2021/2022

       Vítejte - 維特耶特 - Welcome - ترحيب - Willkommen - स्वागत - Bienvenido - Здравствуйте      
       na stránkách hokejového týmu starších žáků SK Sršni Kutná Hora - sezóna 2021/2022   
příští akce tréninky na ledě realizační tým marodka
SRŠNI - HC PODĚBRADY pondělí 25.10. 16.30 - 17.30 hlavní trenér Pavel Sirotek  
sobota 30.10.2021 středa 27.10. 16.45 - 17.45 607 790 982 sirotek.pavel@centrum.cz  
sraz v kabině 10.15 pátek 29.10. 15.00 - 16.30 trenér Polívka P., Jiráň D., Pálek R.  oslavenci
    tělocvična - po. a st. po tréninku asistenti Klouček M., Břinčil T. 27.10. Němec - 13 let
  brankařský trénink ved. mužstva Vít Zvěřina 11.11. svátek - Martin
        606 911 325 vitzverina@seznam.cz 24.11. Král - 14 let
Soutěž herní všestrannosti      Borec týdne      Za hranicemi svých limitů      Výsledky zápasů      Tabulky      Příspěvky  Jízdní řád na říjen:      sobota 30.10.  11.15 - 13.15     Sršni - HC Poděbrady
Jízdní řád na listopad:sobota 6.11.    09.15 - 11.15     Sršni . HC Lev Benešov
                                      neděle 7.11.    11.30 - 13.30     Sršni - HC Rytíři Vlašim
                                      sobota 13.11.  17.05 - 19.05     HC Hvězda Praha - Sršni
                                      pátek 26.11.    17.15 - 19.15     Stadion Nový Bydžov - Sršni (přátelský zápas)
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 26. DÍLEK
 
Bylo nás šest
 
   Pokud již máte dost všech těch pohádek o tom zda: „Podepsali moji rádcové, nebo nepodepsali…?“, tragikomických výsledků pověstné personální politiky páně prezidentovy..., povětrnostních kalamit, či stále se horšících covidových předpovědí a raději si chcete v rámci základního pudu duševní sebezáchovy přečíst i něco příjemnějšího, například další dílek Staršáckých puzzlí, tak jste můj člověk a vítejte.
   A když už jsme se rétorikou dnešního úvodníku přenesli do světa pohádek, tak v něm ještě zůstaneme další známou hláškou: „Ševče, máš zaplacené daně?!?!?!?“ No, nevím přesně, jak na tom byl švec či uhlíř, ale staršáci mají členské příspěvky (nebo jejich zálohu) zaplacenou v řádném termínu všichni a já bych tudíž rád poděkoval všem rodičům za bezproblémové a solidní jednání. Dík.
   K pohádkám ale někdy patří i loučení a s námi se přišel v pondělí oficiálně rozloučit Michal. Podle vlastních slov nemá po dlouhé zdravotní absenci už tu správnou motivaci znovu začít a pokračovat dál s hokejem, a tak končí. I takový je bohužel hokejový život, ale jsem rád, že se Michal zachoval jako správný kluk – přišel, vysvětlil své důvody a rozloučil se. Po osmi sezónách v sršním dresu jeho konec provází pochopitelná nostalgie, protože toho s námi za ty roky prožil opravdu hodně. A právě proto bych mu rád i touto cestou ještě jednou poděkoval za všechny výkony a snahu se zlepšovat a popřál do dalšího života jen to nejlepší. A samozřejmě pro případný návrat, či chuť si s námi jen tak zabruslit, či zahrát, nechávám dveře stále otevřené.
   Ve středu jsme si pak užívali jeden příjemný bonusový letní den, nicméně my jsme i tak zašli na zimák a pokračovali s tréninky na ledě. No, a pokud komerční hokejové školy slibují ve svých upoutávkách jednoho trenéra na šest hráčů, tak my měli hned dva trenéry na šest hráčů. Zkrátka „Když oni břízolit, tak my kachličky“. Samozřejmě u nás byl tento luxus vynucen podmínkami covidové karantény většiny hráčů, a tak jsme v individuální části poladili především techniku a obratnost na bruslích a ovládání puku se střelbou. Nemělo by ovšem smysl pilovat jen donekonečna nové dovednosti, protože pokud je pak nejsme schopni využít ve hře – je to stejné, jako bychom ty dovednosti vůbec neměli. A tak jsme jeli na střídačku vždy i ve formátu 1-1, kdy jsme právě při hrách a soubojích na malém prostoru automatizovali dovednosti a rozvíjeli to, co považuji za základ moderního hokeje – schopnost rychlého rozhodování, správných reakcí a střelby pod časovým i prostorovým tlakem.
   No a v pátek byl Borcem tohoto karanténního týdne vyhlášen Šimon, jehož příjmení se zdálo být „nomen omen“, neboť „kraloval“ dovednostním cvičením a obzvláště preciznost a rychlost rukou při práci s pukem se mi moc líbila. Šimon je prostě šikovný a skromný kluk, který na své výkonnosti, od prvních tréninků, co jej znám, poctivě maká a navíc to má i v hlavě správně srovnané. Jedno sportovní moudro říká, že „tvrdá práce a pokora porazí talent, když talent nepracuje tvrdě“, a pro mě je právě Šimon ztělesněním tohoto životního kréda.
 
 
   Tím se s vámi loučím a vzhledem k tomu, že epidemie covidu podle statistiků i lékařských praktiků opět sílí, je logické popřát vám i nadále hlavně pevné zdraví a - pokud to bude jen trochu možné - i optimistickou náladu. Já se každopádně těším, že se zde za pár dní opět sejdeme, ale ještě víc, že po ukončené karanténě začneme zase všichni společně trénovat. Krásný týden!
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 25. DÍLEK
 
Doušek z poháru hořkosti
 
   Občas na tomto místě popustím uzdu nějakému košatému vyprávění, ze kterého je doufám zřejmé, že je mi celkem sympatická snaha najít i pro ten největší průšvih nějaké plus. Ale v případě jubilejního 25. dílku Staršáckých puzzlí se tedy budu muset setsakramentsky snažit. Takže ať už reálnou moc na hradě či v podhradí právě vykonává kdokoli, po týdnu vás opět srdečně vítám a připomínám, že každý z nás, tudíž i pan Zeman, jsme - podle Malého prince - zodpovědní za to, co jsme k sobě připoutali…
   Jak už asi všichni víte, minulý týden měl pozitivní test jeden člen naší kabiny a celý tým tak byl uvalen do karantény. Celý tedy ne, protože očkovaní hráči a trenéři (pokud se u nich neprojevily příznaky onemocnění) mohli fungovat normálně dál. Naše řady ovšem prořídli natolik, že jsme byli nuceni odpískat dva nejbližší zápasy. V tuto chvíli je tedy těžké něco plánovat, i cokoliv predikovat jen na základě obsáhlých znalostí z VÚENI, tedy z "Večerního ústavu epidemiologie na internetu". Zatím je prostě dané, že při negativním výsledku PCR testu potrvá karanténa do 25.10. a v opačném případě se prodlužuje na 14 dní počínaje dnem odběru. Samozřejmě i já mám na některé věci trošku odlišný názor, ale jak praví klasik: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.“
   Uvidíme, co bude dál, ale nyní bych rád všem popřál hlavně pevné zdraví, dobrou náladu a ať tuto nepříjemnou situaci v rámci možností zvládneme. Já se každopádně těším, až se zase brzy všichni potkáme na ledové ploše a doufám, že tomu tak bude už napořád a že to nejhorší ve sportovním odvětví - loňský lockdown - máme za sebou.
   No nic, posuňme se dál. Neblahá minulost se nedá připomínat věčně, zvlášť když za sebou máme sice specifický, ale za mě zajímavý a dobrý tréninkový týden. Nepříjemná situace na jedné straně tedy vypnula tradiční týmové aktivity, ale zároveň dala prostor individuálním a osobitým formám tréninku. Bylo víc času na pilování detailů individuálních dovedností - vedení puku, zpracování při couvání, přihrávky, různé druhy kliček, střelbu – a samozřejmě i na něco soubojů a her. Páteční devadesátiminutový trénink mně osobně utekl jako voda a musím říct, že mě hodně bavil. Průpravné cviky zlepšující správné provedení je prostě potřeba opakovat a my jsme hodně zapracovali na tom, abychom byli na ledě lehčí, šikovnější a klouzavější.
   Vše je samozřejmě otázka v první řadě píle a tréninkového nasazení, od kterého se vše odvíjí a z tohoto pohledu se pro mě stává „Borcem týdne“ Tomáš. Vnesl do tréninků nezanedbatelnou porci elánu, pracovitosti a šikovnosti, bez výraznějších výkonnostních výkyvů, a především se snahou provést každou fázi cvičení, či vyřešit herní situaci, tím nejlepším způsobem. Prostě žádné, že to líp nejde, že to takhle stačí, že se to nedá… Jen tak se totiž můžete zlepšovat a stát „Borcem týdne“.
 
 
   Nedávno jsme dostali od našich dětí lístky na poslední koncert skupiny Spirituál kvintet - jedné z oblíbených kapel našeho dospívání a mládí. Situace byla v mnohém podobná s jinými akcemi tohoto druhu. Na přelomu roku 2019/20 přišel koronavirus a koncert byl přeložen na pozdější termín. No a minulou středu, po skoro dvou letech a třech odkladech jsme se nakonec dočkali a s námi po strop nabouchaná Lucerna. Bylo to dlouhé čekání, ale stálo za to, protože koncert byl famózní a s Martinou jsme si to moc užili. A proč to sem píšu? Protože dva roky jsou proti dvěma týdnům úplné nic. Tak se nenechte otrávit nepříjemnostmi nejrůznějšího druhu a mějte pro každý den dost dobrých důvodů k úsměvu. Přeji krásný týden!
 
 
 
 
DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ
 
   Vzhledem k pozitivnímu testu jednoho z našich hráčů, má cely tým (mimo očkovaných) nařízenou povinnou karanténu do 25.10.2021. Do tohoto data se ruší všechny zápasy a tréninků se smějí zúčastňovat pouze očkovaní hráči, pokud nemají příznaky onemocnění. Hráči, kteří byli v sobotu na zápase nebo v pondělí na tréninku a nejsou očkovaní, jsou evidovaní na Krajské hygienické stanici, a tak prosím o dodržování tohoto nařízení. Další instrukce vám pošlu e-mailem. 
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 24. DÍLEK
 
Drakonický duel se smutnou pointou
 
   Venku zatím vládne příjemné babí léto, politikům začalo povolební vyjednávání, pokračuje očkování třetí posilovací dávkou, byli vyhlášení laureáti Nobelových cen, ve Velké Británii ohlásili přechod z metrické soustavy zpět k imperiálním jednotkám, ale to všechno ještě není nic proti tomu, že po týdnu jsou tu zase zpátky Staršácké puzzle se svým již 24. dílkem. Vítejte a pojďme jeho zacvaknutím přispět k vytvoření zajímavé koláže letošní sezóny.
   Na úvod připomínám, že v pátek 15.10.2021 je termín minimálně 1. splátky členských příspěvků!!! Podrobnosti naleznete na tomto odkaze. A taky zmíním, že jsou stále platná epidemiologická opatření spojená s účastí hráče na zápase dle systému ONT (očkování – prodělaná nemoc – testování)!!!
   Teď už ale na led, protože i předvolební čas nám přinesl týden plný hokeje. Tréninky byly tradičně zaměřeny na rozvoj základních hokejových dovedností: bruslení, vedení kotouče, střelbu, ale i na různá herní cvičení a situace. Kluci už si ale mimo to, začínají pomalu zvykat i na novinku letošní sezóny – pondělní dělené tréninky pro útočníky a obránce – kde provádíme cíleně specifická cvičení pro tyto posty a snažíme se rozvíjet individuální schopnosti a herní kvality hráčů pro danou pozici. Jsem přesvědčen, že právě v naší kategorii je vhodné podobný typ tréninku začít využívat, stejně jako postupně skamarádit kluky s posilovnou. Tam jsme proto začali chodit ve středu, ale cílem rozhodně není zvedání nesmyslných zátěží, nýbrž přirozená stimulace svalů a zpevnění svalového korzetu, kdy správná technika je na prvním místě. Pondělní tělocvična pak zůstává i nadále vyhrazena všestranné pohyblivosti a rozvoji obratnosti, rychlosti a dynamiky prostřednictvím atleticko-gymnastických cvičení a her. Gró našeho snažení ale zůstává stále především hra a hokej jako takový a o něm v následujících reportech:
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC PODĚBRADY   13 : 9   (4:2, 4:2, 5:5)
   Na pátek jsme si domluvili s tradičním rivalem opět tréninkový zápas, protože z Poděbrad je to k nám jen co by kamenem dohodil a zbytek dojel během pár minut autem, ale především proto, že nikdo nevymyslel lepší tréninkové cvičení než samotnou hru.
   Z pohledu konečného výsledku je pro nás zápas pochopitelně pozitivní, ale pro mě je prioritní projev týmu a hráčů ve hře, řešení herních situací, nasazení, bojovnost, osobní odvaha, snaha podat co nejlepší výkon a nikoliv výsledek. No a z tohoto pohledu je mé hodnocení rozpačité, takže to vezmu po lajnách.
   Té první se po celý zápas dařilo to, co od ní očekáváme, což znamená diktovat tempo hry, být aktivní a prosazovat se. A přestože se jí nepovedlo proměnit některé jasné šance, skončil jejich minizápas 8:0. 
   Výkon druhé lajny byl rozporuplný jak Jekkyl a Hyde. Některá střídání výborná, ale v jiných jen chabý průměr. Několik opravdu zdařilých útočných kombinací, ale v obranné fázi nedůslednost a úsporné bruslení. Jakoby si někteří přišli jen zaútočit, a ne odehrát poctivý zápas, a proto i výsledek jejich minizápasu 4:4.
   Herní projev třetí a čtvrté lajny byl v mnohém podobný. Většina kluků nestačila na soupeře v dovednostech, hokejových reakcích, v uvolnění na malém prostoru, ani v prosazení jeden na jednoho, a tak se se k ofenzivě dostávali znatelně méně. Z toho rezultují i jejich výsledky: 3. lajna 1:3 a 4. lajna 0:2.
   Při celkové porovnání s posledním zápasem, který jsme přesvědčivě vyhráli, jsme tentokrát podali horší a někdy až bohorovný výkon. Já vím, že je to jen přátelák, ale zápas je zápas – a měl by to být svátek, svátek každého dobrého hokejisty!
   Do rozpačitého vítězného koktejlu se tentokrát bohužel vmísila i hořká pachuť v podobě nepříjemného zranění hráčů na obou střídačkách. Nejednalo se o nějaké hrubosti či záludnosti, ale nešťastné náhody plynoucí ze hry, což se bohužel stává. Oběma borcům přeji brzké uzdravení a návrat na ledovou plochu.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC HVĚZDA PRAHA   6 : 7   (5:4, 1:1, 0:2)
   Podstatně více výživný duel nás ale čekal v sobotu s Hvězdou Praha. S ní jsou to vždy vyrovnané a obtížné zápasy s nejtěsnějšími výsledky. Tak jako před rokem, než mládeži zakázali hokej. Tehdy jsme Hvězdu v jejím domácím svatostánku oloupili o její třpyt a dala se tedy čekat urputná odveta.
   Na ledě bylo od počátku znát, že se sešla dvě přední mužstva soutěže. Hra měla oboustranně tempo, kvalitu i náboj, ale příjemnější vstup prožili Sršni, když se již ve druhé minutě, po pěkném zámečku první lajny, ujmuli vedení 1:0. O čtyři minuty později se ovšem hráčům Hvězdy podařilo, po závaru před Honzou, procedil kotouč za brankovou čáru a euforie spojená s nabytým vedením vyprchala – 1:1. Devátá minuta nám vrátila náskok a rovnou dvojgólový. Nejprve druhá lajna elegantně vykombinovala soupeřovu obranu a z následného střídání seznámil Honza puk s odkrytou částí jejich svatyně – 3:1. Gólobraní ovšem pokračovalo i na opačné straně a jak Pražané nakoupili, tak nám v následujících třech minutách vrátili – 3:3. Ofenzivní hra se evidentně všem zalíbila a vysloužila si nejen po jedné brance na každé straně (4:4), ale i mnoho zmarněných šancí (viz. Dominik sám 3x v brejku), jež po dalších doslova volaly. Nicméně v čase 17:31 vtisklo definitivní podobu výsledku prvního dějství Štěpánovo žihadlo, které nás poslalo do kabin s vedením 5:4.
   Do druhé části jsme nastoupili nepochopitelně strnule až otupěle a rozpadla se nám kompaktnost herního projevu, což vedlo v prvních minutách až k drtivému tlaku Hvězdy - naštěstí bez gólového efektu. Po několika závarech jsme se ale probrali a jednostranné ofenzivní kratochvíle svému soupeři zatrhli. Vyrovnaná přetahovaná o ledovou plochu Sršňů tak pokračovala po zbylý čas vyhrazený této třetině. Před oběma brankami se poměrně často blýskalo a diváci se rozhodně nenudili, ale na další góly si museli počkat až do posledních minut před druhou sirénou. Nejprve udeřilo na naší straně, kterou proletěla, po ideálním cross passu, hostující rychlonožka a s přehledem zavěsila – 5:5. Pohnul se ale jen poprašek sekund a zásluhou důrazu před svatyní protivníka jsme si vzali Honzou vedení zpět – 6:5.
   Za tohoto stavu nastupovali hráči povzbuzováni hlasovým fondem věrných rodičů do posledního dějství. Bez rozdílu dresu se všichni snažili, bojovali, jezdili a každou akcí a soubojem dělali ze zápasu drama. Ve chvíli, kdy se půlila závěrečná dvacetiminutovka, nám bohužel vypadla vítězná hokejka zase z rukou – 6:6 a než jsme se stihli mocněji nadechnout k jejímu zvednutí, podrazila nám nohy laciná ztráta puku během vlastní přesilovky – 6:7. Ledová sprcha, jako na studentských kolejích a snad jediné pozitivum - že už se nemusím bát, že bych z takového hokeje zešedivěl. Ve zbývajících minutách jsme si vytvořili ještě několik bytelných šancí, které ovšem nepřispěly ke změně na gólovém účtu, což rozhodlo o tom, že Sršni odcházeli do kabiny se sklopenými hlavami a obrovským zklamáním v očích.
   Naprosto chápu, jak kluky tahle prohra musela bolet. Chtěli uspět, udělali proto maximum, hráli velmi dobře a převážnou většinu zápasu i vedli, ale nakonec… nic. Je těžké v takových chvílích předstoupit v kabině před tým, ale jako lodivod jsem musel a chtěl hráčům poděkovat. Prohráli bitvu, nikoliv válku a jen z porážek, co mrzí, se rodí budoucí vítězství.
 
Sestava: Sam Nevole (ø8,3), Jan Sadílek (ø9), Jan Knížek (+7), Dominik Hruboš (+7), Matouš Bajer (+8), Štěpán Lipský (+8), Šimon Král (+8), Josef Dvořák (+2), Matěj Mimra (0), Tomáš Břinčil (+1), Štěpán Jelínek (-1), Matouš Klouček (-1), Jakub Komárek (-4), Adam Němec (-3), Šimon Tvrdík (-2), Tomáš Hájek (-2), Jiří Koubský (-2), Filip Urválek (-2), David Andrle (-2), Petr Malina (-2), Martin Závůrka (-2). 
 
  Za „Borce týdne“ jsem tentokrát vybral naši první obrannou dvojici - Pat a Mat, alias Štěpán a Šimon - protože svým přístupem, vystupováním a herní činností plavou v mojí řece. Žádné zbytečné, machýrkovské, či prudící řeči, ale naopak pracovitost s poctivostí v přípravě a v zápase pak navazující jistota, spolehlivost a stále výraznější kreativita a sebevědomí.
 
 
 
   „Limiťákem“ je pak další zástupce obraných šiků - Štěpán J., který je nepochybně nadstavbový hráč plný sebevědomí a se schopností vysílat na branky soupeřů z postu obránce momentálně nejkvalitnější projektily. Na druhou stranu patřil v minulých týdnech do skupinky hráčů, kterým byly směřovány mé výhrady ohledně tréninkového nasazení. V jeho případě ale slova padla na nejúrodnější půdu a zlepšený přístup v tréninku se promítnul i do kvality zápasového výkonu. Tyhle věci jsou prostě spojené nádoby, což ode mě slyšel a zřejmě ještě uslyší mnohokrát. Ostatně role trenéra je v tom, že dokáže pracovat, vyburcovat a zlepšovat široký typ hráčů, a ne jen ty bezproblémové a automaticky fungující na nejvyšší obrátky.
 
 
   Přál bych si, aby dnešní ocenění nabudilo jeho současné, ale i všechny budoucí adepty, pracovat usilovně a dobře na svém hokeji a na hře našeho týmu. Aby je neodradily překážky ani případné porážky, protože hokej je hra krásná a oni jsou šikovní a mají každý svou příležitost ve svých rukách. Tak proč svému sportu nedat, co mu náleží!
 
P.S. Pro ty z vás, kdo dávají před četbou přednost fotkám, tu pro vás mám zatím jen odkaz na fotky z minulého týdne z Vlašimi:
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 9.10.2021  Sršni - HC Hvězda Praha (sraz v kabině 10.15)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Lipský, Král, Dvořák, Mimra, Břinčil, Klouček, Jelínek, Němec, Komárek, Koubský.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 23. DÍLEK
 
O třetinách a nejen hokejových
 
   Před pár dny mě požádala Barča, jestli bych si s ní nevyplnil docela jednoduchý volební srovnávač, hodnotící překryv názorů v zákonech přijatých v právě uplynulém volebním období. Prostě jsem si mohl představit, že jsem jedním z hlasujících a vždycky podle skutečně projednávaných témat zmáčknout tlačítko PRO, PROTI nebo ZDRŽEL SE. No a jednoduchý algoritmus na konci vyhodnotil, se kterými poslanci bych měl za ta čtyři léta největší shodu. Pominuli všechny nedostatky takového srovnávání, kdy podpora či nepodpora jednotlivých zákonných norem se neodvíjí jen od osoby hlasujícího a jeho vlastních názorů, ale roli hrají i různé stranické a mezistranické techtle, hlasovací koalice či protikoalice a politické obchody, tak určitý obrázek i takové triviální porovnání poskytnout může. Já si na něm třeba docela dobře potvrdil jednu podstatnou věc: Svět prostě nesestává jen z černé a bílé, byť by takový pro nás byl jistě v mnohém jednodušší. Když jsem totiž poctivě odpověděl na spoustu otázek, vyšel mi ve vyhodnocení žebříček překryvu mých názorů s jednotlivými poslanci, a já ke svému překvapení zjistil, že s lidmi, ke kterým mám názorově nejblíž, dosahuje shoda jen necelých 70%, zatímco u poslanců, kteří mě vytáčejí do vrtule skoro každým svým slovem, činí skoro 35%. Zjednodušeně mi tedy vyšel takový třetinový systém, který prozrazuje, že i když s někým ve většině věcí nesouhlasím a občas mě svými názory ukrutně a vytrvale štve, existuje přesto třetina věcí, na které máme podobný pohled. A naopak, když jsem z něčích názorů nadšený a zdá se mi, že mi celou svou bytostí mluví z duše, je důvodné podezření, že v jejích zákrutech se nachází asi tak třetina věcí, o kterých spolu bude lepší hlouběji nediskutovat, abychom jeden druhému - jak pravíval pan Werich - neřekli něco, co nechceme slyšet. Ideální bílá a absolutní černá jsou prostě jen fyzikální modely a teprve z jejich různě a pro různé účely namíchaných směsí vzniká - pro někoho šedavá, pro jiného barevná – skutečnost, či 23. dílek Staršáckých puzzlí. Vítejte a snad alespoň ve třetině věcí najdeme společnou řeč…
   A protože jsem to s objemem textu dnešního úvodu kapánek přehnal a od sportu odbočil pěkný kus jinam… asi počínající porucha soustředění související s věkem, tak teď už rovnou ke třetinám hokejovým:
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC PODĚBRADY   17 : 5   (6:2, 4:2, 7:1)
   Na pátek jsme si domluvili s poděbradskými hokejisty tréninkový zápas, kde měli na obou stranách dostat prostor mimo tradičních opor i hráči s menší herní praxí, či případně mladší. Sršni nastoupili vzhledem k marodce a účasti několika kluků na gympláckém seznamováku ve značně zredukované a improvizované sestavě, což ale nabídlo možnost vyzkoušet některé hráče na netradičních postech a pětky v jiných složeních.
   Úvodní třetina nabídla svižnou hokejovou partii, ze které vzešlo i několik slibných hokejových akcí a příležitostí před oběma brankami. Útoky a gólové radosti se zpočátku pravidelně střídaly, přesto byli Sršni ve hře o něco aktivnější a působili lépe opticky. Před brankou Poděbrad kombinovali s větším počtem hráčů a narůstající tlak byl podpořen i úspěšnou koncovkou. Ve druhé části jsme od své hry ustoupili a jednoznačný průběh některé hráče ukolébal jako odpolední vyučování po vydatném obědě, až se oko fanouška nemělo chvílemi o co opřít. V posledním dějství se snad i díky několika motivačním sázkám herní projev přeci jen trochu zlepšil a ve zrychlenějším tempu jsme nakonec dokráčeli pro poměrně vysokou výhru 17:5.
   Přesto se v hodnocení neubráním zmínit, že někteří odehráli utkání pod své obvyklé možnosti, což se projevovalo nepřistupováním k soupeřům, minimálním prosazením v soubojích a pasivním přihlížením hře! Zřejmě stále nepochopili, že cesta sestavou nahoru, případně setrvání na vydobytých pozicích, vede jenom přes poctivou práci v tréninku a maximální nasazení v zápase. Netřeba to více pitvat, každý ať si sáhne sám do svědomí a zamyslí se nad svým přístupem. Za sebe jsem velmi rád, že jsme měli možnost vyzkoušet sestavu v trochu jiném složení, hráče na neobvyklých postech a oni zase řadu herních prvků, na něž s jinými soupeři není prostor.
 
HC RYTÍŘI VLAŠIM - SK SRŠNI KUTNÁ HORA   5 : 10   (2:6, 0:0, 3:4)
   Čtvrté kolo LSŽ pokřížilo v sobotu 2.10.2021 hokejové hole Sršňů s Rytíři z Vlašimi. Podblaničtí bojovníci se zatím nesluní právě v lesku výsledků, ale kdo sleduje sportovní dění, tak ví, že papírový favorit již nejednou ztratil tam, kde byla bodová ztráta luxusem.
   Před úvodní dvacetiminutovkou došlo v naší šatně k důrazné promluvě, že vágní přístup z Poděbrad není to, čemu se učíme, čím se chceme prezentovat a co bude tolerováno. K tomu pobití a odření koloběžkáři ze skateparku byli odkázáni nalézt soucit za svou hloupost do slovníku mezi soplem a svrabem a ne u svého trenéra. Obojí padlo na úrodnou půdu a soubor zpod Barbory nazul rychlejší brusle a vedoucí trefu vmáčknul do úvodní minuty i při hře v oslabení – 0:1. Sršní vyloučení ale stihli vlašimští zanedlouho gólově vyplatit srovnáním na 1:1. Za dalších 16 sekund jsme si vzali vedení zpět, když výborná souhra první lajny dostala Dominikovu zavíračku - 1:2. Situace jak přes kopírák se opakovala za dvě minuty. Nejprve domácí srovnali na 2:2, aby nám za tentokrát 14 sekund vrátil Dominik opět vedení zpět – 2:3. Hráči díky tomu získali pevnější půdu pod nohama a po zbytek první třetiny byli aktivnějším a nebezpečnějším týmem, což se po zásluze odrazilo i do skóre zápasu před odchodem do kabin – 2:6.
   Tento výsledek přečkal celou druhou část hry, přestože Sršni vládli aktivitou nad propůjčeným ledem, předváděli hokej plný nápadů a vypracovali si i řadu pěkných šancí, ale z gólových parket svědomitě bránící Rytíře nepřelstili.
   Gólové koření vnesla do utkání opět až poslední perioda. Dominanci ve hře i počtu střel měli sice kutnohorští hokejisté, nicméně jiskřičku naděje si nejprve vykřesali Rytíři snížením na 3:6. To by však nesměl být na ledě Dominik, kterému stačilo pouhých 32 sekund, aby (jako již v tomto zápase potřetí) rozehnal okamžitě odér možného dramatu a narval tam z první ideální Honzovu příhru. O minutu později se k nim připojil i Tomíto, kdy výstavním švihem gólově vymaloval vlašimskou svatyni již poosmé. Devátou ingredienci vložila pod pokličku krásná kombinace třetí lajny, na jejímž konci to Adam zvednul nad rozsah gólmanových kloubů a proporcí a číselnou řadu na (ne)populární desítku uzavřel Pepa. Konečnou podobu výsledku pak dala v čase 58:53 vlašimská korekce na 5:10.
   Ten zápas měl rozhodně náboj, kluci si ho zahráli s chutí a byl to z jejich strany velmi solidní výkon. Neříkám, že se nám všechno podařilo a nedělali jsme chyby, ale oproti minulé sobotě v sobě každý hledal výkon vyšší kategorie, zarputilosti a nasazení a díky tomu nám tentokrát padl hokej k dresu jak ulitý. Jaká je ale naše opravdová kvalita a charakter se pozná až v následujících utkáních, a tak počítejte, že se na ně budeme snažit poctivě připravit.
 
Sestava: Sam Nevole (ø6), Jan Sadílek (ø4), Jan Knížek (+11), Dominik Hruboš (+10), Matouš Bajer (+2), Tomáš Hájek (+12), Štěpán Lipský (+11), Josef Dvořák (+4), Matěj Mimra (+2), Tomáš Břinčil (-), Štěpán Jelínek (+8), Matouš Klouček (+4), Jakub Komárek (+4), Adam Němec (0), Šimon Tvrdík (-1), Šimon Král (+11), Jiří Koubský (-2), Filip Urválek (-1), David Andrle (+6), Petr Malina (+4), Martin Závůrka (+5). 
 
   Za zmínku rozhodně ještě stojí ocenění tohoto týdne. „Borcem týdne“ je již několikrát dnes zmiňovaný Dominik, který byl na ledě cítit od první minuty pondělního tréninku až po tu poslední sobotního zápasu a svým přístupem a výkonem, který byl aktivní i reaktivní, mohl být mnohým příkladem. V obou zápasech měl několik opravdu skvělých pasáží a neomezuju to jen na šest přesných zásahů a dvě asistence.
 
 
   „Limiťákem“ je pak Tomíto, který proměnil víkendové zápasy ve svou střeleckou show. Tento hokejový koumes vždy vynikal výborným herním přehledem, ale slabší střelou a tím i menším gólovým prosazením. Ovšem tento dvojzápas posypal svou hokejovou čepel pětkrát střeleckým prachem, což se mu v minulých letech nepodařilo ani v souhrnu celé sezóny.
 
 
   Tím se loučím a přeji vám i nadále hlavně pevné zdraví, uchovejte si do období dušičkových plískanic co nejvíc z letního slunce, které nám mává na rozloučenou, aby se zase na jaře vrátilo v plné síle. Přeji krásný týden!
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 2.10.2021  HC Rytíři Vlašim - Sršni (odjezd autobusu 8.00, sraz ve Vlašimi 11.00)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Lipský, Hájek, Dvořák, Komárek, Břinčil, Klouček, Jelínek, Mimra, Němec, Urválek, Koubský, Král, Závůrka, Tvrdík.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 22. DÍLEK 
 
Přesvědčivé vítězství s pachutí rozpačitého výkonu
 
   Na začátku dnešního úvodníku připomenu, že minulý týden již definitivně skončilo léto, tedy i to astronomické. Pokud je to někomu snad líto, je dobré si uvědomit, že prima věci se dějí i bez ohledu na kalendář, a že se k tomu můžeme třeba těšit, jak země zavoní svými plody, stromy se převléknou do barevných kostýmů, na obloze začnou poletovat draci, přestane nás bolet v krku z klimatizace a za krkem z větráků, nebudeme se tolik ládovat zmrzlinou nebo osvěžovat hektolitry (kaloricky podobně vydatného) prosecca, večery se budou postupně prodlužovat a počasí zhoršovat, takže kdo bude chtít, budeme mít dost času na domácí romantiku, či na přečtení 22. dílku „Staršáckých puzzlí“, které se vás opět pokusí informovat, potěšit a snad i občas pobavit. Vítejte spolu s podzimem.
   No a s podzimem se nám tradičně i přiblížil čas placení členských příspěvků, jejichž výše a forma úhrady zůstává stejná jako minulý rok, takže jen zopakuji:
 
   Výše členského příspěvku na sezónu 2021/2022 je v celkové výši 4 500 Kč. V případě, že je v oddílu více dětí z jedné rodiny, platí druhý sourozenec 50% částky, tedy 2 250 Kč, třetí a další již neplatí. Hokejoví benjamínci první rok v klubu také neplatí.
   Příspěvky se hradí na účet SK Sršni Kutná Hora, z.s., č.ú.: 2561577319/0800, a to buď najednou do 15.10.2021, nebo ve třech splátkách (1. splátku v minimální výši 1 500 Kč do 15.10.2021, 2. splátku do 30.11.2021, 3. splátku  do 31.1.2022) 
   Při platbě uveďte do poznámky (informace pro příjemce) název kategorie a jméno hráče (příklad - „starší žáci – Pavel Sirotek“). Tato informace slouží k identifikaci platby, a proto ji ve vlastním zájmu nezapomeňte uvést. Jo a ještě připomínám, že pokud někdo nevyužil návratku z loňských příspěvků na soustředění, tak teď má další možnost. No a na závěr tradiční upozornění, že v případě neuhrazení členských příspěvků bude hráči pozastavena účast na trénincích i zápasech.
 
   Tolik tedy organizační info a teď letem světem minulým týdnem. V úterý odpoledne bylo na našem zimním stadionu poměrně rušno. Po pravidelné bruslící přípravce se totiž o slovo přihlásila osobitá atmosféra celorepublikové akce Týden hokeje s podtitulem „Pojď hrát hokej“. Obvyklé počáteční rozpaky dětí se díky nejrůznějším hrám kvapem rozplynuly a vystřídaly je úsměvy, které byly důkazem, že malé hokejové semínko snad padlo na úrodnou půdu. Všem proto přeji hodně štěstí a další zábavy při rozvíjení svých bruslařských dovedností a snad se s některými potkáme již příští rok na soustředění.
   Starší žáci oproti tomu měli v úvodu minulého týdne za úkol především co nejrychleji odhodit uspokojení z povedeného zápasu s Kolínem v podobě výhry 8:2. Nedali jsme jim proto moc vydechnout a tréninkové snažení a přípravy jako obvykle směřovali k víkendovému zápasovému cíli. Pro hráče je to prostě takový sportovní svátek, jako když jdou věřící v neděli do kostela. My jsme si ten náš svátek chtěli dát původně v sobotu hnedle dvakrát, ale tým ze Skutče musel dohodnutý přátelák z důvodu covidové karantény několika hráčů skrečovat, a tak jsme pouze vyrazili v rámci třetího kola LSŽ do Poděbrad. Poslední vzájemné výsledky nás stavěli do pozice mírného favorita, ale tím spíše byl ten zápas ošidný.
 
HC PODĚBRADY - SK SRŠNI KUTNÁ HORA   6 : 9   (2:3, 2:6, 2:0)
   Utkání začalo z naší strany fantasticky. Už během svého prvního střídání vyšachovala druhá lajna obranu domácích a Pepa zužitkoval nápaditou přihrávku Tomáše. Vedli jsme 0:1, ale asi příliš brzy a příliš snadně..., nikdo se totiž neradoval!!! Hráči si zřejmě mysleli, že už půjde vše snadno a snad i samo. To se projevovalo v úsporném nasazení a nedůrazu před soupeřovou brankou, z čehož plynulo neproměňování šancí. První varování přišlo okamžitě srovnáním skóre na 1:1 a další v 9. minutě, kdy se domácí ujali vedení 2:1. Obraz hry se ani po tomto varování moc nezměnil, přesto se v čase 11:08 postarala Matějova přesná hůl o srovnání na 2:2. A že třináctá minuta není rozhodně nešťastná, přesvědčil všechny Honza, když ukázkově zasunul po rychlém objetí branky – 2:3.
   Po "vyčištění" hlav v šatně jsme do prostředního dějství vstoupili o něco lépe a poděbradskou branku ostřelovali s gustem břeskně pálící artilerie. A přestože do ideálního herního projevu stále něco scházelo, tak se nám hnedle šestkrát podařilo osedlat gólového oře a jen dvakrát při tom spadnout.
   Lichotivý průběžný stav 4:9 měl kutnohorské hráče při vstupu do závěrečné periody uklidnit a být impulzem k živějšímu projevu, leč nestalo se. Poslední dvacetiminutovka tak byla poměrně neurovnaná a vyznačovala se větším počtem soubojů a lehkých strkanic. Sice jsme mačkali, stříleli, doráželi a občas uzavřeli nad obranou Poděbrad neprodyšný zámek, ale gólové zdroje zůstaly hermeticky uzavřené. No a jak to tak bývá, kdo se tlačí do útoku, otevírá zadní vrátka překvapivým rejdům soupeře. Jediné dvě gólovky tak naservírovaly divákům v ochozech poslední minuty hry a k radosti domácích fans je obstarali poděbradští hokejisté – 6:9.
   Z hlediska výsledku nás zápas relativně uspokojil. Potěšilo i, že jsme praktikovali sympatický, kombinační hokej a byli silnější v soubojích a dovednostech, díky čemuž jsme měli herní převahu. Tím ovšem výčet zápasových předností končí. Celkovým vyzněním to byla taková bezemoční nedovařená krmě. Něco jako koprovka s vejcem – nic moc, ale jíst se to dá. Nebo jak to někdo trefně zhodnotil v kabině: „Divnej zápas“. Chyběl tomu prostě živější projev (přístup některých kluků doslova vyvolával rozpaky), větší důraz, soustředěnost, rychlejší reakce, občas šestý hokejový smysl, nebo třetí oko, prostě něco navíc. Jako by někteří borci uvěřili šálivým chimérám, že to na soupeře takhle bude stačit (přitom Poděbrady již dávno nepatří k ochotným bodovým přispěvatelům na sršní účet), že po vítězství nad Kolínem jsou v laufu, že si navlékli formu a, že leccos se nějak vyvine a přilepí na čepel "samo". Není to pravda, ve sportu ani v životě to není pravda!
   Každopádně i takové utkání je dobré odehrát, protože nám ukáže další důležité věci do následující přípravy a byli i věci, které zaslouží pochvalu. Například výkon Tomíta a Tomáše mě velmi potěšil a vysloveně si řekl o titul „Borec týdne“. Tomíto díky fotbalu a zranění nastoupil teprve k prvnímu mistráku a hned byl nejlepší hráč našeho obranného sboru. Vysoké herní IQ, velmi dobrou úroveň dovedností, vtip pod helmou, přehled a dobré útočné instinkty využíval ve prospěch svůj a celého týmu., čímž byl "šťastná karta" téhle hokejové party.
 
 
   Tomáš ke své ideální technice na bruslích přidal tentokrát i větší snahu prosadit se v soubojích o puk a hned to byl úplně jiný level než před týdnem. To že má dostatek talentu a poctivě na sobě pracuje, víme, ale tentokrát ukázal i svou hokejovost, odolnost a sílu. A to je moc dobře.
 
 
Sestava: Sam Nevole (-), Jan Sadílek (ø6), Jan Knížek (+5), Dominik Hruboš (+5), Matouš Bajer (+2), Tomáš Hájek (+5), Šimon Král (+2), Josef Dvořák (-2), Matěj Mimra (-1), Tomáš Břinčil (-2), Štěpán Jelínek (-2), Matouš Klouček (-1), Jakub Komárek (0), Adam Němec (+3), Jiří Koubský (+2), Filip Urválek (+1). 
 
   Titul „Limiťák“, tedy toho, kdo něčím překročil své dosavadní limity, získává (zdůrazňuji za tréninky, nikoliv zápas) - Maty. Občas ho v tréninku totiž přesunu z červené lajny do modré nebo žluté, protože nechci vychovávat jen doplňovače, ale hráče, který dokáže i sám tvořit, táhnout hru své lajnu a nést odpovědnost za její výsledek. No a v tomto ohledu jsem u Matyho v minulém týdnu zaznamenal pronikavý výkonnostní progres.
 
 
   Přeji vám i nadále hlavně pevné zdraví a dobře naladěnou babo letní mysl, užijte si ještě příjemné počasí a sváteční volno a těším na každé naše příští setkání. A snad si zde příště najde i něco co vás potěší a nejenom, jak zaplatit členské příspěvky…
 
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 25.9.2021  Sršni - HC Skuteč (sraz v kabině 10.30)
Sadílek, Nevole, Mimra, Břinčil, Jelínek, Král, Němec, Komárek, Bajer, Koubský, Malina, Tvrdík, Urválek, Andrle.
sobota 25.9.2021  HC Poděbrady - Sršni (naše kabina bude otevřena 13.30 - 13.45, sraz v Poděbradech 14.30)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Lipský, Hájek, Král, Dvořák, Mimra, Břinčil, Klouček, Jelínek, Němec, Komárek, Urválek, Koubský.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 21. DÍLEK
 
Kozlí víkend
 
   Nedávno jsem si v kabině vyslechl odbornou diskusi, z níž vyplynulo, že Facebook už je úplně mimo a zajímá tak maximálně 50+. Nevím, zda jsem tak mlád nebo stár, ale účastník této sociální drbny jsem nikdy nebyl a ani o tom neuvažuji. Nicméně když jsem to později vyprávěl svému synovi (kterému ageismus rozhodně není vlastní), tak mi jen optimisticky sdělil, že je to stejně jedno, neboť psavci jako já, kterým z nějakého důvodu nestačí k vyjádření svých myšlenek jen pár hutných a vypointovaných slov s jedním trefným ilustračním obrázkem, jsou na internetu už dávno za zenitem a jejich perspektiva je už jen v takzvaných názorových textech. Přišlo mi to trochu, jako když mediální odborníci a doboví influenceři kdysi přesvědčovali veřejnost, že vysekávání textů do kamenných desek je sice za zenitem, ale jeho perspektiva je jinak celkem dobrá, protože móda papíru jistě brzy opadne, když papír stejně nic nevydrží, zatímco do festovních kamenných desek se budou důležité texty vysekávat vždycky. Jenže odliv textových aktivit směrem k nejrůznějším sociálním sítím a s tím spojená zkratkovitost je nesporný a nezvratný fenomén. A tak se domnívám, že pisálkové mého ražení zůstanou ještě nějakou dobu trpěnou ale postupně se vyprazdňující rezervací menšinových podivínů, jejichž čtenost bude menší a menší a menší... Sociální sítě si tak užijí chvíle slávy vítězů, ovšem pak i ony samy podlehnou další generaci nových technologií, které bezesporu přijdou a o kterých nyní nemají tušení ani ti nejoduševnělejší vizionáři. To je totiž vývoj a i když se nostalgikům a konzervám mého typu může zdát zvrácený, já jsem za něj v konečném důsledku rád, protože kdyby nebyl, musel bych teď 21. vydání Staršáckých puzzlí v potu tváře sekat do kamene. Vítejte.
   Dnes mám pro vás dvě zprávy. Obě jsou dobré, tak kterou začít? Snad tedy, že minulý týden proběhl v Benátkách nad Jizerou výběr hráčů do družstev VTM U14 a U15. No a z našeho týmu zaujmuli a pozvánky na první kemp středočeské VTM (svazový projekt výchovy talentované mládeže) dostali - Pepa a Honza. My, kdo je známe osobně, jim to samozřejmě moc přejeme a zároveň fandíme jako skromným, ale pracovitým a nesmírně talentovaným hokejistům, kteří svému sportu (bezmála) upsali srdce a perou se s nástrahami i krásou hokeje poctivě a s velikým gustem. Jejich hokejovost a poctivý přístup budiž příkladem i pro ostatní Sršně, stejně jako Honzův příběh, kterého sice před dvěma roky v Kolíně do U13 nevybrali, ale nezahořkl, pracoval na svém talentu poctivě dál a nyní se díky tomu karta otočila. Oběma samozřejmě přeji hodně úspěchů, aby se v dresu VTM Středočeského kraje dobře zabydleli a tím i reprezentovali náš tým a oddíl. No a vzhledem k tomu, že Dominik nedávno nakoupil do kabiny cukrovinkové motivační odměny pro „Borce týdne“, tak tentokrát si tedy osladí život právě Honza a Pepa.
 
 
   No a tou druhou dobrou zprávou je, že Sršni v cestě za vytouženým premiérovým ziskem v letošní mistrovské soutěži v mimořádně pikantním a náročném derby porazili svého velkého rivala z Kolína.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – SC KOLÍN   8 : 2   (1:0, 3:1, 4:1)
   Zápasy s Kolínem jsou vždy hecnuté a led při nich hoří bojovností, zápalem a očekáváním. Ani v sobotu tomu nebylo jinak a od prvního buly se hra vyznačovala vysokým tempem a tvrdostí, naštěstí v mezích pravidel a bez zákeřných faulů a brutalit. Ani jeden z týmů proto nepůjčil soupeři gratis metr, či deko ledu zbůhdarma. I tak měli Sršni mírnou herní převahu a větší střeleckou kadenci, ovšem z několika výrazných šancí nevytěžili pohříchu nic. Až teprve ve 12. minutě zbavil kolínského brankaře kouzla nepřekonatelnosti Pepa. S nutkavým pocitem dostat puk do "země zaslíbené" se stahovačkami zbavil dvou protihráčů, vybruslil za brankou půlměsíc jak akademický malíř a zasunul k tyčce – 1:0. Zdánlivě to vypadalo jako jednoduchá záležitost, ale je za tím spousta provedení při obíracích hokejích, kdy podobné situace simulujeme. Skóre 1. třetiny se již víc nezměnilo, ale jak se později ukázalo, náskok 1:0 byl jenom decentním přípitkem k následnému gólovému menu v podání Sršňů.
   V kabině jsme si důrazně připomněli, že právě druhá třetina pro nás v minulém zápase znamenala ústup z herní kvality a aktivity. Zřejmě to mělo svůj smysl, neboť kluci do ní tentokrát nastoupili koncentrovaní a hned od začátku byla obrana hostů ve spárech jejich iniciativy. Hráli jsme přímočaře, smysluplně a odvážně a protivníka zasypali tolika střelami, že góly na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejprve Honzova táhlá střela od modré proplula houštinou těl jako medúza mezi plavci v Chorvatsku, až mohl gólman jen parafrázovat slavnou Sokratovu větu: „Vidím, že nic nevidím“ – 2:0. Na 3:0 navýšil Matěj střelou nad beton gólmana, poté, co druhá lajna rozebrala Kozly jako kuchyňský servis po babičce. Sveřepý soupeř ale odpověděl neprodleně a potrestal naše liknavé střídání – 3:1. Nicméně minutu před klaxonem ještě zakvedlal Tomáš holí jako finalisté MasterChefu a upekl poslední chod druhého dějství – 4:1.
   Do závěrečné části vstoupili lépe hosté a po 46 sekundách zametli ve skrumáži to černé nejčernější do naší branky – 4:2. Tento gól nalil Kozlům čerstvou krev do žil a nás naopak dostal do nesnází. Naštěstí v čase 43:37 byla Dominikova příhra zpoza brány ideálně uklizena Matoušem pod víko a vyčíslena v náskoku 5:2. Tohle byl nesmírně důležitý gól! Sršni se uklidnili, chopili se opět iniciativy a spořádaně zahnali Kozlíky do ohrady a na cestu jim ještě Kevin, Honza a Adam naložili gólovou putýnku plnou až k podlomení kolen – 8:2.
   Chci touto cestou pochválit všechny hráče, neboť se jednalo o navýsost kolektivní výkon, což potvrzuje i skutečnost, že o našich 8 gólů se postaralo 7 hráčů (mimochodem o ty dva kolínské pro změnu bývalý kutnohorák). Takže za mě super výkon a jen tak dál borci. Dosáhli jste výborného výsledku, ale platit bude pouze do příštího zápasu, a tak rozhodně nepřestaneme makat a trénovat dál.
 
SLAVOJ VELKÉ POPOVICE - SK SRŠNI KUTNÁ HORA   4 : 4   (0:1, 0:3, 4:0)
   Náš tým těží z kvantity, která se přirozeně transformuje do úžící se kvality. Aby ale tento princip mohl fungovat, je potřeba zajistit adekvátní herní praxi celé široké základně. A tak po kolínské vítězné "úderce" vyrazili v neděli hráči, kteří v sobotu nehráli, hráli míň, nebo si chtěli prostě jen zahrát a vylepšit své dovednosti, na přátelák proti dalšímu Kozlovi - tentokrát popovickému.
   Vzhledem k tomu, že jsem se nemohl z pracovních důvodů utkání zúčastnit (prostě už mi neměl kdo prohodit směnu), tak jen několik postřehů od Petra a Tomáše: „První dvě třetiny jsme hráli velice dobře a vedení po čtyřiceti minutách 0:4 bylo překvapivé, ale zcela zasloužené. Do poslední třetiny Popovice výrazně přitvrdili svůj herní projev (toto samé se přesně událo i na turnaji v Ledči), což nám vůbec nesedlo. Ne, že bychom posledních dvacet minut vypustili, ale najednou jsme chodili do soubojů s respektem, o zlomek vteřiny později a byli tak u všeho druzí a pozdě. To mělo za následek herní převahu domácích a srovnání na konečných 4:4. Kdyby nám někdo před zápasem řekl, že zde budeme remizovat, tak budu naprosto spokojený, ale vzhledem k vývoji zápasu a výkonu v prvních dvou třetinách, teď cítím malé zklamání“.
   Nemůžu hodnotit výkon našich kluků, ale vzhledem k tomu, že znám sílu soupeře a jeho herní projev, tak musím uznale ocenit dosažený výsledek a zatleskat na dálku všem jeho aktérům (samozřejmě i trenérům a asistentům). Pro laika to možná zní nesportovně, ale s výsledkovým neúspěchem se tu tak trochu počítalo. Hlavním smyslem tohoto zápasu nebyly nějaké body, ale prostě jen hrát a dát větší prostor a zodpovědnost za zápas hráčům druhé, třetí a čtvrté lajny. Poslali jsme proto proti kovanému, protřelému favoritovi hodně improvizovanou sestavu a konečný výsledek její práci a její snahu rozhodně nesnižuje, ba právě naopak. 
 
Sestava víkendu: Sam Nevole (ø5), Jan Sadílek (ø0), Jan Knížek (+5), Dominik Hruboš (+5), Matouš Bajer (+4), Štěpán Lipský (+2), Josef Dvořák (+2), Matěj Mimra (+1), Tomáš Břinčil (+4), Štěpán Jelínek (+6), Matouš Klouček (+3), Jakub Komárek (+3), Adam Němec (+1), Šimon Král (+2), Jiří Koubský (+3), Filip Urválek (-1), David Andrle (-1), Petr Malina (+1), Martin Závůrka (+1). 
 
   Jediné, co mi ještě zbývá je vyhlásit „Limiťáka“ týdne. Tím se poměrně jednoznačně stává Šimon K. V pondělí, po sundání sádry, okamžitě vyrazil na svůj první trénink a přes veškerou snahu to třítýdenní tréninkové a třináctizápasové manko bylo na jeho výkonu patrné. Původně jsem myslel, že ho nechám pozvolna roztrénovat a vezmu jen na rozehrání do Popovic, ale zranění Tomíta ho katapultovalo do první obrany už v sobotu. No a klobouček dolu, jak to ten kluk po takové pauze a jen s třemi tréninky kvalitně a spolehlivě odehrál. Super Šimone, a i ty dnes v kabině dostáváš sladkou odměnu.
 
 
   Přestože je dnešní článek delší nad tradiční rámec, vznikl pozoruhodně hladce, jako by slova čekala už předem víceméně sešikovaná za rohem. Někdy prostě ruka píše skoro sama a pro mě je to jako pro pozorovatele dost velká záhada. Nicméně teď již se s vámi loučím a držím všem palce: buďte zdrávi, dobře naladěni a hlavně ať vás neopouští smysl pro humor, protože jednak je to, myslím, ta nejlepší možná výbava do období, které je před námi a jednak bych bez toho mohl své pisálkovské aktivity rovnou zabalit, což se mi možná k nelibosti některých pořád ještě nechce...
 
 
NOMINACE
 
sobota 18.9.2021  Sršni - SC Kolín (sraz v kabině 10.15)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Lipský, Král, Dvořák, Mimra, Břinčil, Klouček, Jelínek, Němec, Komárek, Koubský.
neděle 19.9.2021  Slavoj V. Popovice - Sršni (naše kabina bude otevřená od 11.15 do 11.30, sraz v Popovicích ve 12.30)
Sadílek, Nevole, Dvořák, Komárek, Břinčil, Koubský, Král, Mimra, Jelínek Š., Bajer, Závůrka, Malina, Němec, Urválek, Andrle.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 20. DÍLEK
 
Neúspěšná premiéra
 
   Astronomové jsou ve srovnání s meteorology benevolentnější, tak do léta řadí i kus září, ale dítka školou povinná vědí své: Když se jednou chodí do školy, to už není žádné léto, i kdyby venku bylo krásně a teplo, jako v posledních dnech. Jenže ani postavení planet na obloze, ani průměrná denní teplota neměla vliv na to, že minulý týden dostal hokej zelenou a většině týmů začala nová mistrovská sezóna. Všichni si samozřejmě přejeme, aby se tentokrát odehrála celá a přinesla mnoho radostných chvil pro hráče, trenéry, hokejové rodiče a nespočet přátel tohoto krásného sportu! A tak tedy vítejte neméně srdečně než jindy u jubilejního dvacátého čísla Staršáckých puzzlí – „Neúspěšná premiéra“.
   Na úvod vás seznámím s novými opatřeními (měli jste možnost zažít již v Benešově), která upravují podmínky pro účastníky (hráče, funkcionáře a rozhodčí) sportovních akcí organizovaných svazem. Vynechám seznamy, které dle mého naprosto zbytečně duplikují údaje z elektronického zápisu o utkání a jen vás upozorním na povinnost odevzdat před zápasem vytištěné certifikáty o očkování, testování, či prodělání nemoci COVID 19 z důvodu vizuální kontroly pověřenou osobou. Dále upozorňuji, že platnost antigenního testu v neměnném kolektivu hráčů (tzn. při tréninku) je 7 dní, ovšem v případě utkání již pouze 72 hodin. Platnost PCR testu je 7 dní a lhůta po prodělání nemoci COVID 19 je 180 dní. Nechci to raději nijak komentovat a i jako celkem svobodomyslný člověk musím svou nechuť překousnout a přistoupit na daná pravidla. Karty jsou totiž jednou úředně rozdané, a i když si milé úřady s výmluvou na mimořádnou situaci ohýbají pravidla, jak jim to právě vyhovuje, musíme to respektovat. Tedy pokud chceme hrát.
   Pojďme již ale raději k hokeji a tréninkům, které musí být a jsou přípravou na utkání, která chceme odehrát co nejlépe nejen maximálním nasazením a důrazem, ale taky rychlostí, herním intelektem a technikou. V minulém týdnu jsme se přesunuli víc od těžkého silového bruslení (po kolena zaboření v ledu) směrem k obratnosti a efektivitě. V obíracím hokeji jsme proto pilovali zvratnou kličku a při středečních bruslařských manévrech s pukem jsme se zaměřili na „Crosby move“, bruslařský prvek nazvaný podle svého nejslavnějšího protagonisty, i když my jsme mu dřív říkali „půlměsíc“. Ale to není vůbec důležité, hlavní je, že jsme tohoto poměrně těžkého prvku (pro jeho nepřirozený pohyb) zvládli spoustu opakování a zaznamenali výrazný posun v jeho správném zvládnutí.  A protože mě to viditelné zkvalitnění bruslařských dovedností opravdu velmi potěšilo, tak „Limiťákem“ týdne se stávají všichni účastníci středečního tréninku.
 
 
   Jo, jo, ti kluci nám prostě rostou ne každým rokem – ale měsícem, tréninkem a zápasem. No, a jestli nám povyrostli i ve svém prvním mistráku v Benešově, se můžete dozvědět právě teď.
 
HC LEV BENEŠOV - SK SRŠNI KUTNÁ HORA   11 : 3   (4:1, 3:1, 4:1)
   V sobotu nám osudí 1. kola LSŽ přihrálo dobře známý a kvalitní celek z Benešova, který již několik let patří k TOP týmům Středočeského kraje. Mužstvo, se kterým jsme se již od přípravek utkali nesčetněkrát, a se kterým jsme uspěli, pouze pokud všechny zápasové ingredience do sebe zapadly ideálně jako kolečka švýcarských hodinek. No, a protože LEV patřil mezi týmy, které jsme během měsíce, co byl loni hokej mládeže povolen, skolili, dalo se očekávat, že nám to bude chtít letos vrátit a ve svém teritoriu tentokrát uspět.
   Proto jsem byl velmi rád, jak Sršni nadmíru aktivně rozehráli zápas. Útočný pedál sešlápli až k podlaze, byli silnější na puku, mačkali domácí v jejich třetině a s tím se dostavovali pološance, šance i loženky, kterým ovšem chybělo to podstatné - úspěšné zakončení. A gólový skutek zůstal bohužel nevysloven, i ve chvílích, kdy tyčky benešovské svatyně zvonily jak rolničky vánočních běloušů. Trest přišel v polovině třetiny, kdy po dvou ojedinělých, ovšem rychlých a především dotažených kontrech se ujali domácí vedení 2:0. K tomu si zanedlouho vybral Honza svou slabší chvilku a nepovedenou rozehrávku naservíroval benešovskému útočníkovi přímo na čepel, který se před opuštěnou brankou snad ani nemohl zmýlit – 3:0. Samozřejmě, že tento vývoj hodně oslabil psychiku našich hráčů, přesto jsme si dokonce první části udrželi mírnou herní převahu, ze které navzdory několika dobrým šancím zazněla pouze jediná oslavná gólová radost. Na prahu 18. minuty rozjel Honza rychlou, jednoduchou akci, kterou zakončil Dominik milimetrovou "vycpávkou" levého růžku domácí branky. Do kabin jsme tak odcházeli za stavu 4:1, ale upřímně nebylo hráčům moc co vyčítat - snažili se a hráli docela dobře, ale výmluvné byly góly, a ty padaly domácím.
   O přestávce jsme se proto snažili kluky spíš podpořit a motivovat do další aktivní hry a taky dodat klidu v zakončení, leč do druhé třetiny nastoupil tým v jiném rozpoložení než na začátku zápasu. Chyběla "jiskra", větší nasazení, vůle a sebevědomí. Rázem přibylo nepřesností, liknavých rozehrávek, pomalejších startů na puk a hokejových reakcí. A tak v podstatě až do konce zápasu byli domácí lepší v pohybu, napadání v pohotovém myšlení i hokejovém provedení a zaslouženě navýšili své vedení až na konečných 11:3.
   Rezultát je opravdu krutý ale spravedlivý. Zápas byl klasickým "nepodařem", o jehož osudu rozhodla 1. třetina, kterou sice náš tým odehrál velmi dobře a byl lepším týmem, ovšem kvalitní výkon znehodnotila neefektivní koncovka a několik smolných okamžiků. Od druhé části se karta překlopila na stranu domácích, a přestože chápu, že po takovém vývoji nohy prostě jedou pomaleji a srdce pumpuje míň okysličené krve do svalů, tak podobná nepřízeň hokejové fortuny by neměla být obhajobou ale naopak výzvou…
 
Sestava: Sam Nevole (ø9), Jan Sadílek (ø15), Jan Knížek (0), Dominik Hruboš (+1), Matouš Bajer (0), Jiří Koubský (-3), Štěpán Lipský (-3), Josef Dvořák (-3), Matěj Mimra (-4), Tomáš Břinčil (-3), Štěpán Jelínek (-3), Matouš Klouček (-4), Jakub Komárek (-2), Adam Němec (-2), Filip Urválek (-3), Petr Malina (0). 
 
   Abych ale jako obvykle skončil pozitivně, tak ještě vyhlásím „Borce týdne“. Na základě přístupu k tréninkům, ale především výkonu v sobotním zápase se jím stává Dominik.
 
 
   S poctivostí a ochotou makat naplno i za nepříznivého stavu (v tom rozhodně nebyl sám), spojil i výborný pohyb a cit pro hru, ale především kvalitně zvládnuté střelecké desatero a klid v koncovce i pod tlakem. Takže Domčo gratuluji a přeji další úspěšné zastávky a přízeň štěstí na tvé hokejové cestě. Což samozřejmě přeji i všem ostatním. Nabijte tedy své baterky zbytky letního sluníčka, myslím, že se nám ta zásoba energie bude ve dnech následujících ještě hodit.
 
 
NOMINACE
 
sobota 11.9.2021  HC Lev Benešov - Sršni (odjezd busu v 6.45, sraz v Beneově v 10.00)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Lipský, Hájek, Dvořák, Mimra, Břinčil, Klouček, Jelínek, Němec, Komárek, Urválek, Koubský, Malina.
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 19. DÍLEK
 
Třikrát a dost
 
   No vida, ani jsme se nenadáli a začal nový školní rok a prázdniny jsou v prachu. Tedy, tentokrát nebylo zdaleka takové sucho jako v předchozích letech, takže toho prachu stihlo být pomálu, tak řekněme třeba, že prázdniny nejsou v prachu, ale jsou v loužích podél cest. Každopádně skončily a žáci a studenti se v minulém týdnu opět vrátili do škol, a po slavnostním všeobecném testování se dozvěděli, kdo smí a kdo nesmí zpívat, aspoň tedy prozatím, protože v "době epidemické" vše, co se jeví jako opravdové, je ve skutečnosti jen prozatímní, jak ostatně uvidíme i v dnešním vydání našich Staršáckých puzzlí. Srdečně vás vítám u 19. vydání – Třikrát a dost.
   No, a protože dnešní dílek bude těmi trojkami doslova "protrojčený", tak na zahřátí zmíním, že v sobotu se po dvou odkladech "do třetice všeho dobrého" konečně uskutečnil koncert Queen (relived) v O2 aréně a musím říct, že to bylo naprosto úžasné. A přestože situace s různými "covidpardony" a "covidpropustkami" neodpovídá mé představě fungování svobodného světa – připadal jsem si v té elektrizující atmosféře, obklopen skvělou muzikou a svou rodinkou zase jako normální šťastný člověk.
 
 
   Držme se ale merita věci a teď už pojďme ke glosám z dění v naší kategorii během uplynulého týdne. Prvně musím zmínit, že tempo a kvalita tréninků se výrazně zlepšila. Neříkám, že při každém provedení a v každém cvičení byl od všech ten přístup stoprocentní, to určitě ne, nicméně oproti poslednímu prázdninovému týdnu tam bylo evidentní zlepšení a zrychlení. Příčinu je možné hledat i v lehkém přitažení šroubů v kabině, kde se nám v poslední době rozmohl takový nešvar, jak by řekl klasik, a to nevnímání toho, co říkají trenéři. A tak každý, kdo v takové chvíli ruší, či si povídá – dělá trojboj (aby těch trojek nebylo málo – tři dřepy, tři kliky, tři sklapovačky) dokud trenér nedomluví. Maličkost, ale funguje s velkou účinností.
   A protože některé věci je potřeba zopakovat i víc než třikrát, tak připomínám hříšníkům odevzdání dokladu o zdravotní způsobilosti na základě uskutečněné prohlídky u sportovního lékaře se zátěžovým EKG! Kdo nedonese, bude mít smolku!
   A teď už konečně taky k hokeji, protože Sršni nelenili ani tento víkend a momentálně za sebou mají už třináct odehraných utkání a prozatím si hýčkají velmi příznivou bilanci. V sobotu měli na úvod odehrát původně již svůj třetí přátelák s týmem HC Chotěboř. Vzhledem k tomu, že se ale soupeř z dohodnuté akce ve středu omluvil, přijali náhradou alespoň výzvu od mladších žáků.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA SŽ – SK SRŠNI KUTNÁ HORA MŽ   21 : 14   (8:2, 5:9, 8:3)
   Abychom kompenzovali ročníkový rozdíl, nastupovali naši hráči pouze ve třech proti pěti. To po nás samozřejmě vyžadovalo zvýšené nároky na bruslení, a taky jsem kladl klukům na srdce, aby mladšáky nepřehrávali silou v osobních soubojích, ale naopak je překonávali kombinačně a především přebruslovali. No, a jak jsme řekli, tak jsme taky udělali, díky čemuž byla první třetina obdařena góly jako vánoční ošatka (8:2). Ovšem přilby jsme příliš nahoře měli předčasně. V druhé části jsme tak z fyzicky náročného stylu hokeje malinko slevili (ono ubruslit ve třech hráčích pět soupeřů, byť mladších, není legrace) a mladšáci tak rozervali i svůj ranec plný branek a snížili na rozdíl jediné. V závěrečné periodě to naši kluci ale opět rozpumpovali, aby po vpravdě divokém průběhu vyhráli vysoko 21:14. Co dodat? Dobrý trénink a možnost vyzkoušet věci, na které při jiných zápasech není prostor. Kdo chtěl, tak toho využil, jako například Pepa, který si výrazně vylepšil své buly.
 
HOKEJOVÝ POHÁR JOSEFA VAŠÍČKA
   Ano, často se v naší kotlince říká "Třikrát a dost!", a tak jsme tedy v neděli potřetí a naposledy před začátkem nové sezóny vyrazili na turnaj. Tentokrát to tedy bylo na "Hokejový pohár Josefa Vašíčka" do Světlé nad Sázavou, v jehož rámci jsme změřili síly se čtyřmi kvalitními a vyrovnanými soupeři a na konci našeho snažení bylo krásné 2. místo.
 
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC DUKLA JIHLAVA   0 : 1   (0:0, 0:1)
   Sršni otevřeli turnaj duelem s týmem Dukly Jihlava a jméno tradičního hokejového velkoklubu možná někoho svádělo k respektu. Po několika prvních střídáních se ale Sršni vymanili ze zajetí nervozity a až do konce zápasu byli naprosto vyrovnaným a troufám si i říct, že nebezpečnějším týmem. Hra se míhala od branky k brance, a to, co oba soupeři předváděli, bylo ódou na mládežnický hokej, jeho nepoddajnost, kvalitu až bezstarostnou, na bojovnost, rychlost, dravost, krásu nápaditých akcí a na chtivé a chtěné mládí. A tak jediné, co nás mohlo mrzet, byla nulová produktivita z dostatečně velkého množství šancí. Na jediný gól si tak spokojení diváci museli počkat až do druhé části a k našemu zklamání se o něj postarali jihlavští hráči. Nicméně já nebyl ani trochu smutný - kluci odvedli kusanec poctivé hokejové práce, nechali na ledě každý své srdce a ukázali, že hokej hrát umí.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – TJ JISKRA HUMPOLEC   5 : 2   (2:1, 3:1)
   Druhý duel s týmem Jiskry Humpolce nebyl už kombinačně tak oku lahodící, ale o to více urputný a bojovný. Na obou stranách se rodily menší a větší šance, se kterými si ale oba gólmani dokázali poradit a naši střelci stále ještě neseštelovali správně svá mířidla. První gólová šance se tak zrodila až v polovině první části, kdy opět udeřil první soupeř. Sršni se naštěstí včas oklepali a krátce před přestávkou vytáhli dva trumfy, kdy střelecké koření v rozmezí 17 vteřin dvakrát přisypala první lajna (2:1)! Humpolečtí se tím ale rozhodně nevzdali. I nadále nepouštěli Sršňům ani ten nejmenší okrsek ledu zadarmo a díky své houževnatí v průběhu druhé části zasekli vyrovnávací gólový dráp (2:2). Po krátkém útlumu jsme se zase zvedli a poctivou prací a zvýšeným úsilím jsme zápas otočili ve svůj prospěch a v konečném účtování zvítězili 5:2. Nicméně to nebylo vůbec jednoduché vítězství a stálo nás mnoho sil, a to nejen těch fyzických.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU   3: 1   (2:1, 1:0)
   Zápas s domácím týmem sliboval velkou bitvu, protože pořádající oddíl rozhodně nechtěl hrát na svém turnaji druhé housle. A skutečně žádný z hokejistů nepovolil od začátku soupeři nic lacino, a bylo opravdovým požitkem sledovat mladé hráče v jejich zápalu a zarputilosti. Oba gólmani tak měli od úvodních minut dost práce a bohužel tím prvním, který hledal puk za svými zády, byl Honza (0:1). Poté se ale aktivita nastěhovala na hokejky kutnohorských Sršňů, a do přestávky jí daly i dvakrát gólovou pointu (2:1). Ve druhé části hra pulzovala nahoru a dolu, oba týmy makaly se zápalem a vyměřený čas odjezdily poctivě od kasy ke kleci. Emotivní lahůdkou pak byla po minutové power-play závěrečná pečeť v podání Dominika, který přes celé kluziště vložil do prázdné pece třetí bochník (3:1). V duelu vyrovnaném, oboustranně bojovném zúročili Sršni svůj um a svoje přednosti a ukázali, jaká může být hokejová tvář téhle party. Všechna čest však náleží i světelskému týmu, protože úrovni zápasu přispěl nemenší měrou.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC ŽĎÁR NAD SÁZAVOU   8 : 2   (4:1, 4:1)
   V tomto zápase jsme naplno zúročili své zkušenosti z předchozích klání jak mi trenéři, tak i hráči. My v tom, že se nám po mnoha nejrůznějších variantách konečně podařilo poskládat tři lajny, které fungovali dobře od začátku až do závěrečného klaxonu a nebylo potřeba do sestavy jakkoliv zasahovat. No a hráči v tom, že není potřeba se lekat zvučného hokejového jména, ani některých fyzicky vyspělejších protivníků. Do utkání jsme tak nastoupili pokorně, ale velmi aktivně a díky tomu se převážná část hrála podle našich not. Ostrohbitě jsme vládli ledové ploše, byli dřív u puků, přihrávky si rozdělovali jako talíře v kuchyni Zdeňka Pohlreicha a především nám nevysychal střelecký pramen, díky čemuž se šance žďárských plamenů brzy přelily do záporných čísel. Gólový hodokvas navíc ozdobila Pepova tradiční laskomina – klička „Hertlovka“. Dobrý výkon i konečný výsledek (8:2) umocnil pozitivní náladu v kabině a dobrý pocit z dobře odehraného turnaje.
 
 
   Ano, byl to fajn den s hokejem a kvalitu turnaje a vyrovnanost téměř všech zápasů podtrhuje i skutečnost, že týmy na prvních třech místech dělil jediný bod – 1.místo HC Dukla Jihlava (9 bodů), 2.místo SK Sršni Kutná Hora (9 bodů, ale prohraný vzájemný zápas) a 3.místo HC Světlá nad Sázavou (8 bodů). Rozhodně jsem rád, že jsme mohli tak kvalitní zápasy odehrát, i když toho samozřejmě bylo hodně. Není ale určitě tajemstvím, že hráč nejvíce roste právě v takto vyrovnaných zápasech, kde má šanci soupeře přehrát, ale který mu nedaruje nic zadarmo. Musím proto kluky pochválit za to, jak to všechno zvládli. A rozhodně se patří poděkovat i rodičům za jejich podporu dětí během turnaje a vůbec v jejich sportování.
 
Sestava: Sam Nevole (ø2), Jan Sadílek (ø1), Jan Knížek (+9), Dominik Hruboš (+10), Matouš Bajer (+6), Tomáš Hájek (+7), Štěpán Lipský (+13), Josef Dvořák (+11), Matěj Mimra (0), Tomáš Břinčil (+9), Štěpán Jelínek (+7), Matouš Klouček (+6), Jakub Komárek (-1), Adam Němec (+2), Jiří Koubský (0), Filip Urválek (0), Petr Malina (-2), Martin Závůrka (-1). 
 
   Co se týká jednotlivců, tak nechci nikoho vyzdvihovat, na úkor týmu, týmu, který šlapal a držel při sobě. Nicméně získat na takovém turnaji ocenění pro nejlepšího útočníka si rozhodně zaslouží i titul „Borec týdne“. A Honza k tomu i prokázal, že je vnímavý a inteligentní hráč, kterému když člověk vysvětlí nějaké nedostatky v jeho hře, tak se je okamžitě snaží zlepšit.
 
 
   Za „Limiťáka“ jsem tentokrát vybral Adama, protože jeho progres v zápasech byl prostě největší. Ovšem nic nepřichází samo a za jeho čím dál větším herním prosazením a zviditelněním je nemalá porce tréninků, ale především příkladný přístup ke každému cvičení a každému cviku.
 
 
   Přeji vám i nadále hlavně pevné zdraví a taky pořád ještě pozitivně letně naladěnou mysl. A vzhledem k tomu, že dnes začal první týden plný školy, tak závěrem přeji všem žákům/yním, studentům/kám a pedagogům/žkám mezi našimi čtenáři/kami krásný školní rok, kdy blízká setkání všech druhů budu převažovat nad setkáními distančními.
 
P.S. Na tomto odkaze naleznete díky Jirkovi i další fotovzpomínky - https://sirahokej.rajce.idnes.cz/5.9.2021_-_turnaj_Svetla_nad_Sazavou/
 
 
 
NOMINACE
 
neděle 5.9.2021  Turnaj Světlá nad Sáz. (v kabině budu v neděli do 8.00 - sraz ve Světlé 8.45 - vybírám 200,- Kč na oběd a startovné)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Lipský, Hájek, Dvořák, Mimra, Břinčil, Klouček, Jelínek, Němec, Komárek, Urválek, Koubský, Závůrka.
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 18. DÍLEK
 
Hokej opět ožívá
 
 
   Jak mají prázdniny odjakživa ve zvyku, letí to, letí... Ještě jsme se ani nestihli pořádně aklimatizovat po soustředění a už je tu jejich konec. Po týdenním "kácovském exilu" se tedy opět ozývám ze svého redakčního brlohu v našem obýváku a pevně věřím, že dalšímu normálnímu pokračování nebude nic zásadního bránit a věci se postupně - i přes další pravděpodobné peripetie - nakonec vrátí do podobné situace, jako tomu bylo "před válkou". A protože hokej nám skutečně začíná pomalu ožívat, dovoluji si vás všechny přivítat na našich týmových stránkách a při zacvakávání již 18. dílku Strašáckých puzzlí.
   Nechci a nebudu zastírat své mínění, stejně když lžu, je to na mně poznat, ale minulý týden jsem nebyl s tréninky spokojen. Paradoxně nejlepší tempo a nasazení měl pondělní, který měli kluci, jako odměnu za turnovský turnaj, ve své režii. Ovšem při středečním a pátečním jsem na ně mohl mluvit česky, italsky nebo čínsky – stopu to v nich zanechávalo mizivou. Tak to prostě někdy je a k tomuto věku to i patří, nicméně krátký a důrazný proslov v kabině jsem si neodpustil. Když to shrnu, tak jsem vyjádřil značné rozčarování z přístupu některých hráčů. Dovednostní nedostatky a herní chyby vnímám jako prostor k učení, ovšem tréninková apatie, nesoustředěnost a polovičátý přístup mě vysloveně dráždí. Všichni proto byli upozorněni, že toto chování nikdy nebylo, není a nebude přípustné a v případě opakování bude adekvátně odměněno v zápasových nominacích a případném ice-time.
   Teď již ale k příjemnějším věcem. Sršní staršáci v neděli 29.8. odškrtli ze svého programu přípravných zápasů na novou sezónu další turnajovou položku – Hokejový pohár Josefa Vašíčka v Ledči. V rámci jeho programu změřili síly s dvěma kvalitními soupeři a jedním výborným a na konci jejich snažení bylo pěkné 2. místo.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC LEDEČ NAD SÁZAVOU   9 : 5   (4:1, 3:1, 2:3)
   Přípravný duel, který jsme na konci našeho soustředění sehráli s ledečskými hokejisty, nevyzněl pro Sršně moc dobře, a tak o motivaci porážku vrátit nebyla rozhodně nouze. Domácí, s vyztuženou sestavou o tři hráče Havlobrodu, vlétli do utkání ovšem aktivněji a my tak dlouhé minuty hledali spíš možnost, jak se vymanit z tlaku a vyrazit do útoku. Jenže "Nedáš - dostaneš" tentokrát vyvřelo jako pustošící sopka v náš prospěch. Domácí nedokázali zpoplatnit svou úvodní převahu a během své přesilové výhody dokonce dvakrát inkasovali. Tento moment jakoby jim na chvíli sebral vítr z plachet a my začali postupně vytahovat silnější a pádnější karty, díky čemuž se podařilo přidat ještě jeden odskokový gól a převzít otěže zápasu. Mírná nadvláda sršní družiny se plynule přenesla i do druhé části hry, ale nebyl to žádný sršní balet, nýbrž pořádně lopotná dřina. V poslední třetině se domácí ještě vzepjali k drtivému závěru, ovšem Honza v brance se pro ně stal přízrakem, který je bude budit ještě v noci a zřejmě i proto mu pořadatel na konci turnaje udělil cenu pro nejlepšího brankaře. První zápas jsme tedy zvládli úspěšně 9:5, i když to byla víc bitva o každý kotouč a přetahovaná o každou šanci než přehlídka okulibých akcí a hokeje.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC STŘELCI JINDŘICHŮV HRADEC   3 : 18   (3:3, 0:5, 0:10)
   Výsledek měření mladých sil Kutné Hory a Jindřichova Hradce je na papíře přesvědčivý, ale je to přesně ten případ, proč se dává papír jednou za čas do sběrny, ale dojmy z hokejových hal neuvadají. Již při pohledu na výkon hradeckých Střelců v jejich úvodním zápase dával jasně najevo, že tentokrát se utkáme se soupeřem, který se bude vymykat našim zvyklostem, což potvrdilo i vysvětlení jejich trenéra, že původně chtěl vzít na turnaj tým složený především z hráčů roč.08, ale po upozornění, „že na turnaji bude i Kutná Hora, a ta je prý fakt dobrá“, vzal naopak čtyři hráče hrající za dorost. Samozřejmě nás těší, že nejsme jen nějaká "tečka" na hokejové mapě, ale ten rozdíl v centimetrech, kilech a již pobraných mužských hormonech na cestě k vyspívání byl značný. A tak Sršni od počátku bojovali a dřeli, vědomi si, že jenom s odvahou mají šanci uspět. Zápas se jim díky tomu podařilo rozehrát fantasticky a po rychle inkasované brance, stejně rychle srovnali a záhy se dokonce i ujali vedení 2:1. Střelci měli evidentně navrch nejen ve fyzické vyspělosti, což se projevovalo v osobních soubojích, které nás stály mnoho sil, bruslařské rychlosti a tvrdosti střel, ale i v herní jistotě a spolupráci. Sršni ovšem do dění na ledě vložili hodně elánu, kanadského nasazení, sovětského drilu, české myšlenky a srdce Jardy Holíka. A díky tomu byl stav po první části vyrovnaný 3:3. Ještě v polovině druhého dějství byli Sršni Střelcům vyrovnaným a důstojným soupeřem, ale následné okamžiky veškerý pozitivní dojem nemilosrdně svrhly do propasti zapomnění. Rychlé branky na 3:6 sebraly našim klukům hodně z původního nasazení a oslabily je herně i psychicky. V průběhu poslední periody díky tomu již notně slevili z dosavadního kvalitního výkonu a Střelci je tak smázli jak mlhu na brýlích. Chápu, že je fakt těžké pokračovat v tak těžkém zápase, proti tak kvalitnímu soupeři a s narůstajícím mankem, kdy s každou inkasovanou brankou těžknou nohy víc a víc, nicméně aspoň z úcty k vlastnímu gólmanovi, své prestiži, či možnosti moc hrát po roce zase hokej, jsme to měli dohrát důstojněji. A nic na tom nemění, že konečný výsledek 3:18 byl s tímto soupeřem na turnaji ve finále ten nejlepší.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC SLAVOJ VELKÉ POPOVICE   10 : 4   (5:3, 1:1, 4:0)
   Výsledky a dosavadní průběh turnaje nás stavěl proti Popovickým do role mírného favorita, kterou, pokud jsme chtěli na turnaji skončit na 2. místě, bylo potřeba potvrdit v posledním utkání. Sršni do něj vstoupili aktivně a odměnou jim bylo brzké a nadějné vedení o dvě branky. Nicméně přestože jejich převaha pokračovala, hotovo rozhodně nebylo. Kozlíci totiž svou kůži nechtěli dát zadarmo a Sršni se tak na každou další branku hodně nadřeli. K tomu soupeř ve druhé části, jak se říká, přitvrdil muziku, místy až za hranu fair play, což někteří hráči bolestivě pocítili. Na to, aby ale otočili kormidlem zápasu, na to to nebylo, a tak náskok Sršňů po kapkách a drobtech neustále rostl a bez vážnějších zápletek dospěl až k jasnému vítězství 10:4.
 
Sestava: Sam Nevole (ø7,3), Jan Sadílek (ø18,6), Jan Knížek (+10), Dominik Hruboš (+8), Matouš Bajer (+8), Tomáš Hájek (+7), Štěpán Lipský (+4), Josef Dvořák (-15), Tomáš Břinčil (-11), Jakub Komárek (-5), Štěpán Jelínek (-7), Matouš Klouček (-7), Adam Němec (-7), Jiří Koubský (-5), Petr Malina (-4).
 
   Z hlediska výsledků mě turnaj relativně uspokojil. Dvě výhry, jedna prohra, 2. místo - not bad. Jak ale říkám, výsledek je jedna věc a výkon věc druhá. Mnohé byly velmi dobré, některé mohli být ale lepší a jiné naopak, jako ten Lipáka, Honzy a především pak Dominika, byly doslova výborné. No, a právě Dominik získává ocenění „Borec týdne“ za svou pracovitost, bystrou hlavu, krátký rychlý švih, kterým si vychutnával brankaře jako lednové maliny, herní přehled, ochotu podstupovat tvrdé souboje u mantinelů, stálost formy – prostě za svůj celkový výkon, jenž korunoval několika doslova spektakulárními góly.
 
 
 
   Pokud pak jde o největší zlepšení a výkonnostní posun, tak ocenění „Limiťála“ získává Kuba, který podal prozatím svůj nejlepší a nejsebevědomější výkon, a to paradoxně právě proti tomu nejtěžšímu soupeři.
 
 
   Ano, na turnaji jsme měli možnost seznámit se i s kvalitním dorosteneckým hokejem a upřímně jsem za tuto zkušenost pro kluky vděčný. Cením si toho, že se nebáli hrát proti staršímu a silnějšímu soupeři, a jak se s tím v první polovině zápasu vypořádali. No a je dobře, že si vyzkoušeli, že mohou hrát "pade na pade, čistá ruka" i s takovými soupeři, a taky, že pokud jen trochu sleví a nepřidají kýžený nadstavbový prvek - moc velkou hokejovou show neudělají. A taková zkušenost na jeden turnaj není rozhodně málo.
 
 
P.S. A zde ještě odkazy, jak zachytilo Jirkovo oko a čočka jeho fotopřístroje dva poslední turnaje:
 
 
 
NOMINACE
 
neděle 29.8.2021  Turnaj o hokejový pohár Josefa Vašíčka (v kabině budu v neděli do 7.00 - sraz v Ledči 7.45)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Lipský, Hájek, Dvořák, Mimra, Břinčil, Klouček, Jelínek, Němec, Komárek, Tvrdík, Koubský, Malina.
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE – 17. DÍLEK - KÁCOVSKÁ DRBNA
 
Mimořádné vydání - Den osmý – aneb den, kdy jsme se loučili turnajem
 
   Dobrý večer - popravdě, nebývá zvykem, aby mé zápisky ze soustředění měly i osmý díl, ale všechno je jednou poprvé, a tak tedy vítejte a ať chcete nebo ne - opět z Kutné Hory.
   Nebojte, nebudu vám líčit, jak jsme poslední den uklízeli a balili kufry s taškami, a jak jsme je nemohli dopnout, neboť ze soustředění vždycky odjíždíme bohatší (já tedy určitě o spoustu nových a krásných zážitků, s čímž samozřejmě nemusí souhlasit každý, ale to nebudu řešit - nejsem policista), nýbrž vám povím, jak jsme nelenili a závěr soustředění si ještě zpestřili účastí na turnaji v Turnově. Osobně jsem se do brány Českého ráje moc těšil – pohodlný stadion i s okolím, příjemní lidé, skvěle zorganizovaná utkání soupeřů v lecčems vyrovnaných a pro kluky jedna z „hokejových náplastí“ za loňskou předčasně ukončenou sezónu.
   Ještě v sobotu odpoledne jsme tedy pobalili a naložili do autobusu výstroj a za romantického východu slunce v neděli vyjeli. Vzhledem k tomu, že turnaj přímo navazoval na týden našeho soustředění, kdy jsme třífázově tvrdě trénovali – šli do něj kluci bez jakéhokoliv odpočinku. Proto jsme tušili, že pro ně bude hrozně těžké se po takové zátěži prosadit ve všech třech zápasech. O to víc nás ale mile překvapily naše výsledky, a hlavně předvedená hra a nasazení, které hráči do bojů dávali. Kluci byli i v tomto stavu schopní makat a hrát podle nás i diváků hezký hokej.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC DĚČÍN   7 : 6 poSN   (2:0, 2:4, 1:1, 2:1)
   Poté, co jsme si narychlo popůjčovali od našich soupeřů černý dres a přilbu (naší kabinu totiž navštívil nějaký pan Alzheimer), nastoupili jsme k prvnímu zápasu. Náš soupeř z Děčína vjel na led ovšem silnější nohou a v prvních minutách jsme nevěděli, kde nám hlava stojí. Postupem času jsme se ale nastolenému tempu vyrovnali a k vidění byl hbitý, agresivní hokej plný bruslení, kombinací, gólových šancí a výborných výkonů brankářů - zkrátka všeho, co koření dobrého hokeje obsahuje. Přestože jsme většinu zápasu vedli o jednu až dvě branky, tak se Medvědům podařilo v posledním dějství přetočit skórové ručičky na svou stranu. Sršní odpověď byla ale rychlejší než Česká pošta a Honzovu vyrovnávací střelu by nepropočítal ani Pythagoras probraný ze spánku Einsteinem! Lahůdka zdánlivě zapovězené geometrie! Tento gól nabudil Sršně hokejovou transfúzí a v závěrečných minutách byli lepší a v následných nájezdech úspěšnější. Za mě kvalitní a vyrovnaný zápas, na kterém nás můžou mrzet pouze nevyužité šance, kterých nebylo vůbec málo.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC STADION VRCHLABÍ   3 : 4   (2:0, 1:1, 0:3)
   Po obědě nás čekal souboj s teoreticky nejtěžším soupeřem z Vrchlabí. Oba týmy se do sebe zaklesnuly hned od počátku jako rohovníci v závěrečném kole a duel skýtal 45 minut vyrovnanost, dramatický náboj a kvalitní podívanou, která uspokojila i náročného příznivce. Sršni se náruživě hnali do útoku a v polovině zápasu již vedli 3:0, nicméně soupeř v závěrečném dějství vystupňoval svůj tlak a obrátil skóre zápasu jako stolní kalendář. Přestože šancí a pološancí měli Sršni i nadále dostatek, jako by je na chvíli nechalo štěstíčko na lopatkách, či spíš najednou chyběl koncový "zabiják", který by dal jejich mírné převaze gólový smysl. Sršni tak prohráli o branku, ale rozdíl jednoho gólu je v hokeji nestálý jako chmýří pampelišky. Kluci proto zaslouží za kvalitu hry a "hokej srdcem" slyšet díky! 
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC TURNOV 1931   12 : 3   (3:1, 6:1, 3:1)
   Po krátké přestávce na úpravu ledu jsme nastoupili k poslednímu zápasu proti domácímu týmu. Výkon Sršňů byl ovšem v úvodních minutách šedivý, bruslení na úsporném stupni a celý tým jako spací vagón. Po několika ostřejších slovech si kluci prošli výkonnostní renesancí a zbytek zápasu už se rozezněl podle jejich notového listu. Vidina solidního výsledku z pohledu domácích se v druhé třetině rozplynula jako kouř nad letním táborákem a nás hřeje u srdíčka, že naši staršáci dohráli duel naplno a za již rozhodnutého stavu se neustále hnali do nových akcí a za novými góly. Jo, a protože prý našemu kapitánovi doma nevěřili, že dal tři branky, tak to zde místopřísežně prohlašuji. Ano, Štěpán vstřelil turnajový hattrick!!!
 
Sestava: Sam Nevole (ø4), Jan Sadílek (ø4), Jan Knížek (+11), Dominik Hruboš (+9), Matouš Bajer (+9), Tomáš Hájek (+7), Štěpán Lipský (+8), Matěj Mimra (-2), Tomáš Břinčil (-4), Štěpán Jelínek (-3), Matouš Klouček (-4), Jakub Komárek (-3), Adam Němec (+3), Jiří Koubský (+4), Filip Urválek (+3), Martin Závůrka (+4). 
 
   To byl tedy takový malý zrychlený průlet nejen turnovským turnajem, ale vlastně vším co jsme v minulém týdnu dělali, zažili a čím jsme se bavili a čemu smáli. Mezi námi, ono toho bylo mnohem víc, než se vešlo do „Kácovské drbny“, či jste viděli na fotkách a videích. Kdybych měl ale popsat a ukázat všechno, byl by to článek tak dlouhý, že ani ti nejvěrnější a nejodhodlanější z vás by se nepročetli na konec. Loučím se s vámi a těším se na každé naše příští setkání.
 
 
Den sedmý – aneb den, kdy jsme si zahráli hokej
 
 
   Milí rodiče, celý areál žije závěrečnou diskotékou a já usedám k notebooku, abych Vám napsal tuto poslední zprávu z letošního soustředění. Ano, je to tak, zbývá už jen pár hodin a na soustředění Kácov 2021 zbudou jen vzpomínky… Nicméně i předposlední den nám přinesl několik zajímavých věcí a zážitků, o které se s Vámi nyní podělím.
   Po obvyklých ranních rituálech a posíleni vydatnou zdravou snídaní jsme naposledy nasedli do autobusu a vyrazili směr Kutná Hora. Dnes jsme si to s dorostenci pročenžovali a vyrazili nejdřív na suchou dodělat závěrečné testy. Letošní soutěž „Sportovní všestrannosti“ se přiblížila k cílové pásce s nejtěsnějšími rozdíly, a tak se o co nejlepší konečné umístění bojovalo až do poslední disciplíny. Bohužel hodně do něj promluvila i marodka a zranění. Nicméně to, na co se kluci nejvíc těšili, byl přátelský zápas, který jsme sehráli v rámci našeho tréninku.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC LEDEČ NAD SÁZAVOU   10 : 13  
   Zápas nesl všechny obvyklé neduhy utkání na konci náročné přípravy a marodkou poničená sestava Sršňů nepotvrdila výborný výkon zpřed dvou týdnů, kdy se doma vytáhla na HC Skuteč. V podstatě na každém hráči byla znát únava a těžké nohy po týdenním soustředění. Přesto utkání nabídlo hokej dobré úrovně, v nasazení a dobrém tempu, kdy si mnozí hráči poprvé očichávali skutečný staršácký hokej.
   Spokojenost určitě panovala s hrou první lajny, v druhé byla až příliš cítit absence Pepy a třetí se prosazovala pomálu a spíš až v závěru zápasu. Inu každý den není posvícení, a pokud budeme chtít uspět v příštích utkáních, musíme hrát líp, bojovat jako zuřivá soldateska a vyvarovat se hloupých chyb.
 
Sestava: Sam Nevole (ø9), Jan Sadílek (ø18), Michal Zvěřina (ø12), Jan Knížek (+2), Dominik Hruboš (+2), Matouš Bajer (+1), Tomáš Hájek (-3), Štěpán Lipský (-3), Matěj Mimra (-2), Tomáš Břinčil (-2), Štěpán Jelínek (0), Matouš Klouček (+1), Jakub Komárek (-3), Adam Němec (-3), Šimon Tvrdík (-1), Jiří Koubský (+3), Filip Urválek (+1), David Andrle (-2), Petr Malina (-3), Martin Závůrka (0). 
 
   Po návratu do Kácova jsme doplnili vydanou energii vepřovými výpečky se špenátem a v následném poledním klidu dočerpávali sílu na odpolední program každý po svém. Ovšem zřejmě teplé počasí a náročný program se už patrně podepsal na některých hráčích, pročež byl víceméně klid a relax u vody.
   Polední slunce ale začalo pozvolna klesat, což byl signál na zahájení poslední a královské disciplíny naší olympiády „Hokejový biatlon“. Rád bych vám popsal jeho zajímavý a dramatický průběh, ale to bych do půlnoci nestihnul. Každopádně - výborné výkony, napětí, zábava a legrace byla a k tomu zvítězilo družstvo Švýcarska.
   No a po večeři už všechno směřovalo k závěrečnému vyhlášení, což je poslední společné setkání všech účastníků soustředění, se shrnutím jeho průběhu, vyhodnocením dosažených výsledků a předáním cen.
   Pokud jde o úklid, tak poměrně vysoko nasazenou laťku se podařilo udržet až do závěrečných dnů, a tak letos nebyla žádná chatka vyhlášená jako „prasátka“.
   „Každému na světě by se mělo jednou za život dostat ovací vestoje, protože my všichni jsme vítězi,“ říká desetiletý August Pullman v knize (Ne)obyčejný kluk od Raquel J. Palaciové. Stejný citát jsem použil i na začátku vyhlášení letošního „Sportovního víceboje“ a jsem rád, že si opravdu každý mohl užít a vychutnat své vlastní ovace, protože si je za poslední týden prostě zasloužil. Vyjmenovávání jmen všech účastníků soustředění, jejich nástup po jednotlivých kategoriích a aplaus, kterého se každý dočká, se v průběhu let stal mou nejoblíbenější aktivitou.
   Podobně je na tom ovšem i poměrně nový rituál „Vyřazování dorostenců“, který se promítáním slide videa s fotkami od jejich prvních přípravkářských soustředění až po to letošní, stal opět vysoce účinnou emoční ždímačkou. Řada těch kluků a holek nám totiž doslova vyrostla před očima a těch společných zážitků je prostě moc. Třeba se ale zase jednou vrátí, jako někteří trenéři, kteří teď sedí vedle mě.
   Na úplný závěr pak byl za bouřlivého potlesku a písně všech šampionů „We are the champions“ vyhlášen i vítěz naší olympiády. Hry, díky které dochází každoročně k provázání jednotlivých kategorii a budování společných klubových hodnot a rituálů, ale taky, díky níž děti soutěží mezi už tak náročnými tréninky, aby si na konci týdne vychutnali ten jedinečný pocit s vítězným pohárem nad hlavou. Letos si tento zážitek vybojovali hráči Švýcarska a já jim upřímně gratuluji.
   Tím byl týden nezapomenutelných zážitků, nových přátelství, smíchu a zábavy u konce. Užili jsme si ho, a jak se zpívá v Prodance: „Dobrá věc se podařila“. Soustředění si kladlo za cíl povzbudit kondici hráčů, stmelit kolektiv a nabídnout zábavu. Osobně jsem moc spokojený, že se nám opět podařilo v hráčích pěstovat i jiné vlastnosti, než jen ty čistě hokejové. Jsou to totiž stále hravé děti, a pokud v nich živíme radost ze hry, pokud jim zpřítomníme hokej jako zábavu a navrch vnukneme bonus hokejových návyků a dovedností, prospějeme jim co možná nejlépe. A za tohle patří poděkování všem, kdo se na přípravě i realizaci soustředění podíleli: Martinu Janatovi, Michalu Procházkovi, Oldovi Fišarovi, Romanu Vlasákovi, Karlu Květovi, Pavlu Švejdovi, Simoně Kloučkové, Janě Závůrkové, Petru Polívkovi, Dominku Jiráňovi, Liboru Kolečkovi, Petru Hrubému a Pavlu Andrlovi.
   Teď už je 23.13 a ve stanu probíhá závěrečná diskotéka. Pro dnešek se s vámi proto rozloučím, abych se tam taky přesunul a naposledy nasál tu krásnou atmosféru všeobecného veselí. Za chvíli už totiž bude čas jít spát a nabrat nějaké síly na zítřejší turnaj v Turnově. Ahoj.
 
 
Den šestý – aneb den, kdy jsme se báli
 
 
   Bývá zvykem, že první rána na soustředění všichni vystrkují hlavy z chatiček již před budíčkem, ale s dalšími dny a především s nastupující únavou se většina nakazí spavou nemocí. Ani letos jsme tuto tradici neporušili, a proto dnes jsme děti dolovali ze spacáků doslova dynamitem. Jinak jsme ale nijak výrazně nevybočili ze standardního režimu a po rozcvičce, hygieně a snídani vyrazila mladší skupina do Kutné Hory a my starší se připravovali na opravdu náročné dopoledne. Dnes nás totiž slovy 19. století čekala zkouška ohněm a železem – vytrvalostní a celomotorické testy.
   Na druhou stranu se nejednalo o nic, na co nejsou Sršni zvyklí, takže po protažení a zahřátí jsme začali rotačně pracovat na třech stanovištích (skoky přes švihadlo, Jacíkův test a step test) s cílem prověřit a vylepšit tělesnou zdatnost našich sportmenů. Výsledky jsou jako obvykle na známém místě, ale mnohem důležitější je, že všichni makali naplno, poctivě a s maximální vervou. Po svačince a pauze vyplněné aktivní regeneraci na minigolfu, přišel čas na královskou disciplínu z pohledu prověření maximálních aerobních možnosti organizmu a zároveň i morálu jít na hranu svých možností – beep test. Kluci vyrazili ze startovních bloků v jedné ucelené skupině, která se ovšem s ubíhajícím časem a uběhanými metry čím dál víc ztenčovala. Kvalitní výkony, dramatické souboje a Pepův finiš připomínaly v mnohém spíš sledování tréninkového velkofilmu, který se mi moc líbil.
   Po poledním neklidu jsme pokračovali další olympijskou soutěží, kterou, s ohledem na kumulující se únavu, byl pohodový turnaj ve vybice. Chlapci se sice scházeli na ploše rychlostí, jež by i šneku přišla nudně zdlouhavá, když ovšem začalo velké vybikové klání, tak si všichni užívali krásu a radost ze hry. Byl to velký, vyrovnaný a hodně vyhecovaný boj, který nakonec vyhráli hráči Ruska. Zde na tomto místě musím ale pochválit za aktivitu a nasazení úplně všechny aktéry a týmy.
   V odpoledním tréninkovém bloku jsme si opět udělali s náskokem část závěrečných testů, které jsou při srovnání se vstupními testy poměrně jednoduchou metodou indikace skutečné fyzické kondice našich svěřenců. Trénink postupně nabíral na obrátkách a já musím ocenit především snahu a chuť se dalším a dalším provedením zlepšovat.
   Zbytek odpoledne jsme strávili u místního bazénu. Voda byla sice teplotou určena spíše pro lední medvědy, nicméně naši Sršni byli stateční a koupačku si náležitě užili. Zahráli si několik vodních bitev a po usušení se šlo na halušky s uzeným a zelím.
   K večeru nám počasí  bohužel přidělalo na čele několik vrásek, protože začínalo pršet. Jsem ale mistr improvizace a dočasných řešení, takže jsme se na večerní vyhlášení přesunuli do stanu a sehráli zde i silovou soutěž „Gladiátors game“. Naši gladiátoři se setkávali na úzké kladině a jejich úkolem bylo shodit pěnovým válcem svého soupeře k zemi. Nakonec to dali úplně všichni, včetně moudrosti a stáří, ovšem nerespektujíce genderovou vyváženost a zákon o nediskriminaci, vyhráli jasně zástupci týmu Švédska s jejich kapitánem Romanem.
   Podvečerní volno probíhalo v uvolněné atmosféře, než jsem vyhlásil nástup na noční dobrodružství "Najdi cestu do tábora". Větší povyk totiž nenadělá snad ani kuna v kurníku. Ustáli jsme trpělivě několik hysteráků, uklidnili některé tiše plačící jedince a vydali se všichni společně na start letošní stezky odvahy. Zde se již nervozita dala krájet, ale menší šli kratší trasu a ve dvojicích. Někteří tak celkem v pohodě, někteří s nůší strachu, ale dali to všichni, protože i lesní strašidla byla celkem milosrdná. Větší už ale chodili samostatně a s každou starší kategorií i čím dál delší trasu. Tady už se ovšem lesní duchové činili výrazně víc a po mém ujištění, že divočáci se bojí víc než oni, si někteří lehce očoudili spodní prádlo. Přesto po bojovce všichni celkem klidně usnuli a žádné divoké sny se zatím nekonaly. No, a vy se v neděli stejně jistě dozvíte, že to nic nebylo a nikdo se ani trošičku nebál. A to hnědé spodní prádlo, se v té černé barvě veškerého oblečení vlastně ztratí.
   A tímto optimistickým konstatováním bych své dnešní Kácovské přemítání uzavřel, protože vám pochopitelně nebudu převypravovat veselé historky, které teď poslouchám a zažívám na našem večerním posezení na štábáku. Tímto konstatováním možná riskuji, že coby autor přijdu o některé čtenáře, ale jako dostatečnou náhradu snad nabízím fotky našeho paparazze - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kacov_2021_den_sesty/
   P.S. Zítra nás čeká v rámci tréninku od 10.30 zápas s Ledčí, takže pokud se chcete přijít podívat, jste zváni. Dobrou a sportu zdar.
 
 
 
Den pátý – aneb den, kdy jsme pasovali
 
 
   I kdybyste mne - jak se často říká - probudili o půlnoci, což je v mém případě celkem v pohodě, protože o půlnoci ještě nikdy nespím. Ale i kdyby mne nějací zájemci probudili ve čtyři ráno, kdy už většinou doopravdy spím, tak jim okamžitě a správně řeknu, že čtvrtek je na soustředění ten den s velkým „D“, kdy se z nováčků stávají pasovaní a skuteční Sršni.
   Ovšem i takto významný den začal ranní klasikou, kterou již nebudu rozebírat. Ke snídani opět velkorysý bufet k plné spokojenosti našich strávníků a pak už staršáci s dorostenci do autobusu a hurá směr ledové království. Samozřejmě jsme nenastupovali jako první, poněvadž první musí vždycky nastoupit pan řidič a ti, kteří ho hned po ránu nabudí svým optimismem tak, aby měl pro daný den pocit pohody, a díky tomu lépe unesl tíhu důvěry v něj vložené. A právě to se podařilo a v Kutné Hoře, potažmo na ledě, jsme byli včas.
   Trénink probíhal podle obvyklého mustru: kličkování při obíracím hokeji, herní zapracování při báčku a minihokeji, silově-obratnostní bruslení s pukem a na stanovištích pak vedení, přihrávání a krytí kotouče se zakončením. No a závěr jsme směřovali k předzápasové přípravě na sobotní přátelák a nedělní turnaj. V druhé části tréninkového dopoledne jsme si už na suchu jen dodělali koordinační testy a opět zpět do Kácova.
   Zde jsme doplnili potřebné kalorie a energii dobrým hovězím plátkem s rýží. Ani obvyklá kontrola a bodování úklidu chatek během poledního klidu, neskončilo nijak špatně, takže nic nebránilo, abychom se vrhli rovnou na olympiádu a „Nošení trenérů“. No… vrhli… vzhledem k tomu, že tuto poměrně adrenalinovou soutěž každoročně provází několik krkolomných pádů a drobných zranění, nikdo se nikam moc nehrnul. To bych ale nebyl já, abych neměl v záloze nějakou tu vylepšující inovaci, a tou letošní bylo přenášení trenérů na lavičkách. Velmi dobře si pamatuji ten mix emocí a v několika slovech zkoncentrovaný zdrcující odsudek mé novinky. A jak se ukázalo, průběh hry dal mým oponentům za pravdu. Pod ruským oligarchou se jeho trůn rozložil jako lego a semifinálové souboje jsme tak odnosili postaru - pěkně růčo. Jo, a kdo že vlastně vyhrál? Světe div se – podle všech očekávání - Kanada!
   Poté proběhl přesun pohodovým tempem směr Kácov, během něhož jsme si popovídali s jednotlivými hráči a hlasovali o novém kapitánovi. Tím se na přání hráčů stal Štěpán Lipský a jeho asistenty Dominik, Honza a Jelen. Všem tímto blahopřeji k projevené důvěře a přeji mnoho úspěchů se svým týmem. To už jsme ale dorazili na kácovské náměstí, kde byl učiněn rozchod. Většina kluků zajistila výprodej místního supermarketu, kde na takové návaly nejsou zařízení a jehož majitel asi stále žije v domnění, že potraviny se vydávají na potravinové lístky. Po nákupu naprosto nezbytných ingrediencí na večerní pasování, jako jsou vajíčka, mouka a kečup následoval návrat zpět do tábora a příprava na večerní táborák. Stavby slavnostního ohně se ujali dobrovolníci z dorostu a starších žáků a v ohništi díky nim vyrostla nádherná pětiboká pagoda. 
   I oplátková hra „Nošení týmu“ proběhla s malou inovací, kdy kapitáni svůj tým nepřenášeli, nýbrž převáželi na kolečku. Snad i proto, že někteří kapitáni během večeře přemlouvali své svěřence k dietě, proběhla celá hra bez komplikací. Strongmanem s aplausem na otevřené scéně se mezi nimi nakonec stal Roman a plný počet bodů a sladkou odměnu tím pádem bral tým Švédska.
   S přicházejícím soumrakem jsme zapálili oheň a začali večerní program. I já jsem tedy pro tuto chvíle odvrhl veškerý ostych a dietologické teorie. Slupnul jsem s klidným svědomím pěkně propečený buřt s tlustě mazaným hořčicovým chlebem, načež jsem do noci funěl blahem jako kanec, když jde z bukvic. Doplňkovou olympijskou disciplínou k táboráku byl tentokrát „Pád důvěry“ a co vám budu povídat – adrenalin, napětí a odvaha s úlevou byla všudypřítomná a dala se krájet jak Rákosníčkova mlha. Největší vzájemnou důvěru a zároveň i statečnost ale prokázali hráči z Německa.
   To už ale všichni napjatě očekávali blížící se pasování nováčků. Pravda, někdo byl napjatější a jiný natěšenější, což mohlo nezasvěcenému pozorovateli připomínat sekty těšící se v průměru dvakrát ročně na konec světa. Nervozita premiérových borců se postupně stupňovala, ale já můžu s hrdostí konstatovat, že to nakonec všichni zvládli a procházka zasvěcovací lázní se postarala pouze o nadstandardní večerní hygienu.
   Teď již všichni spokojeně spí ve svých kanafasech, místo pasovacího ceremoniálu je uvedeno do původního stavu a my sedíme na štábáku jak dvanáct měsíčků a v činorodém ruchu spolu rozprávíme o věcech zásadních i o prkotinách, jak se sluší na aristotelovské tvory společenské. Spánek pro nás zatím není zas až tak důležitý, nicméně s vámi se rozloučím a přeji dobrou noc, či dobrý den, případně příjemnou zábavu při prohlížení Oldova fotokaleidoskopu - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kacov_2021_den_paty/
 
 
 
Den čtvrtý – den, kdy jsme si prošli tréninkovým peklíčkem
 
 
   Nevím, jak moc si dovedete představit standardní ubytování v rekreačním středisku, ale typický český panelák je proti němu synonymem té nejkvalitnější zvukové izolace. A když jsou vzhledem k teplu ještě otevřena všechna okna, pak kopne-li se na jedné straně řadovky někdo omylem bolestivě do palce, jeho syknutí je slyšet až na straně druhé. No a mé chrápání, ač jsem preventivně ubytován na chrápací chatce, dokonce dokáže okrást o spánek i obyvatele několika místních domů za řekou. Přesto dnes ráno bylo vše jinak. Probudil jsem se o něco dřív a poslouchal to ticho, jako by ve vzduchu někdo vyluxoval. Všichni tvrdě spali, nikdo nebreptal a nikdo se v předstihu neoblékal jako první dny. Zdá se tedy, že už se podařilo děti konečně trochu víc unavit. Přesto den začal rozcvičkou, která sice nebyla nijak fyzicky náročná, ale bolavé svaly trošičku podráždila. Následovala snídaně, čištění zubů, úklid, chvilka volna na kávu a pak přišel dopolední trénink. 
   Po zahřátí se švihadly proběhla první fáze, jejíž náplní byly silové testy. Cvičilo se na plné obrátky na čtyřech stanovištích (bench press, sed-leh, dřepy, medicinbal) a já můžu jen konstatovat, že nad očekávání úspěšně. Po prvním tréninkovém kole jsme si zašli na svačinku a po krátkém odpočinku pokračovali na hřišti sektorovým tréninkem. Se mnou se kluci věnovali agility (do pohybu na malém prostoru jsme včleňovali změny směrů, náhlá zpomalování, zrychlování, zastavení, starty, změny těžiště, postojů, obraty, otočky atd.), s Petrem si zahráli hokejbal a s Dominikem zlepšovali dovednosti s hokejkou. Za mě výborný trénink, který jsme zakončili soutěží v hodu na basketbalový koš.
   Odpolední klid tentokráte vzal za své a někteří během něj zvládli odehrát několik tenisových mačů, jiní obíhačku ve stolním tenise a další jezdili na kole, nebo připravovali lektvary na čtvrteční pasování.
   Všichni se ale opět sešli na odpolední olympijské disciplíně, kde se pokračovalo zcela novou soutěží „Voraři“. Družstva se snažila překonat nebezpečnou vodu na vorech ze žíněnek, a protože mezi některými kapitány zafungovala zdravá rivalita s motivací vítězného poháru nad hlavou a vlastním jménem na jeho podstavci, byli jsme svědky opravdu kvalitních výkonů a strhujících soubojů, ze kterých nakonec vyšlo jako vítěz tým - Rusko.
   Zbytek odpoledne jsme pak strávili na hřišti, ale vzhledem k tomu, že únava již začínala být na každém znát a silové dopoledne bylo jak název praví vysilující, tak všichni ocenili, že jsme malinko zvolnili a do dalšího programu zařadili mimo koordinačních testů (malý foršuš na zítra) už jen dovednostní hry, soutěže a herní cvičení.
   Mezi večeří a vyhlášením byl pro kluky tradičně jeden z nejdůležitějších bodů celého dne. Mohli si koupit něco sladkého a najednou únava neúnava - všichni startovali rychlostí blesku, aby u venkovního baru byli první, protože domácí zásoby evidentně došly.
   Po vyhlášení výsledků dnešních testů, předání diplomů s fidorkovými medailemi a vydražení „ztrát a nálezů“, byla vyhlášena podvečerní olympijská soutěž – „Běž za štěstím“, což bylo přivítáno s velkým povděkem. Je trochu záhadou, proč se zrovna tato hra stala nejúspěšnější a nejoblíbenější aktivitou v historii olympiády. Každopádně si jí bez ní už nelze představit. A tak jednotlivé týmy opět běhaly mezi pěti stanovišti sem a tam, aby si vždy zahrály s osudem u pana „Náhody“. Je tedy pravda, že s některými si „Fortuna“ pohrála hodně škodolibou hru a Kanadě s Českem dokonce dopřála regulérní „Kuprák“, nicméně nejvíc její přízně, a tak i vítězství v této disciplíně, získali Fini.
   Další večerní program již neměl pevně stanovený program, a každý ho tak strávil dle svých představ, přesto většina v činorodém ruchu. Já připravoval program na zítra a jen po očku sledoval tu roztodivnou scénu před sebou. A opět se mi potvrdilo, že soustředění není pouze o vyčerpání po tvrdých trénincích, soupeření v olympiádě, či výsledcích v testech, ale samozřejmě také o velké spoustě legrace, dobré náladě, volnočasových aktivitách, nových přátelstvích a nabírání nové motivace. Teď již ale všichni spí, takže vám přeji dobrou noc a držte nám palce s počasím na zítřejší táborák a pasování. 
  P.S. Fotografové se v zásadě dělí na lovce a konstruktéry, lovci se snaží ulovit již hotový snímek, konstruktéři ho sami vymýšlejí, skládají a inscenují. Kam patří náš Olda, můžete posoudit sami a zde - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kacov_2021_den_ctvrty/
 
 
 
Den třetí – aneb den, kdy jsme se sklouzli
 
 
   Druhé ráno našeho soustředění proběhlo opět bez zadrhnutí. Možná díky chladnějšímu ránu, možná díky natěšení na dopolední trénink na ledě, nikdo nevylehával a v areálu bylo rušno již před budíčkem. Všichni věděli, že bude následovat ranní cvrkot rozcvička – hygiena – snídaně - odjezd. V dobrých hotelích bývá zvykem donáška snídaně na pokoj. U nás se na chatičkách snídat nesmí, a tak nejmenší gurmáni využívali alespoň donášku sebe sama do jídelny. Snídaně byla jako vždy vydatná, aby měly děti dost síly na dnešní tréninky, takže nic nebránilo vydat se směr Kutná Hora.
   Cesta uběhla poměrně rychle, přestože jel Libor nejen podle předpisů, ale i v souladu s předpisem nejdůležitějším, tj. v souladu s tím, co předepisuje zdravý rozum, což se ne všem řidičům na českých silnicích daří.
   Po příjezdu se všichni rychle aklimatizovali a převlékli na první trénink na ledě. Osvěžujících 75 min na ledě, proběhlo v plném nasazení a k naší velké spokojenosti. Obsahem průpravné části bylo pilování bruslařských dovedností střídáním drilu a jejich uplatněním v hrách na malém prostoru. V hlavní části se plocha rozdělila na tři stanovitě a zapracovali jsme na herních činnostech jednotlivce a celé jsme to uzavřeli klasickým hokejem na celé. Během následného tréninku dorostenců jsme dodělali ještě zbytek rychlostních testů a poté vyrazili zpět směr Kácov.
   Přestože zásoby sladkostí z domova ještě nedocházejí, zvýšený výdej energie přinutil větší část dětí ke zvýšené konzumaci normálního jídla a podle poloprázdných talířů po ovocných knedlících s tvarohem se zdá, že restart začal dřív než loni.
   Následný polední klid ovšem dnes moc klidný nebyl a randál, který chlapci způsobovali při různých honičkách a hrách, byl tak obrovský, že odpočívající trenéři přišli o pocit odpolední siesty. To ještě umocnil Síra, který písknul nástup na společné focení, dokud týmová trička vykazují alespoň částečně původní barvu.
   Poté už jsme si zahráli v rámci olympiády modifikovanou hru „Tichá pošta“, při které se nešeptalo, ale štafetově běhalo a messengeři si místo kolíku předávali určenou větu nebo slovo. Vzhledem k tomu, že to co v cíli občas vylezlo z finišmanů, nemělo s původním textem mnoho společného, muselo se celé běžecké kolečko několikrát opakovat až do zdárného doručení správné věty. Takže vedle zábavy a smíchu i docela slušný rychlostní trénink. Výsledky byly poměrně vyrovnané, nicméně celkovým vítězem této běhací, paměťové a prý i inteligenční hry se stalo družstvo Česka.
   V následujícím programu si kluci ještě zasoutěžili na střelnici, protože vystřelených puků není nikdy dost a druhá parta si zahrála fotbálek. Na tomto místě musím ocenit zlepšující se herní kvality i u našich nefotbalistů.
   Energii děti znovu dočerpaly u večeře, a tak jsme se po večerním vyhlášení mohli ještě věnovat oblíbené olympijské disciplíně „Skok do výšky“. Ani tuto velmi oblíbenou a svou atmosférou nenapodobitelnou soutěž, kterou v minulosti provázelo i několik kuriózních drobných zranění, neminulá drobná novelizace a odraz tentokrát probíhal z trampolíny. Sršni díky tomu dosahovali neskutečných výšek (někdy jsem měl pocit, že i stavu bez tíže), ale aby byl pokus uznán platným, museli opět dopadnout na nohy a tělo ustabilizovat. Přesvědčivým vítězem této disciplíny se stali skokani z Finska.
   Závěr dne obstaralo již tradiční letní kino a jakmile se setmělo, vyprodala se naše Hollywoodská hala pod hvězdami a projektor zažehl na stěnu film Špunti na vodě. Se závěrečnými tituly už byla na děckách znát únava, takže nebyl problém je zahnat do pelechů.
   Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, již všechny děti spokojeně spí, ale na štábáku probíhá bujná diskuse plná humoru a barvitých historek, jimiž sami sobě i svému okolí dokazujeme, že jsme praví dědici Havlíčka Borovského i Haška. To byste nevěřili, kolik anomálií se najde mezi jinak celkem normálními lidmi. Přeji vám krásnou a veselou dobrou noc a o staré fotografické pravdě, že zapálený amatér dělá často lepší fotky než znuděný profesionál, se můžete přesvědčit na tomto odkaze - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kacov_2021_den_treti/
 
 
 
Den druhý – aneb den, kdy jsme se koupali ve vlastním potu
 
 
   Ahoj. Zdravím vás po prvním celém dni na letošním soustředění. Ráno jsme sice zahájili posunutým budíčkem již v 7.00, přesto byl pro většinu naprosto zbytečný. Jako každoročně totiž nemohli Sršni dospat a hned po probuzení vylezli z peřin a brouzdali po areálu. Tradiční ranní rituál - budíček, výběh, rozcvička, úklid, snídaně a bodování chatek, jsme museli začít o něco dřív a „simple“ verzí, abychom již v 7.30 stíhali snídaní a v 7.45 mohla první skupina odjet do Hory na led. Na posilněnou měli ze snídaňového bufetu na výběr „kozí bobky“ (cereální kuličky), nebo bílkoviny (šunka, sýr, vajíčko), doplněné o ovocno-zeleninové vitamíny.
   Poněvadž my s dorostem jsme druhá skupina a na led pojedeme až zítra (úterý, čtvrtek, sobota), měli jsme po snídani dostatek času na úklid, hygienu a další přípravné práce před prvním dopoledním tréninkem. Ten jsme zaměřili na zjišťování obratnostního potenciálu a techniky a samozřejmě i jejich zdokonalování. Výsledky jsou na webu a za mě jsou velmi dobré a slušelo by se říci, že takové byly i výkony kluků. Po hodině a půl kotoulů, přemetů a nejrůznějšího hadího kroucení a proplétání následovala krátká přestávka, během níž si kluci pochutnali na pomeranči s koláčem a doplnili tekutiny božskou manou, jak nazývám přeslazený sirup, podávaný v jídelně. Pak už se všichni přesunuli opět na hřiště, kde proběhla druhá fáze dopoledního tréninku. V ní se jedna skupina pod vedením Dómy věnovala stickhandlingu + gólmani tréninkový program ušitý jim na míru, s Petrem si další zahrála basket a třetí měla se mnou HHIT kardio trénink, který jsme zakončili výběhy do kopce, abychom přidali i na síle. Borci sice každý kopeček vnímali velmi intenzivně, ale ti, co znají, tak vědí, že superkompenzace se jinak nezíská.
   Před obědem zbyl ještě čas i na osvěžení v podobě místního bazénu. A protože se nám nikdo neutopil, mohl jsem se v rámci poledního klidu vydat zvesela na průzkum chatek. Tato letitá součást ranního koloritu letos získala přepadový status, nicméně premiéra potvrdila zlepšující se trend posledních let. Skoro všude bylo uklizeno na 10 bodů a kontrola se tak stala docela příjemnou nudou.
   Vše jsem si ovšem vynahradil olympiádou. Ta je letos opět poskládána jak z tradičních, tak i zcela nových disciplín, ale i těch repasovaných. No a do poslední kategorie je možné zařadit i „Vodní štafetu“. Dovolil jsem si totiž vyhodit z myšlenkového kopýtka a finální část, po zvládnutí běžeckého úseku, inovovat o házení vody ke stanovišti kapitána, jehož úkolem bylo co nejvíce letících kapek pochytat a naplnit jimi stanovenou nádobu. Je tedy pravda, že po oznámení pravidel dětí vřískaly nadšením, konzervativní část trenérů mě podezírala z testosteronová demence, psychicky odolnější jedinci nesměle pindali a zbytek si mě s antropologickým zájmem mlčky prohlížel. Nakonec všechno dokonale klaplo. Zasportovali jsme si, pobavili, provedli očistnou hygienu a u některých díky smíchu došlo i na převlékání spodního prádla. Jo, a abych nezapomněl, vítězem se stalo Německo.
   Odpolední trénink proběhl opět sektorově, kde vedle dovednostního stanoviště s hokejkou a herního jsme si na výkonnostním udělali malého fóra na zítra (budeme totiž dopoledne na ledě) a zvládli i několik rychlostních testů. Vše probíhalo v dobrém tempu a bez komplikací, takže zbyl před večeří ještě čas i na vybití zbylé energie u ping-pongového stolu, na tenisovém kurtu, případně u bazénu.
   Po večeři se Sršni přesunuli před štábák, kde v rámci večerního zpravodajství proběhlo vyhlášení výsledků, dražba zapomenutých propriet (schválně hádejte, koho asi dnes navštívil přítel Alzheimer?) a večerní olympiáda.
   Tou byla hra „Pověs si svého trenéra“. A přestože se jedná o zdánlivě těžkou hru pro tým, mnozí trenéři by vám mohli vyprávět, jaké to je, když se vám tělo třese jak osika a z uší stříká laktát. A tak tato hra neměla vítěze, ale vítězku – naši krásnou ranhojičku Simonu a její tým Kanady.
   Den uzavřela již tradiční seznamovací diskotéka a po prvních minutách váhání vzali naši borci taneční parket útokem a my se nestačili divit, kde se v nich tolik energie po náročném dni bralo. DJ Dóma všechny rozhýbal, údolím bouřily diskodecibely a nikdo nechtěl jít spát. Jenže zítra nás čeká ještě náročnější den, a tak jsme s večerkou nahnali novodobé Travolty do kanafasů. Teď již všichni spokojeně spí a tak se s vámi pro tuto chvíli loučím, přeji dobrou noc, či hezký den a přikládám odkaz na Oldovo ilustrační foto - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kacov_2021_den_druhy/
 
 
 
Den první - aneb den, kdy jsme se draftovali
 
 
   Drazí pozůstalí doma. Do třetice všeho dobrého a snad i nejlepšího, vás po roce opět vítám u zpravodajství ze soustředění mladých Sršňů ve sportovním areálu Sporthotel Kácov. Ano je to poprvé v historii (v mém případě 22leté), kdy zajíždíme třikrát po sobě na stejné místo. To je snad bez velkých proklamací samo osobě dostatečným důkazem, že se ocitáme na místě, kde se cítíme velmi dobře, vyhovuje ideálně našim představám jak kapacitou ubytování, tak dostatečným počtem kvalitních sportovišť, a tudíž jsme se sem všichni velmi těšili. Naše soustředění, jak nám dají jeho účastníci doufám za pravdu, je totiž kombinace náročných tréninků, potu, dřiny ale i spousty zábavy a legrace.
   To letošní začalo tradičně v neděli dopoledne postupným příjezdem všech účastníků, ovšem hygienická opatření, přijatá v souvislosti s epidemií koronaviru, neminula ani nás, a tak následovala nejprve kontrola testů a lékařských prohlídek. Vše bylo naštěstí tak jak má, a tak se mohli všichni bez problému zapojit. Loučení zvládalo tradičně hůře spíš rodičovstvo, a tak zatímco jejich potomci mizeli z dohledu s kamarády, mnohdy marně čekali, že se k nim jejich dítko naposledy otočí a alespoň zamává.
   Rozdělení chatek a ubytování proběhlo bez větších problémů, ovšem ty započaly při povlékání postele a vybalování věcí. Bylo totiž občas znát, že doma většinou povlékají maminky a ve školách zoufale chybí předmět „Zdravý selský rozum“.
   Po prvním společném obědě (kuřecí steak a americké brambory) jsme se okamžitě přesunuli do stanu k zahajovacímu nástupu. Na něm jsem pak, co by koryfej našeho trenérského ansámblu, všechny přivítal, vzájemně představil a seznámil s programem i smyslem celé akce. Podle hesla „Lepší být připraven, než překvapen“ jsem metodou preventivní opatrnosti důkladně vyjasnil pravidla mezilidských vztahů a chování na soustředění a samozřejmě i případných sankci při jejich nerespektování.
   Po úvodním slovu už všichni napjatě očekávali olympijský draft, ve kterém fortuna i dovednosti rozdělila hráče a kapitány do jednotlivých týmů takto (vzhledem k tomu, že jsme na týmových stránkách staršáků, uvádím pouze jejich jména):
   Šimon K. a Pepa budou pod vlajkou helvétského kříže a kapitánským vedením Páji, hájit barvy Švýcarska. Se shodným osudem vnitrozemského státu, a tudíž bez moře, ale se lvem na prsou i v srdci budou bojovat Honza S., Kuba a Sam, motivováni zkušeným kapitánem Liborem. Ze země tisíců jezer přijel mladý ambiciózní kapitán Dóma. a s Honzou K., Matoušem K., Tomítem a Filipem se budou snažit vybojovat vítězný pohár pro Finsko. Země „Tří korunek“, Ikei, Volva a ABBY svěřila kapitánské žezlo Švédského království do rukou Romana, který na vikingský drakkar angažoval Matěje, Adama a Davida. Zpoza „Velké louže“ přijel tým, jehož součástí je i Štěpán J., s Petrem a Martinem, aby pod hvězdnatou vlajkou a kapitánským vedením nasvaleného bostonského býka Endyho, usiloval o posty nejvyšší pro USA. Ani letos se nepodařilo vyhrát kanadskému týmu pohár Lorda Stanleyho, a tak snad alespoň reprezentace javorového listu bude úspěšnější a za pomoci Matouše B., Tomáše, Anety a dívčího kapitánského tandemu Simča and Jana, se jí povede přivézt do kolébky hokeje pohár olympijský. Němečtí kapitáni Petr a Petr přimíchali spolu se Štěpánem L. a Jirkou do jejich eintopfu tradiční důslednost, buldočí vůli a pořádkumilovnost. No a poslední tým našeho turnaje, ovšem s ambicemi na první místo je Rusko, s jehož zástavou budou ke sportovním kláním nastupovat Dominik, Šimon T., Michal a kapitán Karel.
   No, a protože jsem to s objemem textu díky představování jednotlivých týmů trošku přehnal, tak teď už jen zkratkovitý informační servis:
  • Zahajovací olympijskou disciplínu – „Přetahování lanem“, nevyhráli burlaci z Volhy, nýbrž ti z české Vltavy.
  • Večerní premiéru si odbyla nová soutěž „Kvízové brambory“ a uvedení to bylo velice úspěšné především pro tým Finska, který dokázal nejlépe skloubit sportovní výkon s vědomostní částí hry a zaslouženě vyhrál.
  • Jako tradičně byly náplní prvního tréninkového odpoledne po nezbytném protažení a rozhýbání vstupní testy. Výsledky mě mile potěšily, stejně jako přístup kluků a vy vše najdete na známém místě – v sekci „Výkonnostní testy“
  • Po takto náročném dni jsme spojili příjemné s prospěšným dle hesla: Těžko na cvičišti – lehko u bazénu. Voda měla perfektní teplotu a oči jiskřily úplně všem, kteří rádi plavou, nebo se o to alespoň pokoušejí, či si jen prostě užívají vodních hrátek
  • Večerní ochutnávka produkce místních kuchařek – těstovinový salát – proběhla úspěšně a některé talíře se vracely v takovém stavu, že je téměř nebylo potřeba mýt.
  • Volno před večerkou každý strávil dle svých představ. Většina volnou zábavou a nejvíc živo bylo u pingpongových stolů.
  • Teď již jsou všichni ve svých dočasných domovech, ale místo spánku jsou hlavním tématem zážitky z prázdnin. Na štábáku tomu ale není jinak, a tak se s vámi pro dnešek rozloučím a jako bonus přidávám odkaz na první fotovárku - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kacov_2021_den_prvni/
 
 
NOMINACE
 
neděle 22.8.2021  Turnaj Turnov (odjezd v 7.45 ze soustředění)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Lipský, Hájek, Dvořák, Mimra, Břinčil, Král, Klouček, Jelínek Š., Němec, Komárek, Koubský, Závůrka.
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 16. DÍLEK
 
Na ledě s chutí i úsměvem
 
   Máme za sebou závěrečný týden olympiády, která se jistě zařadí mezi nejúspěšnější letní hry v historii samostatného Česka a zároveň první týden sršních tréninků na ledě i s prvním zápasem. Ten náš týden si zatím netroufám na stupnici úspěšnosti nikam zařadit, jen si přeji, aby nebyl rozhodně poslední, stejně jako to přeji šestnáctému vydání „Staršáckých puzzlí“, u kterého vás samozřejmě srdečně vítám.
   Jak již bylo napsáno v úvodu, kutnohorští starší žáci v pondělí v 16.30 otevřeli dvířka k čerstvě vyžehlenému kluzišti a oficiálně tak začali přípravu na ledě na nadcházející soutěžní sezónu. Ještě v kabině byly hlavním tématem zážitky z prázdnin a nové vtipy, ale na ledě už šlo povídání stranou a občas na něj ani nestačil dech. Neztráceli jsme totiž čas zahřívacími jednotkami a hned od prvního tréninku jsme se do toho slušně opřeli a v pondělí a ve středu ještě přidali i tělocvičnu. Hlavní náplní tréninků byl jako obvykle herní charakter s emočním prvkem ve cvičeních, a aby byli hráči během každé jednotky co nejvíce v pohybu. Mám totiž ověřeno, že právě díky tomuto přístupu dokázali mít naši kluci v závěrech utkání většinou víc sil a přehrávat tak své soupeře.  
   Mám-li to celé tedy nějak shrnout, tak za mě se kluci uvedli velice slušnou vizitkou – hodně natěšení, očiska rozsvícená, příjemně unavení a vesměs naslouchající a snažící se. Z dovolenkových důvodů jich sice ještě několik chybělo, ale ty se zapojí už tento týden a postupně tak bude docházet k optimalizaci tréninkového procesu, do kterého se prolne i seriál přípravných zápasů a turnajů. No a první z nich se odehrál v sobotu 7.8.2021.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC SKUTEČ   29 : 2   (7:0, 9:1, 13:1)
   Protože většina kutnohorských staršáků již vytáhla svou hokejovou výstroj uloženou na podzim k nechtěnému spánku, mohli jsme pozvat k přátelskému zápasu kluky (a jedno děvče) ze Skutče. Hned od začátku bylo ale znát, že Sršni jsou hokejově vyhladovělí, jak medvědi po dlouhé zimě a rozprášili tak po ledě velký ranec svých kvalit, hokejových předností a bojového ducha. Byli rychlejší na bruslích i myšlením, techničtí i důrazní, sršeli energií i hokejovými nápady a sebevědomý projev družstva posunul vývoj skóre postupně mimo šance hostů na alespoň přijatelný výsledek! Některé góly byly opravdové hokejové šmakulajdy a kluci při nich předvedli přesnou mušku, šikovné ruce, ale i pěkné kombinace. Bylo skutečně příjemné vidět, jak se hokejem baví a jak nás svým hokejem baví.
 
Sestava: Sam Nevole (ø2), Jan Knížek (+16), Dominik Hruboš (+16), Matouš Bajer (+10), Tomáš Hájek (+10), Štěpán Lipský (+11), Josef Dvořák (+11), Matěj Mimra (+11), Tomáš Břinčil (+9), Šimon Král (+10), Matouš Klouček (+8), Štěpán Jelínek (+6), Jiří Koubský (+8), Filip Urválek (+4), Martin Závůrka (+4). 
 
   Pokud se týká adeptů na naše tradiční individuální ocenění, tak výběr byl z pohledu celého týdne poměrně snadný a jednoznačný. Borcem týdne se proto stává Dominik! Byl prostě každý trénink mezi nejlepšími a nejpracovitějšími a i v zápase osvědčil hodně vysokou známku dovedností, dral se do střeleckých pozic, ale nešidil ani přihrávky a hru kolektivu. Tak ať mu to takhle šlape dál.
 
 
   Limiťákem je pro mě Šimon K., o kterém s čistým svědomím prohlásím, že to byl v minulém týdnu náš nejlepší bek a pokorně se přiznám, že mě tím tento tichý, nenápadný a někdy tak i působící na ledě, hráč velmi překvapil. Nemusím snad podotýkat, že příjemně. Nebyl jsem ale sám, protože i Petr při našem pozápasovém hodnocení prohlásil: „Kdo by to do toho kluka před pár roky řekl?“ Budiž tedy jeho příběh jen dalším důkazem faktu, že pokud poctivě pracujete, život vás za to dříve nebo později  odmění.
 
 
   A tímto motivačním moudrem se s vámi loučím a jako obvykle přeji všem pevné zdraví ale i dobrou náladu. Pokud ještě odpočíváte, přeji krásné prázdniny či dovolenou, pokud pracujete, tedy přeji aspoň to, ať vám práce přináší radost, spokojenost a naplnění a do další dovolené vám to rychle uteče.
 
 
 
TESTOVÁNÍ PŘED SOUSTŘEDĚNÍM
 
   Ahoj. Přeposílám informaci od Martina Janaty ohledně testování před soustředěním: „Na základě informace, že má nyní CITYLAB (odběrové místo u zimáku) dostatečné množství vypsaných termínů v týdnu od 9.-13.8.2021 je tedy nutné udělat za každého, kdo se chce otestovat PCR testem tyto kroky :
  1. Vybrat si datum a čas v týdnu od 9.-13.8.2021, který vám nejvíce vyhovuje
  2. Zadat některé osobní údaje a informace
  3. Následně vytištěný výsledek PCR testu spolu s potvrzením od lékaře a bezinfekčností budeme požadovat při příjezdu na soustředění
  Každý má 2 PCR test za měsíc zdarma, tak pokud to splňujete dáte Způsob úhrady – zdravotní pojišťovna. Díky za spolupráci Martin“
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 15. DÍLEK    
    
Slaný pozdrav
 
   Prázdniny už se přehouply přes půlku, a tak i já v posledních dnech žiju celkem intenzivním dovolenkovým životem a po loňském epidemickém úhoru jsem konečně s rodinkou vyrazil za sluncem a slanou vodou. Pobyt u moře má pro mě vždycky zvláštní atmosféru a - i když nejsem ani v nejmenším žádným esoterikem - dovolil bych si říct, že i energii, která mi dobije baterky na další dny. Obzvláště, když jsem k tomu ještě vzorný manžel a tatík, který se snaží být pro svá děvčata synonymem mužnosti. A tak skáču šipky z útesů, šnorchluji, lezu po horách, jezdím na kole i na lodi, chodím běhat při východu slunce a se západem korzuji na promenádě a pořád něco nakupuji...... Vždyť to znáte. Nicméně nyní vás vítám u 15.dílku „Staršáckých puzzlí“, který bude už snad doopravdy naposledy na sucho, i když kolem mě je nekonečně krásné množství vody.
   Je o mně známo, že rád poskytuji myšlenkám volnost, a proto se snažím slova moc "neutahovat", ale vázat jen mírně, což má ovšem většinou za následek sáhodlouhé a nepřehledné vyprávění. Přesto věřím, že jste z úvodníku pochopili, že jsem v uplynulém týdnu nestihnul ani jeden trénink, a tudíž předávám virtuální slovo Dómovi s prosbou příspěvku o posledním tréninkovém týdnu a zároveň i zhodnocením individuálů s vyhlášením soutěže o letního střelce:
   Poslední červencový týden nám přinesl několik novinek. První a asi největší je, že za pár dní už znovu obujeme brusle a vběhneme na led. Druhá je ukončení soutěže o hokejku. Jelikož se jednalo o poslední týden, tak jsem do soutěže přinesl trochu “Sirotkoviny” - tím pádem všechny soutěže byly hodnoceny dvojnásobkem bodů. Poslední dny byly díky tomu více napínavé a trochu i zamíchaly s celkovým pořadím. Ve čtvrtek se ještě klasicky před střelbou chvilku trénovalo, ale od momentu, co se Sam oblékl, jsme se všichni přesunuli na střelnici a znovu zlepšovali naše střelecké dovednosti. Na konci opět proběhlo pár soutěží. V podobném duchu se nesl i poslední páteční trénink, kdy se od samotného začátku jen střílelo. I v tento den se znovu postavil mezi dvě tyče Sam, který klukům nedával moc prostoru, a puky se dostávaly za jeho záda jen stěží. Po 45 minutách střílení jsme se přesunuli opět na dovednostní soutěže, kdy bylo na programu vše, co jsme po celou dobu individuálů hráli. Patřilo sem trefování pet lahví v místě vinglů, trefování dřeven, dále střelecká soutěž na Sama, a nakonec i žonglování s pukem a hokejkou, kdy hráči měli za úkol vyhodit a znovu chytit puk co nejvíckrát za sebou. Jak jsem již v úvodu zmiňoval, poslední den byl napínavý a bylo to i na samotných hráčích znát. Bohužel Dominik Hruboš, který byl jinak výborný, musel pár tréninků vynechat, a proto boj o první místo byl mezi Honzou a Tomášem. Ještě před poslední soutěží byl na prvním místě Tom o dva body, ale po poslední soutěži se pořadí změnilo a nakonec se 172 body vyhrál celou soutěž Honza Knížek. Na druhém místě skončil Tomáš se 170 body a na třetím místě Matěj Mimra se 160 body. Gratuluju všem třem klukům a Honzovi k zisku nové hokejky. Chtěl bych všem poděkovat za účast a zejména za kvality, které předváděli! Dále bych chtěl vyzdvihnout Tomáše Hájka, který po celou dobu trénoval s hokejkou, se kterou by mělo i pár strongmenů problém, aby ji vůbec zvedli! Dále bych chtěl říct, že ačkoliv se ne vždy klukům podařilo trefit pet lahve, tak trefovali krásné vingle, a proto doufám, že si tuto “smůlu” kluci odnesou i do sezóny a my na střídačce budeme jen s otevřenou pusou koukat, co za krásné góly dávají! Jinak ještě jednou klukům děkuji, protože i já se toho dost naučil. Nakonec bych jen řekl, není vždy důležité vyhrát, ale zúčastnit se a umět vždy odejít se vztyčenou hlavou, protože vyhrávat umí každý, ale prohrát už ne. To je ode mě vše, budu se na všechny těšit na ledě a v nové sezóně.
 
 
   Hezky to ten kluk napsal, jen co je pravda. Můžu se pouze připojit a pod vše podepsat. Upřímně i mě průběh a výsledek celé akce velmi těší a na té fotce nevidím jediného poraženého - jen samé vítěze!!! (a to jich tam ještě z předešlých týdnů pár chybí)
   Tím se loučím od zpravodajského počítače a přeji vám všem i nadále hlavně pevné zdraví. Pokud jste ještě na dovolené nebo na prázdninách, na lehátkách u světových moří, v sedlech kol, či v lese na houbách - pěkně si to užijte a v pondělí v 16.30 „Na modré“ AHOJ.
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 14. DÍLEK
 
Něco končí, něco začíná
 
   I když jsem z práce na nějaké to zpoždění kvůli dlouhodobým opravám železničních tratí zvyklý, roční zpoždění je přece jen i na mě trochu silná káva. Nicméně v pátek začala loňská olympiáda v dalekém Japonsku, a přestože každý pořadatel slibuje, že právě jeho hry budou v něčem nové, jedinečné a nezapomenutelné, tak Tokiu se to nepochybně podaří. Hry, které byly kvůli koronavirové pandemii o rok odloženy a budou tak poprvé v historii v lichém roce, proběhnou za mnohem přísnějších opatření, bez podpory místního obyvatelstva, bez předávání medailí, bez diváků (což je podle mě zcela proti duchu novodobých olympijských her) a díky tomu i bez některých sportovců. Všechno to vyvolává rozpačité reakce a otázky typu - pro koho tato olympiáda vlastně bude a o čem? Já ale nechci vynášet zkratkovité soudy už i proto, že snad rozumím a chápu duši a mysl sportovců, kteří chtějí závodit, chtějí soutěžit a pro které je olympiáda smysl jejich konání již několik měsíců a let. Pokud tedy právě náhodou nesledujete nějakou olympijskou soutěž v televizi, či se nerácháte v moři, nezdoláváte vrcholy hor, případně nesjíždíte divoké peřeje našich olejnatých řek, nešlapete do pedálů svých elektrokol, ani se nenecháváte jako turisti vynášet na okraj nekonečného vesmíru, vítám vás u Staršáckých puzzlí a můžete si klidně přečíst jejich 14. dílek – „Něco končí, něco začíná“.
   Ano, je to tak a Sršni skutečně příští týden definitivně zaklapnou dveře za první fází přípravy na nový ročník hokejové sezóny a již nyní netrpělivě vyhlížejí pondělí 2. srpna, kdy vstoupí na novou ledovou plochu svého stadionu. Sluší se proto ještě jednou ohlédnout za tréninkovou dřinou na suchu a lehce jí zhodnotit.
   Po nedobrovolně prohospodařené sezóně, kterou před nimi covidová situace nemilosrdně zamkla už na počátku měsíce října a po krátké prosincové vsuvce, se Sršni setkali ke společnému tréninku až na prahu jarní přípravy v pondělí 19.dubna. Po dlouhé době distančních tréninků to byla konečně možnost – sice omezená, ale možnost – pohybovat se na čerstvém vzduchu a trénovat spolu v menších skupinách. Pro tyto účely nám ideálně posloužil sportovní areál na „Sokoláku“- Po měsíci byl ale i tak každý rád, když jsme se mohli vrátit na náš zimák a pokračovat již s využitím jeho plochy, střelnice a tělocvičny. No a zde jsme vlastně formou individuálů vydrželi až do teď.
   Rád bych touto cestou všechny pochválil, protože kluci se zúčastňovali tréninků v maximální možné míře, pracovali opravdu výborně a většinou vládla i velmi dobrá atmosféra. Bylo vidět, že chtějí být pohromadě, chtějí se zlepšovat a jsou dobrá parta.
   Popravdě jsem očekával větší výkonností propad, ale ukázalo se, že i přes ten dlouhý lockdown v sobě kluci něco mají, že jsme to v nich distančními tréninky udrželi a ve společné přípravě to zase naplno oživili. Z úvodních testů byl velmi patrný rozdíl mezi těmi, co k individuální přípravě přistoupili svědomitě a v porovnání s loňskem se zlepšovali, oproti těm, kteří v domácím prostředí pracovali nepravidelně, nebo vůbec. Je to pro nás nepochybně určitý ukazatel, ale jsem rád a je určitě pozitivní, že v závěru přípravy se i u těchto několika kluků začalo projevovat postupné zlepšování a návrat alespoň do původních pozic. V této souvislosti považuji i za velké ocenění toho všeho, že nám kluci s hokejem téměř nekončí, ba naopak k nám přicházejí z jiných klubů a podle všeho se u nás i cítí dobře.
   Před každou novou sezónou se vždycky objevují prognózy, názory a mety k dosažení. Osobně letos nemám žádný cíl pevný jako staré římské zvykové právo – jen přání, aby se hrálo, a pokud možno, co nejvíc. Ti kluci by si to za své úsilí zasloužili. Právě končící příprava se jim totiž po všech stránkách povedla a položila kvalitní základní kámen přicházející době ledové, i když to nejdůležitější samozřejmě přijde až na ledě.
   Takže vzhůru do posledního týdne na suchu a rozluštění tajenky o letního krále střelců. Možná je, ale možná není, zrovna mezi „Borci týdne“ Jirkou, Tomášem, Matějem a Tomítem - uvidíme. Nicméně, co vím na beton už nyní je, že všichni kluci, kteří chodili během týdne na tréninky, makali na plné obrátky a byli jsme s Dómou s jejich výkony a přístupem moc spokojení. Takže vybrat jen jednoho by nebylo fér, tudíž jediné výběrové kritérium byla účast na úplně všech trénincích – i tak nám jich ale zůstala plná branka.
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 13. DÍLEK
 
Střelbobraní
 
   Ať se nám to líbí nebo ne - čtvrtina prázdnin už je za námi a my stále jezdíme vesele na dovolené, tábory, romantické víkendy, sportovní akce a výlety, jako by se nechumelilo (jakože se na severní polokouli v létě obvykle nechumelí). Vlaky, které se na konci školního roku přechodně zaplnily, opět zejí prázdnotou skoro jako během jarní krize, a proto veřejná doprava začala jezdit podle zredukovaného prázdninového jízdního řádu. To „Staršácké puzzle“, týdeník s příspěvky ze života hráčů a trenérů jedné hokejové kategorie, nemají žádný speciální „prázdninový jízdní řád“, ale vycházejí zcela normálně téměř každé pondělí, takže vás i dnes vítám u jejich 13. dílku.
   Když už jsem zmínil v úvodu jízdní řád, tak jen upozorním, že v tom našem (na začátek sezóny) přibyl jeden přátelský zápas. Jinak ale vše probíhalo beze změny a i v dalším červencovém týdnu pokračovaly Dómovy individuály. A přestože zachovávají podobný termínový model, nejedná se o klasické tréninky, ale výuku dovedností s hokejkou a především střelby. Individuální přístup je pak zajištěn menším počtem hráčů na jednoho trenéra, čímž je dosaženo i vysokého počtu opakování s důrazem na detaily. Říká se, že během klasické tréninkové jednotky hráči vystřelí přibližně třicet až čtyřicetkrát, což je málo. No a u herního tréninku je toto číslo ještě menší. Proto je potřeba střelu neustále trénovat i mimo normální tréninky, a k tomu nám velice dobře slouží právě naše střelnice. Jejím hlavním lákadlem, mimo zlepšení dovedností, je i soutěživost. Ano, na klucích je vidět, že se nejen dobře baví, ale taky hecují a snaží překonat jeden druhého a získat tak co nejvíc bodů. Ovšem není to jen o bodech, ale především o trefování přesného místa, rychlé reakční schopnosti, správné technice střely, pohotovém zakončení a neustálém zdokonalování. No a k tomu je potřeba střílet, střílet a střílet... a opravdu hodně puků. Ale pak je teprve možné vidět pokroky a zlepšení.
   A protože při správné technice střelby se zapojuje svalstvo téměř celého těla a je tudíž potřeba i dobrá silová kondice, začínám kluky postupně seznamovat i s naší posilovnou. Samozřejmě zatím nehoníme žádné maximální váhy, ale učíme se především správné technice cvičení s činkami. Začínáme od základů a zachováváme systém a návaznost, díky čemuž si můžou kluci postupně zlepšovat svoji výkonost.
   V tělocvičně jsme si ještě zpestřili trénink několika hrami a před zimákem pak basketem, během kterého bylo k vidění snad vše. Přihrávky do pohybu, chroptící trenér, pohledné akce, míč v kopřivách, vyrovnané souboje a několik opravdu potěšujících momentů.
   O jeden z nich se postaral i Kevin. Během tréninků mám ke klukům většinou pár připomínek a oprav, takže i k němu například ohledně těžiště těla při střelbě, zaklánění a správném dýchání při posilování. Musím ale říct, že cokoliv jsem mu řekl, hned v následujícím provedení udělal správně, nebo se o to alespoň pokusil. A to je oč tu běží, a proto je tentokrát „Borec týdne“. Já nepotřebuji na první dobrou mistrovské a dokonalé výkony, ale potěší mě, když vidím snahu a má slova neztékat po hráčích jak kapky vody po pláštěnce.
 
 
   Kevin má rozhodně dostatek talentu, bystré herní vnímání a vysoké pohybové IQ. No, a pokud mu vydrží i tento poctivý přístup, tak se s ním bude muset letos jedním slovem „počítat“. Ale to konec konců platí pro všechny, pokud budou podobným způsobem plavat v té naší řece.
   Tímto motivačním moudrem bych to pro dnešek uzavřel, takže se loučím a přeji všem krásný týden, dobré zdraví, příznivé počasí a hodně radosti v tomhle někdy nepříjemně rozbouřeném a vykolejeném světě. No a co vám budu povídat, samozřejmě se nejvíc těším na ty, se kterými se osobně potkám na některém z našich tréninků.
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 12. DÍLEK
 
V zastoupení
 
   Prázdniny už se pevně usalašily ve svém přechodném panovnickém křesle a i lidem, kteří přes léto pracují, mohl uplynulý týden s dvojicí svátků aspoň malé prázdniny připomínat. Jestli tedy hledáte čtení na prázdninovou dovolenou, třeba by právě „Staršácké puzzle“ mohly být tím pravým, co vás dobře naladí, i když vás přitom možná přímořské sluníčko opeče maličko víc, než by vám bylo milé. A tak tedy vítejte u jejich 12. vydání – „V zastoupení“.
   Ano, skutečně jsem se nestihl minulý týden zúčastnit ani jednoho tréninku, neb jsem si se svými nejbližšími užíval dovolenku na zotavenku, a taky proto, abych se po sobotě mohl pyšnit novým titulem – TCHÁN! Předávám proto na chvíli redakční klávesnici Dómovi, který vás seznámí s průběhem prvních prázdninových tréninků:
   „Začátek července je typický pro dovolené u moře, babiček apod., ale to neplatí pro kutnohorské Sršně, kdy zájemci dobrovolně zlepšují svoje dovednosti s hokejkou, a to zejména ty střelecké. Pro kluky byla vymyšlená i soutěž o hokejku Bauer Supreme 3S, která nejednoho mladého Sršně motivovala. Začátky našich tréninků byly víceméně podobné - vždy nějaká rozcvička, pak chvilka běhání podle vzoru velkých hvězd jako je Sidney Crosby nebo McDavid. Poté následovala pravidelně půl hodina střelby, kdy byli hráči vystavování různým stěžujícím podmínkám a museli se například trefit jen do určité části, jelikož jinde místo nebylo - třeba tzv. pod bidlo. Ke konci tréninku byly vždy na programu bodovací soutěže, kdy se buď střílelo na přesnost, nebo na vzdálenost. Zakončení bylo v podobě miniturnaje, kdy každý hráč střílel z brány do brány. Výjimečně bych nevyzdvihnul žádného jednotlivce, ale všechny co dorazili, jelikož všichni makali na 100%. Prozatím v bodování o hokejku vévodí Dominik, který je následován Tomášem a Honzou. Jinak bych chtěl ještě poděkovat Pavlu Švejdovi, který za mě vedl čtvrteční trénink a děti tak měly možnost si zatrénovat s někým jiným, který při střelbě kouká a upozorní je zase na jiné věci“.
   Jak tedy vidíte, naše letní příprava se aktuálně převtělila do tzv. individuálů a Dóma je zatím velmi spokojený. Já už se tento týden taky připojím, takže pokud si chcete zatrénovat, něco se naučit, či posunout své dovednosti? Budeme na zimáku pro vás. No a uvidíme, jestli nám počasí dovolí jít potom i na plavečák.
   Jinak jsem vás zde minule zpravil o zápasovém výhledu začátku sezóny, který jsem již zpracoval do tradičního „Jízdního řádu“. Ten má ale někdy variabilitu svého drážního jmenovce, a tak jak bude vše krystalizovat, bude doplňován a aktualizován.
   Vzhledem k tomu, že už nás jen tři neděle dělí od pondělí 2.srpna, kdy poprvé vyrazíme na vyžehlenou ledovou plochu, tak ještě připomenu několik základních administrativních povinností: do čtvrtka 15.7. doplatit celou částku za soustředění a vykonat včas lékařskou prohlídku u sportovního doktora se zátěžovou zkouškou EKG.
   Přeji vám všem i nadále hlavně pevné zdraví a krásné letní dny a těším se s vámi opět co nejdříve na shledanou na těchto webových stránkách, ale především na našich trénincích.
 
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 11. DÍLEK
 
Na samém prahu letních prázdnin
 
   Ano, prázdniny začaly a léto je před námi! S posledním zvoněním odzvonilo úkolům, rannímu chaosu a vlastně celé té logistice spojené se školou a běžným každodenním životem. Vyprázdnily se školní lavice a leckde i pracovní židle a většina z nás se rozutekla do světa. Na dovolené, k moři, do hor, k babičkám, tetičkám, do campů, nebo na tábory. Začíná čas koupání, cestování, ranního přispávání, večerního ponocování, rekreačního sportování, koncertů, jahod, třešní a borůvek. Budou krásné západy slunce, perseidy, teplé noci a já budu doufám šťastný a optimistický, jak jen může člověk optimistický být, protože miluju teplo a světlo. A snažím si ho udělat i co nejvíc ve svém srdci a stejně tak i v jedenáctém dílku „Staršáckých puzzlí“. Ať už jste tedy kdekoliv roztroušení – srdečně vítejte.
   Než se ale dostaneme k několika glosám z uplynulého týdne, rád bych nejprve otevřel informační okénko a uceleně sepsal a doplnil k již známým věcem i několik důležitých novinek:
  • Momentálně probíhají již několikrát zmíněné Dómovi individuály. Cena pro vítěze je nová hokejka a pro všechny – zlepšení dovedností, setkání s kamarády a možnost si společně zahrát a zasportovat. Počítám, že po své dovolené a svatbě syna se taky připojím, a tudíž dalším bonusem bude i plavečák po tréninku.
  • Pomalu začněte vyhánět pavouky z tašek, hokejky vytáhněte ze záhonů s rajčaty a vyzkoušenou a překontrolovanou výstroj si můžete začít stěhovat do kabiny, abychom 2. srpna mohli zauzlovat brusle, vrazit dlaně do rukavic, uchopit hokejku a vyrazit na led.
  • Tréninky budou počínaje tímto datem, ale i po celou další sezónu v těchto termínech:                                                                                  pondělí 16.30 – 17.30, středa 16.45 – 17.45, pátek 15.00 – 16.30.                                                                                                    V pondělí a ve středu bude po tréninku na ledě ještě tradiční tělocvična a gólmani budou mít svůj vlastní trénink vždy ve středu 18.00 – 19.00. K tomu počítejte, že v srpnu přibyde ještě nějaký led navíc na přáteláky, případně dopolední tréninky.
  • V termínu 15.8. – 22.8. jsme na soustředění v Kácově s dopoledními tréninky v Kutné Hoře. Účast máme 100%, což mi samozřejmě dělá radost, stejně jako, že má většina již kompletně uhrazené veškeré platby. No, a těm několika zpozdilcům připomínám, že záloha 2.000,-  měla být uhrazena do 15.6. a celá částka pak do 15.7.2021!
  • Jak již jste byli informování povinnou součástí nástupu na soustředění, je i splnění protiepidemických opatření. Více informací najdete v odkaze pod tabulkou „Testování před soustředěním“ a já jen požádám zájemce o PCR testy zajištěné našim oddílem, aby si zkontrolovali, že jsou správně uvedení v přiloženém seznamu, případně se ještě přihlásili.
  • Jinak během srpna a před začátkem mistrovské soutěže se zúčastníme několika turnajů a sehrajeme i tradiční přátelské zápasy. Mám ještě pár věcí předjednaných, nicméně alespoň krátký přehled akcí, které jsou již definitivně domluveny a potvrzeny:                                sobota 21.8.    10.00 – 11.45  Sršni – Ledeč nad Sázavou (přátelský zápas)                                                                                         neděle 22.8.    turnaj Turnov (nominovaní hráči pojedou autobusem přímo ze soustředění)                                                                 neděle 29.8.    turnaj Ledeč nad Sázavou                                                                                                                                              neděle 5.9.      turnaj Světlá nad Sázavou
   To je asi v kostce prozatímní výhled, který se bude v průběhu následujících dní samozřejmě doplňovat a upřesňovat. A teď již jen letmé ohlédnutí za posledním týdnem, který byl vesměs hrací. V pondělí sehrála losem sestavená družstva tréninkový turnaj. Úvodní zápasy v základní skupině měly výborné tempo, nasazení a družstva se tahala o výsledek jako skautský oddíl provazem. S přechodem do play—off fáze se začalo malinko taktizovat, hrát na jistotu a tempo a hra občas drhla. V průběhu času a především se vstřelením prvních gólů, angažovanost hráčů rostla, až nakonec ve finálových zápasech turnaj pěkně vygradoval. Vítězem se stalo „šedivé“ družstvo ve složení: Honza, Tomíto, Adam, Petr, Roman, Anička a Michal. Se závěrečným ceremoniálem došlo i na vyhlášení bednařů soutěží provázejících jarní přípravu. Konečné výsledky „Sportovní všestrannosti“ najdete v sekci výkonnostní testy a „Herní všestrannosti“ na tomto odkaze. A ti nejúspěšnější jsou na přiloženém obrázku (zleva Honza, Pepa, Adam, Štěpán a Jenda)
 
 
   Za sebe dodávám, že si vážím každého vašeho výkonu a oceňuji každé zlepšení, nicméně v početné konkurenci a plejádě kvalitních výkonů si podobné umístění zaslouží nejen cenu, ale i titul „Borec týden“. Tihle kluci nejen poctivě makali a nevypustili ani jeden z 29 letošních výkonnostních testů, ale zároveň investovali i svůj čas (tím že chodili dřív na tréninky a pilovali tam dovednosti při obíracím hokeji), umění, píli, talent a srdce, aby byli „co nejlepší“. A to si prostě „Borce“ zaslouží.
   No, a protože se nám do téhle partičky propracovala i dvě jména, dříve ne tak vysoko vídaná, tak „Limiťákem“ se stávají: Štěpán L. a Adam. Oba kluci na sobě letos příkladně zapracovali, přidali v hráčském sebevědomí a do toho bylo především cítit, že se hokejem a tréninky náramně baví.
   Přeji vám všem, abyste to vnímali a cítili obdobně, a k tomu i nadále hlavně pevné zdraví a krásné, teď už plnohodnotně prázdninové dny. Těm, co bohužel nebyli v minulých dnech uchráněni osobnímu prožitku, že přírodní síly nás mohou lusknutím svého pomyslného prstu natotata zničit, přeji hodně síly a co nejrychlejší návrat do aspoň relativního bezpečí. A přestože se již teď těším na shledanou na některém z tréninků, či u nového čísla Staršáclých puzzlí, raději avizuji, že to nejspíš nenastane tento týden, kdy budu mít jiný důležitý program a „rotačky spustím“ s menším zpožděním. 
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 10. DÍLEK
 
Čas letí jako bláznivý
 
   a někdy mám pocit, jako kdyby byl den ode dne stále trénovanější, zkušenější a v lepší formě podobně jako mladí starší Sršni, takže v každém novém dnešku dokáže překonat svůj vlastní včerejší rychlostní rekord. Sice se ho občas snažím přemlouvat, ať alespoň na chvíli zpomalí, odfrkne si a dá si něco dobrého (ano, dokonce jsem ochoten se s ním rozdělit o svou porci!), jenže - znáte to - čas je jako z divokých vajec, neposedí, nezklidní se, a přestože se tváří, jako že poslouchá, ve skutečnosti nevnímá a nepokojně pádí kupředu. Člověk by si myslel, že ve svém věku už bude mít dostatek rozumu, ale kdepak! A tak nám nezbývá, než se smířit, že je zde konec dalšího školního roku, jarní přípravy, ale taky již desátý, jubilejní dílek našich Staršáckých puzzlí. Srdečně vítejte.
   Ano, je to skutečně tak. V pátek jsme absolvovali poslední výkonnostní test letošní jarní přípravy a uzavřeli soutěž „Herních dovedností“. Nicméně hráčský rozvoj je nikdy nekončící proces, a proto plynule pokračujeme dál letní přípravou. V pondělí si zahrajeme tradiční týmový turnaj s vyhlášením všech soutěží jarní přípravy a ve středu si dáme poslední – celoherní trénink. Jak jste již ale byli informování, v červenci pokračujeme Dómovými dovednostními individuály. Letos ovšem, kromě snahy vylepšit vaše dovednosti a umožnit vám během prázdnin si zahrát kolektivní sporty, budou mít i soutěžně motivační charakter - body budete získávat už za účast na tréninku, poté za aktivitu a taky úspěch v soutěžích. Vítěz získá od Dominika úplně novou hokejku, kterou vyhrál na mezinárodním turnaji s Karlovkou a rozhodl se jí věnovat jako hlavní cenu.
  
 
   Setkávat se budeme jako vloni třikrát týdně v dopoledních hodinách (10.00 – 11.30) s tím, že konkrétní dny budou podle našich možností vždy oznámeny během víkendu. Začínáme ve čtvrtek 1.7. a já ještě dodám, že v případě příznivého počasí a mé účasti na individuálu, budou moc případní zájemci po jeho skončení opět na plavečák. Jako malé zvadlo - krátký sestřih z našich dosavadních návštěv.
 
 
   Jinak tréninky posledního týdne jsme si chtěli mimo plavečáku zpestřit ještě zápasy s týmy sousedních kategorií. Ve středu si proto zahrálo naše béčko s mladšími žáky. Stručné resumé: Zápas dopadl o dost líp, než jsem čekal. Výsledek není vůbec důležitý, i když výhra vždycky potěší, ale především herní projev byl podle mého gusta. Hodně pohybu, aktivní napadání, slušná spolupráce. Nicméně šlo o zápas s mladšími hráči, a tudíž bych nic nepřeceňoval a naopak vysekl pochvalu mlžákům, že se ničeho nezalekli a hráli a bojovali, co to jen šlo. Bohužel to samé nemohu říct o pátečním soupeři našeho áčka, kterým měl být tým dorostu. Pro nedostatečný zájem se totiž utkání nekonalo. No nic, my jsme si na konci tréninku i tak zahráli a do sestavy začlenili i Matěje (jediný dorostenec, který nakonec dorazil a podle vlastních slov si to i patřičně užil) a Dómu. Za mě 30 minut vyrovnané super hry a za parádní výkon, nasazení, živost a herní chtivost - uznání naprosto všem. A k tomu Lipákovi s Tomášem ještě navíc titul „Borec týdne“. Ano právě tihle kluci totiž na svých postech sváděli, s výrazně staršími soupeři, výborné souboje, kterým nescházela důraznost a dravost. Někdo možná řekne, asi to nehráli úplně naplno, já ale, že ano, a že se sílou protivníka rostou výkony. Takže, když jsem viděl Tomáše, jak aktivně napadá Matěje z dorostu, kterému byl sotva po bránici a Lipáka, že běžecky stíhá Dómu, který lítal jak Leo-expres, tak jsem nebyl spokojený, ale naplněný zdravou pýchou, že takové kluky můžu trénovat.
 
 
   To se pochopitelně vztahuje i na ostatní Sršně, a tudíž i na „Limiťáky týdne“ Šimona K. s Dominikem. Po prapodivném epidemickém "bezčasí" se ani oni bohužel nevyhnuli slabšímu rozjezdu, nicméně jejich výkonnost se pozvolna lepšila, s ní se dostavovaly i lepší výsledky, zdravé sebevědomí a především ochota vydat ze sebe maximum. Jakoby Dominik spustil doslova dominový efekt výborných výkonů. No, a když položím na jednu misku vah výkon z úvodního klikovacího testu, kdy to poměrně brzy a bez známek výrazného vyčerpání ukončili a na tu druhou naopak shybový test ze středy – jsem v úplně jiné dimenzi. Nejenže ve středu získali oba plný počet dvaceti bodů a Šimon byl dokonce absolutně nejlepší, ale především šli oba na dřeň, až se jím ruce na hrazdě klepaly a tváře zbarvily jak "Rudá záře nad Kladnem"… Trénovat jenom proto, abych trénoval je málo. Trénuji přeci proto, abych se zlepšoval! A to se těmhle klukům sakra podařilo.
 
 
   Pánové, zpětné díky za parádní týden, výborné výkony a příjemnou atmošku. Nemůžu si pomoct, ale bavíte mě čím dál víc a jen doufám, že váš přístup se nezmění a nabytá dobrá forma vás během léta neopustí.
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 9. DÍLEK
 
Přichází sem slunce
 
   a já říkám, že je to dobře. Miláčku, byla to dlouhá, studená, osamělá zima, ale úsměvy se pomalu vrací do tváří. Přichází sem slunce a já říkám, že je to dobře… zpívali kdysi Beatles ve své písní „Here comes the sun“. A já taky říkám, že je to dobře, protože období kolem letního slunovratu, které právě zítra začíná, je v roce asi moje nejoblíbenější. Mám prostě rád, teplo a dlouho světlo, díky čemuž mám i dostatek času nalít si sklenku červeného a složit z jednotlivostí posledního týdne již devátý dílek našich Staršáckých puzzlí. Srdečně vítejte.
   S ohledem na skutečnost, že nejdůležitější zprávy musí být hned v úvodu (k závěru se pročte zřejmě jen málokdo) přináším ucelené info k vaším dotazům ohledně soustředění a testování. Takže. Podle stávajících opatření musí účastníci před nástupem splnit jednu z těchto podmínek:
  • předložit certifikát o očkování (minimálně 22 dnů po první dávce)
  • PCR test starý max. 7 dní od data nástupu
  • potvrzení o prodělané nemoci COVID – platí max. 180 dnů
  • antigenní test starý max. 3 dny od data nástupu s přetestováním 7. den
  • samotest provedený na místě s přetestování 7. den
   Vzhledem k tomu, že nikdo z nás nedokáže predikovat situaci a opatření, která budou v platnosti začátkem srpna, preferujeme otestování PCR testy. Zde je ovšem situace na Kutnohorsku komplikovaná již plnou obsazeností vhodných termínů. Abyste tedy nebyli nuceni shánět volné místo ve vzdálenějších destinacích, podařilo se vedoucímu soustředění Martinovi domluvit otestování dětí a dospělých před soustředěním v laboratoři CITYLAB na zimáku. Prosím tedy ty, jež mají o tuto variantu otestování zájem, aby mi to neprodleně potvrdili!!! Jinak momentálně máme v naší kategorii přihlášených 23 dětí, což je samozřejmě číslo, které mi dělá velkou radost.
   Teď již ale k tréninkům z minulého týdne. Sluníčko sice zvedalo teploty k tropickým hodnotám, ale v prostorách zimáku vládlo příjemné sportovní klima, skvělá nálada, dobrá práce hráčů a spokojenost trenérů. Takže za mě super. Kluci jezdili jak pily, něco si zopakovali, něco nového vyzkoušeli i naučili. Kondiční testy byly po fyzické stránce tentokrát poměrně náročné (především „obratnostní dráha“ a „ruský twist“), přesto je kluci zvládli velmi dobře a s kvalitou provedení, snahou i dosaženými výkony jsem byl vesměs hodně spokojen.
   V pátek jsme se pak rozdělili na dvě party, které se v půlce tréninku prostřídaly. První pod vedením Petra a Víti honila hokejky, puky a míčky po ploše zimáku a druhá se mnou zlepšovala odrazovou sílu a agility na hřišti pro plážový volejbal. Do herního pohybu jsme včleňovali změny směrů, náhlá zpomalování, zrychlování, zastavení, starty, změny těžiště, postojů, obraty, otočky… až létal písek vzduchem. Někteří toho měli viditelně plné brýle, zátěž x odpočinek 1:1, a to celých 45 minut v písku. Za mě ale výborný trénink, za který jsme se po jeho skončení odměnili koupačkou na plavečáku. Kluci využili snad vše, co areál nabízí od divoké řeky, přes tobogán a velkou skluzavku až po přehlídku skoků do vody. K vidění byly nejrůznější druhy šipek, lomeňáků, salt, výkrutů a placáků až po něco skutečně echt z Matyho kuchyně – šipka po zádech. Podle rozesmátých tváří snad slušná zábava a odměna pro všechny. Kdo chce, může se podívat na pár mobilních momentek, případně v pátek opět na stejném místě a ve stejný čas.
 
 
   Udělit v té plejádě zajímavých a kvalitních výkonů „Borce týdne“ nebylo tentokrát vůbec jednoduché, a tak jsem nakonec zvolil zcela pragmatické řešení. Nejlepší dosažený výsledek ze všech testů podle jednotlivých pořadí (model praktikovaný i na soustředění). No a tento klíč udělal „Borce“ z Honzy, ač ani v jednom z testů nebyl absolutně ten nejlepší. Nicméně vždy patřil do TOP špičky a tím vlastně potvrdil svou mimořádnou sportovní všestrannost. Co k tomu a k Honzovi říct a neopakovat se? Svou zvučnou pověst hráče, co nic neošidí a naopak si přidává, jemuž je hokej výzvou, láskou i cílevědomou motivací si vypracoval poctivým přístupem a talentem, který lze obdivovat, nebo závidět. Třetí možnost není a já určitě volím tu první.
 
 
   Oproti tomu o „Limiťákovi“ jsem měl poměrně jasno už ve středu, když jsem pozoroval Kevina, jak ideální mechanikou pohybu celého těla házel medicinbalem (spodem, vrchem, přes ruku, pozadu i v leže) dál, než kluci s dvojnásobnými bicáky. Matouš je pro mě takovým dvojitým „Limiťákem“. Historickým i sezónním. Historicky patřil dlouhá léta k hráčům našeho „B“ týmu, ale s běžícími roky, s usilovnou snahou a stále novými pokroky se propracoval do „áčka“. Ovšem polovičatý přístup k distančním tréninkům během covidové pauzy ho zase vrátil zpět a především na výkonech z kraje letošní přípravy byl znát výkonnostní propad. Nicméně jeho kondice se pozvolna lepšila s jeho přístupem a momentálně patří k ozdobě svého ročníku. Matouš má samozřejmě všechno stále před sebou, stejně jako další vnější vlivy, které neovlivní, ale může ovlivnit svůj přístup k nim. Věřme, že se poučil, protože momentálně uchopil hokejku naprosto správně.
 
 
   To by mohlo být pro dnešek zdánlivě všechno, ale nedá mi to a neodpustím si ještě krátký epilog. Pro mě je mládežnický hokej tak trochu „život na nečisto“, kde můžou hráči spoustu věcí zažít a prožít, naučit se pracovitosti, vůli, poctivosti, fungovat v kolektivu, spolupracovat, zvládat krizové situace, snášet křivdy, přijímat porážky, radovat se z vítězství - ale kde oproti životu můžou maximálně prohrát jen sportovní zápas. Vždy jsem se snažil vést hráče k férovému, odvážnému, pracovitému a sebevědomému projevu, a proto mě velmi potěšila zdánlivě banální příhoda po pátečním obíracím hokeji. Dával jsem dohromady hokejbaláky, ale jeden mi pořád chyběl. Nebylo ale potřeba žádného dlouhého hledání a pátrání, protože Lipák okamžitě vystoupil a omluvil se, že míček někam odpálil a nemůže ho najít. Zdánlivě triviální řešení, ale mohl bych vyprávět, kolikrát jsem v podobných situacích zažit snahu problém přikrýt rouškou kolektivní viny za nezúčastněné pohledy do země s pro mě nepřijatelným přístupem – ono to nějak vyhnije…
   Děkuji, že jste tu a právě takoví jací jste, a proto se na vás opět těším i příště.
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 8. DÍLEK
 
Sršni na vodě podruhé a určitě ne naposledy
 
 
   Vypadá to, že s mrazy jsme se pro letošní jaro už konečně rozžehnali, a na řadu se tak dostávají rovnou letní přeháňky a bouřky. Města, silnice i vlaky se znovu zaplnily lidmi, kteří nejenže opět chodí do práce, do hospod, do divadel a za sportem, ale dokonce si o překot plánují své dovolené u moře, anebo vyrážejí na vodu jako Sršni. Snažíme se zkrátka dohnat aspoň část toho, co jsme byli donuceni zmeškat, a v tom návalu "šeříkové radosti z osvobození" vytěsňujeme to, co se už dohnat nedá. I nadále ovšem existují pevné body, které kdyby býval měl svého času k dispozici Archimédes, jistě by naplnil svou hrozbu a pohnul by Zemí. Zdejším pevným bodem například je, že v pondělí pravidelně zacvakneme nový dílek do „Staršáckých puzzlů“ a dozvíme, co nového se odehrálo v naší kategorii. Srdečně tedy vítejte již poosmé.
   Především za sebou máme další tři výživné tréninkové bloky plné dovedností, fyzické a obratnostní přípravy, her, legrace a občas i zvýšeného hlasu, pokud bylo zrovna potřeba. Moc jsem byl spokojený, opravdu moc a svoje pocity po trénincích, bych klidně přirovnal k euforii a štěstí z toho jak se kluci snažili a zlepšovali... To je prostě nejvíc. Skladba jednotlivých stanovišť a cvičení byla vždy organizovaná s cílem neustálé svěžesti hráčů do tréninku a tím i větší schopnosti zvládat nové věci.
   Na úvod, vlastně před oficiálním začátkem tréninku si na zahřátí hrajeme obírací hokej, v jehož rámci se kluci učí a zdokonalují různé typy kliček. Tento týden to byla forhendová stahovačka s obratem. Na rozhýbání občas zapojíme i fotbálek s basketem a pak už kluci pracují v malých skupinkách na jednotlivých stanovištích. Na střelnici tradičně vystřílí stovky puků v různých situacích, z různých poloh a různým způsobem. Na ploše při obligátních stickhandlingových cvičeních rozchodí ruce. Na herním stanovišti při soubojích na malém prostoru postupně zrychlují reakce, herní myšlení a rozhodování. No a na kondičním a obratnostním stanovišti si většinou slušně máknou, ale především vykonají kondiční test. Po tomhle kolečku si občas ještě dáme běžeckou štafetu, nebo silově obratnostní mantinely. No a na úplný závěr si vždycky zahrajeme na celé, protože prosazuji učení hokeje hokejem. Samozřejmě by bylo krátkodeché se domnívat, že tohle může zvládnout ukočírovat jeden člověk, a tak bych rád dnes poděkoval všem svým trenérským kolegům a asistentům. Jsem moc rád, že mohu dělat s lidmi, které znám, které práce s dětmi baví, tryská z nich zápal a radost a tenhle zápal umí i přenést na hráče. Dík chlapi!!!
   Pokud už jsem zmínil kondiční testy, tak ještě prozradím, že pondělní „Beep test“ se díky vzájemnému soupeření proměnil doslova ve výkonnostní řež, ze které vyšli téměř všichni s velkým zlepšení a absolutně nejlépe Pepa. A vzhledem k tomu, že tento test považuji za královskou disciplínu na indikaci aerobních možností organizmu, ale taky vůli jednotlivých borců, je pro mě Pepa jasným „Borcem týdne“. Atletismus je totiž základ moderního hokeje a on má mimořádný atletický základ, díky čemuž patří k progresivním a viditelným tahounům tohoto mančaftu.
 
 
   Na jedné lodi i v jednom útoku s ním hraje a maká Tomáš a tento tandem by mohl mít po kratší odmlce opět svůj synergický efekt. Tomáš je totiž zatím při hře a v soubojích jako vyměněný a po období, kdy působil nevýrazně a jakoby si nevěřil a bál se hrát, má najednou neskutečný drajv. Tenhle „Limiťák“ má v sobě momentálně správnou hokejovou drzost, jde naplno do soubojů jeden na jednoho a je na něm vidět velká sebedůvěra. Hlavně takhle vydržet!!!
 
 
   No, a když už jsem zmínil loď, musím taky napsat pár řádků k naší sobotní akci „Sršni na vodě podruhé“. Za sebe musím říct, že jsem moc rád, jak se tato akce povedla a děkuji za každou vaši pozitivní reakcí a spokojenost. Ale co tady budu vyprávět, když náladu naší vodácké „road movie“ budou asi nejlépe ilustrovat vaše fotky, z kterých jsem vytvořil společné album a Oldovo video. Škoda jen že kamera byla umístěná na mé přídi a Olda (je to takový kamarád do deště!) tentokrát škodolibě nepodkreslil video příjemnou hudbou, nýbrž ponechal původní zvukovou stopu. Díky této manifestaci trenérova slabšího ducha sice propadám lehké trudnomyslnosti, tak alespoň, že byla kamera vypnutá ve chvíli, když jsme chtěli vyplout od břehu po „občerstvovačce“, jenže k našemu překvapení jsme po několika úderných tempech stáli stále na místě. A možná bychom tam pádlovali ještě teď, kdyby se za námi najednou neozvalo: „Chlapi, nemáte odvázanou loď….“ Ale ruku na srdce, nebyla by trochu nuda, kdyby nám všechny naše původní záměry beze zbytku vycházely?
 
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 7. DÍLEK
 
Když to miluješ, není co řešit
 
   Zatímco v posledních letech bylo jaro poněkud upozaděné a dlouhá mírná zima se po pár dnech rychle proměnila v žhnoucí předlétí, letos jsme si postupně se rozvíjející (pravda, trochu mokré a chladné) jaro mohli celkem dlouho užívat. Zdá se ovšem, že situace kolem nás se ve všech směrech přece jen trochu zlepšuje a po době, která přinutila lidi na celém světě k dramatické změně života a životního stylu, se opět vrací k normálu. A tak si po dlouhodobých omezeních všeho a všech, můžeme zase konečně dovolit věci dříve samozřejmé, ovšem nyní jakoby přicházející z Nového světa. Mám ale občas zvláštní nutkání štípnout se, jestli se mi to náhodou všechno jen nezdá, či naopak nebyl sen to před tím. Nevím a nechci to raději zakřiknout, ale sen rozhodně nebude první červnové vydání „Staršáckých puzzlů“ s jejich 7. dílkem „Když to miluješ, není co řešit“, u kterého všechny milé návštěvníky srdečně vítám.
   Než se ale po týdnu opět podíváme, co nového se odehrálo v naší kategorii, ještě se vrátím a doplním „Informační kaleidoskop“ z minula. Takže. Pokud při placení soustředění chcete využít návratku z loňských příspěvků, prosím, abyste mě o tom při odevzdávání přihlášky vždy konkrétně informovali!
   No a teď již tedy do naší kabiny, nebo spíš skupiny, kde mohutně rezonovalo právě skončené MS a komenty k výkonům našeho týmu. Je zajímavé, že většina z nich byla hodně, leč oprávněně, kritických, přesto všichni tipovali výhru nad Finy. Opět se tedy potvrdilo, co je všeobecně známo a vyzkoušeno, že srdci a emoci rozumem neporučíš. Nu, do podrobnějších analýz se pouštět nebudu, protože na to jsou pomazanější hlavy a jen vyhlásím výsledky naší „Tipovačky“. Vítězem se stává Adam, stříbrný věnec si nasadil Dominik a Filip a na bronzovém stupínku se porovnali Jenda, Štěpka a Pepa. Gratuluji.
   Dalším zajímavým tématem tréninkových mezičasů se staly diskuse k akci „Sršni na vodě podruhé“. K mému překvapení ale většina ani tolik neřešila počasí (což mě po minulé zkušenosti překvapuje), ale složení jednotlivých posádek, protože jak bylo kýmsi řečeno: „Jet s rodičem v jedné lodi není COOL!“ Z tohoto pohledu zatím vzbuzuje největší očekávání, a je proto i častým terčem našich vtípků, kapitánský šíf – Honza, Tomíto, Kevin. Nechme se tedy překvapit, jak to všechno dopadne. No a za týden touhle dobou se snad dozvíte i vy, jestli naše zážitky a vzpomínky jsou malebné a syté jako ty Jana Nerudy na jeho malostranské mládí. 
   Jinak první červnový tréninkový týden jsem si já osobně hodně užil. A přestože i ten největší andílek má pod čepicí schované čertovské rohy, bylo mi radostí a trenérským potěšením pozorovat, jak se kluci zlepšují a jak s každým dalším provedením se u nich zvětšuje jistota provedení a kreativita řešení. Je prostě vidět, že příprava je již delší dobu v plném proudu. Provází ji sice spousta dřiny a dovednostního drilu, ale i her a herních cvičení, kde musí hráči vložit svou vlastní invenci, nápad, své vlastní rozhodování a řešení situací. Hokej je totiž nejrychlejším kolektivním sportem na světě a právě rychlost rozhodování v ní hraje důležitou roli.
   A pokud jsem mluvil o viditelném progresu, tak jedním z jeho nepřehlédnutelných představitelů je Štěpán L., zvaný „Lipák“. A to nejen díky své postavě, ale především úžasnému kusu cesty, který za poslední dobu ušel. Výkonnostně a herně vystřelil někam, kam se nikomu před pár roky, kdy chtěl s hokejem skončit, ani nezdálo. Stále ho přirozeně čeká ještě dlouhá cesta, ale snaží se, maká na sobě a jeho práce přináší zasloužené ovoce: dvě první místa v minulém týdnu ve výkonnostních testech, herní sebevědomí a dominance, která z něj dělá obranný pilíř sršní skvadry, a taky samozřejmě „Borce týdne“
 
 
   Většinou považuji nečekané vykolejení z pevně daných linií zvyku a rutiny samo o sobě za přínosné a nejinak tomu bylo i na konci pátečního tréninku. Závěrečné uvolňovací a kompenzační cviky i s rozlučkovým pokřikem si totiž sám od sebe vzal na povel „Limiťák týdne“ Matěj a díky správné formě drzosti a sebevědomí to ukočíroval velmi slušně. My se v tomto období snažíme u kluků vytvářet návyk k nasazení, pracovitosti a odhodlání ke zlepšování sama sebe, ale i vytvořit správný tým a v něm lídry a vůdce, kteří se nebudou bát k ostatním promluvit a strhnout je. No a tohle nebyla vůbec špatná forma.
 
 
   Přeji vám všem i nadále hlavně pevné zdraví a pěkně prožité červnové dlouhé dny. A samozřejmě se budu moc těšit na naše další setkání na trénincích, na vodě, nebo nejpozději za týden na těchto stránkách.
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 6. DÍLEK
 
Informační kaleidoskop
 
   S energetickým drinkem v jedné ruce a kafem ve druhé (aby toho kofeinu náhodou nepochybělo a já měl na dnešní skládačku dost energie) vás vítám již u 6. dílku Staršáckých puzzlů, který po kratší době opět obsahuje několik důležitých informací.
  • Snad proto, že na našich stránkách viselo poměrně dlouho zvadlo na vodáckou akcičku našeho týmu, přihlásilo se neuvěřitelných 80 účastníků. Všechny lodě, pádla, barely a vesty jsou objednány a vás bych jen požádal, abyste si na odkaze „Sršni na vodě podruhé“ každý zkontroloval správnost svých požadavků. Přeci jenom v těchto počtech je snadné udělat chybu, obzvláště pokud jste vyžitý trenér, jehož organizační schopnosti občas selhávají. NKÚ by mohlo sáhodlouze vyprávět. Jinak sraz bude 12.6. v 10.00 v Českém Šternberku na parkovišti, kde necháme auta, dojdeme si pro lodě a …
  • Před pár dny jsem dostal rozpis svých směn na měsíc červen a s hrůzou jsem zjistil, že je tak napěchovaný, že v kombinaci s přípravami na synovu svatbu již nemám žádné vhodné volno na rozlučku. Mrzí mě to, ale vzhledem k tomu, že na vodu jede téměř celý loňský tým, tak věřím, že při soulodění bude dost času pohovořit o všem možném i nemožném a při hlavní občerstvovací přestávce i provést rozlučkové oficiality. Alespoň to malinko vykolejíme ze zaběhlých kolejí.
  • Abychom navázali na dobré zkušenosti z loňska a předloňska, tak letošní soustředění opět proběhne v areálu Sporthotelu Kácov v termínu 15.8. – 22.8. Jak již jste ale byli informování, využijeme tentokrát k přípravě i ledovou plochu v Kutné Hoře, kam budeme dojíždět autobusem. Na odkaze „Soustředění 2021“ najdete oficiální info s přihláškou, kterou prosím vyplňte a co nejdřív odevzdejte. Na uhrazení zálohy moc času bohužel není, ale zase můžete využít návratek z loňských příspěvků. Ještě připomínám, že dle momentálně platných nařízení bude potřeba, aby měl každý účastník soustředění PCR test, na který by měl mít ovšem nárok zdarma. Raději ještě zopakuji, že kdo nepojede na soustředění, nebude mít i právě z epidemiologických důvodů, v době jeho konání povolený přístup na led a do kabiny. Ovšem já pevně věřím, že naše kategorie využije možnost být o prázdninách a v rámci soustředění na ledě a budeme mít opět 100% účast. Jinak jakékoliv další nové nebo upřesňující informace vám zde samozřejmě okamžitě sdělím.
  • Ještě bych si dovolil zavčasu upozornit, že vnitřní směrnice ČSLH č. 66 upravující dokládání zdravotní způsobilosti hráčů je stále v platnosti. Což v praxi znamená, že jste povinni doložit vykonání lékařské prohlídky u sportovního doktora se zátěžovou zkouškou EKG. Z posledních let jistě všichni víte, o co se jedná, a tak jen připomínám, včasné objednání, neb čekací lhůty jsou stále velké.
   To je k akcím budoucím asi všechno a nyní ještě krátké ohlédnutí za minulým týdnem. I v něm pokračovala příprava Staršáků na nový soutěžní ročník. Sektorový trénink opět umožňoval hráčům komplexní výuku jak hráčských dovedností a herních situací, tak i zvyšování všeobecné fyzické kondice. V té jsme se tentokrát víc zaměřili na silově a obratnostně vytrvalostní cviky a testy, a tak chlapci po některých byli splavení jak lední medvěd po závodě s pouštní krysou na její domácí půdě. Přesto, nebo právě proto, musím všechny ocenit a pochválit, jak do toho poctivě a usilovně šlapali. Takový přístup a výkony jsou pro nás všechny povzbuzením a nadějí do dalšího běhu sezóny.
   Do té se již naplno zapojila i nová tvář v sršní partě - Filip, který až doposud hrál v Čáslavi. Ta ovšem letos údajně nepřihlašuje kategorii starších žáků, a tak to tedy zkouší u nás. Je na něm vidět, že má do tréninků chuť, snaží se - prostě má rád hokej jako my, takže jsme ho rádi přivítali ve svých řadách a hned ve středu oslavili i jeho svátek.
   Obdobně jako Filip, nastupoval před pár lety do již rozjetého vlaku této hokejové party i Adam, no a vidíte, dnes si ho dovolím vyhlásit „Borcem týdne“. Díky svému poctivému přístupu, snaze, herní šikovnosti ale i veselé a kamarádské povaze zapadl tehdy bez problému do sršní mozaiky a dnes se již pomalu a stále platněji zabydluje i v jejím „A“ týmu. Nicméně toto ocenění získává především za své, a nebojím se až říci, odborné postřehy a hodnocení zápasů, jak z play off extraligy, tak nynějšího MS. Jeho komenty a statistické rozbory před každou „Tipovačkou“ prozrazují hokejovou zasvěcenost a přehled, i když i v jeho případě sportovních tipů platí slova mého bývalého profesora, že statistika je jako bikiny - ukáže hodně, ale to co chceme vidět, ne.
 
 
   „Limiťák“ je ocenění, které dává příležitost konkrétně ukázat, jak lze posouvat i limity, které jsme doposud považovali za nepřekročitelné a vhodných příkladů a adeptů jsem měl po tomto týdnu opravdu dostatek. Výběr tedy nebyl jednoduchý, ale nakonec jsem se rozhodl pro Šimona. Nejenže se pravidelně zlepšuje ve výkonnostních testech a v pátek se přesunul v celkovém hodnocení již do výborných výkonů, ale i v dovednostech a střelbě dosáhl podle hodnocení Dómi výrazného pokroku, což se všechno zviditelňuje i na jeho sebevědomějším a kvalitnějším herním projevu. Samozřejmě se má pořád co učit a v čem zlepšovat, pokud ale bude takhle pokračovat dál, čas jeho většího zviditelnění ještě přijde.
 
 
   Tím definitivně zacvakávám šestý dílek do naší skládačky a přeji vám všem i nadále hlavně pevné zdraví, krásně rozkvetlé a svěže zelené jarní dny a pokud možno nejen postupný návrat k některým prvkům normálnějšího života ale i teplejšího počasí. 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 5. DÍLEK
 
Vydařený návrat
 
   Po oblačném víkendu, kdy jsem si před Decathlonem zavzpomínal na socialistické fronty na toaletní papír, se můžeme zase chvíli věnovat dění v naší kategorii. Věřím, že tohle vzpomínání bude ale mnohem příjemnější a slunce a teplo z minulých dní i trochu prosákne do 5.dílku Staršáckých puzzlů – „Vydařený návrat“.
   Ano, je to tak! Konečně jsme se dočkali a po osamocené dřině před objektivy mobilů a prvních společných trénincích na Sokoláku, jsme se po půl roce vrátili na náš zimák. Asi podobně jako se vrátily po vytrvalých jarních deštích rozlité řeky do svých koryt. K tomu se podařilo do staršáckého škuneru přisednout i Romanovi, takže se nám jelo zas o něco lépe. První jednotky plynule navázaly na již rozběhnutou venkovní přípravu a jejich hlavní náplní zůstala samozřejmě hra a herní cvičení na malém prostoru, ale i efektivnější výuka a zdokonalování hokejových dovedností díky střelnici a ploše. Snažili jsme se, aby hráči v rámci nejrůznějších soutěží a testů měli větší motivaci se snažit, ale i možnost vzájemného srovnání mezi sebou, stejně jako porovnání se svými dřívějšími výkony.
   Z tohoto pohledu je prvním „Limiťákem“ Martin, který se v každém testu dostal do TOP 3 největších zlepšení. A že to pro něj nebyla situace ledajaká a hodně o to usiloval, dokazuje i radostný výkřik „Jóóó´“ po oznámení výsledku v angličácích. V tom nadšení nebyla ani stopa nějaké pózy a emoce prýštily z hloubi upřímné duše.
 
 
   Dalším „Limiťákem“ je Matěj. Jeho rychlost, dravost, ale i šikovnost, je chutný koktejl hokejových dovedností, ovšem někdy zbytečně ředěný rozporuplným přístupem k tréninku. Tento nešvar ale prozatím hodně omezil, a proto se i hodně zlepšuje. A jak řekl Dominik při jednom závěrečném hodnocení tréninku: „Matěj se mi letos zatím opravdu hodně líbí“.
 
 
   A máme tu posledního oceněného, a to „Borce týdne“ Honzu, který předváděl tradičně technickou šikovnost při hře a fyzickou vehemenci v testech. Ovšem v našich skupinách má mnoho kvalitních soků, a pokud chce uspět jako tento týden (dvě první místa a jedno druhé), musí opravdu chtít, snažit se a jít na hranu svých možností. A právě to k němu sedělo jako ušité.
 
 
   Ovšem důležitější než všechna čísla a statistiky druhého, třetího, či desátého borce je mančaft, parta, kolektiv a atmosféra v něm! A musím opravdu s potěšením konstatovat, že kluci nejen poctivě trénují, hrají a makají, ale jsou i přátelé mimo stadion. Navzájem se podporují jak při hře, testech či soutěžích, tak ve skupině v rámci naší „Tipovačky“. Komentují a řeší právě probíhající zápasy MS, špičkují se, dokáží si udělat legraci sami ze sebe a někdy i z nás trenérů. A pokud to situace zrovna dovoluje a volně se bavíme, tak se s nimi taky velmi rádi zasmějeme. I my trenéři jsme přeci součástí jednoho týmu a jsme rádi, když nás hráči dokážou přijmout mezi sebe. Takže fakt vydařený návrat.
   Tím se loučím a vám i nám přeji ať se i v tom následujícím týdnu daří, buďte zdrávi a nenechte se otrávit prozatím špatnými výkony našich hokejistů – a pokud si chcete pohladit oko a zlepšit náladu, přijďte se mrknout, jak to brousí starší Sršni. Těším se se všemi z vás na viděnou na těchto stránkách, na sportovištích a kdoví, třeba i na vodě (pod odkazem „Sršni na vodě podruhé“ najdete základní instrukce a momentální přehled přihlášených), nebo někde jinde…
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 4. DÍLEK
 
Je to blízko
 
   Máme docela čerstvě a mohutně zalito, takže se na chvíli můžeme místo zahrádek zase věnovat dění v naší kategorii a do tvořícího se obrázku Staršáckých puzzlů za tónů písně Michala Davida „Je to blízko“ společně zacvaknou další, tentokrát již čtvrtý, dílek.
   Nových a důležitých informací mám tentokrát přehršle, a tak si dám jednou pro změnu lekci stručnosti (předpokládám, že mnozí čtenáři se jen nevěřícně uculují) a vezmu to bodově a chronologicky.
  • Ledy povolují a v pondělí 17.5. od 16.00 hod. konečně vyrukujeme ke svému premiérovému tréninku na našem zimáku. Vybavení klasika – hokejka, rukavice, sportovní obuv na přezutí na plochu, gólmani kompletní výstroj, švihadlo, pití a hlavně čestné prohlášení od rodičů, že jste byli ve škole testováni!!!
  • Připomínám, že v sobotu 12.června. se uskuteční akce „Sršni na vodě podruhé“, na kterou je potřeba se z důvodu rezervace lodí přihlásit do pátku 28.5. Zdůrazňuji, že akce je určena pro všechny Sršně, jejich rodiče, sourozence, fanoušky i přátele… a není o propocených dresech (maximálně promoklých tričkách) a vítězstvích, ale jde o přátelské setkání, pohodu a legraci.
  • Tuším, že nebude dlouho trvat a vládní nařízení nám umožní i důstojné rozloučení s loňskou sezónou. Nejsem zastáncem bezúčelného „ohledávání mrtvol“, ale vrátit se a zhodnotit těch 22 zápasů i celou mimořádnou sezónu, protože byla v mnohém poučná a přínosná, mi smysl dává. No a samozřejmě je třeba i předat sportovní ceny, ocenit nejlepší výkony a nezávazně poplkat. Rád bych proto touto cestou požádal o vaše názory a preference místa konání, protože ve hře je tradičně: bobovka s motokárami, bowling… případně něco úplně jiného. Navrhujte!
  • Klasická jarní příprava bude končit 30.6., nicméně pro velký úspěch budeme v červenci opět pokračovat dobrovolnými individuály. Takže kdo v prvním prázdninovém měsíci zůstane doma, bude mít opět možnost využít letní mezičas k zlepšení svých dovednosti s hokejkou a pukem a samozřejmě si i s kamarády zahrát rozličné varianty her.
  • !!! Nový led bude letos v Kutné Hoře již od 1.srpna !!! a tímto dnem tedy zazní pomyslný startovní výstřel „Nové doby ledové“. Samozřejmě si uvědomuji, že někteří z vás budou na táborech, dovolených, u babiček… nicméně pokud to jen bude trochu možné, pokuste se přizpůsobit svůj prázdninový program této možnosti a co nejvíce eliminovat covidový bruslařský handicap.
  • Soustředění proběhne již v avizovaném termínu 15.8.-22.8.2021 ve Sporthotelu Kácov do jehož programu bude zakomponováno i využití již zmíněné ledové plochy v Kutné Hoře. Tréninky budou probíhat vždy dopoledne, přepravovat se budeme autobusem a raději předem upozorňuji, že ledy jsou určeny pouze pro účastníky soustředění.
  • V tuto chvíli mám v hlavě ještě několik nápadů, jak vylepšit naši společnou sezónu a především už i pozvání na předsezónní turnaje, která jsem předběžně potvrdil. Nicméně s veřejnou prezentací, podobně jako vloni, zatím počkám, než budou mít věci s ohledem na covidovou situaci punc definitivy. Věřím ale, že odehrajeme opět mnoho napínavých a kvalitních utkání, ve kterých budete mít dost příležitostí ukázat, co umíte, ale i to, co se v těchto dnech učíte a v čem se zlepšujete.
  • A tímto oslím můstkem se vracíme proti proudu času k tréninkům minulého týdne, které ještě probíhaly na Sokoláku. Za mě velká spokojenost. Kluci makali bez bázně a hany, bez falešných tónů, napumpováni chutí a zápalem. Takže chválím a vkládám tři vykřičníky!!!
  • „Limiťákem“ týdne je Martin, který umí pobavit spoluhráče osobitým humorem, soupeře zaskočit neotřelým řešením herních situací, ale mě udělal radost při pondělním tréninku nejvýraznějším zlepšením v obratnostním testu. Ten pokrok od strachu z kotrmelce v přípravce a stojky o zeď v mlžácích až k dnešním přemetům je obdivuhodný a hodný takového ocenění.
  • Prvním „Borcem týdne“ je tentokrát Tomáš, který při pondělním tréninku svým mimořádným nasazením a bojovností dal jasně najevo, že by ve výkonnostní hierarchii rád zaujímal vyšší příčky. V pátek šel proto zaslouženě do první skupiny, kde navázal na svůj výborný výkon a nedělalo mu problém se prosadit. Budiž to pro něj motivace do další práce a pro ostatní příklad.
  • Mezi premianty se i zařadil a ocenění „Borec týdne“ získává současný lídr soutěže „Herních dovedností“ Pepa. Většinu svých bodů zatím získal při obíracím hokeji, kterým se zahříváme před oficiálním začátkem tréninku a zároveň tím pilujeme i dovednosti, kličky, krytí míčku a hru na malém prostoru. Pepa při těchto hrách létá po hřišti jako pohádkový Čestmír, pro kterého je tou jedinou a správnou kouzelnou kytkou vybojovaný míček/puk. A přestože je to je sakra dobrý hráč a sestřelí většinou nejvíc kuželů - zůstává absolutně skromný a kamarádský kluk.
 
   Tak a to je pro dnešek už asi „švédsko“. Dle dobré rady Winstona Churchila, který prohlásil: „Řečník má vyčerpat téma, nikoliv posluchače", se s vámi loučím a přeji vydařený týden s dostatkem dobrých zpráv na vykompenzování těch horších, tedy přesně obráceně, než je tomu v běžných médiích. Těším se na setkání s hráči na zimáku a s vámi všemi na viděnou na těchto stránkách a kdoví, třeba i jinde.
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 3. DÍLEK
 
Sršni na vodě podruhé
 
   Zatím jsme si pořádného jara kvůli různým lockdownům i vytrvalosti letošní zimy moc neužili. Snad se tedy situace v nejbližších dnech promění, když tu máme ten láskyčas a počasí už konečně začíná víc připomínat máj než apríl. Nicméně ať už bude v následujících chvílích zrovna svítit sluníčko, nebo pršet, doprovod vám můžou klidně udělat „Staršácké puzzle“, do kterých společně zacvakneme již třetí dílek – „Sršni na vodě podruhé“
   Ano, je to tak. Rok se s rokem sešel a my se pokusíme znovu vstoupit (někdo i spadnout) suchou nohou do stejné vody. Stalo se totiž tradicí, že v rámci jarní přípravy pořádá naše kategorie vždy nějakou tu teambuildingovou akci společně s rodiči, sourozenci a přáteli. Tentokrát tedy vyrazíme opět na Sázavu, ovšem pojedeme malinko kratší, ale romantičtější úsek z Českého Šternberka do Ledečka. Pokračovat tedy budeme tam, kde jsme před rokem skončili a datum akce je stanoveno na sobotu 12.6.2021. Logistický model zůstane přibližně stejný: auty individuálně do Šternberka, na lodích do Ledečka a zpět vlakem. Kdo byl vloni tak ví, že se nejedná o nic náročného. Nicméně abychom se mohli spolu vydat vstříc čarovné řece, je potřeba se nejprve přihlásit do pátku 28.5.2021 s požadavkem na objednávku lodí a příslušenství. Ani zde se nic zásadní nemění a cena za půjčení dvoumístné kánoe s pádly, vestami a barely zůstává 450 Kč,-, třímístné rodinné kánoe 550 Kč,-. To je v tuto chvíli asi vše podstatné a upřímně se těším, že spolu prožijeme příjemný den a vrtkavá přízeň počasí nám bude letos víc nakloněna. No a jako malá upoutávka Oldovo video z loňské akce.
 
 
   Tak to bylo tedy zvadlo na akci budoucí a teď letmé ohlédnutí za třetím tréninkovým týdnem. Ten probíhal opět na Sokoláku, který ale některé dny připomínal spíš přeplněnou, rušnou diskotéku, čemuž jsme museli občas přizpůsobit i svůj tréninkový program. No nic, třeba se po předložení očkovacího průkazu, čerstvého negativního testu, a taky po převleku do "IPCHO" jednou zase podíváme na plochu zimáku.
   I přes tato drobná omezení ale chválím výkony všech starších Sršňů, protože tréninky nabíraly postupně na obrátkách a páteční závěrečná štafeta byla onou příslovečnou třešničkou na dortu. Přestože dostali kluci v testech slušně do těla, tak pod jejich aktivitou shořela dosavadní čísla jak preference průzkumů většiny voleb v minulosti. Konec konců statistika zlepšení/zhoršení to jasně potvrzuje: pondělí 21/0, středa 15/5, pátek 15/3. Největší radost mi pak udělaly asi skoky přes švihadlo, kde bylo provedení téměř všech výborné a projevilo se pravidelné využívání této všestranné tréninkové pomůcky. No a hra a herní cvičení? Tou se Sršni po namáhavých cvičeních a dovednostním drilu dobíjeli - podobni upírům, kteří se dostali ke zdroji dobře okysličeného krevního střiku AB+. Teď ale vážně – viděl jsem dobré tempo, drajv, správné předvídání, překvapivé řešení situací, aktivní reakce na soupeře, pěkné spolupráce – prostě dobrou hru. A to ještě museli kluci navíc při pondělním fotbálku periferně sledovat pozůstatek vazkého psího exkrementu v epicentru hry a kroužit kolem něj jako Sputnik kolem zeměkoule. Že taková situace vloží do úst každému pubescentovi nespočet vtipných komentů si asi dokážete sami živě představit.
   Šampionem těchto glosujících průpovídek je momentálně Štěpán J., který je schopný nezavřít pusu celý trénink a vedle něj si i já připadám jako mlčenlivý soudruh. Mimoto ovšem, když chce, za to umí i slušně vzít, což tento týden několikrát prokázal. Z pohledu statistiky největších zlepšení byl jednoznačně nejúspěšnější, takže jasný „Limiťák“ týdne.
 
 
   Oproti tomu „Borec týdne“ Sam, bude možná pro mnohé překvapení, protože korelační koeficient závislosti mezi oceněným a jeho výsledky v testech nabývá v tomto případě velmi nízkých hodnot. K tomu měl i hodně rozporuplný přístup k distančním tréninkům, který se těžce, a to doslova, podepsal na jeho fyzické kondici a pohyblivosti. Na druhou stranu považuji za důležitější hráče u sportu udržet než nad ním lámat hůl, protože by to s ním mohlo dopadnout i hůře. Před začátkem letošní sezóny mi Sam slíbil, že se bude snažit a pokusí se všechno napravit. Zatím to tak je a drobné či větší pokroky činí neustále, nicméně práce je před ním stále kopec. Pokud ale vydrží a bude makat s takovou vervou a úsilím jaké předvedl pří dechberoucím závěru páteční štafety… nic není nemožné.
 
 
   A to je asi tak všechno, co mě dnes zajímavého napadá. Vlastně se k minulému týdnu váže ještě jedna příhoda, za kterou se ovšem stydím a stydět budu. A proto vám jí nepopíšu. Stačí, že kriticky snížená činnost mého mozku pobavila naší skupinu - a to hned dvakrát – a dala vzniknout nové instituci NKÚ – neplést s Nejvyšším, toto je Němcův kontrolní úřad.
   Takže pokud zmíněný úřad nic nenamítá (ne, že by snad cenzura, ale kontrola musí být), tak se loučím a posílám dnešní dílek do virtuálního světa, ať potěší, informuje a pobaví každého, kdo o něco takové stojí. Přeji všem Sršňům i milým návštěvníkům našich stránek nadále hlavně pevné zdraví, krásné jarní dny a dostatek trpělivosti na cestě k normálnějším zítřkům.
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 2. DÍLEK
 
Činy jsou víc než slova
 
   Jsou okamžiky, kdy místo toho, aby náměty pro nový článek došly a inspirační sklad se vyprázdnil, podněty se naopak nashromáždí v dlouhé frontě, pokud tedy dodržují vládou přikázané rozestupy a já jen u šálku zeleného čaje spekuluji, po kterém sáhnu nejdřív a co si nechám na potom. Tak se tedy tentokrát nebudu v úvodu příliš rozkecávat (stejně nemám chuť se přidávat k tisícům lidí celkem zbytečně tepajících aktuální rozvolňovací priority, kdy smí například diváci do ochozů hal, ale děti na jejich plochách sportovat nesmí) a rovnou vás přivítám u naší „Puzzle skládačky“ a jejího druhého dílku – „Činy jsou víc než slova“.
   Jak již bylo zmíněno, protiepidemická opatření nás stále nepustila na plochu ZS a do tělocvičny, přesto za sebou máme již druhý týden vydařených tréninků na Sokoláku. A přestože opravdu nerad porušuji pravidla, neříkám, že se vždy a všechna nařízení podařilo úplně striktně dodržet - nicméně výčitky svědomí z toho nepociťuji. Kluci trénovali a hráli s velkým gustem, a proto se zlepšovali nejen v testech (zlepšení/zhoršení - v pondělí 21/0, ve středu 20/0, v pátek 17/2), ale rostli i ve hře, v dovednostech, v atletismu, v obratnosti, se švihadly, v silových úpolech, ve spolupráci a jako tým.  Vždycky je fajn, když má proces vzestupný trend a hlavně cíl, ke kterému směřuje. A tím našim je vybudovat tým, který bude partou i mimo kabinu a vychovávat hráče pohybově a herně komplexní, samostatně myslící a kreativně řešící situace. No a za poslední týden můžu z tohoto pohledu dát všem jeden velký palec nahoru.
   Tentokrát ovšem mimo společné pochvaly udělím již i několik konkrétních ocenění, protože jsem zastáncem toho, že pokud někdo udělá něco navíc, nebo se mu povede něco líp, či může svým počinem jít ostatním příkladem, má právo vystoupit na piedestal a užít si chvilku ten hřejivý pocit. Což nemusí být v rozporu se snahou o budování správných týmových vazeb, pokud z toho oceněný vysloveně nezblbne.
   Už od mala se snažím vést hráče k povaze hráče, k soutěživosti, která motivuje v tréninku a snaze být lepší a touze vyhrávat, která je nutná k budování vítězného ducha. Nicméně zároveň vždy apeluji na férovost a nicotnost vítězství „za každou cenu“. No, a když ve středu při hokejbale za stavu 3:3 a závěrečné klasice „kdo dá gól - vyhrál“ Kuba upadnul přes hokejku soupeře, ale můj verdikt o faulu a z toho plynoucí výhodu okamžitě anuloval s tím, že pouze zakopnul – byl pro mě jasným prvním „Borcem týdne“.
 
 
   Druhým je Honza, který hned od prvního tréninku opět potvrzuje, že je ztělesněním poctivosti, pracovitosti, šikovnosti a té správné sportovní touhy po úspěchu, které se zatím dostává zcela zasloužené odměny.
 
 
   Nicméně je i pravdou, že mu rostou stále kvalitnější soupeři/spoluhráči, kteří ho nutí k maximálnímu nasazení, urvat to občas i jen vůlí, či ho někdy překonají. No a jedním z nich je „Limiťák“ týdne (hráč, který nejvíc překonal své dosavadní limity) Štěpán L. Musím říct, že pro mě (a myslím, že nejsem sám) je Štěpán zatím největší a nejpříjemnější překvapení začátku letošní sezóny. Šlape do toho naprosto výborně a k tomu má výbornou postavu - je velký a silný, ale zároveň i ohebný, rychlý a výbušný. S jeho rostoucí výkonností se zvyšuje ruku v ruce i herní sebevědomí, dravost a šikovnost a věřím, že pokud vydrží v nastoupené cestě, tak bude letos patřit k důležitým "špendlíkům" staršácké hokejové mapy.
 
 
   Sice mi nepřísluší hodnotit hráče jiných kategorií, přesto bych rád alespoň takto ocenil přístup Kuby Pumba, který s námi na vlastní žádost a dobrovolně chodil taky na tréninky. S ohledem na covidovou situaci je mojí snahou navrátit ke sportu co nejvíc kluků a holek. Vrátit jim to nadšení a radost z pohybu a znovu je nastartovat, po roce, co ani pořádně nechodili do školy a tréninky byly omezené možnostmi internetu. Jsem proto rád, že o hráče víceméně nepřicházíme a naopak je hodně těch co se chtějí posouvat dál i nad rámec svých povinností.
   No, a jak jste si všimli, že s námi chodí navíc Pumba, tak jste i jistě zaznamenali neúčast trenérů Romana a Dominika. Takže malé vysvětlení. Roman momentálně tréninky nestíhá z důvodu pracovní doby v novém zaměstnání, nicméně všichni věříme, že se to časem zlepší a zase se zapojí. No a Dominik (spolu s Pavlem Švejdou a Davidem Jelínkem) vyrazil s Karlovou univerzitou do Rumunska na mezinárodní univerzitní turnaj, takže až se vrátí, tak jistě povypráví zážitky a zapracuje do svých cvičení i nově nabité zkušenosti. Mimochodem podle posledních informací celý turnaj vyhráli.
 
 
   Vzhledem k délce článku by se již slušelo končit, nicméně se neubráním možnosti se s vámi podělit ještě o jeden zážitek z minulého týdne. Oslovil mě totiž po tréninku jeden rodič a řekl mi: „Nechci, aby ses to dozvěděl od někoho jiného, a proto ti to říkám raději sám. Opět nás oslovil pan … z … a dlouho a usilovně nás přemlouval, abychom k nim přestoupili. My ale zůstáváme, protože jsme spokojení se zázemím, které zde kluci mají, rozumíme tvé trenérské filosofii a líbí se nám, jak trénuješ a vedeš svou kategorii. Za to bych ti chtěl moc poděkovat a slíbit, že s tebou budu jednat vždycky fér“. Co dodat? Ač jsem známý žvanil, v tu chvíli se mi slov nedostávalo a i teď s odstupem času můžu jen poděkovat a říct jak moc si jeho vyjádření důvěry vážím a oceňuji zvolný přístup. Vždycky jsem respektoval právo rodičů na svobodnou volbu cesty, kterou pro své děti považují za tu nesprávnější, jen mě někdy překvapilo, jak snadno rodiče přestanou věřit lidem, které znají spoustu let, ověřili si jejich postoje a mají s nimi prožité mnohé zkušenosti a okamžitě uvěří slibům modrého z nebo od lidí, které viděli poprvé či podruhé v životě. Tak už to ale v životě někdy chodí, a proto zřejmě už staří latiníci kdysi nabádali, že za lidi mluví především činy a ne slova.
   Tím se s vámi loučím a přeji všem zdejším čtenářům krásně rozkvetlý a zdravý máj.
 
 
 
STARŠÁCKÉ PUZZLE - 1. DÍLEK
 
Budíček
 
   Ahoj. Vítám vás v nové sezóně, v nové kategorii a u nového zpravodajského týdeníku „Staršácké puzzle“. A proč zrovna puzzle? Hokejová sezóna je totiž v mnohém taková skládačka z malých dílků, které tvoří třeba i jediný trénink, zápas, nebo jen souboj, či zkušenost. Z jednoho samotného kousku samozřejmě nic moc nevyčteme a nezískáme, ale pokud chceme vytvořit nový různobarevný obraz, kde budou všechny ty zvláštní souvislosti držet pěkně pohromadě, tak musí jednotlivé puclíky zapadat přesně do dalších. Při jejich skládání bude potřeba spousta trpělivosti a času, protože někdy sice uděláme velký skok, ale jindy budeme zase jen přešlapovat na místě jakoby nevědouce kudy kam. Když to ovšem zvládneme a nevzdáme se, tak s odstupem času začne ta hokejová skládanka najednou do sebe zapadat čím dál víc a pozvolna dávat smysl. Pevně doufám, že my to dokážeme a svoje dílky spojíme v jeden harmonický celek, který pro vás bude hodnotný a pomůže vám na vaší životní i hokejové cestě. No a zde máte hned první z nich – „Budíček“.
   Ten se rozdrnčel v pondělí 19. dubna v 16.00 na Sokoláku, aby po několika měsíční pauze probudil k životu mládežnický sport a naše starší Sršně. Ano, konečně tu byla zase možnost - sice omezená, ale možnost - pohybovat se na čerstvém vzduchu a navíc se dostat mezi kamarády, zablbnou si, sportovat a hlavně - hrát! Ne doma u počítače, ale venku v kolektivu. Pravda, deštivé počasím, jak všemožné rosničky předpovídali, našim plánům příliš nepřálo, ale amatérský meteorolog Síra podle radaru usoudil, že v době tréninku pršet nebude, a tak jsme si to nakonec myslím všichni užili – trenéři i kluci. Bylo vidět, že se z toho domácího prostředí všichni těšili na kamarády a trénink tak měl dobrou atmosféru. Samozřejmě bylo poznat, že někteří se během pauzy tolik nehýbali a jiní zase měli občas problém s udržením pozornosti a soustředěnosti. To se ale s dalšími tréninky stále více zlepšovalo a kluci si postupně zvykali na standardní provoz.
   Dnes už tedy máme za sebou kompletní první týden tréninků, v kterých jsme se zaměřili především na všeobecný pohyb s rychlým střídáním činností a převahou sportovních her, aby to kluky bavilo, rozvíjeli svou herní inteligenci a získali z tréninků pozitivní pocit. V úvodních disciplínách výkonnostních testů se drtivá většina kluků zlepšila, přesto výborných výkonů bylo o něco míň než před rokem. Kluci jsou prostě o rok starší, a tak výkonnostní tabulky jsou na ně náročnější stejně jako my trenéři. Ano - poctivá práce, aktivní herní přístup a snaha se zlepšovat - právě na to budeme v přípravě klást důraz, abychom směřovali k tomu, čím se chceme prezentovat na ledě - chytrou a ofenzivní hrou založenou na aktivním napadání a častém držení puku - tudíž hodně bruslivý, ale i fyzický náročný hokej. Záležet ovšem bude na každém z vás a především na přístupu s jakým se k tomu postavíte.
   Dnes nebudu nikoho konkrétního chválit ani hanit, přestože jsou hráči, kteří můžou víc přidat, či být pozornější, stejně jako borci, kteří to odmakali naplno hned od prvního hvizdu píšťalky. Na oblíbené rubriky „Borec týdne“ a „Limiťák“ si tak budete muset počkat až do příštího dílku (jsem zvědavý, jestli bude letos i „Emil kretén“), nicméně za mě to byl hodně dobrý startovací týden, a tak všem velký palec nahoru.
 
 
 
VÍTEJTE NA PRAHU NOVÉ SEZÓNY 2021/22
 
   Jaro jako kdyby se pořád ještě nemohlo rozhodnout, jestli opravdu převzít odpovědnost za dění v našich zeměpisných šířkách nebo i nadále jen z bezpečných opozičních lavic upozorňovat na to, co všechno zima dělá špatně a jak už to s ní není k vydržení. A podobně jako se během posledních dní několikrát vystřídalo jaro se zimou u kormidla, tak se i překotně měnila protiepidemická opatření v oblasti sportu. Jeden den nastoupil nový ministr, druhý slavnostně vyhlásil možnost společného sportování až 20 osob na venkovních sportovištích a třetí zase vše odvolal. Prostě antré hodné ministra kocourkové vlády…
   No nic, raději se, než stihne převážit naštvání nad odhodláním, vrátím k původnímu záměru tohoto článku a přivítám vás v nové sezóně 2021/22 a většinu z vás i v nové kategorii starších žáků. Nejsou, ale myslím třeba dlouhé řeči, protože mě a můj trenérský přístup znáte již několik let a i v našem realizačním týmu nedochází k žádným zásadním změnám. A co se týká vás – nově vznikajícího hráčského týmu starších žáků -  tak v letošní sezóně budete objektivně ve složitější situaci, protože budete hrát většinou proti týmům s vyšším věkovým průměrem. Přesto nemáte jiné nohy, ruce, či plíce než vaši soupeři a vše tedy bude záležet jen na tom, jak se k tomu postavíte, co budete ochotni udělat a kolik tomu dáte chuti, poctivosti a elánu. Vím, že v minulosti tenhle tým dokázal velké věci a svým atraktivním, ofenzivním a chytrým hokejem, stejně jako přátelským a fair-play chováním, si vysloužil uznání a respekt soupeřů, jakož i přední místa soutěží a turnajů. Pojďme proto spolu na to dobré navázat a posunout to zase o stupínek výš. A tak tedy vítejte na palubě strašácké kocábky a za mottem letošní sezóny hledejte jak skloubení lásky k nejrychlejší kolektivní hře světa se zdravou soutěživostí a snahou se neustále zlepšovat, tak i kamarádství, úctu a týmovost.
   Součástí těchto sezónních úvodníků býval vždy i předběžný náhled na to, co nás čeká a co plánuji – tréninky, rozlučka, teambuildingové aktivity, soustředění, turnaje atd… Ač si myslím, že nepatřím k lidem, kteří se leknou prvního problému, stáhnou kalhoty a utíkají se schovat do kukuřice, tak tentokrát si netroufnu nic konkrétního předem oznámit. Musím respektovat platná opatření a bohužel stále vyčkávat na jejich další vývoj. Nicméně vše budu detailně sledovat a usilovat vždy o maximum v rámci možného. Věřím totiž, že návrat ke společným tréninkům je majákem, který svítí na hokejovější sezónu. A proto jakmile vládní opatření povolí sportování dětí a mládeže, třeba za předem stanovených (hygienických) podmínek, okamžitě začneme trénovat. Předpokládám samozřejmě, že na začátku jen venku na hřišti, později snad i na zimáku, v tělocvičně či na plavečáku. O všem budete určitě vždy a včas informováni na tomto webu i v nově vzniklé skupině pro letošní sezónu. Předběžně počítejte s rozpisem tréninků jarní přípravy: pondělí, středa, pátek od 16.00 do 17.30 a se zarezervovaným termínem soustředění 15.8.-22.8.2021 ve Sporthotelu Kácov.
   Z předešlých slov je tedy zřejmé, že letošní sezóna nebude snadná procházka po červeném běhounu, ale naopak složitá cesta plná komplikací a překážek. Nicméně, jdeme do toho spolu, porveme se s tím a udržíme nastavený trend našeho přístupu k hokeji – bavit se hrou, ale hrát naplno a bojovat fér, ale nedat nikomu nic zadarmo – prostě pokračovat v tom, co se učíme od přípravky!