Vítejte - 維特耶特 - Welcome - ترحيب - Willkommen - स्वागत - Bienvenido - Здравствуйте
na stránkách hokejového týmu starších žáků SK Sršni Kutná Hora - sezóna 2021/2022
STARŠÁCKÉ PUZZLE – 51. DÍLEK
Bylo to krásné a bylo toho dost
Slovy Vítězslava Nezvala vás vítám u 51. dílku "Staršáckých puzzlí", tedy posledního, ve kterém tak nějak zrekapituluji a slovně zhodnotím celou sezónu 2021/2022. Kdo už má ale s těmito mými souhrnnými články nějakou zkušenost, dobře ví, že jejich struktura ani zaměření není nijak pevné a jde spíš o takový subjektivní pelmel postřehů, názorů a zážitků, které jsem si z nějakého důvodu zapamatoval. Takže pokud vás to zajímá, vítám vás ve svých vzpomínkách.
Po covidovém kataklyzmatu, který předčasně ukončil předešlou sezónu a všechna sportoviště, včetně našeho zimáku, skončila jako staré Pompeje po výbuchu Vesuvu, se sportovní i tréninkové aktivity přesunuly pouze do virtuálního světa. Bylo tedy pochopitelné, že okamžitě s prvními úlevami začala jarní příprava na sezónu novou již v pondělí 19.4.2021 - tedy přesně před rokem. První tréninky probíhali ještě na "Sokoláku" a na plochu zimáku jsme se vrátili až v půlce května. Nicméně po půlroční osamocené dřině před objektivy mobilů jsme byli rádi i za to a na všech bylo jasně patrné, jak moc se těšili na kamarády i společné tréninky. Ty měly velice dobrou atmosféru a bylo vidět, jak kluci nejen dohánějí covidovou ztrátu, ale postupně se i zlepšují a rostou, jak v atletismu a dovednostech, tak i ve hře. Jako trenéři jsme byli hodně spokojení a i dnes, s odstupem času, musím opět ocenit a pochválit, jak do toho kluci (v průběhu jarky se k nim připojil ještě Filip – nová tvář z Čáslavi) poctivě a usilovně šlapali. A takový přístup a výkony pro nás byly samozřejmě povzbuzením a nadějí do hlavní části sezóny.
Součástí této etapy přípravy je vždy i nějaká teambuildingová akce, protože naší snahou je vybudovat tým, který bude partou i mimo kabinu. A tak jsme společně s rodiči, sourozenci a přáteli vyrazili v sobotu 12.6.2021 opět na Sázavu, abychom splavili její divoké peřeje tentokrát ze Šternberka do Ledečka. Akce se nadmíru vydařila, k čemuž přispělo i krásné počasí, a přestože některým plavčíkům občas vypadlo pádlo z ruky a vykoupali svého kapitána i výbavu škuneru – do cíle jsme dorazili všichni a zapůjčený inventář (horko těžko) bez penalty vrátili.
Tradiční jarní příprava sice skončila 30.6., ovšem okamžitě se plynule převtělila do "DID" tedy tzv. "Dovednostních individuálů s Dómou“. Kluci tak měli opět možnost i během prázdnin vylepšit své dovednosti a zahrát si sportovní hry a soutěže. Tentokrát ovšem byla ve hře i úplně nová hokejka pro celkového vítěze. Akce podle mě zcela splnila svůj účel a o její oblibě mezi kluky snad jasně vypovídá i skutečnost, že již nyní se mě ptali, jestli letos opět proběhne.
Pak už ale přišlo pondělí 1. srpna a my roztočili hokejový kolotoč prvními tréninky na ledě, který se prolnul seriálem přípravných zápasů a turnajů, ale především soustředěním v Kácově. Jeho součástí byly tentokrát i tréninkové jednotky na kutnohorském zimáku, kam jsme dojížděli autobusem. Mám-li stručně zhodnotit toto přípravné období – velké nadšení, snaha, hromada výborných tréninků, přínosných zápasů, vítězných trofejí, krásných zážitků, ale i poznatků před startem mistrovské sezóny.
Ten byl naplánován na druhý zářijový víkend a systém středočeských soutěží byl nastaven po šesti týmech ve čtyřech skupinách, kdy po odehraných deseti kolech základní části postupovaly do elitní finálové nadstavby první tři týmy z každé skupiny a kdo byl na třetím a dalším místě, šel hrát spodní nadstavbu - tzv. o umístění. Sršni byli nasazeni do poměrně těžké skupiny č.20 - Středočeská IV. spolu s týmy – SC Kolín, Hvězda Praha, HC Benešov, HC Poděbrady a HC Rytíři Vlašim.
Soutěž začala v sobotu 11.9. a start pro nás měla ostrý jako nůž na zmrazenou štiku. Hned v prvním zápase jsme totiž měli možnost porovnat svou výkonnost s největším favoritem skupiny a aspirantem číslo jedna na postup do vyšší nadstavbové skupiny. Zápas jsme i přes dobře odehranou první třetinu v dalších částech nezvládli a prohráli. Nebyl ale nejmenší důvod předčasně házet flintu do žita. Hned v následujícím zápase jsme totiž vysoko porazili Kolín a odstartovali sérii vítězných zápasů, která nás v průběžném účetnictví naší skupiny udržovala na postupovém třetím místu. Jenže covidu bylo jedno, že jsme se zrovna parádně rozehráli a neptal se na naše plány, ten měl jen ty svoje. A tak zavřel většinu našeho týmu na dva týdny do domácí karantény (trénovali jsme jen v šesti lidech), po které zbývalo pouhých čtrnáct dní na dohrání pěti zápasů a především restartu herní formy. Úkol se podařilo splnit a rozhodující utkání z pohledu pokračování další části sezóny se odehrálo v pátek 12.11. s Kolínem. Karty byly jasně rozdané: "Vítěz bere všechno" tedy pokračuje do vyšší šarže finálové skupiny s týmy z horních pater tabulky a poražený do té nižší "o umístění" alias pro zklamané. Popravdě jsem sám v sobě neměl zcela jasno, co by pro naše kluky bylo lepší: víc zápasů (často dva za víkend) a k tomu s kvalitnějšími a atraktivnějšími soupeři, a tudíž možná pozice výsledkového otloukánka – nebo naopak víc vítězné radosti, ale se soupeři druhé jakosti, a taky míň zápasů a víc volna. Nakonec jsem se rozhodl, nechat to na hráčích samotných, s tím ať sami ukáží, co doopravdy chtějí. Uvedené skutečnosti i aura derby udělala z tohoto zápasu mimořádnou podívanou, na jejímž konci slavili Sršni vítězství a postup.
V úvodu nadstavby jsme několik zápasů hledali optimální projev, který by odpovídal výrazně rychlejší a tvrdší hře. Do toho zápasový rytmus narušilo velké množství covidem odložených zápasů, což mě hodně štvalo. Nechci se rozhodně rouhat a stavět sport nad zdraví, protože si uvědomuji, že byli mnozí jiní, kteří kvůli té malé potvoře přišli o mnohem víc a někteří dokonce jednou provždy o všechno. Vadil mi spíš přístup některých týmů (a zarážející bylo, že se jednalo vždy o svazové akademie) a jejich trenérů, kteří odmítali hrát v oslabené sestavě, přestože početně byli zápasu schopní. No nic, nějak jsme se protloukli náročným úvodem, kdy se projevovala i jedna z našich velkých slabin – psychická stabilita a odolnost. Po dobrém začátku jsme totiž v krátkém výpadku (většinou ve druhé třetině) ztratili dobře rozjetý zápas a s nákladem ho pak dohrávali ve vyložené křeči. Přišla ale vánoční přestávka, kterou jsme využili k dobití baterek a zvednutí herního sebevědomí vítězstvím na Vánočním turnaji. A po novém roce najednou naskočil do víru mistrovských soutěží lepší, vyzrálejší a připravenější celek, který nastartoval vítěznou sérii. Samozřejmě později přišly i nějaké prohry, ale už nás nedokázaly rozložit jako na začátku, protože v hráčích se něco změnilo. Zní to možná nadneseně, ale v kabině Sršňů se cestou nadstavbovými zápasy pomalu a nenápadně zrodila sebedůvěra, odhodlání, víra v to, že každý je porazitelný - úplně každý. A nejednou pak dokázali otáčet a vyhrávat i nepříznivě se vyvíjecí zápasy.
Pokud jsem měl během základní části o naší případné účasti v kvalitnější a náročnější finálové nadstavbě pochybnosti, tak po jejím skončení jsem si byl naopak zcela jistý, že to bylo to nejlepší, co mohlo kluky, v této sezóně potkat. V soutěži totiž nebylo nekvalitního mužstva, téměř každý mohl porazit každého a ani jeden z těch dvaadvaceti zápasů nebyl tak zvaně "o ničem". Kluci díky tomu určitě herně povyrostli a největší posun pociťuji právě v rychlosti, týmové souhře, důrazu a předvídavosti hráčů. A samozřejmě i v sebedůvěře, což dokazuje, jak důrazně odmítli hrát roli vyplašených zajíců a těšili sebe i rodiče srdnatým a dobrým hokejem. Z tohoto pohledu si rozhodně mohou připsat na své konto cti hlavně dva skvělé duely s Hvězdou, zápas na Spartě, se Slávií, v Letňanech nebo na Kladně.
Za sebe bych rád konstatoval, že to byla sezóna na všech frontách velmi úspěšná, přínosná a krásná. Mužstvo působilo vítězným duchem, a když prohrálo, dokázalo se vždy vzchopit a znovu zabrat. V tréninku pracovalo velmi dobře, mělo snahu se zlepšovat, a přestože jsou kluci ve věku, kdy to s nimi není pokaždé úplně nejjednodušší, tak jsme to vždycky nějak zvládli a pro mě tak bylo pýchou i potěšením být jejich trenérem. Dík kluci.
Neměl bych samozřejmě zapomenout poděkovat i našim rodičům za důvěru, pohodovou atmosféru a respektování mých rozhodnutí. Petrovi za další rok skvělé spolupráce a Dómovi za svůj přínos našim tréninkům. Rád bych i poděkovat všem, co nám přáli a drželi palce, ale i těm, kteří stáli na opačné straně - i to nás posunulo. No a samozřejmě chci i poděkování své manželce Martině, která trpělivě snášela všechny tyhle moje aktivity.
Tím již ale opravdu a definitivně končí sezóna 2021/22 a naši starší žáci nám během několik následujících dní ještě víc "zestárnou" a do nového hokejového ročníku vstoupí, co by "dorostenci". Čeká nás jistě mnoho náročných výzev, těžkých bitev, dřiny a potu, ale věřím, že i za vás mohu slíbit, že nic nevzdáme a znovu ukážeme srdíčko. Ať vám to jde od bruslí i od holí, dorosti!
STARŠÁCKÉ PUZZLE – II. MIMOŘÁDNÉ VYDÁNÍ
Statistické okénko
Dnes ráno jsem přemýšlel, jak alespoň trochu originálně popřát všem zdejším návštěvníkům pěkné svátky. Oblíbené velikonoční rýmovačky s žluťoučkými kuřátky i jarním kvítím, sledujících jak slunce svítí, zatímco velikonoční zajíček přinese košíček malovaných vajíček a za dveřmi koledníci hladí pomlázkou děvčata po zadnici, byste asi ode mne - a celkem oprávněně - neočekávali. Tak jsem tedy vzal tužku, papír a sčot, všechno podtrhl, sečetl, seřadil a vytvořit druhý díl bilanční skládačky - "Statistické okénko". Vítám tedy všechny milovníky dat, tabulek a statistik, pro které jsem tentokrát zrekapitulovat těch 51 krásných týdnů řečí čísel.
Z posbíraných údajů jsem tedy udělal malý "výcuc", který ale prosím berte s hóóódně velkým nadhledem, neb statistika je sice souhrn přesných čísel, ale o sledovaném jevu často v celé jeho komplexnosti vypoví velmi málo. Nicméně umí do něj udělat alespoň malá okénka a úzké průzory, kterými stojí za to aspoň občas nahlédnout. Pojďme proto s reálnými daty trošku kreativně zažonglovat, aby byl výsledek pro cílovou skupinu alespoň trochu zajímavější a stravitelnější:
Celkem jsme tedy odehráli 65 zápasů, z toho 32 mistrovských, 17 turnajových a 16 přátelských. Letmým pohledem je tedy zřejmé, že jsme svým vlastním aktivním přístupem sehnali a odehráli víc zápasů, než nám zajišťovala svazová soutěž a de facto tak měli dvě sezóny v jedné. Výsledkově jsme se pohybovali výrazně v kladných číslech, když jsme 43x vyhráli, 21x prohráli a jedno utkání skončilo remízou, čemuž odpovídá i celkové skóre 469:370 (+99).
V základní části mistrovské soutěže nám tento počin vynesl s 12 body (6 výher a 4 prohry) 3. postupové místo do elitní nadstavbové skupiny. V ní jsme z 22 zápasů 11x vyhráli a 11 x prohráli, čemuž i odpovídalo pro mě krásné a cenné 7. místo ve středu tabulky. Jinak v domácím svatostánku jsme vyhráli 7 mistrovských utkání, oproti tomu v roli hostů jsme byli úspěšní 10x, což možná vysvětluje, proč se klukům hraje lépe v černých dresech – zřejmě nějaká černá síla magie.
Nejlepší vzájemnou bilanci jsme měli s týmem HC Rytíři Vlašim – dvě vítězství a skóre 30:10 - se kterým jsme zaznamenali i nejvyšší výhru sezóny 20:5. Obráceně nejhorší bilanci máme s týmem HC Benešov – čtyři prohry 10:36. Ovšem největší prohru jsme utrpěli na Hvězdě 4:14, i když zde je potřeba podotknout, že šlo o poslední zápas základní části, který z pohledu postupu již nic neřešil a výsledek se ani nepřenášel do nadstavby. Nicméně Hvězda Praha je paradoxně i týmem, se kterým máme celkovou bilanci absolutně nejvyrovnanější – dvě prohry v základní části a dvě výhry v nadstavbě (což jen dokládá, že v této části soutěže se naše výkonnost zápas od zápasu zlepšovala) se skóre 24:27.
Jak již bylo zmíněno, mimo svazem garantovaných zápasů jsme si odehráli i svou soukromou sezónu, v jejímž rámci jsme se zúčastnili 5 turnajů: dvě první místa, dvě druhá a jedno třetí, což obnášelo 17 zápasů s výrazně kladnou bilancí 13 výher a 4 proher. K tomu jsme odehráli ještě 16 přátelských zápasů s podobnou úspěšností 13 výher, 2 proher a 1 remízy.
Do zápasů minimálně jedním startem zasáhlo celkem 23 hráčů a 2 gólmani, z toho 2 mladší žáci (Vojta a Kuba) v přátelských zápasech. Pouze jedinou zápasovou absencí a titulem "Železný muž" se může pyšnit Sam, oproti tomu pouze jediným odehraným zápasem Filip H., který k nám přišel až těsně před koncem sezóny. Absolutně nejvíc času na marodce strávil a titul "Smolař sezóny" za 3 zlomeniny, získává kapitán týmu Štěpán L.. Oproti tomu nejvíc času na trestné lavici strávil a titul "Zlý muž" získává Dominik s 48 minutami, ovšem ø pouhých 0,76 min. na zápas. Zajímavosti jsou pak 4 dvouminutové tresty pro Sama.
Celkem jsme konto soupeřů zatížili 469 brankami s ø na zápas 7,21. Naopak jsme obdrželi 370 branek s ø na zápas 5,69. Dva hráči – Honza a Dominik překročili hranici 100 branek za sezónu, ale titul "Snajpr" spolu s nimi získává ještě Pepa, protože všichni tři dokázali pokořit hranici jedné branky na zápas. Společně se pak prostříleli i do TOP 10 svazové statistiky nejlépe bodujících hráčů v základní části a v nadstavbě skončil Dominik čtvrtý, Honza pátý a Pepa jedenáctý, což je s ohledem na ostatní týmy nejlepší umístění první trojky (druhá Slávie - 2., 8. a 16. místo, třetí Sparta - 6., 7. a 15. místo). K tomu Honza nastřílel i nejvíc hattricků za sezónu – 10 a Dominik zase nejvíc vítězných branek utkání – 6. Nicméně všechna prvenství nepatří pouze jim a například střelecky nejúspěšnějším obráncem je Štěpán J. s 19 zásahy, s tím, že má ještě dalších 7 na postu útočníka. Nejlépe asistujícím obráncem se 17 nahrávkami je Kevin, těsně stíhán Lipákem s 16 a Tomítem a Šimonem K. s 15. Sice jen o pověstný chloupek, přesto při započítání úplně všech zápasů, má letos lepší brankařské statistiky s ø inkasovaných branek na zápas 5,9 Sam, ale v mistrovských zápasech je to naopak Honza S., což jen potvrzuje vyrovnanost naší brankařské dvojice.
Kromě početných zápasů jsme absolvovali samozřejmě i neméně tréninků jak na ledě, tak na suchu, a to v rámci jarní a letní přípravy, nebo i během hlavní sezóny v tělocvičně a posilovně. Nejlepší účast na ledě měl z 86 tréninků s pouhými sedmi absencemi Sam, následován Matoušem B. s jedenácti a Filipem U. s čtrnácti. Nejlepší docházku na tréninky mimoledové přípravy měl z celkových 104 jednotek opět Sam s pouhými šesti absencemi (ten kluk jde prostě do sebe), ovšem tentokrát následován Honzou S. se čtrnácti a Jirkou s šestnácti.
V rámci jarní přípravy absolvovali kluci i mnoho sportovních testů, v nichž dosáhlo celkově výborného výsledku úctyhodných 16 borců, z nichž se na bednu postavil 1. Honza K., 2. Honza S. a 3. Štěpán L.. Soutěž ve sportovním víceboji na soustředění v Kácově bohužel značně ovlivnila mnohá zranění, nicméně i tato nepříjemnost je součástí života sportovce, takže s náročností a nástrahami se nejlépe popasoval – 1. Honza K., 2. Štěpán J. s Tomítem a 3. Pepa.
Mimoto procházela celou sezónou jako tenká červená linie soutěž "Herních dovedností", kterou na suchu vyhrál Pepa před Honzou K. a Adamem. Na ledě si pak kluci prohodili pořadí 1. Honza K., 2. Pepa a 3. Matouš B..
Dalším individuálním oceněním, které mohli kluci během sezóny získat, byl tzv. "Limiťák", jenž byl každý týden odměnou za největší zlepšení, či výkon za hranici dosavadní možností. No a "Limiťákem sezóny" s osmi proměněnými nominacemi se stal jednoznačně Kuba. Poslední ocenění, které bylo udělováno za nějaký mimořádný výkon či počin a v kabině po zásluze odměňováno potleskem, byl "Borec týdne". A myslím, že zcela zaslouženě a trochu symbolický stejným výsledkem 15ti nominací, jej za celou sezónu získali Dominik a Honza K..
Kvůli své zálibě jsme nacestovali dohromady 3.373 kilometrů, což kdybychom se místo handrkování po zimácích vydali na východ, tak dojedeme až na ruský Ural, případně cestou na západ dorazíme k Atlantiku a přes Gibraltar až do marocké Casablancy.
Na 36 sršních škunerech letos rekordních 80 účastníků splavilo 9 km Sázavy, během kterých se čtrnáct plavčíků a kapitánů cvaklo, lovilo své utopené věci a Sam se dokonce brodil přístavištěm jak bahenní lázní.
Jirka s Oldou rozšířili naší fotogalerii o dalších 6.018 fotek s tím, že nejfotografovanější a nejprohlíženější akcí se s 935 fotkami a 879 zhlédnutími stalo soustředění v Kácově.
Na svém profilu na YouTube jsem zveřejnil 6 hokejových videí s celkovou délkou 11 minut a 4 sekundy, pro něž jsem musel zakoupit jeden odpustek na doprovodnou hudbu, abych neporušil autorská práva. Momentálně má nejvíc zhlédnutí (177) sestřih ze zápasu s Žebrákem, ale letošní slideshow "Annus mirabilis" mu již šlape na paty.
Tento článek je již 55. zveřejněný letos na našem webu, jehož procentuálně nejsledovanější sekcí je pochopitelně ta hlavní "2021/2022" – 83,04%. Asi ani nikoho nepřekvapí, že na druhém místě s 4,36% je sekce "Statistiky". Ovšem třetí místo "Diskuse" s 1,50% (před "Výsledky" a "Soupisky") je vzhledem k tomu, že jedinými diskutujícími jsem já s Oldou, vskutku pozoruhodné. Jinak ø denní návštěvnost byla 128 s tím, že největší byla během soustředění, kdy překračovala hranici 300 unikátních návštěv. Nejmenší naopak byla včera, tedy 15.4.2022, kdy nakouklo jen 65 návštěvníků.
A přestože jsme za tu dobu všichni zastárli o jeden rok, tak Sírovi nepřibyl ani jeden šedivý vlas, protože už mu nemá co šedivět. Tak ano, mám víc vrásek kolem očí, ale považuju je za rýhy od smíchu, no a samozřejmě i víc kilo. Jak ale praví v Řecku, v kolébce evropské kultury: „Muž bez bříška, je jako nebe bez hvězd“.
No vida, tak tu statistickou bilanci máme pro letošek za sebou. Jako obyčejně šlo hlavně o hrátky s čísly, na která je vždy možné se dívat z různých stran, nechat je úhlem pohledu zmenšovat i růst, takže jejich porovnání je vždy do určité míry zavádějící. Pořád se ale domnívám, že udělat si jednou za rok takovouto inventuru rozhodně neškodí.
Přeji vám všem krásné velikonoční svátky.
STARŠÁCKÉ PUZZLE – I. MIMOŘÁDNÉ VYDÁNÍ
Annus mirabilis
Obyčejně v tuto dobu sepisuji příspěvky bilancující z různých pohledů právě ukončenou sezónu a nejinak tomu bude i letos. S ohledem na to, že ale "Velikonoční pondělí", tedy den, kdy již rok vycházejí pravidelně naše "Staršácké puzzle", budu v rámci tradice "omlazovat" tu krásnější a milejší polovinu lidstva, udělám si již dnes na "Škaredou středu", která ale škaredá nebyla ani náhodou, malý foršus a v mimořádném vydání zveřejním (ve skupině již je několik dní) tradiční slideshow. Zvu vás tedy na takový malý obrázkový výlet proti proudu času, na který ať se dívám zleva, zprava, z dálky nebo zblízka, s očima přimhouřenýma nebo dokořán rozevřenýma, pořád mi to takhle sesumírované vychází jako "Annus mirabilis" – tedy jak říkali staří latiníci - "Báječný rok".
STARŠÁCKÉ PUZZLE – 50. DÍLEK
Vítězná tečka
Podle statistiků prý celkový počet nakažení covidem v tichosti překonal již počet obyvatel zeměkoule. Vzhledem k tomu, že v téhle vybrané společnosti ale stále nejsem, připadám si tak trochu jako mimozemšťan, nebo alespoň černá ovce… Ne, že by mě to tedy nějak mrzelo, vždyť jsem se od začátku celého toho covidového informačního guláše, ve kterém se nepřehledně míchaly vůně jednotlivých mutací, žonglovalo se s typy protilátek, kořenilo se základními i posilujícími očkovacími látkami a dochucovalo měnícími se pravidly karantén, bezpečných vzdáleností a nošení respirátorů, snažil dodržovat ty nejzákladnější pravidla vybízející k obezřetnosti i ohleduplnosti. Často jsem totiž tvrdil: Pokud se nakazím já, beru to tak, že je to prostě příroda a můj organismus se s něčím takovým musí vypořádat, od toho je její součástí, ale jen nerad bych si vyčítal, že se někdo nakazil speciálně kvůli mně a mé hlouposti či neodpovědnosti. A proto jsem si vždy, když jsem u sebe zpozoroval příznaky i jen lehkého nachlazení, či pofrkávání, nad kterým bych v normální době mávnul rukou a nejvýš do sebe kopnul jeden horký čaj s rumem, okamžitě udělal čerstvý antigenní test, aby jak říkávala moje babička: "Měla dušička pokoj." Jedna čárka na tom správném místě vyhodnocovací destičky pro mě tak vždy znamenala propustku, relativně klidnou mysl a pocit, že na mě prostě ty "blechy psí" nejdou. Ovšem s právě zveřejněnou statistikou si najednou připadám, jako bych se trochu stranil kolektivu a nebyl ve stejném "týmu" s ostatními obyvateli naší planety a jistě i moc fajn lidmi. Samozřejmě taky i s nejrůznějšími gaunery a lenochy, protože viru, zdá se, nezáleží až tolik na lidských kvalitách ale hlavně na množství a na rychlosti. Ostatně ani v tomto povrchním přístupu není virus zdaleka sám; on pro něj má ovšem aspoň - vzhledem ke své biologické jednoduchosti - dobré a pochopitelné důvody, na rozdíl od většiny nevirů. Nicméně ať už vás sčítací komisaři zařadili do jakékoliv kolonky té nejsledovanější statistiky poslední doby, je pondělí a já vítám stejně všechny infikované, neinfikované, reinfikované, očkované, posílené i neočkované u jubilejního 50. dílku "Staršáckých puzzlí".
Ano, ano. Puzzle obrázek už je těsně před složením a hokejová sezóna nám mává šátečkem sbohem, stejně jako led na našem zimáku. Ale protože nadstavbová soutěž měla před sebou ještě jeden zápas, udělali jsme si minulý týden alespoň hrací trénink na Sokoláku, ve kterém kluci vůbec nezaháleli. Zahráli jsme si fotbálek a basket, počasí bylo příjemné, účast výborná, nasazení dobré a zábavy dostatek. Za mě tedy super setkání i trénink před vyvrcholením sezóny i letošní nadstavby.
PZ KLADNO - SK SRŠNI KUTNÁ HORA 1 : 7 (0:5, 0:2, 1:0)
Sobotní zápas na Kladně byl jakousi výstupní kontrolou, ve které Sršni zvedli z ledu poslední rukavici s nápisem PZ. A přestože konečný výsledek svádí k představě poklidné výhry, jednalo se ve skutečnosti o vyrovnanou hokejovou bitvu se vším všudy, ve které kutnohorští hokejisté dopřáli svým fanouškům sedm krásných gólových momentů a sobě radost z vítězství.
Na kladenský zimák, odkud pochází nejslavnější český hokejista a asi dlouhodobě i nejvíce elitních českých hokejistů jsme dorazili po devítidenní pauze bez tréninku na ledě. Očekávali jsme proto těžké utkání, a to se taky potvrdilo. Od úvodních minut se na ledě strhl urputný, zato však ofenzivní boj se svižným pohybem všech hráčů od branky k brance. V páté minutě se misky vah mírně překlopily na domácí stranu, když jim byla poskytnuta výhoda přesilové hry. Ovšem výhoda se záhy proměnila v nevýhodu! Dominik vybojoval puk a v pravý čas oslovil přihrávkou rozjetého Honzu, jenž si s koncovkou poradil na výbornou – 0:1. Další průběh první periody by se dal shrnout asi takto: první ofenzivní linie v herním laufu a po krásných akcích, postupně ještě čtyřikrát nadmula domácí čeřen; druhá a třetí formace se i přes velkou snahu tak často k zakončení nedostávala, ale jejich obranná hra byla spolehlivá, obětavá a především bez inkasovaného gólu; no a co prošlo, tak udržel kombinací kvalitních zákroků, soustředěnosti i občasné pomocí štěstí, přede dveřmi gólových komnat Sam. Do kabin jsme tak odcházeli spokojení a s baculatým vedením 0:5.
Pokud někdo čekal, že tento průběžný stav srazí domácí do kolen, tak se hluboce mýlil. Kladeňáci zmobilizovali všechny své síly, a nejenže udrželi Sršně na uzdě, ale sami jevili sympatickou snahu po výsledkovém zvratu. Rozfoukat jiskřičku naděje mohlo mužstvo se siluetou paní Poldi na dresu ve čtyřech početních výhodách, ovšem obdobně jako v úvodu zápasu, dvě z nich skončily pro ně inkasovaným gólem. První, z pohledu černo-žlutých barev, radostný moment zaznamenal do zápisu o utkání v čase 25:13 Honza – 0:6 a druhý o čtyři minuty později Pepa, když nepohrdl pohotovou příhrou od Matěje – 0:7. Zbytek vyrovnané a rušné druhé třetiny vynesl oběma stranám ještě několik slibných šancí, ale žádná z nich již ke gólu nevedla.
Urputný boj, ve kterém domácí nesložili zbraně a využili každou příležitost k návštěvě útočného pásma a ohrožení Samovy klece, pokračoval i v poslední části. Ovšem místo gólů nabídl víc emocí a tvrdě dohrávaných soubojů, při kterých si hráči nebrali moc servítky. A tak nebylo divu, že kladenskou halou se co chvíli ozývala píšťalka rozhodčího více, než bylo zdrávo a kvalitní plynulé hře zapotřebí. Prázdný střelecký účet posledního dějství se tak dočkal první a poslední položky až pět minut před koncem a zapsali ji do něj kladenští hokejisté rychlou a povedenou kombinací v předbrankovém prostoru, čímž zmírnili hořkost své porážky na 1:7.
Sezónu jsme tak zakončili tím nejlepším možným způsobem a v kabině si odbouchali poslední vítězný rituál. A přestože výsledek vypadá jednoznačně, nerodil se vůbec jednoduše, protože domácí tým měl kvalitu, vnitřní sílu a nic nám nedaroval. Nicméně Sršni dovedli líp využít zkušeností svých opor, a navíc vykázali lepší produktivitu v zakončení. Lví podíl na tom to úspěchu měl i Sam v brance, který si před zápasem nejen dobře postavil tyčky, ale předvedl i řadu výborných zákroků a o zasloužený "shot-out" (tedy vychytanou nulu) přišel jen těsně v závěru. Sam je hráč povahově komplikovaný, který dokáže bavit svým bodrým humorem celou kabinu, až musím někdy krotit jeho slovní projev, ale na druhou stranu i křehká nádoba, která se snadno rozsype pod tíhou okamžiku, nečekané odpovědnosti a obavy, že by to mohl spoluhráčům pokazit. Nicméně tentokrát, jak by řekli v Kanadě, "the first class goalman" (prvotřídní gólman) a mezi Sršni "Borec týdne".
Posledním "Limiťákem" letošní sezóny se stává Kevin, který v sobotu ukázal, jak je platným hráčem sestavy a na ledě patřil k nejlepším. Svým aktivním pohybem vybojoval mnoho puků, dobruslil či vytlačil z osy hřiště spoustu soupeřů a po ztrátě puku vyvinul okamžitě enormní snahu dostat ho zpátky. A pro mě je právě chování hráče po ztrátě puku klíčový ukazatel jeho charakteru. Prostě Kevin i s dokonale vystajlovanou patkou makal jako poctivý a šikovný hokejista, který je na hony vzdálený adorované hvězdičce, jíž stačí brousit brusle tak jednou za měsíc, neboť ostrá brzda, zpocení a bolest z kontaktu je pod její úroveň.
Sestava: Sam Nevole (ø1), Jan Sadílek, Jan Knížek (+6), Dominik Hruboš (+5), Matouš Bajer (0), Šimon Král (0), Josef Dvořák (+6), Matěj Mimra (+1), Tomáš Břinčil (-1), Štěpán Jelínek (+6), Matouš Klouček (+6), Jakub Komárek (-1), Adam Němec (0), Šimon Tvrdík (0), Filip Urválek (-1), Martin Závůrka (0).
Sezóna – velmi povedená, náročná, euforická i dlouhá – tak v sobotu skončila vyvedeně a kulminací vaší výkonnosti. Všichni, nebo skoro všichni, vás, borci, chválí až se rdím, když slyším, že v klubovém spektru hrajete nejhezčí hokej... Važte si své skvělé party, toho, že vás lidé chválí, každého úspěchu, kterého jste letos dosáhli, ale zůstaňte pokorní, pracovití a pohlcení hokejem, protože to je lůno budoucího dobrého. Fandím vám a přeji krásné velikonoční a hokejové volno.
Sejdeme se opět v pondělí 2.5.2022, kdy v 16.00 začneme přípravu na novou sezónu. Tréninky budou probíhat na ploše ZS, střelnici, v tělocvičně, posilovně a na plavečáku každé pondělí, středu, pátek od 16.00 do 17.30 (pro později příchozí do 18.00). Ať jste tedy do té doby pokud možno zdrávi, dobré mysli a užijte si pouť i velikonoční svátky. Počítám, že během té doby sesmolím ještě nějaké komplexní hodnocení uplynulé sezóny i ucelené informační k té budoucí. Kdy přesně tyto články vyjdou a o čem konkrétně budou, je zatím tajemstvím i pro mne, takže se (jistě spolu s vámi) už nemůžu dočkat, čím se překvapím. Užijte si krásné aprílové dny a brzy napočtenou…
NOMINACE
sobota 9.4.2022 PZ Kladno - Sršni (odjezd busu 10.30)
Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Komárek, Hájek, Král, Dvořák, Břinčil, Mimra, Jelínek, Klouček, Závůrka, Němec, Bajer, Tvrdík, Urválek.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
STARŠÁCKÉ PUZZLE – 49. DÍLEK
Poslední trénink, neznamená poslední zápas
Ještě před pár dny tu bylo jaro v plné síle a nedělní výlet Posázavím jsem absolvoval jen v tričku s krátkým rukávem. Ovšem během pár dní se jaro vrátilo do ilegality a čerstvě otevřené květy, praskající pupeny i zářivou zeleň nových listů, vykukujících a sondujících, co všechno se v okolí během posledního přírodního cyklu změnilo, pohladila mrazivá ruka, loučící se zimy. A i když už v tušení zázraků nastupujícího jara hledíme dopředu, myslím, že se sluší rozloučit a poděkovat i zimě. Popravdě, nepatřím k jejím horlivým příznivcům, ale spíš k názorovým oponentům, a do Evropského parlamentu bych ji rozhodně nevolil, přesto miluju všechny její sportovní aktivity, kterých jsem si po covidové pauze opravdu do sytosti užil. Dokážu být i uznalý a přiznat jí, že se letos snažila vládnout odpovědně a celkem se jí to dařilo. Stejně ale budu rád, když už nebude mít v rukou výkonnou moc, ale soustředí se na typické opoziční aktivity, jako je zesměšňování výsledků práce svých nástupců a upozorňování na jejich průšvihy a aféry. A přestože bych si to osobně dovedl představit i jinak, nezbývá mi než smířit se se skutečností, že až budou mít voliči těch ostatních plné zuby, dá se očekávat, že zima po dlouhém neplaceném volnu opět nebude bez šancí. Nyní je ovšem první dubnové pondělí a já jsem moc rád, že vás mohu přivítat u 49. čísla našeho týmového pondělníku, protože ta naše zimní hokejová sezóna ještě neskončila.
Bedliví pozorovatelé sice vědí, že s posledním březnovým dnem byl ukončen provoz našeho ZS, ovšem my jsme se i ty poslední tréninky pilně a poctivě připravovali na nesnadné mistrovské zápasy, které jsou ještě v měsíci dubnu před námi. I přes to přese všechno jsme ale středu věnovali tradičnímu závěrečnému turnaji, který tentokrát vyhrál tým červených (Honza, Tomíto, Jirka a Šimon). Jedinou kaňkou na jinak vydařené akci, bylo nouzové zapojení mých pěti křížků (s šestým nalomeným) do hry - což chce trochu víc fantazie. Draftován jsem byl týmem žlutých, zřejmě v plané naději, že i stará rašple se může zatřpytit. Nezatřpytila, čímž se všem spoluhráčům omlouvám a soupeřům děkuji, že jsem odcházel po svých.
Jak už jsem minule avizoval, přestože budeme v následující sezóně jedna tříročníková kategorie, rádi bychom se pokusili dát dohromady kádr hráčů pro soutěž dorostu i devátých tříd. A proto budeme velice rádi, pokud se k nám přidají další kluci a holky ročníku narození 2008, 2007 a 2006 jak z Kutné Hory a nejbližšího okolí, tak třeba i ti, kteří nejsou spokojeni se svým působením v jejich dosavadním klubu. Jsme tým, který byl v posledních sezónách hodně úspěšný na mnoha frontách, protože dělá hokej srdcem, s nadšením a naplno. Pokud by tedy mezi vámi byl někdo, kdo by se k nám rád přidal – zavolejte mi na telefon – 607 790 982. Každého rádi přivítáme.
Teď se ovšem ze sezóny budoucí vrátíme do té současné, abychom si připomněli zápas našich staršáků na pražské Hvězdě.
HC HVĚZDA PRAHA - SK SRŠNI KUTNÁ HORA 3 : 7 (1:3, 0:2, 2:2)
Sršni v neděli brzy ráno vyrazili na hokejový výlet do Prahy, ale na Hvězdě si počínali jako návštěva, co zhltne i servis svého hostitele. Udatně bojovali, odolali domácím talentům i nepřejícím rozhodčím a sehráli vskutku parádní duel. A proto se vraceli domů zaslouženě veselým autobusem.
V urputném a vyrovnaném úvodu střetnutí se oba celky přetahovaly o herní otěže a střídaly v aktivitě i ofenzivní nadvládě. Čekání na gól se i proto protáhlo až do 13. minuty a ke smutku kutnohorských diváků padl do naší branky. Stalo se tak po individuální akci domácího útočníka, který se proháčkoval naší obranou a tváří v tvář Honzovi se nemýlil – 1:0. Sršní celek to ale moc nerozhodilo, dřel dál, tlačil se do útoku, vytvářel si šance, ale jejich finální fáze žehrala na potřebný důraz, přesnost a chybějící závěrečnou přihrávku. To vše se ale změnilo v 16. minutě, kdy první lajna právě rychlými kombinacemi vtěsnala do rozmezí pouhých padesáti sekund tři góly a otočila řeč čísel v náš prospěch 1:3. Závěrečné minuty první třetiny pak ponechali rušnému dění na ledě stejný ráz, ovšem Sršni se postupem času stávali nebezpečnějším z obou soupeřů.
A jak skončila první část, tak začala po přestávce i ta druhá. Kutnohorský celek do ní vyrukoval velmi rázně a hned v úvodním střídání se Pepa mocně natahoval po další brance, jenže prohrál s paní Štěstěnou souboj o centimetry a jen těsně minul levý růžek pražské svatyně. O něco úspěšnější už byl v čase 26:29 Dominik, když krátkým švihem z mezikruží vyhnal pavouky z protilehlého vinglu a nastěhoval tak na svou střídačku bohatou porci pohody – 1:4. Nicméně souboj na ledě nebyl zdaleka tak jednoznačný a naši hráči museli stále nebezpečným ostruhám soupeře čelit maximálním zápalem s ostražitostí a Honza v brance sáhnout do svého arzenálu pro několik velmi pohotových zákroků. Na konci 38. minuty použili Sršni k výrobě pátého gólu úspěšný scénář z předchozí periody, kdy po precizní souhře celé první lajny doputoval puk za brankovou čáru z hole Dominika 1:5. Zbývající čas druhého dějství byl i nadále proplétán novými a novými šancemi obou celků, které již ale změnu skóre nepřinesly.
Závěrečná dvacetiminutovka nikterak neslevila z dosavadního tempa, ale na rozdíl od předchozích částí se hra přiostřila, čímž rozpálila jiskérky drobných potyček, tvrdších kontaktů a gejzír emocí. Hokej to byl prostě nesmírně bojovný, který mačkal z kluků síly fyzické i ty psychické, ovšem hokejové krásy jaksi ubylo. Skóre střetnutí tak zůstalo dlouho nedotčené. Hvězda svou neustálou ofenzivní aktivitou živila úrodnou půdu své naděje na obrat, ale Sršni nehodlali hazardovat s těžce vydřeným náskokem a hráli po celou dobu naprosto koncentrovaně a zodpovědně. V rozmezí 53. a 56. minuty se domácím sice podařilo dvakrát korigovat nepříznivý výsledek, ale byla to vždy jen piha na kráse, protože kutnohorské partě se podařilo pokaždé okamžitě gólově odpovědět. V čase 54:01 se lišáckou finesou uvolnil od mantinelu do střelecké pozice Štěpán a s nezaměnitelným úsměvem oslavil svou gólovou střelu pod víko – 2:6. Za devadesát pět sekund jsme již mačkali v dlaních hokejky s vedením 3:7, když si první lajna v sytých barvách zopakovala parádní gólovou spolupráci. Závěrečné minuty a především pak hra 4 na 4 po vzájemném vyloučení, nabídla doslova naši exhibici až do sladkého konce, který nás odměnil vítězstvím 3:7!
Co říci závěrem? Hvězda je tradičně jeden z nejkvalitnějších soupeřů a rozhodně nebyla ani tentokrát mdlá, nebyla vůbec špatná a chtěla doma rozhodně vyhrát. Jenže srdnatý výkon Sršňů, kvalita jednotlivých hráčů, řad i celého týmu poslala záměry domácích do sféry iluzí. Kluci skutečně zabrali, udrželi si po celých šedesát minut koncentraci v defenzivní činnosti, udělali maximum v ofenzívě, jejich hra vykazovala podstatně méně nedodělků, naopak víc kombinační nápaditosti a především mentálně by je toho dne udolal asi málokdo. Výhra 3:7 je proto přesvědčivá a plně zasloužená.
Mně osobně je ctí, že mohu trénovat takové kluky, jako jste vy. Pozorovat jak se zlepšujete a křičet na vás povzbuzení. Vidím, že váš hokej stále roste a není už delší dobu spokojenější trenér. Děláte mi obrovskou radost.
Sestava: Jan Sadílek (ø3), Sam Nevole, Jan Knížek (+4), Dominik Hruboš (+5), Matouš Bajer (+1), Tomáš Hájek (+3), Šimon Král (+3), Josef Dvořák (+4), Matěj Mimra (0), Tomáš Břinčil (-1), Štěpán Jelínek (+1), Matouš Klouček (+1), Jakub Komárek (+1), Adam Němec (-1), Jiří Koubský (0).
Jedním z důležitých strůjců nedělní výhry nad Hvězdou bylo útočné trio první lajny Honza-Dominik-Pepa. Jejich herní symbióza tentokrát zafungovala efektně i efektivně (zajímavostí je, že v listopadu při posledním zápase s tímto soupeřem v základní skupině tomu bylo zcela naopak) a pro mě jejich vtipné, odvážné i nápadité kombinace byly doslova románovou oslavou moderního mládežnického hokeje a získávají proto titul "Borci týdne".
Veliký a opravdu skvělý mač odehrál i Kubajs. Celý týden se mi v tréninku moc líbil a jak trénoval, tak i hrál – ne na body, osobní statistiky, nebo umělecký dojem – na krev. Zní to jako fráze, ale tenhle kluk by snad raději vypustil duši než souboj a přitom je to jeden z nejdrobnějších hráčů tohoto týmu, které mu v neděli ale odvedl neocenitelné služby. Takže za mě, a vím, že nejenom za mě, jednoznačný "Limiťák" a ztělesnění známého rčení, že "největším svalem sportovce je jeho srdce".
Loučím se s vámi a zároveň pevně věřím, že napohled neřešitelná situace na Ukrajině se bude přece jen postupně měnit k lepšímu, i když zdaleka ne všude. Ale co už nám zbývá, než být spokojeni s každým drobným vylepšením, jde-li o lidské zdraví a životy. S vámi se všemi se těším opět na shledanou nejpozději příští týden u posledního vydání "Staršáckých puzzlí" před velikonoční přestávkou, ale věřím, že se uvidíme i dřív, třeba ve středu na herním tréninku na Sokoláku (16.00 – 17.30), nebo v sobotu na Kladně při posledním mistráku letošní sezóny.
P.S. Jakkoliv je nedělní duel už jen příjemnou minulostí, ohlédnutí za jeho krásnými momenty bezesporu stojí za pozornost. Najdete ho zde:
NOMINACE
neděle 3.4.2022 HC Hvězda Praha - Sršni (odjezd busu 7.00)
Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Komárek, Hájek, Král, Dvořák, Břinčil, Mimra, Jelínek, Klouček, Koubský, Němec, Bajer.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
STARŠÁCKÉ PUZZLE – 48. DÍLEK
Domácí zápasové loučení
Už dokonce i podle astronomů, kterým to každý rok trvá nejdéle, začalo oficiálně jaro, no a na jaro se sluší odložit starý zimní kabát a nasadit nový šik jarní model, že? Bohužel, běžná móda mě zas až tak moc nezajímá, tím méně pak pokud jde o to, co sám nosím. Ovšem začátek jara je příležitostí i pro jiné příjemné projevy – jako je úsměv, lidskost, láska a úcta k životu. A tak jako umí malý kamínek hozený do klidné hladiny rybníka vytvořit velké kruhy, dokážou i malé skutky laskavosti měnit svět. Možná teda ne celý svět ve smyslu zeměkoule, ale mohou změnit celý svět jednomu člověku. Nebo aspoň někomu zpříjemnit den. Rozveselit ho. Potěšit. Uklidnit. Dodat naději a víru, že navzdory všemu zlu kolem nás je tu pořád ještě víc dobra (jak tvrdíme my optimisti a nenecháme si to nikým vymluvit!). Ať už je tedy jarní teplo a rozkvétají sněženky nebo někde na horách či v kinech řádí hančovská fujavice s bílou mlhou, je pondělí, a to znamená, že jsou tu Staršácké puzzle. Vítám vás všechny u jejich 48. čísla.
A po tradičním úvodu si nejprve otevřu informační okénko. Jak již bylo zmíněno v předešlém dílku, z několika variant týmové rozlučky vykrystalizovala anketní volbou hráčů jedna konkrétní – motokáry + bobovka, a na bydžovském turnaji došlo mezi rodiči i ke shodě na termínu – sobota 14.5.2022 od 14.00 hod. Vybírat budu 200,- Kč na hráče (sportovní ceny, raut, vstupenky na motokáry a bobovku) a samozřejmě pokud donesete i sami něco na zakousnutí – zlobit se nikdo nebude. Jinak si vás tímto dovoluji všechny co nejsrdečněji pozvat a požádat, abyste si na tento termín udělali volno. K těmto akcím totiž vždycky patří pohoda, dobrá atmoška a zábava, která se doufám blahodárně odrazí v tom, co si uchováme v paměti a přeneseme i do nové sezóny.
No, a přes tento oslí můstek se dostávám i k druhé dnešní informaci. V posledních dnech jsem se totiž začal již připravovat na novou sezónu a poté, co děvčata (Simča s Natkou) projevila zájem i nadále hrát za dorost jsem dospěl k rozhodnutí – zkusit pro naší tříročníkovou kategorii přihlásit dvě soutěže. A to dorost a devátou třídu. Hráčů na jednu kategorii máme až až, a na dvě s odřenýma ušima tak akorát. Samozřejmě budou zranění, nemoci a omluvenky, ale počítám s tím, že lepší 08-ičky by hrály střídavě za obě kategorie, což bychom si sami korigovali podle potřeby. Uznávám, nebude to úplně nejjednodušší a možná si na sebe šijeme pěkný bič, ale trocha té práce, snahy a racionálního plánování nám za ty kluky přeci stojí!!! Nicméně s ohledem na hraničnost této varianty má její reálné uskutečnění jeden důležitý předpoklad, že totiž naše hráčské počty zůstanou zachovány a nezmenší se (v ideálním případě naopak zvětší). Pokud ano (odchody do škol, jiných oddílů, ukončení hráčské kariéry atd...), zůstane pouze u varianty jedné soutěže dorostenecké a doplňkových přátelských zápasů, které se podaří sehnat. Nevím, jak lépe by to šlo vyřešit. Zatím je tedy vše otevřené a jarní příprava (do termínu odeslání přihlášek soutěží) nám definitivně na vše odpoví. S touto představou jsem i minulý týden předstoupil před vedení našeho oddílu a nebylo proti ní větších námitek. Tím tedy zavírám informační okénko a konečně otevírám prostor pro zápasové reporty.
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC PODĚBRADY 9 : 8 (2:3, 7:5)
Něco emocí, ale více hokejovosti na obou stranách, sedmnáct gólů, nejtěsnější vítězství domácího týmu, a především vyrovnaný, svižný hokej - přesně to byly hlavní ingredience posledního pátečního přáteláku s tradičním rivalem z Polabí.
Hned od začátku bylo znát, že soupeř svou sestavu tentokrát vyztužil o několik nových a kvalitních posil, které jeho hru evidentně pozvedly. Kutnohorské mužstvo oproti tomu vyrukovalo do zápasu díky omluvenkám v oslabené sestavě, nicméně se sympatickou aktivitou. Především rozborka naší první lajny nejednou žadonila skončit gólem, ale lehkomyslně jsme akce přehrávali a puky nám pak létaly gólově naprázdno. Poděbradští brzy srovnali krok a sami naopak svým hostitelům několikrát řádně zatopili, za což byli odměněni vedením 2:3 po první části. A musím dodat, že naprosto zaslouženým, protože se prezentovali jako hodně bruslivý tým hrající s ohromným nasazením, který při vyrovnaném průběhu byl schopný se rvát o výsledek. Naším úkolem bylo, abychom svou vlastní hrou tyhle jeho zbraně eliminovali, což se začalo dařit víc až v druhé části. Do ní jsme nastoupili přeci jen svědomitěji a po několika minutách se to promítlo i do skóre zápasu, které se překlopilo na naši stranu. V závěru zápasu oba celky výrazně uvolnily stavidla své ofenzívy a hrály víc živelně než takticky. Užily si díky tomu hodně herní svobody a slušnou porci gólové radosti, díky čemuž konečný výsledek 9:8 není až tak podstatný.
Osobně jsem byl se zápasem spokojený. Samozřejmě docházelo k věcem, které se mi nelíbily, a za které bychom mohli být v těžších ligových zápasech bití, ale tentokrát se nehrálo o body, ani ceny, či medaile, ale jen pro radost. A té bylo nakonec v obou kabinách dostatek.
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC KOBRA PRAHA 12 : 4 (6:3, 3:1, 3:0)
V sobotu vyrukovali kutnohorští staršáci do poslední bitvy na domácím ledě. Protivníkem jim byla pražská Kobra, která je v úvodu nepříjemně uštkla, nicméně Sršni našli proti jejímu jedu účinné sérum a vybojovali si tak vítězné loučení.
Tomu ovšem předcházel úvod jak podle scénáře zlých sudiček. Na led jsme vjeli levou bruslí, Pepa ještě nenabroušenou a po 18 sekundách jsme prohrávali 0:1. Kobra zůstala i po této situaci hladová a projevovala se jako velmi nebezpečný predátor, zatím co my spíš než dravé sršně, připomínali zmatené lesní včely. V 9. minutě nám Matěj sice dodal gólové kalorie, ale stav 1:1 trval jen zlomek nekonečného času (25 sekund) a laxnost před naší brankou ulehčila soupeři cestu k opětovnému vedení 1:2. Na konci 13. minuty prořízly černá mračna nad kutnohorským týmem dva Honzovy gólové paprsky – 3:2. Nicméně štěstěna si i nadále odpočívala někde v ústraní, zřejmě stále neslyšela tlukot našich srdcí a za 32 sekund vpravila do žil našeho soupeře další dávku gólové euforie (3:3), poté co jsme naprosto lacino přišli o puk v našem mezikruží. Nevím, jestli už to byla ta pověstná poslední kapka, kdy si někteří konečně uvědomili, že „takhle to dál nejde“, nebo přispěl návrat Pepy do hry v již nabroušených bruslích, ale do konce třetiny jsme prožili renesanci mentální síly a sebedůvěry, nakopli motor a obrátili zápas snahou všech holí, všech kluků... Na sklonku 16. minuty se o naše vedení postaral střelecký žolík – Dominik (4:3). Časomíra od tohoto momentu odkrojila sotva 33 sekund a spolupráce Matěje se zakončujícím Tomášem obstarala, krásnou střelou pod víko, další změnu průběžného stavu utkání – 5:3. A čtyři sekundy před odchodem do kabin potrestal diferenci v počtu hráčů na ledě Honza – 6:3.
O přestávce si obyvatelé domácí šatny vyslechli od svých trenérů asi tolik hodnotících a hokejových slov, jako je sněhu na Sahaře. Náš kapitán, který sledoval zápas jen v civilu a se sádrou na ruce z lavičky, si totiž pro své spoluhráče připravil narozeninové pohoštění. Uvolněná nálada a doplněné cukry možná přispěly k tomu, že druhá třetina, která povětšinou představovala v dosavadních zápasových prověrkách Sršňů nepříliš lichotivou položku, se tentokrát stala tím nejlepším, co v zápase předvedli. Kluci měli hru neochvějně ve své moci, předčili své hosty ve většině činností a dokázali to vyjádřit i gólově. Dvakrát se prosadil Dominik, který lišáckou kličkou do bekhendu vždy poslal puk jinam než gólmana. A jednou Štěpán, jenž svou noblesní individuální akci s rutinou proměnil. I přes jednu gólovou korekci Pražanů je hodnocení druhé části hry naprosto jednoduché a pozitivní – 9:4.
Do závěrečné pasáže jsme nastoupili v pozměněném složení, což kvalitu naší hry značně naředilo, přesto při pohledu na kutnohorskou převahu bylo zřejmé, že už duel žádný významný zlom nepřinese. Ice-time většiny hráčů tak byl v poslední zápasové třetině na domácím stadionu víceméně rovnoměrný, kluci pravidelně střídali a v brance si zachytal Sam. A protože byl bezchybný, tak branky padaly pouze do kobří svatyně. Nejdřív Pepa úspěšně překonal svou pověstnou stahovačkou bránícího hráče i gólmana – 10:4. A dvěma záseky bez milosti stanovil na konečných 12:4 Honza.
Je dobře, že jsme nakonec zápasové loučení s domácím ledem zvládli, i když výkonu z bydžovského turnaje jsme zůstali dost dlužni. Před námi jsou ale ještě dva těžké venkovní zápasy (na Hvězdě a Kladně), protože jsme si díky účasti v elitní skupině protáhli mistrovskou sezónu až do dubnových dnů. Tak uvidíme, jestli v týmu bude dostatečná chuť a vůle rozloučit se s letošní hokejovou sezónou lepším výkone a ukázat, co jsme hrávali.
Sestava: Sam Nevole (ø5), Jan Sadílek (ø6), Jan Knížek (+15), Dominik Hruboš (+13), Matouš Bajer (-2), Tomáš Hájek (+9), Josef Dvořák (+7), Matěj Mimra (+1), Tomáš Břinčil (-1), Štěpán Jelínek (+3), Matouš Klouček (+4), Adam Němec (+1), Šimon Tvrdík (-2), Jiří Koubský (+3), Filip Urválek (-2), Filip Honzíček (-3), Martin Závůrka (-1).
"Limiťáka" týdne tentokrát uděluji Tomášovi, jehož výkony se nejvíc zlepšily. Tomáš je tradičně poctivý dříč, jehož elegantní bruslařský styl je nepřehlédnutelný, ale bez důrazu a sebevědomí v soubojích působí naopak neviditelně. Ovšem když má svůj den, dokáže se prosadit a potrápit kdekoho.
Na závěr jsem si dnes ponechal Dominika s Honzou, kteří v sobotním zápase překročili hranici 100 vstřelených branek v letošní sezóně. Stávají se tím nejen týmovými kanonýry, ale i "Borci týdne". Co k tomu říct? V každém z těch prozatím 63 zápasů mi bylo ctí a radostí sledovat jejich hru, odvahu, talent, šikovnost i poctivost. Dobrých hráčů je hodně, ale to, co z dobrého dělá výborného a rozdílového hráče je, že své dovednosti a herní kvalitu prokáže i v nekomfortních podmínkách. Ve chvílích kdy se moc nedaří; kdy se necítí úplně OK; se spoluhráči, kteří nejsou přesně podle jeho gusta; pod trenérem, jehož rozhodnutí mu jdou někdy proti srsti; v bruslích, které nemá ideálně nabroušené; v okamžiku, kdy má pocit, že mu rozhodčí ukřivdili, v únavě, na špatném ledě… Prostě, když se dokáže problémům postavit čelem se snahou je nějak zvládnout a nedovolí, aby mu polámala křídla a vzala chuť létat. A tohle v těchto klucích je.
Tím se s vámi loučím a i nadále budu doufat, že se věci začnou vyvíjet, když ne rovnou k dobrému, tedy aspoň k lepšímu i v místech, kde příchod letošního slunečného jara není čas a nálada sledovat a obdivovat, protože jde o zdraví a o životy. Pevně věřím, že hlavní viníci tohoto stavu se co nejdřív velmi nepříjemně pomelou v božích mlýnech a s vámi ostatními se těším opět na shledanou …
NOMINACE
pátek 25.3.2022 Sršni - HC Poděbrady (sraz v kabině 14.30)
všichni zdraví a přítomní hráči
sobota 26.3.2022 Sršni - HC Kobra Praha (sraz v kabině 10.15)
Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, Koubský, Závůrka, Dvořák, Břinčil, Mimra, Jelínek, Klouček, Němec, Tvrdík, Urválek.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
STARŠÁCKÉ PUZZLE – 47. DÍLEK
Finiš na dosah
Oba mí starší synové jsou učitelé, ovšem ten mladší jako češtinář dostal minulý týden na své pražské škole na víc i skupinu složenou pouze z ukrajinských dětí, aby je co nejrychleji a nejefektivněji seznámil s naším rodným jazykem. Jak sám říkal, měl z toho velké obavy, ale nakonec tu zkušenost kvitoval slovy: „Zatím jsem nezažil vroucnější dětské objetí“. Vzhledem k tomu, že i já jsem rodič a mám děti, cítím povinnost v rámci svých možností pomáhat a jsem skutečně rád, že těch co nestrkají hlavu do písku, je prozatím drtivá většina. Nicméně jsem i realista a je mi jasné, že pod ten jednotný solidární kabát se časem bohužel vecpou i všechny možné bližší košile... A tak jen doufám, že jsme úplně nezapomněli, jak i do naší domoviny dorazily na přátelskou návštěvu "mírové" tanky, v nichž možná seděli dědečkové dnešních podobně mírových osádek dobývajících odhodlanou Ukrajinu, a je nám dán dostatek rozumu, citu a síly, abychom pro sebe a všechny děti dokázali zachovat, kvalitní život na planetě (nejenom v té naší kotlince) a zbavili ho "nebezpečného odpadu". A tak s neustávajícími rozpaky, jestli je něco takového vhodné, ale pořád s přesvědčením, že zlo by nemělo řídit naše rozhodování, co smíme a co ne, činíme-li to s dobrým úmyslem, i dnes pokračujeme ve vydávání Staršáckých puzzlí. Vítám vás proto u již 47. vydání našeho týdeníku, který jak jsem se nedávno rozhodl, zatím nebude končit, jen dostane za pár dní dorostenecký kabátek.
Ano, naše Staršácké puzzle už bude skoro hotové a do konečné podoby schází pouze zacvaknout několik posledních dílků. Přesto, anebo možná právě proto, měly poslední tréninky většinou velmi dobrý náboj a tempo. Základem byl opět trénink individuálních dovedností propojený s herním myšlením a tvořivostí hráčů. V pondělí jsme tradičně poladili techniku při silově - obratnostním (agility) bruslení s prudkými změnami směrů, přechody, obraty, měsícovými kroky a dalšími bruslařskými prvky bez kotouče i s kotoučem a následně i se soubojem 1-1 ve spojení se střelbou a zakončením. Za mě fakt dost dobrý, akorát ledová plocha svým zjizvením a krátery potom na několika místech připomínala povrch měsíce. Hned jsem si vzpomněl, jak mi nedávno vyčinil jeden z našich ledařů, že po nás je pravidelně nejvíc zničený led, což prý takhle nedokážou ani chlapi s juniory!!! Nic, jsem zvyklý dělat některé věci trošku jinak, a tak to ponechám bez komentáře a raději se podívám na víkendové zápasy, protože je mnohem důležitější, jestli hráči dovednosti nabyté v tréninku dokážou aplikovat i ve hře.
HC LEV BENEŠOV - SK SRŠNI KUTNÁ HORA 9 : 2 (2:2, 4:0, 3:0)
Během minulého víkendu Sršni hned dvakrát opustili domácí hnízdo a vypravili se na ledy svých soupeřů. V sobotu to byla pořádně náročná mise na domácím kolbišti vítěze základní skupiny z Benešova. Kluci s favoritem sehráli kvalitní duel a zcela vyrovnanou první třetinu, a přestože jim bojovnost a vůle povětšinu zápasu nescházela – nestačilo to.
Pokud si kutnohorští hráči vysnili ideální vstup do zápasu, nemohl se příliš lišit od sobotní reality. Bruslařsky i herně se domácím vyrovnali a z šancí, které si vypracovali se i dvakrát prosadili. V čase 13:13 vykombinovali za brankou Honza s Matym obránce Lvů a Dominik dal zdařilé akci tečku pohotovým zakončením – 0:1. Za tři minuty jsme zatuplovali, když Tomáš z druhé vlny úspěšně dokončil Pepův samostatný únik – 0:2. V době, kdy se dalo hovořit o určité herní, ale nepochybně psychické, převaze kutnohorského týmu, přišlo dvě minuty před přestávkou snížení na 1:2. Bohužel, ani tento náskok jsme nedonesli do kabiny a v čase 19:42 se napili z poháru smůly. Střelu nejlepšího hráče domácích (č.4) Sam vyrazil nad branku až do ochranné sítě, ovšem od té se puk odrazil jako na trampolíně zpět na záda našeho gólmana a od nich za brankovou čáru – 2:2.
Do druhé třetiny jsme nastupovali se snahou pokračovat v předváděné hře, což se i zpočátku dařilo, než přišly dva brankové zásahy Lvů. Ty posadily domácí do zápasového sedla a přes nás naopak přehodily deku. A tak zatímco se domácí celek rozehrál k výtečnému výkonu, na němž vystavěl pevné základy celkového triumfu, někteří naši hráči hledali vůli a takové to chtění poctivě dál hrát a bojovat. Benešov tak měl více ze hry a podařilo se mu do konce druhého dějství ještě navýšit své vedení na 6:2.
Sršňům tedy nezbývalo než přidat a vrátit se ke své hře, což se jim v posledním dějství podařilo. Vytvořili si i dostatek příležitostí alespoň k dílčí korekci nepříznivého skóre, ale žádnou z nich na rozdíl od domácích pohříchu nevyužili. Přesto si troufnu říct, že i přes celkovou prohru 9:2 dohráli zápas se ctí a jejich hra a snaha přispěla k hodnotě celého utkání.
Každý tým v každém sportu bývá donucen poznat své memento - soupeře, který je jeho dobrým, či špatným svědomí. A takovým je pro nás v této kategorii právě Benešov. Tým, který po hokejové stránce nepochybně patří do výkonnostní špičky, ale se kterým jsme schopni hrát vyrovnané zápasy a občas i vítězné. K tomu ale musíme podat 100% výkon po celých 60 minut a všechny herní aspekty, včetně i trochu toho štěstíčka, do sebe musí zapadnout jako kolečka Rolexek. To se ovšem tentokrát nepodařilo.
Větším stínem zápasu je ale pro mě opětovné zranění Štěpána L., pro kterého tím definitivně a předčasně končí sezóna. Z mého pohledu je to velikánská škoda, protože je to hráč, který v letošní sezóně prodělal jeden z největších výkonnostních progresů. Byl to kvalitní pilíř našich obranných řad, jenž aktivně podporoval ofenzívu, pracant i vtipálek, tmel a vzpruha mančaftu – prostě výborný kapitán!
MEMORIÁL JOSEFA VERFLA
I přes značně nabitý zápasový program mistrovských zápasů si strašáci zpříjemnili první jarní den účastí na Memoriálu Josefa Verfla v Novém Bydžově. V rámci jeho programu změřili síly s třemi kvalitními soupeři, vyzkoušeli si nadstavbovou pětiminutovou hru 3 na 3 a na konci jejich celodenního snažení bylo zasloužené 1. místo.
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC NOVÁ PAKA 3 : 1 (2:0, 1:1, nadstavba – 1:0)
V 1. fázi duelu jsme měli herní převahu, ale v předbrankovém prostoru jsme naráželi na zahuštěný prostor, se kterým jsme si se svým nedostatečným důrazem a občas i herní naivitou neuměli náležitě poradit. Přesto se nám podařilo výsledkově odskočit do dvoubrankového vedení. Výrazná a trvalá herní nadvláda kutnohorského celku našla podle očekávání své pokračování i ve druhém dějství, ale i množství nevyužitých šancí, při kterých jsme si z branky soupeře vyrobili několikrát xylofon. Do průběhu zápasu se ale vmísila i stále častější vyloučení, z nichž jedno novopačtí využili ke vstřelení kontaktní branky na 2:1. Na našich hokejkách se poté usídlila obrovská nervozita, ze které pramenilo hodně zkažených přihrávek a odskočených kotoučů. Do varu tak dostala diváky situace dvě minuty před koncem, kdy Honza při našem dvojnásobném oslabení vystihl soupeřovu přihrávku a v samostatném úniku našel mezeru mezi gólmanovými betony – 3:1. A to byl i konečný výsledek zápasu v jeho základní hrací době. Nicméně součástí turnaje byla i pětiminutová nadstavba o další bonusový bod, ovšem již při hře 3 na 3. Zpočátku rozpaky budící prodloužení se nakonec ukázalo jako zajímavou a dobrou zkušeností, protože hra v tomto počtu je trošku jiná disciplína. Po krátkém seznámení s jejími principy předvedla trojice Tomíto, Dominik a Honza krásnou a vypracovanou souhru, zakončenou bravurním zakončením, čímž přidala do naší kasičky ještě jeden bodík.
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – STADION NOVÝ BYDŽOV 5 : 1 (2:0, 3:1, nadstavba – 1:0)
Po patnáctiminutové přestávce a úpravě ledu nastoupili Sršni proti domácím hráčům v bruslích, co padly jako ulité a jezdily v pohledných útočných brázdách. K domácímu svatostánku necítili Sršni žádný ostych a vymetli jej utěšenou sumou pěti gólů, ale především velkolepou přehlídkou herní aktivity, šancí a pohledných akcí, při kterých diváci rozhodně nudou netrpěli. Celý zápas se v podstatě odvíjel podle totožného scénáře jen s tím rozdílem, že s navyšujícím se brankovým rozdílem se i zvyšoval počet přehraných situací. Po vítězství 5:1 následovala opět nadstavba s redukovaným počtem hráčů, do které první trojka vtrhla jako bouře do hor. Defenzívu Bydžova nenechala ani na okamžik vydechnout a po minutě hry nás poslala do kabiny s dalším bonusovým bodíkem.
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HCM JAROMĚŘ 3 : 4 (3:1, 0:3, nadstavba – 1:0)
Turnajová matematika hovořila jasně a náš poslední zápas byl přímý souboj o první místo, do kterého vstoupil lépe náš soupeř a brzy se ujal vedení 0:1. Nicméně poté jsme převzali iniciativu a skórové ručičky rychle přetočili na svou stranu 3:1. Bohužel z výrazného náporu jsme už další branky nevytěžili, čehož jsme mohli v průběhu druhé části litovat. Do sršní hry se totiž vneslo uspokojení, kluci slevili z dosavadního kvalitního výkonu, a tak se na ně vrtkavá gólová múza zašklebila. Pokynula naopak snaživému soupeři, který nejenže dorovnal, ale minutu před koncem vstřelil i vítěznou branku na 3:4.
Tuto prohru jednoznačně řadím do kolonky zbytečných, ovšem o Putovní pohár Josefa Verfla ještě zdaleka dobojováno nebylo. Byla před námi totiž ještě nadstavba o poslední bonusový bod, který se při momentální rovnosti (oba týmy měly 8 bodů) stal i tím rozhodujícím, jenž měl náhlou smrtí při hře 3 na 3 rozsoudit obě hokejové party. Prostě to, co dost dobře známe z tréninku: Kdo dá gól – vyhrál.
Tíha okamžiku a strach z jediné chyby, která v mžiku pohřbí všechny naděje, zpočátku svazoval našim klukům ruce a dvakrát jsme sami sebe dostali do úzkých. Pak ale Honza vykouzlil ideální nahrávku do plné jízdy na osu najíždějícímu Dominikovi, a ten ujíždějící sám na brankaře zvolil blafák a jaroměřského gólmana vykoupal jako na letní dovolené u Lipna – zlatý gól.
Naši borci nejen vyhráli turnaj a velký putovní pohár, ale udělali i svému klubu a týmu dobrou reklamu a sami sobě doufám radost. Hráli totiž rychlý moderní hokej, plný chytrých a nápaditých akcí a neskromně si troufnu říct, že i nejhezčí na celém turnaji. No a my trenéři měli největší radost, že věci, které jsme v poslední době trénovali, byly vidět i ve hře. Bylo prostě fajn koukat, jak naše hra roste a kluci ten hokej umějí!
Celkové pořadí
1. SK Sršni Kutná Hora (9 bodů, skóre 14:6)
2. HCM Jaroměř (8 bodů, skóre 9:6)
3. HC Nová Paka (5 bodů, skóre 6:7)
4. Stadion Nový Bydžov (1 bod, skóre 2:12)
Jedním z důležitých strůjců našeho vítězství byl Dominik, který se stal i nejlepším střelcem celého turnaje. Mimoto se prezentoval přímočarým útočným hokejem, stejně jako poctivou a obětavou obrannou hrou. "Borec týdne", který po úspěšném vypíchnutí puku soupeři i v nehokejové pozici na ledě, jen lakonicky pronesl na střídačce k obráncům: „Takhle se má bránit…“
"Limiťáky" tentokrát uděluji dva. Každý z nich podal trošku jiný výkon, ale oba překročili svůj běžný limit. Prvním je Kevin, který mě svým výkonem a aktivní podporou ofenzívy velice mile překvapil a nepochybně patřil k našim nejlepším hráčům.
Druhým je Šimon T., který se zbavil nejistoty a srovnal se víc s tempem. Předvedl větší důraz s nasazení jak v obranné tak v útočné fázi a především větší herní rozhodnost.
Sestava: Sam Nevole (ø5,3), Jan Sadílek (ø1,5), Jan Knížek (+10), Dominik Hruboš (+8), Matouš Bajer (-1), Tomáš Hájek (+4), Štěpán Lipský (-6), Josef Dvořák (+4), Matěj Mimra (-4), Tomáš Břinčil (-9), Štěpán Jelínek (-3), Matouš Klouček (+1), Adam Němec (-2), Šimon Tvrdík (+1), Jiří Koubský (+2), Filip Urválek (-2), Martin Závůrka (+2).
V neděli odpoledne v 16:33, tedy v době, kdy jsme se radovali z turnajového vítězství a fotili s putovním pohárem – začalo jaro. Jaro, které je symbolem nového života a třeba se proto rozhodne nahradit doposud neúspěšné francouzské, izraelské, turecké či čínské vyjednavače a pustí se do zdánlivě neřešitelné mírové mise pod pohrůžkou, že zařídí, aby tomu, kdo si pod hanebnými výmluvami hamižně přisvojuje cizí území bez ohledu na lidské utrpení, v tomto ani jiném konání pšenka nekvetla. Kdo jiný by už měl mít tu moc než právě životodárné jaro. S ním i s vámi všemi se těším opět na shledanou na tréninku, zápase, nebo jen tak, případně za týden na těchto stránkách a v optimálním případě i v o něco lepších časech.
P.S. - a zde ještě odkaz na fotky z turnaje - https://sirahokej.rajce.idnes.cz/20.3.2022_Memorial_Josefa_Verfla_-_Novy_Bydzov/
NOMINACE
sobota 19.3.2022 HC LEV Benešov - Sršni (odjezd busu 6.45)
Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, Lipský, Dvořák, Břinčil, Mimra, Jelínek, Klouček, Koubský, Němec.
neděle 20.3.2022 Turnaj Nový Bydžov (sraz v N.Bydžově 8.45, od ZS odjíždím v 8.00)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, Lipský, Dvořák, Břinčil, Mimra, Jelínek, Klouček, Němec, Urválek, Tvrdík, Závůrka, Koubský.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
STARŠÁCKÉ PUZZLE – 46. DÍLEK
Póóóslední jízda
V pondělí jsem zvažoval, jestli má smysl, aby Staršácké glosy vycházely i v době, kdy všichni stojíme vinou imperiálních východních zlořádů na okraji propasti a jen kousek od našich domovů zuří zcela nepokrytě válka v takové podobě, jak jsme ji vídali jen ve filmových dokumentech, umírají lidé a jsou ničeny jejich domovy. Rozhodnutí padlo: Ano, má to rozhodně větší smysl než si říct, že nic nemá smysl. A tak i dnes pokračujeme vydáním již 46. dílku, u kterého vás všechny srdečně vítám.
Ovšem toto rozhodnutí nebylo jediné, které jsem musel tento týden udělat. V průběhu letošní sezóny totiž u mě vlivem změn a dění v hokejovém prostředí, našem oddíle, ale i vlastních pochybností, jestli můžu klukům ještě něco dát, dostatečně oslovit, motivovat a posunout dál - nazrálo rozhodnutí ukončit svou trenérskou činnost. Prostě, že bych jako děda Komárek "ještě naposledy sklidil, na podzim prodal kravku a na jaře už nezasel"…. Trošku rozmazleně jsem si totiž v posledních letech uvykl na uspokojení, které mi trénování přinášelo, a teď jsem nebyl ochotný se ho vzdát. To raději včas a ještě v dobrém odejít. A tak jsem jak kolotočář na Sedlecké pouti hlasitě vyhlásil "úplně poslední jízdu"… Ale znáte to, taky jste určitě zažili, že po té poslední jízdě následuje jedna po druhé další a další "poslední jízda", většinou ještě různě prodloužená nebo zrychlená. Inu, některé poslední věci jako poslední jen vypadají, jiné jsou sice upřímně myšleny, ale i tak vlivem okolností být poslední zdaleka nemusí.
V našem případě tou první okolností byli někteří rodiče, kteří vyjádřili podporu mému dosavadnímu konání (čehož si opravdu nesmírně cením), jakož i projevili snahu přesvědčit mě, ať své rozhodnutí ještě zkusím přehodnotit. Neříkám, že mě přesvědčili, ale určitě mě přivedli k uvědomění, že mezi těmi našimi kluky je hodně takových, kteří nejen hokeji, ale i našemu oddílu a tomuhle týmu dali víc než je úplně běžné a nechat je teď na holičkách by prostě nebylo fér!
Nicméně to, co mě definitivně přesvědčilo, byla anketa po pátečním tréninku, ve které se hráči mohli v naprosté anonymitě (bez přítomnosti nás trenérů, rodičů, ale i svých spoluhráčů) písemně vyjádřit k situaci v kabině, k rozlučce, ale především k budoucí sezóně. A právě potom, co odešel poslední hráč domů a já rozdělal uzavřenou schránu, abych si v tom prostoru oplývajícím pachem potu a leckdy sprostými slovy přečetl názory svých hráčů - se to stalo. Během okamžiku dokázalo těch sedmnáct unisono vyznívajících vzkazů a přání, abych nekončil a spolu s Petrem je i nadále trénoval, ale především jejich jednotlivá zdůvodnění - zalít oční kanálky slzami a definitivně zvrátit mé rozhodnutí. Jak už jsem napsal klukům do skupiny: „Děkuji, moc si toho vážím, a ty anketní papíry si nechávám schované jako památku na to nejlepší z letošní sezóny“.
Takže tedy jedeme dál a společně budeme tu hokejovou káru táhnout i dorosteneckou kategorií. Nečeká nás nic jednoduchého, ale vše bude o nás a našem přístupu, a pokud bude chuť i vůle (a já jí rozhodně mít budu) dají se udělat velké věci. Za sebe vím a slibuji, že když už se jednou rozhodnu pro nějakou cestu, snažím se na ní dělat věci pořádně a nejlíp jak umím, aspoň tedy ty, které mám možnost jakžtakž ovlivnit.
Nicméně nepředjímejme a ještě se vraťme do současnosti a k letošní hokejové rozlučce. Návrh na společný víkendový pobyt na horách nakonec nenašel většinovou podporu, což mě malinko mrzí, ale zcela to respektuji, a tím tuto variantu definitivně odsouvám. Jak již ale bylo zmíněno, součástí ankety byla i možnost vyjádřit se k této akci a prostým součtem vyhrála s mírným náskokem bobovka a motokáry před bowlingem. Takže letošní rozlučka tedy proběhne na známém místě nedaleko zimáku a vás bych jen požádal o termíny (sobota/neděle), které jsou pro vás nepřijatelné a naopak ideální, abych cestou nejmenších ztrát zvolil ten pro většinu nejpřijatelnější.
Jinak, přestože ještě během víkendu 9./10.4.2022 hrajeme poslední mistrák na Kladně, tak led a tréninky v Kutné Hoře končí 31.3.2022. O vyklizení kabiny se ještě dohodneme, ale již teď je bohužel jisté, že přátelský zápas s výběrem Francie, pro který se mi nakonec podařilo zajistit led v Říčanech, se neuskuteční. Jak mi v pátek napsal Yves, po prvotní redukci turné o pobaltské země, nyní dochází i na Česko, protože část rodičů má prostě obavu, že je Praha příliš blízko válce na Ukrajině. Je to škoda, ale nezbývá než věřit, že na třetí pokus to snad někdy příště klapne.
Tak a to by snad z informačního soudku bylo všechno, takže teď jen zmíním, že tréninky se v posledním týdnu, díky lyžákům a rozrůstající marodce, odehráli v menších počtech, přesto ve svižném tempu a zároveň i příjemné uvolněné náladě. A právě přesně tak i doslova létal po ledě Pepa, v kuloárech též známý jako "Sršní raketa", který se stává "Limiťákem týdne". Bohužel právě nedostatek těch pohodových ingrediencí ho někdy limituje v jeho výkonnosti, ale tento týden i minulý zápasový víkend tomu bylo přesně naopak. A to je pak čistá radost sledovat tohoto rychlonohého sypače branek a mága dovednostních fines hrát hokej.
Nemenší radost pozorovat hru, talent, nasazení ale i tréninkovou pracovitost působili i "Borci týdne" – Dominikem s Honzou. Oba již dlouhá léta patří k tahounům a lídrům svých týmů, a přestože každý má svou hru postavenou na jiných přednostech a vychází z trochu jiné pozice, jedno mají zcela společné – skutečnou lásku k hokeji a ke hře, výbornou trénovatelnost a opravdovost mezi svými slovy a skutky.
Vzhledem k tomu, že jsme měli tento víkend zápasové vagace, tak je to pro dnešek všechno. Loučím se s vámi a jdu ulehnout s vírou v lepší zítřky a každodenní nadějí, že se mi ráno podaří probudit do lepšího dne, kouknout na novinky a zjistit, že už konečně…
STARŠÁCKÉ PUZZLE – 45. DÍLEK
Perný víkend proti nabrusleným soupeřům uzavřela Óda na radost
Musím říct, že jsem tentokrát velmi vážně zvažoval, jestli je vhodné a únosné v situaci, kdy na Ukrajině, z geografického i civilizačního pohledu vlastně za humny, umírají lidé ve válečné vřavě vyvolané kremelskými kreaturami, psát hokejové reporty, kde se neubráníte slovům jako: "útočíme", "střílíme", "bráníme", "bojujeme", "pálíme ostrými"…. Smyslem "Staršáckých puzzlí" je samozřejmě především informovat o dění v naší kategorii, občas přimět k zamyšlení a jindy zase vyvolat úsměv, což s válečnými útrapami nejde moc dohromady. Na druhou stranu - má to znamenat, že náš webový týdeník je určený jen "do pěkného počasí" a když se obloha kvůli nějakým gaunerům zatáhne, máme se vykašlat na to, co děláme, co máme rádi a pokorně násilníkům uhnout z cesty? Máme se my stydět před lidmi v těžké a někdy i zoufalé či bezvýchodné situaci, když ti, kteří je svými činy a zločiny do takové situace dostali, se sami stydět nedokážou? Nakonec jsem si řekl, že to risknu a budu doufat, že tím snad těm, kteří právě prožívají těžké dny v obavách o své blízké nebo o své vlastní životy, neublížím, a u těch, kteří si sem chodí pravidelně číst, nezískám na stará kolena nálepku bezcitného člověka. I tentokrát si vás tedy dovoluji přivítat u již 45. dílku Staršáckých puzzlí a omlouvám se všem, kteří takový krok budou považovat za nemístný; i když mě to bude samozřejmě mrzet, budu tomu rozumět.
Potěšující událostí minulého týdne se stal v strašáckém týmu návrat kapitána Štěpána do plného tréninku. Na jeho nasazení bylo jasně vidět, jak moc mu to scházelo, protože na ledě "řádil" jako šelma ponechaná týden o hladu. A jak řekl Petr: „Ten kluk se nemůže konce sezóny ve zdraví dožít“. Mně se to sice moc líbilo, protože lidi, co dělají věci naplno a s vervou jsou na mojí palubě, leč Petr byl pravdě blíž, než by si určitě sám přál a Lipák si při pátečním přáteláku bohužel obnovil své zranění.
Jinak v tréninkovém procesu jsme hráčům tentokrát vytvářeli především herní situace, které měly pevně daný pouze svůj počátek a základ, ale zbylý průběh cvičení (založení, rozvinutí a zakončení akce) museli korigovat a řešit podle vlastních rozhodnutí, herních principů a reakcí na pohyb spoluhráčů i soupeře. Snažíme se takto provokovat hráčské myšlení, protože právě čtení hry a reakce na hru je to, co bude stále víc a víc odlišovat jednotlivé hráče. A pokud mám za tuto část tréninku někoho trochu víc pochválit, tak je to určitě Kuba a Tomáš.
Ke každému tréninku na ledě jsme měli i hodinu na suchu a ve středu na konci posilovny jsme si dali tradiční závěrečnou soutěž – tentokrát shyby. No a musím říct, že jsem až valil bulvy, jak se do toho kluci opřeli a jak moc se od minula zlepšili. Snažím se tréninky stavět na postupném rozvoji a zde byl evidentně nepřehlédnutelný.
S tréninky tedy u mě i Petra panovala velká spokojenost a nezbývalo než věřit, že i během hokejového víkendu, jenž měl přetékat událostmi, kluci udeří stejně kvalitním a produktivním hokejem i na své soupeře.
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC PODĚBRADY 13 : 6 (8:2, 5:4)
V pátek jsme sehráli další přátelské a nebál bych se napsat i dobré, utkání s Poděbrady, ve kterém jsme po vzájemné dohodě posílili jejich obranné šiky vždy dvěma a dvěma beky. Cílem bylo vytvořit vyrovnanější týmy tak, aby hráči měli možnost rozvíjet svůj potenciál proti stejně šikovným hráčům. Ale znáte to, stejně nikdy předem nevíte, co ve skutečnosti z vašich představ vysublimuje.
Ostřejší a z pohledu kutnohorského týmu i příjemnější pohled na ledovou plochu přinesla první polovina utkání, ve které jsme hráli velice aktivně, překvapovali herními nápady a jejich zručným a rychlým provedením až jsme vytáhli skóre za 45 minut na 8:2.
Do druhé části jsme proto popřehazovali sestavu, aby si to kluci zkusili i trochu jinak než jsou běžně zvyklí a najednou to bylo takové podivně rozcuchané a neuspořádané. Nadšeně bojující poděbradští hráči toho rázem využili a i díky skvělé hře a motivaci Štěpána se Šimonem se dostali do varu a byla z toho výsledkově i herně vyrovnaná druhá polovina zápasu.
Po závěrečném hvizdu byl sice konečný stav 13:6 ale s výkonem i zápasem byla spokojena obě družstva, takže výsledek byl ideální.
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – SK SLAVIA PRAHA 3 : 4 (2:2, 0:1, 1:1)
V předposledním domácím zápase elitní nadstavbové skupiny hostili Sršni tým pražské Slávie, která je ve svém domácím svatostánku před časem vymetla 12:2. Nicméně tentokrát jsem byl přesvědčený, že na led nastupují vyzrálejší, odhodlanější a lepší Sršni.
Svižnou hokejovou partii nakousli úspěšněji naši kluci a na konci 5. minuty pražský gólman jen smutně zavrtěl hlavou po parádní střele Honzy z jeho oblíbené parkety – 1:0. Dlouho jsme se ovšem neradovali. Již za devadesát vteřin vybruslil od pravého mantinelu nedostatečně pokrytý hráč Slávie a nekompromisní střelou k tyči srovnal na 1:1. A aby toho nebylo málo, tak za další minutu a půl ze stejné pozice procedil hostující útočník puk mezi Honzovými betony a dokonal obrat. Ztráta 1:2 byla ovšem titěrná a v čase 13:46 ji sfouknul z ledu vyrovnáním Honza, když dostal puk po Dominikově zblokované střele na správnou adresu určení – 2:2.
Akcie domácích v tu chvíli výrazně posílili stejně jako jejich herní sebevědomí a v průběhu druhé části jsme sledovali vyrovnaný hokej, kdy měla hra rychlý spád, hodna zápasů "áčkové" skupiny. V čase půlení zápasu ovšem zapomněli Sršni dostoupit hráče najíždějícího na zadní tyčku, a ten neomylně přetavil svou šanci v rozdílový gól – 2:3.
Do posledního dějství nastupovali Sršni s chutí porvat se o úspěšnější výsledek. Než se však stihli mocněji nadechnout, inkasovali v čase 43:16 nelítostný direkt. Hostující útočník, který s pukem na holi udělal hned ze čtveřice bránících Sršňů ve středním pásmu jen přihlížející figuríny, si ještě stihl vychutnat Honzu povedeným zakončením – 2:4. Kluci ale tentokrát krizový moment ustáli a za tři minuty Dominik doplnil Pepovu příhru zpoza branky pohotovou střelou bekhendem a patentoval gólem do šibenice – 3:4. V tu chvíli Sršňům narostla křídla a po celý zbytek zápasu byli aktivnějším a nebezpečnějším týmem. Střídačka Pražanů zareagovala na tento neblahý vývoj oddechovým časem, po němž ale sršní tlak pokračoval nepřetržitě dál a vyrovnávací gól doslova visel na vlásku. Ovšem štěstěna si odpočívala někde v ústraní (zřejmě sbírala síly na neděli) a spravedlivou rovnovážnou podobu skóre zápasu už jsme vtisknout nedokázali.
To byla ale jediná stinná stránka jinak výborného zápasu a na druhé straně pocitového spektra byla velká spokojenost s výkonem celého týmu a hrdost na všechny naše hráče.
RYTÍŘÍ KLADNO - SK SRŠNI KUTNÁ HORA 7 : 8 (3:3, 2:3, 2:2)
Pro opravdu lahodné vítězství si kutnohorské mužstvo dojelo v neděli na Kladno. V urputném a napínavém souboji s Jágrovými Rytíři hájilo po většinu času slibný jednobrankový náskok, který vzal ovšem za své tři minuty před koncem zápasu. A přestože se domácí celek snažil o dokonání obratu, Sršni prokázali, že jsou psychicky mnohem odolnější než před pár měsíci a vysloužili si za to královskou odměnu: vítězný gól v čase 59:59!!!
Pojďme ale pěkně po pořádku. Přestože jsme do utkání nastoupili bez zbytečného respektu, tak od prvních minut měl na ledě více ze hry soupeř. Nehledě na to, ale Dominik na začátku šesté minuty zavezl puk po levé straně, rychlou kličkou poslal obránce na osu a svižnou střelou prostřelil gólmana - 0:1. Kladenští odpověděli zvýšeným tlakem, až naše obranné pásmo proměnili ve vroucí kotel, ze kterého během dvou minut vzešlo vyrovnání – 1:1. Tím se ovšem protrhla gólová mračna. V čase 8:08 vyslal Jirka od modré střelu šibalku, jak to jen on umí, to jest, puk si ve vzduchu vesele rotoval po příčné ose, zákeřně měnil výšku jak nahoru, tak dolů a na závěr se laškovně pomuchlal s rukavicí bránícího hráče, aby pak neúprosně zapadl za záda nešťastného brankaře – 1:2. Tento gólový moment vrátil do naší hry potřebnou jiskru a navíc nezůstal osamoceným "sirotkem". Za třicet dva sekund se neohroženě probil podél mantinelu do střelecké pozice Šimon, zakončil a Dominik s vyraženým pukem vymezil už dvougólový rozestup – 1:3. Za minutu ovšem v krátkém sledu gólově zapršelo i na druhé straně. Nejprve jsme inkasovali z rychlého protiútoku a poté nás domácí rozebrali před brankou jako Lego. Tím byl ale v čase 11:04 gólový účet první třetiny vyčerpán – 3:3.
Ve druhé části rychlý a silově hodně náročný hokej pokračoval ruku v ruce s gólovou přetahovanou. Tentokrát se ovšem ujali v čase 22:06 vedení domácí, když se domácí útočník proháčkoval do samostatného úniku a nekompromisně zavěsil - 4:3. Uběhlo pouhých 44 sekund a sejnou akci jak přes kopírák jsme mohli vidět i na druhé straně. Jen s tím rozdílem, že v hlavní roli byl náš znovuzrozený expres Pepa, který našel při zakončení mezeru v postoji domácího gólmana – 4:4. Pátá (branka) odbila v 26. minutě a opět rychlý protiútok, brejková situace a věšák domácího snajpra přesně pod víko – 5:4. Na popis dalších gólových situací bych mohl klidně použít tlačítko Ctrl+C a Ctrl+V, a tak jen pozměním čas a střelce: 28:57 - Pepa rychlé a velmi chytré zakončení – 5:5; 29:46 - Dominik dovršil půltucet našich přesných zásahů, ale především nám vrátil vedení 5:6, se kterým jsme odcházeli do kabin.
Poslední třetina slibovala velké drama, a taky že tak bylo. Domácí vrhli všechny své síly do útoku a dostali Sršně pod tlak. V těchto chvílích podržel tým i s pomocí štěstěny Sam, který podal velmi kvalitní výkon a i díky němu stoupla hodnota kutnohorských akcí na konci 43. minuty na 5:7. Tomáš vybojoval v útočné třetině puk u hrazení, nahrál Pepovi mezi kruhy, a ten po rychlé otočce dovršil svůj hattrick až čepice mohli létat na led. V tomto momentě to ale bylo naposledy, co se skóre lišilo o dvě branky, protože v čase 46:44 střelou z první na zadní tyčce trefil kladenský útočník jediné volné místo v brance – vingl a 6:7. Hokej poté hodně přitvrdil a tři minuty před koncem zápasu dobili Rytíři naší svatyni po dlouho trvajícím obléhání – 7:7. Oproti všem předpokladům jsme ale v posledních minutách sevřeli do kleští soupeře my a svou aktivitou si vynutili obranný faul. Sedm sekund před klaxonem bylo poslední buly v kladenské třetině a Petr úlevně pronesl: „Teď už nám gól nedají“. Jenže osud a pětice Sršňů na ledě si pro nedělní souboj připravila úplně jiný závěr, na který se bude na Kladně i pod Barborou dlouho vzpomínat. Vyhrané buly na připraveného Štěpána, který od modré vyslal ideální projektil do klubka hráčů před kladenskou branku, kde se prosadil a dal v čase 59:59 symbolickou osmou vítěznou pečeť Dominik. Na stadionu jako by v tu chvíli vypuklo zemětřesení a střídačka i tribuny se chvěly v základech – 7:8.
Bravo, kluci, za takový výkon! Tohle bylo nasazení a boj, jak se sluší a patří s hodně sladkým vítězství, které v této těžké době znamenalo pro mnohé rodiče, fanoušky, nás trenéry, ale především věřím, že pro vás samotné, velkou radost a hokejové pohlazení. A to není vůbec málo, a proto jste všichni zaslouženě "Borci týdne".
Sestava: Sam Nevole (ø7,5), Jan Sadílek (ø4), Jan Knížek (+11), Dominik Hruboš (+9), Matouš Bajer (+2), Tomáš Hájek (+5), Šimon Král (+8), Štěpán Lipský (0), Josef Dvořák (+4), Matěj Mimra (-4), Tomáš Břinčil (0), Štěpán Jelínek (-1), Matouš Klouček (-2), Jakub Komárek (+2), Adam Němec (0), Jiří Koubský (+1), Filip Urválek (-2), Martin Závůrka (-1).
Loučím se s vámi a těm co jsou na horách, přeji krásné "lyžáky", marodům brzké uzdravení a nám všem ostatním, aby se věci vyvíjely od strašného k méně strašnému, od méně strašného k dobrému a od dobrého k lepšímu. A samozřejmě se moc těším na to, až se spolu zase všichni sejdeme.
P.S. A jak vypadaly zápasy očima našeho fotografa a kameramanky dokládají přiložené odkazy:
NOMINACE
pátek 4.3.2022 Sršni - HC Poděbrady (sraz v kabině 14.30)
všichni zdraví hráči
sobota 5.3.2022 Sršni - HC Slavia Praha (sraz v kabině 10.15)
Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Komárek, Hájek, Lipský, Dvořák, Břinčil, Mimra, Král, Jelínek, Klouček, Bajer, Koubský.
neděle 6.3.2022 Rytíři Kladno - Sršni (odjezd busu 9.45)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Komárek, Hájek, Lipský, Dvořák, Břinčil, Mimra, Král, Jelínek, Klouček, Bajer, Urválek, Závůrka, Koubský.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
STARŠÁCKÉ PUZZLE – 44. DÍLEK
Bojujme jen na sportovištích!!!
Po dovolenkovém vykolejení z běžné týdenní rutiny jsem se opět vrátil do přirozeného rytmu, ale ono se nejde nikdy tak úplně vrátit k tomu co bylo. No a podle posledních událostí je zřejmé, že to bude i čím dát těžší. Strýček Voloďa to totiž bere tak, že kde bylo jednou "Krakonošovo", tam bude už provždy. Čemuž bych se vzhledem k naší vlastní zkušenosti moc nesmál. Někteří lidé jak známo rádi baží po tom rovnat věci i lidi do poliček svého modelu světa. To tak vždycky bylo, je a bude. Potíž ale může nastat, pokud je tato individuální predispozice posílena oficiální silovou mocí, či dokonce povýšena na domnělé poslání. A i když se Putin snaží své jednání odít do tógy mír ochraňujících ctností a historické spravedlnosti, zůstává to pořád jen pouhou agresí proti suverénnímu státu. Nevím tedy, jestli platí, že pravda vítězí. No... nebudu svými názory na toto téma optimistům kazit večer, ale ani nevím, jestli je dostatečným zadostiučiněním tohoto barbarství, že něčí pravda nakonec vítězí vždycky... Pokud už máte ale válečného běsnění plnou hlavu a chcete si přečíst i něco jiného, vítám vás u 44. dílku Staršácký puzzlí.
V hokejovém okénku bych vás dnes rád seznámil s rozhodnutím, které již mnozí víte, či rodičovskou šuškandou tušíte, nicméně je pro mě otázkou slušnosti vás o něm informovat i takto oficiálně. Výkonný výbor našeho oddílu se v návaznosti na reorganizaci žákovských soutěží, vstupujících v platnost sezónou 2022/2023 a na ročníkový posun hráčů, definitivně rozhodl při svém jednání minulý týden o této struktuře mládežnických kategorií na příští sezónu v našem oddíle:
- Mladší žáci – ročník 2012/2011
- Starší žáci – ročník 2010/2009
- Dorost – ročník 2008/2007/2006
- Junioři – ročník 2005/2004/2003
Co k tomu říct? Takových a podobných pseudo transformací, ročníkových posunů sem a tam, vzniku nových kategorií a po pár letech zase jejich rušení, jsem již zažil příliš mnoho, stejně jako argumentů o tom proč je nutné tohle udělat, nebo tohle zrušit, ale upřímně si nepamatuji, že by jakákoliv z těchto reorganizací přinesla i sebemenší úspěch našemu hokeji, nebo víc dětí do sportu. On totiž není hlavní problém v ročníkovém složení jednotlivých kategorií, ale co a jak se trénuje, v široké základně a dobré práci s dětmi, v dostatečném počtu nadšených a pracovitých trenérů, větším množství vyrovnaných zápasů a dobré atmosféře. V pozdějším věku pak v zajištění pro výkonnostní špičku především dostatku kvalitních zápasů, což ale vyžaduje výrazné snížení počtu akademií (sedmnáct je na naší členskou základnu a počet skutečných talentů prostě příliš) i počtu týmů v juniorských a dorosteneckých extraligách. Místo toho ale docházelo v posledních letech k pravému opaku.
Nicméně neřešme problémy našeho hokeje, ale našeho oddílu. Ten se dostal do situace, kdy jakákoliv z tří možných variant řešení byla špatná. Nechci tvrdit, že by se do ní oddíl nedostal i zčásti vlastním zapříčiněním, ale v tuto chvíli se rozhodl pro tu nejméně špatnou. No a co konkrétního to bude znamenat pro vás? Oba naše současné ročníky tak postupují do dorostu, což pro 08ičky znamená i vzhledem k předešle reorganizaci, že za čtyři roky mládežnických kategorií si zahráli jen pouhý jeden měsíc v covidové sezóně jako prvoročáci, jinak potřikrát byli druhoročáci a teď dokonce budou třetiročáci, což mě přes veškerou vštípenou slušnost a korektnost náramně s..e. Omlouvám se všem slušným čtenářům za chvilku afektu, ale pojďme si i říct alespoň několik pozitiv. Jako to největší vnímám, že kluci za ty roky tvoří skvělou partu a z tohoto pohledu spolu zůstanou určitě rádi. Další výhoda je, že jim s přechodem do dorostu končí dvojzápasy a budou už hrát a jezdit autobusem sami - což je nezanedbatelná úspora času. Vzhledem ke svým zkušenostem s tříročníkovým dorostem z minulosti vím, že v podobném složení budou povětšinou hrát i jejich soupeři, a přestože sportovní laťka bude popravdě hodně vysoko a nečeká je vůbec nic jednoduchého, věřím, že je před nimi dlouhá sezóna plná nádherných okamžiků a radosti, na jejímž konci přijde jen to, co si zaslouží svou práci v tréninku a vybojují na ledě. Záležet bude na každém z nich a především na přístupu s jakým se k tomu postaví.
Dost již ale vizionářských pohledů do budoucnosti a pojďme se i na chvilku ohlédnout přes rameno za jediným zápasem minulého víkendu.
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC PODĚBRADY 15 : 5 (6:2, 9:3)
Kutnohorské mužstvo v pátek již pošesté v aktuální sezoně sehrálo přátelské utkání s poděbradskými hokejisty. Zatímco ale v pěti předchozích kláních se prodíralo k vítězství kostrbatým průběhem přes vlastní ústup z herní kvality a značné nasazení ze strany namotivovaného soupeře, tak tentokrát kráčelo zpříma po téměř rovné a umetené cestě.
Vzhledem k tomu, že já musel do bruslí, abych to pískal a Petr kvůli práci nestíhal dřívější začátek - byli kluci zpočátku na střídačce sami. Evidentně jim to ale nevadilo a naopak si to užívali. Na ledě pak hrál prim jejich elán, díky němuž se hned v úvodních minutách prodrali do několika slibných šancí, ve kterých si sršní hokejky našla produktivita, střelecké umění i štěstí, což se promítalo do navyšujícího se brankového rozdílu až na 6:2.
Zápas v zajetých kolejích pokračoval i ve své druhé části, kdy jsme ale prostřídali gólmany a současně i proházeli posty několika obránců s útočníky. Přesto jsme měli i nadále navrch a zkoušeli různé herní piškuntálie, sebevědomé přihrávky i zakončení. Střídaly se tak herní pasáže, kdy měla naše hra solidní úroveň, ale také naopak, kdy jsme se jen usilovně bránili poděbradskému sevření. Nicméně po devadesáti minutách hry jsme měli za sebou další dobrý přátelák, který jsme vyzdobili patnácti vstřelenými brankami a pouze pěti inkasovanými a s dovětkem, že všechny gólové momenty lze označit za pohledné.
To je samozřejmě potěšující, protože pro mě je v takovém utkání prioritní projev hráče ve hře, řešení herních situací, nasazení, bojovnost, osobní odvaha hrát než jen odpalovat puky a nikoliv výsledek a počet vstřelených gólů. A tak jak už je u mě asi tradicí, byly i tentokrát věci, které se mi moc nelíbily, a které jsem hráčům v kabině vytknul. Ovšem ne proto, že bych je snad neměl rád a nepřál jim radost z vítězství, ale právě naopak - že mi na nich záleží a chci, aby se i nadále zlepšovali a neusnuli na hrušce, která má často velmi křehké větve.
Sestava: Sam Nevole (ø4), Jan Sadílek (ø6), Jan Knížek (+7), Dominik Hruboš (+6), Matouš Bajer (+6), Josef Dvořák (+5), Matěj Mimra (+4), Tomáš Břinčil (0), Štěpán Jelínek (+5), Matouš Klouček (+2), Jakub Komárek (+4), Adam Němec (+2), Šimon Tvrdík (-1), Šimon Král (+6), Jiří Koubský (+1), Filip Urválek (+2), Martin Závůrka (+5).
Tak jako každý dílek našich puzzlí má i ten dnešní svého „Borce týdne“. A tentokrát se jim stává Štěpán, kterého sice nepříjemné zranění zápěstí vyřadilo z herních bojů, ale ne z tréninků. Mohl být samozřejmě v klidu doma a na počítači, ale jako správný kapitán chtěl sám chodit na tréninky a makat na sobě (i když jen bruslil bez hokejky), protože před sebou vidí cíle, ne zásluhy...
„Limiťákem“ se stává Kuba, protože se mi prostě moc líbilo, jak v tréninku neošidil ani jedno cvičení a všechno dělal naplno. Kubajs je poctivý pracant, který má ale především velmi často dobře nastavenou hlavu, pokoru i sebedůvěru ke hře s pukem a taky příjemnou a kamarádskou povahu. Takže jen tak dál a houšť…
Tím se s vámi pro dnešek loučím, a přestože nemám osobně k smutku žádný důvod, je mi smutno. A během toho smutnění jsem si vzpomněl, že jsou to přesně dva měsíce, co jsme hráli přátelský zápas s týmem Sokol Kyjev, po kterém mi Vitaly napsal SMS: „Mockrát vám děkujeme za skvělé utkání. Děti jsou spokojené a šťastné za vaše dárky a moc děkují. Za chvíli odlétáme domů, ale snad budeme mít možnost si to někdy příště zopakovat“. Nevím, co bude, ale moc myslím na všechny ty, kteří se ze dne na den dostali z normálních životních podmínek do podmínek doslova válečných a snažím se pomoci, jak jen je v mých skrovných možnostech. Nemyslel jsem si, že je něco takového v 21. století možné, ale zlo, pýcha a absence citu, zdá se, nejsou vázané na století, ale jen na konkrétní lidi a jejich černé duše. Kéž by se takovým lidem dostalo za jejich činy spravedlivé odplaty jako některým (pohříchu právě jen některým) z jejich předchůdců. Nezbývá než doufat, že se věci budou vyvíjet směrem k lepšímu a za týden snad zase na těchto stránkách napočtenou…
STARŠÁCKÉ PUZZLE – 43. DÍLEK
Sršni na Neratovickém gólobraní čepovali kutnohorskou desítku
Tentokrát má u mě nedělní večer maličko jinou atmosféru než jindy. Normálně je totiž konec běžného týdne, který byl prošpikován prací, hokejovými tréninky a jedním nebo dvěma zápasy. Dnes mám ale za sebou především dovolenou na horách se svou rodinkou plnou lyžování. A díky němu jsem bohužel/naštěstí (jak kdo chce) ani neviděl osmifinálový zápas našich hokejistů se Švýcary. Jak jsem později zjistil - nedopadlo to – protože jsme podle vyjádření trenéra měli v rozhodujících okamžicích nehoráznou smůlu. Asi ano, vždyť k postupu stačilo dát jenom o pouhé tři branky víc. Přesto nebyl důvod smutnit, že by naši hoši odjížděli z Pekingu s prázdnou, protože po skvělém výkonu na finálovém přehlídkovém molu získali zlatou olympijskou medaili za nejkrásnější reprezentační dresy. Ať už ale preferujete státní znak nebo logo lva na dresech, všechny vás srdečně vítám už u 43. čísla našeho tradičního webového týdeníku – Staršácké puzzle.
Jak již bylo řečeno, máme za sebou týden jarních prázdnin, který samozřejmě zanechal svůj otisk i v běžném týdenním rytmu. Pondělní trénink nám kvůli veřejňáku zcela odpadl a zbylé dva probíhali v menším počtu než obvykle. Přesto kluci s Petrem poladili hrany a pomazlili se s pukem, aby se řádně připravili na nedělní zápas v Neratovicích.
HC BULDOCI NERATOVICE - SK SRŠNI KUTNÁ HORA 6 : 10 (1:4, 1:3, 4:3)
Že pořadí v tabulce pouze napovídá, ale není jistotou úspěchu, se v minulosti přesvědčil už nejeden favorit, kterého vyšší příčka zradila. Sršni ale překvapení nedopustili a z hájemství Buldoků, kteří jsou v tabulce pod nimi, si zaslouženě odvezli již sedmé vítězství v elitní nadstavbové skupině.
Zápas v nepopulárním prostředí neratovické haly, kde jsem si po dvou hodinách zápasu mladšáků připadal jako hluboce zmrazené filé, začal poměrně svižným a vyrovnaným hokejem. První gólový pilíř pozdější výhry vystavěl už v úvodu 3. minuty Honza, když vyhrál buly v útočné třetině na Tomíta a jeho pohotovou střelu od modré setinovou tečí usměrnil za záda domácího gólmana – 0:1. V čase 13:19 adresoval Tomáš od zadního mantinelu vymazlenou přihrávku na hůl Filipa, jenž tváří v tvář Buldokovi v kleci nezaváhal a zvýšil na 0:2. Nutno ale přiznat, že hra byla vyrovnanější než průběžné skóre a ofenzivní hra Sršňů občas vygenerovala i několik chyb v defenzívě, kterých neratovičtí umně využívali k rychlým protiútokům. Ty povětšinou s bravurou udusil a pozřel spolehlivý výkon Jendy v brance, ovšem na přečíslení z kraje patnácté minuty už byl krátký – 1:2. Nicméně prchnul pouze ždibec času a o další zápis do gólové kroniky střetnutí se postaral Matěj, jenž vrátil na správné místo určení předchozí střelu Šimona – 1:3. Minutu před odchodem do kabin přidělal Matěj ještě svému gólu roztomilého bratříčka, když pečlivě narýsovanou přihrávku Pepy do mezikruží rázně proměnil ve vedení 1:4.
Ti, kteří se u přestávkového občerstvení zdrželi jen o pětadvacet sekund navíc, přišli o kuriózní gólový okamžik v podání Honzy. Ten propagačně nahodil od modré a jeho udička doklouzala po nešťastné teči neratovického hráče před vlastním gólmanem do jeho klece neomylně, jakoby vábena magnetem – 1:5. V čase 24:48 opravila ukazatel stavu na rozdíl 1:6 povedená akce druhé sršní letky. Tomášova nahrávka od mantinelu nalezla na zadní tyčce hladovou hůl Pepy, a ten mazácky zakončil z jedničky a na jedničku. V této fázi utkání hrál kutnohorský soubor velice aktivně, což přinášelo občasné defenzivní propady, kdy se domácí forvardi řítili sami na Honzu. Většinu těchto situací Honza vyčapal, ale krátce před překlenutím první poloviny zápasu jej copatá buldočice v samostatném úniku zbavila kouzla – 2:6. Hned v následném střídání jsme ale oplatili stejnou minci. Krásná přímočará akce po ose Honza – Kuba – Dominik skončila gólem posledně jmenovaného, poté co prosvištěl kolem bránícího hráče a brankáře se už ani na nic neptal – 2:7.
Poslední dějství už proměnily oba týmy doslova v otevřenou střelnici. Nejprve nepokrytý domácí hráč před sršní brankou nepohrdnul nabídnutou nedůsledností (3:7), aby nám okamžitě Bagy vrátil uctivou pětigólovou vzdálenost pohotovým bekhendovým zakončením – 3:8. Na 3:9 jsme přiložili v 56. minutě, kdy první útok sehrál ukázkový forčeking. Pod jeho tlakem sebral nepřesnou rozehrávku Honza, uvolnil se rychlou kličkou a elegantním švihem našel puku správné místo určení nad gólmanovým ramenem. V 47. minutě neratovičtí potvrdili, že ani za nepříznivého stavu pro ně zápas nekončí a s buldočí zarputilostí se opět prosadili v brejkové situaci – 4:9. Známé pořekadlo „to nejlepší na konec“ vešlo v případě Sršňů v platnost v čase 49:31. Akce jako z katalogu moderního hokej - aneb když je hokej hrou. První útok v dostatečně široké formaci vniknul do útočné třetiny, rychle si dvakrát vyměnil puk a Honza přebírající od Dominika ideální zpětnou přihrávku do mezikruží už musel jen neprodleně vyslyšet prostorovou výzvu, kterou mu rozhozený gólman zanechal – 4:10. V závěrečné desetiminutovce byli mnozí diváci v očekávání další líbivé přehlídky gólových okamžiků, ale kutnohorský celek zřejmě uspokojený výrazným náskokem pověsil na svou hru cedulku "sleva". V čase 52:32 zmírnili Buldoci své manko na 5:10 kuriózní a diskutabilní brankou. Podivný "motýl", který překonal vše, co mu stálo v cestě, se lehounce snášel jako padající list až skončil za Honzovými zády, ale s kontaktem domácího hráče stojícího zcela v brankovišti. Poslední slovo patřilo třiačtyřicet sekund před sirénou Buldokům, kteří zjemnili porážku dokonce při vlastním oslabení na 6:10, čímž potvrdili, že někteří Sršni zápas v hlavách i na ledě už jen dohrávali.
Zvládli jsme utkání, kterému možná co do špičkové kvality a vrcholného tempa něco chybělo, ale rozhodně to nebyly góly – koření každé hry. A my jsme k nim dospěli vcelku slušnou hrou a po vydařených akcích. Nicméně nemůžu sebelepší výsledek se soupeřem v tabulce pod námi považovat za ukazatel naší vysoké výkonnosti. Tu skutečně řádně prověří až ti nad námi.
Co mě ale určitě potěšilo, že se do střeleckých statistik zapsaly všechny tři formace a pod našich deset gólů se podepsalo šest hráčů. A mezi nimi byl i aktuální "Borec týdne" Honza, který se v posledních zápasech střelecký trápil, ale tentokrát znovu nalezl svou jistotu snajpra a zatloukl čtyři gólové hřebíky. A to i přesto, že nehrál na sebe, ale pro tým a svou hrou pomáhal obráncům i dělal spoluhráče.
Nicméně na bedně spolu s ním si rozhodně zaslouží stát i Šimon K. a Tomíto, kteří to vzadu zavírali na sedmero západů a bleskurychle pak z druhé vlny sytili útok. Stejně tak i Dominik, který pomáhal tvořit hru a svou přímočarostí, tahem na branku a silou v osobních soubojích patřil k tahounům týmu. Na tzv. rozšířené pódium, které je oblíbené třeba v biatlonu, by se určitě dostal i Pepa, který s velkou chutí a entuziasmem neustále podnikal výpady do soupeřových šiků. Štěpán, jenž posílal nejkvalitnější projektily na buldočí branku od modré. Jenda pohotovými a kvalitními zákroky, kterými dával jistotu spoluhráčům. Kevin, který rozdával kotouče jako krupiér žetony. Matěj správnou volbou místa a přesným, hbitým zakončením. Kuba sebevědomím, se kterým zavážel puky a sváděl souboje s fyzický řádově vyspělejšími soupeři. Bagy za to, že zrychlil své reakce na změny pohybu a hru protivníka. A samozřejmě i Tomáš, který potvrdil jako centr třetího útoku, jak jeho hernímu projevu svědčí víc osobní odpovědnosti. No a nesmím vynechat ani Sama, který tentokrát jako druhý gólman sice nezasáhl do hry, ale svým specifickým humorem udržoval dobrou náladu v kabině i na střídačce.
A pokud máte pocit, že jsem zapomněl na Davida a Filipa, tak se mýlíte, protože ti získávají titul "Limiťáka". Zatím jim sice do jádra základní sestavy chybí kvalitnější dovednosti, lepší herní přehled a především fyzička, ale tentokrát odehráli svůj part velice dobře a určitě posunuli svou výkonnost o stupínek výš. Ale protože v této kategorii žádné pomocné body, rozeskakování, či výhra na praporky nefunguje, nezbývá jim nic jiného než se o "Limiťáka" spravedlivě podělit. Nicméně věřím, že je zlepšený výkon a jeho ocenění nabudí a budou pracovat na svém hře a hokeji ještě usilovněji a dají mu, co mu náleží.
Sestava: Sam Nevole (0), Jan Sadílek (ø6), Jan Knížek (+5), Dominik Hruboš (+4), Matouš Bajer (+1), Tomáš Hájek (+6), Šimon Král (+6), Josef Dvořák (-1), Matěj Mimra (-1), Tomáš Břinčil (+2), Štěpán Jelínek (-2), Matouš Klouček (-2), Jakub Komárek (+4), Filip Urválek (-3), David Andrle (+2).
Pro dnešek už toho, myslím, bylo napsáno až dost. A protože cítím, že jsem byl v ráži jak Tomio Okamura v poslanecké sněmovně při projednávání pandemického zákona, omlouvám se a přeji už jen, aby se vám i v posledním únorovém týdnu pokud možno dobře dařilo.
P.S. Místo kouzelných obrázků dnes nabízím pro případné zájemce odkaz na ŠSV (Šárčina Sršňovize), kde najdete celý záznam nedělního přímého přenosu https://www.twitch.tv/sksrsnikh
NOMINACE
neděle 20.2.2022 HC Buldoci Neratovice - Sršni (odjezd busu 6.30)
Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, Král, Dvořák, Břinčil, Mimra, Jelínek, Klouček, Komárek, Koubský, Tvrdík, Urválek, Andrle.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
STARŠÁCKÉ PUZZLE – 42. DÍLEK
Černý víkend v žlutých dresech
Česká pošta se před pár dny přiznala, že část zásilek s vánočními dárky, které měly původně být doručeny do Štědrého dne, se jí zatím doručit nepodařilo, protože se jedná o zásilky z prostoru mimo Evropskou unii, které musí procházet celním řízením. Možná tím chce Česká pošta iniciovat novou tradici, kdy si lidé budou dávat vánoční dárky i na Hromnice a na letnice, takže by pak ani zpožděné zásilky nepřišly vniveč, nebo jen podpořit všechny podobné opozdilce v jejich liknavém přístupu. Nicméně to se netýká „Staršáckých puzzlí“, protože jejich 42. dílek k vám přichází právě včas a mně je tradičně potěšením a ctí vás u něj přivítat.
Sice to podle statistických predikcí vypadá, že se nám Republika pozvolna uzdravuje, přesto jsme minulý týden, z důvodu mnohačetných absencí, ať už kvůli covidové karanténě či vinou obvyklých viróz, trénovali jen s dvanácti hráči a řešili nepříjemný rébus, jestli na víkend poskládáme vůbec sestavu. Časy jsou nejisté, a tak je za tohoto stavu pozitivní informací už jen fakt, že mladí hokejisté mohou své zápasy hrát a že jsme je nakonec i odehráli. Ve stínu tohoto faktu tak zůstávají i bohužel nepříznivé výsledky, které jsme během posledního víkendu dosáhli.
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – RYTÍŘI KLADNO 2 : 10 (2:2, 0:4, 0:4)
Staršáci rozhodně chtěli navázat na výborný výkon z minulého kola v Letňanech i proti kladenským Rytířům, jenže každý nový zápas je jako mandle - nevíte dopředu, bude-li sladká, či hořká.
Do utkání proto vyrukovali poměrně aktivně a s velkou chutí hrající Pepa získal pro naše barvy ve dvanácté minutě již svým druhým zásahem vedení 2:1. Bohužel málokdo tušil, že to bude v utkání naše poslední radost. Soupeř totiž okamžitě po buly dorovnal na 2:2. Přesto se do konce třetiny hrál i nadále oboustranně vyrovnaný hokej, který sliboval zajímavý průběh do dalších částí utkání.
Sliby – chyby. Jak lichotivě pro domácí tým začala první třetina, tak nepříjemný pro něj byl nástup do druhé části. Uběhlo pouhých 16 sekund a naplnila se noční můra posledních zápasů. Zdánlivě jednoduchá střela od modré proletěla nad ramenem našeho příliš brzy klečícího gólmana – 2:3. Kluci ještě dokázali zareagovat a několikrát zvýšeným tlakem přivedli kladenskou obranu i gólmana do úzkých, ale k vyrovnávací brance to bohužel nevedlo. Naopak hosté hrající v čím dál větší pohodě své šance proměňovali a do přestávky prohloubili výsledkovou propast mezi oběma soupeři na 2:6.
Závěrečná dvacetiminutovka se za tohoto nepříznivého vývoje stala už jen otázkou přístupu obou hokejových táborů. Hosté z Kladna drželi stále sebevědoměji vítězný směr a nehodlali nějakým polevením zabloudit k případným komplikacím, zatímco se Sršní topili v nepřesnostech, laciných ztrátách kotouče, herní nedůvěře, marnosti v koncovce a po jejich aktivitě z první třetiny nebylo ani památky.
Naše družstvo bylo vyprovozeno do kabiny s nákladem 2:10, což bylo zcela zasloužené, ale smutné je, že Kladno bylo soupeř hratelný, se kterým jsme mohli odehrát výrazně lepší a vyrovnanější zápas. Bohužel jsme se po vydařeném začátku nevyhnuli situaci, která se sice herně nepovedla, ale my jí především nezvládly v hlavách a úplně zbytečně přestali hrát a jen odevzdaně utkání dohrávali.
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – BK MLADÁ BOLESLAV 3 : 11 (0:3, 3:4, 0:4)
V nedělní domácí dohrávce odloženého zápasu s Bolklou jsme čelili výraznému favoritovi, který se po zaslouženém vítězství usídlil na vedoucím místě naší tabulky.
Přitom Sršni zahájili utkání velice slibně, kdy soupeře přehrávali, vytvářeli si šance, ale dobře nastoupenou cestu nedokázali vydláždit vstřelenými góly. Na přelomu první části si pak prožili vskutku depresivní dvouminutovku, do níž hosté vměstnali tři branky (první byla dvojitá teč, která těsně před Samem nešťastně změnila směr do vinglu jeho branky) a likvidační faul na koleno Kevina, po kterém pro něj zápas předčasně skončil. Přesto se z nepříznivého vývoje dokázali kluci tentokrát oklepat a utkání dohráli v dobrém výkonu a především se snahou stále hrát, kterou však nedokázali potvrdit odpovídající produktivitou. A tyto okamžiky v podstatě tvořily kolorit celého střetnutí.
Sršni tak po šedesáti minutách podlehli favorizovaným reprezentantům boleslavských Bruslařů 3:11, což je v porovnání s prvním duelem (15:3) stejný brankový rozdíl, ovšem troufnu si říct, že tentokrát byl za ním lepší herní projev a poctivější výkon. Kluci se snažili a dělali, co mohli, aby odehráli utkání alespoň takto a za to jim v kabině patřil můj dík, stejně jako vám všem, kteří jste byli ochotni svůj prázdninový program upravit tak, aby se utkání mohlo odehrát – dík.
Sestava: Sam Nevole (ø10,5), Jan Knížek (-8), Dominik Hruboš (-5), Matouš Bajer (-3), Tomáš Hájek (-5), Šimon Král (-6), Josef Dvořák (-3), Matěj Mimra (-7), Tomáš Břinčil (-5), Štěpán Jelínek (-8), Matouš Klouček (-4), Jakub Komárek (-7), Šimon Tvrdík (-4), Jiří Koubský (-2).
A přestože se po tomto víkendu nemůžeme moc vyvyšovat, protože jsme oběma soupeřům podali ruce jako tým poražený, neodpustím si ani tentokrát vyhlásit naše individuální týdenní ocenění. Takže „Limiťáka“ získává Šimon T., který se mi v trénincích velice líbil svým důrazem, sebevědomím, rychlými reakcemi a snahou prosadit se v osobních soubojích, ve kterých zastínil některé své konkurenty o místo v sestavě. Na tomto poli hokejových dovedností udělal rozhodně velký pokrok a správným směrem.
No a „Borcem“ se pak stává druhý (ale v tomto případě první) Šimon K., který v nedělním utkání patřil svým výkonem, přehledem a herní aktivitou prostě k nejlepším. Šimon je poctivý pracant v tréninku i v zápase, který nemá potřebu někoho lacině ohromovat a o co míň toho namluví a namachruje v kabině, o to víc toho nahraje na ledě. No a v tom by mohl být Šimon některým svým spoluhráčům příkladem.
Oběma našim oceněným hráčům, a stejně tak i všem ostatním, přeji krásný prázdninový týden. Ať jste zdrávi a ať se vám daří!
NOMINACE
sobota 12.2.2022 Sršni - Rytíři Kladno (sraz v kabině 10.15)
Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, Král, Dvořák, Břinčil, Mimra, Jelínek, Klouček, Komárek, Koubský.
neděle 13.2.2022 Sršni - BK Mladá Boleslav (sraz v kabině 8.30)
Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, Král, Dvořák, Břinčil, Mimra, Jelínek, Klouček, Komárek, Tvrdík, Závůrka.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
STARŠÁCKÉ PUZZLE – 41. DÍLEK
Jak Sršeň povstal z popela
Minulý týden jsme si připomněli, že před 50 roky spatřila světlo světa úplně první kalkulačka. Přesněji tedy 1. února 1972, kdy představila americká firma Hewlett-Packard svůj kapesní vědecký kalkulátor HP-35. Můj děda si tehdy za nemalé peníze v Tuzexu taky jeden pořídil a vzpomínám, jak mě, co by šéfkonstruktér pražského ČKD, jednou vzal do výpočetního střediska plného velkých přístrojů s magnetickými páskami a vizionářsky řekl: „Tohle všechno jednou zastanou takhle malé přístroje“. Děda nás za pár let opustil, ale se svou technokratickou akurátnosti ještě před svým odchodem sepsal závěť, kde nás přesně podle svých představ podělil o svůj movitý majetek. No a já se tak stal už coby dítko školou povinné zákonným majitelem na tehdejší dobu mimořádného přístroje, jehož červeně zářícím displejem a schopnostmi jsem ohromoval své spolužáky. Ovšem přijetí učitelského sboru bylo různorodé a dokresluje stále přetrvávající dilema našeho školství. Zatímco jedna učitelka mi řekla: „Hezký, ale nauč se to spočítat sám, nebudeš u sebe mít pořád takovou kalkulačku!“, tak jiný osvícený matikář naopak říkal: „Na počítání budete mít jednou jenom takové kalkulačky, to není důležité, vy se ale musíte především naučit, jakým způsobem dojít ke správnému řešení“. Kolikrát jsem si na něj už vzpomněl! Naposledy, když jsem doloval z hlavy, kolikátý dílek Staršáckých puzzlí, že to dnes zamáčkneme. Nakonec jsem spočítal (stačilo se podívat na předchozí číslo) že 41., a tak vás u něj srdečně vítám.
V minulém týdnu se účast na trénincích o něco vylepšila, což nás samozřejmě potěšilo, stejně jako to, že většina kluků odjezdila cvičení poctivě a v dobrém tempu. Po zahřívacích hrách, kam jsme vkládali ve větší míře bruslařské úpoly, bylo ve společné části hodně technického bruslení a práce s pukem, kdy jsme propojovali mohawky, únikové kličky a vybruslené bogny s herními dovednostmi a zakončením. V sektorové části jsme se snažili vyučované bruslařských dovedností implementovat do her a herních cvičení na malém prostoru. No a při závěrečném hokeji cizelovat formu na víkendový třízápasový vichr. A jak se nám to nakonec podařilo, tak o tom právě teď.
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC PODĚBRADY 8 : 4 (2:3, 6:1)
V pátek přijel k přátelskému zápasu tým z Poděbrad posílen o hráče roč.07 z Mladé Boleslavi a k tomu jsme jim na vyztužení zadních řad ještě zapůjčili střídavě dva a dva naše obránce, což bylo na ledě hodně znát. V těchto zápasech totiž není prioritní výsledek, nýbrž snaha vytvořit co nejvyrovnanější týmy, aby kluci rozvíjeli svůj potenciál proti stejně šikovným hráčům a nabádat je k nasazení, hernímu sebevědomí a odvaze každou situaci řešit herním způsobem i s rizikem ztráty kotouče, přičemž já kladu i důraz na aktivní hru všech hráčů na hřišti. První část těchto vizí se podařilo zcela naplnit a hrál se skutečně vyrovnaný hokej od branky k brance. Druhou o aktivitě a nasazení našich hráčů až teprve posledních 25 minut – bohužel.
Hosté vstoupili do utkání s viditelně ofenzivnějším apetitem, měli lepší pohyb a více spolupracovali, zatímco Sršni nebyli zdaleka tak hladoví a draví, jak bych si představoval. A tak se hosté ujali zaslouženého vedení, na které domácí tým jen dlouho odpovídal marným bojem s nevýrazným zakončením i výtečně chytajícím poděbradským gólmanem. Tento stav vydržel celou první část, po které byl průběžným výsledek 2:3.
Na vyšší rychlostní stupeň přepnul domácí celek až s nástupem do druhé půle střetnutí, ale k přetočení skóre to vedlo až v závěru, kdy hosté odpadli fyzicky i mentálně. Sršni tak v posledních minutách jasně opanovali kluziště a dávali jeden gól za druhým.
Co mě po pátečním utkání mohlo těšit, bylo vítězství 8:4 a paradoxně výkon Štěpána L., Jirky a Šimona K. v dresu Poděbrad. To je ale všechno. Některé pasáže naší hry rozhodně neodpovídali kvalitám sršního týmu a jeho hráčů. Přišlo mi, že jsme nastoupili do utkání příliš bezstarostně, lehkovážně, s liknavějším přístupem k defenzivním povinnostem a malým důrazem v koncovce. Před příštím podobným přátelákem budeme proto muset změnit předzápasovou přípravu, abychom šli do utkání výrazně lépe naladěni.
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC SPARTA PRAHA 3 : 13 (1:3, 1:4, 1:6)
Čtrnácté dějství nadstavbových bojů připravilo pro kutnohorské fanoušky vskutku vybranou delikatesu: Sršni v sobotu vyrukovali do bitvy s pražskou Spartou, která jim chtěla nepochybně odvést porážku z holešovické haly (2:4). To se jejím hráčům nakonec povedlo a Sršni tak po nevýrazném výkonu museli přijmout dvoucifernou porážku.
Osnovu sobotního souboje na kutnohorském ledě zřetelně nadepsala už jeho zahajovací část, ze které neuběhly ani tři minuty a Sparta měla v kapse laciný dvoubrankový náskok – 0:2. Domácí celek přitom vstoupil do utkání velmi aktivně a měl i dostatek příležitostí zadělat na úspěšnější začátek, ale s koncovkou byl na štíru. Naproti tomu mladí Pražané neomylně trestali jeho chyby, a právě v tom byl nejpodstatnější rozdíl mezi oběma soupeři. Jiskřičku naděje rozfoukal kontaktní brankou v čase 6:54 Dominik, ale hosté si nenechali pohodu ze své střídačky utéct daleko a o tři minuty později si vzali dvougólový náskok zpět. Nicméně obraz hry v prvním dějství byl daleko vyrovnanější, než napovídá jeho výsledek 1:3. Rozhodovala především efektivita v zakončení, kterou nás ale soupeř jasně předčil.
I na startu druhé části hry měli Sršni dostatek příležitostí k tomu, aby zviditelnili svou snahu o obrat ve vývoji zápasu, ale přišla 27. minuta a třígólová kanonáda Sparty během 27 sekund – 1:6. V tu chvíli jsme si vzali pochopitelně timeout, abychom kluky uklidnili a pokusili restartovat. A přestože se Dominik v hned následném střídání po Lipákově nahrávce vřítil do útočné třetiny a vymetl síťku za hostujícím gólmanem (2:6), nepohoda v naší hře byla v dalším průběhu více a více viditelná a ostře kontrastovala s klidem, který vyzařoval ze hry našeho soupeře. Zbytek zápasu už ani nemá cenu popisovat, není co... Ten, kdo viděl, potřeboval mít chvílemi svářečské brýle, protože z toho festivalu nepřesností, odskakujících puků, chybných herních rozhodnutí a především herní odevzdanosti - hrozně bolely oči. Na tabuli nad ledem tak po 60 minutách svítilo nevlídných 3:13, ale větším stínem zápasu pro mě bylo zranění letošního velkého smolaře Štěpána. Přeji mu samozřejmě brzké uzdravení a rychlý návrat mezi nás.
Co ještě říct závěrem? Z naší strany prostě velice nepovedený zápas. V první části spokojenost s herním projevem, ale mizerná produktivita. Po třígólovém vpádu do sebevědomí kutnohorských hráčů, už výkon rozhodně neodpovídal jejich možnostem. Špatný pohyb, plno osobních chyb, chyběla zástupnost, a to především v obranné činnosti, kdy jsme si nepomáhali, nedobruslovali a koukali jeden na druhého a čekali, jestli to náhodou někdo udělá za nás. Nehráli jsme prostě týmově a porážku je nutné označit jako zaslouženou, a nezbývá než věřit, že snad i poučnou.
HC LETCI LETŇANY - SK SRŠNI KUTNÁ HORA 2 : 4 (1:0, 1:1, 0:3)
Nový zápas je jako nový den, a přestože jsme do pražských Letňan nejeli rozhodně v roli favorita (v prvním klání nás vymetli 0:9), vezli jsme si s sebou touhu pozvednout svůj prapor zablácený sobotním výkonem. Bohužel jsme ale odjížděli i v rapidně oslabené sestavě, kdy jsme museli oželet služby zraněného kapitána Štěpána, nemocného Matouše a lyžujícího Pepy. Cestu do Práglu jsme vyplnili individuálními pohovory s hráči o tom, co by se mělo v naší hře změnit a zdůrazněním, že nikdo nám nedá nic zadarmo, nikdo nám nesleví, nic neodpustí, a pokud chceme něco změnit – musíme každý začít nejdřív u sebe!!! Celé to pak uzavřela s příjezdem do Prahy jedna maminka mladšáků: „Já snad tentokrát nepůjdu při vašem zápase ani na kafíčko, abych viděla, co si z toho ti kluci vezmou“. No, a pokud tak skutečně učinila, myslím, že viděla parádní zápas a neskutečný týmový výkon.
Úvodní dvacetiminutovka nabídla vyrovnaný a dramatický souboj o každý puk a sebemenší píď ledu, díky čemuž se diváckému osazenstvu dostalo mimořádně napínavé a divácky atraktivní zápletky. Její první kapitolu napsali v 18. minutě Letci, když vyslali na naši branku dalekonosnou střelu od modré, která ideálně zapadla za Samova záda – 1:0.
Ani v druhé části zápas nikterak neztratil svůj energický ráz a navrch se nám dostalo v čase 23:15 zasloužené odměny v podobě vyrovnávací branky – 1:1. Tento rovnovážný stav odpovídal i dění na ledě, kde se hrál otevřený hokej, v němž střídala šance šanci, ale současně se i přitvrdilo a zažehlo tak několik jiskrných situací, které ovšem sudí z pohledu domácích benevolentně přehlížel. V čase půlení zápasu se podařilo domácím zopakovat gólovou střelu od modré a vrátit si jednobrankové vedení 2:1. Nicméně klíčové okamžiky na sebe nechaly čekat až do posledního dějství.
K potěše obecenstva milujícího napětí již po jeho 69 sekundách prostřel Matěj stříbrný servis Dominikovi a ten naložil s expresní zásilkou podle střeleckého desatera. Stav 2:2 byla dobrá cena, ale jackpot to nebyl a naší týmovou DNA začínalo mocně prorůstat sebevědomé motto: Nic není nemožné. A přesně po deseti minutách hry se to promítlo i do skóre. Po krásné spolupráci celé první lajny strhnul naší střídačku i fanoušky v ochozech v ucelený „góóólový“ vícehlas Honza – 2:3. Ve zbývajících minutách hra sálala emocemi, že nešlo oči odtrhnout od ledu. Kluci dřeli jako jeden tým, diváci fandili a milovníci hororů se kochali zápletkou jak z dílny Alfreda Hitchcocka. Minutu a 43 sekund před poslední sirénou položil houževnatého soupeře na lopatky Dominik, když po promptní otočce uzavřel na 2:4. Ve škole nás učili, že konečný výsledek se má dvakrát podtrhnout a tenhle si to rozhodně zaslouží.
Emoce hned po zápase na ledě a v kabině, to jsou ty věci, na které se rádo vzpomíná, dobíjejí baterky a dávají chuť do další práce. Věřím, že si to kluci tentokrát pořádně užili, přestože jejich výkon měl i drobné mouchy. Družstvo ale šlo za vítězstvím pokorně a šlapalo vůči soupeři poctivě po minutách, po třetinách, jako jeden tým utažený uzlem, na nějž by nevyzrál ani Jaroslav Foglar. Kamarád vyhověl kamarádovi, kluci se vzájemně zastupovali, obránci podporovali útok, útočníci pomáhali obráncům a společně ze sebe vyždímali velké věci – to by si měli hráči pamatovat, alespoň do konce sezóny…
A protože nechci, aby právě týmový výkon, který dnes ve většině věcí kopíroval naše představy, zůstal zapomenut někde ve stínu, tak „Borcem týdne“ se stává celý nedělní TÝM!!!
„Limiťáka“ pak získává Kubajs, který se mi během tréninků velice líbil, poctivě makal, prosazoval se a své dovednosti z tréninku tentokrát dokázal bez zbytečné nervozity přenést i do zápasového tlaku.
Sestava: Sam Nevole (ø4,6), Jan Sadílek (ø10,6), Jan Knížek (+6), Dominik Hruboš (+4), Matouš Bajer (+3), Tomáš Hájek (+2), Štěpán Lipský (0), Josef Dvořák (-4), Matěj Mimra (-2), Tomáš Břinčil (-6), Štěpán Jelínek (+2), Matouš Klouček (-2), Jakub Komárek (+1), Adam Němec (-5), Šimon Tvrdík (-3), Šimon Král (-5), Jiří Koubský (-4), Filip Urválek (-3), David Andrle (-1), Martin Závůrka (+3).
Pro dnešek ale již dost grafomanie. Ať se vám v pomalu se prodlužujících dnech a s čerstvou sněhovou nadílkou na horách, pokud možno dobře daří a bude mi samozřejmě potěšením, když se na těchto stránkách, ale především na trénincích, zase brzy potkáme.
P.S. – foto ze soboty - https://sirahokej.rajce.idnes.cz/5.2.2022_Srsni_-_HC_Sparta_Praha/
NOMINACE
pátek 4.2.2022 Sršni - HC Poděbrady (sraz v kabině 14.30)
všichni zdraví hráči
sobota 5.2.2022 Sršni - HC Sparta Praha (sraz v kabině 10.15)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, Lipský, Dvořák, Břinčil, Mimra, Král, Klouček, Komárek, Němec, Koubský, Urválek.
neděle 6.2.2022 HC Letci Letňany - Sršni (odjezd busu 7.00)
Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, Lipský, Dvořák, Břinčil, Mimra, Král, Klouček, Komárek, Němec, Závůrka, Tvrdík, Jelínek.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
STARŠÁCKÉ PUZZLE – 40. DÍLEK
Kousnutí od bruslařského lva
Rok 2022 již nemá nejisté nožky čerstvě narozeného srnčete a směle si proto nakročuje do svého druhého měsíce. Nicméně než se únor řádně ujme svého žezla, tak se s námi leden rozloučil přeci jen sněhem, ledem i orkánem a v nedávné době dokonce ne zas tak běžnými lednovými bouřkami. Kutná Hora se sice svým georeliéfem nachází jen na rozhraní nížiny a vysočiny, ale stabilní tenká sněhová vrstva byla nějakou dobu i zde - ovšem ne taková, aby stála za snahy o lyžování, to musel člověk vycestovat do jiných hor. Ovšem v Hoře i na horách v pátek skončilo "Milostivé léto" - program zaměřený na likvidaci exekucí občanů u veřejnoprávních institucí. A na základě pozitivních ohlasů (s výjimkou naštvaných exekutorů) se zvažuje i jeho opakování a možná se ho podaří zorganizovat i tak, aby nebylo v zimě. Ať už ale bude letošní léto milostivé či milostné, dnes je pondělí, a to znamená, že jsou tu Staršácké puzzle se svým jubilejním 40. dílkem. Srdečně vás všechny vítám a snad se dle příslušných římských číslic XL vejdeme do patřičné velikosti...
Přestože jsme předešlý týden, z různých důvodů vysoké absence, trénovali s menším než obvyklým počtem hráčů, měly tréninky odpovídající tempo a náboj a já byl moc spokojený. Samozřejmě jsme menší účasti museli přizpůsobit skladbu cvičení a převládaly tak situace 1-1, 2-1 a 3-1. Vždy ale v herním prostředí, s proměnlivým odporem a motivující hráče k vyšší výkonnosti a rychlejším reakcím. Nejsem totiž přívržencem, z mého pohledu zastaralých, leč někde stále hojně využívaných, karuselových cvičení, které izolovaně od herních prvků jen hráče v polotempu robotizují. My ale chceme vychovávat tvořivé hráče a posouvat je vpřed. A pokud jsou na konci tréninku kluci lepší než na jeho začátku, je to pro mě odměna. A tuhle radost jsem si v pondělí a ve středu fakt užíval. Ústředním bodem pátečního tréninku pak byla příprava a sestava, jakou se podaří poskládat na sobotní prestižní zápas s prozatímním korunním princem naší nadstavbové skupiny - týmem BK Mladá Boleslav.
BK MLADÁ BOLESLAV - SK SRŠNI KUTNÁ HORA 13 : 5 (3:2, 7:2, 3:1)
Po třech domácích zápasech a volném víkendu jsme se vydali znovu na cesty. Cílem se nám stala svazová akademie v hájemství bruslařského lva, který od začátku potvrzoval roli favorita a hýřil mnoha dovednostmi. Už první minuty zápasu jako by se staly koncentrátem pozdějšího dění na ledové ploše. Soupeř byl hokejově vyspělejší, bruslil rychlostně ve vyšší dimenzi, ale i ruce jeho hráčům kmitaly a v tempu vysílaly přesně (a stejně tak i zpracovávaly) dlouhé i kratší přihrávky. Čistý štít jsme udrželi jen padesát devět sekund a na začátku páté minuty již prohrávali 2:0. V čase 4:46 vykouzlil kontaktní gól naděje střelecký místodržící Honza - 2:1. Radost se na kutnohorské střídačce sice dlouho nezdržela a během následujícího střídání ji odtud odehnala zbytečná nedůslednost v obranném pásmu (3:1), nicméně otevřela cestu pro mnohem sebevědomější výkon a útočnou aktivitu Sršňů. Na sklonku 1. části byl celý teamwork zaslouženě odměněn, když Tomáš po svižné akci druhé lajny vyvětral domácí síťku - 3:2. A přestože před odchodem do kabin vyselo vyrovnání několikrát doslova na vlásku, skóre prvního dějství se již neměnilo.
Do druhé třetiny vlétli Sršni bez bázně a hany a s útočnou nápaditostí si vytvořili i několik dobrých brankových příležitostí. Domácí ovšem v době, kdy se půlil zápas, definitivně otupili ostří jejich touhy po výsledkovém obratu hned pěti gólovými ranami během čtyř minut. To pochopitelně klukům pošramotilo herní sebejistotu a ubralo mentálních sil a například Pepa do konce druhé části odstoupil sám ze zápasu. Nebyly to jednoduché chvilky, nicméně ostatní kluci to nezabalili, postupně se oklepali a odměnou jim byla i krásná kombinace v čase 38:05, která po ose Honza, Tomíto a zakončující Dominik upravila průběžné skóre na 9:4.
Před poslední části jsme se snažili stimulovat v hráčích touhu odehrát zbytek zápasu se ctí a vysvětlit jim smysl a přínos každé povedené akce, kličky, uvolnění, vyhraného souboje, dobrého zakončení, pro jejich další výkonnostní růst bez ohledu na konečný výsledek zápasu. Jsem rád, že se to povedlo a příkladem budiž i situace ze 43. minuty, kdy se Matěj po Filipově příhře šikovně prosadil v souboji s bránícím hráčem a přímočaře šel za gólem a korekcí na 10:5. Sršni měli v průběhu poslední periody ještě několik dalších příležitostí k tomu, aby vylepšili své konto, ale žádná z nich, ani Honzovo trestné střílení již nezvedlo ruce nad jejich hlavy. A tak domácí hráči, kteří i v této části potvrzovali svou vysokou herní i individuální kvalitu, dovedli zápas k výhře 13:5.
Tu je nutné označit za zaslouženou, přesto bych rád ocenil i výkon našich kluků, který se mimo čtyřminutového výpadku ve druhé části, pohyboval vesměs na hranici možností a především bych vyzdvihl přístup a morál, se kterým odjezdili poslední třetinu až do konce. Věřím, že to mělo smysl a má smysl, dávat věcem všechno, aby to mohlo být – však znáte ty principy evoluce – příště o něco lepší.
V šatně Sršňů proto nebyl důvod pro nějaké velké zklamání, ale i to malé patřilo brzy minulosti. Co bych ale nerad, aby bylo zapomenuto, je výkon Tomíta, který předváděl přesně to, co od hráčů chceme – herní přehled, sebevědomí nezbavovat se lacině puků, odvahu nebát se s ním cokoliv vymyslet a i pod tlakem se snažit neustále hrát. Tenhle hokejový štírek k plnění povinností plynoucí z herního postu obránce dokázal přidat i svou vlastní herní invenci a stává se tak „Borcem týdne“.
Nevole (ø26,3), Jan Sadílek (ø9,9), Jan Knížek (-3), Dominik Hruboš (-3), Jakub Komárek (+1), Tomáš Hájek (+2), Štěpán Lipský (0), Josef Dvořák (-6), Matěj Mimra (-3), Tomáš Břinčil (-1), Štěpán Jelínek (-3), Matouš Klouček (-3), Šimon Král (-4), Adam Němec (-2), Filip Urválek (0).
Tím se s vámi dnes loučím a držím palce ať si na vás omikron ani jiná řecká písmena jen tak snadno nepřijdou. Přeji klidný přechod do druhého měsíce roku 2022 a bude mi samozřejmě potěšením sledovat, v čem se tento týden na našich trénincích zase zlepšíte. No a s vámi ostatními na těchto stránkách snad zase brzy na viděnou…
NOMINACE
sobota 29.1.2022 BK Mladá Boleslav - Sršni (odjezd busu 9.45)
Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, Lipský, Dvořák, Břinčil, Mimra, Král, Jelínek, Klouček, Němec, Urválek, Komárek.
!!! Sestava bude případně upravena podle aktuální covidové situace !!!