se pochválit.
5.Kdo z tvých spoluhráčů v kabině tě spolehlivě pobaví a čím?
Určitě Dominik Jiráň, protože ty jeho vtípky to se nedá nesmát se. A když tady byli ty starší, tak Martin, protože na sebe měli dobrý kecy.
TENTO TÝDEN SLAVÍ Protože se celá naše hokejová krajina úplně od základu překopává a konečně se chystají aspoň některé změny, po kterých mnozí dlouho volali, i já se rozhodl pro malou inovaci na těchto stránkách. V letošní sezóně dostanou naši oslavenci dárkem možnost se mediálně prezentovat v malém rozhovoru. Doufám, že přimhouříte oko nad mými rétorickými schopnostmi, které jsou někde na úrovni učně a i tak se Vám tato forma známé rubriky zalíbí a budete ji pravidelně sledovat.
 Mates Jelínek
1.Adam po přečtení letošního hodnocení prohlásil: „Dobrý, ale na Matese jsi byl moc přísný“. Co říkáš na hodnocení ty?
No, nic moc. Hahahahaha. Já jsem četl tedy jenom moje, protože jsem se k tomu nějak nedostal, ale nic moc.
2.Jaký titulek by sis o sobě v novinách rád přečet?
„Dal góla“. Hahahahaha. „Nepo.ral to“. Hahahahaha.
3.Řekni mi první tři věci, které tě napadnou, bez kterých bys nemohl existovat?
Vzduch, jídlo, hokej.
4.Máš nějaký speciální předzápasový rituál?
Ne. Hahahahaha.
5.Číslo tvého dresu je od nepaměti 16. Proč právě tohle číslo?
Já nevím, na mě to nějak padlo. Hahahahaha.
4.4.2011 V 17.30 NA ZS – TO JE TEN ZLOMOVÝ OKAMŽIK Pro většinu z Vás skončila loňská sezóna již před několika týdny. Venku je většinou krásné počasí a mnozí přemýšlí, zda má vůbec cenu v tomto období trénovat. Rád bych Vás tímto příspěvkem motivovat k tomu, abyste opět posunuli svoji výkonnost o něco dál a vrhli se do tréninkového procesu s nezbytnou chutí a zápalem.
Jarní příprava není mnohými zrovna moc oblíbená etapa hokejového roku. Chybí především zápasový program a s ním spojená motivace. Proto jediné, co všechny cílevědomé sportovce žene vpřed, je snaha o zlepšení stávající výkonnosti pravidelným a systematickým tréninkem. Věřte, že právě v tomto období je možné co nejlépe posunout její hranice a odstranit slabiny, které vás limitují v soutěžním zatížení. Ale mělo by se také říci, že to nejde bez tréninkového řádu, pravidelnosti a nasazení. Zkrátka, když to budeš dělat na půl plynu a polevíš, budeš polevovat vždycky …
Za sebe mohu slíbit, že se budu snažit připravovat pro Vás co nejkvalitnější tréninky, sledovat a aplikovat nové trendy sportovní výchovy, udržovat pohodovou náladu a rozpoutat ve vašich srdcích hlad po úspěchu, který představuje obrovskou energii, která může smazat výkonnostní rozdíly a udělat ten jeden zásadní krok navíc. Krok rozdělující dva břehy - prohru a vítězství - základní princip lidské činnosti, vynálezu zvaného „SPORT".
PÁR SLOV ÚVODEM… Přestože se náš web stává stále populárnějším a jeho denní návštěvnost značně přesahuje počet hráčů týmu, kterým je především určen, není samozřejmě potřeba překládat články do několika světových jazyků. Ale proč si na úvod nového sportovního roku neudělat radost aspoň nadpisem.
Tyto stránky slouží k informování hráčů, rodičů, přátel ale i široké veřejnosti o tom, jak si chlapci vedou, co je čeká a vůbec k prezentaci jednoho hokejového teamu. Věřím a udělám maximum proto, aby naše hra korespondovala s moderním pojetím hokeje a zároveň zůstala fair play. Za mottem tohoto týmu můžeme najít jak skloubení lásky k nejrychlejší kolektivní hře světa, zdravou soutěživost, kamarádství, ale i úctu s hrdostí reprezentovat náš oddíl, naše město.
Kvalita stránek je samozřejmě přímo úměrná možnostech a znalostech jejich tvořitele. Buďte tedy prosím shovívaví ve své kritice. Nejsem žádný profiwebmaster, ale budu se snažit, aby Vás stránky dostatečně informovali, trochu pobavili, pravidelně se aktualizovali a obsah vítězil nad formou. Budu rád za každou Vaši připomínku, dobrý podmět, informaci a návrh, který by tu neměl chybět, a proto vyzývám ke spoluúčasti všechny hokejové borce, rodiče i neznámé čtenáře. Jestli má tato snaha smysl, anebo čas strávený u počítače do pozdních nočních, někdy i ranních hodin přichází vniveč, rozhodujete pouze vy svojí návštěvností, zájmem a názory.
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
