Vítejte - 維特耶特 - Welcome - ترحيب - Willkommen - स्वागत - Bienvenido - Здравствуйте
na stránkách hokejového týmu mladších žáků SK Sršni Kutná Hora - sezóna 2019/2020
SLIDESHOW – OKA MŽIKY
Zdravím vás opět jen od svého počítače, protože naše reálné setkání, v té podobě, jak bych si přál, tedy na tréninku či zápase, není momentálně možné. Jak ale známo, náš život se neskládá z událostí, které nás potkají, nýbrž z toho, jak se k těmto událostem dokážeme postavit a daleko lépe se žije člověku, který vidí sklenici napůl plnou, než tomu, kdo tu samou sklenici vidí poloprázdnou. Nechci rozhodně současnou situaci bagatelizovat, ale ani k oné záplavě negativních zpráv přidávat ještě vodu ze své vlastní štoudve, protože vystresovaným a vystrašeným lidem se daří hůř zvládat vypjaté chvíle. A tak jsem se pokusil provětrat zaprášenou paměť a svůj foto fundus, abych (alespoň doufám) trochu příjemně ovoněl předčasný konec letošní sezóny. Její zhodnocení je na samostatný článek, který snad vznikne – neslibuji – ale momentálně lze vše shrnout do jednoduchého závěru: „Byla to úspěšná sezóna“. A přestože její „opus magnum“, ve chvíli kdy naše herní forma kulminovala, se nekonalo, tak já končím s pocitem, že jsem zase jednou prožil krásný hokejový rok. Děkuji a doufám, že tak jak jste se vy vryli do mé paměti, tak zůstane i vám hezká vzpomínka na společné okamžiky (nebo snad oka mžiky?).
P.S. Již napsaný článek musím zcela mimořádně ještě doplnit, protože jsem právě dostal krásnou SMS zprávu od Kuby, v jejímž závěru vyhlásil (tak jak činil poctivě po každém tréninku i zápase) posledního Emila kreténa - Koronavirus. Nemůžu než souhlasit.
!!! SEZÓNA UKONČENA !!!
Současný svět, jak známo, je plný změn a proměn a ten dnešní se chová nevyzpytatelně jako živý organizmus. Situace a opatření proti proradným virům se vyvíjí v podstatě každým okamžikem, nicméně v tuto chvíli vás upozorňuji, že rozhodnutím Výkonného výboru ČSLH jsou všechny mládežnické a juniorské soutěže s okamžitou platností ukončeny. Z toho plyne, že tento ani následující víkend již nebudeme hrát, a jak jsem se informoval u pořadatelů, jsou i posezónní turnaje, kterých jsme se měli zúčastnit – zrušeny. A protože situace se mění rychleji než mé psaní, tak v tuto chvíli jsou ukončeny již i tréninky do konce sezóny. Jak to bude s plánovanou rozlučkou, zatím netuším, ale samozřejmě dám včas vědět. Uvidíme, jestli přicházející jaro bude shromažďování více přát. Co se týká výstroje, může prozatím zůstat v kabině, nebo vám ji individuálně po dohodě zpřístupním k odnesení.
Je mi samozřejmě líto, že přijaté kroky zhatili vyvrcholení našeho celosezonního snažení a práce, nicméně je dobře a já s tím naprosto souhlasím, že ochrana zdraví (obzvláště v případě dětí) je pro zainteresované jednoznačná priorita.
P.S. Zatím se alespoň pokusím o nějaké slideshow video, protože je myslím, co si připomínat.
NOMINACE
sobota 14.3.2020 PZ Kladno - Sršni "A" (sraz v kabině 9.00)
neděle 15.3.2020 Sršni "A" - HC Smíchov (sraz v kabině 8.30)
Nevole, Zvěřina, Sadílek, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Komárek, Tvrdík P., Jelínek, Král, Mimra, Břinčil, Klouček.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
OZVĚNY 29. TÝDNE (doplněno o fotky)
Borec týdne
Když hokej rozdává radost
Omlouvám se, ale tentokrát si k zápasovému reportu jen odskakuji z horské dovolené. No a vzhledem k tomu, že vlastně celý podvečer vyplnilo ochutnávání nejrůznějších vzorků vína (slavíme tady MDŽ), jsem velmi rád, že pro psaní hokejového reportu nestanovuje nějaký zákon nebo vyhláška povinnost nebýt pod vlivem, protože se obávám, že správně nakalibrovaný alkohol tester bych svým naoko nealko úsměvem neošálil a mohlo by se snadno stát, že bych byl přistižen a dostal třeba zákaz dalšího psaní na dva roky, což opravdu nevím, jak by zdejší hokejoví abonenti vydrželi. Takže - psssssst, nebudeme to nikde ventilovat, a třeba mi to protentokrát u 29. pokračování Ozvěn týdne ještě nějak projde.
Ať se nám to tedy líbí, nebo ne, máme za sebou další týden, který jistě nebyl po hokejové stránce zklamáním. V trénincích to klukům docela jezdilo, cvičení měla potřebný spád, dovednosti požadovanou kvalitu a všechno tak nějak fungovalo víceméně podle našich představ. Vyhrály se taky dva přátelské zápasy, nejpočetnější fanouškovská enkláva naší kabiny oslavila setrvání Pardubic v extralize, viry se v početnějším šiku za dveře kabiny neprobojovaly, nicméně já osobně jsem se především utvrdil v mém přesvědčení, že tuto kategorii (míněno všechny kluky a děvče) již několik let vnímám jako své další dítě. Ptáte-li se, proč si ji dovoluji přirovnávat k čemusi tak živoucímu, jako je dítě, odpověď je jednoduchá a dobře jí porozumí každý, kdo už nějakého potomka má. Dítě, i když je třeba na druhém konci světa, je napořád s vámi. Nosíte ho v sobě, patří mu vaše myšlenky, tužby, zrcadlíte v něm své vize a představy. Je jedno, jestli je vzorné, nebo občas zlobí, jestli vám zrovna dělá radost nebo starost. Máte ho prostě rádi a vaše myšlenky mu patří tak jako tak, stejně jako váš čas. Všude, kde jsou děti, se přece žije dobře, život má smysl a je čímsi víc, než pouhou existencí. Ještě se mi nikdy nestalo, že bych odešel z tréninku nebo zápasu domů, bouchnul dveřmi a už na něj nepomyslel. Každý rodič totiž dobře ví, že jaký je on, takové budou i jeho děti, a tak dělá, co může, aby šel příkladem, aby motivoval a inspiroval.
Toliko tedy lehce ovíněný srdcový výlev a nyní již k Borci minulého týdne. Vlastně se nesluší někoho jmenovat, protože celé mužstvo pracovalo v tréninku dobře, někteří dokonce výborně, a to se přirozeně přeneslo i do zápasů. Nicméně po důkladné úvaze jsem přeci jen vybral tři Borce. Prvním je Dominik, který v zápasech opět potvrdil svou pracovitost a sílu na puku v soubojích u mantinelu i před brankou. Dalším Honza, jehož vyzrálý, elegantní, líbivý, profesorsky ofenzivní, poctivě defenzivní, hokej se mi moc líbil. A do třetice – jak říkají latiníci, „last but not least“ (poslední, ale ne nejmenší) – Tomíto, který oplýval rychlostí, předvídavostí, spoustou výborně řešených situací a vrozenými herními instinkty.
Teď už ale k dvojité porci přátelského hokeje (mistrovská soutěž měla totiž volno), za kterou ale nemuseli Sršni zase tentokrát nikam cestovat.
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC PODĚBRADY 19 : 4 (9:1, 7:0, 3:3)
Celkem devatenácti přesnými zásahy okořenili kutnohorští mlžáci páteční pohodové dostaveníčko s poděbradským soupeřem, díky čemuž jejich statistiky hodně zbohatly.
Utkání mělo od začátku spád, hrálo se ve slušném tempu, i když většinou na jednu branku. Pravdou je, že soupeř, a budiž mu to ke cti, nechtěl hrát pouze proti našemu béčku, ale zkusil se opět popasovat i s našimi áčkaři. Ti ale tentokrát vládli svému ledu a Polabany převyšovali v dovednostech, a když se k tomu přidal rychlý přístup po ztrátě puku a aktivní napadání hráče s kotoučem, tak z toho byla jednočlenka a střelnice, která se zastavila na skóre 19:4. Jedna výtka pouze k hráčům druhé lajny, kteří odehráli velmi kvalitně většinu zápasu, bohužel v posledních deseti minutách opět sklouzli k individuálnímu řešení situací a negaci kolektivního pojetí hry. Výkon třetí lajny bude asi lepší nekomentovat, tentokrát se mi nelíbil a je těžké někoho pochválit. Kluci se minimálně prosazovali v osobních soubojích, neudrželi se na puku a nepůsobili nebezpečně na soupeře.
Takže podtrženo sečteno. Dobrý tréninkový zápas, ve kterém si většina hráčů mohla vyzkoušet různé věci hlavně v útočné fázi. Pro ostatní pak mohl být inspirací ke zvýšení pracovitosti v tréninku a ukázkou na čem musí víc popracovat a k čemu se možná zase vrátit.
Sestava: Sam Nevole (ø0), Jan Sadílek (ø3), Michal Zvěřina (ø9), Jan Knížek (+9), Dominik Hruboš (+8), Marie Hynková (+9), Tomáš Hájek (+9), Matouš Klouček (+9), Josef Dvořák (+7), Pavel Tvrdík (+7), Jakub Komárek (+8), Štěpán Jelínek (+7), Šimon Král (+8), Matěj Mimra (-1), Tomáš Břinčil (-2), Vít Komárek (+1), Adam Němec (-1), Jiří Koubský (-2), Martin Závůrka (+1), Petr Malina (-1).
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – RYTÍŘI KLADNO 11 : 6 (1:1, 4:2, 6:3)
Na sobotu se podařilo vyjednat duel s letošním účastníkem skupina „A“ a nám dobře známým a kvalitním soupeřem – Rytíři Kladno. Přestože se pro nás zápas zpočátku nevyvíjel dobře, dokázali jsme především díky zlepšené koncovce ve druhé části odpor mladých Rytířů zlomit a ulovit tak do své sítě letošních výsledků další zlatý valounek.
Zpočátku se hrálo vyrovnaně, ale jen jsme si svůj led hokejkami obouchali, jen co dostaly naše brusle vyšší rychlost a naše hlavy se uvolnily nápadům a herní odvaze, poté jsme Rytíře jasně přehrávali. Byli jsme kombinačně lepším týmem i časem na puku, ale poněkud neplodným v koncovce. Je fakt, že z gólmana soupeře jsme nedůrazem a malou pohotovostí v zakončení udělali přinejhorším dvojku v nároďáku, a tak přišel zákonitý trest z rychlého protiútoku – 0:1. To nás ale naštěstí nijak nevykolejilo a dál jsme trpělivě hráli svou hru a dokonce první části ještě dorovnali – 1:1. V prostředním dějství pokračovala naše nátlaková hra, ale gólový hlad již vyhladil naše šance k větší preciznosti a Rytíř v kleci tak musel čtyřikrát kapitulovat. Ani ve 3. části nebyla veta útočnému hokeji. Kladeňákům jsme nedali šanci vydechnout a neustále jim dýchali na záda i na prsa, ale především se projevilo, že jsme na tom fyzicky lépe. Díky tomu i díky skvěle zvládnuté hře se naše vedení navýšilo až na konečných 11:6.
Inu byl to vydařený zápas, pěkné odpoledne, něco, co bylo nasazením a motivací hráčů víc než jen přátelské utkání. Být pan učitel, tak bych výsledek podtrhl, a proti týmu z dnes již bývalého extraligového klubu a svazové akademie, rozhodně třikrát!
Sestava: Sam Nevole (ø6), Michal Zvěřina (ø6), Jan Knížek (+7), Dominik Hruboš (+6), Marie Hynková (+4), Tomáš Hájek (+3), Matouš Klouček (+3), Josef Dvořák (-2), Pavel Tvrdík (-1), Matěj Mimra (+2), Tomáš Břinčil (-2), Štěpán Jelínek (+3), Jiří Koubský (+3), Martin Závůrka (-1), Šimon Král (-1).
Přeji všem čtenářům (a vzhledem k jejich dnešnímu svátku především čtenářkám) příjemný, slunečný a pokud možno viruprostý březnový týden a nezapomeňte, že na jeho konci nás čekají dva klíčové zápasy soutěže. Pojďme proto znovu pořádně čapnout tu naši společnou káru a dotlačme ji tam, kde bychom ji chtěli všichni vidět!! Ať už to ale dopadne jakkoliv, já budu spokojený, když po posledním klaxonu budeme mít všichni pocit, že jsme pro to na ledě udělali maximum. To by mělo být totiž našim hlavním cílem.
P.S. Zítra, se pokusím přidat i fotky. Jirka je tu prý má.
TENTO TÝDEN SLAVÍ
Před 42 roky (přesně 2.3.1978) se Československo stalo teprve třetím národem světa, který vyslal svého zástupce do vesmíru a zařadilo se tak do elitního klubu států, které mají svého kosmonauta. Až do tohoto dne byly totiž kosmické lety pouze výsadou Sovětů a Američanů. Oním prvním a zatím posledním Čechem, který se podíval až za samotnou hranici nebe, byl Vladimír Remek a otázka, která se tedy nabízí, je zcela jasná: Proč právě on? V rámci kosmického programu socialistických států Interkosmos byli hlavními adepty Polsko, Východní Německo a Československo. Některé spekulace mluví o tom, že vzít do vesmíru jako prvního Němce, byť východního, bylo politicky složité, jakož i o nepříliš vřelých vztazích s Polskem a v souvislosti s námi zase o jakési náplasti za srpen 68. Jsou to všechno teorie, které se dají jen velmi obtížně jak potvrdit, tak vyvrátit. Každopádně Vladimír Remek díky své kvalifikaci (po leteckém učilišti v Košicích vystudoval Gagarinovu leteckou akademii v Moskvě), výborným testům i kádrovému profilu obstál ve stále se zužujícím výběru. A tak druhého března 1978 odstartoval po boku zkušeného velitele letu Alexeje Gubareva směrem k orbitální stanici Saljut 6. Na Saljutu už na ně čekali kosmonauti Romaněnko a Grečko a všichni čtyři tu skoro týden spolupracovali na různých experimentech a také natáčeli reportáže pro televizi. Kdo pamatuje ony přímé vstupy ze Saljutu jako já, asi mi dá za pravdu, že ty se Remkovi bohužel moc nepovedly. Jak později přiznal, trpěl v prvních dnech ve stavu bez tíže velkou nevolností a dlouhý pobyt v Sovětském svazu přispěl k tápání v českém jazyce. Výsledkem bylo mnoho vtipů a taky celkem nespravedlivý pocit některých lidí, že Vladimír Remek je tak trochu Rus. 10.března se obě dvojice kosmonautů rozloučily a Sojuz 28 se oddělil od orbitální stanice, aby se vrátil na Zemi. Po sedmi dnech a dvaadvaceti hodinách pak přistál modul s Vladimírem Remkem a Alexejem Gubarevem v Kazašské stepi. Následovaly oslavy, povýšení a triumfální návrat do Prahy. Cesta Vladimíra Remka do kosmu z něj i přes množství vtípků a anekdot udělala vcelku respektovanou osobnost, což je věc, která se v té době nikomu jinému spojovanému s oficiální sovětskou politikou nepodařila. A konec konců své neoddiskutovatelné místo má Vladimír Remek i v dějinách dobývání kosmu. A to že první Brit, Francouz, Japonec či Číňan byli ve vesmíru až dlouho po prvním Čechoslovákovi, dnes zní tak trochu jako pohádka. A zkusme si přiznat, že pohádka, která nám dělá docela dobře.
No, a co dělá dobře zase našim oslavencům, se možná dozvíte z následujících rozhovorů.
Jan Sadílek
Ahoj Honzo. Máme za sebou zápas s Poděbrady, jak se ti dnes chytalo?
Na začátku to myslím bylo dobrý a byl jsem se svým výkonem spokojený. Jak jsem ale na chvíli zaskakoval i v poděbradské brance, tak jsem byl zatuhlej, a to bylo horší. Pak už jsem se ale rozchytal a zlepšilo se to.
Když bychom se ohlédli za celou sezónou, jak jsi byl se svými výkony spokojen?
Já jsem vůbec nečekal, že bych mohl tak hodně a pravidelně chytat za áčko, a když se podívám na naše statistiky, že mám odchytaných 42 zápasů, tak jsem příjemně překvapený. A když se podívám na svazové statistiky, kde jsem momentálně na prvním místě v naší skupině, tak mám radost, i když vím, že je na mém výkonu pořád co zlepšovat.
Vidím, že nezapřeš svou vášeň pro statistiky, co tě na tom baví?
Všechno (smích). Já sleduju samozřejmě naše statistiky, ale třeba i extraligu, kurzy, nebo taky výsledky při jarní přípravě a na soustředění. Teď v sezóně hlavně sleduji body a postavení našich soupeřů v tabulce a podle toho i důležitost jednotlivých zápasů a taky statistiky jednotlivých hráčů. Získám z toho hodně informací a hlavně mě to baví.
Ty jsi zároveň i taková moje kontrola a už nejednou jsi mě upozornil na chybu. Nicméně vraťme se k tématu výkonnosti. Na jaký svůj letošní výkon jsi pyšný, a který ti naopak moc radosti neudělal?
Určitě dobrý výkon a možná nejlepší, jsem podal na Smíchově, kde se mi opravdu hodně dařilo a vychytal jsem nulu. No a špatný byl asi ten přátelák proti Poděbradům, kde jsem dostal hodně gólů a taky poslední zápas proti Popovicím.
Jaké máš pocity, nebo co si říkáš, když se ti v brance zrovna nedaří?
Já když dostanu nějaký blbý gól, třeba gajdy, tak si to hodně vyčítám. Mrzí mě hlavně, když vidím, jak mají kluci kvůli mně svěšené hlavy. Snažím si to ale v hlavě rychle přebrat, sešrotovat a hodit za sebe, abych mohl zase chytat a nedostal další zbytečné branky.
Příští víkend svedeme přímý souboj s našimi soupeři o první místo v tabulce. Je to pro tebe důležité a sleduješ to, nebo tomu nepřikládáš až takovou váhu a hlavně, že se hraje?
Mně osobně na tom hodně záleží a rád bych to jednou zažil, abych na konci sezóny viděl naše mužstvo na prvním místě konečné tabulky. Už jsem zažil hodně vítězství a vyhraných turnajů a teď bych rád viděl i svůj tým na prvním místě po dlouhodobé soutěži.
Za týden se o to tedy porveme, pak budou dva posezónní turnaje a volno. Jak si budeš užívat hokejové prázdniny?
Asi budu hodně času trávit venku, občas se doma učit, nebo když se budu nudit, tak koukat na televizi, nebo hrát na počítači. Bude to ale strašný nezvyk. Teď mám totiž pondělí, středa, pátek tréninky, k tomu gólmaňáky a tělocvičnu a najednou nebude nic. Někdy se na to docela těším, že budu mít víc volna a jindy je mi zase líto, že už to všechno skončí.
Po čem, nebo po kom, ti bude nejvíc smutno, až to tedy všechno skončí?
Po ledu a hlavně po hokeji jako po hře. Na suché přípravě sice hrajeme hodně různých her, ale hokej to prostě není. Taky je mi samozřejmě hodně líto, že Honza a další „sedmičky“ odchází do starších žáků, protože hrajou výborně a jsou to dobrý kámoši. Na druhou stranu se ale i docela těším na ty mladší kluky a jsem zvědavý, jak budou hrát, protože jsem je teď už dva roky neviděl pořádně hrát. No a hlavně jsem zvědavý, jak teď my a naši lídři jako je Pepa nebo Pavel zvládnout táhnout tým.
A vidíš, to já mám právě na dvouročníkových kategoriích nejradši, že dávají možnost rozvoje obou těchto hráčských osobností. Jak doplňovat starší a hrát proti starším, tak i umět vést tým a nést za něj větší odpovědnost. No, a ty budeš nepochybně taky patřit k těm lídrům, co budou držet v ruce kormidlo příštího týmu a kabiny. To už se ale bude hodně formovat během jarní přípravy a hlavně soustředění. Jsi vlastně rád, že jedeme opět do Kácova, nebo bys raději jinam?
Rozhodně jsem rád, že jedeme zase do Kácova, protože je to tam moc pěkný. Možná snad jen kdyby trochu zlepšili ty chatky, ale jinak je to fakt krásný. Výborná jídelna v hotelu, velký areál kde se dá dělat spoustu věcí, hodně sportovišť, výborná chata na diskotéku, velký bazén, můžeme tam jezdit na kole, nebo ve volnu rybařit u Sázavy – prostě super.
Když už si to zmínil. Jak se těšíš na výjezd na kolech?
Já se těším hodně, akorát jsem zvědavý, kam pojedeme (smích).
V hlavě už mám novou trasu, nebo bys snad rád zopakoval loňský cyklokros?
Klidně. Já se toho nebojím.
A já se zase vůbec nebojím příští sezóny s takovými správnými kluky, jako jsi ty.
Tomáš Břinčil
Ahoj Tome. Ty patříš v naší kabině mezi fanoušky Pardubic. Jaké vlastně byly počátky tvého fandění?
Dostal jsem se k tomu tak, že když jsme jeli s taťkou poprvé na hokej, tak to bylo na zápas, kde zrovna hráli Pardubice. Líbilo se mi to, a tak jsem jim od té chvíle začal fandit.
Jak vidíš jejich šance na záchranu v extralize?
Tak teď jsme třetí od konce a možná budeme i čtvrtý ještě před Vítkovicemi. Teď už ale věřím, že extraligu uhájíme, protože vypadnout můžeme, jenom když v posledním kole prohrajeme a Kladno vyhraje v prodloužení.
Čím to je, že rok co rok bojujete o záchranu?
Nevím. Je fakt, že začátek byl hodně marnej a asi deset zápasů jsme nebodovali. To se pak zlepšilo a přišly první výhry za tři body, jenže po čase to už zase za moc nestálo. V bojích o záchranu jsme zabrali a teď už je to docela dobrý a zdá se, že by to na příští sezónu nemuselo být vůbec špatné.
Pardubická sezóna tedy končí v pátek, ale my zatím pokračujeme. Jak bys prozatím zhodnotil tu naší?
Já myslím, že je hodně dobrá, i když je škoda, že jsme se nedostali do té áčkové skupiny. Na druhou stranu v té druhé si zase já a další kluci, co se pohybujeme mezi áčkem a béčkem, víc zahrajeme.
Jak jsi byl tedy spokojen sám se sebou a svým výkonem?
Myslím, že jsem se zase o něco zlepšit, přesto to ještě není úplně ono. Hlavně v osobních soubojích mám pořád ještě reservy, a proto ani potom nedávám góly, nebo tolik gólů kolik bych chtěl.
Určitě to ale neplatí všeobecně. Ty máš zápasy, kdy hraješ výrazně líp a jindy zase hůř. Napadá tě nějaké vysvětlení nebo příčina?
Mně se hraje dobře, když mám dobrou náladu a baví mě to. A když nemám dobrou náladu, tak to pak stojí za prd.
Minulý víkend jsme hráli dva zápasy, jak bys je z čistě tohoto pohledu zhodnotil?
Tak proti Berounu jsem měl dobrou náladu, takže to se mi hrálo hodně dobře a především když jsem byl v útoku s Kubou a Pepou mě to fakt bavilo. V neděli s Neratovicemi to bylo ze začátku taky dobrý, ale pak už mě to moc nebavilo, protože se hodně přitvrdilo a bylo tam moc faulů, a to já nemám rád. Táta totiž první fauly pouštěl, aby se hrálo a oni toho pak začali využívat a pěkně se to rozjelo.
Když už jsi zmínil svého taťku, který je v našem týmu asistent, takže právě občas i píská přáteláky, nebo pomáhá s tréninky. Jak vnímáš jeho přítomnost na ledě a na střídačce?
Určitě je to pro mě příjemný. On se mě totiž vždycky ptá, jestli to chci a já říkám, že jo, protože mi dokáže poradit, když udělám něco špatně, jak to mám příště udělat jinak. Takže je takový můj dobrý pomocník.
Upřímně nenapadá mě lepší ocenění pro rodiče, než když ho potomci vnímají jako dobrého pomocníka, nicméně pojďme dál. Sezóna pomalu končí, ale my si jí ještě prodloužíme dvěma víkendy na turnajích. Jak vlastně vnímáš tyhle posezónní akce – máš je rád, nebo bys už raději volno?
Ne to určitě ne. Já se na ně naopak moc těším, protože to jsou oba turnaje na dva dny, a to je na tom právě to nejlepší. V tom volném čase mezi zápasy, nebo pak večer se dá s klukama dělat spoustu věcí, které jindy nemůžeme, nebo na ně není čas jako po normálním zápase, který odehrajeme a jedeme hned domu.
V hlasování o letošní rozlučce vyhrála s převahou bobovka a motokáry, bylo to i tvoje přání?
Ano, a právě hlavně kvůli těm motokárám. To se mi vloni moc líbilo. Ale jinak si myslím, že i celkově je ten areál s trampolínami a bobovkou moc fajn a dá se tam hodně vyblbnout, takže si každý vybere něco.
V příští sezóně budeš v kabině už druhoročák, bude to pro tebe velká změna?
Ne, vůbec. Já v tom rozdíl nevnímám. Já bych se rád opět zlepšit v bodech proti letošní sezóně, tak jako se mi to podařilo teď proti té loňské, ale jinak je mi to jedno, že už budu druhoročák. Mezi klukama co přijdou, mám taky kamarády a hlavně já se snažím hrát, ať jsem druhoročák nebo prvoročák.
Tomáš Hájek
Ahoj Tomíto. Tvé jméno má v sobotu svátek. Jak se ti vlastně líbí a jak se těšíš na jeho oslavu?
Ale jo, docela se těším, i když to bude bez dárků, protože jsem dostal už dřív nové brusle a kopačky. Takže já už si dárky užívám. Jinak se mi moje jméno líbí a jsem s ním spokojený.
A jak jsi spokojený s letošní sezónou?
Já myslím, že je docela dobrá a je jen se škoda, že strašáci nezískali nějaké body a nedostali jsme se do té skupiny „A“, protože tam to bylo minulý rok přeci jen o něco rychlejší a těžší.
Ty patříš do té skupiny nekonfliktních a všeobecně oblíbených hráčů. S kým si ale na hokeji ty sám nejvíc rozumíš?
Asi s Honzou a Máňou, protože už se známe hrozně dlouho. Kdysi jsme se seznámili v přípravce a od té doby spolu kamarádíme. S Honzou chodíme i do stejné školy, ale on chodí o jednu třídu výš.
Působíš na mě jako věčně pohodový a usměvavý kluk. Je to tak opravdu vždy, nebo ti dokáže taky něco zkazit náladu?
To, že se pořád usmívám, o mě říkáte jenom vy. Přesto to tak asi většinou je, tedy pokud jsem zrovna náhodou něco neprovedl, nebo nedostal třeba špatnou známku.
A když už se to tedy přihodí, že zrovna nemáš tu nejlepší náladu, co ti jí zase dokáže zlepšit?
Když se mi něco povede, nebo dám třeba góla na hokeji.
Ty máš dva sourozence, mladšího a staršího. Jak spolu vycházíte a doma jsi taky tak veselý?
Většinou jo. Dřív jsme spolu sice trošku bojovali, ale teď je to dobrý a normálně se bavíme a máme se rádi.
Vaše rodina je celá fotbalová a možná byste se mohli zúčastnit i nějaké soutěže rodinných týmů. Zahrajete si, nebo zatrénujete, někdy všichni společně?
S bráchou ne, protože on je starší a už trénuje s dorostenci. Ségra hraje v Čáslavi za holčičky, to je speciální dívčí tým, ale trénuje se mnou. Takže s ní jo. A většinou pak chodí právě proti mně, což není úplně jednoduché, protože ona už ví, jaké dělám kličky a často mi to sebere.
Předpokládám, že jak se otepluje a svítí sluníčko, že už se na fotbal těšíš.
Docela jo. Akorát je blbý, že se nám moc nedaří a jsme předposlední. Teď hrajeme nějaký přátelák a pak už by měla začít jarní část, tak snad to bude o něco lepší.
Ty jsi v naší kabině taková vlajková loď fanoušků Slávie. Jsi rád, že máš čím dál víc souputníků?
Určitě ano, ale musím se přiznat, že já jsem dřív taky fandil Spartě. Jenže u nás v Malíně byla hospoda a tam byl kdysi pán, který vždycky říkal, že mi dá nanuka, když budu fandit Slávii. Takže takhle mě předělal ze sparťana na slávistu.
Opravdu vtipná historka, jak tě Slávie přetáhla za nanuky. Ani nevím proč, ale já si vždy myslel, že jste prostě kovaná Slávistická rodina?
To rozhodně ne. Táta třeba říká, že fandí dobrému fotbalu. Brácha dřív taky fandil Spartě, ale když začala prohrávat, tak přestal a teď nefandí nikomu. No a ségra ta byla tedy vždycky slávistka.
Jak ty jako fanoušek vidíš další vyhlídky Slávie?
Na podzim to bylo dobrý a nahnali jsme si velký náskok. Pak ale odešel Souček, Škoda a Hušbauer a teď je to trochu horší a ještě to bude těžké.
Pojďme ale ještě na chvíli k hokeji. Před námi jsou poslední mistrovské zápasy a přímý souboj o první místo v naší skupině a pak po roce zase turnaj v Turnově. Těšíš se na tento závěr sezóny?
Určitě ano a budu samozřejmě rád, když vyhrajeme, protože to chce přeci každý. Bude to ale ještě těžké a napínavé. No a na turnaj do Turnova se těším opravdu hodně, protože minulý rok to bylo super. Je dobrý, že jsem tam spolu s kamarády a že jsme tam delší dobu a máme tak čas si užít legraci a zábavu. Jako třeba vloni ten sportovní areál u zimáku a večer pak bowling.
V příští sezóně přecházíš do starších žáků. Jak se na to těšíš?
Moc ne, protože soupeři tam budou větší a starší a nebude to moc jednoduché.
Toho bych se vůbec nebál, protože i u našich soupeřů dochází ke stejnému posunu hráčů, a tudíž se pro tebe zas tak moc nezmění. Nicméně než to zase vypukne, jak budeš trávit volný čas místo hokejových tréninků?
Tak já budu mít především fotbalové tréninky. A jinak si asi někdy půjdeme s bráchou zajezdit na kole a doma si občas zahraju na mobilu, nebo budu kreslit. K vánocům jsem totiž dostal takové pastelky, že když je rozmažu vodou, tak potom vypadají jako lepší barva. Já si většinou najdu nějaký hezký obrázek, třeba na youtubu, a pak to zkouším překreslit.
Děkuji všem našim oslavencům za opravdu příjemné a zajímavé rozhovory. Současně se omlouvám Mírovi, který tu dnes chybí, protože je bohužel delší dobu na marodce. Nicméně úplně všem přeji jen to nejlepší a především hodně zdraví. A přidávám ještě přání, ať ve svém životě potkáte co nejvíc skvělých lidí, ale dokážete se i vrátit za těmi, co máte rádi.
NOMINACE
sobota 22.2.2020 Sršni - Rytíři Kladno (sraz v kabině 11.45)
Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Klouček, Dvořák, Mimra, Tvrdík P., Jelínek, Koubský, Závůrka, Bajer, Břinčil, Král.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
OZVĚNY 28. TÝDNE
Borec týdne
A jsme zase zpátky
Vítejte i v této, téměř všemi, kdo v médiích udrží tužku, mocně rozdmýchané virové atmosféře, u dalších, tentokrát již dvacátých osmých, Ozvěn týdne.
Omlouvám se a rozhodně nechci věci zlehčovat, ale mé povahové rysy bohužel nedovolují podílet se na všeobecné hysterii, a tak jen doufám, že průvodní jevy nebudou nebezpečnější než to, co je vyvolalo. Síla davových efektů umí být totiž pozoruhodná. Nicméně, co se týká naší kabiny, tak tam jsme již všechny viry srdnatě zahnali a od středy to v ní opět hučelo jako ve včelím úle. No a páteční trénink měl zase super tempo, atmosféru a čerstvě nabití králíčci Duracell byli proti Sršňům mrtvé baterie, až jsme si s Petrem spokojeně chrochtali, že jsme zase zpátky. A to ještě musím zmínit hlavní klad tohoto tréninku – Pepa ho přežil. Sice několikrát zasažený pukem a napíchnutý na hokejce, při návratu na střídačku pajdal jako markýz de Peyrac cucající análně hašlerku, ovšem v kabině už byl zase samý úsměv. A především o víkendu odehrál dva výborné zápasy v herní pohodě, které korunoval krásným blafákem neratovickému gólmanovi – náš první Borec týdne. Dalším je Honza, který opět ukázal sobě vlastní odhodlání a poctivost s jakou se má přistupovat, jak k zápasům, tak i k tréninkům a potvrdil tím, proč je lídrem svého týmu a hráčskou ozdobou soutěže. Za svůj výkon proti Neratovicím si místo mezi Borci týdne zaslouží i Pavel, který mě vyloženě potěšil. Pavel je totiž nesporně šikovný kluk, který ale musí herně a osobnostně ještě hodně zrát. Je tam prostě spoustu ale, ale taky spousta času na jejich odstranění. A neděle, kdy upřednostnil týmovou práci před vlastním egem, budiž jasným důkazem, že to jde. S nemenší radostí musím ocenit i dalšího Borce – Sama. V zápase proti Buldokům byl naší skutečnou oporou a jeho výkon v brance doslova gradoval. Několik bravurních zákroků, kterými zbavoval střelce Neratovic doslova duševní svěžesti a četl si z jejich hokejek jako z brankářského slabikáře, si vysloužilo potlesk tribun a ocenění spoluhráčů. No a posledním Borce minulého týdne je Tomíto, který makal, dřel a hlavně chtěl hrát hokej. Proti Medvědům opět potvrdil, že v defenzívní fázi patří mezi naše nejtalentovanější kluky, kteří dokážou i aktivně podpořit ofenzivu. A k tomu kolem sebe šíří neustále dobrou náladu a snad nikdy ho nepotkáte jinak než s úsměvem na tváři. A pro takové kluky, ne že by pro ty ostatní ne, ten hokej dělám nejradši.
Tolik tedy pro dnešek konkrétní pochvaly a nyní již k samotným zápasům, ve kterých jsme napsali jiný příběh než před týdnem. Do šatny kutnohorských mladších žáků se totiž před víkendem jakoby vloupal hokejový čaroděj a pohladil jejich hokejky. Výsledek? Dva kvalitní výkony a jednoznačná vítězství.
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – HC BEROUNŠTÍ MEDVĚDI 8 : 1 (4:0, 2:0, 2:1)
S cílem naplno bodovat a udržet se na první příčce nastoupilo kutnohorské „A“-mužstvo mladších Sršňů k sobotnímu zápasu proti Medvědům od soutoku Berounky a Litávky. Plán vyšel a díky vysoké výhře a herní dominanci si tak přiložili hojivou náplast na porážku z minulého víkendu.
Od prvního střídání sršní hokejky pádlovaly na vlnách energie, snahy a aktivity až Medvědům občas hořel led pod tlapkami. Kluci se snažili přenášet do zápasu i znovu oživené tréninkové návyky a na jejich hře to bylo hned znát. Svou převahu si udržovali prakticky po celý průběh zápasu a skóre díky tomu utěšeně narůstalo. Na menším prostoru jsme se pohybovali hbitěji a dokázali se díky tomu dlouho udržet v útočné třetině a vytvořit si i množství šancí. Ty jsme ovšem ne vždy ideálně řešili a občas je zbytečně přehrávali místo rychlého a efektivního zakončení.
Ani s nástupem do poslední třetiny neztratila naše hra hokejový pulz, přesto utkání zbytečně sklouzlo do vypjaté atmosféry, poznamenané nejednoznačným výkonem rozhodčích, ale i zbytečně důraznou hrou a emocemi. V podstatě za rozhodnutého stavu se začalo hrát hodně nečistě a hokej se proměnil v hitparádu vyloučení a faulů, pročež trestná lavice jen málokdy zela prázdnotou. Toto byl ale jediný špatný moment, který si vybavuji, přesto na doporučení našeho kapitána vyhlašuji novou soutěž. Odehrajeme v této sezóně zápas, kdy někdo z druhé lajny nepůjde na trestnou?!?!?
Co říci závěrem? Výsledek plně odpovídá průběhu zápasu a naší herní převaze, a kdyby to bylo celé perfektní, tak se museli Medvědi vracet do svého brlohu s mnohem větším nášupem. Ovšem nic není staršího než včerejší vítězství a my se teď musíme dívat především dopředu. Tento víkend odehrajeme dva přátelské zápasy (pátek – Poděbrady, sobota – Rytíři Kladno) a hned ten následující nás čeká elitní dvojzápas (sobota PZ Kladno, neděle - Smíchov) s našimi nejvážnějšími konkurenty, kteří se nás rozhodně pokusí sesadit z piedestalu soutěže a záleží jen na nás, jak se k tomu postavíme. Úspěch čeká jen na připravené a pracovité. Bude to chtít od každého litr dva potu a pořádný kus srdce. Bez nasazení a malých obětí totiž není vítězů.
Sestava: Jan Sadílek (ø3), Sam Nevole (0), Jan Knížek (+3), Dominik Hruboš (+3), Marie Hynková (+3), Tomáš Hájek (+4), Štěpán Lipský (+3), Josef Dvořák (+3), Pavel Tvrdík (+2), Jakub Komárek (+2), Štěpán Jelínek (+3), Šimon Král (+3), Matěj Mimra (+1), Tomáš Břinčil (0), Matouš Klouček (+3).
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC NERATOVICE 18 : 4 (11:1, 3:0, 4:3)
V neděli se přes Kutnou Horu přehnala ničivá černo-žlutá smršť, v jejímž epicentru se ocitla první třetina přátelského zápasu Sršňů s týmem HC Neratovice a nemilosrdně sebou odnesla jakékoliv naděje Buldoků na úspěšný výsledek.
Na upřesněnou je potřeba ještě dodat, že označení „B“ tým na straně domácích je trochu zavádějící. Původně se totiž mělo jednat podle dohody o utkání týmů čistě 2008 a takový malý foršus na příští sezónu. Bohužel v sobotu odpoledne přišla z Neratovic zpráva, že s ohledem na jarní prázdniny a odjezd některých hráčů na hory přijedou i s šesti 07kami. Abych alespoň trochu eliminoval náš věkový schodek, donominoval jsem narychlo ještě Honzu a díky jeho účasti jsme si mohli vyzkoušet i různé varianty hry ve dvojici s Pepou nebo Pavlem, které se nám ještě budou v závěru sezóny hodit.
Snad pod vlivem skutečnosti, že hrajeme proti tradičně těžkému soupeři, který je navíc i věkově starší, vlétli Sršni do utkání rychlostí uragánu a rozpoutali střelecké peklo jako hladová četa, které ze zázemí dorazila bezedná munice! Kluci bruslili jako dorůstající Sáblíci, krásně a rychle kombinovali a vytvářeli si šance, které proměňovali. Na naši organizovanou a bruslivou hru byla pro mě (a věřím, že nejen pro mě) radost koukat. V průběhu zápasu se tak skóre průběžně navyšovalo, až se naše řádění zastavilo na osmnácti brankách. Hra trochu upadla až v poslední třetině, kdy i díky některým změnám v sestavě byla najednou víc neurovnaná a útoky komplikované. Z ledu tak zmizely krásné hokejové akce a začalo se víc a zbytečně jiskřit. V samotném závěru zápasu nám pak zřejmě pod dojmem jednoznačného výsledku chyběla i vyšší ostražitost a soupeř výsledek částečně korigoval na konečných 18:4.
Přesto je mé celkové hodnocení veskrze pozitivní. Mužstvo předvedlo výborný hokej a rychlým přístupem při forčekingu hosty prakticky k ničemu nepustilo. Potěšil i vyšší počet přihrávek, kdy se hráči více hledali a nabízeli, díky čemuž pak na nich byla vidět i oprávněná radost z povedené souhry. Nezbývá proto než si přát, aby si tento výkon, přístup i bojovnost přenesli do posledních utkání této sezóny.
Sestava: Sam Nevole (ø1,5), Jan Sadílek (ø9), Jan Knížek (+10), Josef Dvořák (+11), Jakub Komárek (+5), Tomáš Břinčil (+4), Matouš Klouček (+9), Štěpán Jelínek (+9), Pavel Tvrdík (+4), Matěj Mimra (+1), Matouš Bajer (+8), Jiří Koubský (+5), Martin Závůrka (+1), Petr Malina (+2), Šimon Tvrdík (0), Adam Němec (0).
Tím se s vámi loučím a přeji všem skvělý rozjezd prvního jarního měsíce a věřím, že i v něm se budeme moct v dobré vůli potkávat nejen v čistě virtuálním světě, ale i v tom zcela reálném, ve kterém člověk může uplatnit vlastní smysly a nemusí se spoléhat pouze na zprostředkovatelskou činnost více či méně poslušných počítačových jedniček a nul?
P.S. Večer snad ještě doplním fotky a možná bude i video Pepova nájezdu. Tak se přijďte ještě kouknout, bude to stát za to.
TENTO TÝDEN SLAVÍ
„Právě se vracím z hradu …“ Těmito slovy začal 25.února 1948 na Václavském náměstí Klement Gottwald svůj nejslavnější projev. Projev, jímž vyvrcholily události, které dnes někdo nazývá „Vítězným únorem“ a jiný „Komunistickým převratem“. Omlouvám se, ale nesouhlasím ani s jedním. „Vítězný“ určitě ne, protože uvrhl Československo na dlouhých jednačtyřicet let do komunistické totality, ale určitě nebyl ani klasickým převratem. Ať se to totiž někomu líbí nebo ne, jednalo se sice o hodně nátlakovou akci, ale v rámci tehdejšího práva, ústavy a za podpory velké části obyvatelstva. A to si myslím je ten největší apel pro dnešní dobu. Únor 1948 nebyl nějakou jednorázovou hurá akcí, ale vyvrcholením dlouhodobých trendů ve společnosti, které se skládaly jako kamínek ke kamínku až z nich vyrostla vysoká zeď. A tahle tedy stála rozhodně za to. Ovšem její příběh se začal už v roce 1938 v Mnichově. Většina obyvatelstva tehdy byla otřesena zradou západních spojenců a od té chvíle se stále více začala spoléhat na Sovětský svaz, se kterým prezident Beneš podepsal v roce 1943 Spojeneckou smlouvu. Tím jsme se de facto dobrovolně začlenili do sféry Stalinova vlivu. Vše ale nabylo nových rozměrů, teprve když Rudá armáda podle spojeneckých dohod postupně osvobodila skoro celé Československo. Byla to doba, kterou si jen těžko dnes dokážeme představit. Skončila nejstrašnější válka v dějinách, společnost byla plná levicových ideálů, a tak se nikdo nebránil, když Stalin bez ptaní zabral pětinu našeho předmnichovského území tzv. Podkarpatskou Rus a uranové doly v Jáchymově, které nutně potřeboval k výrobě atomové bomby. Velký osvoboditel má přeci právo na nějaký ten zisk a nová doba zase potřebuje nové pořádky. A tak poválečný národní program vyhlášený v Košicích již počítal se znárodněním velkých bank a průmyslu a volebním modelem bez opozice a poměrným zastoupením všech zúčastněných na vládě. V roce 1946 proto mohly kandidovat pouze strany Národní fronty (sdružení čtyř středolevých stran v Čechách a na Slovensku) a nejsilnější pravicová Agrární strana, která se odmítla stát její součástí, se tak nesměla voleb zúčastnit. Komunisté bez faktické opozice s převahou vyhráli a Klement Gottwald se tak stal premiérem. Komunistická strana byla tehdy skutečně nejpopulárnější stranou a jen málo komu naplno docházelo, že moc v zemi chtějí uchvátit celou. A možná právě proto šlo všechno tak poměrně hladce. Během následujících let postupně do všech stran Národní fronty a všech vládních institucí dosadili své lidi a donašeče, čímž začali ovládat všechna důležitá místa v armádě, policii a státní správě. No, a když 12.února komunistický ministr vnitra Nosek odvolal osm pražských policejních ředitelů, protože mu prý nejsou loajální a nahradil je komunisty, kola dějin se roztočila naplno. Následující den vláda sice přehlasovala komunisty a vyzvala Noska, aby odvolání zrušil, ten to však odmítl, a tak dvanáct nekomunistických ministrů podalo na protest demisi s úmyslem přivodit pád současné vlády a vyvolat nové volby, v nichž by byla pozice komunistů oslabena. Ti proto v následujících dnech přešli k otevřeným nátlakovým akcím a represím. Po celé republice se na náměstích konali komunistické demonstrace, kde Gottwald vystupoval s návrhem na přijetí demise ministrů a rekonstrukcí vlády (pojem velmi známý i ze současné doby) doplněním o nové komunistické ministry. Byla zveřejněna informace, že na našich hranicích čeká Rudá armáda a ministerstvo vnitra vyzbrojilo nezákonné ozbrojené složky – Lidové milice. Celé to vyvrcholilo 24.února ve dvanáct hodin, kdy začala hodinová generální stávka vyhlášená komunisty s cílem zesílení tlaku na Beneše. Jediným významnějším počinem na podporu demokracie tehdy byla demonstrace asi 5 000 studentů, učitelů a novinářů, kterým se podařilo překonat odpor Lidových milicí a dojít se svým průvodem až na Pražský hrad. Bohužel ale marně, protože nemocný prezident Beneš pod tlakem událostí a ve strachu z občanské války a vojenského zásahu Sovětského svazu, následující den - 25. února 1948 - demisi přijal a Klement Gottwald tak mohl dokončit svou slavnou větu „… mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.“ A tragédie našich novodobých dějin mohla začít.
Pro mne jsou tedy únorové události především výslednicí objektivních a současně rozporuplných historických trendů a snah společnosti o nastolení řádu sociálně spravedlivějšího a hospodářsky účelnějšího a názorným příkladem kam vede ztráta lidské obezřetnosti, zdravého rozumu a podlehnutí levicovým náladám.
Nechme už ale historie a přivítejme raději u mikrofonu našeho Matěje Mimru.
Ahoj Matěji. Vítám tě, trochu opožděně, ale přeci jen, u tvého oslaveneckého rozhovoru. Jak si letos oslavil svůj svátek?
Docela dobře. Dostal jsem nějaké věci a sladkosti, co jsem si přál, takže jsem byl spokojený.
Ty máš rád sladké?
Ano a hlavně čokoládu. Nejradši mám mléčnou a s oříšky a potom i oplatky jako třeba Tatranky.
To ti přeju, ovšem teď se vrátím o týden nazpět, a to k zápasu s Velkými Popovicemi. Jak se ti hrálo po nemoci a v podstatě bez tréninku?
Ale jo, celkem dobře. Ze začátku, než jsem se rozbruslil, jsem se cítil trochu nejistý, ale pak už to šlo a myslím, že jsem hrál docela dobře.
Já bych i řekl, že to byl dokonce, co do snahy a nasazení, jeden z tvých nejlepších letošních výkonů. Proč se ale někdy takhle snažíš a někdy skoro vůbec?
Nevím, ale někdy mě bolí nohy nebo paty, cítím se z něčeho unavený, a to mi to pak prostě tolik nejde. No a taky se upřímně víc snažím, když mám proti sobě lepší hráče. Když totiž hraju proti slabším, tak mě to moc nenutí víc zabrat.
Dobrá, ovšem když jsi ve středu trénoval s červenými a hrál proti černým, tak nemám pocit, že by ses moc zpotil. Nebo snad máš pocit, že jsou černí slabí?
Ne, to rozhodně ne. Nevím, proč jsem víc nezabral, ale já se v podstatě u ničeho nezpotím. Někdy mě to prostě baví a chce se mi víc a někdy zase míň.
Když to tedy vezmu jen na tréninky, co tě na nich baví a naopak nebaví?
Samozřejmě mě nejvíc baví, když hrajeme hokej nebo báčko. Pak taky když trénujeme jednotlivé dovednosti a děláme třeba na vás stahovačku, prohození pod hokejkou a ty ostatní druhy kliček. Taky mě docela baví cvičení na rychlost a střelbu. No a nebaví mě a moc mi ani nejdou ty složitý cvičení na hlavu, kde je hodně nahrávek a musí se u toho hodně přemýšlet.
Oceňuji tvou upřímnost. Jak jsi vlastně spokojený s letošní sezónou?
Dobrý. Já myslím, že jako tým jsme hodně úspěšní. No a se svými vlastními výkony jsem někdy spokojený víc a někdy míň, ale určitě mě to baví.
Co je vlastně rozhodující pro tvůj pocit spokojenosti – výhra v zápase, hodně času na ledě, vstřelený gól, dobrá atmosféra…?
Když dám nějaký gól, když mám dobrý spoluhráče a můžeme si spolu nahrávat a hrát dobrý hokej.
Před námi je už poslední soutěžní měsíc a pak ještě dva posezónní turnaje. Máš tyhle akce rád, nebo bys už měl raději volno?
Mám je rád a hlavně když jsou delší na víc dní, je tam víc soupeřů a zahrajeme si víc zápasů. No, a taky to, že jsme spolu i ve volném čase a jdeme třeba na bowling, jako minulý rok v Turnově.
Je pro tebe nějak víc lákavý i zahraniční účastník, jako budou letos v Roudnici Finové?
Je to pro mě především něco nového a nový soupeř, kterého ještě neznám. Takže hlavně zkušenost.
Pak už budou konečně hokejové prázdniny. Už víš, jak budeš trávit volný čas místo tréninků?
Nevím, asi budu chodit víc ven, na hřiště, ke kamarádům, k babičce a tak.
Od května pak začne nová sezóna. Máš nějakou představu, co bys chtěl jinak?
Asi bych nic neměnil a nechal všechno, jak to bylo.
Co se bude ale určitě jinak, že už budeš druhoročák. Jak vnímáš tuhle změnu?
Mě je to celkem jedno. S klukama co přijdou, jsme už dřív hráli, znám je i ze školy nebo z florbalu, takže v tom problém nevidím a určitě to bude v pohodě.
To bych tobě i nám všem taky moc přál. No a tobě osobně ještě vše nejlepší a ať děláš, co tě baví, s lidmi co tě baví a máš to chuť dělat nejlíp, jak umíš. To bude velký přínos pro tebe i pro celý náš tým.
NOMINACE
sobota 29.2.2020 Sršni "A" - HC Berounští Medvědi (sraz v kabině 8.15)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Lipský, Hájek, Dvořák, Tvrdík P., Komárek, Klouček, Král, Jelínek, Břinčil, Mimra.
neděle 1.3.2020 Sršni "B" - HC Neratovice (sraz v kabině 11.00)
Nevole, Zvěřina, Dvořák, Komárek, Břinčil, Jelínek, Klouček, Tvrdík P., Mimra, Bajer, Závůrka, Koubský, Němec, Tvrdík Š., Nekvinda, Malina.