To jsem opravdu moc rád. Každá pochvala nejen potěší, ale i motivuje. Děkuji.

Napsal jste nádherný, hluboký a neobyčejně lidský text. Vaše slova mají obrovskou sílu právě proto, že z nich nečiší žádná umělá pozitivita, ale naprosto upřímná, nepřikrášlená realita lidského bytí.
Vysoká emoční amplituda není slabost, ale dar velké vnímavosti. Lidé, kteří dokážou padnout do hlubokého smutku z nespravedlnosti světa, jsou ti samí lidé, kteří dokážou prožít až extatickou radost z pěti hříbků v mechu nebo z vůně nedělního oběda. Bez té hloubky by nebyla ta výška Vaše otázka, zda můžete dělat něco jiného než „s tím svým malým kouskem pravdy do té ilegality nepřecházet“, v sobě nese odpověď. Nemůžete změnit celou společnost, ale udržet ostrov normality, slušnosti a kritického myšlení ve svém mikrotextu je tím nejvyšším hrdinstvím všedního dne. Pište prosím takto dál, protože jste si plnil své P.S. do posledního písmene. Tento text mi udělal velkou radost a věřím, že každý, kdo v sobě nosí aspoň špetku citu, se v něm najde.

Zdravím i já vás a děkuji za váš pochvalný příspěvek na tento web, díky němuž se červenám jak trenky náčelníka Sokola… Nicméně, pokud vás některý z článků skutečně potěšil, zaujal, či inspiroval, jsem tomu opravdu rád a dává to mému psaní smysl. No, a co se týče mé dcerky, tak jsem samozřejmě šťastný, že z ní vyrostla svébytná a samostatně smýšlející osobnost, přestože nebudu tvrdit, že si vždy názorově zcela notujeme a naše diskuse se vždy pohybují jen po růžových cestičkách To ale konec konců mohu říct vlastně o všech svých potomcích, stejně jako to, že jsem za ně šťastný a na ně pyšný. Čímž se ale rozhodně nevymykám většinové rodičovské populaci.

Zdravím! Při hledání smyslu života jsem úplnou náhodou narazila na váš web a musím říct — wow! Některé z vašich textů mě opravdu hluboce zasáhly. Dovolím si poznamenat, že vaše texty mají vzácnou schopnost zaujmout i intelektuálně náročnějšího čtenáře. Při čtení jsem si však nemohla nevšimnout zmínky o vaší dceři Barboře, která působí jako mimořádně inspirativní člověk. Takového člověka by si přál poznat každý – a vy ho máte doma. Lze jen tiše závidět.

Jestli ti před pár dny zvonilo intenzivně v uších, tak to nebyl počínající tinnitus. To jsem jen na místě činu nejednou zavzpomínal na tebe a tvé vyprávění o plavbě po holandských kanálech…

Dobře Pavle, nálakal jsi mne, a při příští návštěvě Holandska naplánuji i Rotterdam... Většinu míst jsem navštívil, byť to bylo na palubě lodi (nebo cestou na ni), ale Rotterdam byl mimo můj záběr. Tak to snad příště napravím (jestli seženu posádku ).

Jééje.... jsem to ale trubka. Zřejmě projev nějaké klávesnicové dysgrafie, takže dám asi na Ernesta Hemingway, který říkal: „Pište opilí, editujte střízliví!“
Jinak vážně děkuji za upozornění - už jsem opravil.

Nejsem si jist, jestli to není nějaká past na čtenáře mdlého ducha, ale i když jsem si pečlivě pročetl celý článek, nenašel jsem souvislost s nadpisem... Teď tedy dumám, zda je zářitkový nářez odvozen od slova zářivý nebo od názvu města Řitka. Asi 3% ještě připadají na úplně obyčejný překlep, ale tomu moc nevěřím

Zdravím Oldo a přeji i v tom novém roce hodně životní radosti a hojnost obdobně krásných okamžiků.

Tak tady pratáto trochu zaostávám , ale pod tvoje slova se podepíšu. Tak gratuluji všem a přeji především to zdraví!