Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

2019/2020

       Vítejte - 維特耶特 - Welcome - ترحيب - Willkommen - स्वागत - Bienvenido - Здравствуйте      
       na stránkách hokejového týmu mladších žáků SK Sršni Kutná Hora - sezóna 2019/2020    
příští akce tréninky na ledě realizační tým marodka
SRŠNI "A" - HC BEROUN pondělí 24.2. 16.30 - 17.30 hlavní trenér Pavel Sirotek Hynková, Knížek, Koubský
sobota 29.2.2020 středa 26.2. 16.45 - 17.45 607 790 982 sirotek.pavel@centrum.cz Tvrdík P., Jelínek, Zvěřina
sraz v kabině 8.15 pátek 28.2. 15.30 - 17.00 trenér Petr Polívka oslavenci
SRŠNI "B" - HC NERATOVICE tělocvična - po. a st. po tréninku asistenti Břinčil, Knížek, Tvrdíková, Klouček 24.2. svátek Matěj
neděle 1.3.2020 brankařský trénink ved. mužstva Vít Zvěřina 6.3. svátek Miroslav
sraz v kabině 11.00 středa 26.2. 18.00 - 19.00 606 911 325 vitzverina@seznam.cz 7.3. Sadílek - 12 let
Tabulky                    Výsledky zápasů                    Bodovací soutěž herní všestrannosti  
Jízdní řád na únor:          sobota 29.2.2020       09.15 - 11.15    Sršni "A" - HC Berounští Medvědi
Jízdní řád na březen:      neděle 1.3.2020         11.45 - 13.45    Sršni "B" - HC Neratovice
                                          pátek 6.3.2020           15.30 - 17.00    Sršni "B" - HC Čáslav (přátelský zápas)
                                          sobota 14.3.2020               ???           PZ Kladno - Sršni "A"
                                          neděle 15.3.2020       09.30 - 11.30    Sršni "A" - HC Smíchov
                                          sobota 21.3.2020       13.15 - 15.15    Sršni "B" - HC Poděbrady
                                          neděle 22.3.2020       10.00 - 12.00    HC Kobra Praha - Sršni "A"
                                          28.-29.3.2020                                      Turnaj Turnov ("A" tým)
                                          12.-13.4.2020                                      Mezinárodní turnaj - Roudnice nad Labem (roč.2008)
                                          17.-19.4.2020 ???             ???            Rozlučka - Birell Kart Arena (Bobová dráha & motokáry)
 
OZVĚNY 27. TÝDNE
 
Sršni poraženi
 
   Tak tuhle větu jsme neznali 82 dní, během nichž jsme navlékali na šňůru výher rekordních 23 vítězství. V sobotu 22.2.2020 však tuto úctyhodnou řadu výher ukončila řada dvojek. A pokud vás zajímá, jak k tomu došlo, tak vás vítám u 27. vydání Ozvěn týdne. 
   Co vám ale budu dlouhosáhle povídat – minulý týden přejela naší kabinu silou parního válce nečekaně jakási viróza a sestava se nám rozpadla jako kariéra Ornelly Štikové. S každým nově příchozím SMS šokátorem jsem vždy na chvíli zkameněl podobně, jako se to děje v pohádkách, leč jistě sami uznáte, že pohádkový pocit jsem u toho neměl. Přesto v kabině nevládl nějaký „napnelismus“, jen jsme upravili strukturu tréninků zbylému počtu hráčů a věřili, že to nějak zvládneme. Trochu optimismu do žil mi taky nalil zlepšující se stav několika hráčů a příslib, že v sobotu již budou moc nastoupit. To se sice povedlo, přesto s ohledem na všechny zmíněné okolnosti to ve finále nedopadlo podle našich představ.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – SLAVOJ VELKÉ POPOVICE   6 : 11   (0:4, 3:4, 3:3)
   V sobotu přivítali Sršni na svém ledě popovické Kozly, kteří v minulém zápase notně trkali a čekala je tudíž hodně těžká bitva. V důrazném a rychlém střetnutí nakonec doplatili na nízkou produktivitu, což v kombinaci s oslabenou sestavou znamenalo, že se po šedesáti minutách hry radovali hosté.
   Od začátku bylo vidět, že se jedná o utkání dvou kvalitních soupeřů. Hrálo se ve vysokém tempu s množstvím pohledných akcí, a i když tomu skóre první třetiny vůbec neodpovídá, povětšinu času jsme měli herní převahu a víc gólových šancí. Leč střel sice spousta, ale žádná síťku nepročísla, a tak si první gólové momenty zápasu vzali v polovině třetiny pod patronát hosté – 0:2. S ohledem na dění na ledě jsme ale pevně věřili, že góly dříve či později začnou padat i nám. Jenže štěstí šlo tentokrát jinou cestou a žádná naše šance nebyla i nadále využita. Kluci přesto bojovali, bruslili, ale z přemíry snahy a motivace dělali i chyby a v obraně se tak objevovaly viditelné škvíry, občas i okna, která soupeř v závěru třetiny dvakrát potrestal – 0:4.
   Druhá třetina pokračovala tuhým až úporným bojem a útoky i šance se střídaly v pravidelných intervalech. Bohužel ve chvíli, kdy se nám podařilo dvěma rychlými brankami vrátit do zápasu, a kdy jsme se dostávali do laufu, nám Kozel dvěma fíky při vlastním oslabení vzal vítr z plachet a do kabin se šlo za nepříznivého výsledku – 3:8.
   Poslední dějství výraznější změnu nepřineslo, a přestože se nám dalšími dvěma brankami podařilo přiblížit na 5:8 a opět vykřesat jiskřičku naděje, většina šancí zůstávala stále nevyužita. Na našich hokejkách jakoby ten den prostě byla smůla doslova zažraná. V úplném závěru s narůstající únavou a pod dojmem ztraceného zápasu to celé mužstvo bohužel úplně odevzdalo, což Kozel ještě třikrát potrestal – 6:11.
   Co k tomu dodat…!? Byl to prostě zápas blbec. Kluci nehráli vůbec špatně a výrazně jiný hokej než který jim přinesl úspěch a výhry v předešlých zápasech. Ovšem tentokrát jsme se šíleně trápili v koncovce a kluci by snad netrefili ani vodu z lodě. Občas to i skřípalo v obranné fázi a gólmani nás v těchto chvílích taky nijak zvlášť nepodrželi. Svůj podíl na tom měla jistě oslabená sestava a tréninkové absence několika klíčových hráčů, kterým chvílemi viditelně chyběla šťáva proti nažhavenému soupeři.
   Vzhledem k problémům se sestavou, kdy jsem byl nakonec rád, že jsme to dali vůbec dohromady, mi ale nezbývá než všem borcům, kteří nastoupili, poděkovat. Prohráli jsme se ctí, a přestože výsledek je zklamáním, je potřeba na druhé straně říct, že podstatnější je pro mne vždycky hra týmu, a ta byla po většinu zápasu dobrá a není toho mnoho, co bych klukům vytknul. Někdy holt nezbývá než prostě uznat sílu a kvalitu protivníka. 
   My teď hlavně musíme vyprázdnit marodku a pokud možno celý týden již normálně trénovat. Jsou před námi poslední čtyři bitvy a závěr soutěže slibuje dramatické vyvrcholení. Všechno máme stále jen ve svých rukou, jenže poslední krok bývá často nejtěžší a každopádně nám ho nikdo neulehčí! Těch několik posledních zápasů tak může sezónu zhodnotit či znehodnotit…. 
 
Sestava: Jan Sadílek (ø10,5), Sam Nevole (ø12), Jan Knížek (0), Dominik Hruboš (0), Marie Hynková (-3), Tomáš Hájek (-2), Štěpán Lipský (-1), Josef Dvořák (-4), Matěj Mimra (-6), Tomáš Břinčil (-5), Martin Závůrka (-2), Šimon Král (-5), Matouš Bajer (0), Petr Malina (-2), Miroslav Nekvinda (+1).
 
   Popravdě, sám nevím, jestli dnešní „Ozvěny“ vykazují aspoň podprahové známky optimismu, ale v postmoderní době se hranice mezi pesimismem a optimismem stírá podobně jako za socialismu hranice mezi městem a vesnicí, a tak to možná každý ze zdejších čtenářů uvidí svýma očima trochu jinak. Nicméně do příštího týdne si přeji, abychom se mohli v dobré vůli a hlavně zdrávi setkávat zde na webu a především pak na tréninku.
 
P.S. Anketa „Borec týdne“ tentokrát nemá svého vítěze, přestože mu byl po trénincích jasně nejblíž Pepa. Bohužel tu herní pohodu a kvalitu si z tréninku do zápasu nepřenesl.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Pokud žijete v České republice a jen trochu se zajímáte o hokej, tak když řeknu Nagano, určitě vám hned naskočí – olympiáda, turnaj století, Hašek na hrad, přepište dějiny… A proč? Protože to byl turnaj, na který hokejový svět čekal bezmála tři čtvrtě století. Turnaj, na kterém se poprvé pod olympijskou vlajkou setkali nejlepší hráči planety, neboť kanadsko-americká NHL se uvolila přerušit soutěž a dát „Turnaji století“ zelenou. V zámoří se ale předpokládalo, že odměnou za to bude finále Kanada – Spojené státy, tedy repríza Světového poháru, který Američané dva roky před tím senzačně vyhráli 2-1 na zápasy. To by ale na turnaji nesměli být podceňovaní Češi. Pohled na jejich soupisku musel v některých zámořských odbornících budit shovívavý úsměv. Vždyť jen polovina hráčů byla z NHL a nejpočetnější zastoupení hned po Jágrově Pittsburghu měl pro zámoří neznámý klub HC Petra Vsetín. Ovšem psát dnes po dvaadvaceti letech o Naganu je velmi těžké, protože vše již bylo mnohokrát napsáno. A tak se pokusím alespoň zavzpomínat, co jsem tehdy dělal já. Konec konců dnes už můžu i veřejně, protože po takové době jsou promlčené i větší hříchy. Pamatuju si, že během celé olympiády lidi moc nepracovali a dívali se díky posunu času na hokej v práci. Bohužel ani u mě tomu nebylo jinak, protože mi služby vyšly zrovna na všechny tři nejdůležitější zápasy. A tak jsem ve vhodných přestávkách odbíhal na šatnu, abych alespoň částečně viděl neskutečný obrat v zápase s Američany; nejhezčí hokej s Kanadou – hvězdným týmem v čele s legendárním Waynem Gretzkym, který tolik toužil ukončit svou pohádkovou karieru zlatou olympijskou medailí, ale byl z toho jen nejznámější záběr olympiády, jak pláče na střídačce; vítězství ve finále nad Ruskem, které bylo sladkou odplatou za léta politických ústrků, ale především znamenalo největší sportovní úspěch naší historie. Toto tvrzení je samozřejmě velmi ošidné, nicméně v Naganu jsme přeci vyhráli turnaj století v našem národním sportu a na cestě ke zlatu porazili všechny největší favority. A dokonce i samotní Kanaďané později džentlmensky uznali, že jsme v dané chvíli a na daném místě byli opravdu nejlepší. A co se týče mých osobních vzpomínek, tak já jel po službě do Prahy za Martinou, která byla v nemocnici a vyprávěla mi, jak ani tam nikdo nepracoval a doktoři koukali s pacienty a dalším personálem na hokej. Všichni společně fandili, drželi palce a radovali se z vítězství. Jo a mimochodem to prý bylo poprvé (a doufám i naposledy), kdy políbila tolik neznámých lidí…
 
A aby toho snad nebylo málo, tak se ještě v den osmého výročí Naganského úspěchu narodila naše oslavenkyně – Maruška Hynková.
Ahoj Máňo. Všechno nejlepší k narozeninám. Jak se těšíš, a co by sis přála?
Já to nijak zvlášť neprožívám, takže je mi to jedno. Možná ale nové brusle, ty bych potřebovala.
Momentálně jsi na marodce, jaký je výhled na víkend?
Teploty žádný nemám, jenom trochu kašel, takže jsem teď radši nechodila na tréninky, ale v sobotu už budu.
Tebe to takhle trápí již delší dobu. Jak se ti potom hraje, když máš delší tréninkový výpadek?
Docela dobře. Akorát se mi pak někdy stává, že mě brzy bolí svaly a jsem unavená. Chodím proto dřív střídat, nebo vynechám některá střídání. Ale teď naposledy ve Slaném se mi to stalo jenom jednou a celkově se mi hrálo dobře.
Já jsem byl s tvým výkonem taky moc spokojený. Když už jsme ale u toho Slaného, jak vlastně trávíš tak dlouhé cesty autobusem?
Cesta autobusem mi vůbec nevadí a většinou jí prospím, ale spíš to čekání po našem zápase ještě na staršáky je nepříjemné.
Využíváš v autobuse možnosti při lepším výsledku sedět na zadní pětce?
Mně je to celkem jedno, přesto tam chodím vždycky, protože jsme tam celá parta a víc si tam popovídáme.
V kabině máme od tebe podepsaný obrázek s Jaromírem Jágrem a přáním mnoha úspěchů. Kde jsi ho získala?
To už je dlouho. Maminka mi tehdy zařídila účast na takové sportovní akci „Dostaň Jágra“. Tam jsme různě sportovali a soutěžili, což bylo fajn. Taky jsme se přetahovali s Jágrem na laně a on to vyhrál. Přesto se mi to tenkrát moc líbilo.
Já vím, že se letos chystáš na zkušenou do Kanady. Můžeš mi o tom něco povědět?
Ano, to není nic tajného. Někdy v květnu letím do Kanady do Calgary na měsíční kemp. Budeme bydlet v rodinách a měli bychom se zúčastnit tří turnajů.
Na co se tam nejvíc těšíš?
Já jsem spíš zvědavá na tu konfrontaci a na to, jestli mi to něco dá a nějak se zlepším?
A co si myslíš, že by bylo potřeba zlepšit?
Asi tak nějak celkově. Konkrétně mě nic nenapadá, ale nejspíš asi fyzička.
Jak se ti momentálně hraje a je nějaký zápas, z kterého máš pocit, že se ti hodně podařil?
Myslím, že se nám teď hodně daří a je to na naší hře poznat. Já si nejlíp zahraju se svými spoluhráči z první lajny, ale nějaký konkrétní zápas, tak to nevím. Možná snad ten loňský turnaj v Turnově. Tam se mi hrálo opravdu moc dobře.
Překvapila tě tehdy cena pro nejužitečnějšího hráče týmu?
Ano. To byl šok a vůbec jsem to nečekala, ale o to jsem pak měla větší radost.
Ty dáváš poměrně hodně branek. Máš nějaké oblíbené místo na zakončení?
Branky dávám samozřejmě ráda a nejčastěji zakončuju do pravého horního rohu.
Co tě na tréninku nejvíc baví a naopak nebaví?
Asi jako každého mě baví hlavně ten hokej na konci tréninku a herní cvičení. Taky mám ale ráda to cvičení 3-1 s rozestavěním do útočného trojúhelníku. No a nebaví mě, když gólmani sbírají puky a my musíme bruslit. To si vždycky přeju, ať to mají co nejdřív hotové.
Samotné děvče v kabině plné kluků. Není to někdy problém?
Ne, vůbec. Já už jsem od malinka takhle vyrůstala s klukama, takže jsem si zvykla a spíš se teď bavím právě s klukama. Jsme kámoši a dobrá parta a v kabině je hodně legrace. Někdy si jí dělají i ze mě, že prý mám na svém místě nepořádek, ale mně to tak vůbec nepřipadá.
Momentálně se pohybujeme na prvním místě v tabulce naší skupiny. Je to pro tebe důležité, sleduješ to nějak, nebo je ti to jedno a jen si užíváš hru?
Sleduju to a mám z toho velkou radost a samozřejmě se i snažím k tomu přispět nějak svým dílem.
Děkuji ti za příjemný rozhovor a rád bych na jeho závěr našel slova, co by ti udělala radost, protože jsi hodné a šikovné děvče, které si zaslouží štěstí, lásku a splnění svých přání. Takže za mě a věřím i za celou kabinu, ti přeji hodně zdraví, všechno nejlepší a hodně úspěchů jak v osobním, tak hokejovém životě.
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 22.2.2020  Sršni "A" - Slavoj Velké Popovice (sraz v kabině 8.15)
Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Komárek, Břinčil, Král, Závůrka, Bajer, Klouček, Mimra, Nekvinda, Malina.
Sestava bude upravována podle vývoje marodky
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
OZVĚNY 26. TÝDNE
 
Borec týdne
 
Těžký týden referenta Kubrta
https://www.youtube.com/watch?v=U9C5R_McukQ&t=41s
 
   Zdravím všechny příznivce sportu a hokeje zvlášť a vítám vás u dalšího úvodníku našeho pravidelného týdeníku - Ozvěny týdne. Na tu pravidelnost sice občas - většinou když mě právě vůbec nic zajímavého nenapadá - maličko hartusím, ale nakonec se ukazuje, že taková „nucená inspirace“ je vlastně skvělá věc, protože psát, když máte spoustu nápadů a po celé tváři plno otisků rtěnky vašich múz, umí kdekdo, ale dát dohromady něco čitelného v čase naprostého „úhoru imaginace“, který samozřejmě taky přicházívá, to je teprve pořádná výzva. Ovšem tentokrát to nebude jen suchá a nudná „datová otročina“, ale naopak příjemné připomenutí posledních sedmi dní.
   Když už jsem narazil na ty múzy, tak se s vámi podělím o jeden nevšední zážitek z minulého týdne. Chlapci mi v kabině neprozřetelně prozradili svůj Top žebříček televizních programů:
  1. Ordinace v růžové zahradě
  2. Modrý kód
  3. Peče celá země
  4. MasterChef Česko
   Celé mi to znělo jako pozdní silvestr anebo předčasný apríl, ale byla to pravda! A to si ještě představte, že jako bonus přidali i úplně nového favorita, který to prý všechno válcuje: Superšéf – 24 hodin do pekla a zpět. Slušně jsem opáčil, že tohle opravdu nesleduji a chlapci na mne hleděli jako na vyslance z období napoleonských válek. Raději jsem je tedy s lehce tragikomickým nádechem v hlase upozornil, ať jsou včas na ledě, jinak si zahrají v novém díle nekonečného seriálu „Síra – 60 minut do pekla a zpět“. Musím ale upřímně říct, že kluci byli nejenom včas na ledě, ale trénink (vlastně všechny tři) se jim povedl. Měl spád, většina hráčů prováděla jednotlivá cvičení v rámci svých momentálních možností správně jak technicky, tak s požadovanou intenzitou. Takže za mě velká pochvala.
   Nicméně tou hlavní událostí minulého týdne bylo, vlastně mělo být, něco jiného. Logicky se naskýtá otázka, co…? Na to je však jediná odpověď: „Kdo se moc ptá, málo googluje!“, nebo v tomto případě spíš nesleduje pořádně náš web. V sobotu jsme měli totiž sehrát mezinárodní přátelské utkání s výběrem pařížským týmů roč. 2007/2008, bohužel zasáhla vyšší moc a autobus při převozu po pátečním zápase v Německu uvíznul na dálnici a nestihl přijet v čas do Česka. Škoda. Ne že by mi tedy kvůli tomu zrovna slza ukápla a cítil bych se životem ošizen či zhrzen, ale když si vzpomenu, kolik práce a příprav to stálo a především, jak se kluci těšili …! A teď? Všechno vylejt, protože nepřišly gumičky!?
   Mám alespoň slíbeno, že se Francouzi pokusí v nabitém programu (v neděli již hráli na Moravě) při zpáteční cestě najít vhodný náhradní termín a od pořadatele celé akce, jako omluvou rezervované první místo v nabídce dalšího podobného zápasu. No, a pokud to neklapne, tak propagační a upomínkové předměty našeho oddílu a města vezmeme Finům na turnaj do Roudnice. Takže asi tak.
   Teď už je ale nejvyšší čas prozradit „Borce týdne“, kterým se stává Kuba Komárek. Ne, že by byl jediný, který by si to za minulý týden zasloužil, ale tenhle smíšek a srdcem brána otevřená, byl pro mě největším ztělesněním pracovitosti, zarputilosti a touhy hrát. Jasně, nedostal ještě svoji dávku testosteronu, a tak díky tomu občas jeho osobní souboje vypadali, jako když se drobný myšák rozběhne proti BVPéčku. Kuba je ovšem neskutečný bourák a nebojsa. A k tomu i dovednostně a technicky velmi dobře vybavený. Takže jen vydržet a stále houšť…
   No a nyní již si vám dovolím naservírovat hlavní chod dnešního menu, i když díky již zmiňovaným okolnostem je v porovnání s posledním víkendem výrazně dietnější, nicméně svou nutriční hodnotu si zachoval.
 
HK LEV SLANÝ - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“   6 : 18   (3:8, 1:5, 2:5)
   Mužstvo mladších žáků SK Sršni Kutná Hora, si v neděli zapsalo do svých sezonních statistik další ligové vítězství. Tentokrát jim byli nuceni odevzdat skalp vrstevníci ze Slaného, a stalo se tak po mimořádně štědré gólové nadílce, přestože v úvodu Sršni bojovali spíš s vlastními herními neduhy. Nicméně vůle a touha po úspěchu byla nakonec silnější.
   V šatně, o velikosti ne o mnoho větší než záchodová kabinka, jsme si řekli pár klasických frází o tom, jak to budeme hrát, abychom hned během prvních tří střídání nabrali dvoubrankové manko – 2:0. Po strašidelném vstupu do zápasu, kdy si snad kluci lehkovážně mysleli, že se soupeř porazí sám, ale pochopili, že k úspěchu povede jen maximální nasazení a důraz. Přidali na tempu a především na důslednosti v každé herní činnosti a v páté minutě se začínalo znovu od začátku – 3:3. Jenže v tu chvíli dostaly naše brusle jiskru, kterou už domácí Lvi neuhasili, a ta jim během zbylých minut prvního dějství řádně pročesala ohon – 3:8.
   V prostřední části se Sršni vyfikli k parádnímu výkonu - pozornému v zadních řadách, neúnavnému směrem dopředu. Byla to doslova pastva pro oči. Hráli zase ten rychlý hokej, odvážný, s rysy kombinací, které si snažíme zažívat v trénincích. Naše energie sálala jako rychlovarná konvice a některé góly byly přímo ukázkové. Bylo vidět, že z takového hokeje mají radost hráči i diváci – 4:13.
   Během přestávky před posledním dějstvím jsme se v kabině trošku rozseděli, a ta největší herní euforie jakoby částečně vyšuměla. Přesto jsme většinu času odehráli ubytovaní v domácí třetině a rozdíl v herní kvalitě byl evidentní. Závěr zápasu tak byl jen jediný otazník. Kolik to nakonec bude? 6:18!
   Jsem rád, že kluci zápas zvládli, tak jak zvládli, přestože se v úvodních minutách opakoval scénář z Kralup. Když ale do hry vložili všechny fyzické síly, technické dovednosti a přidali i ukázněnost pod přilbou, když tím zápasem doslova žili – nemohli prohrát. Taky mě potěšilo, že se o góly podělilo hned sedm hráčů a mužstvo tak působilo kompaktně.
   No, a protože nám mladí Sršni rozdávají poslední dobou radost plnými hrstmi, naordinovali jsme na zbytek odpoledne (než dohrají starší žáci) návštěvu přilehlého aquaparku a koupací relax. Samozřejmě jen málokdo se tu válel jako vorvaň a vodní plocha a přilehlé atrakce (tobogán, divoká řeka, vířivka) se proměnily v kolbiště tobogánových sjezdů, kohoutích zápasů, extrémních skoků do vody, akvabel a potápění. Tedy, abych byl přesnější, ba nejpřesnější, jak je jen možno, nešlo o potápění, ale dýchání pod vodou vzduchu z trysky vířivky. Když jsem viděl poprvé Kubu - autora této kratochvíle - asi tři minuty pod vodou, vytřeštil jsem oči a nevěřil tomu, že je to vůbec možné. Ale potvrzuji – je! Sám jsem to zkusil a jako ukázku přikládám i video s Matoušem K.. Samozřejmě zkrácené, protože koukat na to několik minut by vás určitě nebavilo.
Sestava: Jan Sadílek (ø6), Michal Zvěřina (ø6), Jan Knížek (+9), Dominik Hruboš (+9), Marie Hynková (+8), Tomáš Hájek (+6), Matouš Klouček (+6), Josef Dvořák (+4), Jakub Komárek (+5), Tomáš Břinčil (+4), Štěpán Jelínek (+7), Šimon Král (+7), Matouš Bajer (-1), Šimon Tvrdík (0), Adam Němec (0), Jiří Koubský (0), Martin Závůrka (0).
   Tím se s vámi pro dnešek loučím. Děkuji za každé pousmání či závan jiné emoce, kterou s vámi a vašimi dětmi zažívám a přeji dobrou předjarní náladu a setrvání na optimistické vlně.
P.S. Fotky snad zase večer
 
 
  
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Upřímně, vždycky mi bylo trochu líto Adamů, Ev, Martinů, Štěpánů a Silvestrů, jejichž svátky jsme tak trochu neoprávněně znárodnili a užíváme si jich dodnes skoro všichni bez ohledu na původní majitele a bez chuti k omluvě nebo dokonce peněžité náhradě, i když jinak se restituuje a rehabilituje kdeco. Znal jsem dokonce Evu, která měla narozeniny na Štědrý den, což mi připadá už jako spiknutí nebo alespoň projev rodičovské neodpovědnosti. No a teď se k výčtu jmen pomalu přidávají i Valentýni, kterým jejich svátek zcizili všichni zamilovaní.  Zajímalo by mě, jak tuto neomalenou loupež snášejí. Já být Valentýnem - byť třeba Dobrotivým - viděl bych o svých jmeninách červeně a uvažoval bych o změně jména; mé důvody by přece musel každý rozumný soud uznat. Zkusme tedy jako polehčující okolnost, tento lup alespoň v pátek využít k potěšení těch, jejichž radost je pro nás důležitá. Těch, co dokážou na naší tváři vykouzlit úsměv, i když do smíchu zrovna není, mají všechny zbraně hromadného ničení krajiny srdeční a zkrášlují náš svět.
   No a poté ani nezapomeňme poblahopřát našemu oslavenci – Šimonu Tvrdíkovi.
 
Ahoj Šimone. Vítám tě po vítězném zápase s Čáslaví. Jak se ti dnes hrálo?
Ale jo, dobře. Snažil jsem se, měl jsem i jednu asistenci, a celkově myslím, že můžu být se svým výkonem docela spokojený.
Je pro tebe vstřelení branky, nebo asistence, při pocitu ze zápasu důležitý faktor?
Ano je. Hodně mi na tom záleží.
Jaký máš v poslední době pocit ze své hry?
Myslím, že se docela zlepšuju a hlavně se snažím víc prosadit a hrát do branky.
Za mě máš, oproti zápasům tak před dvěma měsíci, při hře větší jiskru a zaujetí. Přesto, co si myslíš, že by bylo potřeba ještě zlepšit?
Toho je ještě moc, ale třeba zrychlit reakce na to, co udělali soupeři a mít pohotovější zakončení.
Minulý víkend jsme hráli proti česko-německému soupeři. Vnímal jsi to jako nějakou mimořádnost, nebo to byl pro tebe běžný zápas?
Tak určitě to byla nová zkušenost a zajímavost. Hrálo se mi dobře, ale oproti našim běžným soupeřům byli hodně kontaktní a hra byla mnohem tvrdší.
Já jsem zaregistroval i čilou komunikaci, ale ne zrovna dle spisovného slovníku.
(smích) Pár slovíček jsme se naučili a občas je i použili, ale já už si žádný nepamatuju. Jedno bylo nějak – du bist schw… (smích).
Na konci sezóny jedeme na dvoudenní turnaj do Roudnice, kde zase budou Finové. Jak se tam těšíš, když to zasahuje do Sedlecké pouti?
Ale jo, těším se tam, i když nevím přesně, co od toho očekávat. Ty Finové ale budou asi těžší soupeř než Němci.
Během vánoc jsme měli v této sezóně již dva turnaje. Jsou pro tebe tyhle akce něčím zajímavější než normální zápasy?
Turnaje jsou určitě lepší, protože je tam v jednom dni víc zápasů a i ta atmosféra je taková jiná, správnější.
Vy jste v kabině teď tři kluci nějak příbuzní od Tvrdíků. Jaké to je mít skoro příbuzenskou lajnu?
No, jak bych to řekl. S Pavlem, který je můj bratranec je to naprosto v pohodě, ale s Davidem, který je nevlastní brácha mého bratrance je to mnohem konfliktnější, protože nás pořád provokuje. Docela bych si od něj rád někam přesednul.
Tak já myslel, že to je pro vás určitá výhoda, že jste spolu a ono je to trošku jinak. O tom si ale popovídáme až za dveřmi kabiny. Teď mě ovšem napadá, že tvůj mladší brácha nedávno skončil s hokejem. Nechtěls to už taky někdy zabalit?
Ne, já ne. Já jsem tady spokojený.
Tak já doufám, že to tak i zůstane a děkuji ti za příjemný rozhovor. A přestože se snažím v přáních příliš neopakovat, výsledek je vlastně stále stejný, a proto i dnes: „Hodně štěstí, zdraví, lásky a dobré lidi kolem sebe“.
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 15.2.2020  Sršni "A" - Paris Hockey (sraz v kabině 11.30) zrušeno (odloženo?) z důvodu uváznutí autobusu na německé dálnici
Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Klouček Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Jelínek, Král, Mimra, Břinčil, Koubský.
neděle 16.2.2020  HK Lev Slaný - Sršni "A" (sraz v kabině 8.30)
Sadílek, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Klouček, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Jelínek, Král, Bajer, Němec, Tvrdík Š., Závůrka, Malina, Břinčil, Koubský.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
OZVĚNY 25. TÝDNE (doplněno o fotky)
 
Borec týdne
 
Nymburský dluh splacen
 
   První měsíc nového roku máme za sebou, takže náš nový rok už není zas až tak úplně nový, ale ještě pořád je čerstvý, nestihl ztratit chuť do života a nedělá přitom ještě chytrého, že už všechno ví a všechno zažil, jako tomu někdy bývá na konci. Ovšem náš hokejový rok je na tom malinko jinak. Ten už zažil ledacos a ze svých zážitků a zkušeností už má hlavu nafouknutou jako vzducholoď Hindenburg. Naštěstí ale ještě před výbuchem, a tak je mi stále potěšením přivítat vás u dalšího, tentokrát 25. čísla Ozvěn týdne.
   V něm se nejprve vrátíme o nějakých čtrnáct dní zpět, kdy jsem zde zveřejnil možnosti programu na závěr sezóny. Měli jste možnost se k nim vyjádřit a zde je konečný verdikt. Účast na turnaji v Turnově (28.-29.3.2020) potvrdila většina hráčů áčka, a tudíž nám nestojí nic v cestě. Turnaji v Roudnici (11.4.-12.4.2020) a finskému soupeři dala většina hráčů a rodičů roč.2008 přednost před Sedleckou poutí, a tudíž i zde berte naši účast za potvrzenou. No, a co se týká rozlučky, tak nejvíc hlasů dostala Bobovka a motokáry. Nejpreferovanější termín byl víkend 17.-19.4, ale s určením konkrétního dne si ještě dovolím počkat na naše fotbalisty, aby účast byla pokud možno 100%.
   Teď ale zpět k minulému týdnu, kdy jsme trochu bojovali s tréninkovou apatií některých borců a film „Machři na ledě“ by zhruba vypovídal o situaci na začátku středečního tréninku. Patřím k trenérům, kteří se snaží čas tréninku využít do mrtě, a ba i tu mrť ještě vyždímat, a tak mi nedodržování základních pravidel kázně a disciplíny (jako být např. včas na ledě, když jsem včas v kabině, být duchem přítomen, když se v kabině něco vysvětluje - třeba první cvičení tréninku atd…) hodně vadí. Vím, že jsem rapl a k tomu ještě náročný, ale nechci od hráčů nic víc, než co vidí u nás trenérů. A nepamatuji si, že bychom my s Petrem přišli někdy na led pozdě a nepřipravení. Sranda je jedna věc, ale času je na ní dost vždy po kvalitní práci, ale pokud hráč „není v tréninku“, čas strávený na něm, pro něj nemá význam. A tak jsem musel ve středu trochu přitáhnout šrouby a Matěje dokonce poslat předčasně z tělocvičny. Nicméně po těchto, a věřte i pro mě nepříjemných opatření, již trénink odpovídal mým představám.
   Co naplat, některé informace se nepíší lehce a rádi se bez nich obejdeme. Bez čeho se ale obejít nemůžeme, je vyhlášení „Borce týdne“. Tím je tentokrát Honza Knížek, kterého se předchozí odstavec rozhodně netýkal a možná právě proto je i tam, kde je. Vše totiž začíná tím, jaký má hráč charakter a jakou vůli a nadšení pro hokej. Další důležitou stránkou je schopnost naslouchat trenérům a někdy i přijmout jejich kritiku. Prostě učenlivost a píle. A tohle všechno Honzovi v tréninku minulý týden rozhodně nechybělo. K tomu podal i kvalitní výkon v zápasech, kdy rozdával svým typickým způsobem puky spoluhráčům, poctivě si plnil defenzivní povinnosti a v ofenzivě svou silou na puku, rychlostí a herní invencí dělal problémy většině obránců. Takže: „Komu čest, tomu čest“.
   Teď už ale k zápasům samotným, protože dnes to bude trojitá porce.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC ČÁSLAV   8 : 1   (1:0, 3:1, 4:0)
   Ano, zápasové menu tohoto víkendu bylo nesmírně bohaté, nicméně mužstvo mladších žáků tentokrát hodovalo v pohodlí svého domova a v pátečním přátelském předkrmu s čáslavským sousedem si připsalo vítězství z kategorie „bezstarostné“.
   Po celou dobu utkání to byli především Sršni, kdo diktoval tempo zápasu a měl herní převahu. Ovšem v první části byli střelecky čitelní a nedůrazní v předbrankovém prostoru, a tak s nimi gripeňata dokázala dlouho držet výsledkový krok – 1:0. V prostředním dějství se již čím dál víc projevovalo, že Sršni mají hráče zkušenější, techničtější a „vyhranější“, což se přeneslo i do narůstajícího skóre – 4:1. Závěrečná část pak již byla výhradně v jejich režii a mimo ojedinělých protiútoků soupeři téměř nic nedovolili. Klukům se naopak začalo dařit střelecky a jedinou otázkou zůstávalo, na jakém skóre se konečný výsledek zastaví. Kutnohorští mladíci byli nakonec v tomto směru shovívaví – 8:1.
   Utkání přesně splnilo naše předpoklady a cíle. O výsledku jednoznačně rozhodly lepší individuální dovednosti na straně našich hráčů, kdy jsme bezbranného soupeře sice lehce zatlačili do obranného pásma, ale tam si již nedokázali vytvořit pohybem a spoluprací pohlednější gólové šance. Naše nátlaková hra byla povětšinou statická, kdy bruslil hráč s pukem a ostatní jen koukali, či stáli jak kus nábytku. Ovšem právě pohyb hráčů bez puku, kdy si najíždí do vhodných prostorů, vytváří přesilové a gólové situace, umožňuje jejich těžší bránitelnost a vypovídá o jejich herní inteligenci. Takže rozhodně přínosná a zajímavá herní zkušenost a dostatek materiálu, na jehož základě jsme doplnili nominaci na sobotní zápas „A“ týmu.
   Nesmím ani zapomenout na souběžně hraný souboj našich áčkařů – červená x černá, který se hrál v o poznání rychlejším tempu a vyšší herní kvalitě. Červení v něm byli tentokrát bez debat lepší, protože černí si herně příliš nevyhověli a hokejově nic moc nepředvedli. A tak to bylo zcela zasloužené vítězství červených 6:0.
 
Sestava: Sam Nevole (ø0), Jan Sadílek (ø3), Michal Zvěřina (ø0), Pavel Tvrdík (-1), Jakub Komárek (0), Štěpán Jelínek (+4), Šimon Král (+1), Matěj Mimra (+6), Matouš Bajer (+6), Tomáš Břinčil (+2), Jiří Koubský (+6), Šimon Tvrdík (+1), Adam Němec (+1), Martin Závůrka (+1), Petr Malina (+1), David Andrle (+1), Vít Komárek (+1), Vojta Krištof (+5).
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – HC NYMBURK   9 : 5   (6:1, 1:2, 2:2)
   Po vítězné páteční předehrávce čekalo naše borce v sobotu ligové kolbiště a především dlouho očekáváná odveta s týmem HC Nymburk. Kutnohorští mlžáci totiž sehráli v první části nadstavby s tímto soupeřem zápas, který zůstal v jejich myslích hodně dlouho a ještě dnes na něj nevzpomínají v dobrém. Po třiceti minutách výborného hokeje tenkrát naprosto nezvládli herně ani mentálně své vedení 0:5, aby na konci zápasu opouštěli nymburský led jak spráskaní psi s porážkou 7:5. Sršni proto měli svému rivalovi, který patří k jejich nejvážnějším konkurentům v boji o čelní pozice, co vracet a o zápasový náboj tak bylo jaksepatří postaráno.
   Utkání začalo výborně a od prvního střídání jsme to do Nymburáků valili festovně nohama, rukama, vůlí i srdcem a soupeře jsme dobrým pohybem přehrávali a měli i gólové šance. V šesté minutě tak přišel první a zcela zasloužený gólový moment, kdy Pepa vysokojakostní citovkou posunul puk na Kubu a ten vymazal nymburskou klec jako mísu při pečení – 1:0. Následující minuty byly jednoznačně naše a gólové tsunami vytáhlo skóre až na 6:0. V závěru prvního dějství ovšem přišlo první varování, které nám náležitě připomnělo, že i tak vysoké vedení s tímto soupeřem ještě zdaleka nic neznamená – 6:1.
   Hosté se chopili své šance a opět se jim podařilo jako na domácím ledě vrátit do utkání. Sršni ovšem tentokrát zachovali chladnou hlavu a mnohem disciplinovanějším výkonem se jim podařilo každou jiskřičku naděje o nastartování zvratu včas uhasit. Ale především tentokrát nepřenechali herní iniciativu soupeři, a tak optimismus na naší střídačce neupadl, ani když se Nymburku několikrát podařilo přiblížit našemu skóre.
   Do kabin jsme odcházeli s náskokem 7:3, ale klukům jsme kladli na srdce, že nebudeme v posledním dějství bránit tento výsledek a hrát si na příbuzné šťastných náhod, ale ani útočnou hrou bez skrupulí osedlávat hostům brejkového koně.
   Nutno říci, že kluci tentokrát dohráli v posledním dějství naprosto špičkový zápas podle našich představ. Aktivním pressingem dostávali soupeře pod časový i prostorový tlak a zdárně tak včas eliminovali dobře organizovanou hru a až strojové zakládání útoků. Budiž našemu soupeři ke cti, že do poslední minuty hrál, bojoval a předváděl vysokou herní kvalitu, čímž nám nedal absolutně nic zadarmo. Hráči na obou stranách tak měli v závěru utkání viditelně už jen poslední uzlíky sil, ovšem regenerace v domácí kabině po vítězství 9:5 byla o poznání veselejší.
   Hráčům musím poděkovat a jsem rád, že si mohli v kabině po výborném výkonu pořádně zabouchat. Vzpomínka na zlomený tým, v slzami prosolené nymburské kabině, tak zetlela v hrobu zapomnění. Ale jen díky této zkušenosti povstalo nové a odhodlanější mužstvo - lepší, silnější nejen fyzicky, ale hlavně mentálně a psychicky.
 
Sestava: Sam Nevole (ø4), Jan Sadílek (ø6), Jan Knížek (+3), Dominik Hruboš (+2), Marie Hynková (+4), Tomáš Hájek (+3), Matouš Klouček (+3), Josef Dvořák (+1), Pavel Tvrdík (+2), Jakub Komárek (+3), Štěpán Jelínek (+3), Šimon Král (+2), Tomáš Břinčil (-3), Martin Závůrka (-3).
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC PODĚBRADY   11 : 6   (3:2, 5:3, 3:1)
   V neděli uzavřelo naše béčko zápasový triptych v bojovném a dlouho otevřeném utkání s dalším týmem z povodí Labe – HC Poděbrady.
   Také tento protivník měl co nabídnout – borce šikovné a rychlé – kteří od prvního buly jasně dokazovali, že nevážili cestu do Kutné Hory jen na nějaký výlet. První třetina tak nabídla bruslivý a opticky vyrovnaný hokej se spoustou zajímavých momentů. Naše hra mi ovšem přišla zkraje utahaná a postrádala od některých hráčů adekvátní nasazení. A tak, přestože jsme tuto část vyhráli 3:2, výkon hráčů rozhodně neodpovídal jejich možnostem.
   Druhá třetina přinesla z naší strany mnohem svižnější hru, přesto se nápadité útoky střídaly na obě strany a oba mančafty zjevně usilovaly o gólový proslov. Skóre zápasu, tak bylo dlouhou dobu vyrovnané a teprve v druhé polovině utkání začali Sršni pozvolna navyšovat své vedení.
   Ve 3. třetině jsme to již rozjezdili velice dobře a na naší straně bylo, mimo větší herní kvality i mnohem více sil, což asi tentokrát rozhodlo. Konečnou podobu výsledku zápasu 11:6, dal krátce před závěrem Štěpán, jehož střela dokonale zaplula do čeřenu. Popravdě právě tomuto hráči jsem to moc přál, protože s takovou chutí a aktivitou jsem ho už dlouho neviděl hrát. A kdyby byl jeho přístup k tréninkům v týdnu podobný jako byla jeho hra v neděli, tak by byl dalším „Borcem týdne“. Takhle byl pro mě jen spolu s Kubou nejlepší hráč zápasu.
   Podtrženo sečteno to byl oboustranně dobrý zápas přínosný pro obě strany. Hráči do něj dali dost energie, někteří předvedli dobré hokejové dovednosti, někteří menší, ale všichni ukázali, na čem je potřeba dál pracovat, a toho je stále dost. Proto bych si podobných utkání přál ve zbytku sezóny s 08 odehrát co nejvíc.
Sestava: Sam Nevole (ø10), Jan Sadílek (ø2), Josef Dvořák (+4), Jakub Komárek (+4), Tomáš Břinčil (+4), Štěpán Jelínek (+4), Jiří Koubský (+4), Matěj Mimra (+1), Matouš Bajer (+1), Adam Němec (0), Martin Závůrka (+1), Petr Malina (+1), Šimon Tvrdík (+1).
 
   Dalo by se zdánlivě říci, že po tomto víkendu máme spoustu důvodů ke spokojenosti. Naše neporazitelnost již trvá úctyhodných 22 zápasů, „A“ tým vévodí tabulce své nadstavbové skupiny, nicméně v kabině a v přístupu některých hráčů k tréninkům, rozcvičkám a tělocvičně začínám cítit jistou bohorovnost. Paradoxně především u těch, kteří k ní mají ty nejmenší důvody. Nemám ambici někoho předělávat a taky vím, že děti mají na výchovu především své rodiče, nicméně musím na tuto skutečnost reagovat, protože nás čeká ještě mnoho těžkých bitev a především dva velice kvalitně obsazené turnaje. Není proto zatím nejmenší důvod usnout na vavřínech.
   Přeji všem hráčům, rodičům, fanouškům a čtenářům, ať jim dnešní plánovaná vichřice způsobí co nejméně škod, stejně jako všechny ostatní vichřice, ať už je právě způsobují přechody front nebo jen výtrysk bouřlivých emocí, protože žádná vichřice netrvá tak dlouho jako náprava škod, které způsobila. Těším se na příští shledanou.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Řeknu to poctivě hned na začátku: Filmy a filmovou tvorbou, tu americkou nevyjímaje, mám moc rád, ale s tím marnotratným pozlátkem okolo, afektovanými gesty a nablýskanou show, mám problém. Většinou se mi nelíbí a místo umělecké pokory, v ní nalézám spíš - pro mne obtížně akceptovatelnou - pýchu a aroganci. Na druhou stranu, si ale mohu vzpomenout na svého oblíbeného fotografa Josefa Sudka a na jeho celoživotní boj s hudbou Leoše Janáčka: „Jeho hudba se mi nelíbí,“ kdysi přiznával pan Sudek, „dokonce ani nepoznám, kdy orchestr ještě ladí a kdy už hraje. Ale když to má u lidí, kteří hudbě rozumějí, takový světový úspěch, tak ten blbej budu asi já!“ Pro mě je tenhle Sudkův dávný přístup, ta ochota přijmout i věci mimo své vlastní meze, velmi sympatický, a tak se i já snažím neodsuzovat pravidla, jak funguje svět za humny vymezujícími mou myšlenkovou vesnici. No a jedním z takových míst je i Hollywood, kde právě před šedesáti roky - 8.února 1960 – položili úplně první hvězdy na Chodník slávy, aby tak vzdali hold hvězdám showbyznysu, jež jsou pro mnohé z nás symbolem úspěchu. No a pro tyto umělce se zase stala symbolem úspěchu malá pěticípá hvězda se zlatým nápisem, jejíž cípy směřují do všech stran stejně jako sláva oceněných umělců. Jako centrum byla vybrána ulice Hollywood Boulevard a na oceněné v oblasti zábavního průmyslu zde čekalo 2500 růžových hvězd, připravených nosit jejich jména, a emblém značící obor, ve kterém vynikly. Jenže to by nebyla Amerika, aby stačil jen tak „malý“ počet volných míst. Jenom v prvních šestnácti měsících jich bylo zaplněno více než polovina. Problém byl i v tom, že někteří umělci zde byli vícekrát, protože uspěli ve více oborech činnosti. Bylo zkrátka potřeba tu hvězdnou kupu poněkud umravnit, aby nedošlo k velkému třesku a nevznikla černá díra. Podařilo se. Vznikla pravidla, podle nichž mohl být každý jedinec oceněn jen v jedné kategorii a galaxie tak začala přibývat zhruba jen o dva hvězdné členy za měsíc. Přesto bylo v roce 1994 zaplněno víc než 2000 míst. Velká tragédie to ale nebyla. Nakonec i vesmír jeví rozpínavou tendenci, tak proč by nemohl také hollywoodský Chodník slávy? Nebyl důvod ho nerozšířit v rovnoběžných ulicích, kde místa bylo stále dost. Pokud se ovšem chce někdo přidat k již oceněným, nestačí jenom splňovat kritéria umělecká (tj. úspěch i přínos v oboru a alespoň pětiletá aktivita), ale i finanční a organizační. Zkrátka, na to aby si někdo zasloužil hvězdu, je také potřeba zúčastnit se slavnostní ceremonie a být schopen si tuhle parádu zaplatit. Není to úplně nejlevnější a v současnosti to dělá 30.000 dolarů. Nicméně všichni, kteří splní tyto podmínky výběrového procesu, se ocitnou rozhodně v dobré společnosti. Je zde např. Gregory Peck, Greta Garbo, nebo členové skupiny Beatles. Najdete zde i celebrity, které jsou živé pouze na plátně, jako například Mickey Mouse a Simpsnovi, nebo z říše zvířat – Lassie a rovněž taky trojici kosmonautů z Apolla 11, kteří jako první přistáli na Měsíci - Neil Armstrong, Michael Collins a Buzz Aldrin. Sluší se ale i zmínit osobnosti showbusinessu, které hvězdu na Chodníku slávy nemají a ani nechtějí - Julia Roberts a Clint Eastwood. A přestože na chodníku slávy nemá hvězdu zatím ani žádný Čech, jedná se pro fanoušky zábavního průmyslu doslova o poutní místo a je jednou z mála atrakcí v Hollywoodu, kterou si mohou užít naprosto zdarma.
   No a o jakou hvězdu by jednou stál náš dnešní oslavenec, se možná dozvíte v následujícím rozhovoru.
 
Ahoj Petře. Ty jsi teď několikrát chyběl z důvodu nemoci, jak to s tebou momentálně vypadá?
Nejdřív mě začalo bolet v krku a pak se přidala i hrozně hlava. Musel jsem proto zůstat několik dní doma, což mě docela mrzelo - radši bych totiž sportoval. Teď už je to ale dobrý a už se těším, že v pátek zase přijdu.
Jak trávíš čas, když musíš být takhle doma v klidu?
Není to nic příjemného být takhle doma sám a většinou se docela nudím. Takže se pak buď dívám na televizi, nebo si čtu a někdy si taky hraju na počítači.
V ten pátek, jak jsi říkal, že přijdeš, hrajeme přátelák s Čáslaví. Jak se na to těšíš?
Hodně. Vždycky vnímám zápasy proti Čáslavi trochu prestižněji, protože můžu ukázat, co jsem se tady v Kutné Hoře už všechno naučil. I když ten tým, ze kterého jsem kdysi odcházel, se hodně proměnil. Hodně kluků totiž odešlo jinam nebo skončilo s hokejem a místo nich zase přišli jiní. Přesto tam zůstalo pár mých bývalých spoluhráčů a taky jsou tam kamarádi ze třídy a ze školy z Čáslavi.
Když už jsi zmínil školu, jaké bylo pololetní vysvědčení?
Měl jsem čtyři dvojky, jinak samé jedničky. Přesto jsem ho měl nejhorší z bráchů. Fanda měl tři dvojky, Míra jenom jednu a Pája měl samé jedničky.
V takové konkurenci to nemáš jednoduché, přesto moc hezké vysvědčení. Už jsi někdy přemýšlel, co bys chtěl později dělat nebo studovat dál?
Já jsem uvažoval o právnické škole, protože by se mi líbilo být soudcem, nebo o medicíně a být třeba zubař jako je maminka.
Vidím, že laťku si nedáváš nízko, což já schvaluji. Nicméně pojďme ještě ke sportu. Vím, že hokej není tvoje jediná aktivita, tak mi řekni i něco o těch ostatních.
Tak spolu s hokejem je u mě na prvním místě atletika. Tu trénuji v Čáslavi a vyhovují mi spíš delší vzdálenosti jako osmistovka, nebo patnáctistovka. Ty když běžím za svoji kategorii, tak buď jako minule vyhraju, nebo jsem na druhém místě. Za starší kategorii ale běhám jenom kratší tratě jako šedesátka, nebo šedesátka s překážkami, a ty už mi tolik nejdou jako vytrvalost. No a pak taky hraju florbal za Kutnou Horu. To hraju většinou za béčko, ale párkrát jsem byl i za áčko. No a k tomu ještě trénuju s tátou v Čáslavi, který tam vede florbalový kroužek.
Hokej spolu s atletikou jsi dal na první místo. To mě samozřejmě těší, můžu znát ale nějaké důvody?
Tak tady v Kutné Hoře jsem na hokeji spokojený a baví mě to. Nejvíc samozřejmě když hrajeme, nebo děláme nějaká ta herní cvičení. S klukama v kabině taky vycházím, takže dobrý. Co mi ale zatím moc nejde, jsou ty technické věci, jako je stahovačka a ty další kličky. No a někdy mám problémy i s bruslením.
Přesto musím říct, že v posledních zápasech u tebe vnímám velké herní zlepšení?
Tak to jsem rád, protože já mám taky pocit, že mi to jde líp.
A když už jsem u toho chválení, tak nesmím opomenout i velké pokroky v suché přípravě a v obratnosti.
Děkuji. Já do tělocvičny chodím hodně rád, protože mě baví protahování a hlavně všechny ty hry a cviky, co tam děláme. Ze začátku jsem s nimi měl velké problémy, a tak jsem je i hodně trénoval doma. Na zahradě jsem třeba dělal hvězdy a o zeď domu si zkoušel stojku. Takže to zlepšení nepřišlo samo od sebe.
Vždycky jsem si vážil lidí, kteří dělají věci poctivě a pro zlepšení jsou ochotní přidat i něco navíc. Chtěl bych ti proto popřát všechno nejlepší, hodně zdraví, a spolu s ním jen zasloužený úspěch, jak v osobním, tak sportovním životě.
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 8.2.2020  Sršni "A" - HC Nymburk (sraz v kabině 8.15)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Klouček, Hájek, Dvořák, Tvrdík P., Komárek, Jelínek, Král, Břinčil, Závůrka.
neděle 9.2.2020  Sršni "B" - HC Poděbrady (sraz v kabině 8.15)
Nevole, Sadílek, Dvořák, Komárek, Břinčil, Koubský Jelínek, Mimra, Bajer, Němec, Závůrka, Malina, Andrle, Tvrdík Š..
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
OZVĚNY 24. TÝDNE
 
Borec týdne
 
Alles gute
 
   Tak nevím, co si o tom myslet, ale kdyby žil pan Vančura, zřejmě by napsal - „Tento způsob zimy,“ děl mistr Antonín, odvraceje svůj pohled od přístroje Celsiova, „zdá se mi poněkud nešťastným. Který měsíc nám zbývá, když ani únor není dost vhodný, aby překryl lučiny vůkol bělostným baldachýnem a zpevnil hladinu řeky natolik, aby nám tato nabídla cest nepřeberných ku protilehlému břehu.“ Pojďme tedy raději k naší „soap opeře“ s pořadovým číslem 24.
   Je rozhodně příjemné sledovat, jak se momentálně týmu daří, jak prohání po ledě soupeře doma i venku a především se prezentuje dobrým hokejem, což se v součtu přirozeně odráží v dobré atmosféře v kabině i na tréninku. Bylo by ale velkým omylem psát nějaké oslavné bonmoty, protože velké bitvy a nejtěžší konkurenti o post na špici pelotonu jsou teprve před námi. Nicméně, tahle parta i minulý týden potvrdila, že má ducha i charakter a v tréninku pracovala poctivě a s chutí. Páteční, tradičně předzápasový trénink jsme s ohledem na marodku a pololetní prázdniny proložili větším množstvím herních cvičení, což chlapci přijali s povděkem. Je třeba si uvědomit, že hokej není jenom dril, ale především hra, a pokud hráčům nenecháme prostor se rozvíjet herně a budeme je jen zahrnovat instrukcemi jak správně založit útok, jak rozvinout útočný trojúhelník, jak najíždět do postavení, vyrostou z nich pouze hokejoví roboti, kteří bez odporu možná zvládnou kombinace jako podle učebnice, ale do hry, která se vyznačuje rychlostí a variabilitou, budou použitelní minimálně. Proto se snažíme v našich trénincích o co největší pestrost bruslařských, dovednostních i herních cvičení a her, což já osobně považuji za tu správnou cestu.
   Ovšem to jsem se zase až hanebně rozfilozofoval, a tak rychle zpět a rovnou k Borci týdne. Tím se pro mě stal tentokrát Dominik Hruboš, a to především za svůj výkon v sobotním zápase, který nesl značku dobré a poctivé práce a tvořil páteř našeho úspěchu. Jeho bruslení je hodně silové, oplývající vysokou stabilitou v osobních soubojích, ale tentokrát bylo i velmi obratné na malém prostoru. Svým aktivním pressingem dělal soupeři obrovské problémy, nutil ho k chybám a vybojoval tak nespočet puků pro sebe i své spoluhráče. Za sobotní příkladnou bojovnost, buldočí snahu, zdravou drzost, cit pro hru a umění zakončit – Borec týdne.
   Protože ale čas a zápasový program letošní sezóny sviští rázně dál, podívejme se již nyní podrobněji na dvě položky, které jsme si odškrtli po tomto víkendu.
 
HK KRALUPY NAD VLTAVOU - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“   6 : 11   (2:3, 3:4, 1:4)
   V dalším ligovém kole na sebe narazily dva týmy z opačných pólů tabulky, ovšem obraz hry tomu zcela neodpovídal. Kralupáci rozhodně nemínili zápas jen „odehrát“. Neměli co ztratit, a tak nekompromisně trestali naše chyby a lehkovážnost, díky čemuž si Sršni naplno vyzkoušeli, jak takové zdánlivě „povinné“ výhry jsou ošidné a nevyzpytatelné.
   Domácím vyšel ideálně úvod zápasu. Ve třetí minutě nasadili Samovi teploměr, asi aby zjistili, jestli už je v provozní teplotě a hned v dalším střídání nám vyprášili sebevědomí gólem na 2:0. Pak už se ale dostali ke slovu i mladí Sršni a neodbytně jako PPLka přivezli vyrovnání dvěma góly, které dělilo pouhých 8 vteřin. Na konci čtvrté minuty tedy 2:2 a začínalo se od začátku. V dalším průběhu jsme už měli herně jasně navrch, byli jsme hokejovější, techničtější a domácí nám nestačili v řadě dovedností, jen nám to bylo prd platné. Kralupy ucítily šanci, vystavěly před vlastní brankou neprůstřelnou barikádu a srdnatě vzdorovaly. Průběžný výsledek tak zůstával dlouho nezměněn a až Kubova střela překlopila skóre první části na naší stranu - 2:3.
   Ve druhé dvacetiminutovce jsme dominovali v držení puku a skoro nevylezli z obranného pásma domácích, leč ti bránili urputně ve čtyřech hráčích před brankařem. Kluci tak dlouhá střídání hráli sice bago, ale svou převahu nedovedli ke kloudnému zakončení, a tak se nám naše vedení rodilo jen velmi pomalu a hodně ztuha. Pozvolna jsme ho přesto navýšili na 2:6, ovšem někteří s tím ruku v ruce začali i hru hrozně flákat. Pokoušel jsem se dané borce nahazovat, ovšem když selžou metody upozornění, povzbuzení a nefunguje zhola nic, nebývá to pak zrovna příjemná procházka Rajskou zahradou. A tak jsme po dvou nedůslednostech v závěru třetiny odešli do kabiny jen s vedením 5:7 a za dveřmi vytryskla ledová sprcha.
   Do poslední třetiny jsme vstoupili o poznání lépe a v útočné třetině roztočili kolotoč, že Matějská je proti tomu nehybný rybník. Domácí už neměli na ten svůj úporný, dokonale organizovaný obranářský, nebo, jak se posměšně říká, trolí hokej sílu, což dokládají i další čtyři černé vdolky v jejich síti. Po šedesáti minutách tak zápas skončil očekávaným výsledkem 6:11, ovšem nadřeli jsme se na něj víc, než jsme čekali.
   V Kralupech to rozhodně nebylo jednoduché utkání a postavení domácích na chvostu tabulky jeho průběhu vůbec neodpovídalo. Většina kluků (1.útok, 2.útok a 1.obrana) odehrála utkání poctivě a podle svých možností, jen se těžko dostávala v přeplněné třetině ke kloudnému zakončení. Druhá obrana hrála lehkovážně až unyle, ale po zemětřesení v kabině výrazné zlepšení. Ve třetím útoku mile překvapil Adam několika pěknými nahrávkami a Matouš snahou. Takže suma sumárum – na vítězný Mekáč cestou domu to dalo.
Sestava: Sam Nevole (ø4), Michal Zvěřina (ø8), Jan Knížek (+6), Dominik Hruboš (+6), Marie Hynková (+6), Tomáš Hájek (+4), Matouš Klouček (+4), Josef Dvořák (-1), Pavel Tvrdík (-1), Jakub Komárek (0), Štěpán Jelínek (+1), Šimon Král (0), Jiří Koubský (+1), Tomáš Břinčil (-1), Matouš Bajer (-2), Adam Němec (-1).
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC VANSDORF   18 : 0   (3:0, 8:0, 7:0)
   V neděli přijalo naše béčko lákavou nabídku na zápas s týmem až ze vzdáleného Vansdorfa. Lákavou proto, že tým je česko-německý, vzniklý sloučením HC Vansdorf a ESC Jonsdorf a převážnou část jeho hráčů tvoří právě Němci. Tudíž takové malé mezinárodní střetnutí.
   Bitva jihu proti severu začala krátce před polednem a z počátku nabídla vyrovnaný hokej. Postupně se ale víc a víc projevoval rozdíl v dovednostech v náš prospěch a skóre začalo pozvolna narůstat. S ním se ovšem i značně přitvrzovalo, až museli arbitři utkání na přátelák nezvykle často, trestat nedovolené zákroky.
   Druhou třetinu jsme proměnili ve slavnost útočné chuti a převahy. Pustili jsme se do soupeře jako tygři po dietě a hráli to, co nám dovolil a toho bylo s ubývajícími silami čím dál tím víc. Tým se bavil hokejem, já se bavil hokejem, ale ofenzivní hra, skoro bezstarostná, ctila i sveřepého soupeře, který vyrážel k ojedinělým, ale ošemetným protiútokům.
   Poslední třetina již byla doslova a do písmene sršní exhibicí a především první útok vyšachoval obranu hostů několika krásnými kombinacemi, až zavíral do prázdné. Opravdu parádní hokej, na který se moc dobře dívalo. Sršni si tak v rozporu se všemi mezinárodními konvencemi nebrali se svým hostem žádné servítky a blýskli se dvouciferným vítězstvím 18:0.
   První poznatek - musím říct, že Sršni byli herně úplně někde jinde. Měli větší fortel, tah na branku a především herní invenci. Druhý poznatek – tradiční německé nadávky se chlapci naučili rychleji než únikovou kličku. Teď ale vážně. Svým výkonem na beku (kde hrál na vlastní přání) mě velmi mile překvapil Pavel - s chutí, obětavě, včas rozdával puky a aktivně podporoval ofenzívu. Matouš K. pokračoval ve svých výborných výkonech a potvrzoval své rostoucí herní sebevědomí. První útok doslova exceloval a mnoho jejich branek bylo jako z učebnice hokeje, pod kterou se podepsali profesoři Kuba, Tomáš a erudovaný praktik Pepa. Ze všeho nejvíc mě ale potěšilo, a tohle si zaslouží psát tučně, že Tomáš od druhé třetiny odehrál své nejlepší minuty této sezóny. Tak teď si jen přát, aby to vydrželo.
Sestava: Jan Sadílek (ø0), Michal Zvěřina (ø0), Dvořák Josef (+14), Jakub Komárek (+14), Tomáš Břinčil (+14), Matouš Klouček (+7), Pavel Tvrdík (+7), Štěpán Jelínek (+1), Matěj Mimra (+7), Šimon Tvrdík (+1), Jiří Koubský (+5), Šimon Král (+3), Tomáš Král (+8), Matouš Bajer (+3), Adam Němec (+2), David Andrle (+2).
 
   Jak je tedy vidět z obou víkendových zápasů, forma Sršňů zatím neslevila, ale podmínkou jejího udržení je pracovitost, houževnatost a respekt ke všem protivníkům. Přeji hráčům, fanouškům, ale i čtenářům co nejlepší rozjezd zatím poněkud jarně laděného února a pokud budete chtít vidět i nějaké fotky, tak jste srdečně zváni k prohlédnutí této kolekce zase až večer; stačí jediné kliknutí!
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 1.2.2020  HK Kralupy nad Vltavou - Sršni "A" (sraz v kabině 6.30)
Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Klouček, Hájek, Dvořák, Tvrdík P., Komárek, Jelínek, Král, Bajer, Němec, Břinčil, Koubský.
neděle 2.2.2020  Sršni "B" - HC Vansdorf (sraz v kabině 10.45)
Sadílek, Zvěřina, Dvořák, Komárek, Břinčil, Král, Klouček, Tvrdík P., Mimra, Bajer, Malina, Koubký, Jelínek, Němec, Andrle, Tvrdík Š..
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
OZVĚNY 23. TÝDNE
 
Borec týdne
 
Vítězný pramen stále nevyschl
 
   Minulý týden jsem slyšel poplašnou zprávu, že teď, v lednu, prý na některých místech naší země sněžilo! Brrrr, myslel jsem si, že s takovými přežitky minulosti jsme se už v aktuálním tisíciletí vypořádali, a on se ten strašák minulosti pořád vrací! No řekněte, není lepší si v takovém počasí sednout ke kamnům s něčím dobrým ke čtení? Třeba - nechci ovšem napovídat - s dnešním 23. číslem Ozvěn týdne.
   Ač se tomu nechce věřit, ani jsme se nenadáli a konec letošní sezóny už je pomalu v dohledu. Rád bych vás proto seznámil s několika, s tím souvisejícími, návrhy a nechal je především projít standardním kolečkem připomínek a schválením toho nejpřijatelnějšího modelu.
   Jak již bylo dříve několikrát zmíněno zúčastní se náš A-tým ve dnech 28.-29.3. dvoudenního turnaje v Turnově. Mimoto jsem obdržel ještě několik pozvánek na další turnaje, z nichž nejzajímavější je do Roudnice nad Labem pro roč.2008, který má i svého zahraničního účastníka v podobě finského týmu Lautakyllän-Luja, což představuje hned dvojí výdělek. Zaprvé si budou moc 08-ičky vyzkoušet hru a složení týmu na příští sezónu proti svým rovestníkům a zadruhé je každá konfrontace se zahraničním hokejem pro kluky atraktivní a velmi přínosná. Má to ovšem jedno velké ALE v podobě termínu 11.-12.4., což jsou Velikonoce.
   No a poslední téma na zvážení je „Závěrečná rozlučka“. Na výběr je několik možností, nejprve ale termín. Vzhledem k hokejovým a soukromým aktivitám mi zbývá z víkendových termínů pouze 18./19.4. a 2./3.5., nebo nějaký všední den. A pak je tu i několik možností – kde a jak.
  1. tradičně na bowlingu
  2. jako minulý rok na bobovce a s motokárami
  3. je tu nabídka Moniky Bajerové na dvoudenní víkendovou rozlučku v jejich penzionu (http://www.apartmanyvjizerkach.cz/) s hernami v Jizerských horách a s přespáním za 250,- Kč.
  4. mě ještě napadá společný výjezd do Mirákula s celodenním programem
  5. každý další dobrý návrh, se kterým přijdete
   A teď bych na vás měl jednu prosbu: Promyslete si to všechno, rozhodněte se a dejte mi prosím nějak vědět vaše rozhodnutí:
  1. rodiče a hráči A-týmu, kteří se zúčastní turnaje v Turnově – kolik budete chtít zajistit míst na ubytování (budeme jako minulý rok v penzionu U Svatého Jána)
  2. rodiče všech hráčů roč.2008 – kdo se chce zúčastnit turnaje v Roudnici nad Labem a kolik chce zajistit případně míst na ubytování
  3. úplně všichni – jakou formu rozlučky chcete, který termín je pro vás nejpřijatelnější, a který naopak vůbec
   Budu čekat na vaše rozhodnutí a předem děkuji i za názory, ať už jsou souhlasné, odmítavé, neutrální či polemické. Samozřejmě, že konečné resumé vzejde dle většinového principu a v co nejkratšího době jej zde i zveřejním.
   Tak a to je snad všechno. Zprávy z kabiny a tréninků tentokrát vynechám a rovnou skočím na Borce týdne. Upřímně, neztotožňuji se s povinným chválením a nemám rád plané lichocení, zvlášť když není založeno na skutečném přesvědčení. Tudíž mě mile překvapilo, jak mě Honza v kabině přerušil při vyhlašování Borce: „Dejte ho Kevinovi, dneska hrál výborně“. Souhlasím a dodávám, že být oceněn spoluhráčem a kapitánem, který by si sám tento titul zasloužil (bohužel měl díky horám tréninkové absence), by v mých očích bylo mnohem víc než všechny trenérovi řeči. A proto si je odpustím. Jen dodám, že druhým Borcem je Pepa Dvořák, který stejně jako Matouš Klouček pracoval výborně v trénincích a odehrál dva skvělé zápasy, ale v případě Pepy s rozdílným přístupem. Pepa je totiž neskutečné letadlo, ale současně i citlivý kluk, který je jak polštář, co nese otisk toho, kdo na něm zrovna seděl. Nevím sice, kdo to byl před nedělním zápasem, ale Pepa ho odehrál ve velkém stylu a především s velkou chutí a radostí, kterou jsem u něj už dlouho neviděl.
   Jak tedy vidno v našem týmu momentálně vládne pohoda, o které se mohli minulý víkend přesvědčit i mladí hráči ze Slaného a Benátek nad Jizerou.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HK LEV SLANÝ   12 : 9   (3:4, 1:2, 8:3)
   Sobotní duel našeho béčka se Lvy ze Slaného nebyl zdaleka tak výživný jako nedávný zápas s Vlašimí, přesto se nám ho díky poslední třetině, která jediná snesla přísnější měřítko, podařilo dovést do vítězného konce.
   Už z předzápasové kabiny jsem měl nedobrý pocit, že vnitřní nastavení některých hráčů je tentokrát někde mimo hokejové dění, což se potvrdilo i na ledě. Začali jsme velmi vlažně až ledabyle a vydrželi jsme v tom dvě třetiny. Neustále jsme jen dotahovali jednobrankové vedení hostů a naše hra byla jako by ve vlnách. Líbivé a úderné minuty střídaly chvíle s bezvětřím, kdy někteří hráči zkoušeli lenostní hru na kužely. Všichni ale ví, že pokud se mi někdo fláká na ledě a neodvádí hře maximum možného, prosím nepleťme si to s tím, že se někomu nedaří a dělá chyby, ale bojuje, pere se s tím a nechá na ledě všechno, tak mě to přivádí do stavu, který může připomínat stav býka s červeným třepetajícím se hadrem před očima. Ne, neumím odpouštět laxnost, lemplovitost, nedostatek vůle a odhodlání vypustit na ledě duši za tým. Tohle odpouštět neumím, nebudu umět a ani nechci umět. A tak o přestávce panovala na střídačce trochu výbušnější atmosféra a do poslední třetiny jsme pozměnili střídání lajn právě podle těchto ukazatelů. Změna se projevila téměř okamžitě. Kluci začali konečně hrát hokej, Lvy zatlačili do jejich pásma a až na výjimky je odtud téměř celou třetinu nepustili, aby na jejím konci byl konečný výsledek 12:9.
   Je to trochu paradox, ale někdy můžete prohrát dvě třetiny a přesto vyhrát celý zápas, i když tohle vítězství mnoho radosti neskýtalo - umíme totiž hrát lépe, než jsme předvedli. Gólmanům tento zápas moc nevyšel a dostali příliš mnoho laciných branek. Obrana hrála poměrně dobře a spolehlivě a v jejím středu vynikal, již zmiňovaný, Matouš K.. První útok prokázal svou kvalitu a herní hladovost, protože svým výkonem táhnul celý tým a výhru sám posvětil devíti brankami. Druhý útok uplichtil se soupeřem herní i výsledkový smír a třetí svůj minizápas bohužel prohrál.
   Co dodat. Važme si každého vítězství, protože výhra není samozřejmost a vždy je za ní hodně práce. Nicméně od hráčů bych si přál v příštím zápase i právě takový přístup, protože tentokrát jsem měl v úvodu pocit, že to tak nějak za samozřejmost již považují – a to je první krok k neúspěchu.
Sestava: Jan Sadílek (ø10), Michal Zvěřina (ø8), Pavel Tvrdík (+8), Jakub Komárek (+7), Dvořák Josef (+7), Štěpán Jelínek (+1), Matěj Mimra (0), Matouš Bajer (-4), Tomáš Břinčil (0), Matouš Klouček (+5), Jiří Koubský (+5), Šimon Tvrdík (-3), Adam Němec (-4), Martin Závůrka (-1), Petr Malina (-1), David Andrle (-1).
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – HC BENÁTKY NAD JIZEROU   16 : 6   (6:2, 6:2, 4:2)
   V neděli otevřelo naše áčko druhou, odvetnou část nadstavby s týmem, jehož v prvním kole po tuhém boji (prohrávali jsme tehdy již 0:2) zdolalo 8:4. Tentokrát si ovšem Sršni po výborném výkonu a bez výraznějších starostí připsali na své konto další ziskovou položku.
   Zápas měl ještě jednu zajímavou pikantnost, a to, že se v přímé konfrontaci utkali (podle svazových statistik) dva nejúspěšnější hráči soutěže. Náš Honza a gondoliér Matyáš Dvorský. Jako centři prvních formací se na ledě potkávali velice často a jejich souboj dopadl obdobně jako jejich týmů.
   Střetnutí se totiž od samého začátku odvíjelo pod jednoznačnou taktovkou našeho mužstva, které bylo od prvního buly doslova k neudržení. A tak uplynulo jen 110 sekund a již jsme vedli 1:0. Tím se dal do pohybu sršní brankostroj, který se sice hosté snažili zastavit zvýšeným úsilím, výměnou gólmana, či time-outem – leč marně. Hráli jsme celý zápas opravdu velmi dobře - puk nám chodil z hokejky na hokejku, byli jsme velmi aktivní po ztrátě kotouče a šancí jsme tak měli jak máku. A protože jsme nebyli ani jaloví v koncovce, skóre se na tabuli v téměř pravidelném cyklu navyšovalo. Ze střídačky se mi na naši hru krásně koukalo a kolikrát se mi i stalo, že jsem jen užasle kroutil hlavou, jak nám to jde. První lajna, která se po několika zápasech narušených zdravotními absencemi sešla v útoku opět kompletní, si společné chvíle na ledě doslova užívala a potvrdila, jak ta společná chemie je pro jejich hru důležitá. Druhý útok, složený z mlaďochů, zase drtil soupeře svou dravostí a skvělým pohybem mu dělal velké problémy. A tak jediná kaňka na našem výkonu byl v předposlední minutě utkání naprosto zbytečný Pavlův faul a následné neoprávněné negativní emoce, za které si od arbitra utkání vysloužil osobní desetiminutový trest za nesportovní chování. Nemíním to tady víc rozmazávat, protože v kabině jsme si k tomu již svoje řekli, a teď je jen na Pavlovi, jestli si dokáže svou chybu uvědomit, přiznat a poučit se z ní.
   Nicméně zápas samotný jsme zakončili přesvědčivou výhrou 16:6 a navlékli tak již sedmnáctý vítězný korálek na zápasovou šňůru bez přerušení, což je myslím velice slušná herní vizitka. Klukům (a samozřejmě i děvčeti) je třeba ale pogratulovat především za to, že hráli krásný hokej, na který se nechalo koukat. Teď jenom neusnout na vavřínech, protože do dalších bojů je to závazek. 
Sestava: Sam Nevole (ø8), Jan Sadílek (ø4), Jan Knížek (+8), Dominik Hruboš (+6), Marie Hynková (+8), Tomáš Hájek (+7), Matouš Klouček (+7), Josef Dvořák (+5), Pavel Tvrdík (+3), Jakub Komárek (+2), Štěpán Jelínek (+2), Šimon Král (+4), Matěj Mimra (+3), Jiří Koubský (+3).
 
   Přeji všem pravidelným i občasným čtenářům co nejlepší poslední lednový týden, během něhož se den opět prodlouží o nějakých patnáct minut. Nezní to sice jako moc, ale to máme minutu k minutě, a najednou je tu letní slunovrat! Každopádně se těším zase brzy na shledanou.
 
P.S.
Tuhle fotku mi včera večer poslal jeden dobrý přítel a já jen dodávám – zřejmě nějaký film z hokejového prostředí. Nicméně pokud si budete chtít prohlédnout raději fotky z víkendových zápasů, tak se ještě stavte, protože Jirka fotil, a tak tu večer snad budou.
 
 
 
 
 
 
 TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   25.ledna roku 1924 se ve francouzském Chamonix na úpatí nejvyšší evropské hory Mont Blanc začala psát nová a významná kapitola olympijských dějin. Konal se zde totiž takzvaný „Týden zimních sportů”, který byl později uznán za „První zimní olympijské hry“. Přesto stačilo málo a toto prvenství mohlo připadnout nám a Krkonošům. To ovšem musíme ještě o třicet let nazpět, a to do roku 1894, kdy se díky iniciativě francouzského nadšence, vzdělance a historika barona Pierra de Coubertina začaly pořádat novodobé olympijské hry. Na jejich programu se příležitostně ocitaly i zimní sporty (krasobruslení a hokej), ale zpravidla pro ně neměla pořadatelská města vhodné podmínky. Příznivci zimních sportů proto začali prosazovat uspořádání her v zimním období a především český sportovní průkopník Josef Rössler-Ořovský tehdy usiloval o jejich uspořádání v právě zmíněných Krkonoších. V Mezinárodním olympijském výboru našel řadu zastánců - zejména v Kanaďanech a Švýcarech, ovšem i největší odpůrce v představitelích skandinávských států, kteří v ZOH viděli vážnou konkurenci pro své „Severské hry“. Nakonec padlo rozhodnutí, že Francie získá možnost uspořádat VIII. olympijské hry v roce 1924 v Paříži a zároveň i právo ve vyhovujícím termínu zorganizovat v Chamonix pod patronátem MOV „Týden zimních sportů“, který však nebude součástí olympiády. Načasování celé akce nemohlo přijít asi v lepší čas a z dobových záběrů na nás i dnes stále dýchá ta euforie sportovních nadšenců a krása doby, kdy se rány z první světové války pomalu zahojily a velká hospodářská krize byla zatím v nedohlednu. Do Savojských Alp se tak tehdy sjelo 294 sportovců z 16 zemí, kteří závodili celkem v devíti sportovních odvětvích a 16 disciplínách. Pravda, Čechoslováci v Chamonix moc nezabodovali. Prohra hokejistů, kteří přijeli obhajovat bronz z Antverp, s Kanadou 0:30 a taky Švédskem 3:9 byla považována za národní potupu, a tak nejlepšího umístění dosáhl čtvrtým místem krasobruslař Slíva. Olympiáda měla ale i své hrdiny, miláčky a momenty, které vstoupily do dějin. Mě osobně je asi nejsympatičtější ten Nora Thorleif Hauga, který získal tři zlaté medaile v běžeckých disciplínách a závodě sdruženém, ale i bronzovou ve skoku na lyžích. Zajímavostí ovšem je, že po padesáti letech se zjistilo, že výsledky byly špatně spočítané a třetí měl být správně Američan Anders Haugen. A tak v roce 1974 Haugova dcera slavnostně předala medaili šestaosmdesátiletému Američanovi a byla příslušně opravena i výsledková listina – co proti tomu pak jsou chyby v mých statistikách. Co je ale nejdůležitější - olympiáda byla vnímána jako velký úspěch sportu a sportování a mezinárodní ohlas této akce tak přiměl účastníky olympijského kongresu v Praze roku 1925 přijmout „Chartu zimních olympijských her“ a „Týden zimních sportů“ z předešlého roku zpětně uznat za zimní olympiádu a přidělit jí pořadové číslo 1.
   A nyní již rozhovor s možná budoucím olympionikem, ale rozhodně oslavencem tohoto týdne - Matějem Mimrou.
 
Ahoj Matěji. Vítám tě u tvého oslaveneckého rozhovoru. Pletu se, když mám u tebe někdy pocit, že se při něm necítíš zrovna v komfortní zóně?
To je pravda. Trochu se stydím a taky mám trému mluvit sám za sebe.
Jak to máš tedy ve škole – radši píšeš písemky, děláš prezentace, nebo jsi ústně zkoušen?
Tam mám taky trému a taky nerad mluvím před třídou, takže mi nejvíc vyhovuje písemné zkoušení.
V kabině a mezi kluky z tebe ale tenhle pocit rozhodně nemám?
Protože znám tyhle kluky mnohem víc a dýl než děti ve škole. Tady se nestydím.
Mě znáš taky hodně dlouho, tak ten rozhovor doufám spolu nějak zvládneme. A jako vždy samozřejmě platí, že na co nechceš, nemusíš odpovídat. Teď už ale k tvým narozeninám. Na co se nejvíc těšíš?
Na všechno. Na dárky, na oslavu, že pojedeme k babičce - prostě na všechno.
Už víš, co dostaneš, nebo to bude překvápko?
Od ségry už jsem dostal reprák a jinak nevím. Myslím, že snad ještě něco dostanu, ale co přesně netuším.
Minulý pátek jsme vyzkoušeli novinku – fanouškovský minihokejový turnaj. Jak se ti to líbilo?
Jo hodně. Byl jsem rád, že jsem mohl být se slávisty. Myslím, že jsme hráli docela dobře a druhé místo je určitě úspěch. Porazila nás jenom Kometa, a to proto, že tam měla skoro samé áčkaře. Moc bych si přál to ještě zopakovat na konci sezóny, abychom jim to vrátili a hlavně to pak uspořádat i na soustředění ve fotbale.
Změnil bys nějak pravidla nebo průběh?
Nechal bych to tak, jak to bylo. To bylo super. Akorát mi trochu vadilo to vyznačené brankoviště, na to jsem si špatně zvykal, že tam nesmíme vůbec hrát.
V neděli jsme pak jeli po zápase s Vlašimí do pražské O2 arény na hokej Sparta – Pardubice. Jak sis to užil?
Jo tak to se mi líbilo fakt hodně. Já jsem byl uvnitř poprvé a nejlepší bylo, jak sparťani nastupovali mezi těmi plameny a pak jak je představovali na té kostce. Taky bylo dobrý, že jsme tam byli všichni společně a jako velká parta. Moc jsem si to užil.
Vím, že jsi sportovně hodně aktivní a mimo hokeje hraješ ještě fotbal a házenou. Jak se ti tam momentálně daří?
Fotbal a házenou už závodně nehraju, protože toho bylo moc a já neměl skoro žádný volný čas. Tak jsem si nechal jen hokej, protože mě baví asi nejvíc, a taky, že je tady mnohem větší parta kluků, které znám už od malička a od přípravky jsme kámoši. No a mimo hokeje už hraju jenom florbal za školu, což mě taky baví.
Když jsi narazil na tu školu. Za pár dní bude pololetní vysvědčení. Bude u vás doma spokojenost?
Asi moc ne. Nejspíš budou dvě trojky, což není moc dobré. Rád bych měl jenom jedničky a dvojky, tak se o to pokusím aspoň v druhém pololetí.
Ještě se vrátím k hokeji. Ty momentálně hraješ pravidelně za béčko a nepravidelně za áčko. Chtěl bys to změnit, nebo ti to takhle vyhovuje?
Určitě bych chtěl hrát víc za áčko, protože tam se cítím líp a mám tam i víc kamarádů.
Co si myslíš, že je proto potřeba udělat, zlepšit nebo změnit?
Začít víc makat.
To je dobře, že to víš, ale nestačí to jenom vědět a říkat, ale především skutečně začít, což bych tobě i nám všem ze srdce přál. A k tomu samozřejmě i všechno nejlepší, hodně zdraví, a co nejvíc úspěchů ve škole i v osobním životě.
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 25.1.2020  Sršni "B" - HK Lev Slaný (sraz v kabině 10.30)
Zvěřina, Sadílek, Tvrdík P., Komárek, Jelínek, Klouček, Koubský, Mimra, Břinčil, Andrle, Závůrka, Malina, Bajer, Tvrdík Š., Němec.
neděle 26.1.2020  Sršni "A" - HC Benátky nad Jizerou (sraz v kabině 8.30)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Klouček, Hájek, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Král, Jelínek, Koubský, Mimra.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
OZVĚNY 22. TÝDNE
 
Borec týdne
 
Vítězství s příchutí dobrého výkonu
 
   Vánoční stromy už zmizely spolu s další vánoční výzdobou z našich náměstí a u některých i z obýváků. Klasická zima zatím spíš aspiruje na samostatnou kapitolu v knížkách dějepisu a slunce kdesi za neproniknutelnou olověnou oponou rezignovalo na smysluplnost svého zaběhlého řádu. A přesto jsou věci, které zůstávají, i tak pravidelné a neměnné. Ano, jsou to Ozvěny týdne, které vám, opět nabízí pohled do zákulisí i na hlavní scénu týmu mladších žáku kutnohorského SK. Tentokrát s pořadovým číslem 22.
   Nebudu chodit dlouho okolo horké kaše a rovnou vám prozradím, že hlavní událostí minulého týdne byl páteční minihokejový turnaj. Petr, který před pár dny přišel s tímto nápadem a především pak s rozdělením kluků do týmů podle jejich fanouškovské příslušnosti, si může klidně udělat další zářez úspěchu na pomyslnou pažbu své trenérské muškety, protože tohle byl zásah přímo na komoru. Zcela přirozeně nám vznikly čtyři týmy s téměř ideálním rozložením. HC Pardubice – 7 hrajících fanoušků, HC Sparta Praha – 6, HC Slavia Praha – 6, HC Kometa Brno – 5. Celý týden se týmy navzájem štengrovaly a zdravá rivalita a hecování probíhalo na všech stranách a při všech příležitostech. Což mi zase jen potvrdilo, že jedna z nejdůležitějších věcí, nutných pro úspěch jedno v jakém prostředí, je budování sociální inteligence. Protože když se dítě snaží uspět v nějakém kolektivu, tak se v něm musí umět chovat - nebýt lacině servilní a přitom ani neprovokovat negativní reakce či posměch, protože potom by ho to prostředí semlelo bez ohledu na jakoukoliv případnou převahu.
   Ale zpět k samotnému hokeji. Předzápasová nálada byla veselá, pohodová a zůstávalo jen v rovině spekulací, zda jde o projev enormní sebedůvěry, či správné dětské bezstarostnosti. Na úvod mě čekalo ještě jedno velmi milé překvapení. Nikdy jsem totiž nepředpokládal, že by mi mohla banda hokejových raubířů ve středovém kruhu sborově zazpívat - Hodně štěstí, zdraví. DĚKUJI. Nicméně pak už se týmy utkaly v základní skupině každý s každým a z celkového pořadí vznikly dvojice pro finálové duely. Hrálo se uvolněně, přesto ve slušném tempu a s nasazením, kde nikdo nikomu nic nedaroval. Takže zábava, která byla tou nejlepší průpravou pro hru na malém prostoru, kde není čas na dlouhé přemýšlení a hráč se musí rozhodovat a reagovat ve zlomcích vteřin. Takže abych doposud nesourodé informace nějak hutně shrnul: Celkovým vítězem se stali bratři v dresu brněnské Komety, kteří ve finále porazili Slávisty 8:6 a v boji o třetí místo zvítězila Sparta nad Pardubicemi 7:6.
   Abych nyní trochu vylepšit svou pověst hodnotově neutrálního pisálka musím uznat, že výsledky odpovídají tomu, jak se mi líbila hra jednotlivých týmů. Komeťáci předváděli nejlepší hokej s herní všestranností, pestrostí, vysokou intenzitou vnímání a rozhodování, se snahou hrát, spolupracovat a nejenom nahazovat puky na branku ze všech pozic. A za to si zaslouží pochvalu před nastoupenou jednotkou, rozvinutou zástavou a titul Borec týdne!
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC RYTÍŘI VLAŠIM   8 : 5   (3:1, 2:0, 3:4)
   Mužstvo mladších žáků „B“ si zpříjemnilo uplynulou neděli vítězstvím nad tradičním rivalem z Vlašimi. Přestože utkání skončilo obdobným výsledkem jako před čtrnácti dny (9:7), nadělili mladí kutnohorští hráči svým výkonem tentokrát trenérům i fanouškům výrazně větší porci radosti a spokojenosti.
   Celý zápas se odehrál ve velmi dobrém tempu a hra se svižně přelévala od branky k brance s velkým počtem šancí na obou stranách. I přes herní vyrovnanost, byl náš hokej ale účinnější a efektivnější, čemuž odpovídal i průběžný výsledek po dvou třetinách 5:1. Ne že by si Rytíři nevypracovali dostatek šancí, aby mohli pomýšlet na vítězství. Naopak. Možná jich měli i malinko víc, ale obrana hrála velmi dobře, a co prošlo, zlikvidovali spolehliví gólmani.
   V úvodu posledního dějství se nám to začalo trochu sypat. Tak je to ale vždycky, když se vyhrají úvodní části a začneme si myslet, že to již půjde samo. Přestali jsme prostě makat naplno, soustředit se a soupeře tak dostali sami do zápasu. Ještě, že se podařilo včas sundat kluky z hrušky a dohrát utkání v dobrém herním rozpoložení.
   S Rytíři to rozhodně nebylo jednoduché utkání a kéž by takto vyrovnaných a kvalitních zápasů odehráli kluci co nejvíc. Výhra je určitě cenná i proto, že většina kluků kvůli ní podala nadstandardní výkon. Pojďme si tedy po delší době trochu zase povrtat v jednotlivcích.
   Oba gólmani, Honza i Michal, zachytali velice dobře a byli oporou, na níž bylo spolehnutí. Každý tým má mít svého lídra a tím byl rozhodně Pavel. Dostatečně zkušený, produktivní, jehož předností byla technika a síla na puku. Jeho rukopis (střelce nebo nahrávače) neslo sedm z osmi vstřelených gólů Sršňů, což je naprosto vypovídající statistika o jeho kvalitách, ale i o tom, že příliš často odsuzoval spoluhráče jen do rolí diváků. Matouš K. potvrdil, že letos ušel velký kus cesty a z hráče pohybujícího se na hraně áčka a béčka to svým nedělním výkonem hóóódně převážil k áčkařů. Mimo snad jediného střídání naprosto bravurně náš nejlepší obránce a jeden z nejlepších hráčů vůbec. Martin taky moc dobře. V náročných herních situacích byl připraven a ne překvapen a jeho rozhodování bylo rozhodnější a suverénnější. Adam potvrdil svou herní vizitku pracanta a poctivce, který nevypustí ani zdánlivě prohraný souboj, přesto na něj už mám vyšší nároky a ty tentokrát ne zcela naplnil. Míra mě mile překvapil svou nezdolnou bojovností a výrazně zlepšeným vnímáním hry. Určitě jeho jeden z nejlepších dosavadních výkonů. Matouš B. i přes velkou snahu působil mdle a moc se neprosadil. Mám na mysli dovednostní i fyzickou stránku výkonu, kde chyběla větší explozivita, posuzováno optikou áčkového hráče přípravky a potencionálního hráče současného áčka. Tomáš se prosazoval a vypadal o poznání líp a snad se hrabe z období, kdy mu to moc resp. vůbec nešlo. Všichni si to přejeme. Matěj odehrál svůj lepší výkon, který rozhodně neurazil, ale ani nenadchnul. Byl docela silný na puku, dost se prosazoval, hodně se dostával do šancí, ale ty ne vždy dostatečně pohotově a dobře vyřešil. Jirka výrazně nechyboval, ale postrádal větší soustředění a rozhodnost jak v obranné tak v útočné fázi. Nelíbil se mi jeho lehkovážný přístup v některých situacích, díky čemuž přišel párkrát lacině o puk, skončit v osobním souboji s hokejkou za zády, nebo ji držel jak golfovou hůl oběma rukama nahoře. Petr mě naopak mile překvapil. Zodpovědný dozadu, aktivní dopředu, držel si post, včas posouval puky. Fajn a jen tak dál. Kuba vyloženě nezklamal a své si odehrál dopředu i dozadu. Přesto jsem od něj čekal víc a trochu pro mě propadl sítem zápasu bez výrazného povšimnutí. Šimon mě zase naopak docela mile překvapil a díky svému nasazení a aktivitě se přiblížil svým současným maximálním možnostem. A to je, pokud mě paměť neklame, všechno. A jestli ne, tak se omlouvám.
 
Sestava: Jan Sadílek (ø2), Michal Zvěřina (ø8), Pavel Tvrdík (+4), Jakub Komárek (+2), Matěj Mimra (-2), Matouš Bajer (-2), Tomáš Břinčil (+2), Matouš Klouček (+1), Jiří Koubský (+1), Šimon Tvrdík (-1), Adam Němec (+4), Martin Závůrka (+2), Petr Malina (+2), Miroslav Nekvinda (+1).
 
HC SPARTA PRAHA – HC PARDUBICE   2 : 1   (0:0, 1:1, 0:0, 1:0)
   Nebojte, nehodlám zde popisovat utkání, které výrazně lépe již zhodnotili profíci na svých místech. Ale po kratší úvaze se stalo cílem mého snažení jen zaznamenat v krátkých glosách náš společný výjezd do O2 Arény na hokej.
  • Petr se mě již týden předen ptá, jestli mu dám „Borce týdne“, když půjde do sparťánského VIP v pardubickém dresu. Zřejmě se chce jednou za dlouhých zimních večerů svým vnukům chlubit tímto titulem, jako se Hrabalův Dítě chlubil habešským císařem. V rámci smíru si nakonec nebere dres ani jeden z nás.
  • ve dvě hodiny vyrážíme směr sídelní město s usměvavým a jako vždy dobře naladěným Romanem v čele – tedy za volantem
  • v Mekáči se oproti plánu nestavujeme, ale nehledejte za tím nějaký zlý úmysl. Jen nám cestu komplikuje nehoda na dálnici. Ovšem náš Roman a jeho dva navigátoři si stejně dobře poradí na šestiproudé dálnici, kterou v České republice nemáme, jako s objížďkou po silnici páté třídy, které tu oficiálně taky nemáme, ale znáte to…
  • cesta je tak občas úzká jak v pubertě blůzka, ale náš PAN řidič to zvládá, poněvadž je to FORMÁT
  • poděkování a pochvala všem, kteří vzali pro tento případ do busu na společnou konzumaci buchty, pizzy a ostrouhankované vepřové, abychom náhodou neměli hlad
  • a pokud ho i přesto někdo náhodou má, tak mu vysvětluji, že my tady v Evropě nemáme hlad, ale jenom chuť k jídlu
  • společná cesta autobusem je tak vskutku pozoruhodná studnice poznatků a životních mouder a rozhodně zábavnější než televizní Výměna manželek
  • přijíždíme k hale a Pardubáci mezi námi nadšeně mávají šálami na sparťanské fanoušky, kteří jim odpovídají známým gestem se zdviženým prostředníčkem, pročež Roman přemýšlí, že autobus zaparkuje raději o několik bloků dál.
  • ano už příjezd před Sportovní halu dnes nesoucí hrdě název O2 aréna je pro nás „venkovany“ velký zážitek.  
  • při prodírání se davem fanoušků do haly si připadám jako Eichmann utíkající před Mossadem
  • správní diváci si oblékají dres a mají šálu, přestože je v hale jak ve skleníku
  • poměrně dost návštěvníků nahrává atmosféru na svůj chytrý telefon, otázkou ovšem zůstává, co se záznamem kamarádů skandujících stachanovská hesla budou později dělat
  • o komerční přestávce vjíždí na kluziště čističi ledu s hrably a během několika vteřin vytvoří za brankami závěje, které být v ulicích, tak nadšenci vytahují běžky
  • mladé spoře oděné dívky přitom v uličce divákům tančí a myšlenky se poměrně rychle z oblasti „sakra, té holce ale musí být zima“ dostanou do revíru „proč jí sakra ještě nesundaj tu sukýnku“
  • hokej je zatím poměrně nezáživný, protože oba týmy příliš často jen omílají puky po mantinelu
  • o přestávkách se tvoří fronty - dámy stojí v těch u toalet a pánové na pivo
  • oprava: dámy stojí v těch u toalet a pánové na Staropramen
  • alkohol dělá lidi spokojenější s předváděnou hrou
  • jídlo je tak drahé, že lidi přechází hlad
  • hře dává potřebný impuls až vedoucí branka Pardubic
  • Sparta srovnává povedenou individuální akcí na 1:1 a já mám opět pocit, že se hraje jen a půl plynu
  • utkání dospělo do prodloužení, kde vzal osud do svých rukou Lukáš Pech a Sparťané se radují
  • ve finále jsou všichni spokojení a opět se potvrdila má tzv. Pollyanovská životní filozofie, že vždy se dá najít něco, z čeho se člověk může radovat – Petr z jednoho bodu a z toho, že to nebylo tak zlé, jak se obával a já ze dvou bodů, a že to bude příště snad lepší, než jsem očekával
  • a tak jsme se radovali všichni
   Rád bych touto cestou ještě velice rád poděkoval Aleši Němcovi, který stál organizačně za celou akcí, která se náramně vydařila a vám ostatním přeji co nejlepší lednové dny a hodně dobré nálady, se sněhem či bez něj.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ 
 
 
   Přiznávám, i když nevím proč, nemám měsíc leden v nějak zvlášť velké oblibě. Nevím, čím si to zrovna tenhle měsíc zasloužil, vlastně mi nikdy nic špatného neprovedl a naopak je měsícem mého narození. Jenže to mu v mých očích žádné plusové body nepřihraje, protože to nijak zvlášť neprožívám. Ať si totiž slaví narozeniny rodiče, pro které bylo, jak doufám, mé narození vyvrcholením dlouhého očekávání a příprav. Ale proč já, který o něm mám jen pár informací z doslechu, z kterých stejně vyplývá, že jsem proti němu v té chvíli hlasitě protestoval, protože mě zbavilo všech dosavadních životních jistot a vykoplo do prostoru, který se nezdál být na pohled nijak přátelsky naladěný. Nicméně jako malý úplatek, kterým si leden snaží v mých očích vylepšit svůj dost negativní profil, vnímám zajímavou událost, která se uskutečnila tři dny před mým narozením. 14. ledna 1967 se totiž v San Francisku konala demonstrace s názvem Human Be-In, která je považována za počátek zlaté éry hnutí hippies neboli květinových dětí. V tomto slunném městě na západě Spojených států se tehdy sjelo přes 20.000 mladých lidí, aby poprvé masově představili svůj způsob života. Generace dětí, která vyrůstala v poválečném drilu a odříkání, měla najednou dlouhé vlasy, v nich květiny, hadrové oblečení, provokativně uvolněné chování, experimentovala s drogami a sexuálním životem, ale hlavně odmítala všechno, co bylo svaté pro generaci jejich rodičů - tvrdou práci, každou neděli do kostela, dům na předměstí, zkrátka to všechno, čemu se po válce říkalo „Americký způsob života“. Vyčítali svým rodičům posedlost konvencemi a správným vzhledem s řádně učesanými vlasy, místo zájmu o chudobu a rasovou diskriminaci. Především ale odmítali válku ve Vietnamu a atomové testy. Po této akci se tak začali sjíždět do San Franciska nejen radikální studenti z okolí, ale mladí lidé v podstatě z celých Spojených států. Jejich centrem se stala stará viktoriánská čtvrť Haight-Ashbury, kde v jednom bytě najednou bydleli i desítky lidí, kteří se o všechno dělili. Tady se žilo jinak. Nebyla tu nesnášenlivost, nezáleželo na barvě pleti, náboženství, či sexuální orientaci, ale naopak zde bylo hodně hudby, protože rockoví muzikanti vždycky nejlíp symbolizovali vzdor proti konvencím. Žilo se tu ovšem i s pomocí psychodelických drog, obzvlášť LSD a marihuany, ale hlavně se tu žilo láskou, hodně volnou láskou. Také proto se událostem roku 1967, které následovaly po Human Be-In začalo přezdívat „Léto lásky“. Bylo jasné, že tenhle pozoruhodný způsob života musí dřív nebo později narazit na okolní svět. V uvozovkách normální Američané začali žehrat, že hippies nepracují a neplatí daně a úřady je začali pronásledovat, když pálili své povolávací rozkazy do Vietnamu. Čtvrť Haight-Ashbury, jejíž pár ulic začali najednou obývat desítky tisíc lidí, se bohužel stala rejdištěm i pro zloděje a ztroskotance, kteří drogám úplně propadli. V srpnu 1969 se hnutí ještě vzchopilo ke své vůbec největší akci, a to v oboru, který mu šel nejlíp – v muzice. Na poli u městečka Woodstock ve státě New York uspořádali největší koncert, jaký byl do té doby na světě k vidění. Na festival lásky, míru a hudby se tehdy sjelo půl milionu lidí, jenže to už byla jen labutí píseň celého hnutí. Následovala série událostí, která zlatou éru květinových dětí s jejich ideály lásky a míru, se začátkem sedmdesátých let, definitivně změnila v minulost. Hippíci si z většiny ostříhali vlasy, nastoupili do práce a pořídili si dům na předměstí. Ale jejich odkaz změnil celý západní svět. Od sexuální revoluce až po mnohem vstřícnější postoj ke všemu odlišnému. A tak jsem moc rád, že dnes už mladí lidé nemusí zažívat pocity, které i já dobře poznal, kdy se na ně většinová společnost dívá skrz prsty jen kvůli jejich názorům, vzhledu, nebo délce vlasů.
   Teď již ale honem honem do žhavé současnosti za naším oslavencem Tomášem Břinčilem.
 
Ahoj Tomáši. Tento týden ti bude dvanáct let. Jak to prožíváš?
V sobotu osmnáctého budu mít oslavu doma s rodinou, a na to se opravdu moc těším. Většinou si s bráškama, bratrancem a dědou hodně hrajeme. Nejdřív to bývaj „Dostihy a sázky“, které jsou klidně i na čtyři hodiny a pak třeba ještě dáme „Nerfky“.
A co dárek? Máš nějaké přání, nebo to bude překvápko?
No, my už to máme vybraný a dokonce i dovezený domu, protože se to vyplatilo výhodně koupit. Takže dostanu novou herní židli. To je taková židle s polštářkem, která je přesně tvarovaná, abych mohl sedět u počítače a neničil si přitom záda.
Jak se ti líbili letošní Vánoce a prázdniny?
Tak Vánoce se mi líbili moc, protože jsem dostal to, co jsem si přál. A prázdniny taky, protože byly hodně dlouhý.
A co jsi tedy dostal, pokud to není tajemství?
Doslal jsem plátno na malování, akrylové, olejové, vodové barvy, asi padesát štětců a reproduktor.
Podle toho usuzuji, že rád maluješ.
Ano baví mě to, a proto jsem si to přál. Včera jsem zrovna začal nový obraz – Stůl s ovocem.
Tak to je krásný. Doufám, že mi jednou něco ukážeš. Pojďme ale dál. Jaký byl návrat po prázdninách zase do školy?
Docela ostrý. Hned první hodinu jsme psali test z češtiny. Paní učitelka nám totiž řekla, že to buď budeme psát den před prázdninami, nebo první po nich. Já to tedy chtěl psát hned, dokud jsem si to ještě pamatoval, ale většina dětí ne. Mimoto nás ale i tak teď hodně honěj a už jsme psali několik písemek a budeme psát ještě další.
Pojďme tedy raději od školy k ledu. Jak jsi zatím spokojený s letošní sezónou?
Spokojený jsem jako hodně, protože jak se posunuly ty ročníky, tak zase hrajeme s těma staršíma klukama, což mi vůbec nevadí. Hraje se mi tak dobře a baví mě to takhle.
A jak jsi spokojen se svými výkony?
Jak jsem byl nemocný a chyběl jsem, tak Komár obsadil mé místo v áčku a zatím tam zůstává. V tréninku tak jsem teď většinou v modré nebo žluté lajně, ale naučil jsem se díky tomu tu lajnu víc táhnout a nejenom hrát a doplňovat Pepu a Pavla. Takže si myslí, že mi to nakonec hodně pomohlo a zlepšil jsem se díky tomu.
Já to takhle vnímám taky, ale jsem rád, že i ty. Přesto chtěl bys své postavení v týmu vylepšit?
Tak každý chce hrát v áčku a já samozřejmě taky, jenže si to musím vybojovat a zasloužit.
Tenhle víkend jsi hrál v obou zápasech za áčko. Byl jsi tedy spokojen?
Hrálo se mi dobře, akorát jsem se moc nevyspal. V sobotu jsem usnul asi v půl jedenáctý a probudil se už v půl čtvrtý a od té doby už jsem neusnul. Jinak v sobotu to byl dobrý zápas, který mě hodně bavil. Gól a asistence, takže super. Dneska jsem, ale myslím, už nehrál tak dobře jako včera. On to byl taky ale mnohem těžší a rychlejší soupeř.
V čem by ses chtěl ještě víc zlepšit, abys hrál za to áčko pravidelně?
Tak asi bych měl přidat v tom, abych dokázal hrát celý zápas naplno. Mně se totiž stává, že odehraju třeba dvě třetiny dobře a ta třetí nestojí za nic. Nebo jeden zápas mi to jde a druhý nic moc. Takže abych podával vyrovnanější výkony.
Co tě na hokeji nejvíc baví a nebaví?
Tak samozřejmě dávat góly, ale to baví asi každého. Jinak mám rád kombinační hru a hodně nahrávek. Nemám moc rád tvrdou kontaktní hru a někdy se i fakt bojím chodit do soubojů, když jsou ti hráči příliš tvrdí. Teď už je to ale myslím lepší a budu se snažit, aby to bylo ještě lepší, protože vždycky se daj věci zlepšit.
K tomu snad není co dodat. Tomáši děkuji za hezký rozhovor a přeji všechno nejlepší, štěstí, zdraví, pohodu, a aby každý den ti přinesl nejen nějaké to zlepšení na pomyslné stupnici dovedností, ale i něco nového, pozitivního a především společnost dobrých přátel.
 
 
 
NOMINACE
 
neděle 19.1.2020  Sršni "B" - HC Vlašim (sraz v kabině 11.00)
Zvěřina, Sadílek, Tvrdík P., Komárek, Němec, Klouček, Koubský, Mimra, Břinčil, Andrle, Závůrka, Malina, Bajer, Tvrdík Š., Nekvinda.
neděle 19.1.2020  Výjezd do O2 Arény na zápas Sparta - Pardubice (odjezd od ZS 14.00)
Bajer 1/1, Hruboš 1/2, Jelínek 0/1, Král 1/2, Malina 1/2, Němec 1/2, Nevole 1/0, Zvěřina 1/1, Sirotek 1/0, Komárek 1/3, Závůrka 1/1, Sadílek 1/1, Břinčil 0/1, Mimra 1/1, Tvrdík Š. 1/2, Dvořák 1/1, Tvrdík P. 2/1, Polívka 1/0, Hájek 1/1, Koubský 0/1, Hynková 0/1, Klouček 0/1.
cena: autobus 90,- Kč na osobu, dospělácká vstupenka 100,- Kč, dětská vstupenka 50,- Kč
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
  
 
 
OZVĚNY 21. TÝDNE
 
Borec týdne
 
Sršni zvládli náročný víkend
 
   Doufal jsem, že čas by se ve vánočním období mohl trochu zpomalit, ale nestalo se; naopak, zdálo se mi, jako kdyby do cíle starého roku finišoval ze svých posledních sil, takže najednou je po Vánocích, po oslavě Nového roku i po Třech králích a zbývá nám už jen "obyčejný" leden. Ještěže i v novém roce máme kolem sebe takové jistoty, jako jsou třeba Ozvěny týdne, u jejichž dvacátého prvého dílu vás srdečně vítám.
   Stejně jako život okolo nás, tak i tréninkový rytmus v naší kabině se opět vrátil do obvyklých kolejí. V pondělí jsme trochu podrilovali bruslení, především pak bruslení s pukem a v dalších cvičeních se víc zaměřili na rychlé a pohotové zakončení v různých situacích a místech hrací plochy - protože kdo chce dobrou střelu míti, musí Kolaloku píti. Ve středu byl s námi na ledě znovu Jenda Tvrdík, který aktivně pomáhal s tréninkem a okořenil ho svými ukázkami, radami a zkušenostmi na svém stanovišti. Podobnou příležitost nemohou naši mladí hokejisté prožít každý den, a tak dík za ní. Co ovšem bylo, je a bude samozřejmostí každé naší tréninkové jednotky, jsou herní cvičení a různé modifikace her s jednoduchým a složitým podmětem, které musí hráč řešit svým vlastním rozhodnutím a volbou provedení. Pouze tisíce takto prožitých a vyřešených situací totiž mění jeho herní inteligenci a probouzí v něm opravdovou radost ze hry. S tím musí ale jít ruku v ruce i adekvátní tréninková disciplína, soustředěnost a nasazení. No a toho se na pátečním tréninku některým nedostávalo, až jsem byl přinucen udělat pár změn ve víkendové nominaci. Nedělám takové věci rád a naopak jsou mi velice nepříjemné, ale nemám lepší řešení, chuť a ani energii jak neustále zlepšovat laxní provedení a pozornost těchto hráčů. Když totiž budu dělat a říkat jen to, co chtějí slyšet, tak se budou jistě cítit dobře, ale nepomůže jim to se zlepšit a dostat se dopředu. Ale třeba je všechno jinak...
   Co ale určitě platí a již nyní si můžete zapsat výrazně do svých diářů je termín letošního soustředění ve Sporthotelu Kácov 16.8. – 23.8.2020. Tak si prosím naplánujte dovolené tak, abychom se tam pokud možno sešli v kompletní sestavě. Další organizační info je, že z důvodu naší účasti na dvoudenním turnaji v Turnově, předehrajeme zápas posledního kola nadstavby (28.29./3.) s Popovicemi již v sobotu 22.2.2020 (to si numerologové smlsnou).
   No a tradičně poslední odstavec věnuji Borci týdne – Pavlu Tvrdíkovi. Je tedy pravda, že ve středu jsem ho nejdřív pořádně zpražil, když projektil z jeho hokejky jen těsně minul mou hlavu, ale po této lázni se vzpamatoval a patřil v tréninku jednoznačně k nejlepším. Jeho pohybová a dovednostní úroveň je vysoká, což je jeho nejsilnější a zároveň i nejslabší stránka. Je totiž velmi silný na puku, ovšem ty tahá sám, předržuje a nahrávka většinou přichází jen z nouze až v momentě, kdy „Já“ už s tím sám nic nedokážu udělat. Díky tomu je vztah spoluhráčů k Pavlovi ambivalentní: Jsou rádi, že jsou s ním v jednom týmu, protože v kabině je komunikativní, dobrý kamarád a ve hře si odmaká své a dá nezpochybnitelné a důležité množství gólů. Ovšem pro hru do kombinace mají vedle sebe raději jiné spoluhráče. Nicméně já musím ocenit, což právě teď dělám, že tento víkend díky marodce a „škatulatům hejbejte se“ v naší sestavě, táhnul hru druhé lajny, každé střídání byl na ledě cítit, hledal neotřelá řešení a prokázal i střelecký instinkt. Ovšem pokud bude chtít a vím, že by chtěl, si zahrát i v první lajně, musí vnímat výtky svých spoluhráčů a nás trenérů a pozměnit svou hru víc směrem k herní spolupráci a souhře.
   No a jak zvládli Sršni své mistrovské zápasy nejenom z pohledu Pavla, ale celotýmového se dočtete právě teď.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – HC KOBRA PRAHA   11 : 6   (3:1, 6:1, 2:4)
   Sršni odkrojili v minulém týdnu ze svého sezónního programu hned dva sladké díly najednou. V sobotu započali další těžbu cenných mistrovských bodů v údolí říčky Vrchlice, kde na ně ovšem číhala pražská Kobra.
   Do zápasu jsme nastoupili bez našeho kapitána Honzy Knížka a v prvních střídáních bylo patrné, jak jsou Sršni bez tohoto hráče nejistí - jakoby tělo bez duše. Postupem se ale se vzniklou situací líp a líp srovnávali, hodně bruslili, aktivně napadali na hranici rizika, tlačili se do zakončení – prostě začali hrát svou hru. Postupně tak přišlo na řadu to, co si každý trenér mládeže přeje; nemusí nijak točit se sestavou, důrazně udílet pokyny hráčům, a ti mu to vracejí tím, že na ledě i na střídačce hokejem úžasně žijí. Ve tvářích kluků bylo jasně vidět, jak je hra baví, což byla největší odměna pro mě a pro ně zase vedení 3:1 po dvaceti minutách.
   V druhé třetině náš parádní a divácky atraktivní hokej gradoval. Žádné tahání puků individuálně přes celé hřiště, ale hra plná přihrávek, kdy puk lítal bez zdržení z hokejky na hokejku, to bylo něco, co je můj sen moderního hokeje. A k tomu jsme zasypali pražský tým šestigólovou lavinou, z níž některé byly jak z hokejové čítanky.
   Do posledního dějství jsme tak nastupovali s vedením 9:2, což nás trošku uspokojilo a naše hra sklouzla do pasivity, čehož hosté dokonale využili. Kobra nás během tří minut zaslouženě třikrát uštkla a napřimovala se k mnohem většímu ataku. Museli jsme proto rychle pár věcí změnit, aby se neopakoval scénář „Nymburk“. Cením si toho, že možná poučení, čí zkušenější, jsme tentokrát dokázali silou a vůlí znovu pozvednout náš prapor a vrátit se do zápasu, abychom se nakonec radovali z výhry poměrem 11:6.
   I přes několikaminutový výpadek v poslední části jsem byl s naší hrou moc spokojen a především pak přechod přes střední pásmo byl tentokrát vynikající. A tak jediný nepříliš hezký moment tohoto zápasu pro mne byl přístup trenérů Kobry Praha. Kobra měla šikovné kluky, kteří hráli dobrý a nikterak brutální a zákeřný hokej, což se jim ale zřejmě nelíbilo. Motivační řeč, která se ovšem valila z kabiny hostů po druhé třetině: „Zabte je. Musíte je zabít“ se zase musí absolutně eklovat všem, co mají s hokejem a mládežnickým obzvláště, co do činění. Osobně toto považuji za hnus a obyčejné buranství, ač jsem jen z Kutné Hory.
 
Sestava: Sam Nevole (ø2,8), Michal Zvěřina (ø13,3), Josef Dvořák (+6), Dominik Hruboš (+5), Marie Hynková (+5), Tomáš Hájek (+8), Štěpán Lipský (+8), Pavel Tvrdík (0), Matěj Mimra (+1), Matouš Bajer (-4), Tomáš Břinčil (+1), Štěpán Jelínek (-3), Šimon Král (-1), Matouš Klouček (0).
 
SLAVOJ VELKÉ POPOVICE - SK SRŠNI KUTNÁ HORA   4 : 5   (0:2, 2:1, 2:2)
   Hodinu před nedělním polednem vyrukovali do své další ligové bitvy mladší žáci na ledě popovických Kozlů. Podle postavení obou týmů v tabulce se mohlo zdát, že vítězství by nemuselo viset až tak vysoko. Ale znáte to…
   Od začátku utkání jsme měli mírnou herní převahu, kterou jsme dokázali v první třetině dvakrát zúročit, přesto to nebylo rozhodně jednoduché utkání. Kozlíci s námi dokázali držet krok a někteří jejich hráči nám i evidentně zle zatápěli. Například popovická raketa s číslem 13 (loňský vítěz Olympiády dětí a mládeže v rychlobruslení) byl doslova k nezastavení i našimi nejlepšími bruslaři. A tak především díky dobře pracující obranně a výbornému Samovi v brance jsme si podrželi vedení 0:2 i do druhé části.
   Ani v té to nebyl zrovna nejkrásnější hokej, ale spíš urputná bitva o každou píď ledu o každý puk. Hra měla tempo a po každé ztrátě puku následoval okamžitě rychlý protiútok. Z velkého množství šancí na naší straně vykvetl ale již jen jeden gólový okamžik, a tak jsme museli během přestávky řešit nepříjemnou zápletku, protože domácí v posledních dvou minutách druhé části snížili na 2:3.
   Na začátku třetí třetiny jsme na chvíli stáhli sestavu na deset aktuálně nejživějších hráčů a záhy se nám podařilo opět odskočit na rozdíl tří branek. Popovičtí se ale nevzdávali a ze spousty svých šancí vytěžili v 52.minutě korekci výsledku na 3:5 a mohutně finišovali. Aby toho nebylo málo, tak dvě minuty před koncem propadlo Samovi nahození z úhlu - 4:5. Na dramatický závěr i s power-play tak bylo zaděláno, až museli fans dobíjet kardiostimulátory. Kluci si to ale poctivě dobojovali a vtiskli tak svému víkendovému účinkování punc stoprocentního lesku.
   Utkání nabídlo slušnou herní kvalitu, výborné individuální výkony a dramatickou koncovku. Kluci se za svůj výkon, který předvedli na ledě kvalitního soupeře, v žádném případě nemusí stydět, přestože se nevyhnuli herním výpadkům. V zápase dostali příležitost i někteří hráči B-týmu a proti vesměs o rok starším soupeřům to neměli vůbec jednoduché. Kluci se s tím ale dokázali vypořádat, odehráli si své a takový Martin si nejednou počínal jako zkušený mazák. Právě takovéto zápasy a takové bitvy dělají mužstvo mužstvem a hráčům za to patří mé poděkování.
 
Sestava: Sam Nevole (ø4), Jan Sadílek (0), Jan Knížek (+2), Dominik Hruboš (+2), Tomáš Hájek (-1), Štěpán Lipský (-1), Josef Dvořák (0), Pavel Tvrdík (-2), Štěpán Jelínek (+2), Šimon Král (+2), Matěj Mimra (+2), Tomáš Břinčil (-2), Matouš Klouček (0), Šimon Tvrdík (0), Adam Němec (-1), Martin Závůrka (0).
 
   Dalo by se říci, že parádní víkend, který uzavřel první polovinu nadstavbové části. Po kolapsu v Nymburce jsme se rozjeli ke skvělé vítězné šňůře, která nás vyšvihla až na trůn naší skupiny. Nicméně je před námi ještě druhá polovina soutěže a ta bude mnohem náročnější a trnitější. Je mnoho kvalitních konkurentů na naše místo a žádný ze soupeřů nám nedá nic zadarmo. Naopak musíme počítat s maximálním nasazením a motivací všech našich soupeřů. Bude to tedy ještě hodně těžké a výsledek bude závislý na formě klíčových hráčů, atmosféře v týmu a na sportovním štěstí. Já ale pevně věřím, že na sobě budeme dál poctivě pracovat, zlepšovat se a do každého zápasu půjdeme řádně připraveni.
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 11.1.2020  Sršni "A" - HC Kobra Praha (sraz v kabině 8.15)
Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Jelínek, Král, Mimra, Klouček, Koubský, Bajer, Břinčil.
neděle 12.1.2020  Slavoj Velké Popovice - Sršni "A" (sraz v kabině 9.15 - zápas pouze MŽ)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Jelínek, Král, Břinčil, Němec, Závůrka, Malina, Klouček, Tvrdík Š., Mimra.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
OZVĚNY 20. TÝDNE
 
Borec týdne
 
Další, prosím!
 
   V minulých Ozvěnách jsem se s vámi loučil s tím, že příště se již vydáme společně vstříc „dvacátým létům“, ovšem byl jsem přítelem matematikem upozorněn, že dekáda nezačíná teď, ale správně až za rok, což uznávám, ale vnímám přece jen určitý rozdíl mezi pojmy „třetí dekáda“, kde akceptuji matematický výklad (21 až 30), a „dvacátá léta“, kde dávám přednost výkladu lingvistickému (roky 20 až 29). Ať tak či onak, nic to nemění na tom, že vás s potěšením vítám v roce 2020 u 20. Ozvěn týdne.
   Tento týden se narychlo upekla společná návštěva hokejového zápasu Sparta – Pardubice v O2 Aréně v neděli 19.1.2020. Předpoklad je, že bychom odjeli od ZS autobusem po skončení zápasu našeho béčka s Vlašimí – cca – 14.00 hod.. Zápas v Praze začíná v 16.00, takže předpokládaný návrat okolo 20.00 hod. Nezapomeňte všechny fanouškovské insignie toho svého klubu a především dobrou náladu. Už teď jsem zvědavý, který kotel to v autobuse na body vyhraje. Jinak cena busu bude přesně rozpočtena podle počtu cestujících a vstupenky podle její pořizovací hodnoty.
   Abych se ale vrátil do kutnohorské arény. Tam se minulý týden ještě nesl částečně v prázdninovém režimu. V pondělí se utkali rodiče se svými potomky, v pátek vyrazila drtivá část naší kabiny na společnou lyžovačku do Alp, a tak jediný plnohodnotný trénink jsme měli ve středu. Tento tréninkový výpadek byl hodně znát především v sobotním zápase, ale v neděli již naše mašina jela opět po té správné koleji.
   Poslední odstavec dnešního úvodníku bude tradičně věnován Borci týdne a tím se pro mě, ale věřím i pro ostatní, stal Honza Sadílek. Jeho nula na Nikolajce nebyla žádná vymrzlá chudinka, ale poctivě vyčapaný shutout. Honza rozhodně patřil k největším oporám v tomto zápase a s ním v zádech nabíral náš tým jistotu a mohl se dostatečně soustředit na útok s vědomím, že některá zaváhání a minely spolehlivě uhasí. A on to zvládl na výbornou. I díky tomu se vítězné tažení kutnohorských mladších žáků po víkendu protáhlo už na jedenáct utkání v řadě. Tentokrát ovšem začneme zápasový přehled z jiného soudku a slovo proto předávám Víťovi, protože já jsem na místo tradičního souboje generací musel narychlo do rachoty.
 
RODIČE – DĚTI   5 : 5 
   Tak se nám rok s rokem sešel a naši borci opět nastoupili ve vzájemném zápase proti svým stvořitelům zastoupeným obojím pohlavím. Souboj to byl nelítostný od samého začátku až do smírného konce! Výsledek 5:5 by mohl vypovídat o vyrovnaných silách, jenže nenechme se mýlit! Grupa rodičů na Sršní potěr vlétla bez slitování a naši mlžáci od začátku tahali za kratší konec. Trenér Polívka, jako hlavní arbitr, byl k oběma stranám shovívavý, a jak říkají sportovní komentátoři, pískal rovinu. A to až tak, že avizovaný konec za stavu 5:4 pro "seniory" posouval a posouval jako fotbalový sudí, až málem nevyjela rolba. Takže v několikáté "poslední minutě" mládežníci srovnali. Maminy a tatíci tedy museli sosat šampáňo z lahve a mladíci si užili svůj vítězný pohár z víkendového turnaje plný svého lahodného moku.
 
mlžáci: góly – Hruboš 2x, Hájek 1x, Klouček 1x, Knížek 1x.
            asistence – Hájek 1x, Knížek 1x, Dvořák 1x.
senioři: góly - Tvrdík P. 1x, Tvrdík R. 1x, Knížek 1x, Koubský 1x, Tvrdík A. 1x.
               asistence – Břinčil 1x, Němec 1x.
 
P.S. V rámci vyváženosti zpravodajství si beru slovo zpět a ještě dodávám info, které jsem vyslechl i z druhé strany před středečním tréninkem v kabině, a které zapomněl Víťa zmínit. A to, že rodiče hráli s maminkami v šesti a někdy i sedmi lidech na ledě. Že do svého „selectu“ povolali juniora a že Simču bez výstroje takticky postavili před branku, aby nemohli střílet golfem. Nicméně výsledek nesmlouvavého souboje nakonec není až tak důležitý, jako to, že triumfovala skvělá zábava a radost ze společných chvil na ledě.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC RYTÍŘI VLAŠIM   9 : 7   (2:3, 3:3, 4:1)
   Mlžáci se po vánoční přestávce vyplněné dvěma vítěznými turnaji vrátili do zápasového kolotoče přátelským utkáním našeho béčka s Rytíři z Vlašimi. Po přístupu některých hráčů k tréninkům po novém roce, jsem měl ovšem vážné obavy, že soupeřovi nebudeme stačit a bohužel jsem se nespletl.
   Naše hra nebyla dobrá. Chyběla jí jiskra, pohyb, nasazení a důslednost. Na některých hráčích bylo patrné, že čtrnáct dní pořádně netrénovali. Na jiných, jak se domnívají, že po turnajových úspěších to už asi půjde samo. Ve sportu to tak ale naštěstí nefunguje, a tak se Rytíři záhy ujali vedení 0:3. Poté už se střelecky probudili i Sršni a snížili na 2:3, ovšem výrazné herní probuzení to nepřineslo. Přestože jsme téměř celý zápas jen doháněli jednobrankové manko, tak se nám podařilo v posledních minutách třemi rychlými zásahy obrátit kartu a strhnout vedení poprvé na svou stranu. Mladým Sršňům se vyplatilo bojovat až do posledních chvil a odměnou se jim stalo konečné vítězství 9:7. Ovšem vítězství, které tentokrát neneslo žádná blyštivá cingrlátka v podobě parádních akcí a pěkného hokeje. Nicméně i takové zápasy jsou pro hráče velmi poučné. Zápasy, kdy jakoby nic nejde, kdy se herně nedaří, nohy nejezdí, puky odskakují, trenér je nespokojený s výkonem, hráč se cítí úplně dole, a přesto se dokáže zvednout… Zapamatujte si ty pocity, ty detaily, které to změnily a na poslední chvíli vás vyšvihly nahoru. Ještě mockrát budete dole a prohrávat, ale to poznání, že se to dá zlomit a vyhrabat se z toho, je cenné.
 
Sestava: Sam Nevole (ø6), Michal Zvěřina (ø8), Josef Dvořák (+5), Jakub Komárek (+5), Adam Němec (+1), Matouš Klouček (+1), Jiří Koubský (+1), Matěj Mimra (0), Tomáš Břinčil (+3), David Andrle (-1), Martin Závůrka (+1), Petr Malina (+1), Matouš Bajer (-3), Miroslav Nekvinda (-4), Šimon Tvrdík (-3).
 
HC SMÍCHOV 1931 - SK SRŠNI KUTNÁ HORA   0 : 3   (0:1, 0:2, 0:0)
   Na víkendovou návštěvu mladých kutnohorských hokejistů rozhodně nebudou vzpomínat s láskou v Praze na Smíchově. Nejprve jsme předzápasovou rozcvičkou udělali budíček jedné místní obyvatelce již v 8.30, která jen těsně před spácháním trestného činu upustila vzniklý přetlak hysterického záchvatu masivním výlevem fekálních výrazů na naši adresu, abychom pak ve velkém šlágru tohoto kola, zahnali smíchovské Lišky zpět do svých nor i s třemi broky v kožichu.
   Utkání dvou přímých konkurentů o místo na výsluní v naší skupině se hokejová nuda vyhnula velkým obloukem. Zápas měl od první do poslední minuty náboj i dobrou kvalitu. Hra se přelévala z jedné strany na druhou a hráči obou týmů v tušení, že dnes si mohou sáhnout na body, hráli s opravdovým nasazením. První gejzír radosti vytryskl na naší střídačce v čase 17´17“, když Dominik vyslal Honzu do bruslařského souboje s domácím hráčem. Ten ho sice vytlačil mimo branku, ovšem Honza předvedl, že má ruce „od Boha“ a střelou z téměř nulového úhlu vymetl horní růžek brány – 0:1.
   Druhá třetina pokračovala ve stejném duchu a ve dvacáté šesté minutě dvorní nahrávač zápasu Dominik, tentokrát naservíroval ideální puk na osu Matějovi, ten se rychlou kličkou do protipohybu bránícímu hráči dostal za jeho záda a krátkým švihem vyhnal pavouky z dalšího smíchovského růžku – 0:2. V závěru třetiny se na našem pohybu již začaly viditelně projevovat všechny ty nalítané kilometry z dosavadního průběhu zápasu, ale taky se ukázalo opravdové srdce, chuť obětovat se pro kolektiv a lačnost po výhře. Ze střídačky jsem u kluků pozoroval opravdový zápal pro hru, a když minutu před klaxonem při našem oslabení Dominik obětavě vybojoval puk a poslal Honzu do brejku, bylo to již 0:3.
   Poslední třetina další změnu skóre nepřinesla, přesto hokej se hrál parádní a na krev celých dvacet minut. Na tomto místě musím ocenit i soupeře, že chtěl hrát až do konce hokej a neuchýlil se k faulům a tvrdým zákrokům, jak to někdy na konci takovýchto zápasů bývá.
   Všem Sršňům do jednoho děkuji za jejich přístup a nasazení, a hlavně za to, že se jim podařilo splnit to, co jsme si před zápasem v kabině řekli. Svůj výkon založili na velké bojovnosti, a to je pro nás trenéry vždy velké pozitivum. Měli jsme i trochu štěstí, když nás v řadě situací podržel vynikající Honza v bráně. Na druhé straně nebylo nic podstatného, co bych mohl hráčům vytknout. Byl to prostě krásný vyrovnaný souboj, hrálo se na riziko a hokej je hra chyb; kdo je umí potrestat, ten vyhraje. My jsme to tentokrát dokázali líp, a tak to pro nás dopadlo dobře.
 
P.S. Velké poděkování rodině Dvořáků, kteří kvůli nedělnímu zápasu byli ochotní překopat celý itinerář své dovolené a odjezd na hory odložili o jeden den. Dík.
 
 
Sestava: Sam Nevole (0), Jan Sadílek (ø0), Jan Knížek (+3), Domink Hruboš (+3), Tomáš Břinčil (0), Tomáš Hájek (+3), Štěpán Lipský (+3), Josef Dvořák (0), Pavel Tvrdík (0), Jakub Komárek (0), Matouš Klouček (0), Šimon Král (0), Matěj Mimra (+2), Jiří Koubský (0).
 
   Závěrem přeji všem návštěvníkům našeho webu co nejúspěšnější rozjezd nového roku a už teď se těším na naše další setkávání na těchto stránkách. Věřím, že příležitostí pro to budeme mít letos dostatek. Tak ať se vám daří!
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Tento týden je výročí televizního Večerníčku, který má překrásných 55 let. A to už si myslím zaslouží narozeninový článek. Dívali jsme se na něj totiž snad všichni jako malí a s námi i naši rodiče a nejen z nostalgie na ně koukáme občas i jako dospělí. Netuším, jak daleko sahaly představy autorů o jejich počinu, když 2. ledna 1965 zazněla poprvé proslulá večerníčkovská znělka (k radosti tradicionalistů v současnosti vůbec nejstarší česká televizní znělka a jedna z nejstarších v Evropě), nicméně pořad, pro který v následujících letech tvořili ti nejlepší výtvarníci, autoři dětské literatury, skvělí hudební skladatelé i vynikající herci, se stal, s výjimkou zpravodajství, nejdéle vysílaným televizním pořadem České televize. A konečně. Mnozí lidé jistě řeknou, stejně jako já, že Večerníček se stal nedílnou součástí jejich dětství a patří tak oprávněně do zlatého fondu našeho kulturního dědictví. Seriálů, které se za ty roky pod znělkou Večerníčku vysílali je dnes už víc než tři sta a nejpoužívanější technologií realizace je kreslená animace a pak loutková. Nicméně nejpopulárnějším Večerníčkem se podle hlasování z roku 2013 staly netypicky hrané Krkonošské pohádky. Každý má ale samozřejmě ten svůj oblíbený, na který nedá dopustit (Bob a Bobek, O Krtkovi, Pat a Mat, Rumcajs, Rákosníček, Křemílek a Vochomůrka, Maxipes Fík, Spejbl a Hurvínek, Mach a Šebestová, Méďové …) a který mu zpestřil dětství stejně jako hlášky tipu: „Po večerníčku se jde spát“, nebo „Do večerníčku to budeš mít uklizené“. Není proto asi překvapením, že podle zprávy organizace Telexport, která se mimo jiné zabývá vývozem pořadů České televize do zahraničí, patří některé večerníčkové seriály k nejúspěšnějším exportním titulům. Zajímavé přitom je, že mezi nejpopulárnější kreslené seriály v zahraničí patří mnohé, které u nás přílišného úspěchu nedosáhly. A naopak: některé kultovní seriály pro české diváky se zase nesetkaly s velkým zájmem v zahraničí. Inu, tento fakt jen dobře ukazuje, jak je už u malých dětí jejich vkus formován kulturním prostředím, v němž vyrůstají.
   No a v následujících řádcích se budete moc dozvědět něco o oslavenci tohoto týdne – Davidovi.
Ahoj. Jestlipak víš, proč jsem si tě pozval?
Asi proto, že jsem nebyl na zápase. Já jsem to ale v kabině nějak nepochopil, že jsem nominovaný a na internetu jsem si to přečet, když už bylo pozdě.
Ne, proto ne. Ty jsi měl svátek a my tady máme takovou tradici rozhovorů s našimi oslavenci. Je to ale věc zcela dobrovolná, takže pokud nechceš, tak nemusíš?
Jo dobře.
Když jsi tedy nebyl na tom turnaji, tak dodatečně všechno nejlepší. Jak si to oslavil?
Bylo to fajn. Dostal jsem petardy a ohňostroj, takže jsem to hned využil na Silvestra.
Poprosím tě jako nováčka v týmu, aby ses nám trochu představil - škola, zájmy, sourozenci, co máš rád?
Tak bydlím ve Zbraslavicích v baráku a chodím tam i do školy, do šesté třídy. Docela je to tam dobrý a nejvíc mě asi baví tělocvik, matika a čeština, ale nebaví mě angličtina. Ve volném čase hruju hlavně na playstationu a nejvíc se mi asi líbí Gé-té-áčko a Fortnite. Někdy taky chodím s kámošema ven na kolo. Mám ještě staršího bráchu a ségru, ale oběma už je přes dvacet. Ségra má vlastní rodinu a brácha je doma jenom občas, tak už si jich moc neužiju.
Jak ses ve Zbraslavicích dostal k hokeji a proč Kutná Hora?
Já jsem tam u nás chodil hrát hokej furt na rybníky, teda když zamrzly, no a tam mě to začalo hodně bavit. No, a když se mě brácha ptal, jaký sport budu dělat, tak jsem chtěl zkusit právě hokej. Brácha mi pak řekl, že v Kutné Hoře se hokej hraje a trénuje, a na zkoušku mi to domluvil.
A jak se ti tady zatím líbí?
Jo je to dobrý.
Znal jsi předem někoho z naší kabiny?
Šimona a Pavla. To jsou moji nevlastní bratranci. Jinak nikoho.
Jaké byly tvé první pocity z hokejové kabiny?
Bylo to docela těžký přijít do neznámého prostředí a seznámit se v něm. Teď už je to ale v pohodě.
A na ledě?
Zatím mi to moc nejde a je docela nepříjemný, když vidím, jak všichni okolo mě bruslí a já se jim nevyrovnám.
Měl už jsi někdy chuť se na to vykašlat a skončit?
Ne, to ještě ne.
Co tě tedy na hokeji a trénincích nejvíc baví?
Mě hlavně baví, když se rozdělíme na menší skupiny a trénujeme po stanovištích, protože tam jsou většinou jednoduché věci, které snadno pochopím. U těch velkých cvičení přes celou plochu to někdy moc nechápu a pak nevím, co mám dělat.
To všechno chce čas a od tebe poctivý přístup, přesto máš pocit, že už ses v něčem zlepšil?
Herně zatím asi moc ne, ale myslím, že bruslím líp, než když jsem přišel.
Každý začátek je samozřejmě těžký a záležet bude pouze na tobě. Já ti proto přeju hodně trpělivosti, pracovitosti, chutě se zlepšovat a radost z každého zlepšení.
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 4.1.2020  Sršni "B" - HC Vlašim (sraz v kabině 10.45)
Zvěřina, Nevole, Dvořák, Komárek, Němec, Klouček, Koubský, Mimra, Břinčil, Andrle, Závůrka, Malina, Bajer, Tvrdík Š., Nekvinda.
neděle 5.1.2020  HC Smíchov 1931 - Sršni "A" (sraz v kabině 7.00)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Břinčil, Lipský, Hájek, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Král, Klouček, Mimra, Koubský.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
PF 2020
 
   Jsem vždy tiše spokojený s rokem, který odchází, protože když byl dobrý, zaslouží si přípitek na rozloučenou a uznalé poděkování, a když byl mizerný, je jen dobře, že se mu krátí čas. No a jak se tak pokouším utřídit své neučesané vzpomínky, jako obyčejně dospívám k přesvědčení, že rok 2019 byl nadmíru dobrý - v tom, co dobrého přinesl, a především v tom, co špatného nepřinesl. Nepovedlo se v něm samozřejmě zdaleka všechno, co bych si přál, ale i tak toho dobrého bylo dost až až. Myslím si tedy proto, že se tak stal dalším velmi dobrým hlavním chodem na hostině života, no a z pohledu toho, co by mohlo následovat i moc dobrým předkrmem. Přeji proto všem občasným i pravidelným čtenářům těchto stránek, ale hlavně mladým hráčům SK Sršni Kutná Hora a jejich rodičům, aby i rok 2020 byl pro nás všechny plný různorodých chutí, sladkých překvapení a drobných delikates, že se nestihneme ani olizovat. Bon apetit.
 
 
 
OZVĚNY 19. TÝDNE
 
Borec týdne
 
Zlaté Vánoce
 
   Jednou v roce na Vánoce… se sice zpívá v tradiční vánoční písni, ovšem my se v tomto čase setkáváme již u devatenáctých „Ozvěn“, které mapují poslední týden kalendářního roku 2019 v týmu mladších žáků kutnohorských Sršňů.  
   Hned v úvodu mi ale dovolte, abych i na tomto místě ještě jednou poděkoval za milý dárek, který mi udělal opravdu velkou radost. Pravda, když jsem během našeho Vánočního turnaje vstupoval na pozvání do tělocvičny plné hráčů a rodičů, kde přesto panoval prakticky neměřitelný „ruch“, ruch hodný lázní, kam se posílají pacienti po operaci srdce, připadal jsem si jako Jaromír Hanzlík se svým: „Máte štěstí, že jdu právě kolem“. Tušil jsem, že se něco chystá, ale když jsem si rozbalil dárek s originálním dresem hokejové Sparty, na jedné straně s podpisy všech hráčů Sparty i Uwe Kruppem a na druhé mých svěřenců, koukal jsem jak jojo na internet a moje spodní čelist poklesla, jako kdyby byl právě vyhlášen státní smutek. Většinou mám ústa plná řečí, ale v tu chvíli jsem se nezmohl na víc, než obyčejné děkuji. DĚKUJI tedy ještě jednou všem, kteří mi umožnili zažít především ten pocit vstřícného ocenění naší společné práce s Petrem, protože ten byl pro mě i přes mé sparťanské srdce v tu chvíli mnohem důležitější. A mimochodem teď jenom přemýšlím, na které čestné místo si ten dres v kabině pověsím. Zda nad Tomíta, Králíka, nebo snad perníkářský trojspolek – Martin, Michal, Honza…?
   I „Borec týdne“ souvisí s již zmíněným turnajem a za mě jím je tentokrát Michal Zvěřina. Tým Spartaku Nové Město nad Metují totiž dorazil na turnaj bez gólmana, protože jeden jim onemocněl a druhý se v pátek před turnajem poranil pádem ze schodů. Náš Michal byl ale ochotný přijít i ve svém volnu a odchytat jejich zápasy. Ze zkušenosti vím, že to není nic jednoduchého naskočit do týmu plného neznámých hráčů, kde si připadáte sami, odcizení od svých. Michal to ale zvládl velice dobře a já od něj viděl mnoho dobrých zákroků a velký nárůst kvality výkonu proti jeho běžnému standardu. A když jsem po něm chtěl, aby se po zápase s námi, kde ho spoluhráči rozhodně nešetřili, na poslední utkání prohodil se Samem nebo Honzou, nepřál si to. Chtěl si to dochytat a pro mě je to charakter a „Borec týdne“.
   Teď již ale pojďme k dvěma Vánočním turnajům, kterými mladí Sršni pozlatili závěr letošního roku.
 
VÁNOČNÍ TURNAJ – LOUNY
   Tento turnaj byl koncipován především pro hráče B-týmu, které měli áčkaři pouze doplnit do třech lajn. Bohužel béčkařů, kteří nemohli, bylo víc, než jsme předpokládali, a tak složení nakonec bylo osm a osm z každého týmu. V tuto chvíli se musím ale i já omluvit, neboť z důvodu směny 23.12. v práci, kterou mi nechtěl nikdo vyměnit, jsem ani já nemohl jet. Děkuji i touto formou Petrovi za zastoupení a nyní již předávám virtuální slovo Víťovi.
 
   Když jsme přijeli do Loun a vlezl jsem na stadion, již byl turnaj v plném proudu. Říkal jsem si, tady jsme asi špatně! Svou nabubřelostí jsem vyhodnotil, že to tady budeme mít lehké! Jak jsem se mýlil!!!
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC DĚČÍN   7 : 4
   Od začátku špatný výkon. Laxní, podcenění soupeře. Po deseti minutách jsme prohrávali 0:3! To, že jsme bez hlavního kouče mnoho hráčů asi nezavnímalo, ale trenér Polívka významně zastoupil Síru a promluvil jim do duše. Věřili jsme tak, že vítězství ubojujeme. Stalo se, ale lehké to rozhodně nebylo! Trenér Polívka se ukázal jako významná opora! Vzhledem k tomu, že na nás byly spáchány čtyři fauly, díky kterým jsme jeli čtyři nájezdy a ani jeden jsme neproměnili, jsme se víceméně báli o výsledek do konce utkání. Tady mne ovšem trošku mrzí, že někteří hráči jsou tzv. namachrovaní a sráží ostatní při SN! Soupeř byl kvalitní a štěstí nám přálo!
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC SLOVAN LOUNY   6 : 0
   Soupeř vypadal kousavě a také  tak působil i na ledě! Nicméně naši borci, povzbuzení první výhrou, nedovolili překvapení. Zde si ale dovolím srovnání s víkendovým zápasem s Kladnem, který byl diametrálně odlišný od tohoto! Víkendovka jela na sto a dovolím si říct padesát procent! Zápas s Louny, tak rozhodně nevypadal. Ač skóre vypovídá o něčem jiném. Bohužel, nebo spíše bohudík, je to sport, a tak je každý zápas jiný. Díkybohu!
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HK KRALUPY NAD VLTAVOU   6 : 4
   Kralupy nám byli nejvyrovnanějším soupeřem. Přestože jsme vedli po první třetině 5:0, dokázali zvednout hlavu a prali se s námi až do konce! Vynikající zápas, a můžeme děkovat hokejovým bohům, že jsme ho udrželi. Být zápas o pár minut delší, nevím, nevím! Každopádně HOŠI DĚKUJEME!
 
Sestava: Jan Sadílek (ø2,7), Michal Zvěřina (ø2,7), Jan Knížek (+9), Domink Hruboš (+8), Tomáš Hájek (+8), Štěpán Jelínek (+3), Matouš Klouček (+8), Josef Dvořák (+9), Pavel Tvrdík (+3), Jakub Komárek (+3), Šimon Král (+2), Jiří Koubský (-1), Matěj Mimra (-2), Tomáš Břinčil (+5), Šimon Tvrdík (-2), Adam Němec (-1), Martin Závůrka (+1), Petr Malina (+1).
 
CELKOVÉ POŘADÍ
  1. SK Sršni Kutná Hora
  2. HC Děčín
  3. HK Kralupy nad Vltavou
  4. HC Slovan Louny
 
VÁNOČNÍ TURNAJ – KUTNÁ HORA
   Rok co rok má svoje pevné místo v hokejovém menu na konci prosince Vánoční turnaj. Oblíbená akce nechyběla ani letos a na kolbišti kutnohorské arény se tentokrát střetli hráči týmů HC Nová Paka, Spartak Nové Město nad Metují a HC Sršni Turnov 1931.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC NOVÁ PAKA   7 : 5   (2:2, 5:3)
   Zahajovací, mimořádně kvalitní partie nepostrádala nic, kvůli čemu se chodí na hokej. Parádní a strhující hru nahoru dolu, hodně dramatických a emotivních momentů, jednu ryzí bitku, a především cenné vítězství domácí družiny na úvod turnaje s nesmírně kvalitním soupeřem.
   Po minule vyhraném zápase doma s Kladnem vstoupili kluci do utkání sebevědomě, hráli v poměrně vysokém tempu a brzy se ujali vedení 1:0. Z toho se ovšem neradovali příliš dlouho. Novopačtí záhy srovnali krok a v závěru třetiny přidali i druhý gól – 1:2. Naštěstí se nám podařilo několik vteřin před klaxonem to samé a do druhé části se tak vstupovalo za vyrovnaného stavu 2:2.
   I druhá dvacetiminutovka přinesla nesmírně kvalitní hokej, který se postupem času více a více přitvrzoval, což potvrzovala permanentně obsazená trestná lavice. Takový Štěpán při jejím opouštění například udělal sotva tři kroky na ledě a už byl opět vykázán tam, odkud právě přišel. Hosté prostě byli na naše poměry hodně nepříjemní a tvrdí. Dohrávali každý souboj a poblíž brankoviště nenechali nikoho v klidu, až jsme se nechali vyprovokovat ke zbytečnému oplácení a šarvátkám. Vzhledem k tomu, že jsme byli silnější na kotouči a líp spolupracovali, podařilo se nám ujmout vedení 4:2, ale soupeři, který byl velmi nebezpečný v rychlých protiútocích a efektivní v zakončení, jsme opět dopřáli vyrovnání na 4:4. A to dokonce při vlastní přesilovce 5 na 3. Asi budu po této zkušeností na příště v zápase klukům říkat: „Máte přesilovku, bacha - nedostat gól“. Naštěstí se nám podařilo hned při následujícím střídání jít opět do vedení, které jsme už nepustili a dovedli zápas do konečného 7:5.
   Soupeři se vzájemně přinutili hrát dobrý hokej a pro naše mužstvo bylo utkání, které dokázali z vyrovnaného průběhu strhnout ve svůj prospěch, ohromně cenné. Podrželi nás hodně oba gólmani a měli jsme samozřejmě i trochu štěstí, ale tomu jsme snad ani lepším výkonem nemohli jít víc naproti. 
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – TJ SPARTAK NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ   17 : 3   (8:2, 9:1)
   Své nadšení, bojovnost a výborný výkon z předchozího utkání si černožlutí přenesli i do utkání proti Nové Městu a svou hrou předčili snaživého soupeře. Ten měl sice jednu lajnu velice dobrou a druhou slabší, ovšem my odehráli zápas z říše snů. Kluky je třeba pochválit, hráli krásný hokej, na který se nechalo koukat a k naší radosti do hry přenášeli i věci z pátečního tréninku, jako je rozestavení do útočného trojúhelníku.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC SRŠNI TURNOV 1931   7 : 0   (2:0, 5:0)
   Posledním soupeřem nám byli tradičně Sršni z Turnova, v utkání které v minulosti vždy rozhodovalo o vítězi turnaje. S Turnováky jsou to vždy vyrovnané a dramatické bitvy a při posledním vzájemném souboji na jaře byli i přes naši výhru 6:5, lepším týmem. Tentokrát ovšem kutnohorští Sršni nepřipustili žádné drama. V jejich hře byla vidět spousta pohledných akcí, které vycházely z chuti bojovat o každý kotouč, důrazu, perfektního pohybu i snahy o souhru a střelbu. Poctivým hokejem tak dokráčeli k zasloužené výhře 7:0 a prvenství v celém turnaji.
 
DOVEDNOSTNÍ SOUTĚŽE
   Nedílnou součástí turnaje byly i tentokrát dovednostní soutěže, v kterých jsme stejně jako minulý rok vyhráli dvě disciplíny a ve třech ze čtyř se dostali do finále. Zajímavostí ovšem bylo, že hráči, v celkovém hodnocení až čtvrtého týmu z Nového Města nad Metují, vyhráli stejně jako my dvě disciplíny, což je víc než jejich přemožitelé z Turnova a Paky dohromady. Jen to potvrzuje názor, který jsem slyšel z mnoha stran, že letošní turnaj byl mnohem vyrovnanější, a co do síly soupeřů kvalitnější. A jmenovitě tedy letošní ocenění:
Obratnostní bruslení: Tato cena zůstala pod Barborou, nebo spíš nad Barborou, protože našla svůj nový domov na Horním Žižkově na poličce našeho Dominika Hruboše, který bez většího zaváhání vyhrál rozjížďky i finále.
Bruslení s vedením kotouče: Zde se tak trochu reprízoval loňský scénář. Jako jednoznačný vítěz rozjížděk s náskokem skoro dvou vteřin postoupil do finále kutnohorský Honza Knížek. Opět skvěle rozjel i tento závod a s pohodovým náskokem vjížděl do závěrečné části tratě, kde mu ale tíha okamžiku na zlomek vteřiny znejistila ruce a u předposledního kuželu mu smolně ujel puk a šťastným vítězem se tak stal Robin Štěpnička ze Spartaku Nové Město nad Metují.
Samostatné nájezdy: V této disciplíně měl shodně tři úspěšné zásahy Sršeň Pavel Tvrdík a novopacký František Paulus, který měl ovšem v rozstřelu víc štěstí než jeho jmenovec u Stalingradu a odešel tak z této bitvy jako vítěz a s cenou.
Soutěž gólmanů: Pokud se nepletu, tak tato cena zůstala poprvé v historii v domácí kabině. Jejím držitelem se zcela oprávněně stal Sam Nevole, když ani jeden puk nepustil za svá záda. Zajímavostí je, že před rokem se umístil na opačném konci tabulky, když na jeho výkonu byla patrná naprostá nesebedůvěra, ovšem tentokrát zcela v pohodě a s úsměvem. Jo hlava to je občas potvora.
Rychlostní bruslení: Tuto závěrečnou disciplínu jednoznačně vyhrál Mikuláš Kubišta z Nového Města nad Metují, jehož silové a frekvenční bruslení nenašlo konkurenta. Je tedy pravdou, že smutným hrdinou této dovednostní soutěže se stal náš Pepa Dvořák, který v plné rychlosti trošku pomotal trať a sám se tak připravil o možnost obhájení loňského prvenství.
   Pro případné zájemce je celková výsledková listina na tomto odkaze.
 
NEJUŽITEČNĚJŠÍ HRÁČI TÝMŮ
SK Sršni Kutná Hora – Jan Knížek – popravdě bylo tentokrát mnoho adeptů, kteří by si toto ocenění zasloužili, a kterým bychom ho rádi udělili. Měli jsme ovšem možnost pouze jediné volby, a pokud jsme měli být spravedliví a vybrat hráče, který toho odmakal nejvíc dopředu i dozadu a jeho hra byla pro tým nejužitečnější, nemohli jsme volit jinak.
HC Sršni Turnov 1931 – Filip Vérteši
HC Nová Paka – David Černý
TJ Spartak Nové Město nad Metují – Ondřej Hlávko
 
CELKOVÉ POŘADÍ
  1. SK Sršni Kutná Hora
  2. HC Nová Paka
  3. HC Sršni Turnov 1931
  4. Spartak Nové Město nad Metují
 
   Vítězové individuálních soutěží, stejně jako nejužitečnější hráči všech zúčastněných týmů byly za předvedené výkony odměněni hodnotnými cenami. Jednotlivé týmy převzali své poháry a medaile dle konečného umístění a kutnohorský Vánoční turnaj se tak stal minulostí. Sršni v kvalitně obsazeném podniku zazářili a sbírku svých úspěchů obohatili o další zlato. K zisku cenných hokejových dovedností a zkušeností jsme tentokrát připojili i dobrý pocit z výkonu a předvedené hry. Kluci utkání odmakali a bylo na nich vidět, jak strašně moc o vítězství stojí. Přesto v jejich podání vyhrál hokej, a ne urputnost ani sólíčkování. Zato a za vzornou reprezentaci oddílu si proto zaslouží velkou pochvalu.
   Celý turnaj se jinak odehrál v pohodové povánoční atmosféře bez jakýchkoliv komplikací. V jeho průběhu byly k vidění zajímavé a kvalitní souboje a nebyla nouze ani o vypjaté chvíle. Jsem určitě spokojený, jak jsme všechno zvládli, nemuseli během turnaje řešit žádné vážnější problémy a sklidili za všech stran kladné a pochvalné ohlasy. A tak mé poslední díky směřují ke všem, kteří se obětavě podíleli na organizaci turnaje, lukulských hodech ve VIPce a vůbec pomáhali, jak jen to šlo. Zvláštní poděkování pak patří Víťovi za jeho luxusní ovárek, na který se mi opět sbíhaly sliny jako vlkovi na Karkulku.
 
Sestava: Sam Nevole (ø3,33), Jan Sadílek (ø2), Michal Zvěřina (0), Jan Knížek (+16), Dominik Hruboš (+19), Marie Hynková (+12), Tomáš Hájek (+13), Štěpán Lipský (+12), Josef Dvořák (+9), Pavel Tvrdík (+6), Jakub Komárek (+6), Štěpán Jelínek (+11), Šimon Král (+13), Matěj Mimra (-3), Matouš Bajer (+2), Tomáš Břinčil (-1), Matouš Klouček (0), Jiří Koubský (+1), Šimon Tvrdík (+1), Adam Němec (+1), Martin Závůrka (+1), Petr Malina (-2), Miroslav Nekvinda (-2).
 
 
   Tím se s vámi loučím a v příštích Ozvěnách se již vydáme společně vstříc „dvacátým létům“, ale to už bude jiný článek a jiná pohádka. Každopádně děkuji za vaše návštěvy i za přízeň v roce 2019 a přeji co nejlepší vstup do roku 2020.
 
 
 
NOMINACE - VÁNOČNÍ TURNAJ
 
sobota 28.12.2019  Sršni - HC Nová Paka (sraz v kabině 8.00)
Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Jelínek, Král, Mimra, Nekvinda, Břinčil, Klouček, Malina.
sobota 28.12.2019  Sršni - TJ Spartak Nové Město nad Metují (sraz v kabině 11.00)
Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Jelínek, Král, Bajer, Tvrdík Š., Andrle, Závůrka, Koubský.
sobota 28.12.2019  Dovednostní soutěže (sraz v kabině 12.30)
gólmani - Nevole, Zvěřina, Sadílek, nájezdy - Jelínek, Tvrdík P., obratnost - Hruboš, Břinčil, obratnost s pukem - Knížek, Hájek, rychlost - Dvořák, Lipský, Bajer, Mimra, Komárek, Hynková, Král, Klouček, Koubský, Závůrka.
sobota 28.12.2019  Sršni - HC Sršni Turnov 1931(sraz v kabině 14.30)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Jelínek, Král, Mimra, Němec, Břinčil, Klouček.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
OZVĚNY 18. TÝDNE
 
Borec týdne
  
Potřetí za rok, podruhé doma, poprvé výhra
 
   Vzhledem ke konjunkci, s tentokrát vánočním dílem nekonečného seriálu „Tento týden slaví“, dochází k opožděnému vydání osmnáctých „Ozvěn“. Berte je tedy prosím jako takový zatoulaný dárek pod stromečkem od naší redakce. Koneckonců není žádným tajemstvím, že svět je velký, lidí je na něm hodně, a tak kouzelné bytosti mají svět rozdělený a rozváží dárky postupně. A tak si holt rozbalíte tento dárek až 25. prosince spolu s americkými dětmi…
   V současnosti se nacházíme mezi dvěma Vánočními turnaji (první jsme vyhráli) a já si v této souvislosti dovolím malou tematickou odbočku. Přijal jsem totiž opět nabídku účasti na dvoudenním posezónním turnaji od našich přátel z Turnova. Malý zádrhel je v tom, že u nich „posezónní“ je již během víkendu 28.-29.3.2020, kdy my máme ještě poslední svazový mistrák. Nicméně nepředpokládám, že by měl být problém domluvit si náhradní termín zápasu s Velkými Popovicemi. Času a možností jej předehrát je dostatek. A tak tímto prosím hráče a rodiče A-týmu, aby si na tento víkend rezervovali hokej, ubytování a stravování zarezervuji já. Jinak bych se chtěl ještě podle možnosti zúčastnit nějakého vhodného turnaje i s naším béčkem, doplněným opět o některé áčkaře.
   V souvislosti s děním v kabině mě z minulého týdne napadá pouze příhoda, která se udála po sobotním zápase s Kladnem. Potřeboval jsem společnou fotku, protože vzhledem k předvedenému výkonu byl „Borcem týdne“ vyhlášen tentokrát celý tým. Požádal jsem tedy kluky a děvče, aby se porovnali do rohu kabiny a já si je tak mohl vyfotit na památku. Bohužel slovní spojení „na památku“ v dětech vyvolalo nějakou souvislost s „loučením“ a kabinu rychlostí pyroklastického proudu zalila informace, jako kdysi nebohé Pompeje magma z Vesuvu, že již je nebudu dál trénovat. Buď jim to bylo skutečně líto, nebo jsou tak dobří herci, nicméně někteří v tu chvíli vyloudili i pár slziček. A tak jsem tuto prozatím mylnou dedukci raději okamžitě dementoval. Nicméně když jsem později vyprávěl tuto historku doma u oběda, snad mi bude odpuštěno, ale každý otec chce být pro svého potomka hrdinou a idealizovanou bytostí, co dělá v jeho očích věci správně, tak moje pubertální dcerka k mému údivu pronesla: „Ježíš, to je tak roztomilé“. V tom momentě se ovšem do děje vložila moje racionální Martina a zcela dle mého očekávání familiárně pronesla: „Tak jim příště řekni, že my tady doma bychom byli naopak rádi, kdybys nás přestal trénovat“…
   Jinak co se týká trénování na ledě, tak mimo obvyklých herních a dovednostních cvičení jsme i v minulém týdnu pokračovali ve větším zaměření na zlepšení organizace naší hry a přesnosti nahrávek v pohybu. Chvílemi se dařilo víc a chvílemi míň, ovšem páteční předzápasový trénink už byl hóóódně podle našich představ. Cvičení měla spád, nabírala na obrátkách i přesnosti provedení a především se trénované prvky hry dařilo praktikovat i ve hře na konci tréninku. Zůstávalo tak jen otázkou, zda se to podaří přenést i do důležitého sobotního zápasu…
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – PZ KLADNO   16 : 3   (5:1, 9:1, 2:1)
   Navštívit v sobotu dopoledne kutnohorský zimní stadion se fanouškům mladých Sršňů rozhodně vyplatilo. Ligový duel tabulkových sousedů (Sršni druzí – Kladenská Pézetka třetí) nabídl výborný výkon domácího týmu a jejich úctyhodnou šestnáctigólovou lavinu, která zasypala sršní kabinu po zápase zaslouženě pořádnou porcí sportovní radosti.
    Proti nepracujícím Kladeňákům v záloze jsme během posledního roku nastupovali již potřetí. Poprvé jsme s nimi v áčkové skupině přesně před rokem (23.12.2018) remizovali na jejich ledě 8:8 a v domácí odvetě pak těsně prohráli 6:7. Vzhledem k tomu, že sestavy obou týmů byly v podstatě identické a ani na jedné straně nechyběl žádný ze statistických lídrů, dal se očekávat litý a vyrovnaný souboj.
   Úvod zápasu dal těmto předpokladům zcela za pravdu a mezi mantinely se odehrával víceméně rovnocenný duel. V určitých pasážích jsme měli mírně navrch my a jindy zase soupeř. O první zápis do listiny střelců se ale v sedmé minutě postarali Sršni a od té chvíle již začali soupeře svým hokejovým umem postupně víc a víc přehrávat. Hráli v poměrně vysokém tempu, ale především – proti již zmiňovaným předešlým zápasům byla jejich hra tentokrát mnohem organizovanější než soupeře, a když přidali k přihrávkám na osu a přes osu hřiště ještě přesnost, tak z toho byl parádní hokej a vedení po první třetině 5:1.
   O přestávce nebylo herně klukům moc co povídat, a tak jsme si jen připomněli výpadek z Nymburka za podobného stavu, aby se tentokrát nic podobného neopakovalo. Ovšem o čem se mluvívá, daleko nebývá, a tak první střídání v druhé části byla na našich hokejkách patrná nervozita a soupeř měl chvílemi i víc ze hry. Jenže branka na 6:1 ve 23.minutě byla pro narůstající kladenské naděje těžké k.o.. Od té chvíle už to bylo pouze naše galapředstavení a opulentní střelecké hody. K vidění byly z naší strany krásné akce, přenášení hry ze silné na slabou stranu, skvělé bruslení, dohrávání soubojů, rychlý přístup, zapojování beků do ofenzivní hry, branky po přihrávkách přes osu a střele z jedné do prázdné, kombinace na jeden dotyk i luxusní stahovačky s tečkou v podobě odvážného zakončení, emoce, radost….. Prostě krásný pohled, když kluci mají radost ze své hry.
   Do posledního dějství jsme nastupovali za v podstatě rozhodnutého stavu 14:2 a otázkou bylo jen to, jestli kluci vydrží v koncentraci na svůj výkon. Já osobně jsem byl s výkonem i herním projevem spokojen i v této části, i když už samozřejmě nepřinesla tolik vzruchu a branek bylo oproti předešlým třetinám poskromnu. Nicméně i s ohledem na to, že jsme různě točili se sestavou, to byl pořád atraktivní a kvalitní výkon. A odměna? Vítězství 16:3 a posun na průběžnou první příčku tabulky naší skupiny!
   Co jsme si mohli víc přát…?! Před Vánocemi dali kluci krásný dárek sami sobě i nám trenérům a všem rodičům. Nepředvedli žádný nadpozemský hokej, ale krásnou, velmi jednoduchou, účelnou a kolektivní hru a především poctivý, bojovný a disciplinovaný výkon. Nemám důvod ani potřebu vytvářet falešnou aureolu kolem našeho týmu, protože je spoustu zápasů ještě před námi a základem skutečné kvality je schopnost jí opakovat. Nicméně je možné, že právě tento zápas ukázal mladým Sršňům, že pokud se na ledě odevzdá maximum, hranice možného se posouvají do netušených výšin. Ovšem pokud si budou chtít ten příjemný pocit zase někdy zopakovat, bude potřeba jako v pátek dělat každé cvičení v plném nasazení, zakončovat ho gólovou střelou a respektovat základní principy kolektivní hry. Trénink byl, je a bude základ, protože v zápase se to samo od sebe prostě nedostaví nebo nezmění.
 
Sestava: Jan Sadílek (ø4), Sam Nevole (ø2), Jan Knížek (+9), Dominik Hruboš (+5), Marie Hynková (+4), Tomáš Hájek (+9), Matouš Klouček (+9), Josef Dvořák (+6), Pavel Tvrdík (+7), Jakub Komárek (+5), Šimon Král (+5), Štěpán Jelínek (+5), Tomáš Břinčil (+2), Matěj Mimra (0).
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Asi stárnu. Tedy určitě stárnu, ale zároveň se tím vyvíjí i můj vztah k Vánocům. Jako malý jsem se samozřejmě nejvíc těšil na dárky a pak zase na dárky. Bylo fajn, když nasněžilo, protože jsme mohli jít sáňkovat, a tím pádem ten Štědrý den rychleji utekl, a konečně tu byl onen vytoužený večer a s ním i ty dárky.
   Pak přišlo období, kdy jsem začal dávat dárky i já a s ním i uvědomění, že potěšit ty, jejichž radost je pro mě důležitá, mě dělá ještě šťastnějším. Pomalu se ale završovalo období dětství, začínala dospělost a já najednou cítil, že ten magický večer bych rád prožíval především s tím, kdo začal tak nádherně okupovat můj "měkký sval". A pak se i to splnilo a já se vždy snažil, aby ten večer pro nás a časem i naše děti, byl ten nejkrásnější, nejkouzelnější a nejdokonalejší. Ztotožňoval jsem se s názory, že na Vánocích je nejkrásnější atmosféra, ovšem tehdy jsem jim rozuměl spíš hlavou než srdcem, a říkal si, že to je sice hezké, ale bez těch zabalených krabic pod stromečkem a rozzářených dětských očí stejně nic moc. Jak mi ale na dveře začala klepat čtyřicítka a přibývaly zkušenosti ze ztrát a nálezů lidí a vztahů, začal jsem to čím dál víc chápat i z jiného pohledu.
   A na co se tedy těším nejvíc letos? Asi na všechno. Třeba, jak si 24. prosince dám k obědu Kubu (nikdo totiž neumí lepšího, než moje Martina) a budu pozorovat náš stromek, kde každá ozdobička vyvolává nějakou vzpomínku. Je mi ukradené, že není nijak barevně zkoordinovaný a sladěný s papírovým řetězem, který jsme započali před třiceti lety a s každým dalším rokem ho prodloužili o několik nových kroužků a zážitků. Určitě se těším i na podvečerní procházku, stejně jako na tu bezkonkurenční vůni smažených kapřích řízků, jež tiše a ochotně vane kuchyní, a bez které si Vánoce neumím ani trochu představit. Určitě i na tu nejromantičtější část dne, kdy lití olova, pouštění svíček a další vánoční tradice nejsou pro mě po večeři jen mrzké plýtvání časem, zdržující nás od hřebu večera. Samozřejmě jsem vždycky miloval tu chvíli, kdy pak zazvonil zvonek a natěšené děti vlítly do pokoje a v setmělém obyváku jim zářily oči. To už je ale minulost, kterou však dnes plnohodnotně nahradí, když si vezmou nástroje a jejich tóny a hlasy pohladí popraskané struny ve mně, abychom ani letos nestihli premiérovou večerní pohádku v televizi. Tak na to všechno se letos těším a je to pro mě dnes už daleko, daleko vzácnější než ty krásně zabalené balíčky pod stromečkem, i když i za ty jsem pochopitelně vděčný.
   Přeji vám všem krásné, šťastné a bezstarostné Vánoce a především přesně podle toho vašeho gusta
   A pokud náhodou nevíte jak si příjemně ukrátit ten čas do Štědrého večera, tak ještě nabízím rozhovory s našimi oslavenci.
 
Štěpán Jelínek
Ahoj Štěpáne. Máme po vítězném zápase s Kladnem, tak doufám, že rozhovor bude korespondovat s optimistickou náladou z kabiny. Překvapivá otázka. Jak se ti dnes hrálo?
Dobře, i když po loňských zápasech v áčkové skupině, kde jsme s nimi dvakrát hráli, jsem myslel, že to bude těžší.
Máš pravdu. To jsme na Kladně remizovali 8:8, doma pak prohráli o gól 6:7 a dnes najednou vítězství 16:3. Máš dojem, že to byla souhra okolností, nebo jsme se tak zlepšili?
Určitě jsme se zlepšili.
Jak jsi zatím spokojený se svou hrou a výkonností?
To se dá takhle těžko říct, jestli jsem sám se sebou spokojený, ale myslím, že se mi v zápasech docela daří.
Já si to myslím taky, přesto jak vnímáš kritiku, která se taky občas snáší na tvé tréninkové výkony?
Většinou to ani nevnímám nějak negativně, takže mi to není ani nijak líto. Spíš se podle toho snažím zlepšit své nasazení, nebo to co mi řeknete, pak dělat při hře.
Ty jsi v kabině všeobecně oblíbený hráč jak mezi spoluhráči, tak i trenéry, protože ať se kohokoliv zeptám, tak tě každý vnímá jako sympatického pohodáře. Poraď mi, jak to děláš?
To nevím. Asi…., říkaj….., že prý jsem vtipný. Tak snad že je dokážu pobavit.
Nedávno jsem tě viděl s klukama na veřejňáku a pak taky na bruslení se školou. Máš rád tohle nehokojové bruslení?
Jo, je to dobrý. Na veřejňáku se většinou domluvíme přes Messenger a pak tady bruslíme, děláme blbosti, hrajeme na babu a tak. Když jsme tady se školou, tak máme dovolené hrát na jedné polovině minihokej, což je zábava. No a taky je docela příjemný se před ostatními trochu ukázat jak umíme bruslit.
Přesto, měl už jsi někdy chuť s hokejem skončit?
Vyloženě skončit s hokejem ne. Ale někdy, když jsme hodně zkazili nějaký zápas, tak jsem byl třeba dlouho otrávený.
Nechtěl jsi v těch chvílích třeba vyměnit hokej za florbal, který taky hraješ?
Ne to ne. Hokej má u mě vždycky přednost, protože mě mnohem víc baví. Na florbal chodím, jen když mi zbyde čas. Dobrý je, že tam dávám víc branek, ale hokej je stejně lepší. (redakční poznámka: „Milane, nepracuj jako ďas a důkladně čti“)
Ty jsi takový tradiční marod naší kabiny. Máš už pro letošek vybráno?
Doufám. Tentokrát to ale nebyl kašel, měl jsem angínu. Tu jsme ale měli všichni tři doma.
Za tři dny jsou taky Vánoce. Bez čeho si je nedovedeš představit?
Bez dárků…. Jinak taky rád zdobím stromeček, koukám na televizi a hraju hry.
Dáváš už někdy i ty někomu dárky?
Ano. Zrovna včera jsem koupil takové panenky jako dárek pro ségry, jenže jsem to nevydržel a už jsem jim je dal. Ale bylo to fajn, měly radost.
A jaký dárek v minulosti udělal radost tobě?
Tak třeba když jsem dostal k svátku nové kolo, nebo k narozeninám takový dobrý prut na ryby. Jo a ještě když jsme dostali k Vánocům Maxe (Štěpánův pes).
Co by sis přál letos?
Tak chtěl bych sluchátka, a pak aby tam bylo nějaký překvapení. Něco, co nečekám, ale udělá mi to o to větší radost.
To poslední přání máme společné, tak ať nám to dopadne a dík za hezké povídání.
 
Štěpán Lipský
Ahoj Štěpáne, jaké letos očekáváš vánoce?
Na blátě, což mě docela mrzí. Rád bych zase jednou zažil vánoce se sněhem, protože tady bylo asi dvacet centimetrů sněhu naposledy někdy, když jsem byl malý, a to už si ani moc nepamatuju.
Jaké by tedy měly být Vánoce, aby se ti líbily a byl jsi spokojený?
Podle mě takové, že se sejdeme celá rodina. Budeme si povídat, zahrajeme si nějaké stolní hry a pak třeba zajdeme na nějakou procházku do přírody s Ejminou (Štěpánův pes), a kdyby byl i ten sníh, tak já bych dělal koule a Ejmina by je chytala.
Ty jsi nejurostlejší kluk našeho týmu, ale já za tou chlapáckou postavou vnímám neskutečně křehkou a občas nejistou duši. Je to tak nebo se mýlím?
Já to mám takhle po mámě. Tichý jsem ale jen na hokeji. Ve škole jsem zase naopak jeden z nejhlučnějších, a když mě někdo naštve, tak se dokážu i pořádně rozzlobit a pak to většinou nedopadne dobře.
Tak to bych tě opravdu takového někdy rád zažil. A proč si myslíš, že to máš na hokeji jinak?
Tam se bojím udělat chybu, protože mám strach, že to pak odnese celý mančaft. A tak než abych zariskoval a zkusil udělat něco sám, tak to radši nahraju. A taky se bojím, že kdybych si vzal puk a jel třeba sám na bránu, tak by si ostatní mohli říct, že sóluju.
Já myslí, že je to úplně zbytečné. Zaprvé víš, že vám říkám: „Raději udělat chybu, než se bát to zkusit“ a zadruhé jsi zrovna ty za podzimní část zaznamenal asi největší herní zlepšení z celého týmu a nemyslím si to jen já, ale i mnozí ostatní.
Já to tak ale moc nevnímám.
Tak tě budeme muset nějak přesvědčit. Co ti vlastně přidá na jistotě, když máš pocit, že se ti něco povedlo, nebo když tě někdo pochválí?
Jako pochvala od vás mi vždycky malinko pomůže, ale mnohem víc, když já sám mám pocit, že jsem to udělal dobře. Například jak jsem dát gól v Benátkách, tak to jsem měl zrovna pocit, že se mi to povedlo a cítil jsem se hned líp.
Mimo toho herního zlepšení máš i výrazně lepší střelu, trénuješ jí nějak navíc?
Já nemám pocit, že by se mi nějak zvlášť dařila, ale někdy si zkouším střílet doma. Teď je ale problém, že deska, do které jsem střílel, po jedné ráně praskla.
To snad není problém, ale naopak důkaz, že máš skutečně pořádnou ránu. Pojďme ale k jiné věci. Ty jsi momentálně obránce, ovšem v minulosti jsi hrál i v útoku. Co ti vyhovuje víc?
Určitě obránce. Když jsem hrál v útoku, tak jsem kolikrát znervózněl a netrefil se pak ani do puku. Prázdná brána, já jsem dvakrát promáchl a pak mi táta doma vyčítal, že mám takový šance a nedám je.
A nemáš chuť to zase někdy zkusit, třeba v zápase, kde už o moc nepůjde a nebude na tebe takový tlak, když se ti něco nepovede?
Asi bych to někdy možná zase zkusil, akorát že si prostě nevěřím a v té obranně se cítím mnohem jistější.
Před časem proběhlo stěhování v kabině a vím, že tobě se moc nechtělo. Už sis zvyknul na novém místě, a jak tam jsi spokojený?
Teď jsem docela rád a už bych se do toho koutu nevrátil, protože ty dveře do sprchy mě pěkně štvaly. A taky tam co sedím teď je docela legrace a občas si dobře pokecáme.
Právě proto máme v kabině zakázáno používat telefon na hraní her. Jak to máš ty s telefonem a kolik na něm denně strávíš času?
Já ho moc nepoužívám, spíš jen před spaním skouknu nějaká videa na  youtubu. Přes den spíš používám počítač, nebo hraju na playstationu Fortnite.
Prozradíš mi své vánoční přání?
Já si přeju hlavně pořádný reprák. Kdysi jsem dostal takovou krabičku, která už skoro nehraje, tak teď mám slíbený nějaký lepší od babičky.
Tak přeju, ať to vyjde a za mě i přání ať s každou akcí, střídáním a zápasem získáváš na stále větší a větší jistotě, což je důležité pro celý náš tým, ale především pro tebe.
 
Adam Němec
Ahoj Adame. Ty máš svátek přesně na Štědrý den. Jak to slavíš, odděleně nebo dohromady s Ježíškem?
Slavím to společně se svou babičkou Evou až druhý den, když k nám přijde na návštěvu.
Jak prožíváš to vánoční čekání?
Já to ani moc nevnímám. Sice se těším, ale velkou nedočkavost nebo netrpělivost neprožívám.
A na co se nejvíc těšíš?
Celkově na tu sváteční atmosféru, a pak že přijde druhý den na návštěvu babička s dědou a druhý děda s babičkou k nám přijdou už rovnou na Vánoce. Takže na to, jak to takhle oslavíme spolu. Taky na klasické pohádky v televizi a na cukroví. Já mám totiž rád sladké a nejradši tmavé linecké s nutelou.
Dodržujete nějaké vánoční tradice?
Jenom ty základní jako je pouštění lodiček, nebo krájení jablka. A samozřejmě si pouštíme vánoční koledy.
Věříš, že dárky nosí Ježíšek?
No, ani moc ne (smích). Zdá se mi to totiž nějaký divný (smích).
Ale kdo je tedy nosí?
To kdybych věděl (smích). Minulý rok jsme byli se Sadílkovými na ohňostroji ve Vyšinkách, a když jsme se vrátili, tak už byly dárky doma. Tak fakt nevím (smích).
A co si letos přeješ?
Tak napsal jsem si o dohledávačku k té hledačce kovů, protože máme s taťkou jednu dohromady, a to je pak komplikovaný, že musíme chodit spolu. To je taková tyčinka, a ta dohledá přesně to místo, kde je nález, aby se tam nemuselo hledat půl hodiny. A pak jsem si napsal ještě o sparťanskou kšiltovku a další drobnosti.
Vidím, že máš vytříbený vkus. To už určitě Ježíšek zapřahá saně a s radostí ti to vyráží splnit?
No to záleží na tom, kdo je ten Ježíšek (smích).
Dobrá. Ponechme to tedy zahalené rouškou tajemství a pojďme na chvíli k hokeji. Jaký je tvůj vztah k vánočním turnajům?
Tak na to se moc těším, opravdu hodně a už se nemůžu dočkat.
A na co hlavně? Že si zahraješ hodně hokej, na nějakou tu cenu či medaili, nebo na atmosféru setkání většího množství týmů?
Já se těším celkově na všechno, protože tím, že jsem přišel na hokej později, tak to bude letos vlastně můj první turnaj, kterého se takhle zúčastním. Ta případná medaile by určitě byla takový příjemný bonus, ale zahrát si je pro mě to hlavní.
Jak se ti tedy momentálně hraje a jak jsi spokojen se svými výkony?
No, určitě by to mohlo být lepší, ale zrovna nejhorší to taky myslím není.
Takových kluků, kteří začnou s hokejem později a dohánějí tu ztrátu, je víc, ale ne každému se to podaří jako tobě. Co bys jim poradil?
Tak samozřejmě aby se co nejvíc snažili a makali naplno, ale především aby nedělali na ledě nepořádek a dávali pozor, co trenér říká a vysvětluje.
Zlatá slova, zrak mi plane…, jak do hokejové učebnice, což mi připomíná, že jsi mi minule vyprávěl, jak se chceš hlásit na gympl. Platí to stále?
Ano pořád. Nedávno jsme se tam byli podívat a ten Orten se mi líbil mnohem víc než Církevák. Ten mě zrovna moc nezaujal. To na tom Ortenu je to moc pěkně udělané, vybavení moderní, tělocvična výborná, a tak. Celkově je to tam prostě lepší prostředí.
Tak ať to Adame všechno, s tím turnajem, Vánocemi i gymplem, dopadne k tvé spokojenosti.
 
   Už pouze jednou se vyspíme a budeme mít další Štědrý den.  Věřím, že se všichni nedočkavě těšíte, od toho taky přece máme Vánoce, abychom si užili překvapení a tajemné napětí až do toho správně laděného zacinkání u stromečku. Přeji vám všem pokud možno klidný poslední čas předvánoční a připíjím z kouřícího horkého hrnku na krásné, klidné a požehnané Vánoce.
 
 
 
NOMINACE
 
pondělí 23.12.2019  Vánoční turnaj Louny (odjezd busu v 6.00, vybírá se 230,- na hráče)
Sadílek, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hájek, Jelínek, Klouček, Dvořák, Komárek, Břinčil, Král, Koubský, Mimra, Němec, Tvrdík Š., Malina, Závůrka, Tvrdík P..
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Ano, je to už osmdesát jedna let, kdy 17. prosince 1938 vyšel na zadní straně časopisu Mladý hlasatel první díl kresleného seriálu spisovatele Jaroslava Foglara - Rychlé šípy. Komiks dnes již kultovní pětice hochů - Mirka Dušína, Jarky Metelky, Jindry Hojera, Červenáčka a Rychlonožky, si překvapivě rychle získal velkou popularitu, která zaskočila i samotného Foglara. Začali tak vznikat stále nové a nové episody, a ač se původně s větším počtem dílů nepočítalo, bylo jich nakonec 317. Aniž by to tedy Foglar zamýšlel, vytvořil seriál, jehož kouzlu propadly generace čtenářů a zásadně ovlivnil tisíce chlapců i dívek. A ať se to někomu líbí nebo ne, stal se tak součástí našeho národního kulturního dědictví. Je totiž úplně lhostejné, jestli znáte Rychlé šípy proto, že jste jejich obdivovateli, nebo si děláte legraci z jejich čítankové správňáckosti – prostě je znáte. A výroky typu: „Protestuji, to je nečestné a nesportovní!“, nebo „plantážníci“, dnes již patří do zlatého fondu hlášek. Zda Rychlé šípy skutečně existovaly, nebo do jaké míry byly inspirovány skutečný chlapeckým klubem, Jaroslav Foglar nikdy neprozradil. Říkal a měl nejspíš pravdu, že by tím jejich příběhy ztratili na přitažlivosti. Co je ovšem neuvěřitelné, to jsou zákazy kolem Rychlých šípů. Od onoho prosincového dne v roce 1938 do dnes, bylo totiž daleko víc roků, kdy prosté a apolitické příběhy pěti kluků nesměly vycházet, než let, kdy vycházet směly. V roce 1941 je zakázali nacisté, po roce 1948 komunisté a po krátkém mezidobí kolem roku 1968 si to v sedmdesátých letech zopakovali. Inu, zpětně si člověk jen říká, jak slabé oba režimy musely být, když jim tohle mohlo vadit.
   A co vadí, nebo naopak vyhovuje, či dokonce mají rádi naši oslavenci, se dočtete mezi následujícími řádky.
 
Josef Dvořák
Ahoj Pepo. Vítám tě u rozhovoru po vítězném zápase s Berounem. Jak se ti dnes hrálo?
Celkem dobře, ale čekal jsem to těžší. Minule jsme tady hráli hodně vyrovnaný zápas, jenže já v padesáté deváté minutě zbytečně zfauloval hráče na modrý a Beroun dal z přesilovky těsně před koncem vítězný gól. Tenkrát jsem to hodně obrečel v kabině, takže jsem byl dnes rád, že jsem na trestné vůbec nebyl a naopak dal dva góly.
Jak sis užil po zápase koupačku v aquaparku?
Jo, bylo to skvělý. A nejlepší byl tobogán, kde se jezdilo ve velkých kruhách a my jsme s Pavlem, Dominikem, Matějem, Kubou a Šimonem jezdili pohromadě, drželi si vzájemně kruhy a dole pak po sobě různě padali. To byla legrace.
No, já jsem i viděl, že vás několikrát napomínal plavčík.
To nás ale napomínal kvůli tomu, že jsme skákali do vody salta.
To bude asi tím, že by se tyhle cviky měly dělat spíš v tělocvičně a s odborným dohledem. Konec konců ty jsi už měl z parkouru letos otřes mozku, tak o tom něco víš.
To jo. Ale to jsme byli u jednoho kluka doma a hráli jako sumo. Já udělal takový kop, který on chtěl zopakovat, ale neviděl mě a nevěděl, že stojím za ním a kopnul mě do hlavy. Takže spíš nešťastná náhoda.
Ty jsi měl vůbec začátek letošní sezóny nešťastný, protože pak se přidaly ještě problémy s novými bruslemi.
To je pravda, ty brusle na začátku fakt moc tlačily. Pak mi je ale táta nechal roztáhnout a teď už je to dobrý. Jako jezdí se mi v nich dobře a jsem s nimi spokojený, ale ještě to trochu cítím. To už se ale dá vydržet.
Máš v průběhu celého zápasu nějakou oblíbenou část?
Já mám nejradši třetí třetiny. A ještě když hrajeme s nějakým dobrým soupeřem, a je to vyrovnaný. To je pak dramatický, a to mám rád.
To je zajímavé, protože upřímně zatím nepatříš k hráčům, kteří umí pod tlakem úplně kontrolovat svou osobnost. Co tě dokáže v takovém zápase nejvíc naštvat nebo otrávit?
Naštvat, asi když se nedaří a dostaneme gól ve chvíli, kdy o něco jde. A otrávit, když Pavel nenahrává. To mě pak vůbec nebaví s ním hrát.
Když se dostaneš v zápase do šance, máš nějaký oblíbený způsob zakončení?
Já nejradši střílím tahem doprava a asi takhle (20 – 30 cm) vysoko.
Snažíš se vždycky mířit do určitého místa, nebo taky někdy, jak se říká, zavřeš oči a pustíš to tam jen tak?
Jak kdy. Tak například dneska jsem dostal puk mezi kruhy a v první chvíli jsem to chtěl co nejrychleji vystřelit prostě jen na bránu. Pak jsem si ale řekl, že bude lepší mířit a střelit to doprava. Jenže gólman se mezi tím stačil přesunout.
Abychom se nebavili jen o hokeji. Příští týden máš narozeniny, ale s tebou taky Rychlé šípy. Říká ti tenhle název vůbec něco?
Ano. To je taková parta kluků, co zažívala různá dobrodružství. Asi před dvěma roky jsem přečetl celou velkou knížku jejich komiksů. Líbilo se mi to a děda mi tenkrát k tomu napsal i nějaké úkoly jako hádanky. Nebo jsem musel například hledat v textu různá slova, a když se mi to povedlo splnit, tak jsem od něj dostal odměnu.
Tak to musím ocenit, že máš super dědu se super nápady. Na úplný závěr se ještě zeptám na tvé vánoční přání?
Chtěl bych novou hokejku a pak ještě Freestyle koloběžku. Nic víc nepotřebuju.
 
Šimon Král
Ahoj Šimone. Společně s tvým svátkem se blíží i Vánoce, jak prožíváš tu dobu čekání?
Úplně normálně jako jiné dny a ani adventní kalendář už nemám. Měli jsme ho totiž od Sazky a každý den se mělo setřít jedno políčko. Já jsem to ale udělal předčasně a vyhrál jsem padesát korun. Jinak se samozřejmě hlavně těším na Štědrý den.
Jak by měl podle tebe vypadat ideální Štědrý den?
Tak, že dostanu co nejvíc dárků.
Ty jsi tento pátek vystupoval s kytarou na nějakém vánočním koncertu. Vydařilo se to?
To bylo v Suchdole ve škole a myslím, že dobrý. Akorát mě to už na tu kytaru tolik nebaví. Nebo spíš mě nebaví to trénování.
A ty hraješ spíš etudy a stupnice, nebo i nějaké písničky?
Jenom písničky. Například - Štěstí zdraví, Okoř, Valčíček, Severní vítr a tak.
Doprovázíš své hraní písniček i zpěvem?
Ne. Mě nebaví zpívat.
Dobrá. Pojďme tedy k nějakým pozitivnějším věcem. Jaké roční období patří k tvým oblíbeným a proč?
Já mám rád zimu a léto. V zimě jezdíme lyžovat, je sníh, můžeme se koulovat, nebo stavět sněhuláky, a to všechno mě baví. No a v létě je teplo, jedeme k moři a koupeme se.
Ty jsi byl vždycky v kabině takový tichý nenápadný kluk, ale v poslední době jsi poměrně hodně slyšet. Čím si to mám vysvětlit?
Nevím. Asi to bude tím, že už tam chodím dýl, že se mi začalo dařit a dostal jsem se i do áčka. Prostě mě to takhle víc baví.
Máme u nás nepsané pravidlo, že po dobrém tréninku nebo zápasu se dávají bonbóny ze „Sršní zásobárny sladkostí“. Bereš to jako příjemné zpestření, nebo ti na tom až tak nezáleží?
Jsem rád, že to tak máme a nejlepší jsou jahodový bonbóny. Takže bych to určitě neměnil.
Teď jsem si uvědomil, že dneska vlastně řídí autobus tvůj táta. Je to pro tebe v něčem jiné?
Ne. Já to ani nevnímám. Jediná výhoda je, že když potřebuju, tak mi dá hned peníze (smích).
Co vlastně říkáš autobusové dohodě se strašáky, že na poslední pětce bude sedět tým, který odehraje líp poslední zápas?
Jsem rád, protože vzadu jak nás sedí víc, tak si tam můžeme i víc povídat, což je lepší. No a teď tam můžeme být občas taky my.
Nedávno jsme si zahráli se strašáky přátelák. Jak se ti hrálo? Měl jsi strach ze starších a silnějších kluků, respekt nebo naopak větší motivaci a chuť?
Mě to moc bavilo a hodně jsem si to užil. Očekával jsem to vyrovnaný, takže jsem se nijak nebál. Určitě taky byla velká motivace ukázat, že i když jsme mladší, tak nejsme horší. Nakonec mě ale překvapilo, že jsme byli i trošku lepší.
Ty příští rok postoupíš právě do kategorie SŽ. Těšíš se nebo máš i nějaké obavy?
Určitě se nebojím a spíš se těším, že si zase zahraju s jinými spoluhráči.
Přesmyčkou se zase vrátím k Vánocům. Jaký máš vztah k vánočním turnajům?
Já se na ně moc těším a beru je hlavně jako zábavu a zpestření Vánoc. Medaile pro mě nejsou až tak důležité, jako to, že si zahraju hokej.
Tak letos budeme mít dva turnaje, a ty budeš na obou, tak si je užij.
 
Šimon Tvrdík
Ahoj Šimone. V neděli máš svátek, ale taky už pomalu začínají vánoční svátky. Jak nejradši trávíš čas o prázdninách?
Nejradši jsem doma s mamkou, s babičkou, s taťkou a užívám si a relaxuju. Jsem na kompu a nemusím hlavně nic dělat do školy.
Máš nějakou oblíbenou pohádku?
Pohádku ani ne, ale baví mě „Vánoční Kameňák“.
Ty zatím dárky jen dostáváš, nebo už i dáváš?
Už i dávám, ale jen když přijdu na něco, co se tomu druhému bude opravdu líbit. Mám potom radost, když se mi podaří někoho potěšit.
A jaký dárek v minulosti udělal tobě radost?
Tak minulý rok to byl určitě nový počítač.
Pamatuji si, že jsi dřív chodil ve středu na trénink z piana. Teď mám ale pocit, že už je to jinak.
Ano už jsem přestal na piano hrát. Nebavilo mě to a taky se mi už nechtělo trénovat. Piano ale ještě doma máme a občas si i trošku zabrnkám, ale už moc ne.
Ty patříš do té skupiny kluků z naší kabiny, co se letos dostala na gympl na Církevák. Jak jsi tam spokojený?
Jo, jsem tam moc spokojený a určitě je to lepší než na základce. Učíme se tam trochu víc věcí a taky bych řekl, že jsme napřed, takže je to těžší. Na druhou stranu je to tam zase takový útulný a učitelé jsou hodný, takže to zatím zvládám a na vysvědčení budu mít asi jen tři dvojky.
A co spolužáci a parta ve třídě?
To je taky dobrý a my kluci z hokeje jsme pohromadě, což je fajn. Já sedím s Kubou a vedle nás nalevo sedí Matouš s Jirkou. Akorát je problém, že Matouš je ve všech předmětech, mimo Základů společenských věd, přesazený, protože furt zlobí a kecá s Jirkou.
Neřešme tady Matouše a radši mi řekni, jak ty sám jsi na tom se zlobením?
Nóóóóó´, taky to umím a největší průser v poslední době asi byl, jak jsem hodil Pavlovi na soustředění tu mikinu do bahna.
A když už uděláš nějak podobnou „chytrost“, co je potom pro tebe skutečně nepříjemný trest?
Asi když se pak na mě řve. To já nemám rád a není mi to příjemný.
Tak se tedy pokusíme na sebe do konce rozhovoru nekřičet, přestože se teď podíváme do kabiny. Je pro tebe nepříjemné, že vás nutím udržovat si své místo uklizené a kontroluji vám to?
Mně to ani moc nevadí a doma si taky musím uklízet.
V kabině jsi poměrně středem pozornosti a aktér nejrůznějších hovorů. Kdo je tvůj nejoblíbenější parťák?
Asi nejvíc Jelen, Kuba, Matěj a Pavel.
A s kým se ti nejlíp hraje na ledě?
S Adamem, protože to hrajeme přibližně stejně dlouhou dobu a umíme to tak nějak podobně.
Co máš na hokeji rád a naopak nerad?
Mám rád, když se mi podaří dát gól a nerad, když se nám nedaří.
Máš nějaké přání, co bys rád našel pod stromečkem?
Přál jsem si hlavně nový reprák a ještě pár maličkosti, tak uvidím, co se mi z toho splní.
Já samozřejmě přeju Šimonovi i všech ostatním oslavencům, aby se jim splnilo všechno, co si přejí a snad i něco navíc, co zatím netuší, ale třeba je mile překvapí. A vzhledem k tomu, že už se Ježíšek pomalu vydává na dlouhou cestu, tak nezapomeňte svá okna, stoly, stromky a duše co nejkrásněji vyzdobit, aby nezabloudil a trefil s dárky na to správné odběrné místo a neměl pak popotahování u nebeských úřadů.
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 21.12.2019  Sršni "A" - PZ Kladno (sraz v kabině 8.15)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Lipský, Hájek, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Jelínek, Král, Břinčil, Klouček, Mimra.
!!!Případnou neúčast prosím včas nahlaste!!!
 
 
 
OZVĚNY 17. TÝDNE
 
Borec týdne
 
Sedm gólových kostek dostatečně neosladilo slabý hokejový odvar 
 
   Máme za sebou stříbrnou neděli s třetí zapálenou svíčku na adventním věnci, nazývanou pastýřská a symbolizující přátelství. A před sebou sedmnáctou zapálenou svíčku na pomyslném věnci Ozvěn týdne. Ovšem tentokrát bych v úvodu především splatil jeden svůj informační dluh a seznámil vás podrobněji s rozpisem akcí na vánoční prázdniny:
 
sobota 21.12.2019       09.15 – 11.15  zápas  Sršni – PZ Kladno - sraz v kabině v 8.15; nominace bude zveřejněna po středečním tréninku.
pondělí 23.12.2019    09.00 – 15.00  Vánoční turnaj – Louny – doprava busem s odjezdem v 6.00; na hráče se vybírá 230,-, doprovod zdarma; možnost oběda pro hráče i doprovod přímo na ZS Louny – k obědu jsou špagety s masovou směsí nebo kečupem a libovolná limonáda dle vlastního výběru za cenu 120,- Kč/osoba, případní zájemci se nahlaste do středy.
nominace: Sadílek, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hájek, Jelínek, Klouček, Dvořák, Komárek, Břinčil, Král, Koubský, Mimra, Němec, Tvrdík Š., Závůrka, Malina.
středa 25.12.2019      16.30 – 17.30  trénink
pátek 27.12.2019       13.45 – 14.45  trénink
sobota 28.12.2019     09.00 – 18.00  Vánoční turnaj – Kutná Hora – sraz v kabině v 8.00; nominace na jednotlivé zápasy bude zveřejněna po středečním tréninku; rozpis na tomto odkaze; jako každý rok bych požádal naše skvělé rodiče o zazásobení VIPky nějakými drobnostmi k zakousnutí, napití a zajištění jejího chodu – DĚKUJI.
pondělí 30.12.2019   17.45 – 18.45  zápas  Rodiče – Děti – tradiční souboj generací o pohár plný šampaňského, obrovskou prestiž, ale především pro pobavení a zpestření vánočního času.
středa 1.1.2020          16.30 – 17.30  trénink
pátek  3.1.2020          15.30 – 17.00  trénink
neděle 5.1.2020          09.30 – 11.30  zápas   HC Smíchov 1931 – Sršni
 
   Teď již se ale přestanu zabývat tím co je teprve před námi a letem světem rychle proběhnu poslední novinky. Pokud si z minula pamatujete na sázku mezi Sparťany a Pardubáky, tak vězte, že při pondělním příchodu na trénink jsem mohl provokativní červenobíle kulíšky sbírat po kabině jako houby po Černobylu. A k tomu jsem musel ještě s velkým sebezapřením (ač byl, jak říkají latiníci, gratis) sníst i vítězným pardubický perník. Jenže já jsem chlapec ze Žižkova, tvrdý jako křemen (stejně jako náš pan premiér), takže mě jen tak nějaký úder do kolen nedostane, natož pak pardubický perníček.
   Toliko má krátká ego-vsuvka a nyní již naopak zcela zasloužená chvilka slávy pro našeho „Borce týdne“, kterým byl po sobotním zápase vyhlášen Tomito Hájek. Z mého pohledu nejlepší a nejpracovitější Sršeň na berounském ledě, což je jen přirozeným vyústěním jeho výborného přístupu ke každému tréninku a cvičení. Není to žádný „bourák,“ který má základ své hry postavený na centimetrech, kilech a fyzické hře. Spíše těží ze své šikovnosti, obratnosti na malém prostoru, velmi dobrých dovedností, nezměrné bojovnosti a především schopnosti výborného herního vidění a rozhodování, což je alfa i omega kolektivního sportu. A za to si zasloužil v berounské kabině moji pochvalu, potlesk a oprávněný respekt spoluhráčů a obdivné pohledy Matouše. Jo a mimochodem, jeho úsměv by určitě zachránil i Titanic, protože ten ledovec by před ním roztál. Ovšem teď se vraťme v čase trochu zpět a povězme si něco o samotném zápase.
 
HC BEROUNŠTÍ MEDVĚDI - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“   2 : 7   (0:2, 1:1, 1:4)
   Mlžáci kutnohorského SK vyrazili v sobotu na svou další zápasovou štaci do Berouna, kde jim byl za soupeře domácí tým Medvědů. Tým, s kterým v loňské sezóně odehráli v nadstavbě „A“ dva výborné a vyrovnané zápasy (5:6, 5:2), leč tentokrát to vypadalo na lehkou hokejovou impotenci, i když z výsledku to tak nemusí vypadat.
   V nedávné době jsme vyřešili neustálé spory MŽ vs. SŽ o to, kdo bude při našich výjezdech sedět v autobuse na zadní pětce (projev zřejmě to jistého machrovství, které ovšem nejednou končí bledězelenou tváři spolu s větším flekem na přední části mikiny) motivačním rozhodnutím – družstvo, které v posledním zápase uhraje lepší výsledek. A protože proti Slanému jsme to byli my, tak jsme v sobotu ráno mohli radostně nastupovat, pěje hrdě, leč pro jistotu v duchu známý nápěv: „Vzhůru na palubu dálky volají, vítr teď příhodný vane nám.....“. Dlužno poznamenat, že na oné palubě autobusu byl kapitánem zkušený a oblíbený Standa, který si s dojezdovým časem stanoveným na 8.50 hravě poradil.
   Po standardní rozcvičce, ustrojení a předzápasových proslovech jsme vyrazili k ledu. Od prvního buly jsme domácí mírně přehrávali a v desáté minutě jsme se ujali vedení již 0:2. To nás bohužel zřejmě uspokojilo a chlapci se ohleduplně přizpůsobili tempu Medvědů chystajících se k hibernaci. A tak diváci, ani trenéři, na dlouho prakticky žádný hokej neviděli. Taková bezemoční, sváteční selanka, bez vtipu, důrazu, nasazení a akčního bruslení. Bohužel i výkon na půl plynu na vloni bruslivé a urputné Medvědy tentokrát stačil.
   V druhé třetině se nic závratného neudálo, ani nezměnilo a náš výkon měl i nadále k spokojenosti na mnoho světelných let daleko. Především hráčům bez puku chyběl větší pohyb a aktivita ve vytváření situací a jen koukali a čekali, co s ním jeho držitel provede. A ten, pokud to byla náhodou jeho nejoblíbenější hračka, tak jí raději nepůjčil. Po čtyřiceti minutách jsme sice zaslouženě vedli 1:3, protože jsme byli lepším týmem, ale z naší hry jsem byl popravdě rozmrzelý a ještě víc šedivý, než jsem.
   Po důrazném proslovu v kabině jsme se v závěrečné části přeci jen pozvolna probrali k normálnímu fungování a v našem projevu se začaly objevovat určité dobré hokejové věci. S přesunutím Pepy do 1.lajny došlo k asi nejvýraznější změně. Kluci začali hrát důrazněji, s větší chutí a nejednou předvedli i ten správný hokejový fištrón, což se promítlo do závěrečného skóre. A tak přestože Sršni tentokrát uplatnili po většinu zápasu na svůj obvyklý výkon mírnou vánoční slevu, tak se po šedesáti minutách hry radovali z dvacáté sezónní výhry – 2:7.
   A protože jsem byl doteď kritický myslím až až, tak v závěrečném ohlédnutí jen o tom, co mě v sobotu potěšilo. Tak určitě výkon již zmiňovaného Tomita. Velmi spokojený jsem byl i s Matoušem a Jirkou na beku, protože při absenci obou Štěpánů, kterým zdravotní problémy vystavili stopku, to byl jejich i celé naší obrany, prubířský kámen. Kluci to ale zvládli, snažili se, dřeli a hlavně chtěli hrát hokej. Byl jsem i rád, že jsem tentokrát viděl v zápase mnohem víc některé kombinační věci, hlavně při rozehrávce a přechodu středním pásmem, které zkoušíme poslední dobou v tréninku. Škoda jen že po přihrávkách na osu, nebo přes osu hřiště docházelo díky nepřesnostem často ke ztrátám puku. To je ale to, co říkáme skoro u každého cvičení – bez prvních dvou kvalitních a přesných nahrávek, nelze založit dobrý útok.
   No, a protože vánoční období je časem s velmi silným potenciálem milých překvapení, tak ještě jedno na závěr. Chlapci se v pátek domluvili, že čas během zápasu staršáků tentokrát nestráví čekáním, ale koupacím relaxem v aquaparku naproti zimáku. Samozřejmě jen málokdo se tam válel jako vorvaň a pan plavčík musel v úvodu několikrát vysvětlovat, že salta a přemety patří do tělocvičny, ale ne do bazénu. Nicméně kluci si to užili a mě potěšilo, že dnes, kdy se musí dětem pomalu veškeré pohybové aktivity vymýšlet, plánovat a organizovat, tak tohle zvládli skoro sami. Super.
   Přeji krásné pokračování adventního času a za týden zase na shledanou, i když kdo ví, jak se to bude všechno v tom vánočním shonu stíhat…
 
Sestava: Jan Sadílek (ø0), Sam Nevole (ø4), Jan Knížek (+4), Dominik Hruboš (+4), Marie Hynková (+2), Tomáš Hájek (+4), Jiří Koubský (+3), Josef Dvořák (+2), Pavel Tvrdík (+2), Jakub Komárek (0), Matouš Klouček (+2), Šimon Král (+1), Matěj Mimra (+4).
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 14.12.2019  HC Berounští Medvědi - Sršni "A" (sraz v kabině 7.00)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Lipský, Hájek, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Král, Koubský, Klouček, Mimra.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
OZVĚNY 16. TÝDNE
 
Borec týdne
 
Nebyli jsme štědrými hostiteli
 
   I po svém letos snad nejrušnějším víkendu mám to potěšení vás přivítat u nového, tentokrát již 16. vydání Ozvěn - týdeníku kde se tentokrát při světle plamínku druhé adventní svíčky ohlížíme za vybranými událostmi uplynulého týdne v teritoriu mladších žáků.
   Poněvadž nepokládám za žádoucí nechat hned v úvodu dnešního vyprávění klesnout své sebevědomí pod kritickou mez, vynechám pasáž o tom, jak jsme v tělocvičně na závěr kompenzačních cviků vyskakovali z „želvičky“. Dozvěděli byste se totiž, že na reakční stimul (střídáme vizuální, akustické i mentální): „Vyskočí…, kdo si myslí, že má hodného trenéra“, vyskočili všichni, tedy až na Kubu, který zůstal ležet jak přikovaný a odmítal vstát do konce tréninku… Inu ryzí charakter.
   O tom, že naše kabina není ani v jiných situacích rejdištěm rektálních přičinlivců, jsem se mohl přesvědčit i v pátek po zápase s Poděbrady. Za dveřmi kabiny totiž proběhla tradiční česká, nebo chcete-li někdo moravská, či slezská - Mikulášská nadílka pod heslem: „Peklo je blíž, než si myslíš“. Každý hráč dostal svůj balíček sladkostí, ale nejdřív musel své hříchy (a že jich bylo) vykoupit básničkou či písničkou. Všichni žhavili své dosud podřimující improvizační motory, aby si mimo tradičních koled (mimochodem moc pěkných) o mě návdavkem přebrousili svůj ostrovtip i několika slávistickými chorály a anti sparťanskými říkankami.
   Tohle mi připomíná, že o další pobavení kabiny se postaral spor mezi Sparťany a Perníkáři před sobotním zápasem jejich týmů v extralize a následná sázka. Vzhledem k tomu, že ale Pardubice vyhrály 4:3, nevidím na tom nyní již nic až tak vtipného, za což se ctěnému čtenářstvu omlouvám a raději jen upozorňuji chlapce před dnešním tréninkem, že sice mají svobodu říkat všechno, co si myslí, jen to nemusí být vždy moudré, ani taktní…
   Jinak z tréninků v minulém týdnu jsem měl docela dobrý pocit. Herní cvičení měla spád, hráči byli hodně na kotouči a neustále v akci a při tréninku dovedností zase měli co nejvíc opakovaní. Bohužel vadou na kráse byl fakt, že z toho co jsme trénovali, jsem v ostrém zápasovém provozu viděl pramálo. U některých borců bude zapotřebí větší ochota či schopnost vnímat rady trenérů a následně je přenášet do hry, no a u nás asi větší trpělivost…
   Ještě musím splnit zpravodajskou povinnost a následující odstavec věnovat „Borci týdne“. Tím se pro mě tentokrát stává Honza Knížek. Důvodů by se našlo mnoho, ale tím pověstným jazýčkem na miskách vah mého rozhodnutí byl jeho výkon v sobotním zápase. Přestože se stal se sedmi záseky ústředním katem Lva ze Slaného, své zápasové účinkování především vyzdobil hokejovostí, nadstandardním přehledem ve hře a hlavně týmovým pojetím. Pro některé „sólisty“ snad zřetelný důkaz, že góly se dají dávat, i když nahráváte, spolupracujete a svou hrou děláte i své spoluhráče.
   Nyní však již k samotným zápasům, které kutnohorští mladíci tentokrát strávili v domácím prostředí.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC PODĚBRADY   16 : 7   (6:6, 5:1, 5:0)
   V pátek jsme na domácím ledě zkřížili své hokejky s kluky z Poděbrad. Musím přiznat, že jsem se na tento zápas docela těšil, protože se mi líbí herní projev svěřenců Přemka Sedláka a vždy se jedná o zajímavou konfrontaci.
   Zápas jsme opět pojali tak, aby si zahráli úplně všichni, tedy na čtyři lajny, a naše hra tomu odpovídala. Postrádala tempo, byla plná zmatků a kluci působili ospalé a bez hladovosti po gólu. Od druhé části jsme proto změnili systém střídání, kdy deset minut hrála pravidelně jen první a třetí lajna a poté zase druhá a čtvrtá. Změna v herním projevu se dostavila v podstatě okamžitě. Byli jsme najednou živější, aktivnější a začali Polabany viditelně přehrávat. Výsledkově jsme utkání nakonec zvládli, což vždy potěší, ale k optimálnímu výkonu to mělo daleko. I gólů jsme dali hodně, ale často byli upracované a po individuálních akcích. Do zápasu se nám totiž nedařilo přenést kombinační nácviky z tréninku, a to především při zakládání útoku a přechodu středním pásmem. Takže práce je před námi stále habaděj.
 
Sestava: Jan Sadílek (ø12), Michal Zvěřina (ø2), Jan Knížek (+4), Domink Hruboš (+5), Marie Hynková (+4), Tomáš Hájek (+5), Štěpán Lipský (+5), Josef Dvořák (+5), Pavel Tvrdík (+7), Jakub Komárek (+5), Štěpán Jelínek (+5), Šimon Král (+5), Matěj Mimra (0), Matouš Bajer (0), Tomáš Břinčil (-1), Komárek Vít (-1), Matouš Klouček (-1), Jiří Koubský (0), Šimon Tvrdík (-1), Adam Němec (-1), Petr Malina (0), David Andrle (0).
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – HC LEV SLANÝ   14 : 1   (5:0, 6:0, 3:1)
   Po úspěšné páteční předehrávce se v sobotním ligovém klání stal bezbrannou obětí sršního hladu po vítězství tým HK Lev Slaný. Bohužel v králi zvířat jsme tentokrát nenašli dravé nenasytné šelmy, ale spíše bezbranná plyšová zvířátka na hraní, a tak cesta k dalšímu sršnímu vítězství byla poměrně široká a snadná.
   Již na rozbruslení mě hosté nijak zvlášť nezaujali a zdálo se mi, že někteří protihráči mají i bruslařské problémy. Zdání se bohužel potvrdilo i ve hře (což nebývá vždy pravidlem) a soupeř byl naopak ještě slabší, než jsem čekal. Měli jsme navrch ve všech činnostech jednotlivce od bruslení, střelby, herních dovednosti až po fyzickou kondici a odolnost. Po vcelku snaživých prvních deseti minutách zápasu jsme vedli již 4:0 a hostům se i přes snahu nedařilo s námi držet krok. Ve zbytku utkání si tak kluci mohli zahrát kombinační hokej a vyzkoušet věci, na které není jindy čas. Tuto příležitost využila především první lajna, která do svých kombinací zapojovala hodně i obránce a vytvářela si šance, které hojně proměňovala. Druhá lajna sice individuálně soupeře převyšovala, ale při své hře využívala spolupráci ke své škodě daleko míň a její gólový příspěvek tomu i odpovídal. Inu někteří hráči si stále chtějí hrát jen ten svůj hokej a jsou nesestřelitelní v sebeklamu, že sólování je v kolektivním sportu cesta k úspěchu. Třetí lajna hrála podstatně méně výživný hokej, nicméně nedostala se nikdy pod výrazný tlak a naopak se sama dokázala prosazovat, i když bez gólového efektu. Suma sumárum jsme na ledě jednoznačně dominovali a při hře často jen na jednu branku, skóre narůstalo v pravidelných intervalech, až nakonec Lev cestoval domů obtěžkán třináctigólovým závažím.
   Jako hojivá náplast na bolavou dušičku po minulém víkendu to samozřejmě přišlo vhod, ale máme před sebou ještě spoustu práce i daleko těžších zápasů. Nyní nás totiž čekají dva loňští soupeři z nadstavby „A“ (Beroun a Kladno) a před těmito duely nemůžeme v žádném případě létat v oblacích. Proto se při závěrečném shrnutí dojmů a pocitů ze sobotního utkání raději schovám za slova mistra Járy Cimrmana, a sice „tak bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát...“
 
P.S. Na tomto místě bych ještě připomenul, jak náš oblíbený Pepa pobavil celou střídačku svou ekvilibristickou kreací. Při odchodu z ledu ve dvířkách nečekaně prodloužil svůj krok skokem ala sedmimílové boty, aby jej následně na gumě zakončil v jakémsi noblesním telemarku…, což hráčská komis ocenila po zápase „Emilem“.
 
P.S.s. Vzhledem k tomu, že jsem zahlédl Jirku s jeho foto nádobíčkem, tak možná ještě dnes večer budete moci porovnat můj text s tím, co jemu vlezlo do hledáčku. A tak přijďte zas… - https://sirahokej.rajce.idnes.cz/7.12.2019_Srsni_-_HK_lev_Slany/
 
Sestava: Jan Sadílek (ø0), Michal Zvěřina (ø2), Jan Knížek (+10), Dominik Hruboš (+10), Marie Hynková (+9), Tomáš Hájek (+9), Štěpán Lipský (+10), Josef Dvořák (+3), Pavel Tvrdík (+3), Jakub Komárek (+3), Štěpán Jelínek (+3), Šimon Král (+3), Matěj Mimra (0), Matouš Bajer (0), Tomáš Břinčil (0), Matouš Klouček (+1), Jiří Koubský (0), Adam Němec (0).
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
 
 
   Jsou dny, výročí a vzpomínky, které nám vždy trochu povytáhnou koutky úst, a pak ty, kdy naopak pocítíme trochu lítost. A jedním z takových je (alespoň pro mě) 8.prosinec. V tento den roku 1980 totiž v New Yorku pěti kulkami skončil příběh jedné z největších hudebních legend všech dob. Legendy, jejímž hlavním životním motem byla slova o míru a lásce – Johna Lennona. Paradoxně se přitom dlouho zdálo, že právě rok 1980 je pro něj rokem štěstí - FBI ho přestala pronásledovat kvůli jeho protiválečným aktivitám a po pěti letech, kdy se stáhl do ústraní a pečoval především o svého syna Seana, natočil úspěšné album Double Fantasy. Album, které ho ale nakonec stálo život. Koupil si ho totiž i pětadvacetiletý duševně nemocný fanoušek Mark Chapman. V pět hodin odpoledne před Lennonovým bytem u Central Parku si nechal desku nejdřív podepsat, aby se o šest hodin později na stejné místo vrátil a pětkrát vystřelil. Podle svých slov věřil, že jeho vraždou získá jeho slávu. To se mu ale nepovedlo a nám tak Johna Lennona stále připomínají desítky slavných melodií, jak z období Beatles, tak i jeho sólové dráhy. A ty nejslavnější jsou pochopitelně o míru a o lásce. A protože někdy je lepší mlčet a nechat raději hovořit hudbu samotnou, tak malé připomenutí tvorby Johna Lennona.
 
   No a o čem bude následující rozhovor s naším oslavencem, si můžete přečíst právě teď.
Ahoj Martine a dodatečně všechno nejlepší k narozeninám. Jak jsi je oslavil?
Vzhledem k nemoci jsem měl oslavu doma, ale jinak nic výjimečného. Dostal jsem nový nákrčník na hokej, pak hromadu sladkostí, nějaké knížky a tak.
Ty máš rád sladké?
Ano, hlavně vánoční cukroví a nejvíc asi včelí úly.
Pomáháš mamince nějak s pečením?
Někdy jo, ale dělám jen to, co se dá nejmíň zkazit. Třeba vykrajuju nebo plním.
Předpokládám, že se tedy už těšíš na vánoce. Co na nich máš nejraději?
Jo, určitě se těším a nejradši mám tu atmosféru. Jsme doma, není škola, hrají se koledy a všechno okolo je takové vánoční. A samozřejmě se taky těším na dárky.
Psal už jsi letos Ježíškovi dopis?
Ano. Napsal jsem si o sršní dres Kutné Hory.
Dnes ovšem máme teprve Mikuláše, jak prožíváš tuhle tradici?
Ani moc ne. Dřív k nám chodil Mikuláš domu, ale teď už asi dva nebo tři roky ne. A ani mě nebaví nějak venku běhat za čerty, takže jen dostanu nějaké sladkosti od rodičů a jinak nic mimořádného.
Ty jsi bohužel už čtrnáct dní na marodce, jak to s tebou momentálně vypadá?
Je to hrozná nuda a už nevím, co mám dělat. Občas je docela fajn si chvilku odpočinout od školy, ale tohle už je moc a všeho moc škodí. Naštěstí už je to ale dobré a zítra jdu do školy a v pondělí nebo ve středu budu moct i na hokej.
Vzhledem k tvé nemoci děláme oslavenecký rozhovor u tebe doma v Čáslavi. Kdybys mohl, kam bys mě vzal na procházku, nebo co hezkého bys mi tady ukázal?
No, mě se hodně líbí čáslavský kostel Petra a Pavla s tou jeho věží. Takže ten bych vám asi ukázal a vzal bych vás i dovnitř. No a pak asi k rybníku Měděnice, tam je to docela hezké a někdy tam chodíme na procházku.
V úvodu jsi mi říkal, že jsi dostal k narozeninám i nějaké knížky. Jaký je tvůj vztah ke čtením?
No, já čtu rád, ale jak co? Mám třeba rád dobrodružný knížky, jako jsou třeba Letopisy Narnie, nebo mám docela rád Percyho Jacksona a různé historické báje. Já to mám asi tak, že prostě knížku začnu číst, a buď mě zaujme a dočtu jí, nebo si po čase řeknu, to je nuda a zaklapnu jí.
Jestli si dobře pamatuji, jsi taky velký fanoušek techniky a aut. Jak se ti líbí nová Octávie?
Jestli myslíte tu nejnovější verzi čtvrté generace, tak docela jo. Je to zase něco nového, má to novou techniku světel, ale podle mě je docela podobná Superbovi. Mě se například mnohem víc líbí Škodovka Vision D. Je to vylepšená Oktávka a Superb, ale víc do sporťáka. Zatím se ale bohužel nevyrábí, tak snad jednou.
Pojďme taky na chvíli k hokeji. Minule jsme se hodně bavili o ledě a kabině, dnes se tě tedy zeptám na tělocvičnu, kam chodíme po tréninku. Co tě tam nejvíc baví?
Baví mě v podstatě všechny hry, které tam hrajeme, ale nejvíc asi ty úpolové a taky ty různé souboje trakařů a želv.
Ty jsou ale fyzicky velmi namáhavé a občas i bolí.
To je pravda. S tím se ale musí počítat. Taky už jsem se párkrát srazil a schytal několik ran, ale zatím se to dalo vždycky vydržet.
Jakou máš při těch úpolových hrách strategii. Vyhledáváš souboje, nebo spíš kličkuješ, reaguješ a snažíš se jim vyhýbat a vydržet tak co nejdéle ve hře?
Jak kdy. Když vidím, že jsou tam kluci, kteří jsou asi jako já, tak jdu klidně do souboje, ale když je tam někdo, kdo má o patnáct kilo navrch, tak je těžký ho dostat na zem, vytlačit, nebo dokonce nazdvihnout. Tak se jim buď snažím vyhýbat, nebo zdrhnout. No, a když už se to nedá, tak se co nejvíc zpevním a snažím se to přežít (smích).
Myslíš, že to má smysl chodit takhle do tělocvičny a vnímáš sám na sobě nějaké zlepšení?
Určitě to má smysl, a kdyby nebylo to zlepšení vidět, tak by to bylo asi hodně špatný. Já sám ho tedy na sobě vnímám.
Máme pravidelný tréninkový rytmus, kdy se v pondělí víc bruslí, středa je spíš zaměřená na dovednosti a pátek je předzápasový. Máš nějaký trénink víc nebo míň oblíbený?
Já jsem rád, že se to mění a naopak by bylo blbý, kdyby byly všechny stejné. Ale jinak je mi jedno jestli je pondělní nebo středeční trénink a nijak to nevnímám, protože já si jdu na trénink především zahrát a my hrajeme bago, minihokej nebo velkej alespoň chvíli na každém tréninku.
V kabině jsme teď uzavřeli sázku před sobotním zápasem Sparty s Pardubicemi. Kdybys nebyl nemocný, přidal by ses jako Pardubák?
Ne. Já nemám rád sázení, protože u toho se dá prohrát a já raději vyhrávám.
Milý Martine. Děkuji ti za příjemný rozhovor a samozřejmě ti přeji štěstí, zdraví a co nejvíce úspěchů a výher jak na ledě, tak ve škole i v osobním životě.
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 7.12.2019  Sršni "A" - HK LEV Slaný (sraz v kabině 8.15)
Sadílek, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Lipský, Hájek, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Jelínek, Král, Mimra, Bajer, Břinčil, Klouček, Koubský, Němec.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
OZVĚNY 15. TÝDNE
 
Prodrbaná vítězství
 
   Po týdnu se opět ozývám jako zpravodaj z kabiny i z ledu, z tělocvičny i ze zápasu, zkrátka odevšad, kde se něco zajímavého událo, neboli šustlo. Dnes mi to ale nějak nemyslí, protože začaly stávkovat obranné mechanismy mého těla a nadvládu nad ním převzala jakási viróza. Popíjím tedy zelený čaj s medem a šťávou ze španělských citrónů, zakusuji k tomu český paralen a přemýšlím, jak bych při této „snídani králů“ měl začít. Už vím… Jak je všeobecně známo, viróza je děvče docela rozverné, a tak minulý týden svou zvláštní dámskou návštěvou obšťastnila i několik dalších členů naší kabiny. Ovšem nejkurióznějším marodem byl Štěpán, o kterém jsem se doteď domníval, že má jen vtipně prořízlou pusu, ale nyní už vím, že i prokousnutý jazyk z florbalu. Inu jak by řekla moje Martina – karma.
   V této souvislosti se s vámi rozdělím ještě o jeden nevšední zážitek. V pondělí z výše zmíněných důvodů chyběla na tréninku i Máňa, což se hned projevilo v kabině. Na přetřes přišla moudra o ženách pohledem jedenáctiletých kluků, kteří se zdají být v tomto ohledu sice naprosto v pořádku, nicméně na to, že žena je něžnější než květ, ale někdy tvrdší než kámen, si budou muset chlapci teprve přijít.
   V tréninku jsme museli na zmenšený počet hráčů reagovat drobnou úpravou jednotlivých lajn, ale jinak žádné převratné změny. On taky nebyl důvod, proč spravovat něco, co není rozbité. A tak jsme si na ledě zopakovali tradiční cvičení i zkusili něco nového a v tělocvičně se snažili o další rozvoj prakticky všech pohybových schopností. 
   Pokud ještě čekáte na vyhlášení „Borce týdne“, tak tentokrát se nedočkáte. Po výborné práci v tréninku byl sice horkým adeptem Pepa a po první třetině v Nymburce to měl již v podstatě jasné, ale pak přišlo zbytečné vyloučení na deset minut, které výrazně ovlivnilo zápas, a to se s Borcem týdne jaksi neslučuje. Tak snad za týden.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC ČÁSLAV   6 : 6   (2:1, 4:0, 0:5)
   Na pátek jsme domluvili pro náš B-tým další přátelák s Čáslaváky. Po letech větších či menších výher Sršňů přišla první remíza a konečně to vypadá, že se Čáslavští pomalu, ale jistě zvedají a zápasy s nimi budou čím dál víc zajímavější.
   V první části to dopředu z naší strany nebylo vůbec špatné a i dozadu jsme to odehráli velmi dobře. Kluci si vyzkoušeli, že soupeře přehrají spíš kombinační hrou než individuálními průniky, a snažili se tenhle trend dodržovat. V druhé třetině nám Čáslav již příliš nestačila a vedení na konci této části (6:1) tomu zcela odpovídalo. To se ovšem během posledního dějství rozpustilo jako kostka ledu ve vroucím kotli. Nevýrazná hra hostů nás ukolébala, a místo toho, abychom pokračovali v soustředěném výkonu, začala se naše hra utápět v hurá akcích a v uspokojení vlastního ega některých hráčů. Borci si prostě mysleli, že o jejich vítězství je již rozhodnuto a zbytek jen tak odehrají. Hosté ovšem na rozdíl od nich hráli s chutí, bojovali a pozvolnými krůčky ukrajovali náš náskok, až jsme uzavřeli celé utkání smírem 6:6.
   Nesehráli jsme tentokrát zrovna povedené utkání, přesto splnilo svůj účel. Zahráli si úplně všichni (dokonce i dva páťáci), nejžhavější adepty jsme vyzkoušeli v „áčku“ (při souběžně hraném souboji červená a černá) a každý měl možnost v zápasové konfrontaci ukázat jak na tom momentálně je. Jasně bylo vidět, kdo hraje poctivě, kdo lehkovážně, kdo zodpovědně a kdo jen na sebe. Kdo vnímá rady trenérů a snaží se je přenést do hry, kdo se dokáže či nedokáže prosadit v souboji, kdo se udrží na puku, kdo je schopný tvořit hru, kdo přebruslit soupeře, kdo alespoň vhodně doplňovat a kdo je zatím jen tulák ledu bez ochoty se přinutit k pohybu. Zkrátka utkání, které vnímavým a sebekritickým ukázalo, kde mají zatím slabiny, na kterých je potřeba dál pracovat.
 
Sestava: Sam Nevole (ø3), Jan Sadílek (ø0), Michal Zvěřina (ø15), Marie Hynková (+2), Tomáš Hájek (+2), Tomáš Břinčil (0), Štěpán Jelínek (0), Šimon Král (+1), Matouš Bajer (+3), Jakub Komárek (-1), Matěj Mimra (+1), Matouš Klouček (0), Jiří Koubský (0), Šimon Tvrdík (-3), Adam Němec (-2), Petr Malina (-1), David Andrle (-1), Sam Nevole (-2).
 
HC NYMBURSKÝ LEV - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“   7 : 5   (0:5, 4:0, 3:0)
   Zápas, na který se nezapomíná... Hráči našeho A-týmu v neděli podrobili psychiku svých trenérů, příznivců, ale především svou vlastní mimořádně důkladné prověrce. Při bitvě dvou čelních týmů tabulky je navštívily snad všechny pocity, které si jen umí představit. Euforii spojenou s famózním vstupem do zápasu a zdánlivě neohroženou jízdou za vítězstvím vystřídala v druhé části lehkovážnost, následovaná nejistotou a obavami, které v závěru přešly do nepopsatelné křeče a zklamání, když smutně přihlíželi radosti soupeře.
   A přitom svůj duel s nymburským Lvem načali velice slibně. Hráli rychlý důrazný hokej, založený na své typicky nátlakové hře. Chvílemi to bylo až bago s krásnými akcemi na jeden dotek, s tlakem do branky a k tomu okořeněné góly (0:5). 
   I vstup do druhé třetiny jsme měli velmi dobrý a první střídání vůbec nenasvědčovala nějakou změnu ve vývoji zápasu. Pozvolna jsme ale ubírali na bruslení a nebyli už tak důrazní. K tomu se přidalo i pár okének v obranné činnosti, způsobené  nedůsledností  a přemírou chuti hrát hokej na riziko.  První dvě varování nebyla vzata moc na vědomí, ale s třetím se naopak dostavil strach neudělat další chybu a tím i svazující nervozita. K tomu se zcela rozpadla hra naší druhé lajny, která do té doby hrála naprosto famózně. Pavel se po 30 minutách svého nejlepšího výkonu letošní sezóny vrátil do starých kolejí „já na sebe“ a Pepa neudržel emoce a údajně nevhodně reagoval na verdikt o zakázaném uvolnění, což mu vyneslo desetiminutový trest. Závěr třetiny jsme tak dohráli jako opaření a do kabiny odcházeli za stavu 4:5.
   Přestože jsem se o přestávce snažil kluky vyburcovat, vrátit zpět do zápasu se nám už bohužel nepodařilo. Vůbec nám to nelepilo, souhra skřípala a všude jsme byli o dva kroky později, jakoby nám v nádrži už nic nezbylo. Najednou bylo na ledě pouze mužstvo Nymburka, které tři minuty před koncem dokonalo svůj obrat z 0:5 na 7:5.
   Těžko se mi tento zápas hodnotí, protože kdyby a kdyby a kdyby… tak to mohlo být úplně jinak. Jenže na to se nehraje a my prostě pikantní souboj o první místo v tabulce nezvládli. Existuje spoustu způsobů jak prohrát a člověk by prý měl všechny poznat. Tak tenhle už tedy máme vyzkoušený a věřím, že si ho už nikdo nechce zopakovat. A tak - prohráli jsme, vem to ďas, za týden to hrajem zas!
 
Sestava: Sam Nevole (ø10), Jan Sadílek (ø4), Jan Knížek (+1), Domink Hruboš (-1), Marie Hynková (+1), Tomáš Hájek (0), Štěpán Lipský (0), Josef Dvořák (-2), Pavel Tvrdík (-2), Jakub Komárek (0), Tomáš Břinčil (0), Štěpán Jelínek (-2), Šimon Král (0), Matěj Mimra (-1), Matouš Klouček (-2).
 
   Přeji všem krásný adventní čas, ať se vám daří i v poslední měsíci letošního roku a za týden u příštího vydání Ozvěn na shledanou.
 
 
 
NOMINACE
 
neděle 1.12.2019  HC Nymburský Lev - Sršni "A" (sraz v Nymburce 9.30, doprava vlastní, od ZS odjíždím v 8.45)
Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Hynková, Lipský, Hájek, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Jelínek, Král, Klouček, Mimra, Břinčil.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
OZVĚNY 14. TÝDNE
 
Borec týdne
 
Pohádkový týden
 
   Bylo, nebylo… Tak nějak začínají všechny pohádky a vzhledem k tomu, že se pomalu blíží čas vánoční, příjemně se usaďte, zachumlejte do nahřáté deky a poslouchejte, tedy vlastně čtěte i já vám dnes jednu povím.
   Jak asi všichni víte, všechny pohádky mají některé společné rysy, jako je zápletka, kladný a záporný hrdina, obvykle zosobněný mnohahlavým drakem, princezna (říkejme jí na vlastní přání Máňa) a především závěrečný a všemi tolik požadovaný šťastný konec. I náš poslední týden se mohl svým scénářem zařadit do onoho zmíněného literárního stylu.
   Jeho příběh ale začal již minulou sobotu, kdy náš drak záporák (věřím, že i bez dětské fantazie, či dávce kouzelných houbiček si dokážete představit trenéra) Síra, srší síru, až v sousedním království páté třídy vrhají vyděšení poddání tázavé pohledy. Ty ale uklidňuje jeho věrný rádce Petr: „To nic, to jen vladař chválí své vojsko za včerejší výkon“. Pro ty, co náhodou nečetli předchozí kapitolu, tak Sršni sice udolali chrabré jinochy z poděbradského panství 14:8, ovšem po ostudném výkonu. Nicméně zanechme historických odkazů a vícesmyslných slovních hříček a držme se niti příběhu, dokud jehla šije.
   Drsný průvan splnil svůj účel a mladí Sršni po zlepšeném výkonu vyprovodili krále Kralupa zpět na jeho panství k Vltavě s jedenácti gólovým výpraskem, ale především do jejich hájemství zavál čerstvý příděl optimismu i dobrou náladu. Celý týden tak probíhal v pohodové atmosféře, kdy přístup a tréninkové nasazení bylo u většiny hráčů dobré a u některých dokonce příkladné. K tomu bylo v kabině občas i pěkně veselo, to když se terčem pozitivní energie dvorního kašpárka Jelena staly vladařovy výklady.
   Popravdě, nejednou se mi již potvrdila zkušenost, že dobrý obraz fungování sršní družiny v trénincích, se zákonitě nemusí odrazit v zápasovém měření sil. Ovšem nikoliv tentokrát. A tak zatímco většina mládežnických vojsk využila svazovo-císařského příměří k odpočinku, žákovské výběry se Sršněm v erbu si domluvily na pátek bratrovražedný souboj mladší vs. starší.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – SK SRŠNI KUTNÁ HORA „SŽ“   4 : 5   (1:1, 1:2, 2:2)
   Početné šiky staršáků, z nichž bylo dvanáct bojovníků o tři roky starší než polovina naší družiny, vyvolávaly značnou dávku respektu, přesto jsme na předzápasovou nabídku na prohození alespoň strážců svatyň odvětili s hrdostí a vírou ve vlastní gólmany negativně. V životě, natož pak v pohádkách, občas totiž platí pravidlo, že odvážnému štěstí přeje a páteční bitva na Kutnohorském poli toho byla zářným příkladem.
   Mužstvo mladších žáků „A“ tentokrát vybrousilo spokojenost svých panovníků do téměř ryzí podoby. Ke kvalitnímu výkonu v drtivé části souboje přidalo i neskutečné nasazení a dobrou hru, protože hráli srdcem. Nejraději bych už nic nedodával, protože v tom je řečeno všechno.
   Přesto. Mlžáci vzali výzvu bez bázně či hany a hned od prvního buly začali bruslit jako o život, až se někteří vraceli na střídačku s jazykem na brnění. Byla z nich cítit větší chuť a drajv, díky čemuž přehrávali, přebruslovali a přestříleli jednoznačně svého protivníka. O jejich převaze svědčí i fakt, že staršáci jejich branku ohrozili až asi v 8. minutě. A tak tím rozdílovým jazýčkem na miskách vah byla především lepší efektivita v zakončení našeho soupeře ve spojitosti se skutečností, že dávat branky o tři roky mladším gólmanům je výrazně jednodušší než obráceně. A protože jsme z našich početných šancí nedokázali přidat góly, které by dodaly výsledku spravedlivější podobu, ukončili jsme celé derby nejtěsnější možnou prohrou 4:5. Kluci se ale při odchodu z ledu nemuseli vůbec dívat do země, protože cítili, kdo byl na ledě lepší (a myslím, že to dobře věděl i tábor soupeře). Tímto názorem jsem si zřejmě znepřátelil nesoudné, ale to mi nevadí. Za klávesnicí mám odvahy habaděj a hlavně jsem měl možnost po zápase navštívit obě kabiny. Spokojenost nakonec vládla v obou – u staršáků s výsledkem, u nás s předvedenou hrou. A popravdě - ta naše byla větší.
   Nicméně, rád bych touto cestou ještě jednou poděkoval všem staršákům za užitečné a dobré utkání. Věřím, že jejich výkon výrazně ovlivnilo patrné podcenění, pramenící z mylného přesvědčení, že roky, kila a centimetry odehrají zápas za ně. Rád bych i ocenil, že se neuchýlili k tvrdým zákrokům pramenícím z jejich fyzické převahy a zůstalo pouze u několika faulů, provázejících hru, když se nebruslí a nestíhá. Snažili se prostě hrát hokej a ne nás rozvěšovat po mantinelech, a za to dík.
   Doufám, že se podaří s realizačním týmem sousedního království uzavřít v nejbližší době opět mírovou dohodu a podobnou bitvu si v letošní sezóně ještě zopakujeme.
 
Sestava: Sam Nevole (ø8), Jan Sadílek (ø2), Jan Knížek (+1), Domink Hruboš (+1), Marie Hynková (0), Tomáš Hájek (+1), Štěpán Lipský (+1), Josef Dvořák (-2), Jakub Komárek (-2), Pavel Tvrdík (-1), Štěpán Jelínek (-2), Šimon Král (-2), Mimra Matěj (0).
 
   Ještě než se v naší pohádce posuneme na další stránku, je potřebné sdělit, že součástí výše popisovaného klání byl i každé třetí střídání, souboj našich mladých vikomtů z B-týmu. Jejich rozdělení mezi modré a žluté bylo tentokrát tak zdařilé, že se vyrovnaná bitva nakonec uzavřela spíše fotbalově vyhlížejícím smírem 0:0. Nicméně za mě dobrý a chválím oba mančafty.
   Tím jsem sice mírně odbočil, ale ne zase tak moc, protože než stačila ocel na bruslích našich bojovníků vychladnout, došlo na společné veselí, tradiční závěrečný rozbor a vyhodnocení nejudatnějších reků. Pochvalu za výkon si zasloužili všichni bez rozdílu, ovšem řádem „Borec týdne“ byla tentokrát pasována nejvýraznější osobnost celého týdne, mladý pán z Horno-Žižkovského panství a okolí – Dominik Hruboš. Povýšení do šlechtického stavu se mu dostalo za dlouholeté dobré a spolehlivé plnění svých povinností, ale především za nejlepší klamání soupeře „stahovačkami“ při středečním tréninku a výrazně zlepšenou pohybovou flexibilitu v navazující tělocvičně. Celé to pak stvrdil ještě výborným výkonem proti staršákům, kdy byl na ledě cítit takřka při každém střídání, neustále se snažil zaměstnávat obrany soupeře a kreativní hrou vytvářel i šance.
   Závěrečné slovo patřilo tradičně Kubovi, který vyhlásil „Emila kreténa“ pátečního zápasu, ale v rámci zachování přátelských vztahů se sousedním královstvím staršího žactva (moc dobře vím, že jejich zvědové navštěvují tyto stránky) si jej tentokrát dovolím nezveřejnit.
   A protože ke každé klasické pohádce patří i hostiny a oslavy, rozhodla se vrchnost našeho království sejít v krčmě U Petra a zahájit další část pátečního programu. Jedlo se, hovořilo a pilo a volná zábava s přibývajícím časem a zároveň rostoucí hodnotou promile v krvi se ještě víc uvolňovala. S blížící se půlnocí někteří z nás překročili svůj stín a poodhalili pár pikošek ze své minulosti, nicméně konkrétní příhody rozhodně popisovat nebudu, neb mlčím jako hrob, i když pravda někdy hodně mělký… Po půlnoci jsme se pak rozcházeli rozesmátí, v pozitivní náladě a s pocitem, že jsme si to užili a utužili kolektiv. Pravda, ti co museli za pár hodin vstávat na další zápasovou směnu, tentokrát našeho B-týmu, neprožívali zrovna královské probouzení, ale to je jejich zcela soukromý problém, a tudíž to sem nebudu tahat.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – STADION NOVÝ BYDŽOV   15 : 6   (3:2, 5:0, 7:4)
   V sobotním zápase našeho béčka bylo pro změnu téměř vše naprosto vyrovnané. S přáteli z Nového Bydžova jsme se totiž dohodli, že poskládáme naše vojska čistě z hráčů ročníků 2008, tudíž taková malá předpremiéra na příští sezónu.
   Bohužel krátce před samotným zápasem nám ranhojiči zaplnili marodku, někteří hráči zvolili na sobotu jinou kratochvíli než-li hokej a jiní se nemohli zúčastnit díky domácí klatbě. Postupně jsme se tak dostali až do svízelné situace s pouze deseti borci do hry. Doplnit z mladých pážat nešlo, protože páťáci vyráželi na tažení do Bolky, a tak jsme se souhlasem hostů donominovali ještě našeho Šimona.
   Utkání samotné bylo od začátku hráno v docela slušném tempu, ve kterém jsme měli navrch a postupně se ujali vedení 3:0. Jen díky laxnější koncovce jsme v první třetině nevedli více a v jejím závěru jsme soupeři dokonce dopřáli se i přiblížit na lehký dostřel 3:2. Ve druhé části se nám již dařilo výrazně lépe a především jsme to dokázali i gólově vyjádřit. Do jejího závěru si kluci nahráli až šestigólový náskok (8:2) a zůstávalo jen otázkou, zda poslední dějství už jen víceméně z povinnosti odkloužou, nebo naopak nepoleví v tempu a jejich hra nesklouzne do nudné pasivity. Sršni na obvyklém pohádkovém rozcestí zvolili tu méně pohodlnější cestu do kopce, která je sice náročnější, ale hraje se na ní lepší a atraktivnější hokej. Díky tomu si zahráli s chutí i v posledním dějství. Bezstarostná hra sváděla k většímu útočení i naše obránce, ale umožnila zároveň bydžovským rychlonožkám několik brejkových situací. Přesto bych hráče pochválil za ofenzivní naladění, že si to několikrát dokázali skutečně hezky a nezištně dát a nápaditými kombinacemi oživili hru. A protože nerezignovali na střeleckou aktivitu, jejich vítězství na sebe vzalo dvoucifernou podobu – 15:6.
   Co dodat závěrem? Za mě vydařené sobotní dopoledne. Na ledě, mezi soupeři i sudími vládla naprostá pohoda. Po dobrém výkonu, kterým jsme podtrhli a uzavřeli pohádkový týden, jsme pak v kabině s radostí oživili vítězné rituály. Nyní se ale musíme vrátit do normálu a řádně se připravit na další důležité utkání. 
 
Sestava: Sam Nevole (ø0), Jan Sadílek (ø6), Michal Zvěřina (ø12), Josef Dvořák (+5), Tomáš Břinčil (+3), Štěpán Jelínek (+5), Šimon Král (+8), Matouš Bajer (+4), Jakub Komárek (0), Matěj Mimra (+4), Matouš Klouček (+2), Šimon Tvrdík (0), Adam Němec (+4), Petr Malina (+8), Andrle David (+3).
 
   Takže tak to tenkrát bylo, když Sršni prožili vydařený týden. A pokud neumřeli, žijí šťastně dodnes…a pohádky je konec.
   Děkuji všem čtenářům za návštěvu, přeji krásný konec listopadu a těším se na shledanou u příštího vydání již prosincových Ozvěn.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ 
 
 
 
   Anglie je mi odjakživa tak nějak sympatická. Libozvučný jazyk, bohatá historie, nepoddajnost, hrdost a přesto všeobecná kultivovanost. Pokud jste někdy byli v Londýně, asi mi dáte za pravdu, že Anglie nejsou jen starobylá sídla a viktoriánské stavby, ale i nejmodernější architektura až na pokraji bizarnosti; konzervatizmus a současně naprostá svoboda v tvorbě a projevu; staleté tradice a vedle národnostní multikulturnost, a to vše v naprosté symbióze. To mi imponuje, jakož i to, že britský královský pár slaví dnes neskutečné 72. výročí své svatby. Ne, nejde o chybu, Alžběta II. a Philip se skutečně brali 20.listopadu 1947. A ač to v té době v monarchistických rodinách nebývalo úplně zvykem, nejednalo se o sňatek z rozumu ale z lásky, který si museli složitě prosadit. Rodičům se totiž zdálo, že se k sobě příliš nehodí, protože Philip byl neukojitelný šprýmař, specializující se na zlehčování vážných situací a Alžběta jim přišla mladá na to, aby se usadila s prvním mužem, kterého poznala. Nicméně mladý pár neustoupil, počkal si dva roky do Alžbětiných jednadvacátých narozenin (v Anglii věk plnoletosti) a nakonec se za zvuku zvonů ve Westminsterském opatství začala jeho společná cesta životem. Celá země byla tehdy na nohou, statisíce lidí vyšli do ulic Londýna a miliony dalších doma hltali rozhlasové přijímače. Za obrovským zájmem ovšem nebyla jen snaha výjimečně nahlédnout do přísně střeženého života panovnické rodiny, ale i něco jako naděje. Bylo totiž těsně po válce, země se ještě nevzpamatovala ze svých ran a lidé věřili, že sňatek mladé princezny, která jednoho dne usedne na trůn, je jakousi předvěstí lepších časů. Do roka a do dne, jak stojí na svatebních přáních, porodila Alžběta prvního syna, Charlese a o dva roky později následovala dcera Anna. V těch letech se Alžbětinu otci ale již prudce zhoršovalo zdraví a v roce 1952 se musela po jeho smrti ujmout svých vladařských povinností. Nikdo v té chvíli zřejmě netušil, že Alžběta se jednou stane nejstarší i nejdéle panující britskou královnou. Osud tomu ale chtěl a královna Alžběta II. se stala živoucím pojítkem mezi obdobím, které už dnes drtivá většina lidí zná jen z dějepisu a postmoderní dobou nového milénia. Sedmašedesát let její vlády přineslo nesčetné změny – rozpadla se koloniální soustava, vzniklo britské společenství národů, její země čelila vážným hospodářským i politickým krizím a poznala i válku, byť se odehrávala na vzdálených Falklandských ostrovech. A i když královská rodina, která je pod neustálým drobnohledem bulvárních médií, zažila skandály i tragédie – ona je tu se svým mužem stále. Královna, která až na výjimečné případy zůstává v pozadí, ale všichni jí respektují. Konec konců většina z jejich podaných nikdy žádného jiného panovníka nezažila.
   A protože i naše kabina má svého Krále, který tento týden slaví 12.narozeniny, tak zde je jeho chvilka slávy:
Ahoj Šimone, chtěl bys být někdy skutečným králem, když jsi Král?
Asi jo, ale raději v dřívější době. Něco, jako byl středověk.
Jaká je tvoje představa o takovém královském životě?
Tak to moc nevím, ale líbilo by se mi užívat si vladařských výhod, hodovat, a že by mě třeba všichni poslouchali.
Ty osobně jsi vůdčí typ, který vystoupí, řídí a rozhoduje, nebo raději s ostatními plníš, co rozhodli jiní?
Já se cítím líp jako součást kolektivu, který někdo vede. Nerad něco sám rozhoduji.
Letos tě přijali na Ortenův gympl. Jak se ti tam zatím líbí?
Je to tam lepší, než tam kde jsem zatím byl. Na základce v Suchdole nás třeba bylo jen pět kluků a osm holek a tady je nás mnohem víc, což je lepší.
A co učení, byla to velká změna proti základce?
Až tak velká zase ne. Je to sice o něco těžší, ale zvládnout se to dá. Nejtěžší změna je zatím jazyk – angličtina. To se musím občas doma učit víc než doposud. Známky mám zatím ale ještě dobrý – jedničky a dvojky.
Uvažoval jsi už někdy, že by ses rád vrátil na základku?
Zatím ne. Bylo by sice lepší, kdyby se tam se mnou dostal ještě někdo další z hokeje a byly jsme tam spolu, ale jinak jsem tam opravdu spokojený.
Pojďme taky na chvíli k hokeji, co zatím říkáš na letošní sezónu?
Já myslím, že dobrý, ale kdybychom postoupili do té „áčkové“ skupiny, tak by to bylo ještě lepší. Jinak na tréninkách a v kabině je to v pohodě jako dřív. Tím, jak jsme zůstali další rok spolu, tak není žádná výrazná změna.
No, změna je určitě to, že vloni touhle dobou jsi usiloval o stabilní místo v „áčkové“ sestavě a letos si ho musíš naopak uhájit v konkurenci dalších zájemcům. Co bylo, nebo je těžší?
No těžší spíš je se tam udržet. Například takový Matouš Klouček je hodně dobrej a velká konkurence.
Nemáš někdy pocit, že tohle soupeření muže narušovat vaše jinak přátelské vztahy?
Ne, to určitě ne. To se toho vůbec netýká.
Ani to, že když jsi před pár roky začínal s hokejem v B-týmu přípravky, hrálo hodně kluků stabilně již v áčku a teď je tomu opačně?
Já myslím, že ne. Samozřejmě já z toho mám dobrý pocit, protože jsem něco dokázal a jiný může být zklamaný nebo naštvaný, ale já nic takového v kabině ani na našich vztazích nepociťuji.
Před časem proběhlo stěhování v kabině, jak sis zvyknul na novém místě?
Původně se mi moc stěhovat nechtělo, ale teď jsem rád a nevrátil bych se, protože s Jelenem je fakt velká sranda. Akorát Štěpánovi Lipskému se tam pořád nějak ztrácí ponožky.
Čím tě Jelen dokáže nejvíc pobavit?
Pořád dělá nějaké blbosti a má vtipné připomínky. Třeba když před tréninkem říkáte, co budeme dělat, a vysvětlujete nějaké nové cvičení, tak to vtipně komentuje.
Ještě k těm ztraceným ponožkám. V kabině se snažíme udržovat pořádek a nikdo nesmí opustit kabinu, pokud nemá své místo řádně uklizené. Je to pro tebe problém nebo nepříjemnost?
Ne, vůbec mi to nevadí. Díky tomu mám možná své místo v kabině uklizené i víc než svůj pokojíček. Tam je totiž pořád neustlaná postel, roztahané oblečení a tužky a papíry různě po zemi.
Ty jsi takový hodný, klidný kluk, udělal jsi vůbec někdy nějaký pořádný průser?
Ano ve škole. V první třídě jsem prodával spolužákům různé věci, třeba pastelky a tak. Přišla na to až učitelka v družině a bylo zle. Řekla to rodičům a ty mi vysvětlili, že se to nemá. Ale spíš to vzali s humorem.
Jak se stalo, že se z tebe stal porotce soutěže o Emila kreténa?
No, to jsme šli jednou z ledu do kabiny a Míra nesl barel s puky. Jenže zakopnul a narazil do stojanu s hokejkami, které shodil na zem. No a Dominik řekl, že je Emil kretén. Všichni jsme se tomu začali smát a tím to začalo. Mě a Dominika pak napadlo z toho udělat soutěž. Přibrali jsme do poroty ještě Sama a Kubu a od té chvíle po každém tréninku a zápase vybíráme nejlepší fail. Já myslím, že se to docela povedlo a je to vtipný.
Je pravda, že mnozí na vaše vyhlášení netrpělivě čekají a berou ho jako sladkou tečku za tréninkem. Nicméně mi uděláme tečku za naším rozhovorem poslední otázkou. Máš nějaké přání od toho svého dvanáctého roku?
Ani ne. K narozeninám jsem dostal nový mobil a k vánocům si přeju nový snowboard, protože ten můj je už dvacet let starý. No a víc už nepotřebuji, tak snad jen, aby se mi ve škole dařilo pořád stejně a vůbec, aby to bylo pořád dobrý jako teď.
Tak jo. Já se samozřejmě připojuji a za sebe bych ještě popřál hodně štěstí, zdraví, mnoho úspěchů v osobním i sportovním životě a spokojeného trenéra.
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 23.11.2019  Sršni "B" - Stadion Nový Bydžov (sraz v kabině 10.15)
Nevole, Zvěřina, Sadílek, Dvořák, Komárek, Břinčil, Jelínek, Klouček, Tvrdík P., Mimra, Bajer, Koubský, Závůrka, Tvrdík Š., Andrle, Němec, Malina, Král.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!! 
 
 
 
OZVĚNY 13. TÝDNE
 
 Borec týdne
 
Výsledek lepší než výkon
 
   Se svatým Martinem se na hory vrátil zase sníh, ovšem my dole v nížině jsme museli - po přechodném stádiu padajících vloček - vzít zavděk vodou kapalnou, i když pěkně vychlazenou v nebeských ledárnách. Připravte si tedy teploučké kakao, nakrojte maminčin nedělní voňavý koláč, pohodlně se usaďte do vašeho oblíbeného křesílka a přečtěte si pravidelný otvírák týdne „Ozvěny“ s jubilejním výrobním číslem „13“. Neočekávejte ale něco nešťastného nebo přinášejícího snad smůlu, protože se opět podíváme s nezbytným nadhledem na to, co zajímavého se v poslední době odehrálo kolem týmu mladších žáků.
   Nejprve bych ale rád pozval rodiče a příznivce MŽ na malý večírek, který se bude konat v restauraci u Petra v pátek 22.11.2019. Začátek akce je cca v 19:00 hod. a program je v režimu free. Takže budete mít každý možnost se svobodně bavit a utužovat již tak dobré vztahy. A pokud budete chtít nějaké veřejné či soukromé info ode mě, tak budu k dispozici jako Miroslav Donutil ve svém kdysi populárním pořadu: „Ptejte se mě, na co chcete, já na co chci, odpovím“.
   Teď již ale k minulému týdnu. Ve středu navštívil náš trénink svazový trenér. Vše proběhlo standardně a nás můžou těšit jeho pochvalná slova a „údajně“ i dobrá pověst, která nás prý provází z mnoha stran. Jinak ve středu byl s námi na ledě shodou okolností i Jenda Tvrdík. Takže jsem ho rád využil nejenom jako asistenta a demonstrátora, ale i bonusovou odměnu pro posledního „Borce týdne“. Nebo alespoň já bych možnost zatrénovat si a zahrát s nejlepším hráče seniorského týmu takhle vnímal.
   A když už jsem u té středy, tak vám prozradím, že cenu „Emil kretén“, hráčská porota tentokrát poprvé udělila mimo své řady. Stačila totiž chvilka nepozornosti a rýha v ledu porazila Petra na ippon – technická hodnota tedy nevalná, ale známky od rozhodčích za umělecký dojem fascinující. No a já mohu jen děkovat, že po zápase v Benátkách nebyl nikdo z hráčů v bufetu, když se mi povedlo mé tragikomické faux pas. Nedostal jsem tak naštěstí Emila, ale pouze jako dobře vychovaný synek jsem se nejprve ukázkově zastyděl, tedy zrudl po vzoru pařeného raka, a pak se omlouval tak usilovným a sebedehonestujícím způsobem, že se leckdo mohl domnívat, že mám japonské předky. 
   No a ještě mi zbývá prozradit nového „Borce týdne“, kterým se stává Štěpán Lipský. Tohle rozhodnutí jako tradičně není na základě nějakého tupého neosobního algoritmu pramenícího z hráčských statistik, ale čistě z mých subjektivních pocitů. Štěpánovou předností byla vždy poctivost v tréninku a bojovnost v zápase, ale v poslední době k tomu přidal i výborný pinčink  (napadání soupeře obráncem a souboj o kotouč u mantinelu v útočném pásmu z postavení na modré čáře) a skutečnost, že z našich obránců momentálně střílí na bránu soupeře nejkvalitnější puky. Zní to možná nepochopitelně, tu cenu ale ode mě získal především za pomalu a nenápadně se rodící sebedůvěru, odvahu zkoušet a riskovat. A snad i proto patřil v posledních zápasech k nejlepším obráncům na hřišti a musím říct, že se jeho herní projev ubírá, dle mého soudu, správným směrem. Přejte mu to, chlapci, a nezapomeňte, že je před námi další týden a zápasy, a tudíž každý máte znovu šanci.
  Tím končím první část Ozvěn, protože pokud přidám ještě další odstavec k už tak dost dlouhému textu, pravděpodobnost, že tím čtenáře otrávím jako Maryša Vávru, znatelně vzrůstá. Takže teď vzhůru za našimi zápasy…
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC PODĚBRADY   14 : 8   (2:1, 5:4, 7:3)
   Sršni si na pátek, za účelem zisku dalších hokejových zkušeností a dovedností, pozvali tým z Polabí. Původně tedy mělo jít o soupeře pro naše béčko a áčkaři si to měli rozdat sólo červená versus černá. Hosté ale doplnění o několik hráčů vyslovili přání zahrát si proti celému týmu. A zřejmě věděli proč. Přivezli totiž pod Barboru parádní hokej. Výborně bruslili, měli slušně organizovanou hru, což v součtu na náš lehkovážný přístup stačilo. Ano, vyhráli jsme přesvědčivě a s ohledem na konečný výsledek to možná bude znít zvláštně, ale naše hra se mi většinou nelíbila a některé momenty bych raději zapomenul. 
   Áčkaři nepodali zrovna oslnivý výkon, přesto měli zápas pod kontrolou a svůj minisouboj obě lajny přesvědčivě vyhráli. Z herní převahy pramenila přirozená snaha zkoušet si nové věci, což kvituji, a tak z toho občas byla nápaditá akce, ale někdy i herní nesmysl.
   Bohužel o hře béčkařů můžu jen napsat, že zápas odehráli bez zájmu o hokej. Jejich hra neměla tempo a byla tam vidět lenost a nechuť poctivě pracovat. Zřejmě podlehli iluzi, že s áčkaři ve společném týmu, to všechno půjde samo, a tak kromě hry na sněhuláka před vlastní bránou předvedli občas jen zběsilé odehrávání puků do země nikoho a pohyb ala Meresjev. Pohled na ně mne hodně skličoval, a pokud by se hrálo podle původního scénáře, tak svůj zápas prohráli jak na góly, tak i na body.
 
Sestava: Sam Nevole (ø3), Jan Sadílek (ø12), Michal Zvěřina (ø9), Jan Knížek (+7), Domink Hruboš (+8), Marie Hynková (+8), Tomáš Hájek (+8), Štěpán Lipský (+8), Josef Dvořák (+2), Jakub Komárek (0), Tomáš Břinčil (+3), Štěpán Jelínek (+2), Šimon Král (+2), Matěj Mimra (-2), Šimon Tvrdík (-2), Vojta Krištof (-2), Matouš Klouček (-2), Jiří Koubský (-2), Matouš Bajer (-1), Miroslav Nekvinda (1), Martin Závůrka (-1), Petr Malina (-1).
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – HK KRALUPY NAD VLTAVOU   11 : 1   (6:1, 4:0, 1:0)
   Při pohledu na výsledek je zřejmé, že hráči mladších žáků si na sobotním nadstavbovém menu jaksepatří pochutnali. I tak přiznávám, že si nepamatuji, kdy naposledy jsem byl takhle nazlobený na své svěřence již před zápasem. Pachuť pátečního antivýkonu mi totiž hned na úvod navodil jejich mdlý nástup na předzápasové rozcvičení. Nakonec se je ale podařilo vyburcovat k životu a byli z toho samé jedničky - Sršni tedy měli dvě a Kralupy jen jednu.
   Po oťukávací pětiminutovce si Sršni během první třetiny zajistili vedení 6:1 a v podstatě bylo jasné, jakým směrem se bude utkání ubírat. Soupeř bohužel neměl takovou kvalitu jako v pátek Poděbrady a naši kluci potěšili zodpovědným přístupem, solidním tempem a nápaditostí své hry. Druhé dějství pokračovalo neochvějně v naší režii a po dobrém výkonu jsme odcházeli do kabin již za stavu 10:1. I poslední část zápasu měla jednoznačný průběh, ale dokázal bych si z takové převahy představit rozhodně víc vstřelených branek než jednu. Je ale pravda, že jsme rozehráli docela hezkou zvonkohru na kralupské tyčky a při tak výrazném vedení se prostě vytrácí soustředěnost a neburcuje to ke stoprocentní zodpovědnosti a nasazení.
   Bylo to víceméně povinné vítězství, a přestože kluci hráli ve výrazně vyšším tempu a předvedli lepší hokej než v pátek, nebyl to z naší strany úplně excelentní výkon, za který bych mohl kluky od A do Z pochválit a především, který by za čtrnáct dní stačil na Nymburk.
 
Sestava: Sam Nevole (ø2), Michal Zvěřina (ø0), Jan Knížek (+5), Domink Hruboš (+4), Marie Hynková (+4), Tomáš Hájek (+2), Štěpán Lipský (+2), Josef Dvořák (+4), Jakub Komárek (+2), Tomáš Břinčil (+2), Štěpán Jelínek (+3), Šimon Král (+2), Matouš Bajer (+4), Matěj Mimra (+4), Matouš Klouček (+5), Martin Závůrka (+6).
 
   Děkuji za vaši návštěvu a přeji všem čtenářům krásný závěr listopadu a těším se na shledanou (nejpozději) u příštího vydání pravidelného týdeníku s názvem „Ozvěny týdne“ nebo již v pátek u Petra.
 
 
 
TENTO TÝDEN SLAVÍ
  
 
   Tak a je tu výročí největší společenské změny, kterou jsem během svého vědomého života zažil. No a opět se potvrzuje, že paměť je mrška s tisícem tváří. Někteří lidé vzývající staré předlistopadové pořádky si totiž pamatují skoro ráj na zemi, kde bylo bezpečno, „jistoty“, většina lidí měla přibližně stejně málo prostředků a všichni byli skoro o třicet let mladší. Já si ale pamatuji svět pod poklopem, do kterého bych se nechtěl vrátit ani na jediné odpoledne, a to i s garancí návratu. A protože komunisté, které události započaté studentskou demonstrací před 30 lety vyhodily z politických sedel, se začínají postupně vracet a roste jim čím dál víc hřebínek, jsem rád, že stále zatím větší množství lidí považuje listopadové dny roku 1989 za skutečně přelomové dny na cestě k normální svobodné společnosti. Těší mě, když vidím, jak se moji vrstevníci snaží svým dětem a vůbec mladým lidem, kteří již naštěstí nemají vlastní zkušenost ze života ve státě, jehož oficiální vedoucí silou je komunistická strana, vysvětlit, o co tehdy šlo, i když pro většinu nejmladší generace se jedná o události tak dávné, že jsou srovnatelné s dobýváním Kartága. Můj listopad se ale nesestává bohužel jen z těšení. S údivem totiž občas sleduji, kolik lidí dochází k závěru, že svoboda myšlení, projevu, názoru, ale i pohybu a cestování, je pro ně (a tedy podle jejich mínění samozřejmě i pro všechny ostatní) nepodstatnou hodnotou. Skřípou mi zuby, když slyším lidi s fízlovsko-estébáckou minulostí, jak kážou světu své pravdy, neschopni očistného studu, nebo když slyším hlavu státu výsměšně zlehčovat úvodní násilný střet jen asi proto, že on sám se ho tehdy neúčastnil. Občas si připadnu, že žiju nějakým nedopatřením v úplně jiném světě, nejspíš v paralelním vesmíru, když je řadou lidí líčeno posledních třicet let jako nesnesitelné období naprostého a všeobecného úpadku. Samozřejmě i já mám k mnohému dění kolem sebe velké výhrady a leccos mi hýbe žlučí, přesto vnímám jako zatracené štěstí, že jsem těch posledních 30 let mohl takhle prožít. A tak díky všem, kteří to kdysi odvážně rozjeli, tehdy ještě s rizikem, které se dnes při vědomí výsledku ve zpětném pohledu jeví mnohem menší, než ve skutečnosti bylo. A díky všem, kteří se ani dnes nenechávají otrávit vzývači starých pořádků a navzdory jim mají pořád otevřenou mysl a chuť měnit věci k lepšímu.
   A teď již rozhovor s naším Martinem, který s nepatrným zpožděním jako České dráhy, ale přeci jen přijel na bílém koni.
 
Ahoj Martine. Jak si letos užíváš svůj svátek?
Ale jo, dobrý. Docela rád ho slavím. Dostanu asi nějaké sladkosti, třeba svatomartinské buchty, které mám rád.
Jak jsi zatím spokojený s letošní sezónou?
Já myslím, že dobrý a nevadí mi, že budeme letos hrát tu béčkovou skupinu. Je asi dobrý si vyzkoušet všechno. Minule jsme hráli to áčko, tak teď si vyzkoušíme, jaké to je v tom béčku.
Jsme právě po prvním zápase v Benátkách, jak se ti dnes hrálo?
Dobře, akorát to bylo trošku tvrdší.
Jaké to je, když svádíš u mantinelu souboje s kluky, co jsou někdy o hlavu vyšší než ty?
Já nevím. Já si kolikrát ani nevšimnu, jak je kdo veliký a ani to nijak zvlášť nesleduji. Já prostě k soupeři jedu úplně stejně, ať má půl metru nebo dva metry.
Když začíná zápas a jdeš na své první střídání, máš spíš obavy, jak bude soupeř těžký a abys něco nezkazil, nebo se víc těšíš, že už budeš konečně hrát?
Jako ta nervozita, abych neudělal něco špatně a nezavinil třeba gól, tam trochu je, ale neberu to moc vážně a určitě spíš převládá těšení, že už si zahraju.
Přesto, když potom v průběhu zápasu přeci jen uděláš nějakou chybu, co si tak v duchu říkáš a na co myslíš?
Já nevím, co si zrovna myslím, ale určitě se to snažím hned napravit. Například, když přese mě někdo přejde, tak se rychle otočím a snažím se ho dobruslit. Ale dýl mě to nijak zvlášť netrápí a neřeším to.
Ty zatím pendluješ mezi „A“ a „B“ týmem. Co by bylo potřeba zlepšit, aby těch startů za áčko bylo víc?
Tak hlavně abych zrychlil to svoje rozhodování. Například, když se ke mně v útočné třetině dostane puk, abych tam nestál a nerozhlížel se, kam to bude lepší dát a věděl rychleji, co s ním udělat. Pak taky zlepšit střelu, protože já když chci vystřelit, tak si to musím hodně stáhnout. Pak totiž ta střela teprve za něco stojí, ale to mi taky dlouho trvá. Jo a ještě abych dával přesnější přihrávky.
Kde se ti hraje líp, v ačku nebo v béčku?
V tom áčku je to rozhodně zajímavější, rychlejší a jsou tam lepší hráči. V béčku jsou pro mě ale mnohem víc vyrovnanější soupeři. Prostě tam si dovolím udělat spíš kličku a víc si toho vyzkoušet. Takže já se třeba něco naučím a zkusím si to v béčku, a když se mi to povede, tak to zkusím i v áčku.
Jak ty, jako Čáslavák, prožíváš zápasy béčka proti Čáslavi?
Jako naštvat se na soupeře rozhodně můžu, i když jsem Čáslavák. Ale jinak prostě soupeř jako soupeř.
Co tě na tréninku baví nejvíc dělat?
Já mám docela rád, když děláme nějaká velká cvičení přes celé hřiště a pak samozřejmě hokej a hry a je jedno jestli je to na celý, bago, nebo minihokej.
Jak vnímáš současnou atmosféru v kabině?
Já myslím, že je dobrá. Je tam sranda a s klukama si dobře pokecáme. Někdy je tam tedy až příliš hluku, a to je pak nepříjemný. Ale jinak prostě normální kabina.
Kdo je v kabině nejuřvanější? Trochu tuším, že to budu já?
Ne, to ne. Prostě, když začne křičet jeden, a to už je jedno kdo, tak se přidá další a další, a to pak udělá ten velký hluk.
Co říkáš na váš vlastní nápad vyhlašovat po každém tréninku a zápase „Emila kreténa“?
Já to beru jako srandu, kterou si děláme sami ze sebe. Prostě je dobře, že když se nám něco nepovede, tak se tomu dokážeme přesto zasmát.
Martine, děkuji za super odpověď a vůbec příjemný rozhovor. Ode mě především štěstí, zdraví a k tomu i přání, aby se ti dařilo uspokojovat svou představu o hokeji, rozvíjet nadání, a přitom odstraňovat a překonávat zmíněné nedostatky. Ale jinak zůstaň, jaký jsi.
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 16.11.2019  Sršni "A" - HK Kralupy nad Vltavou (sraz v kabině 8.15)
Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Lipský, Hájek, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Jelínek, Král, Mimra, Bajer, Břinčil, Klouček, Závůrka.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
OZVĚNY 12. TÝDNE
 
Borec týdne
 
Výhra sice vysoká, ale nesnadná
 
    Ahoj všem příznivcům nejrychlejší kolektivní hry vesmíru a sršního hokeje zvlášť! Je opět pondělí, a tudíž nadešel čas zde uvést pár nových informací uplynulého týdne.
   Jako první se ale sluší poděkovat za vaše pochvalné reakce na video z tělocvičny. Jsem rád, že se vám líbilo a potěšilo vás, což je myslím smysl každého tvoření, ať už je jeho výsledkem text, obraz, tón nebo jiné s dobrým úmyslem vytvořené „zvrásnění časoprostoru“ kolem nás. Děkuji, a pokud bude nějaký zajímavý nápad či materiál, rád ještě něco spáchám, ale jak již jsem psal, není úplně snadné vést trénink a zároveň filmovat. Tak pokud byste chtěl někdo například nazout brusle a jít s námi na led… iniciativě se meze nekladou.
   Jak asi všichni víte, minulý týden se nám uzavřela základní část. Její zhodnocení bych raději provedl až s mnohem delším časovým odstupem, nicméně už nyní se můžete podívat do sekce „Výsledky“ tohoto webu, kde v tabulce nadstavby najdete rozpis mistrovských zápasů až do konce sezóny. Pro zajímavost nebo případné plánování rodinného programu upozorňuji, že je tam několik volných víkendů (v případě B-týmu to nevylučuje možnost přátelského utkání), ale i dva dvojzápasy. Tak pokud chcete, jukněte na to.
   Jinak z posledních tréninků jsem měl docela dobrý pocit, protože přístup a nasazení většiny hráčů byl podle mých představ. Na druhou stranu máme ale i kluky, kteří by rádi hráli za A-tým, ale jejich nasazení je ve vycházkovém tempu; kteří chtějí hrát s těmi nejlepšími, ale ti to pak musí odjezdit za ně; kteří by měli dávat pozor a trénovat víc než ostatní, aby dohnali bruslařské a dovedností ztráty, ale přitom se raději spíš vzájemně pošťuchují a perou. Jen obtížně k takovému přístupu hledám cestu, a proto jsem jednoho oproti původní představě nenominoval k zápasu áčka a druhého v pátek poslal předčasně do sprch. Inu jak se do lesa volá…
   Mimochodem po pátečním tréninku jsem zrušil schody, ale ne že bych snad vyměkl, jen jsem cítil potřebu si v kabině s hráči společně sednout a před vstupem do nadstavby si vyříkat chyby z proběhlé části a především popovídat o tom, co nás teď čeká, jaké máme cíle a jak jich dosáhnout. Byl jsem opravdu rád, že se nejednalo pouze o můj monolog, ale vzájemný dialog, který kluci zaplnili svými připomínkami a dotazy.
   No a už mi snad jen zbývá vyhlásit „Borce týdne“. A tím se tentokrát stává Honza Knížek. Nejenom že splnil základní podmínku zisku tohoto titulu, což je účast na všech trénincích (míněny jsou i tělocvičny) a kvalitní práci v nich, ale přidal i to „něco“ navíc, což byl jeho přístup. Z něho je totiž cítit nejenom touha být dobrý, obehrát soupeře, dát gól, zvítězit…, ale zároveň i hluboká láska ke hře a ke všemu, co vede k naplnění oněch prvotních cílů, což není zdaleka u každého samozřejmostí. Honza nebývá zdaleka prvním hráčem v kabině, ale vždy je mezi prvními na ledě, protože každá minuta obíracího hokeje před tréninkem je středobod jeho snažení. Po tréninku je první svlečený a už chce klíče od tělocvičny, aby si mohl zase co nejvíc zahrát vybiku. Prostě on má hru skutečně rád! No a k tomu ještě sbírá ceny jak na běžícím pásů a může se i pochlubit nominací od svých spoluhráčů na „Emila“ za ekvilibristický kousek z Benátek, kdy vystřihl nádherný přemet na ledě, jak z výše zmíněného videa. Pravda, všichni jsme nejdřív na sucho polkli, ale pak ocenili, že se naučil v tělocvičně dobře padat.
   Pokud z nějakého důvodu stále pokračujete v četbě, tak nyní už konečně přejdeme na samotnou reportáž z úvodního zápasu naší nadstavby.
 
HC BENÁTKY NAD JIZEROU - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“   4 : 8   (2:2, 1:3, 1:3)
   V neděli po ránu jsme posedali mimořádně do aut, a namísto do kostela jsme vyrazili do Benátek nad Jizerou. Možná i proto, že babí léto si přes sebe přehodilo zimní převlečník, nám cestu zpestřila mlha, za kterou by se nemusel stydět ani Rákosníček. A protože se pro svoji hustotu dala taky krájet, lze považovat za první úspěch, že jsme dojeli všichni včas a zdrávi, i když někdo s nekompletními světly.
   Samotný zápas začal pěkně od podlahy a ve zkratce lze konstatovat, že gondoliéři byli v úvodu pohyblivější, tvrdší a s větší chutí do hry. Sršni první střídání vůbec nestíhali, klukům nešly nohy a vypadalo to, jako by každý z nich snědl už v sobotu celou svatomartinskou husu. A tak když jsme ve 12.minutě tekli 2:0, vypadalo to na neblahý výprask. Ovšem hokej je báječný v tom, že vypadání je věc jedna, a to něco nehmatatelného, co existuje jen v hlavách hráčů, je věc druhá. V hlavách Sršňů totiž o výsledku zápasu zdaleka rozhodnuto nebylo a na svoji stranu vah nejprve položili zarputilost a za zvýšené bojovnosti vyrovnali do konce třetiny hru i stav – 2:2.
   V druhé části začali Sršni přidávat i čím dál víc hokejovosti, herní spolupráce a na ledě se odehrávala parádní bitva. Hra hodně jiskřila a chvílemi to vypadalo, jako ragby na ledě, ovšem když cvakají hokejky, tak se většinou hraje vynikající hokej. Domácí gól v čase 23´58“ na 3:2 nám příliš vrásek v tváři nenadělal, protože jsme velmi rychle srovnali (3:3), ale především jsme získávali stále zřetelnější převahu. Tu jsme do konce třetiny dokázali i zhmotnit a do kabiny tak odcházeli se zaslouženým vedením 3:5
   O přestávce jsme si připomněli, že poslední tři zápasy (Sparta, Chrudim, Kolín) byli v této fázi zápasu za smírného stavu a projeli jsme je právě v poslední dvacetiminutovce. Snažili jsme se tedy kluky udržet v bojovné náladě a nepřipustit déjà vu.
   Závěrečné dějství se opět odehrávalo ve velmi rychlém tempu, a přestože jsme měli mírně navrch, domácí dokázali nejednou vážně ohrozit naší branku. Až teprve gól na 3:6 změnil obraz hry a Sršni po něm sevřeli otěže utkání do svých rukou mnohem pevněji než domácí a nebylo již moc pochyb o tom, jak zápas dopadne. Za zmínku ještě určitě stojí naše poslední branka. Štěpán L. napřáhl v útočném pásmu cca dva metry za modrou až ke stropu a praštil do puku tak, jak to po něm chci na každém tréninku, jak to umí, ale nevěří si. Jeho „Pershing“ s plochou dráhou letu skončil za zády gólmana a nebyl snad nikdo, kdo by to tomuhle skromnému a pracovitému klukovi nepřál. A když pak celá střídačka hlasitě skandovala jeho jméno, měl jsem vážně dobrý pocit, protože to byla v reálu část motta letošní sezóny „V dobrém týmu je každý někdy hvězdou…“.
   Konečný výsledek 4:8 je rozhodně příjemný, ale důležitější pro mě je, že kluci podali nadstandardní výkon a dobrou hru doprovodili i ohromným nasazením. Jak již bývá tradicí s tímto kvalitním soupeřem, hrál se oboustranně hokej na vysoké úrovni, a to jak se kluci zvedli a dokázali získat utkání, ve kterém se zpočátku zrovna nedařilo, zaslouží pochvalu. Takže, dobře my! Ale usnout na vavřínech vás nenechám, toho se nikdo bát nemusí. Znáte mě. 
 
Sestava: Sam Nevole (ø6), Jan Sadílek (ø3), Jan Knížek (+3), Domink Hruboš (+4), Marie Hynková (+5), Jiří Koubský (+4), Štěpán Lipský (+6), Josef Dvořák (+2), Jakub Komárek (0), Pavel Tvrdík (0), Štěpán Jelínek (-1), Šimon Král (-2), Tomáš Břinčil (-1), Matěj Mimra (0), Martin Závůrka (+1).
 
   Děkuji všem čtenářům za návštěvu, přeji krásné listopadové dny a věřím, že se i nadále budeme na těchto stránkách v dobré vůli a náladě setkávat.
 
P.S. Aby vám tento hezký souboj nepřipomínaly dlouho jen modřiny, tak zde je i několik fotek od našeho Jirky - DÍK.
 
 
BOREČEK
 
 
   Vzhledem k černé díře, která před pár dny dokonale vyluxovala všechny texty na této stránce, je potřeba ji rychle probrat z klinické smrti a restartovat k novému životu. Pravdou ovšem je, že v tomto příspěvku nebudu příliš přetěžovat vaše čtenářské oči. Již delší dobu jsem měl totiž zálusk zaznamenat nějakou formou současné obratnostní dovednosti mladých Sršňů, které považuji bez falešné skromnosti za nadstandardní.
   V nedávné minulosti bylo ještě osvojování těchto cviků u dětí naprosto spontánním a přirozeným jevem. Děti si ve svém volnu ve vysokém objemu hrály, lezly po stromech a sportovaly, sami mezi sebou, aniž by je kdo vedl. To byl samozřejmě ten nejlepší „trénink“ všech sportovních her a dovedností, ovšem to je to, co dnešní generace hráčů postrádá. Nemá smysl žehrat a vzpomínat jak dřív bylo, protože je prostě jiná doba. A tak tuto přirozenost dnes musí prostě nahrazovat organizovaný trénink a trenéři. Selský rozum i moderní vědecké teorie totiž stále ukazují na nezastupitelnou roli obratnostních a koordinačních schopností pro plnohodnotný pohybový rozvoj u hráče. Cvičení, která využívají průpravné zpevňovací a silově-obratnostní gymnastické prvky, je totiž učí pracovat s těžištěm těla, zpevňovat jeho střed, rozšiřují kloubní rozsah a rozvíjí jejich pohybové schopnosti. A ve hře, která je charakteristická svou ohromnou proměnlivostí a rychlostí, je doslova nutnost umět dokonale ovládat své tělo a umět vhodně a rychle reagovat. No a v neposlední řadě obratnostní a pohybová gramotnost je základ zdravého rozvoje těla a současně i ta nejlepší prevence proti zraněním. A tak všechna tato cvičení mají pro děti jak krátkodobý, tak i dlouhodobý přínos. Je pochopitelné, že každé z nich má jinou pohybovou úroveň, individuální míru nadání a schopností, stejně jako i své individuální nedostatky. Přesto dlouhodobou pravidelností našich tréninků vidím evidentní posun a zlepšení u každého. A že to má smysl, snad dostatečně prokazuje i toto video.
 
 
 
NOMINACE
 
neděle 10.11.2019  HC Benátky nad Jizerou - Sršni "A" (doprava vlastní - sraz v Benátkách 8.30 - nabízím ještě jedno volné místo odjezd od ZS 7.15 - ostatní se pokuste nějak vzájemně domluvit - řidičům bude cesta proplacena)
Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Hynková, Lipský, Koubský, Závůrka, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Jelínek, Král, Mimra, Břinčil.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
OZVĚNY 11. TÝDNE
 
Borec týdne
 
Sršni nevystoupili ze svého stínu
 
   V noci z pátku na sobotu, snad v rámci Svátku všech věrných zesnulých či lidově Dušiček, navštívili náš web nějací skřítci odněkud z kyberprostoru nebo Corleone a celý obsah hlavní stránky odeslali neznámo kam. Tedy napadá mě jedno místo, ale to pro zachování jisté úrovně textu raději nevyslovuji. Musím se přiznat, že při prvním kontaktu s realitou jsem jen nevěřícně zíral na obrazovku a ač nejsem počítačovým hráčem, dostal jsem atavistickou chuť pustit si tu nejmorbidnější střílečku umožňující rozsekat alespoň virtuálně všechno, co se objeví na dostřel. Při druhém kontaktu jsem už racionálně sečetl škody, a protože nikdo prozatím nepožádal o výkupné, tak se snažím pátrat po webových archívech a především čile komunikuji s administrátorem webu o možnostech navrácení do původního stavu. Pravda, zatím pouze jednostranně – já ho oslovuji s dotazy a prosbami a on zarytě mlčí. Je mi to samozřejmě velice líto, protože se jedná o dílčí svědectví o šesti měsících našeho společného života. Na druhou stranu nenastala katastrofa srovnatelná s vyhynutím dinosaurů, či vypálením Alexandrijské knihovny a především to nejkvalitnější úložiště si každý nosíme ve svém srdci.
   Samozřejmě budu i nadále podnikat kroky ke zmírnění vzniklých škod a každý příspěvek, který se mi podaří nějak dohledat, sem okamžitě vrátím. Nicméně pokud má někdo z vás zkušenosti s podobným problémem, nebo možnost jakkoliv pomoct – děkuji předem. A vás, milé čtenáře, prosím o shovívavost a trpělivost.
   Teď již ale k hokeji a hokejovým událostem, které našli světlo světa v minulém týdnu a taky jejich zhodnocení z mé zpravodajské židle.
   Po týdenní abstinenci již máme zase „Borce týdne“ a podle agentury SIRA-TASS jde o minule kritizovaného Pepu Dvořáka. Pravda, vyslyšel si (a nejen on) v kabině na svoji adresu výtky, které nebudu raději publikovat do veřejného prostoru. Tento týden se ale poctivě snažil na ledě i v tělocvičně a v zápasech podávat výkony na hranici svých možností. Přestože všechno vždy samozřejmě neklaplo na 100%, při hře byl cítit takřka při každém střídání, což hodnotím velice kladně a s upřímnou radostí moc chválím. Trendem dnešní výchovy je sice chválit, chválit, chválit a případné nedostatky raději zasendvičovat, to jest buď vložit mezi dva kladné výroky, nebo použít jemnější a přijatelnější výrazivo. Já jsem ale stará škola, a když se mi něco nelíbí, tak to prostě řeknu, stejně jako v opačném případě umím pochválit. Co je mi příjemnější a dělám raději, doufám nemusím říkat.
   V trénincích na ledě jsme se tentokrát víc zaměřili na herní spolupráci 2-0 a 3-0 a s tím i související nahrávky a jejich správné provedení a načasování. Tam máme stále velké nedostatky, a tak jsme často spíš svědky odehrání puku někam do prostoru, kde snad ten spoluhráč bude a následném zaškrtnutí políčka – adresát nenalezen.
   V tělocvičně jsem se tentokrát rozhodl rozšířit naší vzpomínkovou sekci o několik nových záběrů dokumentujících současné obratnostní dovednosti mladých Sršňů, a taky abyste měli alespoň mlhavou představu, čím tam vlastně tak dlouho zabíjíme čas. Úkol to nebyl jednoduchý, protože vést trénink a sledovat ho skrz čočku mobilu není totéž, jako dívat se čočkou vlastní ač vetchozrakou. Nakonec jsme to ale nějak zvládli a video očekávejte během pár dnů. Na co ale čekat nemusíte ani minutku je report z našich dvou zápasů.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC CHRUDIM   6 : 10   (0:1, 6:5, 0:4)
   Za účelem zisku dalších cenných hokejových dovedností a zkušeností jsme si pozvali na středu velmi silnou Chrudim. Zápas jsme na prázdninový den dohodli již před měsícem, ovšem během té doby došlo v týmu hostů k odvolání trenéra. V rámci rošád v chrudimském oddíle nebyly všechny informace zcela správně předány nově jmenovaným a tak hosté přijeli s hráči o rok staršími. Pro „áčkaře“ výborný soupeř, pro „béčkaře“ nesmírně náročná prověrka.
   Jak ale řekl jeden moudrý člověk: „Velikost zvířete, které tě pronásleduje, určuje tvoji rychlost“. Hrál se tedy hned od začátku hokej ve strhujícím tempu. Hodně se bruslilo, bylo hodně osobních soubojů a padlo i dost branek. Chrudim nás silově převyšovala a měla ve svém středu několik opravdu šikovných kluků, ale Sršni se po úvodním obouchání přestali bát a začali hrát dobrý hokej. A tak můžeme litovat jen toho, že po dvou výsledkově i herně rovnocenných třetinách jakoby Sršni předčasně odešli do kabiny a v posledních patnácti minutách nebyl jejich výkon především v obranném pásmu takový, jaký chceme, díky čemuž zbytečně čtyřikrát inkasovali.
   Nicméně ačkoliv tomu konečný výsledek zcela neodpovídá, mohu s klidem na duši říct, že mě většina kluků příjemně překvapila a potěšila. A vzhledem k sestavě, kde hrála většina proti věkově staršímu soupeři a taky skutečnosti, že jsme hráli na úplně všechny hráče, jsem byl s předvedenou hrou spokojen. Konkrétní pochvalu rozhodně zaslouží celá druhá lajna a Honza, který výborně zachytal, oproti tomu jsem neměl tak dobrý pocit ze hry třetí lajny. Ale ostatní jinak fakt dobrý.
 
Sestava: Sam Nevole (ø14), Jan Sadílek (ø2,8), Michal Zvěřina (ø14), Jan Knížek (-1), Domink Hruboš (-1), Marie Hynková (-3), Tomáš Hájek (-1), Štěpán Lipský (-1), Josef Dvořák (+5), Jakub Komárek (+3), Pavel Tvrdík (+4), Štěpán Jelínek (+2), Šimon Král (+2), Matěj Mimra (-4), Miroslav Nekvinda (-4), Tomáš Břinčil (-4), Matouš Klouček (-4), Jiří Koubský (-4), Matouš Bajer (-3), Andrle David (-2), Adam Němec (-2), Martin Závůrka (-1), Petr Malina (-1).
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – SC KOLÍN   5 : 8   (3:4, 1:0, 1:4)
   Sršní tažení základní skupinou LMŽ se v sobotu uzavřelo zápasem s kolínskými Kozly a tudíž přímým soubojem o vstupenku do nadstavbové části s mužstvy z předních pozic. V tabulce mladších žáků byla naše třetí pozice sice neochvějná, ovšem v té postupové společné se staršáky jsme po prohře na Spartě již neměli věci jen ve svých rukách. Matematika byla jasná: pouze vítězství obou našich týmů by znamenalo postup do „A“ skupiny.
   Vstup do zápasu byl jako z nejhoršího snu a Honza si v něm doslova vypil pohár hořkosti až do dna. Tři lehké střely ze střední vzdálenosti – tři góly. Pro gólmana den blbec. V jedenácté minutě tak nastoupil do naší branky Michal, který se ani pořádně nerozkoukal a už lovil další puk z naší sítě. Touha po úspěchu v Sršních ale zcela neuhasla a do konce první třetiny snížili na rozdíl jediné branky, čímž se dostali z úplného srabu – 3:4.
   Druhá část utkání nabídla mimořádně rtuťovitý a vyrovnaný hokej, ve kterém si vytvořili šance oba soupeři, ale oba gólmani i s porcí potřebného štěstíčka se ve svém hájemství překonávali. Jediný gól tak v této části zaznamenali pouze Sršni dvě vteřiny před klaxonem.
   Do závěrečné dvacetiminutovky jsme tak vstupovali za nerozhodného stavu 4:4. V ní však náš tým dojel na prokazatelně horší efektivitu v zakončení. Sice jsme měli územní převahu, víc puk na hokejkách a ohrozili kolínskou branku mnoha akcemi, ale ne a ne dostat puk do sítě. To hostům se prakticky dařilo, na co sáhli a třikrát udeřili ze tří bejkových situací. Snaha v závěrečných minutách již na obrat nestačila a zápas tak skončil naší prohrou 5:8
   Podali jsme myslím sympatický, bojovný výkon, ale na to se hokej nehraje. Vyrobili jsme víc chyb a především nedokázali tak dobře proměnit své šance. Našim hráčům rozhodně nemůžu upřít snahu, ale je pravdou, že u některých se po kulminaci formy teď pereme s jejím poklesem. Především je to v zakončení, úspěšnosti v soubojích o puk a rychlém přechodu do protiútoku. Z tlaku vytěžíme plno šancí, ale koncovka je pomalá a ležérní. Potřebujeme tam daleko víc urputnosti.
   Kolíňáci byli tentokrát prostě lepší, hokejovější a rychleji a včas si to dávali. Gratuluji jim k výhře a přeju mnoho úspěchů v nadstavbě „A“. Nás tedy čeká skupina „B“, protože bodový příspěvek starších žáků do společné torny byl letos skromnější a my jsme si to, již dvěma zmíněnými zápasy z úvodu, prostě sami uhrát nedokázali. Přesto považuji za důležité říct, že konečné třetí místo v naší tabulce LMŽ považuji za dobrý výsledek a klukům je potřeba za předvedené výkony a reprezentaci klubu poděkovat. DÍK!!!
 
Sestava: Jan Sadílek (ø16,4), Michal Zvěřina (ø6,1), Jan Knížek (-1), Dominik Hruboš (0), Marie Hynková (-3), Tomáš Hájek (-2), Štěpán Lipský (-2), Josef Dvořák (-3), Jakub Komárek (-4), Pavel Tvrdík (-5), Štěpán Jelínek (-3), Šimon Král (-2), Matěj Mimra (0), Závůrka Martin (-1).
 
   A mimochodem už máme novou výzvu. Původně v kabině navrhované konečné umístění na bedně, totiž Štěpán jako správný asistent změnil: „Ne! My tu skupinu „B“ vyhrajeme“. S ohledem na to, že očekávám, že tam bude hodně dobrých soupeřů a určitě i několik výborných s podobným osudem jako my, bude se reparát Sršňům skládat velice těžce. Každý si ale určujeme hranice svých možností a já jsem rád, že moji svěřenci si kladou jen ty nejvyšší. Jenom tak se totiž můžeme zlepšovat a rozvíjet. Tím jsme odpovědní jen a jen sami sobě a teprve poté se nám dobré může dobrým oplácet.
 
 
 
MALEŠOV OPEN – MÍČOVÝ SEDMIBOJ
 
   Tradiční Malešov Open – Míčový sedmiboj se letos uskuteční v neděli 23.6. od 10.00 na obvyklém místě v Malešově na hřišti. Jak již ale bylo několikrát avizováno, v rámci vedení k samostatnosti, soběstačnosti a sebeobslužnosti, budou letos soutěžit pouze děti, které utvoří dvojice, jejichž věkový součet nesmí překročit 25 let. Pokud si kluci (pardon i děvčata) domluví dvojice předem sami mezi sebou, s kamarádem, sourozencem, spolužákem… je to jenom dobře a jejich výhoda, protože zbytek dvojic bude na místě určen losem. Startovné (na pronájem sportovišť a cen pro všechny účastníky i vítěze) bude 50,- Kč na jednu dvojici s úhradou při zápisu v 10.00 hod. Vzhledem k tomu, že naši sportovci jsou zase o rok starší, zkušenější a šikovnější, dochází i v soutěžním programu k drobným úpravám. Tou nejzásadnější je, že všechny disciplíny proběhnou formou minihry dva na dva s uzpůsobenými pravidly dané situaci. A v jakýchže kategoriích budeme letos vlastně soutěžit? Tak bude to: přehazovaná, tenis, fotbal, basketbal, házená, ping pong a nohejbal. Vítěze jednotlivých disciplín tradičně vyhlašovat nebudeme, protože nám jde u této akce, mimo zábavy s legrací, o sportovní všestrannost. Tudíž vítězem, pyšnícím se na příští rok titulem „MÍČOVÝ KRÁL“ se stane dvojice s celkově nejvyšším počtem bodů nasbíraných napříč úplně všemi soutěžemi.
   Přestože na vyložené soutěžení (na zasportování ovšem určitě ano) není letos pro rodiče oficiální prostor, dovolil bych si Vás přesto srdečně pozvat, abyste fandili a podporovali své ratolesti a pomohli i s organizací na jednotlivých stanovištích. Potřeboval bych ke každé soutěži alespoň jednoho dospěláckého šéfa – sudího. Předem děkuji za vaši ochotu, která mi velice pomůže a vašemu děcku zajistí malé bezvýznamné plus. No a samozřejmě budu i velice rád, pokud se před rozjezdem do prázdninových letovisek ještě setkáme a pokecáme o tom, co je letos před námi a jak to nejlépe zmáknout.
   Jako obvykle bude po celou dobu akce otevřena restaurace i s drobným občerstvením z důvodu dodržování pitného režimu a v čase oběda se bude podávat grilované z prasátka, ale také z kuřecích údů, steaky a klobásy. Zde bych vás jako každý rok požádal o vaše alespoň orientační objednávky týden předem!!!
   Oficiální konec s vyhlášením vítězů, ale oceněním všech účastníků Míčového sedmiboje, proběhne přibližně kolem 16 hod. a jeho součástí bude i zhodnocení celé jarní přípravy a předání cen vítězům soutěží, které byly její součástí.
   Za realizační tým mladších žáků SK Sršni Kutná Hora si dovoluji pozvat samozřejmě i všechny ostatní členy našeho klubu. Těším se na setkání s vámi a doufám, že se opět sejdeme v hojném počtu a prožijeme spolu příjemnou neděli…
 
 
 
VÝJEZD NA KOLECH
 
   Zdravím všechny a zároveň i rovnou zvu na tradiční půlení jarní přípravy cyklovýletem. Zarezervujte si tedy prosím v kalendáři místo v sobotu 25.5.2019. Sraz bude jako obvykle na parkovišti před ZS v 10.00 hod. a přestože bych mohl dalšími informacemi zaplnit klidně několik normostran, nepokládám to za nutné vzhledem k tomu, že za ty roky asi tušíte, co od této akce můžete očekávat.
   Trasa bude dlouhá a náročná asi jako obvykle (v případě bloudění o něco delší) a povede po málo frekventovaných cestách. Tempo a počet zastávek (jedna větší bude na oběd), v kombinaci s nějakou tou hrou a soutěží o ceny, přizpůsobíme cyklistické vitalitě účastníků. Děti samozřejmě povinně helmu, pití, svačinku a rodiče prašule na oběd. Jo a elektrokola prosím nechte doma, protože Sršni jezdí na vlastní sílu. A to je asi tak vše. Snad jen tradičně ještě pozvu jménem mladších žáků i případné zájemce z ostatních kategorií a slibuji, že na každého z Vás se budu upřímně těšit já a mé kolo – žlutočerný Sršáň…
 
TOPlist