PAVEL SIROTEK

(pro zvětšení kliknout na obrázek)

  

 

Chtěli jsme Vám jen vyjádřit, jak moc si ceníme toho, co jste pro nás udělal, a to nejenom během letošní sezony, ale v průběhu naší celé hokejové kariéry. Věnujete nám tolik času a neučíte nás jenom jak hrát hokej, ale také hodnoty které jistě budeme potřebovat v životě. V tomto čase, kdy se všichni zdají tak zaneprázdnění si ještě víc ceníme že nám věnujete svůj čas, i když věci nejdou vždy podle představ, i se ne vždy daří.

VÁŠ DOROST

 

SEZÓNA SKONČILA - NEZAPOMEŇTE!

   Je dobojované…jak občas říkala komentátorská legenda - Karol Polák. Sršni urazili za letošní sezónu velký kus cesty a myslím si, že by bylo zcela zbytečné vypisovat jednotlivé úspěchy, kterých letos dosáhli. Do soutěže jsme vstupovali s nejvyššími ambicemi, ovšem zůstali těsně pod vrcholem. Přesto. Stali jsme se MISTRY Krajské ligy dorostu a dokázali to, o čem snilo mnoho jiných týmů a několik ročníků kutnohorských dorostenců před námi. Je však konečné druhé místo v kvalifikaci o Ligu staršího dorostu úspěch? Anebo je to málo? Každý si musí odpovědět sám. Já osobně mám smíšené pocity. Kvalitní, nikoliv však široký kádr na postup určitě měl, ale zranění, hory, absence trocha toho štěstí a v některých fázích i větší vůle a zkušeností zapříčinily, že to dopadlo, tak jak dopadlo. Přesto za sebe mohu říct, že pro mě to byla nádherná sezóna, na kterou nikdy nezapomenu.

   Poděkování patří všem hráčům bez výjimky, rodičům i fanouškům, kteří svým skandováním dodávali klukům síly i v těch chvílích, kdy si ani oni sami nebyli jistí, zda ještě nějakou mají, asistentům i organizačním pracovníkům, kteří se jakkoliv podíleli na chodu našeho týmu. A já jen doufám, že z letošní sezóny nemám dobrý pocit jenom já, ale především právě vy všichni.

   Dnes dopoledne jsem zavítal do posmutnělé kabiny, kde přesně před rokem (4.4.2011 byl první trénink jarní přípravy) začal příběh letošního dorostu. V místě, kde obvykle bylo značně veselo a éterem létaly vybrané historky, kde v příjemné atmosféře očekávání věcí příštích probíhaly zaběhlé rituály, které patřily do koloritu naší kabiny bylo tentokrát ticho. A pak jsem dostal ten nápad. Aniž bych chtěl jít sentimentálně proti proudu času, napíšu letos takové pseudo-hodnocení, ve kterém nesdělím pouze své postřehy a názory na jednotlivé hráče, ale podívám se i pod pokličku každého z nich. Přinesu zkrátka trochu toho bulváru, polopravd a zajímavostí na hráče, kteří alespoň jednou navlékli sršní dres v sezóně 2011/12.

   Seriály se to momentálně všude jenom hemží. I já jsem propadl této mánii a připravím pro vás na každý den jeden díl, který bude věnován, vždy jednomu členu našeho týmu. Neberte to příliš vážně a přistupte k němu jako k večernímu odreagování, ze kterého si možná i něco málo odnesete.

   Takže se příjemně usaďte, zamíchejte kávičku a proklikejte tuto stránku, protože aniž jste to postřehli, nacházíte se právě v jednom imaginárním hokejovém dni a začíná úvodní díl s názvem:

 

TRENÉR SÍRA

   Se strhaným výrazem v tváři (nápadně připomínající výraz psa plemene Basset) se loučím před zápasem se svojí rodinou. Hlavou se mi honí spousta myšlenek…. Přijme mě rodina po nadcházející blamáži ještě do svého středu, budu i nadále její hlavou??? Co děti, mám šanci zůstat jejich vzorem??? Cestou na zimák si zapaluji svoji, nevím kolikátou, poslední cigaretu, a protože jsem v těžké depce, zcela ignoruji své okolí. V duchu si připravuji motivační předzápasový projev ala Milouš Jakeš: „Nic nemá smysl, proč jsme vlastně na téhle planetě? Stvořiteli, proč si bral  Adamovi to žebro? Do teďka se mohl šťourat do kůry stromu a nikdy by ho nenapadlo zblajznout to jablko. Nikdy by se lidi nenamnožili, nikdy by je nenapadlo vzít si na nohy brusle a do ruky ty ohnutý klacky“. Na zimáku mě čeká nemilé překvapení. Hodnocení útulnosti naší kabiny nechám na jiných, avšak nezaměnitelně nepříjemné aroma připomínající jakousi směs pižma, plísně a kolínské lehké děvy, která klienty spíše odhání, nežli vábí – to je i na mě moc.

   S ochranou rouškou po vzoru japonských turistů se postupně adaptuji v kabině, a začíná úsek s hvězdičkou. Prosím proto jedince mladší osmnácti let, aby přeskočili následující odstavec!

   Již při mém příchodu se většina chlapců, jak je jejich zvykem baví o sexuálních tématech a s přibývajícím časem to začíná spíše připomínat čekárnu doktora Uzla, nežli hokejovou kabinu. Přednášené skutečnosti jsou různorodé, a tak se na tomto místě omlouvám případným puritánům, ale když se sejde v jedné místnosti tolik erudovaných odborníků, nabitých „letitými“ zkušenostmi a praxí, dochází někdy na termíny možná až za hranicí vkusu. Každopádně debata je natolik poučná, že si někteří mladší „lékaři“ dělají poznámky a my staří profesoři nechápeme a nerozumíme….

 

 

MARTIN PIPEK

   Přímo u dveří kabiny sedí s číslem 9 Martin Pipek, pokračovatel rodové přezdívky „Pípa“. Během své, po několikaleté pauze, první sezóně opět mezi Sršni se zařadil mezi stálice a opory týmu. S jeho příchodem ožila a především zkvalitnila hra naší první útočné formace. Jeho drzé a technicky vytříbené parádičky s pukem dokážou nadchnout oko nejednoho hokejového labužníka, ale někdy i zapříčinit zbytečně inkasovaný gól. Martin je hráč s nejtvrdší střelou, který „když se mu chce“ dokáže hodně, ovšem i provokatér, který gesty a průpovídkami umí na ledě zapříčinit atmosféru hustší než před finanční krizí na Wall Street! „Chci být jako Chára“ zdůvodňuje poté své chování: „Ty už jsi jako Chára ..… vysoký ….. v sedě“ zní Zdeňkovo ujištění. Když se ale Martin projeví svým rebelským úsměvem a neustálými kanadskými žertíky, nemohu se ubránit srovnání s jiným nezapomenutelným rošťákem z filmu Obecná škola. Ano Martin je hold náš Rosenheim, který místo: ,,Povídám, …… chci do Vršovic“, říká: ,,Povídám, …… chci do juniorky“. V následující chvíli se však ozve bouchnutí dveří: „Jmenuji se……… Igor Hnízdo!!!(pardon Síra)…….. a vy jste moji žáci!!!(vlastně hráči)“!!!

 

 

ADAM SIROTEK

   Místo, které momentálně obývá hrdina včerejšího dílu Martin, ještě nedávno patřilo Adamu Sirotkovi, který nosíval dres číslo 8 a já si marně lámu hlavu, jak vznikla jeho přezdívka „Tvaroh“. Bohužel návrat našeho bývalého fantóma v brankovišti se odkládá, protože obří nateklé koleno, které v sobě, během 8 punkcí za poslední rok, skrývalo tak hektolitr tekutiny a být na poušti, je to fikaný trik, jak se zachránit před smrtí žízní, čeká za pár dní další operace. V životě, ať už sportovního nebo civilního světa, nalezneme hodně příkladů, kdy musel člověk překonat mnoho překážek v podobě nemocí, zranění a jiných nepřízní osudu, aby nakonec dosáhl svých cílů. Přestože Adam přesunul velké množství svých aktivit na pole hudební, na hokej nezanevřel, tým neopustil a chodí kamarádům aspoň fandit, pomáhat na časomíru a počítat diváky. Častokrát promlouvá hráčům na trestné do duše a motivuje o přestávce otázkami typu: „Co ještě uděláš pro úspěch v dnešním zápase“? Pro dokreslení atmosféry v kabině mezi třetinami uvádím i několik odpovědí:

David: „Radši už se nebudu hýbat a budu jenom čekat, že mě trefí“

Mates: „Cokoliv je zbytečný, stejně budu marnej…“

Petr: „No tak jestli bych měl pro úspěch týmu udělat to nejlepší, tak se svlíknu a půjdu fandit jako ty“

Alda: „Slíbím Dominikovi, že s ním budu v případě úspěchu po zápase laškovat ve sprchách“

Janek: „Vezmu si svojí pilulku – „Janova bomba“ (hroznový cukr, aspirin, feferonka) a uvidíš, jak budu lítat“

Marw: „Budu hrát na 160%, ale ještě se musím zeptat prof.Heřmánka, kolik to vlastně je“

 

 

 DAVID MARVAN

   Ve včerejším díle poslední odpovídající David Marvan „Marw“ sedí hned vedle Martina a jeho léta oblíbeným číslem dresu je 12. Co říct k tomuto hokejovému pohodáři, který nejspíš chodil do školy gentlemanství Ondřeje Havelky a možná i čte „Etiketu“ od Ladislava Špačka, neboť jeho šarm a vystupování okouzluje nejen všechny naše fanynky, ale i rozhodčí. Patří k základním kamenům naší defenzívy a stálicím, která již více než 10 let brázdí ledová kolbiště. Rád a výborně střílí, především ze své oblíbené pozice na vrcholu kruhu. Umí číst dobře hru a jeho rozehrávka má cit a důvtip! V obraně dokáže být nekompromisní a přitvrdit, vždy ale v rámci fair play a bez zákeřností či se zlými úmysly! I přes bolestivá zranění je neustále připravený hrát a schopný obětovat se pro kolektiv, i kdyby to mělo bolet sebevíc. Patří do okruhu hráčů, kteří se ani v kabině příliš nevyjadřují a nedávají své emoce příliš znát! A neboť nemá žádnou anomálii, viditelnou slabost, úchylku či vášeň, zůstane tentokrát bulvární okénko prázdné.

 

 

JANEK KOŘISTKA

   Další pán na holení v mém miniseriálu bude s číslem 96 (ano opravdu se jedná o číslo jeho dresu a ne ročník narození) kapitán Janek Kořistka. Je to typ silového útočníka, který oplývá tahem na bránu, schopností zavést puk do útočné třetiny a být vždy v pravý čas na pravém místě. Zatraceně dobře ví, jak se dávají góly a korunka pro krále střelců mu letos utekla o pověstný chloupek. Nebýt nepříjemného zranění, kterého ho vyřadilo z bojů na vrcholu sezóny, kdo ví, jak by to možná všechno i dopadlo??? Jeho hlavní zbraní je hra na hranici brankoviště. Schytá tam sice spoustu ran, ale když zde zapustí kořeny, nenechá se odtlačit, dokud se k němu nedostane puk a on ho svým nenapodobitelným způsobem uklidí do sítě. Podobně jako to udělal i 7x v Rakovníku. K jeho rituálu patří nezaměnitelná póza geniálního běžce Usaina Bolta a zobání údajně cukrovo-vitamínových pilulek na rychlé doplnění energie. Ale znáte to tyhle kombinace uhlohydrátů, kyselin, zásad a kdo ví čeho ještě a najednou máte neuvěřitelně roztáhnuté zornice. Kdo zná prostě příběhy Asterixe a Obelixe, udělá si určitý obrázek, jak na Janka fungují tyhle kouzelné mišmaše…..

 

PETR ŠVEJDA

   Hned vedle Janka sedí další gymplák (celkem jich máme osm) Petr Švejda čili „Žvejk“ number 11. Přiznám se, že jsem jeho přezdívku dlouho považoval za šifru zkracující jeho příjmení do slangu, ale až později mi byl prozrazen původ v postavě z filmu Star Wars. Co tedy říct k tomuto na pohled tvrdému chlápkovi, ale uvnitř dobrákovi a srandistovi? Petr je naším, vedle Marwa, nejlépe střílejícím obráncem a jeho dělovky od modré jsou opravdu smrtící nejen pro soupeřovi brankaře. Je to ofenzivně laděný bek, ale přiznám se, že někdy trnu při jeho výletech do hlouby soupeřovi třetiny. Letos na sobě tvrdě makal, poctivě trénoval a hokejově velmi ožil. Přesto by to chtělo míň se povalovat, víc bruslit a ubrat faulů, aby své zbylé feromony nemusel chodit vypouštět na trestnou lavici. Trvalým inventářem naší kabiny jsou ovšem jeho hlášky na rozhraní pesimistických frází, pubertálního vzdoru, světa rekordů a kuriozit a Brouka Pytlíka…..

 

TOMÁŠ PAVLÍČEK

   Několik hráčů z tohoto vlaku bohužel vystoupilo předčasně a jedním z nich je i Tomáš Pavlíček č.18. Hráč, který je kmenovým hráčem H.Králové se v našem dresu objevil v této sezóně vůbec poprvé. Do tréninků na ledě se zapojil velmi dobře, což ho zařadilo do první útočné formace, ovšem v zápasovém tlaku se u něj projevily rezervy především v technice a osobních soubojích. Protože nepůsobil až tolik nebezpečně pro obrany soupeřů, přesunul se časem do třetí útočné lajny. Jeho hokejové umění bohužel na pozice, které by chtěl ve výkonnostní hierarchii našeho týmu zaujímat, nedosahovalo, a protože měl velké problémy s dojížděním na všechny tréninky, dohodli jsme se na ukončení spolupráce s hokejovým dorostem. Přesto bych mu chtěl touto cestou poděkovat za odvedenou práci a jeho přínos pro náš tým. Na tomto místě by bylo ještě záhodno zmínit, že největším hitem mezi všemi bylo jeho auto-moto-přibližovadlo, které by si jistě mnozí z nás v patnácti, či šestnácti taky rádi zařídili. No a díky němuž mohl „Silnice král“ Zdeněk prohloubil mojí řidičskou paranoiu větou: „I pro tohle jsi brzda!!“

 

 

JAKUB KOUBSKÝ

   Pokračuju-li kabinou dál, dostanu se na místo, kde sedí Jakub Koubský, alias „Koubák“, který patří k benjamínkům letošní sezóny. Opravdu je těžké psát o hráči, který nastoupil pouze k dvěma zápasům a vzhledem k dlouhodobému zranění (ovšem nejenom jemu) měl absolutně největší počet tréninkových absencí. Přesto nemá větší bruslařské nedostatky a naopak u něj vnímám dobré předpoklady pro sport. V týmu, kde již nebude nejmladším členem a bude-li víc trénovat, může se stát mnohem platnějším hráčem. V souvislosti s tím bych také rád zmínil jednu kuriozitku, která Kubu poměrně věrně charakterizuje. Dokáže přijít první na trénink a potom zasněně bloudit kabinou jak Šípková Růženka ve stavu mimo reál. Jako mořská houba jen nasává pohodovou atmosféru, legrácky a vtípky, aby potom přišel až poslední na led. V trenérské terminologii se říká, že takový hráč má „rybí krev“. Na druhou stranu v praxi pamatuji nejeden příklad, kdy v určitém věku došlo k zásadnímu obratu, jak v přístupu, tak ve výkonnosti. Kuba má momentálně svůj svět, kde je mu určitě dobře a uvidíme, jestli se hokej do něj dostane někdy trochu víc.

 

 

JENDA TVRDÍK

   Deváté pokračování miniseriálu z kabiny Sršňů bude patřit našemu největšímu pracantovi a pilné včelce Jendu Tvrdíkovi, který je zase o krok blíže vyřazení dresu s číslem 55 a jeho vyvěšení (samozřejmě až po skončení kariery) pod strop naší haly. Tady jsou asi nějaká hodnocení tohoto komplexního hráče naprosto zbytečná - Jenda je náš, podle statistik nepochybně, nejlepší hráč. Jeho rychlost, elegantní bruslení a sniperské instinkty jsou výjimečné. Hokejové srdíčko, produkce tzv. totálního hokeje s neuvěřitelným nasazením, fyzičkou a obětavostí dokáže strhávat i ostatní hráče. Největšími souputníky a dá se říci, že i nevlastními bratry jsou Mates s Dominikem. Jejich letité partnerství ve společném útoku z nich tvoří údernou trojku, na kterou je opravdu radost se dívat. Spíše než vypisování jeho dalších kvalit se ale nyní podívejme trochu i na jeho odvrácenou tvář. Jak již bylo řečeno, svým výkonem dokáže spoluhráče motivovat, ale umí je za předváděný antihokej i pěkně sjet. A pak můžeme být svědky všech fází jeho tradiční psychické neodolnosti, která začíná dýcháním připomínající pacienta sanatoria „Buchtův kopec“ na útěku. Dále pokračuje osočováním sám sebe, po kterém jeho emotivních výtek není ušetřen žádný hráč, táta, ani trenér. Ovšem v nevypjatých situacích je to naprostý pohodář a slušňák, který rozvěšuje v kabině svoje nažehlené věci v pravidelných odstupech kolem sebe, čímž jeho místo vypadá spíše jako menší butik nežli hokejistův prostor. Do jeho vybavení patří i několik nádobek zázračného preparátu, který nápadně připomíná modrou tekutinu z trilogie Kameňák. Jenda mě však ujišťuje, že ji má na údržbu své výstroje, ale co tím má konkrétně na mysli, když holky se za ním táhnou na zimák jak tažní ptáci na jih, nevím, nevím. Přes nezpochybnitelné hokejové dovednosti, však nezapomenutelným a možná i největším přínosem pro pohodovou náladu v týmu zůstává jeho oslava letošního titulu, kde odhodil veškeré zábrany…….. Protože jsem však vázán slibem mlčenlivosti jako každý Sršeň……..už ani písmeno…… Fučík.

 

 

PAVEL ŠVEJDA

   Dnes zaměřím svojí pozornost na svého jmenovce Pavla Švejdu zvaného taky „Pája“. Je držitelem čísla 10, které již mnoho mužstev NHL, na počest svých nejlepších hráčů navždy vyřadilo z používání, ale do K.Hory doufám žádná číselná inspekce nedojde, tak buď Pavle v klidu a nos ho dál, protože mi ho vyřadíme až teprve s koncem tvé kariery. Šňůra bez absence, čítající i s minulou sezónou 69 zápasů, je naprosto výjimečná a úctyhodná, ale nebudeme se pitvat v historii a přejdeme rovnou k charakteristice tohoto velkého hráče a bojovníka. Pavel je znám svým nekompromisním hokejovým stylem, kde dokáže skloubit své technické a bruslařské vlohy s jeho přirozenou tvrdostí. Vzniká tak mix, který mnoha soupeřům nesedí a působí na ně jak červené plátno na býka. Tento pilíř našich zadních řad umí vybojovat zdánlivě ztracený puk i souboj, nekompromisně trestat chyby protihráčů a rád a dobře vystřelit. Patří do okruhu hráčů, kteří jsou v kabině hodně slyšet a svými vtípky udržují dobrou pohodu. Na ledě je ovšem naprosto nekompromisní a emotivní. Takový náš Jekyll a Hyde, kterému když přeteče pohár trpělivosti - zarudnou oči a v krátkém epileptickém záchvatu se jeho paže promění v kladiva, kolící soupeře bez ohledu na jejich počet, sílu a výšku. V letošní sezóně rozšířil své hokejové aktivity i na asistenta trenéra přípravky, což je chvályhodné a doufám, že jeho příkladu budou někteří následovat. Zlí jazykové sice tvrdí, že tak činí, protože je momentálně singl (holky nechápu, kam jste dali oči, takový hezký a hodný kluk) a jeho malí svěřenci mu na tribuně kompenzují absenci fanynek. My, co jsme ale někdy trénovali přípravku, hodnotíme kladně jeho prozíravost, protože víme, kde jsou vždycky ty nejhezčí maminky.

 

JAKUB LÁZŇOVSKÝ

   Svůj jedenáctý díl miniseriálu z naší kabiny dnes věnuji Kubovi Lázňovskému mezi kamarády taky zvaného „Pusík“. Abych řekl pravdu, netuším prapůvod této přezdívky, a tak se tomu nebudu více věnovat. Od minulé sezóny se určitě výkonnostně posunul vpřed, což prokazoval především v rámci jarní přípravy a na trénincích v úvodu sezóny. V této době taky naskočil do 7 zápasům, ale stále velké rezervy v bruslení, technice a práci s pukem mu bohužel neumožnili prosadit se do užší sestavy týmu, který hraje na špici tabulky. A tak jeho zájem postupně opadal, až se dobrovolně stal pouze náhradníkem. Zatím nemá výkonnost, která by mu umožnila větší herní využití a pro zlepšení tohoto stavu, bude v prvé řadě zapotřebí pravidelnější tréninková docházka. V kolektivu toho bohužel moc nenapovídá a z kabiny se většinou vykrade potichu a bez povšimnutí, jako by byl pára nad vodou.

  

 

DAVID JESTŘÍBEK

   Další díl našeho pravidelného seriálu bude patřit Davidu Jestříbkovi nositeli rodinné přezdívky „Jestřáb“, která se pouze doplňuje přívlastkem (malej, velkej, nejmenší) vyjadřujícím konkrétního člena tohoto hokejového rodu. Je vlastníkem slavného čísla 5, které v minulosti nosila na dresech taková jména jako Jaroslav Holík či Milan Chalupa - no na repre to zatím není, ale na Sršně určitě jo. David se jako nejšikovnější hráč r.97 stal platným členem třetího útoku, kde dostával i přednost před některými hráči r.95. A já musím zcela upřímně říct (vlastně napsat), že pokud hrál, patřil k nejlepším této formace. Bohužel třetí útok většinou nechodil na přesilovky a oslabení, tudíž někdy toho času na ledě nebylo tolik, jak by si asi představoval, a tak se rozhodl opustit naše řady. Hrát a být herně viděn je zcela pochopitelně největším přáním snad každého hráče. Ale na druhou stranu. Je snad zřejmé, že v tříročníkovém dorostu se ti nejmladší výrazněji prosadí, pouze pokud budou pracovat nejen kvalitně, ale hlavně více, než je obvyklé u ostatních. A pokud je tomu paradoxně přesně obráceně, nemůže nikdo očekávat zázraky. Budu pracovat – dostanu hodně prostoru na ledě! Nebudu pracovat – dostanu ho taky! To přece nedává smysl. To je výchova k něčemu, co v pozdějším životě vůbec nefunguje. Ale už dost toho moralizování. Doufám a věřím, že David cestu mezi své dlouholeté spoluhráče a kamarády opět najde, protože dveře kabiny má neustále otevřené. Vždyť kde jinde se o sobě a ostatních dozvíš tolik nových a nečekaných informací a pamatuj, že florbal je hokej pro ty co neumí bruslit, a to ty rozhodně nejsi.

 

 

DOMINIK JIRÁŇ

   Další volné pokračování tuze (ne)oblíbeného miniseriálu napříč naší kabinou, tentokrát zaměří svoji pozornost na Dominika Jiráně. Podívejme se nyní, co tohoto hráče s číslem 14 prozrazuje. Dominik je nejmladší z bratrského tria sportovního klanu Jiráňů - jeho starší bratři nejspíše chtěli ještě jednoho sourozence, kterého by učili sportovním dovednostem. Že se jim přání vyplní a benjamínek rodiny je svými dovednostmi ale zastíní, asi nečekali. Sice nevyniká mohutnou postavou, ovšem jeho dravost a nebojácnost v kombinaci s hokejovým umem a šikovnýma rukama je velmi účinnou zbraní. Těžko se obírá o kotouč, na pětníku se dokáže uvolnit a zamotat hlavu soupeři různými fintami okoukanými z You Tube. Výraznou stránkou jeho povahy je naprosto sebevědomý projev, protože ať dělá cokoliv, či hraje na jakémkoliv postu, vždy se ohodnotí velmi pozitivně, poplácá se po ramenou, obejme se, a kdyby to šlo, tak se i políbí na tvář. Pravdou však je, že jeho suverenita a exhibicionismus ho ženou za lepším výkonem. Mimo hokejovou arénu je to velký šprýmař a srandista a jeho vtípkům neunikne nikdo v jeho dosahu. Ač není příliš vidět, o to víc je slyšet a jeho popichování a hlášky již patří neodmyslitelně ke koloritu naší kabiny. Vždyť všichni známe jeho návrhy skryté do nenápadných slovních spojení, jako například, že políbili autorovi hattricku zadní partie, což nám ale zavání patrně jeho nenaplněnými touhami...

 

 

ZDENĚK JELÍNEK

   V dnešním díle uzavřeme pravou polovinu naší kabiny, kde se nachází i velitelský stolek, u kterého sedává vedoucí mužstva, týmový pokladník a kustod Zdeněk Jelínek. Za jeho přítomnosti bývá v kabině tradičně ticho, neboť vedoucí má rád svůj klid, když s kalkulačkou v jedné ruce, logaritmickým pravítkem v druhé a matematickými tabulkami v podpaží se snaží spočítat vybrané peníze. Co ale nového prozradit na tohoto známého hokejového nadšence a věčně mladého chlapíka, který dle Ilčiných slov shodil na ideální váhu a navíc prý přeměnil tukové zásoby ve svalovou hmotu? Snad, že nic není zadarmo, a proto kufr jeho auta obsahuje spoustu záhadných preparátů, které aplikuje zevně i orálně a samozřejmě nechybí ani několik deodorantů a voňavek. Pravdou však je, že vedle něj já působím poněkud korpulentně a obzvláště nápadné těhotenské bříško dává jasně najevo, že zdravý životní styl je pro mě věcí zapovězenou… Ale zpět k Zdeňkovi. Že tenhle člověk zařídí, sežene a umí opravdu vše (a není nereálné, že nám jednou bude kynout i z Pražského hradu) nám opět předvedl v Jablonci, kde nápadně připomínal postavičky ze seriálu Pat a Mat. Postupně bylo potřeba obstarat: Jendovi - vestu, Pípovi – rukavice, Dominikovi – lokty, Petrovi – řemínek na přilbu i s montáží, Jankovi a Pípovi – generální servis jejich dekádu starých korčulí a Alešovi – upgrade prasklé kudly. Zdeňkovi proto začal závod s časem. Nebudu vás déle napínat, vše proběhlo k spokojenosti, a tak mohli všichni nakonec vyběhnout na led. Od té doby už ale chodí na zápasy s kufříkem plným nářadí, různého materiálu a léků, díky čemuž je v určitém podezření, že pravděpodobně přepadl železářství i s lékárnou a k tomu ještě vybral automat na pánské ochrany. Když nad tím tak přemýšlím, nikoho by asi ani nepřekvapilo, kdyby se v případě potřeby vytasil i s mobilní bruskou, nýtovačkou, operačním sálem a prezidentským perem. Takže mé moudro na závěr zní: "Komu se nelení, tomu se .... Jelení".

 

 

DAVID JELÍNEK

   Dnes se opět vracíme k mému prvotnímu plánu, a to představování hráčů, ovšem tentokrát se přesuneme již na levou polovinu kabiny. Zde, přímo u dveří, má svůj kutloch jmenovec našeho nejvyššího - David Jelínek – „Jelen“. Tedy doufám, že jsem se nedopustil nějakého faux pau s popřením příbuzenského vztahu s naším nejvyšším. Přeci jenom hokejový klan Jelínků je mocný, Kutná Hora malé město a David pořád roste a roste… Ale zanechme laciného bulváru a prozraďme na naší jedničku mezi tyčemi s identickým číslem i na dresu, že patřil k největším oporám, bez jehož skvělých výkonů bychom letos rozhodně nevystoupali tak vysoko. S ním v zádech nabíral náš tým jistotu a klid. Mohl se dostatečně soustředit na útok s vědomím, že některá zaváhání a minely spolehlivě uhasí. V letošní sezóně byl absolutně nejvytíženějším maskovaným mužem, když odchytal v podstatě všechna utkání. Stejně jako zbytek týmu se ani on během celého ročníku nevyhnul i slabšímu období, ale v pravý čas a ve zlomových momentech prokázal, že je typická opora mužstva. K jeho rituálům patří poklidná, soustředěná příprava, připomínající meditaci buddhistického mnicha, na jejímž konci je pro mě vždy překvapením, že při ní neusnul. David je zkrátka tichý kluk, který toho v kabině moc nenamluví, ale který jak oblékne tu svou neprůstřelnou vestu (připomínám rekord 160 min. bez obdržené branky), nechá za sebe mluvit své výkony. Pohled do brankoviště na změť jeho pohybů pak připomíná bubnovou točící se pračku, v níž se občas mihne k vidění ... lapačka ... slajd … beton ... rychlé vyjetí … vyrážečka … širočina ... tyčka … rozklek ... příložník … skluz ... hbitý přesun po brankovišti ... vypadlá čočka … rozštěp, za což se mu intimní partie odvděčí poměrně nepříjemnou bolestí těsně vedle ozdoby jeho mužství...ano vážení - úchvatná podívaná!!! 

 

 

MATES JELÍNEK

   Do třetice všeho dobrého i zlého (jak kdo chce) dnes opět Jelínek, ale tentokrát Matouš, Mates, Matýsek (taky jak kdo chce). Prý snad syn našeho team managera, což v tomto případě nepotvrzuje pouze rodný list, ale i několik shodných tělních i mimotělních abnormalit. Než však odhalím trochu toho bulváru na našeho věčně rozesmátého fištróna se žlutou přilbou, čímž se staví do jasné opozice proti většinové partě černopřilbařů, takzvaných Dark Waderů známých ze Star Wars, něco málo charakteristiky z ledu. Mates je velmi dobrý bruslař se smyslem pro kombinaci a konstruktivnost. Svojí technickou hrou dokáže sobě i spoluhráčům připravit spoustu příležitostí, čímž se etabluje na pozice nejlepších hráčů a tvůrců hry. Jeho velkou předností je univerzálnost, která z něj dělá velmi ceněného a platného hráče do obrany i útoku. Zkrátka taková holka pro všechno. K tomu všemu ještě letos přidal výrazně lepší střelbu (přesto je stále co zlepšovat) a „nejlepší“ plnění týmových povinnosti. Na 91% znamená – nevynechaný ani jeden zápas, pouze osm tréninkových absencí na suchu a osm na ledě - před tím se nedá než smeknout. Ale abych jen nechválil – stále schází větší výbušnost a především rychlost prvních kroků. Když se přesuneme od ledu za dveře kabiny, platí za vtipálka, který vždy přidá nějakou trefnou poznámku, otírající se především o trenéra. Ani v tomto případě nepadlo jablko daleko od stromu. Jinak Mates spolu s Martinem jsou vnímání jako legendární peciválové, kteří po příchodu z ledu jen sedí a žvaní. Než vstřebají a uloží načerpané poznatky z tréninku (jak tedy tvrdí oni), odchází ostatní již vysprchovaní domů, zatím co oni nemají ani zuté brusle. V běžném životě se pak snaží převtělovat za Batmana, či jeho kamaráda Spidermana a předvádět jejich povedené komiksové kousky. Vzhledem k četnosti a závažnosti všech jeho poranění a následně absolvované gastroskopii, enteroskopii, bronchoskopii, uroskopii, magnetické rezonanci celého těla, rentgenu lebky a v neposlední řadě i výtěru všech otvorů a dutin, lze usuzovat o úspěšnosti jeho pokusů…P.S. Jedna pikoška na závěr. Mates se oblékl na jednom z posledních tréninků do gólmanského a chytal..., ovšem nebylo možné mu dát gól mezi nohama.

 

 

MICHAL MACHÁČEK

   Postupujme dále do vozu, čili dalším borcem, který dnes vstoupí na piedestal slávy je Michal Macháček. Jeho přezdívka „Blecha“ nevznikla jistě náhodou, ale zda to má co dočinění s jeho robusní postavou, či kladným vztahem k osobní hygieně nechám na jejím autorovi. Tedy bratru Matějovi. Pravdou však je, že již minulý rok se dožadoval změny jména na tričku ze soustředění na „Moucha“. A proč ne? Takže Moucha je upřímným, společenským a kamarádským typem, který vzhledem k tomu, že patří do skupinky našich benjamínků, neměl letos nejjednodušší roli v týmu. Přesto můžu napsat, že jí přijal poctivě, a tak jak bylo potřeba. Vím, že to není vůbec jednoduché víc trénovat než hrát, přesto nikdy se nenechal odradit malým eis-timem, chodil dál poctivě na tréninky a v případě nemoci byl vždy omluven. Vzhledem k tomu, že byl prvoročákem v dorostu, je pochopitelné, že za některými hráči fyzicky ztrácel. Bez důrazu a se zbytečně velkým respektem ze soupeře se málo prosazoval, ovšem v jeho případě se jedná především o otázku většího sebevědomí. Jeho největší devízou jsou herní zkušenosti nasbírané v minulých sezónách a vzhledem k tomu, že v nadcházejícím ročníku již nebude z nejmladších, očekávám jejich větší přenesení do hry. Takže největší úkol pro jarní a letní přípravu – modelováním zátěžových situací odbourat zbytečné obavy a strach, protože Michale máš na víc, než hrát jenom záškodníka a chodit na to jak partyzán - od zadu...

 

 

LÁĎA ŠVÁB

   Posledním do party našich beků je Láďa Šváb, který patří do skupiny borců, kteří nemají své kořeny přímo v hokejové líhni sportovních talentů pod Barborou, neb je to ryzí Malíňák. Teď by se však hodilo napsat, co tohoto hráče s číslem 44 charakterizuje. Láďa je obrovský bojovník a srdcař, který hraje pro tým a nevypustí žádný souboj o kotouč. Jedná se o sportovce, který má v sobě zakódovanou pravdu, kterou učili Řekové již 500 let před narozením Krista: „Nejlepší věci jsou ty nejtěžší“. Jako by mu situace pod tlakem dodávaly sílu a zdokonalovaly jeho dovednosti. Svůj post obránce zvládá s herním přehledem, správnou volbou místa a se svou buldočí povahou umí vyčistit prostor před Davidovou bránou. V případě narušení jeho intimních prostor dokáže i přitvrdit muziku a pro ránu pak nechodí daleko. Vyniká však především rychlostí a přímočarostí, kdy zarputile dobruslí a překazí i zdánlivě vyloženou šanci. Jeho velkou slabinou je rozehrávka a vůbec nahrávka v pohybu. Jakmile se rozjede s pukem, ztrácí přehled a jeho nahrávky zaškrtávají často políčko – adresát nenalezen. Takže Láďa ode mě dostane tenisák se starou artistkou a bude po odpoledních za barákem o zeď pilovat rozehrávku. A ještě jeden námět na jarní přípravu. Letos mu to tam moc nepadalo a paradoxně svůj jediný gól si nechal až na derniéru s ruským Odincovem, takže pohonit i střelbu. A co prozrazuje tohoto nebojácného hráče mimo hokejové arény? Láďa patří do okruhu emotivních hráčů, kteří se v kabině často hlasitě vyjadřují a jako jeden z mála dokáže důsledně vysvětlit, co je třeba zlepšit. A právě i proto, je pro tým nesmírně cenný. V šatně sedává zásadně svlečen do půli těla a v Adamově rouše se protahuje naproti otevřeným dveřím od kabiny, což posléze, poněkud zmateně, odůvodňuje rychlejším chladnutím těla. My ostatní však moc dobře víme, že Láďa doma tajně posiluje a pro udržení kondice je neustále na antibiotikách. Svoje vypracované tělo pak rád vystavuje na odiv a zároveň, aby čekající hloučky fanynek měly neustálý přehled....

 

 

JIŘÍ TVRDÍK

   Dovolím si udělat malou výjimku exkurzí naší kabinou a mimo pořadí věnuji dnešní díl asistentovi našeho týmu a svému dlouholetému organizačnímu spolupracovníkovi - Jirkovi Tvrdíkovi. A proč tato mimořádnost? Důvod je zcela prozaický - dnes totiž slaví a pro jistotu hned raději dodávám - svátek Jiří. To, aby náhodou někdo nevytvářel souvislosti s jinými výročími těchto dní - 20.4.Adolf Hitler, 22.4.V.I.Lenin, 24.4.Jiří (jsi v móóóć pěkné společnosti). Pro jistotu rychle opustím toto prapodivné panoptikum minulého století a popřeji Tobě i malému Jirkovi všechno nejlepší. Když už jsem u toho vinšování, nedá mi to ještě nezmínit, že Jirka za pár dní slaví malé životní jubileum. Numerickou hodnotu dosaženého věku na tomto místě rozhodně zmiňovat nebudu, neboť jsou čísla, která se v životě muže zdůrazňují (délka lichých končetin, délka pokusu o reprodukci, počet vypitých piv během soustředění, s tím spojené umístění v prestižní soutěži, počet zářezů na pažbě, počet vlastních dětí a u některých i množství rekordů a kuriozit) a zároveň čísla, o kterých se příliš nehovoří (návštěvnost WC, počet nevlastních dětí, čas manželkou stanovené večerky a u velkých smolíčků bohužel i kapesného) …. Ale to už jsem hodně out of topic, což nechci, a tak zpět k Jirkovi. Vznik jeho přezdívky „Stopař“ pamatují jen někteří z nás, ale rozhodně to nebyla náhoda a váže se k nočním aktivitám ze soustředění. Jirka je svou mlčenlivostí a zdánlivou nekonfliktností pro mnohé velký otazník bez emocí a tajemný jak hrad v Karpatech. Já vám ale prozradím, že se za onou mimikrou skrývá nesmírně soutěživý typ, který opravdu nerad prohrává, ale především na výsost schopný a úspěšný diplomat, terminologií posledních dní – umlčující lobbista. No a rázem mě napadá další pěkná trojka: Dalík, Tvrdík, Janoušek (tedy já ti dneska dávám). Jinak s letošním posledním zápasem juniorky padl letitý Jirkův mýtus, a to klidného až bezemočního člověka. Výkon rozhodčích odhalil nám všem do té doby neznámé stránky jeho osobnosti. S posledním hvizdem se proměnil v bojovníka s pruhovanými tvory a jejich kabina po zápase ve výběh divoké šelmy, kde museli z jeho blízkosti raději odstranit všechny ostré předměty, dokud mu nezaberou koňské dávky sedativ. Už raději skončím s tou bulvární žumpou, popřeji ještě jednou vše nejlepší a doufám, že i přes tento pamflet, pro nedospělé i dospělé jedince naší sqvadry, zůstáváš dál polobohem...

 

 

HONZA PRÁŠEK

   Již dvacátý díl naší telenovely věnuji tentokrát dalšímu novému přírustku v kabině letošního dorostu – Honzovi Práškovi, který k nám před touto sezónou postoupil ze starších žáků. Honza je tichý poctivec, působící vyrovnaným dojmem, ale v sobě dříme opravdového muže. Moc toho sice nenamluví, ovšem vždy a ochotně přijme jakoukoli pozici v týmu a plní ji se 100% nasazením, což se cení! Zatím však bohužel neprojevil dorosteneckou výkonnost, a přestože se snaží na maximum, chybí mu kvalitnější dovednosti, důraz v osobních soubojích a lepší herní přehled. Proti průměrným týmům si odehrál svoje a snažil se plnit dané úkoly, ale proti top soupeřům váhal a působil na ledě až bezradně. Proto naskakoval do hry pouze v různých alternacích, což není zrovna záviděníhodná pozice. Přesto v jeho případě si troufnu tvrdit, že zlepšení je otázkou času, tréninku a větší herní vyhranosti. Na Honzovi vnímám ze všech prvoročáků největší posun kupředu v rámci komplexnosti a věřím, že pokud bude na sobě dále pracovat, dostaví se i výsledky. 

 

 

ALEŠ SÁDLO

   Další vzpomínkový díl spojený s cestou do hlubin hokejistovi duše má dnes v podtitulu „Alda Salda“ a cokoliv si z tohoto vyberete, vyjde vám jeden výsledek – Aleš Sádlo number 26. Jako centr první útočné formace rozhodně nezklamal a posunul svoji výkonnostní laťku v bruslení, dovednostech a herním přehledu opět o něco výše . Bodově sice nezářil, ale jeho kvality jsou jinde a svoji úlohu zvládl velmi dobře. Je to hráč, kterému nesmrdí černá práce a dobrým pressingem s dravým napadáním rozbíjel hru soupeřů. K tomu přidával svoje neúnavné bruslení, píli a především rychlost, která se náramně hodila do krámu této obávané lajny. Aleš je týmový kluk, který když je požádán, neváhá přijet ani uprostřed pobytu na horách, aby pomohl spoluhráčům v zápase. Rezervy má zatím ve hře do těla, ve střelbě a v koncovce všeobecně. I když zde je to spíš problém zbytečné nervozity a zatím neschopnosti přenést tréninkový dril do zápasového tlaku. V kabině patří Alda mezi ty, co se rádi slovně projevují, vtipkují a čuňačí, kvůli čemuž odkládá převlékání až do nejzaššího možného termínu a chodí na led až mezi posledními. Zde jsme poté svědky, jak zvykací doba na hokejovou obuv a výstroj je u něj časově velmi náročným a složitým procesem, což je dozajista způsobeno extrémně vyšším počtem chodidlových a u mě zřejmě chápavých buněk. Na ledě je pak Salda nepříliš emotivním typem hráče. Letos se však při rozhodujícím zápase v Berouně, pár minut před koncem, ještě musela ukojit 18 v dresu soupeře a pustila se s ním do křížku. Nejdřív to vypadalo, jako když se dva milenci neviděli celá léta, ale po pádu na zem spíš jako řeckořímský zápas a Alda se tak poprvé v životě podíval předčasně do sprchy. Zklamání z toho, že přišel o závěrečné vyhlášení, společnou fotku a především o koupel s Dominikem, bylo opravdu velké. Ale, takový už je asi skutečný hokejový život, ve kterém na hodné hochy z foglarovek není mnoho místa.

 

 

DOMINIK RYŠAN

   Dalším, který vystoupí na forbínu a na 24 hod. přímo do kužele světla hlavního reflektoru je Dominik Ryšan, zkráceně „Rotyšan“. Co se jeho hokejové charakteristiky týče, je potřeba připomenout, že na vstupu do sezóny a jeho výkonnosti se hodně podepsala roční pauza, kterou si sám naordinoval. V zápasech pak nastupoval na více postech, jako univerzální hráč, kterého to spíše táhne dopředu a rozhodně se díky své rychlosti neztratil. Ovšem měl problémy s technikou, především při práci s pukem a občas vypadával z herního systému. Přesto odvedl kus dobré práce, včetně gólového příspěvku při prvním vítězství v Berouně. Pak ale začaly jeho zdravotní lapálie. Nejdřív to byla zlomená ruka na konci tréninku, ke které se mi váže výrazná vzpomínka. Asi hodinu před půlnocí sedím nervózně před ordinací a pro uklidnění si z propagačních letáků nemocnice stavím bezostyšně vlaštovky, mumlám něco o pr.eli a že co se má stát, to se stane... V tom se otevřou dveře a já jsem pozván dál. Dominik se ale podivně usmívá, zornice roztažené do nebývalé velikosti a ústa vydávají bonmoty se sexuální tematikou, kterými baví zdravotnický personál, aby se následně dožadoval další dávky sedativ: „To je nejlepší jízda mého života! Dejte mi to ještě jednou!!!“.....no prostě dokonalá tragikomedie. O tom, že číslo 7 na jeho dresu nemusí být vždy tím šťastným, dokazuje další zranění hned v prvním utkání po návratu z marodky. Dominik se snažil napodobit tradici známého Hollywoodského bulváru s otisky populárních osobností kulturního života, když chtěl s pomocí soupeře podobný vzpomínkový pomník založit na mantinelu stadionu v Kutné Hoře. Bohužel jeho snaha o vyšperkování této monumentální myšlenky novinkou, v podobě otisku profilu zad, nenašla přílišné uplatnění, neboť strojník nebyl o této akci dostatečně včas informován, takže vybraný mantinel k Dominikově smůle neměl parametry rozbředlého betonu. Z tohoto důvodu samotná aplikace posléze vyústila v podivně tupý úder a naprasklý obratel. A tak si do Dominikovi kolonky můžeme napsat – opravdu smolná sezóna.

 

 

JOŽAN TOMČÍK

Tvář sedávající v kabině u dveří vedoucích do sprchy, a která se dostane na titulní stranu sobotního vydání je Josef Tomčík, všeobecně známý pod zkrácenou versí „Jožan“. S dresem č.29 toho odehrál určitě méně, než by sám chtěl, ale síla letošního kádru a s tím spojená i konkurence byla natolik velká, že většinou obsazoval post až sedmého útočníka, což zrcadlí i chudší gólový příspěvek pro tým. Nicméně, odehrál si své a s konstantní formou patřil mezi ty naše lepší hráče. Jeho výkonnost a hokejové dovednosti stále oscilují někde kolem dobrého průměru. Ve hře se to projevuje tak, že proti většině soupeřů nemá problém se prosadit, ale s těmi nejlepšími občas nestíhá a v momentech, kdy získá puk, váhá a ne vždy správně řeší herní situace. Je to otázkou zkušeností, ale i nedostatečné jistoty a suverenity získané pravidelným drilem. Pokud ale bude na sobě dál pracovat a chodit na tréninky víc než letos, bude to jen lepší! Co mě u Jožana ale mrzí, je jeho naprostá ignorace SMS oznamů, ohledně absence na zápasy. Jinak v kabině patří spíš mezi ty tiché a nenápadné, kteří se tolik neprojevují, ale nezaměnitelným úsměvem prozrazuje, jak se vtípky a legráckami baví. Podobné je to i na ledě, a proto nás všechny šokoval v Rakovníku, kdy již přestal snášet ataky soupeře a zapálené rudé oči z pod rastru jeho helmy prozradily, že z hodného hocha je naštvaný muž – bum, prásk, buch. Jinak Jožan je známý cyklistický nadšenec, který vyráží se svým otcem pravidelně překonávat hranice lidského chápání na oblíbenou okolní infraktusturu, aby ukázal, kdo že je mezi námi Contador...

 

 

MICHAL KURKA A MICHAL ŠVÁB

Derniéru našeho seriálu o týmu dorostu sezóny 2011/2012 obstarají dva Michalové, kteří sice nastoupili v jeho dresu, přesto nepatřili k trvalému inventáři kabiny.

Prvním je Michal Kůrka, který zastával s č.2 na dresu roli druhého gólmana. Co říct k tomuto sympatickému mladíkovi, ošlehaného pardubickými hokejovými zkušenostmi? Sám nevím, pro mě je Michal zatím příliš neprobádaným hráčem, kterému sice sršní krev koluje v žilách již druhým rokem, ale především však v týmu našich juniorů. Za dorost absolvoval pouze 4 zápasy, kdy většinou kryl Davidovi záda a jen dvakrát složil svoje betony i mezi tyčemi. Přesto musím říci, že trému nechal v kabině a zachytal dobře. Přeji tedy touto cestou Michalovi mnoho úspěšných sezón v sršním dresu, děkuji za jeho podíl na úspěchu dorostu a taky brankařskou perličku z Hradce, která si našla čestné místo v naší šperkovnici hokejových kuriozit.

Druhým a mladším je Michal Šváb. Hráč starších žáků, který sice nastoupil pouze do dvou utkání dorostu, ale především v tom druhém zanechal velmi pozitivní dojem. Jak zřejmě pozorný čtenář zaznamenal, jednoho nositele tohoto příjmení jsme zde propírali již před pár dny. Ano, potvrzuji, nejedná se o shodu čistě náhodnou, ale o sourozence, kteří si v nadcházející sezóně zahrají poprvé v jednom týmu. Doufám, že se na společné účinkování těší, a že i přes svůj naprosto rozdílný hokejový projev, se stanou výraznými a kvalitními díly mozaiky týmu dorostu sezóny 2012/2013.

 

 

EPILOG

Michal byl posledním hráčem, který se aktivně podílel na tom, že na letošní sezónu se bude dlouho vzpomínat. Nezbývá než doufat, že i příští rok budou Sršni patřit mezi respektované soupeře a budeme je nacházet tam, kde jsme zvyklý je vídat – to znamená nahoře.

Ještě jednou díky vám všem, počínaje brankářem a konče posledním hráčem, který otvíral dveře na střídačce. Bez kohokoliv z vás by tento tým nebyl tím, čím byl a věřím, že představujete naději pro budoucnost kutnohorského hokeje. Děkuji všem spolupracovníkům za jejich pomoc a samozřejmě nesmím zapomenout ani na fandy. Doufejme, že i příští rok si najdou na tribuny cestu a budou i nadále důležitým sedmým hráčem týmu SK Sršni Kutná Hora. Děkuji své ženě Martině za toleranci a pochopení, bez kterého bych tento časově nesmírně náročný koníček nemohl provozovat. A ještě chci říct, že každý obyčejný stisk ruky nebo poděkování potěší a dodává chuť do další práce. Upřímně si vážím všech, kteří neberou můj čas a nikoho z mých kolegů, věnovaný hokeji jako samozřejmost a jsou schopní takového ocenění. Děkuji.

V příští sezóně nashledanou a ať sláva kutnohorského hokeje opět zazáří. SPORTU ZDAR A HOKEJI ZVLÁŠŤ...

 

 

 

TENTO TÝDEN SLAVÍ

   Jožan sice slavil již minulý týden, ale protože byl na horách a já v časovém presu, přináším tradiční rubriku až nyní. Na vysvětlenou. Jen z důvodu železné tradice neměním trochu nelogický název rubriky a počet otázek je dvojnásobný, protože slavil narozeniny i svátek.

 

Jožan Tomčík

1.Jožane slavíš narozeniny i svátek v jednom týdnu a pak rok nic. Nepřišlo ti to někdy líto?

No, ze začátku mi to přišlo divný, ale už jsem si na to zvyknul. Ale blbý to je, protože pak už nic nemám - až vánoce.

2.Jsme sice na hokeji, přesto prozraď nám něco více o svých dalších zájmech.

Tak já rád sportuju. Hraju fotbal a kolo to už je taková normálka.

3.Máš nějakou představu o své budoucnosti, o tom co by si v životě chtěl a nechtěl?

Jako představu bych měl, ale je to ještě daleko. Takže nevím.

4.Za pár dní budou velikonoce a Sedlecká pouť. Jak tyto akce prožíváš?

Já už mám pouť jen na to, abych se tam sešel s kamarády, trochu popil a šel domu. No a na pomlázku chodím s klukama tady po Poličanech.

5.Nejsi klasický kutnohorák, protože bydlíš v Poličanech, což znamená, že do školy, na tréninky, či kroužky musíš vždy dojíždět. Osobně ze svého dětství dost dobře vím, co to obnáší. Jak to ale vnímáš ty? Nezávidíš někdy místním trochu jednodušší podmínky?

Ale jo. Občas. Musím proto jezdit autem, nebo někdy na kole.

6.Teď už ale k hokeji. Jsi hráčem, který má před zápasem raději hlasitou motivaci nebo klid na soustředění?

Dřív jsem byl raději, když se k zápasu povídalo, ale teď je lepší, když si to vyříkáme v kabině sami mezi sebou.

7.S kým si na ledě a v kabině asi nejvíc rozumíš?

Asi tak Aleš a Láďa. Spíš ty mladší kluci.

8.Jaký máš ty osobně pocit z právě ukončené sezóny?

Trochu mě štve, že jsem nemohl zasáhnout víc do kvalifikačních zápasů a samozřejmě je mi líto, že jsme nepostoupili.

9.Patříš k hráčům, kteří letos několikrát okusili i juniorský dres. Vnímáš nějaký rozdíl mezi juniorským a dorosteneckým hokejem.

No tak vzhledem k tomu, že jsou v juniorce kluci jací jsou, tak je to hodně jiný. Třeba rozcvičky tam vůbec nejsou, což jsem moc nechápal. No a jinak je to tam celkově na pohodu, nikdo se nikam nehoní, ale hokej je tam tvrdší.

10.Jsi Slávista jako táta, nebo máš rozum?

Já jsem byl vždycky Slávista.

  1 : 2 ( 1:1, 0:0, 0:1 )

Sršni Kutná Hora - HC Chrudim

3 : 6 ( 1:1, 1:2, 1:3 )

TŘEBA TAKY NĚKDY VYHRAJEŠ

HC Beroun - Sršni Kutná Hora

3 : 4 ( 1:1, 0:2, 2:1 )

   V kabině před zápasem jsme si zopakovali několik tradičních frází, jak musíme být aktivní, bruslit, bránit i útočit v pěti lidech……a šli na led. Jak jsme si řekli, tak jsme taky neudělali. Začátek zápasu byl velmi ospalý, hra na obou stranách poněkud rozháraná a plná nepřesností. Situaci neulehčovaly ani nepochopitelné nářky soupeře, který si neustále stěžoval, jak je mu křivděno - vskutku, takhle rozzuřeného trenéra od první minuty, jsem dlouho neviděl. A tak jako první přepsal nulu na světelné tabuli v čase 5.08 Pája a do dvoubrankového náskoku nás za chvíli poslal Martin. Vedli jsme, ale stále hráli ve stoje a jakoby bez chuti. No, a jak jsem tak čučel na led, čelist mi padala čím dál tím níž a hlava se začínala samovolně vrtět, Jenda, snahou o křížnou nahrávku, ideálně namazal soupeři do brejku a rázem to bylo 2:1. V 15.min. si vzal slovo jeden z nejlepších střelců mezi Sršni Janek a svými dvěma zásahy v rozmezí 14 vteřin nás dostal do trháku 4:1. Za tři minuty se podařilo do detailu zopakovat situaci, která předcházela první inkasované brance, s tím že asistentem soupeřovi byl tentokrát Petr. Po dalším našem zaváhání hosté snížili dokonce na 4:3, což nás zamrazilo, protože jsme měli utkání plně ve svých rukách, ale jak to v hokeji bývá, v tomto sportu pravidla zákonitosti neplatí a vše může být rázem jinak. Tyto obavy ale rozehnala nevídaná gólová smršť v poslední minutě, kterou ukončil až rolbař, který nás vyhnal z kluziště za stavu 6:3. Nejprve nabral rychlost Jenda, po pár tempech již byl sám před brankařem a nezaváhal. No a naděje hostů v čase 19.59 uzemnil k ledu kutnohorského stadionu Mates.

No, tak není žádný sex, takže je to naprd. Doktor mi zakázal snad úplně všechno, jen musím pořád ležet. Je to hodně špatný, už by to chtělo, aby to srostlo. 15.března jdu na další kontrolu, tak snad už to bude dobrý.

2.Na začátku minulé sezóny jsi skončil s hokejem, aby ses na jejím konci opět vrátil. Nechceš, teď s odstupem času, prozradit důvody jak jednoho, tak druhého rozhodnutí?

No, tak u toho prvního – moc jsem nehrál, protože tam byli starší kluci, kteří měli přednost, a tak jsem se nějak dostal k jiným sportům, který mě v tu dobu taky bavily. No a vrátil jsem se, protože mě hokej určitě baví, hraju ho již od mala a je to dobrý kolektivní sport.

3.Jak vzpomínáš, vzpomínáš-li vůbec, na své hokejové začátky?

Jo tak určitě si vzpomínám, jak jsem měl ještě tu nejstarší helmu, a jak jsem neuměl ani přešlapovat. Rád si na to vzpomínám.

4.Kdo je tvůj nejlepší kamarád v dorosteneckém týmu?

Tak asi určitě Pípa, protože sním se znám už strašně dlouho. Je to dobrej kámoš, podrží.

5.A na závěr jedna osobní. Komunikuješ raději s klukama, s holkama, anebo ti na tom nezáleží?

No tak ono je to vcelku jedno, kdo zrovna přijde. Ale určitě raději s holkama.

Matěj Schmidt

1.V průběhu jarní přípravy jsi naskočil, jako mládežnickým hokejem nepoznamenaný klasický rybníkář (to nemyslím vůbec hanlivě), mezi kutnohorské dorostence. Jak moc je rozdílná poznaná realita od tvých původních představ?

No myslel jsem si, že to bude o něco lehčí, ale až tak hrozný to taky nebylo. Kolektiv je dobrý a myslím, že to půjde dál.

2.Co jsi o našem oddíle věděl před svým příchodem?

Tak věděl jsem z vyprávění od tehdejšího hráče Michala Bureše, který je taky z Chotusic. Takže především od něj.

3.Momentálně jsi sice zraněný (zlomená klíční kost), přesto, máš pocit, že tě ten rok mezi námi v tvých dovednostech někam posunul, nebo spíš necítíš zlepšení?

Určitě mám pocit, že jsem o hodně dál a doufám, že se ještě zlepším. Samozřejmě vím, že se mám stále v čem zlepšovat.

4.Máš nějaký hokejový sen?

Těžko říct. Ale určitě bych chtěl hrát hokej i v dospělosti, i kdyby to mělo být jen tak pro zábavu.

5.Závěrem úplně z jiného soudku. Jsi kluk z vesnice, takže mi to nedá se nezeptat. Vlastníš/vlastníte nějaké domácí zvířectvo, a jestli ano, tak jaké?

No tak mi máme doma takovou malou ZOO. Máme slepice, 20 až 30 králíků, husy, dvě kozy, kačeny, psy, kočky a hrdličky.

Kdo se o to prosím tě stará?????

Tak je to spíš záliba mamky, ale snažíme se to zvládnout všichni, akorát já teď tolik nemůžu. Nejvíc se ale stará taťka.

Sršni Kutná Hora - Stará Garda

15 : 6 ( 9:1, 6:5 )

Slavoj Zbraslav - Sršni Kutná Hora

1 : 5 ( 0:1, 0:2, 1:2 ) 

Sršni Kutná Hora - Slavoj Velké Popovice

10 : 3 ( 5:1, 2:1, 3:1 )

Spartak Vlašim - Sršni Kutná Hora

3 : 9 ( 2:2, 1:3, 0:4 ) 

Sršni Kutná Hora - HC Beroun

3  :  6  ( 1:2, 0:2, 2:2 )

Sršni Kutná Hora - Stará Garda

9  :  12

HK Kralupy nad Vltavou - Sršni Kutná Hora

1  :  4  ( 0:3, 0:0, 1:1 )