2020/2021

       Vítejte - 維特耶特 - Welcome - ترحيب - Willkommen - स्वागत - Bienvenido - Здравствуйте      
       na stránkách hokejového týmu mladších žáků SK Sršni Kutná Hora - sezóna 2020/2021   
Borec týdne                          Soutěž herní všestrannosti                          Za hranicemi limitů          
 
HODNOCENÍ SEZÓNY – ZÁVĚREČNÉ SLOVO
 
   Ani letos si neodpustím tradiční posezónní bilanční článek shrnujících v notné zkratce a bez pevnější struktury nebo významové hierarchie, co se v naší kategorii (mimo mnohé jiné) odehrálo za posledních dvanáct měsíců. Jak už je z minulých let zvykem, vrátíme se o rok zpět a ve svém bilancování si někde vypomůžu vzpomínkou a jinde zase statistikou, aby to nebyl jen fádní textový výčet. Připraveni? Tak vás tedy vítám na krátké exkurzi sezónou 2020/21 mladších žáků SK Sršni Kutná Hora a startujeme!
   Každá sezóna má svůj začátek, průběh a konec, ale protože ta předcházející skončila dřív, než jsme čekali, ulili jsme trochu start a vyrazili z bloků netradičně dřív. A tak přesně před rokem 10.4.2020 jsem zde na webu zveřejnil první tréninkové video s výkonnostními testy a dovednostními úkoly do soutěže „Herních dovedností“. Pro účel naší komunikace a možnosti posílat si tréninková videa a výzvy jsem ještě zřídil na Messengeru skupinu „Sršni 08/09“. Hlavním cílem tohoto přípravného období bylo samozřejmě zlepšovat fyzickou kondici a pohybové dovednosti hráčů, ale i v mimořádných podmínkách udržet děti u sportu. Přestože těmto nouzovým formám tréninků scházelo to nejdůležitější a nejzábavnější – hra, neměl jsem pro většinu svých svěřenců za jejich přístup než slova chvály a uznání. A pokud bych měl jmenovat hráče, který se mi svým mimořádně aktivním přístupem zapsal nejvíc do paměti, tak to byl Jirka. Jinak strohou, ale vše vypovídající, řečí čísel mi virtuální poštou přišlo 738 videí, na kterých kluci plnili 8 výkonnostních testů, 30 trenérských výzev a neuvěřitelných 128 vlastních výzev mezi sebou! V závěrečné anketě o „Best of výzvu“ se pak o vítěznou cenu podělili Štěpán s Tomášem.
   Po měsíci jsme ale ukončili tuto domácí internetovou přípravu a od pondělí 11.5. již rozjeli normální společné tréninky. Na všech - tedy na dětech i trenérech - bylo poznat, jak moc jim společné aktivity chyběly a tréninky tak měly od začátku výborné tempo a nasazení. Scházeli jsme se třikrát týdně: Na Sokoláku byl především atleticky zaměřený trénink doplněný o míčové hry; v tělocvičně obratnost a gymnastika + florbal; na zimáku hokejové dovednosti - střelba, práce s hokejkou a na závěr vždy hokejbal; no a na plavečáku v písku jsme se zaměřili na agility a rozvoj síly dolních končetin formou úpolových her. Všechny tréninky bez rozdílu pak byly pojaty jako dvě průběžné soutěže, a to ve výkonnostních testech a herních dovednostech. Z pohledu konečných výsledků patřili mezi nejprogresivnější hráče tohoto období Pepa, Honza, Štěpán a Maty, ovšem stále se lepšící sportovní a hokejové dovednosti jsme pozorovali, a výkonnostní testy to i potvrzovali, u většiny hráčů. Nicméně u několika absentérů internetové přípravy vzniklo manko, které se bohužel nepodařilo tak úplně dorovnat a především ve srovnání s vlastními předešlými výkony došlo ke stagnaci či i zhoršení výkonnostních výsledků.
   Co se týká našich společných sportovních aktivit i s rodiči, tak tentokrát jsme udělali změnu a místo na kola jsme vyrazili na vodu splavit Sázavu z Kácova do Šternberka. Když jsme v neděli 14. 6. 2020 vyplouvali, obloha byla rozjasněná jako naše obličeje, ovšem v polovině cesty se nebesa zatáhla a poslala nám k osvěžení, či spíš postrašení, pěkný lijavec. Vše jsme nakonec zdárně a snad i s mokrým úsměvem zvládli, nicméně při vzpomínce na rekordní počet 78 sršních vodáků mi dnes - v době „rozestupové“, běhá mráz po zádech. Tedy aspoň doufám, že je to jen mráz... 
   Mezi rozhodně pozitivní počiny tohoto období je potřeba ještě zařadit i to, že se nám podařilo rozšířit realizační tým o dva mladé perspektivní trenéry z řad mých bývalých svěřenců, a to Dominika Jiráně a Romana Pálka - hokejisty, kteří mají klukům co ukázat a předat a zároveň s nimi i navázat, díky věkové spřízněnosti, snadnější formu komunikace.
   V měsíci červenci pak mělo mužstvo prázdninové volno a každý hráč si volil aktivní odpočinek dle svého osobního programu. Jednou z možností byly i dobrovolné tréninky (3x týdně) s Dominikem na zimáku. Zpětně tento počin hodnotím velmi kladně a těší mě, že tuto možnost využilo dostatečné množství kluků. Nejvíc ze všech pak Tomáš a Kuba K., který byl ochotný na tréninky i dojížděl.
   Všichni společně jsme se pak sešli 16. srpna v Sporthotelu Kácov, kde proběhlo tradiční týdenní soustředění. Zde jsme v téměř ideálním prostředí pro sportovní aktivity pracovali v rekordním dvacetičtyřčlenném týmovém soukolí. Tréninkové dávky byly opět zaměřené na pohybové a herní dovednosti, ale zvýšeně i na kondiční přípravu před vstupem na led. Nicméně i to jsme zakomponovali do nejrůznějších her, závodů a soutěží, abychom udrželi pozornost a maximální nasazení našich svěřenců. Nejvíc se to dle výkonů ve sportovním víceboji podařilo u Pepy, Honzy a Kuby K.
   Mám-li pak celé období suché přípravy zhodnotit jednou větou, tak za nejméně populární období hokejového roku si naši hráči zaslouží poměrně tučnou porci pochvalných slov.
   Pojďme ale dál, protože po návratu ze soustředění již na nás čekal led a kromě početných tréninků a přátelských zápasů i tři přípravné turnaje, které naznačovaly, že jsme na prahu hodně dobré sezóny. Patřím k lidem, co jsou málokdy s něčím absolutně spokojeni, ale musím uznat, že na klucích byla vidět ohromná chuť, síla a sebevědomí. Což se projevilo nejen ve výsledcích (dvě turnajová zlata, jeden bronz a úspěch s týmy jako je Kladno či Jihlava), ale hlavně v herním pojetí, které bylo hodně aktivní, dynamické a kombinační. Nedostatkem, či spíš úkolem na zlepšení se tak jevilo především výraznější prosazení i druhé lajny.
  27.září jsme pak rozehráli základní skupiny „Ligy mladších žáků“. Od prvního utkání jsme si vedli obdivuhodně a sbírali výhry jako pohlednice. Pohlednice opředené mnoha dojmy – vždyť naše vítězství byla zasloužená a většinou i poctivě vybojovaná. Jako jeden ze zlomových zápasů zpětně vnímám utkání v Benešově, kde se podařilo Matějovi a s ním i celé druhé lajně podat jeden z nejlepších výkonů, získat sebevědomí a nastartovat svůj herní progres. I teď, s časovým odstupem si myslím, dokonce jsem přesvědčený, že jsme měli na to základní skupinu vyhrát a usilovat o postup do nadstavbové skupiny „A“. Jenže ejhle, začaly komplikace. Nejdřív - zákaz vstupu rodičů a fanoušků na zimáky, takže jsme museli odehrát výborný zápas v Praze na Hvězdě bez diváků. A pak... prostě osud tomu asi nechtěl a nakonec se zrušily veškeré sportovní akce. Očekávaný krok vzhledem k šířící se nákaze přerušil i naší soutěž, a to v momentě, kdy jsme jako jediný tým bez ztráty bodu a se skalpem svých nejtěžších soupeřů byly na vrcholu a hmatali po klenbě mlžácké hokejové katedrály. Na což se sice příjemně vzpomíná, ale v tuto chvíli to znamená asi tolik, co daňové přiznání poslané z La Habana v lahvi Bacardi.
   Nicméně přesto si neodpustím minimální statistické shrnutí mých předešlých slov: Za ten měsíc a půl jsme odehráli 22 zápasů (řekl bych, že jen málokomu se podařilo v tak krátkém období tolik odehrát) s celkovým skóre 161:70, z nichž jsme na soupeře dvakrát nestačili, jeden zápas skončil patem a 19x jsme odcházeli z ledu jako vítězové.
   A ještě pár individuálních statistik: Do zápasů stihli zasáhnout úplně všichni hráči – nejméně Láďa 2x (jedním z důvodů byla i absolutně nejhorší tréninková docházka s 12 absencemi), naproti tomu nejvíc zápasů odehrál Adam H. (21). Co se týká tréninků na ledě, tak pouze Matouš B. a Matěj se mohou pyšnit 100% tréninkovou docházkou. Nejlepším snajprem se stal jednoznačně Pepa s 52 brankami a ø 2,7 na zápas. Ještě další dva hráči – Tomáš a Matěj překročili hranici víc jak jedné branky na zápas. Nejvíc asistenci opět nasbíral Pepa (40), a tak zřejmě nikoho nepřekvapí, že ovládl i kanadské bodování (92). Nicméně všechna prvenství nepatří pouze Pepovi a například nejvíc „+/- bodů“ nasbíral Štěpán (+85). No, a oba společně se pak mohou pochlubit i vítězstvím ve statistice zlého muže týmu s 10 trestnými minutami. Nejproduktivnějším obráncem byl Matouš K. s 21 body (9+12) a nejlepší brankařské statistiky měl Honza s ø 2,1 branky na zápas. Pro nemilovníky čísel jen podotýkám, že statistika je odvětví aplikované matematiky, no a matematika (z řeckého mathematikós = milující poznání) byla v antickém Řecku považována za obor filosofie a dokonce i jednou z olympijských disciplín. Takže má se sportem mnohé společné.
   Bohužel Covid se stal "Kazisvětem" naší jinak výborné sezóny a po posledním zápase na Hvězdě a uzavření zimáků začalo období neustálých změn, zákazů, rozvolnění a následných uzavírek. Takže jsme chvíli trénovali na Sokoláku, po zakázání i šestičlenných skupin jsme se přesunuli zpět na internet, poté jsme se přes Sokolák zase vrátili na 14 dní na led, abychom naše sportovní aktivity opět přestěhovali opačným směrem na internet. Tentokrát již ale definitivně. V tomto období jsme ovšem malinko pozměnili formát výzev, kdy jsme od jednoho až tří cviků přešli k větším a strukturovaným blokům - takovým malým tréninkovým jednotkám střídavě zaměřeným na výkonnost či dovednosti a zvlášť pro hráče a gólmany. Celkově jsme zvládli 25 výzev, ve kterých jsme v nesčetných opakováních protrénovali 77 kondičních cviků a 116 dovednostních cvičení. Většina hráčů během těchto tréninků hýřila aktivitou, poctivě makala, udělala velké pokroky a naučila se nové sportovní a hokejové dovednosti. Nebudu zastírat, že postupem času pár kluků krapet polevilo a jejich cvičení před kamerou bylo méně časté než na začátku. O to víc je ale potřeba si vážit těch, kteří nepolevili a vydrželi žhaví až do konce v pátek 2.4.2021. Mám opravdu velkou radost z toho, že můžu bez uzardění napsat, že většina našich hráčů se CHCE zlepšovat a je ochotna proto trénovat i v nekomfortních podmínkách - a za to ode mě dostávají všichni jedničku jako bič! A těch pár absentérů (Míra, David, Láďa, Šimon, Sam a Agáta), jak to říct a nedemotivovat? Každý ať si sáhne sám do svědomí a zamyslí se nad svým přístupem a jak moc fér by bylo jejich naprosto srovnatelné čerpání bonusových výhod (starty na turnajích atd.) s těmi co trénovali poctivě.
   Abych to ale celé uzavřel pozitivně, tak se v posledním statistickém okénku podíváme ještě na výsledky našich soutěží doprovázejících distanční tréninky: Zlatého „Borec týdne“ – cenu udělovanou za mimořádný výkon, počin či přístup - získává Matouš B. (10x), stříbrného Tomáš a Kuba K. (9x) a bronzového Adam N. s Honzou (8x). Zlatého „Limiťáká“ – cenu za největší zlepšení a výkonnostní posun za hranici svých současných limitů – získává Kuba Pumba (6x) stříbrného Vojta (5x) a bronzového Adam H. (4x). V soutěži družstev ve výzvách vystoupalo na nejvyšší stupínek družstvo modrých složené z hráčů druhé lajny – Matěj, Matouš B., Adam H., Jirka a Martin. Soutěž jednotlivců „Herní všestrannosti“ byla poměrně vyrovnaná, stabilní a jakákoliv změna v tabulce nebyla otázkou jednoho tréninku či jedné výzvy, nýbrž během na dlouhou trať, čímž byla z mého pohledu u této formy tréninků tím nejspravedlivějším srovnáním. A v této náročné zkoušce, nejen na fyzické a hokejové dovednosti, ale i na vůli, chuť a odhodlání, nakonec získali vavřínové věnce – Matouš B. (310), Petr (305), Adam N. (253). Nicméně přes magickou hranici 200 bodů se dostalo ještě dalších sedm hráčů – Matěj (249), Jirka (248), Pepa (228), Štěpán (227), Kuba K. (218), Adam H., (213) a Tomáš (202). Pánové, kdybych měl po ruce vhodný klobouk, tak smeknu.
   No, a tím se už konečně dostávám k závěrečné děkovačce. Jako první bych rád poděkoval našim rodičům za přátelskou atmosféru, kterou dokázali vytvořit svým vystupováním; za podmínky, jež vytvářeli svým dětem, aby se mohli tréninků účastnit a trpělivě se přizpůsobovali změnám a v neposlední řadě i příklad, který jim dávali svým aktivním zapojením do výzev.
   Dále bych rád poděkoval všem členům realizačního týmů: konkrétně trenérům - Petrovi, Dominikovi a Romanovi, vedoucímu mužstva - Víťovi, asistentům – Tomášovi, Milanovi a Filipovi za svůj přínos, kterým se podíleli na výkonnostním růstu našich hráčů; za ochotu flexibilně reagovat a přizpůsobit se neustále se měnícím omezením a požadavkům protiepidemiologických opatření a v daných podmínkách i za maximum možného v podobě kvalitních a zábavných tréninků.
   No a úplně naposledy a nejvíc chci poděkovat a předat ocenění (počítám, že tradiční rozlučka bude tou ideální příležitostí) za celou sezónu úplně všem hráčům. Za jejich výkony, kterými nám dělali radost a zvedali hladinu endorfinu (hormon štěstí); způsob jakým reprezentovali svůj oddíl a naše město; chuť být každým dnem lepším a tenhle příběh, který napsali právě oni svými hokejkami. DĚKUJI!!!
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 51
(poslední vydání)
 
Borec týdne
 
 
Každý konec je nový začátek
 
   Kandidátka na berlínskou starostku Bettina Jaraschová, se musela minulý týden omlouvat za neopatrné vyjádření v jednom z rozhovorů, že jako dítě chtěla být „indiánskou náčelnicí, protože termín „Indián“ je považován současnou hyperkorektní vlnou v západním světě za kolonizační, a tudíž diskriminační. Zdá se, že i v tomto případě se ale naplňuje známé Vergniaudovo prohlášení z dob Velké francouzské revoluce, že „revoluce požírá své děti“, neb tato politička ještě vloni na podzim sama požadovala, aby termín „černý pasažér“ byl zakázán a oficiálně nahrazen „pasažér bez platného cestovního dokladu“. A protože se dá očekávat, že tato progresivní vlna s tradičním skluzem dopluje i k nám (v této souvislosti si ovšem připouštím kacířskou myšlenku: že výstražné máchání ve Vltavě, dnes samozřejmě bez diváků a jen v podobě on-line přenosu, nebyl tak špatný nápad), těším se, až epidemie oslabí a budeme si moct konečně zajít do cukrárny na "jeden ze svébytných kmenů původních obyvatel Severní Ameriky", nejlépe máčený v tmavé čokoládě… No nic, je milé, že jsou stále ještě věci, které se nedají zakázat - například jaro, nebo naše „Novinky“ u jejichž 51. vydání vás co nejsrdečněji vítám.
   Člověk by si myslel, že noční zákaz vycházení omezí noční reje zlodějů, ale kdepak: Před týdnem nám někdo ukradl hodinu našeho času a ani nejcitlivější bezpečnostní kamery prý nezachytily pachatele. Naštěstí se mu ale nepodařilo vzít spolu s ní i chuť mladým Sršňům trénovat, a tak se i tentokrát můžete podívat na tradiční video-sumář poslední výzvy sezóny 2020/21.
   Jak je věřím z videa patrné, tak tentokrát jsme si naservírovali hojnou a překypující rozlučkovou hostinu zaměřenou na střed těla a jeho posílení nikoliv vykrmení. První úderníci nabrali do svých tréninkových plachet ten správný vítr již v neděli večer a krátce po zveřejnění výzvy začaly přicházet první videa. Provedení byla víceméně dobrá, a tak stačilo jen opravit pár cviků, doladit některé detaily a vše ostatní nechat již na hráčích samotných. Někdo to tradičně valil na maximum, jiný si systematicky a pravidelně odcvičil svou stanovenou denní porci, další trénoval spíš nepravidelně a nárazově, pár kluků si odcvičilo jednu dvě série, aby se neřeklo a bylo i pár tradičních absentérů. Tyhle tréninky mají totiž vedle nezpochybnitelných nedostatků, nevýhod a neskutečných časových nároků na trenéra – jednu velkou výhodu: Volba je na hráči! Ano, volba zda se zapojí, jakým způsobem, či vůbec, si každý určí sám, čímž si vystavuje vlastní vysvědčení o svém vztahu k pohybovým aktivitám, sportu, ochotě překonávat překážky, pracovitosti, cílevědomosti a touze se zlepšovat. No a mě naplňuje opravdu velkou spokojeností, že v této těžké zkoušce uspěla převážná většina hráčů nejen se ctí – ale i výsledkově!
VÝZVA - 25 - DYNAMICKÝ CORE TRÉNINK
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 1.465 (Bajer - 1.064, Hykš - 136, Závůrka - 97, Koubský - 93, Mimra - 75)
2. černí - 663 (Malina - 663, Rejnek - 0, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
3. zelení – 256 (Sadílek - 114, Němec - 113, Zvěřina - 29, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
4. žlutí – 223  (Komárek J. - 82, Klouček - 50, Jelínek Š. - 40, Dvořák - 39, Břinčil - 12)
5. červení – 179 (Jelínek J. - 100, Krištof - 43, Filingerová - 27, Hladík - 9, Komárek V. - 0, Sovová - 0)
6. sourozenci – 77 (Krištof Š. - 45, Krištofová J. - 25, Filingerová L. - 7)
7. trenéři - 45 (Pavel - 45)
8. rodiče – 5 (Krištofová – 5)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Bajer - 1.064
2. Malina - 663
3. Hykš - 136
4. Sadílek - 114
5. Němec - 113
   Tím je za námi poslední výzva a nezbývá mi nic jiného, než ocenit vaše výkony jedním velkým společným palcem nahoru a předat alespoň distančně tradiční ocenění jednotlivcům. Borcem týdne se stává opět Maty, který to tentokrát valil stylem start-cíl. S masivní chutí se od začátku vrhnul do cvičení a tento přístup mu vydržel prakticky až do posledních minut. Prahnul po tom být nejlepší a celé to vyhrát, ale byl i ochotný pro to něco udělat. A budiž mu navíc ke cti, že z nastoleného trendu neubral ani v době, kdy již bylo zřejmé, že vítězné mety dobil. Posledního „Limiťáka“ letošní sezóny získává Adam H., který srovnám-li první a poslední provedení výzvy dosáhl největšího zlepšení. Což není nic až tak překvapivého, protože povahová skromnost a medvědí vůle s pracovitostí jsou základní rysy tohohle klučiny. Ale protože známé úsloví praví: „Konec dobrý, (skoro) všechno dobré“, rád bych závěrem svou pochvalu, poděkovaní a radost z toho, že právě takoví hráči jako jste VY!!! nosí dres týmu, který trénuji, předal úplně všem a zaručil se slovem relativně čestného muže, že to myslím opravdu upřímně.
   Jak upozorňují slova z nadpisu dnešního článku, toto číslo „Novinek“ je poslední a sezóna 2020/21 tím dostává definitivně kulaté razítko "vyřízeno"! Vám nyní začínají krátké hokejové prázdniny, během nichž zde na webu zveřejním hodnocení sezóny a především úvodní informace k té nové. Každopádně věřím, že se v co nejkratší době vrátíme opět ke společným tréninkům, které jsou pro váš sportovní i osobnostní rozvoj velmi důležité. Hráčům, kteří přecházejí do starších žáků, začíná jarní příprava předběžně v pondělí 3.5.2021. Ovšem v případě uvolnění vládních opatření omezujících sportování ve skupinách jsem rozhodnutý začít i dřív. Každopádně o tom jak, kde a kdy budete všichni včas informováni. S hráči zůstávajícími v mladších žácích by se měl podle dohody v nejbližších dnech spojit s informacemi jejich staronový trenér Roman. Nicméně pokud byste cokoli potřebovali, můžete se samozřejmě obrátit i na mě. Dále jsem s ním i domluvený, že až se rozběhnou opět hokejové turnaje a podaří-li se mi Sršně na nějaký vhodný přihlásit, tak hráči, kteří poctivě trénovali ve výzvách, budou smět být nominovaní s námi.
   A tím definitivně končí poslední „Novinky z mlžácké kabinky“. Za každý z těch padesáti jedna dílů jsem jako píšící trenér odpovědný, ať už z jste z nich byli potěšeni nebo rozčileni. Jako optimista věřím, že těch prvních bylo víc, a neurazím se, když mi to nebudete vyvracet. Nicméně jak už nám mnohokrát život ukázal, některé poslední věci jako poslední jen vypadají, ale poslední být zdaleka nemusí, a možná to platí o více věcech, než si myslíme, a možná dokonce o většině z nich. Snad jedinou výjimkou jsou ty úplně poslední věci člověka, které jsou asi opravdu poslední, ale mezi námi, stejně víme - přes veškeré lidské znalosti a rozvíjející se techniku - houbeles, jak to s nimi ve skutečnosti je. A tak tedy brzy na shledanou v jiné kategorii a s jiným modelem zpravodajského týdeníku z jejího života a zároveň i doufejme, že v lepších zítřcích.
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 50
 
Borec týdne
 
 
Vítězové dělají to, co poražení dělat nechtějí (Gary Busey)
 
   Jako rozený Sparťan bych nikdy nevěřil, že něco podobného kdy řeknu, ale „fandím Slávii“. Ano, fandím Slávii v souboji s velkou částí západoevropských médií a fotbalového establishmentu, který se rozhořel po zápase s Glasgow Rangers a údajné „rasistické“ urážce obránce Kúdely. Nejprve chci říct, že jsem rasismus vždy odsuzoval a budu odsuzovat a že věřím v nenápadnou sílu slova – které dokáže burcovat davy, povzbudit, pohladit, ale i zranit. Zároveň chci ale dodat, a klidně i dvakrát podtrhnout, že zlo vždy plodí jen další zlo, a brutální pojetí hry, kterou předvedli v zápase hráči ostrovního celku, považuji za pošlapání všech základních principů sportu jako takového – mezi něž počítám i úctu ke zdraví soupeře. Celé mi to totiž připomínalo svědectví jedné čarodějky z Harryho Pottera: „Byli to mozkomorové. Ochladilo se a jako by se ze světa vytratila radost...“ Mimořádná brutalita soupeře tak vyvolala na trávníku mimořádnou atmosféru a pošeptání několika slovíček, o jejichž obsahu si upřímně nedělám žádné iluze. Je samozřejmě neoddiskutovatelné, že emoce nás nezbavují odpovědnosti za naše skutky, ale vadí mi to jednostranné vnímání a posuzování celé situace na hřišti i v útrobách stadionu a snaha upozadit příčinu (úmyslný útok na zdraví hráčů) a strhnout pozornost pouze na vyprovokovaný následek. Ano, dnešní svět se snaží napravovat křivdy minulosti a nikdo se nechce ukázat jako „oldschool“. Svět ale v minulosti bohužel byl velmi nespravedlivé místo a v principu stále v mnoha ohledech zůstává, ovšem tímto jednostranným přístupem vychýlené váhy spravedlnosti nejspíš nesrovnáme. Naštěstí tu ale máme ještě i „Novinky“ u jejichž jubilejního 50. vydání vás vítám.
   I v minulém týdnu jsem se snažil, v této mládežnickému sportu nepřející době, nabídnout mladým Sršňům možnost zlepšení svých dovedností formou trenérské výzvy. Kluci tentokrát vodili míček forhendem i bekhendem, mezi puky ale i pod hokejkou, ve statické poloze i s odlišným pohybem nohou. Nesmím ani zapomenout na gólmanskou výzvu, kde jsme jako novinku zapojili k již známým cvičením s tenisáky ještě práci s velkým míčem. Že jsme postoupili zase o level výš, potvrzoval u prvních provedení mnohem větší počet oprav, než bývá obvyklé. Ovšem ve středu už byla téměř všechna provedení v pořádku a připomínek bylo jen minimum. K tomu mnozí nabrali na čepel společně s míčkem i slušnou porci iniciativy, čímž bylo našlápnuto opět k parádnímu týdnu a výzvě. Z mnoha hodin vašeho poctivého tréninku jsem proto opět sestřihal krátkou retrospektivu, takže než doputuje do virtuální stoupy, kde jí Hanťové digitálního věku opět rozeberou na prosté jedničky a nuly, můžete se kouknout.
   Jak je patrné, tak většina z vás se opět představila ve velice dobrém světle nejen kvalitou, nýbrž i svým přístupem a tomu odpovídajícím bodovým ziskem. Je ale potřeba vážit si všech, kteří to neměli úplně na háku a zapojili se, přestože míň než ostatní. Chápu totiž, jak je čím dál tím těžší trénovat takhle na sucho a sám před mobilem, bez kamarádů, legrácek, okamžité odezvy, sdílených emocí, hry - prostě společného tréninku.
VÝZVA - 24 - TU DEXTER VIA (NA SPRÁVNÉ CESTĚ)
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 1.132 (Bajer - 899,  Koubský - 103, Závůrka - 59, Mimra - 36, Hykš - 35)
2. černí - 514 (Malina - 492, Rejnek - 22, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
3. červení – 148 (Jelínek J. - 108, Krištof - 25, Hladík - 10, Filingerová - 5, Komárek V. - 0, Sovová - 0)
4. zelení – 128 (Sadílek - 117, Němec - 11, Tvrdík - 0, Zvěřina - 0, Nevole - 0)
5. žlutí – 107  (Jelínek Š. - 54, Dvořák - 34, Komárek J. - 10, Břinčil - 9, Klouček - 0)
6. trenéři - 63 (Pavel - 63)
7. sourozenci – 15 (Krištof Š. - 15)
rodiče – 0 (??? – 0)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Bajer - 899
2. Malina - 492
3. Sadílek - 117
4. Jelínek J. - 108
5. Koubský - 103
   Rád bych ještě dodal, že vždy bylo a bude mou prioritou, aby v naší kabině vládla přátelská a veselá atmosféra, stejně jako zdravé konkurenční prostředí, které zvyšuje kvalitu. Nechci proto nijak glorifikovat vítěze a kluky s vyšším počtem bodů, ale na druhou stranu prostě trénovali a udělali pro své zlepšení mnohem víc než ostatní, což si prostě ocenění zaslouží.
   No, a je zřejmé, že premiantem téhle početné skupiny a „Borcem týdne“ se stal Maty, který v pátek doslova rozpáral bodový pytel a roztočil tak výzvovou ruletu jak Jarda Jágr kasino ve Vegas. Odkryl všechny své karty a s veškerým drajvem investoval čas, píli a vůli, aby to vyhrál a přiblížil si na dosah korunu pro vítěze soutěže „Herních dovedností“. 
   Co se týče zlepšení hokejových dovedností a tedy titul „Limiťáka“, tak tam jsem tentokrát zaznamenal výrazný posun hned u několika hráčů. Bylo mi například potěšením sledovat zrychlení práce nohou u Kuby Pumba, které mi svým tempem často připomínaly Šavlový tanec A. Chačaturjana. Jsem rád, že Martin ke svému preciznímu pohybu s míčkem na hokejce přidal i na rychlosti a ruce mu chvílemi kmitaly jako šraňky na přejezdu. Měl jsem radost, když jsem viděl, jak se pozvolna zvyšovala úspěšnost provedení nových a těžších cviků s míčky a míčem u Honzy, až se dopracoval dokonalosti cirkusového žongléra. No a nesmím ani zapomenout na Vojtu, jehož první pokusy o bonusový úkol nenaznačovaly, že by to tentokrát dal, ale jeho usilovná snaha ho nakonec v pátek zařadila do skupinky bonusových machrů. Co k tomu dodat? Snad jen, že ve sportu stejně jako v životě se dá uspět, jen když něco obětuješ a vydáš to nejlepší ze sebe!!! A takových výkonů jsem minulý týden viděl opravdu hodně. …
   Přeji krásné probouzející se jaro a držím palce, ať jarní sluníčko na obloze není na svou práci nikdy samo a my se co nejdřív sejdeme nejenom na těchto stránkách a ve skupině, ale především na společném tréninku.
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 25 – DYNAMICKÝ CORE TRÉNINK
 
   Letošní sezóna odpočítává své poslední dny a nám právě začíná poslední trenérská výzva. Výzva, která někomu přidělí vznešený titul šampióna soutěže „Herních dovedností“, ale zároveň i ukáže, jak a kdo vydržel a neotupěl ve svém tréninkovém úsilí a snaze i v nelehkých podmínkách se stále zlepšovat a připravovat na dny návratu ke skutečnému hokeji.
   Na závěr si dáme „dynamický core trénink“, který se stal v poslední době, jedním z nejužívanějších tréninků v kondiční přípravě sportovců rozličného zaměření. Jeho primárním cílem je totiž zpevnění a posílení středu (jádra - core) těla, jehož svaly se zapojují téměř do každého pohybu a zodpovídají za stabilizaci trupu a rovnováhu – tudíž pro hokejisty obzvláště přínosné. Nicméně pro vás by se nemělo jednat o nic nového, protože tyto cviky byly vždy součástí našich tréninků a v trenérské výzvě „Izometrické kolečko“ jsme jich i hodně využili v jejich základní statické podobě. Tentokrát ovšem dáme prostor dynamickým verzím těchto cviků, abychom zaměstnali svaly trochu jiným způsobem.
   Video s komplet ukázkovým tréninkem máte jako vždy ve skupině a ani jiné standardy se nemění – osm cvičení po 30 sekundách s 15 sekundovými pauzami a bonusovým bonbónkem na závěr.
   Tak jo, dost úvodních řádků o tom, co, proč a jak budeme trénovat a pojďme raději na věc…
 
Trénink
  1. plank nahoru dolu (vzpor/podpor)                                                              
  2. dotek paty                 
  3. klek na čtyřech s rotací                    
  4. přítahy na kole                                                         
  5. plank s úkroky stranou                                            
  6. ptačí pes                                           
  7. spodní plank s hmitáním nohy                                 
  8. přítahy ke kolenům křížem                                                             
bonus – klik na jedné noze (za každých pět správně provedených v limitu 30 sekund - 1 bod)
 
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 1.465 (Bajer - 1.064, Hykš - 136, Závůrka - 97, Koubský - 93, Mimra - 75)
2. černí - 663 (Malina - 663, Rejnek - 0, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
3. zelení – 256 (Sadílek - 114, Němec - 113, Zvěřina - 29, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
4. žlutí – 223  (Komárek J. - 82, Klouček - 50, Jelínek Š. - 40, Dvořák - 39, Břinčil - 12)
5. červení – 179 (Jelínek J. - 100, Krištof - 43, Filingerová - 27, Hladík - 9, Komárek V. - 0, Sovová - 0)
6. sourozenci – 77 (Krištof Š. - 45, Krištofová J. - 25, Filingerová L. - 7)
7. trenéři - 45 (Pavel - 45)
8. rodiče – 5 (Krištofová – 5)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Bajer - 1.064
2. Malina - 663
3. Hykš - 136
4. Sadílek - 114
5. Němec - 113
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 49
 
Borec týdne
 
 
Déjà vu
 
   Sobotní příchod astronomického jara zasypal sníh, porucha na serveru našeho webu nedovolila v pravidelném čase zveřejnit konečné výsledky „švihadlové“ výzvy, pandemie zdá se už podruhé za sebou prakticky zruší Velikonoce… a já jen krčím rameny a jsem rád, že na těchto věcech, stejně jako na těch, co právě mají dočasnou moc zakazovat a povolovat, a na něčem tak nestálém, jako je pozemský kalendář (papež Řehoř XIII. by mohl vyprávět) nestojí fungování naší galaxie a že máme i tak stále dost věcí, na které je spolehnutí. Jako například naše „Novinky“, jejichž 49. vydání nechá opět zdejší pravidelné, občasné i náhodné návštěvníky nahlédnout alespoň za ony virtuální dveře naší kabiny. Račte dál.
   Jako první na pořadu dnešního vydání je informace, že Výkonný výbor ČSLH minulý týden jednomyslně schválil novou strukturu žákovských soutěží platnou od sezóny 2022/23. Podle ní bude kategorie mladších žáků zahrnovat 5. a 6. třídu, kategorie starších žáků 7. a 8. třídu a samostatnou kategorii vytvoří hráči 9. tříd.
   Nebudu raději jízlivý ani sarkastický, abych snad nakonec neřekl natvrdo, co si o tomto rozhodnutí doopravdy myslím. Za dobu mé trenérské praxe se totiž jedná o již šestou zásadní změnu (z toho čtvrtou v posledních letech), kdy se různě šibovalo s ročníky a kategoriemi (vznik a zánik 9. třídy, mladšího a staršího dorostu atd.). A tak mě mrzí, že se po několika letech opět vracíme k variantě, která už tu chvíli byla, a kterou jsem si já osobně jako trenér inkriminovaných kategorií vyzkoušel. Moc dobře si pamatuji, co znamenala pro malé a střední oddíly a především hráče v přelomovém období. Hlubší rozbor by byl na samostatný článek a delší diskusi, nicméně nemám chuť na již prožité donquijotské boje, obzvláště mám-li čím dál víc naléhavější pocit, že po tomto žebříku lezu až příliš dlouho a on je přitom zdá se opřený o špatnou zeď.
   Podle mého názoru je totiž potřeba pro zaháčkování mladých hráčů a nastartování jejich výkonnostního růstu, zajistit především obrovský prostor pro hru, spousty zápasů a turnajů od útlého věku. To samozřejmě vyžaduje nadšení, čas a práci nás trenérů a funkcionářů s organizací těchto akcí. Současně ale i investice od klubů a svazu, ovšem investice nejen do svazem podporovaných akademií, což v našem nesmyslně předimenzovaném počtu sedmnáct přináší jen vysoké náklady s minimálním efektem. No a v neposlední řadě i férové a smysluplné nastavení soutěží pro všechny oddíly a všechny hráče! Místo toho ale dochází k pravému opaku. To je ale zřejmě díky nezadržitelně pokračujícímu věku jen logika stárnoucího šedivého muže (dnes též nazývaného „Boomer“), který žije ve svém naivním a možná pomýleném světě.
   Naštěstí v něm je taktéž, alespoň prozatím i skvělá parta mladých Sršňů, kteří minulý týden nedali moc odpočinout svým švihadlům. Vlétli do výzvy jako správní Sršni a popravdě nad některými výkony mi zůstával občas rozum stát. Hodně kluků totiž zvládlo trénovat se švihadlem víc jak hodinu denně a ti nejlepším dokonce i několik hodin. A tohle nasazení jim nejen vydrželo až do konce, ale naopak ještě kulminovalo. Ale dost planých slov, protože to, co tentokrát Sršni předváděli, to se musí vidět, to je svěží óda na trenérskou radost! 
VÝZVA - 23 - KDO NESKÁČE, NENÍ SRŠEŇ
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 1.455 ( Bajer - 984, Koubský - 170, Závůrka - 160, Mimra - 83, Hykš - 58)
2. černí - 1.261 (Malina - 1.223, Rejnek - 38, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
3. zelení – 350 (Němec - 206, Sadílek - 144, Tvrdík - 0, Zvěřina - 0, Nevole - 0)
4. červení – 283 (Jelínek J. - 112, Filingerová - 58, Krištof - 46, Hladík - 36, Komárek V. - 31, Sovová - 0)
5. žlutí – 262  (Břinčil - 84, Jelínek Š. - 82, Dvořák - 50, Komárek J. - 46, Klouček - 0)
6. sourozenci – 167 (Malina P. - 115, Krištof Š. - 52)
7. trenéři - 76 (Pavel - 76)
rodiče – 0 (??? – 0)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Malina - 1.223
2. Bajer - 984
3. Němec - 206
4. Koubský - 170
5. Závůrka - 160
   Body se často sypaly jako víkendový sníh, při doufejme poslední marné „ardenské“ ofenzívě letošní zimy. Ovšem jediný z těch bodů nedostal nikdo zadarmo - stejně jako nikdo nikomu neumete stezku k bráně soupeře, či do sestavy „A“ týmu, což ale není nic objevného, či nějaké úžasné know-how, které bych vám předával – to je prostě život. Kluci si tedy všechno poctivě odmakali, každý zvládl požadované varianty přeskoků a k tomu se někteří blýskli i opravdu kvalitním provedením bonusového úkolu. Takže za mě velká spokojenost, a tudíž i velká pochvala všem.
   Teď ale malinko adresně k oceněným minulého týdne. Původně nezamýšlenou, a tedy až mimořádně v průběhu týdne vyhlášenou výzvu, kdo první odskáče kompletně celou sestavu bez jediného zaškobrtnutí, vyhrál Tomáš. Samozřejmě těch, co to nakonec taky zvládli, bylo víc, nicméně Tomáš byl úplně první, a tak vavřínový věnec pro vítěze a bod navíc do soutěže „Herních dovedností“ patří právem jemu.
   Další věnec vítězů a k tomu i titul „Borec týdne“ si vyskákal Petr. Celý týden doslova dřel a prokazoval, že pokud prahne po úspěchu, tak je doslova vtělesněním buldočí vůle a snahy.
   Na poslední ocenění „Limiťáka“ mám tentokrát hned několik adeptů – Matyho, Adama H., Adama N., Šárku, Komára, Matěje, Pepu a Jirku. Ani jeden z nich na začátku nezvládal správně bonusový úkol (2x vajíčko + 2x dvojskok), ale nikdo z nich se nespokojil s tím, co umí a co mu na zvládnutí této výzvy stačí. Hleděli dál a výš a pravidelným drilem se zlepšovali, až to nakonec taky dávali.
   To „taky“ píšu úmyslně, protože si rozhodně zaslouží pochvalnou zmínku i borci, jejichž provedení i s bonusy, bylo hned od začátku precizní jak vybroušený diamant – Štěpán, Tomáš a Honza. Závěrečná pochvala ale patří naprosto všem zúčastněným Sršňům. Pánové a dámo - všechna čest - vzali jste švihadlo a tuhle výzvu za ideální konec provazu a úchopem takovým, kterého se držte! Budete-li totiž i k dalším výzvám, úkolům a překážkám přistupovat stejným způsobem, tak se budete jen zlepšovat a zlepšovat.
   Tím se s vámi loučím a přeji, ať začínající jaro kolem vás sílí ve slunci, v barvách i vůních. Budu se těšit na každé setkání s vámi ať už při povolených aktivitách v přírodě, zde na těchto stránkách, či ve skupině. Tak ať je ten týden pro vás dobrý a úspěšný.
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 24 – TU DEXTER VIA (NA SPRÁVNÉ CESTĚ)
 
   Čas odměřuje Sršňům poslední dny do definitivní tečky za mimořádnou sezónou a před námi jsou poslední dvě výzvy. Ta dnešní je opět dovednostní, takže pohoníme hokejky, míčky a tentokrát i velký míč. Máme se totiž pořád co učit, a já věřím, že i chceme! Ukázkové video je ve skupině a teď už to máte jen a jen ve svých rukách…
 
Gólmanský trénink
  1. pinkání s míčkem o zeď střídavě z ruky do ruky + balanc na jedné noze a puku – 10x levá, 10x pravá
  2. pinkání s míčkem o zeď střídavě z ruky do ruky + poklek a přesun stranou – 5x
  3. vyrážení míčku shaftem hokejky – 10x
  4. pouštění míčků k zemi a mezi odrazem a chycením tlesknout pod levou i pravou nohou ve skippingu – 20x
  5. žonglování s dvěma míčky – jedna ruka pinká o zem, druhá o zeď – 20x
  6. chytání velkého míče pod koleny obouruč – 10x před a za nohami, 10x křížem mezi nohami
  7. driblink s velkým míčem o zem z ruky do ruky + přehazování míčku z ruky do ruky – 20x
  8. driblink s velkým míčem o zem z ruky do ruky + pinkání s míčkem o zeď střídavě z ruky do ruky – 20x
  • bonus – žonglování obouruč s tenisákem a velkým míčem (počet úspěšných pokusů nad tři přehozy za 30 sekund)
Hráčský trénink
  1. krátký driblink před tělem + nohy přeskoky na velkém míči – 20x
  2. driblik do „L“ se stažením forhendovou špičkou do střeleckého postoje – 10x
  3. krátký driblink + přeskoky sounož mezi hokejkami – 20x
  4. triangl – 10x forhendem, 10x bekhendem
  5. široká osmička s kolečky – 10x
  6. široká osmička na čtyřech pucích – 10x
  7. oválky – 5x forhendem, 5x bekhendem
  8. podélný driblink se stahovačkami – 5x
  • bonus – nabrání puku čepelí hokejky ze země (počet úspěšných pokusů za 30 sekund)
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 1.132 (Bajer - 899,  Koubský - 103, Závůrka - 59, Mimra - 36, Hykš - 35)
2. černí - 514 (Malina - 492, Rejnek - 22, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
3. červení – 148 (Jelínek J. - 108, Krištof - 25, Hladík - 10, Filingerová - 5, Komárek V. - 0, Sovová - 0)
4. zelení – 128 (Sadílek - 117, Němec - 11, Tvrdík - 0, Zvěřina - 0, Nevole - 0)
5. žlutí – 107  (Jelínek Š. - 54, Dvořák - 34, Komárek J. - 10, Břinčil - 9, Klouček - 0)
6. trenéři - 63 (Pavel - 63)
7. sourozenci – 15 (Krištof Š. - 15)
rodiče – 0 (??? – 0)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Bajer - 899
2. Malina - 492
3. Sadílek - 117
4. Jelínek J. - 108
5. Koubský - 103
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 48
 
Borec týdne
 
 
Acta non verba! Činy, ne slova!
 
   Několik let jsem byl týden co týden zvyklý psát své hokejové reporty o mládežnických zápasech, bez kterých jsem si ještě nedávno svůj víkend neuměl ani představit. Od vzniku závislosti mě uchránila až koronavirová epidemie, která vůbec zatočila s řadou podobných závislostí, aby je nahradila novou generací závislostí vlastních. Že je to vyhánění čerta ďáblem? Bezesporu. Každopádně i dnes píšu – jako obyčejně - článek o dění v minulém týdnu, popíjím k tomu Rulandské modré a jsem opravdu zvědav, kdy se mi zase podaří napsat nové číslo „Novinek“ a rozebírat v něm hokejový zápas. Ale za těch dlouhých 22 let mého trénování už jsem přežil leccos a nepochybuji, že spolu přežijeme i uzávěry všeho druhu, ať už jsou právě nezbytné či nesmyslné. Já vás každopádně od svého červeného vína tentokrát vítám už u 48. vydání.
   Druhý lockdownový týden nabídl dalších pět dní dovednostního drilu. Hráči na minimalizovaném prostoru v první části driblovali v náročnějších verzích cvičení na stabilitu, poté honili míček okolo puků se zaměřením na práci zápěstí horní i dolní ruky a na závěr zapojili i nohy, ovšem pohybem úmyslně nezávislým na činnosti rukou. Gólmani tradičně zlepšovali svou pohotovost, pohyblivost, rychlost reakce a periferní vidění novými a stále těžšími cviky s míčky. Byl to tedy jistě týden náročný, ale i přínosný a ohlédnuli se zpět, vidím hodně snahy a kvalitních výkonů.
   Samozřejmě někdo byl rychlejší, jiný technicky preciznější a další víc aktívnější, ale po úvodním opravení několika nedostatků (především v nezávislém pohybu nohou na driblinku rukou) zvládli všichni vybraná cvičení, v požadovaném provedení, což je stěžejní, a tak velká pochvala všem.
VÝZVA - 22 - DOKÁŽEŠ JEN TO, CO CHCEŠ
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 681 (Bajer - 359, Koubský - 109, Závůrka - 90, Hykš - 70, Mimra - 53)
2. černí - 340 (Malina - 310, Rejnek - 30, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
3. zelení – 335 (Sadílek - 244, Němec - 91, Zvěřina - nemoc, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
4. červení – 161 (Jelínek J. - 105, Krištof - 41, Hladík - 15, Sovová - 0, Komárek V. - 0, Filingerová - 0)
5. žlutí – 110  (Dvořák - 53, Jelínek Š. - 26, Klouček - 26, Komárek J. - 5, Břinčil - nemoc)
5. trenéři - 35 (Pavel - 35)
6. sourozenci – 16 (Krištof Š. - 16)
rodiče – 0 (??? – 0)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Bajer - 359
2. Malina - 310
3. Sadílek - 244
4. Koubský - 109
5. Jelínek J. - 105
   Průběžné výsledky byly tentokrát poměrně vyrovnané, což je v konečném efektu vždy lepší jak pro hráče a trenéra, tak i soutěžní atmosféru a tréninkový stimul a jen záleželo kolik má kdo píle a chutě si drilem vylepšit kvalitu a rychlost provedení na vyšší level, případně na zájmu a odhodlání umístit se v soutěžním účtování na co nejlepších příčkách. Ať bylo motivací to či ono, tak to tentokrát nebyl žádný „dívčí románek“, ale pěkně napínavý „thriller“ s dramatickou zápletkou až do konce, ze které po páteční tréninkové smršti vyšel vítězně Maty a jeho družstvo „modrých“. Během odpoledne dohnal zvýšeným úsilím do té doby vedoucího Petra a v posledních hodinách před uzávěrkou to urval vůlí na svou stranu. Gratuluji. Ovšem ač naše dovednostní soutěž má pouze jediného vítěze, „Borcem týdne“ si dovoluji vyhlásit oba finalisty - Matyho i Petra. Jejich souboj byl totiž po celý týden vzácně vyrovnaný a vypjatý jako baskytara Rogera Glovera, protože zkrátka neznali time-out. Hrnuli se dovednostní drahou na plný plyn a plné obrátky, přesto technicky téměř dokonale a oba si po právu tento titul zaslouží.
   Za „Limiťáka týdne“ jsem pak vybral Honzu, který v gólmanské výzvě vehementně driloval s míčky všechna nová a podotýkám těžká cvičení, aby na závěr zvládnul žonglovat s dvěma míčky v jedné ruce elegantně bez přerušení. No, a když jsem se ho ptal, které z těch nových cvičení pro něj bylo nejtěžší, a co ho naopak nejvíc bavilo, odpověděl: „Každé cvičení je na začátku těžké se naučit, ale já to dělám s chuti a radosti, a proto mě všechny bavily“.
   Co k tomu dodat? Že se to každému trenérovi samozřejmě dobře poslouchá, obzvláště pokud jsou podobná slova podložena skutky. Nicméně v tuto chvíli už musíme hledět dopředu a vidět každou novou výzvu jako magnet, jako rudý fábor a možnost se zase v něčem dalším zlepšit. A to bych moc přál všem svým hráčům.
   No a všem pravidelným, občasným i náhodným návštěvníkům, ano, dokonce i těm, kteří se na našich stránkách ocitli omylem a víckrát už nepřijdou (i když - zamyslete se - nebyla by to vlastně škoda?) přeji nadále hlavně pevné zdraví i nervy, protože historie i praktické zkušenosti nás učí, že každý tunel má svůj konec, i když třeba žádné světýlko na jeho konci zatím ještě není vidět. Mějte se dobře a ať se daří! 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 23 – KDO NESKÁČE, NENÍ SRŠEŇ
 
   Nedělní večer je tradičním časem vyhlášení nové výzvy, a tou dnešní otvíráme závěrečný triptych letošní sezóny. Jak prozrazuje lehce poupravený známý slogan „Kdo neskáče, není Sršeň“, tak budeme skákat, a to přes švihadlo. To pro vás není určitě nic nového, neb je to běžnou součástí našich tréninků. Skákáním přes švihadlo si totiž nejen zvyšujeme celkovou fyzickou kondici (svalstvo dolní poloviny těla, rukou, ramen a zad), ale současně i zlepšujeme koordinaci těla a posilujeme kardiovaskulární systém. Nicméně obyčejné přeskoky můžou být, ehm, brzy trochu nuda, a tak jsem si pro vás připravil sérii osmi cviků mířících na většinu svalových skupin a bonusovou šmakulajdu na závěr. Každé cvičení provádějte co nejintenzivněji 30 sekund s 15 sekundovou pauzou. Pokud se zadrhnete - srovnejte si švihadlo a rychle pokračujte dál, pakliže některý druh skoků nezvládnete - zkoušejte to, případně to alespoň odskákejte tzv. „na sucho“ (bez švihadla), což bude samozřejmě vyjádřeno v bodovém hodnocení. To bude v rámci co největší férovosti tentokrát trochu poupraveno: za každé správně provedené cvičení získáte 1 bod a za částečně, či jen „na sucho“ půl bodu. Plný počet bodů za celý trénink bude tedy osm + můžete získat ještě ty bonusové – 2x vajíčko jeden bod a 2x dvojskok druhý bod. V případě, že zvládnete ve 30 sekundách víc těchto dvojkombinací – budou se bonusové body dál navyšovat. To je snad v tuto chvíli vše podstatné a případné doplňující dotazy jako vždy rád zodpovím. Ve skupině je opět ukázkové video s kompletním tréninkem i bonusy, a pokud si nechcete pouštět vlastní časovač, či neustále sledovat hodiny – skákejte se mnou a mým videem.
   Tak borci do toho, ať to skáče, ať to sviští! Nic neodbuďte a naopak se ukažte opět v tom nejlepším světle.
 
Trénink
  1. koníček                                                                
  2. skoky sounož s meziskokem                       
  3. skoky sounož bez meziskoku                       
  4. zakopávání                                                   
  5. vysoká kolena                                             
  6. skoky na jedné noze                                    
  7. roznožky (od sebe k sobě)                         
  8. nůžky                                                          
  • bonus – 2x vajíčko + 2x dvojskok                  
VÝZVA - 23 - KDO NESKÁČE, NENÍ SRŠEŇ
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 1.455 ( Bajer - 984, Koubský - 170, Závůrka - 160, Mimra - 83, Hykš - 58)
2. černí - 1.261 (Malina - 1.223, Rejnek - 38, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
3. zelení – 350 (Němec - 206, Sadílek - 144, Tvrdík - 0, Zvěřina - 0, Nevole - 0)
4. červení – 283 (Jelínek J. - 112, Filingerová - 58, Krištof - 46, Hladík - 36, Komárek V. - 31, Sovová - 0)
5. žlutí – 262  (Břinčil - 84, Jelínek Š. - 82, Dvořák - 50, Komárek J. - 46, Klouček - 0)
6. sourozenci – 167 (Malina P. - 115, Krištof Š. - 52)
7. trenéři - 76 (Pavel - 76)
rodiče – 0 (??? – 0)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Malina - 1.223
2. Bajer - 984
3. Němec - 206
4. Koubský - 170
5. Závůrka - 160
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 47
 
Borec týdne
 
 
Člověk má rozum, aby rozeznával, a vůli, aby volil, cokoli je kde dobrého nebo zlého. (J.A.Komenský)

   Včera to byl přesně rok, co jsme předčasně ukončili loňskou sezónu přátelským zápasem s Rytíři Kladno (parádní zápas a výhra 11:6) a já mám pocit, že jsme za ten rok své koexistence s virem urazili pořádný kus cesty, abychom se po švejkovském bloudění "z Putimi do Putimi" vrátili přibližně do stejných míst, kterými jsme procházeli loni touto předjarní dobou. Ovšem tentokrát už - podle typické engelsovské spirály nezadržitelného vývoje k vždy světlým zítřkům - s mnohem utuženějším systémem, oslabenou ekonomikou, zadluženým rozpočtem, demotivovaným obyvatelstvem a tisíci obětí navrch. Ale přece jen zůstalo něco, na co je i po roce spolehnutí: Máme pořád stejné zkušené průvodce, kteří nám říkají, jakou cestou máme jít, a protože doteď nám - nebo snad ne? - vždy radili správně, není ani teď žádný důvod, proč bychom s nimi snad měli zabloudit. Ale nechci být jízlivý a přidávat další z tisíců článků na (bohužel, už dlouho) aktuální covidové téma, ani se snažit někoho přesvědčovat o tom, že právě můj přístup je ten jediný správný a ostatní jsou hlupáci, ovce nebo snad ještě horší zvěř. Raději přivítám všechny pravověrné i sváteční sympatizanty u již 47. vydání našich „Novinek“ – další to stálice posledního roku.
   Ač se nám to může zdát, čím dal složitější, tak cestičky radosti si svou trasu vydolují i v čase svírajících omezení. Pravda, někdy se zpožděním, ale přece. A stejně jako ani nejtvrdší lockdown zatím nenarušil podobu našich on-line tréninků, tak režim omezeného pohybu neomezil ty Sršně, kteří o to měli zájem, aby si zasportovali a případně se i zlepšovali.
   Jak vidno, přestože na programu byla jedna z prozatím fyzicky nejtěžších výzev – HIIT kardio trénink, nebyl minulý týden nikterak chudobný na další a čím dál lepší, výkony mladých Sršňů. Na počátku jsme jen poopravili několik drobností v provedení (především se jednalo o správnou práci rukou u některých cviků) a pak už kluci spustili tréninkové eldorádo a obtěžkávali své statistiky poctivě vycvičenými body. Za speciální zmínku pak stojí bonusový úkol „stoj na rukách v pozici žába“. Provedení tohoto silově-koordinačního cviku vyžadující preciznost v práci s těžištěm těla, se od prvního dne neustále vylepšovalo, aby ho v pátek na spodní hranici časového limitu udržela převážná většina kluků a dva nejlepší (Matouš a Maty) dokonce přes minutu!!! I vzhledem k dalším stejně potěšujícím střípkům tréninkové mozaiky bych rád pochválil a vyzvednul všechny hráče, kteří odložili své mobily, odklonili starosti o TV ovladač a aktivně se zapojili. Byli jste fakt super, byli jste prostě Sršni!!!
VÝZVA - 21 - HIIT KARDIO
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 797 (Bajer - 438, Závůrka - 148, Koubský - 125, Hykš - 52, Mimra - 34)
2. černí - 349 (Malina - 328, Rejnek - 21, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
3. zelení – 191 (Sadílek - 144, Němec - 28, Zvěřina - 19, Tvrdík - 0, Nevole - 0
4. červení – 186 (Jelínek J. - 94, Krištof - 35, Komárek V. - 30, Filingerová - 17, Hladík - 10, Sovová - 0)
5. žlutí – 153  (Dvořák - 52, Klouček - 51, Komárek J. - 28, Jelínek Š. - 22, Břinčil - nemoc)
6. trenéři - 81 (Pavel - 81)
7. rodiče – 80 (Bajer – 60, Malinová - 15, Krištofová - 5)
8. sourozenci – 53 (Krištof Š. - 33, Krištofová J. - 20)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Bajer - 438
2. Malina - 328
3. Závůrka - 148
4. Sadílek - 144
5. Koubský - 125
   Přes všechna čísla a statistiky výzva především splnila svůj prvořadý úkol – aby si kluci zasportovali a zlepšili svou fyzičku. Na druhou stranu, možná to bylo z velké části právě díky našim doplňkovým soutěžím, soupeření a zdravé rivalitě. Nicméně z tohoto pohledu se tentokrát nejednalo o nějakou dramatickou detektivku s překvapujícím rozuzlením, ale spíš poklidný rodinný film, v němž jednu z hlavních rolí hrál Maty. Od první do poslední klapky byl on i jeho „modrý“ tým ve vedení, šlapal naplno a usiloval o prvenství, což se mu nakonec i podařilo. Maty je rozhodně výborně tělesně a fyzicky disponovaný hráč a tahle výzva byla jeho malé opus magnum. A přestože se mi u něj občas nedostává potřebná ctižádost a cílevědomost vybojovat si stabilnější místo v základní ose „A“ týmu, tentokrát tomu bylo přesně naopak a stává se tak naprosto zaslouženě „Borcem týdne“.
   No a tím, kdo nejvíc překonal hranice svých limitů a může se tak honosit titulem „Limiťáka“ je další člen „modrého“ týmu – Martin! Jak už jsem psal v pátek do skupiny, „modří“ zvítězili naprosto zaslouženě, protože naplnili hlavní předpoklad úspěšného týmu – zapojili se úplně všichni a každý se snažil přispět v rámci svých možností a nejlepších schopností. A právě na Martina padnou ta poslední slova jako oblek od Bandiho. Martin totiž není žádný trhač výkonnostních rekordů, ale mimořádně pracovitý, inteligentní a skromný kluk, který má dar nebudit negativní emoce (tedy až na ty jeho Pardubice :-) a vždy tomu dá maximum. A nejinak tomu bylo i minulý týden, ovšem tentokrát mu to vyneslo i jeho první umístění na bedně mezi jednotlivci. Gratuluji a připojuji, že není až tak podstatné jak moc jste dobří v tom, co teď děláte, ale to, že chcete být čím dál tím lepší, a to by měl být hlavní smysl těchto tréninků pro všechny!!!
   Děkuji vám všem za to, že má pořád, věřím, ještě smysl tuhle podivnou káru táhnout dál, ať už jsou právě směrovky podél cest krásně osvětleny sluncem nebo utopeny v mlze. Přeji vám tedy, ať ty vaše cesty nezkříží nepřející viry a ať se pořád kolem sebe rozhlížíte očima plnými naděje, které i v tom nejdelším tmavém tunelu vidí, tuší nebo si aspoň umějí představit nevyhnutelné světlo na jeho konci.
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 22 – DOKÁŽEŠ JEN TO, CO CHCEŠ
 
   Vítám vás u další výzvy, ve které opět hrábneme do torby svých dovedností, rozprostřeme paletu svých kvalit a rozsvítíme blyštivá světélka své píle a talentu. Tentokrát to tedy nebude rozhodně fyzicky namáhavé, přesto bude potřeba touha být lepší - šikovnější a ochota kvůli tomu překonávat i překážky. Připravil jsem pro vás opět dva tréninky - zvlášť pro hráče a gólmany, nicméně obě varianty mají společnou základní podstatu. V polovině tréninku si zopakujeme cvičení, která již znáte z předešlých výzev, akorát v těžší variantě a s dalším dovednostním prvkem. V druhé polovině pak oddělíme práci rukou a zbytku těla. Nelekejte se! Nemám na myslí nějakou další verzi „Texaského masakru motorovou pilou“, jen ruce budou dělat něco jiného než nohy a trup. Prostě zvýšíme koordinační náročnost!
   Instruktážní video s mým provedením a komentářem je tradičně ve skupině, takže vzhůru, hoši, do výzvy – zlepšete své dovednosti a dopřejte mi opět báječné dojmy z vašeho přístupu a nasazení! 
 
Gólmanský trénink
  1. pinkání s míčkem o zeď střídavě z ruky do ruky + nohy skoky sounož – 20x
  2. pinkání s míčkem o zeď střídavě z ruky do ruky v poloze „superman“ – 20x
  3. pinkání s míčkem o zeď střídavě z ruky do ruky + úkroky stranou – 20x
  4. pinkání s míčkem o zeď střídavě z ruky do ruky se střídáním poloh (stoj, leh na zádech, atletický sed, stoj)
  5. žonglování s dvěma míčky – jedna ruka vyhazuje do vzduchu, druhá pinká o zeď – 10x
  6. pinkání s míčkem o zeď střídavě z ruky do ruky + tlesknutí před tělem a za tělem – 20x
  7. pouštění míčků k zemi a mezi odrazem a chycením tlesknout mezi levou i pravou nohou – 20x
  8. driblink s jedním míčkem střídavě levá – pravá ruka + 5x pod levou nohu a 5x pod pravou nohu
  • bonus – driblink s dvěma míčky v jedné ruce (počet úspěšných pokusů nad tři přehozy za 30 sekund)
Hráčský trénink
  1. krátký driblink do půlkruhu – 5x
  2. krátký driblink do půlkruhu na nestabilní podložce (puky) – 5x
  3. krátký driblink na jedné noze – 2x levá, 2x pravá
  4. kolečko jednou rukou – horní ruka 5x forhend, 5x bekhend + dolní ruka 5x forhend, 5x bekhend
  5. široká osmička – 10x
  6. široký driblink – 20x
  7. krátký driblink + přeskoky sounož – 20x
  8. krátký driblink + přeběhy – 20x
  • bonus – zásah míčku míčkem baseballovým úderem ze vzduchu (počet úspěšných pokusů za 30 sekund)
VÝZVA - 22 - DOKÁŽEŠ JEN TO, CO CHCEŠ
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 681 (Bajer - 359, Koubský - 109, Závůrka - 90, Hykš - 70, Mimra - 53)
2. černí - 340 (Malina - 310, Rejnek - 30, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
3. zelení – 335 (Sadílek - 244, Němec - 91, Zvěřina - nemoc, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
4. červení – 161 (Jelínek J. - 105, Krištof - 41, Hladík - 15, Sovová - 0, Komárek V. - 0, Filingerová - 0)
5. žlutí – 110  (Dvořák - 53, Jelínek Š. - 26, Klouček - 26, Komárek J. - 5, Břinčil - nemoc)
5. trenéři - 35 (Pavel - 35)
6. sourozenci – 16 (Krištof Š. - 16)
rodiče – 0 (??? – 0)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Bajer - 359
2. Malina - 310
3. Sadílek - 244
4. Koubský - 109
5. Jelínek J. - 105
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 46
 
Borec týdne
 
 
Dovednosti pro budoucnost
 
   U nás na zahradě roztál už i poslední pozůstatek po sršním sněhulákovi a tam, kde ještě před pár dny panovala blyštivá námraza a zářila jednolitá sněhová pokrývka, dnes voní jaro a překřikují se ptáci. Po tuhé skandinávské zimě, která se na nás připlula podívat přesně na osm dní a nocí z dalekého severu, tu máme zase naopak předjaří, a možná kdybychom neměli v mobilech pár zimních fotek, mohli bychom si myslet, že se nám o hlubokém sněhu a teplotách klesajících k mínus dvaceti jenom zdálo ve snu, ze kterého jsme se do bdělého světa vrátili třeba i proto, abychom si přečetli nejnovější, tedy čtyřicáté šesté, vydání „Novinek“. Srdečně vás všechny vítám.  
   Když psal Josef Kainar někdy v minulém století svou báseň, která začínala „Hokejista už se chystá...“, nemohl tušit, že za nějakých šedesát let nebudou mladí hokejisté ve vrcholné části sezóny potřebovat brusle, přilby, ani jiné chrániče a natož dresy. Ano, náš život je skutečně vychýlený z rovnováhy, přesto minulý týden přinesl opět ranec parádních výkonů a vylepšení dovedností mladých Sršňů.
   Ano, takhle to vypadá jako pohodová skladbička, ale dirigovat tak početný a různorodý orchestr a v těchto podmínkách - je někdy mega úkol. První provedení měla tradičně hodně falešných tónů a muselo se připomínkovat, opravovávat a vylepšovat až se přibližně v polovině týdne podařilo u většiny kluků zvládnout všechny nástrahy a složitosti dovednostní výzvy dle mých představ. Ovšem pak Sršni rozehráli s hokejkami, míčky a tenisáky velký part až překonali mé původní představy a přání. Páteční loučení s dovednostní výzvou pak bylo více než úspěšné a já měl po jejím skončení příjemný pocit, že touhle formou a tímto přístupem většiny hráčů dáváme napohled pošetilé formě tréninků stopu smysluplnosti – a tento typ radosti a spokojenosti se mi jen tak neomrzí! Přál bych proto každému kolegovi, pracovat s takovým týmem.  
VÝZVA - 20 - NIHIL GRATIS (NIC NENÍ ZADARMO)
Konečné výsledky týmů:
1. zelení – 706 (Sadílek - 446, Němec - 252, Zvěřina - 8, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
2. modří – 650 (Bajer - 355, Koubský - 103, Závůrka - 100, Hykš - 64, Mimra - 28)
3. červení – 310 (Jelínek J. - 184, Krištof - 91, Komárek V. - 15, Filingerová - 10, Hladík - 10, Sovová - 0)
4. žlutí – 281  (Jelínek Š. - 167, Dvořák - 76, Klouček - 20, Komárek J. - 10, Břinčil - 8)
5. černí - 185 (Malina - 182, Rejnek - 3, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
6. trenéři - 58 (Pavel - 58)
rodiče – 0 (??? – 0)
sourozenci – 0 (??? - 0)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Sadílek - 446
2. Bajer - 355
3. Němec - 252
4. Jelínek J. - 184
5. Malina - 182
   Kdybych měl na základě konečných výsledků vyhodnotit „Borce týdne“ – je jím jednoznačně Honza - protože tankoval plnou a naprosto zaslouženě tak bral nejvyšší jackpot. Pokud bych se rozhodoval podle nejlepšího provedení – přibyli k němu ještě oba Adamové, Maty a Petr – kterým se povedlo vypihňat své provedení až téměř k dokonalosti. No a v případě, že by tím rozhodující kritériem bylo množství absolvovaných tréninků – rozrostla by se skupinka borců i o Jirku, Martina, Štěpána a Kubu Pumbu – kteří honili ty svoje hokejky jako žízniví chrti. Nakonec jsem se ale rozhodl odměnit vítězným grálem tentokrát pouze Honzu, protože jako jediný měrou vrchovatou splňoval všechna zmiňovaná kritéria. Navíc stále prokazuje s každým tréninkem svou vysokou a stabilní výkonost, ale i přetrvávající kvalitní tréninkový přístup a ochotu učit se nové věci a drilovat ty staré. 
   Tahle nutná vlastnost vítězů se v minulosti občas nedostávala v takové míře, jak bych si přál, dnešním „Limiťákům“ – Štěpánovi a Pumbovi. Tentokrát mě ovšem kvalitou a počtem absolvovaných tréninkových jednotek doslova vyrazili dech a udělali velkou radost. Pánové v téhle výzvě jste spojili svoje jména nejen s talentem, ale i pílí a pracovitostí a prokázali, že jste fakt dobří, ovšem ještě strašně dlouho se s tím nesmíte spokojit!!! To je ale vzkaz platný pro všechny mé hráče!
   Všem čtenářům pak naopak závěrem popřeji pevné zdraví, ještě pevnější nervy a především dobrou mysl. A vězte, že teď není zrovna dobrá doba na srdeční slabosti a prasklé žilky; sám si tohle pomyšlení ordinuji každý den a snažím se brát - aspoň naoko, když už ne ve skutečnosti - věci s nadhledem a zbytky smyslu pro absurdní humor. 
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 21 – HIIT KARDIO
 
   Máme za sebou krásný víkend, během kterého jsme mohli okysličit svou krev a o osvěžit mozkové buňky, abychom měli v následujících dnech z čeho doplňovat energii. Nicméně nyní je zde nová výzva. Tentokrát to ovšem bude poměrně těžká a nesmlouvavá prověrka našeho fyzického fondu – HIIT kardio trénink. Co to je? HIIT je v angličtině zkratka pro „vysoce intenzivní intervalový trénink“ a cvičení s přívlastkem kardio se vyznačují hlavně tím, že se nejedná o silové cvičení, ale spíše vytrvalostní. Cviky sami o sobě proto nejsou příliš těžké, ovšem jejich intenzivním a opakovaným prováděním se dostaneme na požadovaný stupeň zátěže - do aerobního pásma. A jak tedy náš trénink bude vypadat? Každé kolo se skládá z osmi cviků, které budeme provádět vždy 30 sekund s 15 sekundovou pauzou. Ve skupině máte opět ukázkové video i s přesnými intervaly, takže pokud se nechcete zatěžovat sledováním času, či vlastním časovačem, stačí, když si zacvičíte se mnou. No, a to je snad vše podstatně a teď chlapci, sranda na chvíli stranou - jdeme do toho zcela naplno a bez výjimek!
 
Trénink
  1. běh na místě - skipping
  2. panák
  3. horolezec
  4. spodní angličák s obratem o 180°
  5. lyžař
  6. běh na místě – lifting + box
  7. bruslařský skejt
  8. ruský twist
  • bonus – stoj na rukách – pozice žába
VÝZVA - 21 - HIIT KARDIO
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 797 (Bajer - 438, Závůrka - 148, Koubský - 125, Hykš - 52, Mimra - 34)
2. černí - 349 (Malina - 328, Rejnek - 21, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
3. zelení – 191 (Sadílek - 144, Němec - 28, Zvěřina - 19, Tvrdík - 0, Nevole - 0
4. červení – 186 (Jelínek J. - 94, Krištof - 35, Komárek V. - 30, Filingerová - 17, Hladík - 10, Sovová - 0)
5. žlutí – 153  (Dvořák - 52, Klouček - 51, Komárek J. - 28, Jelínek Š. - 22, Břinčil - nemoc)
6. trenéři - 81 (Pavel - 81)
7. rodiče – 80 (Bajer – 60, Malinová - 15, Krištofová - 5)
8. sourozenci – 53 (Krištof Š. - 33, Krištofová J. - 20)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Bajer - 438
2. Malina - 328
3. Závůrka - 148
4. Sadílek - 144
5. Koubský - 125
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 45
 
Borec týdne
 
 
O peníze jde až v první řadě
 
   Po týdnu mám opět to potěšení vás přivítat u webového týdeníku sršních mlžáků „Novinky“, konkrétně u jejich 45. vydání. Tentokrát budu oproti všem zvyklostem ale začínat seriózními informacemi, protože minulý týden přijalo vedení našeho oddílu několik důležitých rozhodnutí, o kterých je potřeba informovat bez rádoby vtipného balastu. Takže:
1. Příspěvky na letošní sezónu byly sníženy na 2.000,- Kč. Kdo měl zaplacenu pouze první splátku, ať neprodleně doplatí zbytek. Kdo má naopak přeplatek (v podstatě všichni) bude mu buď vrácen, nebo převeden na příspěvky na příští sezónu, či soustředění. V případě zvolení 1. varianty prosím o informaci s číslem účtu, na který má být přeplatek vrácen.
   Rád bych touto cestou ještě poděkoval našemu vedení za toto vstřícné a velmi slušné rozhodnutí, které není v našich končinách zcela běžné a potvrzuje, že nepatříme k těm oddílům, kde mládež a její příspěvky potřebují především k udržení sportování dospělých.
2. Trenérské rozdělení mládežnických kategorií na sezónu 2021/2022 je momentálně následující:                                                          
    Mladší žáci (ročníky 2010-2009) – trenér Roman Socha                                                                                                                        
    Starší žáci (ročníky 2008-2007) – hlavní trenér Pavel Sirotek, trenéři Petr Polívka, Roman Pálek a Dominik Jiráň
   Myslím, že k tomu nejsou třeba dlouhé řeči, protože všichni snad už moc dobře znáte mou trenérskou filozofii, ve které kladu důraz na herní charakter tréninků, emoční prvek ve cvičeních, a aby hráči během každé tréninkové jednotky byli co nejvíc v pohybu. Není teď v mé "čaromoci", a ani účelem tohoto příspěvku, detailně vás seznámit, jak budeme od 1. dubna trénovat. Za sebe vidím základní premisu v hrubých rysech následovně: trénovat budeme rozhodně víc než míň, a to bez ohledu na to, na která sportoviště nás covidová situace pustí. Nebude to určitě lehké a vy jako prvoročáci ve starší kategorii, budete ještě ve složitější situaci, ale platí stejně jako v životě, že cesta bez překážek nevede nikam. Kdo bude k tréninkům přistupovat poctivě (a to mám na mysli i již právě probíhající přípravu) a k hokeji s láskou, určitě vše zvládne a své místo v sestavě najde. No, a kdo ne, bude mít pozici složitější, ale vždy plně odpovídající svému přístupu!!!
3. Kabina starších žáků pro příští sezónu bude naše současná, tudíž kdo si nechal z ročníku 2008 věci v kabině, může si je tam ponechat klidně dál – nicméně počítejte, že i z výše uvedených důvodů, určitě dojte k jinému uspořádání zasedacího pořádku.
4. Pokud už plánujete letní dovolenou, počítejte prosím s tím, že naše hokejové soustředění proběhne od 15.8. do 22.8.2021 v Kácově a účast je víceméně povinná.
    Pokud vás na těchto informacích něco překvapilo, něčemu jste nerozuměli, nebo byste chtěli vědět něco dalšího, či snad dokonce nějaký „tajem“ – ptejte se - rád řeknu vše, co vím a smím.
   Teď již ale k minulému týdnu a naší současné kategorii. První dva dny kluci ještě pohonili brusle na přírodních zamrzlých plochách. Při pohledu zpět jsem moc rád, že se tato, sice krátká, ale pro kluky jistě příjemná, vsuvka uskutečnila a užili si jí. Opět se potvrdilo, že svalová paměť u kluků funguje líp než moje explicitní, a pokud se na jaře či v létě začnou pořádat hokejové turnaje, nebude problém se nějakého zúčastnit.
   Ovšem ani přes toto ledové osvěžení tréninkový frmol neutichl a kluci se v silově náročné výzvě „Kdo má židli – cvičí“ předvedli opět snaživým výkonem, opředeným v mnoha případech skutečnou kvalitou. Byli nezastavitelní jako celosvětová inflace, globální oteplování, či covidová pandemie, ale na rozdíl od typických jevů naší přítomnosti, byli fajnoví a báječní! No klidně koukněte -
VÝZVA - 19 - KDO MÁ ŽIDLI - CVIČÍ
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 427 (Bajer - 182, Koubský - 100, Závůrka - 60, Hykš - 55, Mimra - 30)
2. zelení – 344 (Němec - 202, Sadílek - 122, Zvěřina - 20, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
3. černí - 170 (Malina - 145, Rejnek - 17, Nekvinda - 8, Andrle - 0, Janeček - 0)
4. červení – 128 (Jelínek J. - 80, Krištof - 31, Komárek V. - 10, Hladík - 4, Sovová - 3, Filingerová - 0)
5. žlutí – 119  (Dvořák - 43, Jelínek Š. - 36, Klouček - 30, Komárek J. - 10, Břinčil - 0)
6. trenéři - 42 (Pavel - 42)
7. sourozenci – 11 (Krištof Š. - 8, Krištofová J. - 3)
8. rodiče – 9 (Malinová - 5, Hladíková - 4)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Němec - 202
2. Bajer - 182
3. Malina - 145
4. Sadílek - 122
5. Koubský - 100
   Věřím, že jsou a přijdou chvíle, kdy se vám všechno, co jste dělali, poctivě vrátí a momenty, které vás přesvědčí, že všechna ta námaha měla a má smysl.
   Závěrem je mi ctí, že můžu ještě vyhlásit čtyřlístek naší hokejové radosti. Prvním lístkem je „Limiťák“ Adam H., který byl pro mě výkonnostní skokan poslední výzvy a další tři jsou „Borci týdne – Jakub K., Adam N. a Matouš B. V „Prodance se zpívá: „Dobrá věc se podařila…“, a tak je potřeba po zásluze ocenit toho, kdo do přípravy a organizace hokejů na přehradě v Perštejnci vložil nejvíc své práce a vlastní invence – Kubu. No a Adam s Matoušem nejenže excelovali v poslední fyzické výzvě, kdy kvantita a kvalita jejich provedení šla ruku v ruce, ale jako jediní dokázali zcela přesně dle zadání splnit bonusový úkol. Inu, komu čest, tomu čest…
   No, a to už je pro dnešek asi vše podstatné i nepodstatné. Přeji nám všem, ať prožijeme v rámci možností dobrý týden a ani neutěšená skutečnost pokračující epidemie, spojená se spoustou nařízení a zákazů, neubere nic na naší chuti dívat se kolem sebe s nadhledem, optimismem a otevřenou myslí… a taky si občas zasportovat.
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 20 – NIHIL GRATIS (NIC NENÍ ZADARMO)
 
   Je neděle večer, a tudíž tady máme opět novou výzvu. Tentokrát budeme zlepšovat šikovnost, rychlost, reakce, postřeh, koordinaci – prostě dovednosti. Jedna tréninková frekvence se tradičně skládá z osmi cviků (zvlášť pro hráče a gólmany) a bonusového úkolu (tentokrát je limitovaný časem 30 sekund), což zaberou cirka 8 minut. Takže jak sami vidíte – nic nového pod sluncem. Zkrátka zlepšení a úspěchu bude i tentokrát nutné něco obětovat – pohodlí, čas, virtuální zábavu… - protože jak pravili staří latiníci: „Nihil grátis“ – Nic není zadarmo…
 
Gólmanský trénink
  1. pinkání s míčkem o zem střídavě z ruky do ruky a s tlesknutím za zády – 20x
  2. pinkání jednoho míčku o zem střídavě z ruky do ruky a přehazování druhého míčku – 20x
  3. házení dvou míčků o zem jednou rukou, ale chytání oběma – 20x
  4. driblink s dvěma míčky současně – 20x
  5. vyhození míčku oběma rukama za zády a chycení jednou rukou – 20x
  6. pouštění míčků k zemi a mezi odrazem a chycením tlesknout mezi nohama – 20x
  7. pouštění míčků k zemi a mezi odrazem a chycením obrat o 360° – 10x
  8. pouštění dvou míčků současně k zemi a chycení před dopadem – 20x
  • bonus – pouštění dvou míčků současně k zemi a chycení před dopadem zkříženýma rukama a opačně (počet úspěšných pokusů za 30 sekund)
Hráčský trénink
  1. krátký driblink před tělem s přenášením váhy – 10x
  2. krátký driblink před tělem s podhozením – 10x
  3. kolečko – 10x forhend, 10x bekhend
  4. krátká osmička – 10x
  5. bogny na třech pucích – 5x
  6. krátký driblink před tělem se skoky sounož do strany – 10x
  7. nahrávky – 10x forhend, 10x bekhend
  8. nahrávky forhend-bekhend 10x
  • bonus - hokejový tenis se sklepnutím míčku ze vzduchu do koše (počet úspěšných pokusů za 30 sekund)
VÝZVA - 20 - NIHIL GRATIS (NIC NENÍ ZADARMO)
Konečné výsledky týmů:
1. zelení – 706 (Sadílek - 446, Němec - 252, Zvěřina - 8, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
2. modří – 650 (Bajer - 355, Koubský - 103, Závůrka - 100, Hykš - 64, Mimra - 28)
3. červení – 310 (Jelínek J. - 184, Krištof - 91, Komárek V. - 15, Filingerová - 10, Hladík - 10, Sovová - 0)
4. žlutí – 281  (Jelínek Š. - 167, Dvořák - 76, Klouček - 20, Komárek J. - 10, Břinčil - 8)
5. černí - 185 (Malina - 182, Rejnek - 3, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
6. trenéři - 58 (Pavel - 58)
rodiče – 0 (??? – 0)
sourozenci – 0 (??? - 0)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Sadílek - 446
2. Bajer - 355
3. Němec - 252
4. Jelínek J. - 184
5. Malina - 182
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 44
 
Borec týdne
 
 
Sršni na rybníku
 
   Minulý týden k nám dorazil na přátelskou návštěvu pěkně vymražený skandinávský vzduch, aby nám připomněl, jakže prý vypadá pořádná zima. Mohli jsme si tak dosyta užít zimních radovánek, jako je bruslení, lyžování, marné čekání na zpožděné vlaky nebo klouzání po náledí. No a já si dokonce vzal o víkendu i čepici, což pro mě není vůbec typické. Čím se ale jinak zahřát? Nejlepší samozřejmě bylo rozproudit krevní oběh sportem. Komu se nechtělo, musel pak pořádně přiložit do krbu, či si uvařit horký nápoj.  No, a pokud někdo vyznává "suchý únor", mohl ještě využít svátek svatého Valentýna a pěkně zpříma se zahledět do nádherných očí tomu, koho milujeme, a prokázal-li se negativním PCR testem, mohl jej i políbit. A komu nebyla vhod ani jedna z nabízených možností, mohl se alespoň těšit, že si v pondělí přečte naše „Novinky“. Srdečně vás vítám u jejich 44. vydání.
   Jak je známo, nouzový stav trvá plynule dál a současná vládní opatření i nadále znemožňují mladým Sršňům plnohodnotnou a společnou přípravu. Řada z nich přesto nelení a snaží se alespoň v omezené míře trénovat a zůstat v kontaktu se svými spoluhráči a hrou, kterou mají rádi. Minulý týden ale ještě navíc vzývali avizované mrazivé počasí a doufali, že jim připraví k jejich potěšení i přírodní venkovní plochy. Přáni byla vyslyšena a mrzlo až praštělo, leč hrací plocha se sama neupraví. Na tomto místě je proto potřeba poděkovat všem, kteří v tom měli prsty a v našem případě především všem Králům a Komárkům. A jak už řekli kdysi dávno, prý nezávisle na sobě, Voltaire s Palackým: „Kdyby nebylo Romana, museli bychom si ho vymyslet.“ DÍK!!!
   Několik prvních pohybů na ledě bylo samozřejmě zatíženo nejistotou, ale svalová paměť funguje spolehlivě a kluci si postupně troufali víc a víc, ale především si užívali návrat k hokeji v celé jeho kráse, rychlosti a radosti. A kdo tomu nevěří, ať se koukne na krátké video:
   Dobrá "medicína" na současnou situaci a věřím, že i báječné nakopnutí do dalších tréninků, které pokračovali i v uplynulém týdnu online formou. Na programu bylo zdokonalování hráčských i gólmanských dovednosti a proto jsem tentokrát kladl velký důraz na detaily. Po úvodním tápání a mnoha opravných připomínkách se většina kluků pustila do tréninku se vší vehemenci a místo již mnohokrát opakovaných slov opět jako důkaz malá videokoláž:
   Jak již jsem napsal chlapcům do skupiny, před některými borci jsem měl chuť smeknout za jejich výborný výkon a přístup (více jak 100 bodů), jiné pochvalně poplácat po zádech (méně jak 100 bodů), a pár jedinců bych nejraději probral ze zimního spánku (nula bodů).
VÝZVA - 18 - DOVEDNOSTNÍ DRIL
Konečné výsledky týmů:
1. zelení – 1.009 (Sadílek - 506, Němec - 503, Zvěřina - 0, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
2. modří – 474 (Bajer - 139, Koubský - 125, Hykš - 101, Závůrka - 75, Mimra - 34)
3. černí - 204 (Malina - 193, Rejnek - 11, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
4. žlutí – 154  (Dvořák - 120, Jelínek Š. - 26, Břinčil - 8, Komárek J. - 0, Klouček - 0)
5. červení – 74 (Jelínek J. - 55, Hladík - 19, Krištof - omluven, Sovová - nemocná,  Filingerová - nemocná)
6. trenéři - 53 (Pavel - 53)
7. sourozenci – 27 (Malina P. - 27)
rodiče – 0 (??? – 0)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Sadílek - 506
2. Němec - 503
3. Malina - 193
4. Bajer - 139
5. Koubský - 125
   Jsou samozřejmě věci, které mě mrzí a neovlivním je, ale rozhodně nemám potřebu hořekovat nad rozlitým mlékem, jak asi mohlo chutnat a jak by jistě bylo výživné. Každý má prostě svůj rozum, svůj přístup, svou představu jaké místo by chtěl jako prvoročák zaujímat v budoucí sestavě starších žáků a co je pro ni ochoten udělat. Za sebe musím říct, že jsem rád, že i v těchto mimořádných podmínkách stále drtivá většina kluků trénuje a že z pohledu celého týdne u nich došlo ke zkvalitnění a zrychlení provádění jednotlivých cvičení. Také na tom je vidět, že má kutnohorský mládežnický hokej dobrou budoucnost, což je minimálně pro mě dobrá motivace a skvělá zpráva. A je fajn si občas uvědomit, že dobré zprávy ještě nevymřely!
   A další takovou pro mě je i vyhlášení našich týmových ocenění. Takže je mi potěšením vám prozradit, že „Limiťákem“ se tentokrát stává Kuba Pumba. Minulý rok na jaře sice ještě tvrdě hibernoval, ale na podzim vyladil svůj přístup jako Ritchie Blackmor svou kytaru a od té doby patří k nejlepším a nejaktivnějším prvoročákům. Minulý týden opět hned na začátku kvalitně hrábnul do strun, aby se ovšem ve středu omluvil, že z důvodu nemoci nemůže pokračovat. Ovšem hned následující den, jen co mu trošku otrnulo, už do mě zase hrnul jeden kvalitní "riff" za druhým. Inu, kdo chce, hledá způsoby, a kdo nechce, hledá důvody!!!
   Ocenění „Borec týdne“ je tentokrát dekorováno krasopisnými vizitkami Honzy a Adama N. Jejich neobyčejná (a mně i moc milá) aktivita způsobila, že nejen bodovým ziskem, ale především zlepšením a kvalitou v jednotlivých dovednostech, tentokrát svým spoluhráčům řádně odskočili. A přitom ani jeden z nich nedostal nic zadarmo a naopak museli v minulosti svým zaníceným odhodláním dohánět výkonnostní hendikep, aby teď nasazením, pracovitostí, dovednostmi a zároveň pokorou mohli být ostatním příkladem.
   Jak je tedy snad z dnešního souhrnu vidět, byla toho spousta, co mi udělalo minulý týden radost, a byl bych rád, kdyby tento článek byl svou formou poděkování všem zainteresovaným a že v tom dotyční i své prstíky poznají. Jinak přeji všem bez rozdílu, abyste byli zdraví, nenechali se otrávit špatnými zprávami a měli kolem sebe vždycky i dostatek těch dobrých. Těším se se všemi z vás znovu co nejdřív na viděnou…
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 19 – KDO MÁ ŽIDLI - CVIČÍ
 
„Čas letí jako bláznivý a mladší žáci už to ví!“ Za pár hodin je zkrátka nový týden, a ani ten se neobejde bez trenérské výzvy. Tentokrát budeme potřebovat jednu pomůcku, kterou má ale určitě každý doma, a to židli. Vemte si tedy tu svou a jdeme na to…
 
Trénink
  1. vězeňský dřep s vytočením kyčle – 10x levá, 10x pravá
  2. tricepsové kliky na židli – 20x
  3. bulharský dřep – 10x levá, 10x pravá
  4. výpon pánve – 20x
  5. stoj a dřep na jedné noze – 10x levá, 10x pravá
  6. přítahy v sedě na židli – 20x
  7. široký klik s nohami na židli – 20x
  8. plank bokem s přítahy spodní nohy – 10x levá, 10x pravá
  • bonus – zvednutí židle jednou rukou nad hlavu
   Praktickou ukázku jednoho tréninku i s vysvětlujícím komentářem máte opět ve skupině a vůbec se netajím tím, že tentokrát nás čeká silově opravdu velmi náročná prověrka. Ovšem nezapomínejte, že bolest, kterou ucítíte dnes, je síla, kterou pocítíte zítra!!!
 
VÝZVA - 19 - KDO MÁ ŽIDLI - CVIČÍ
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 427 (Bajer - 182, Koubský - 100, Závůrka - 60, Hykš - 55, Mimra - 30)
2. zelení – 344 (Němec - 202, Sadílek - 122, Zvěřina - 20, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
3. černí - 170 (Malina - 145, Rejnek - 17, Nekvinda - 8, Andrle - 0, Janeček - 0)
4. červení – 128 (Jelínek J. - 80, Krištof - 31, Komárek V. - 10, Hladík - 4, Sovová - 3, Filingerová - 0)
5. žlutí – 119  (Dvořák - 43, Jelínek Š. - 36, Klouček - 30, Komárek J. - 10, Břinčil - 0)
6. trenéři - 42 (Pavel - 42)
7. sourozenci – 11 (Krištof Š. - 8, Krištofová J. - 3)
8. rodiče – 9 (Malinová - 5, Hladíková - 4)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Němec - 202
2. Bajer - 182
3. Malina - 145
4. Sadílek - 122
5. Koubský - 100
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 43
 
Ne ze souhlasu, ale z pochybnosti rodí se pokrok! (J.A.Komenský)
 
   Milí Sršni, drazí přátelé, známí i vy neznámí, ani jsme se nenadáli a máme podle lidového rčení „o hodinu více“, protože nedávno kolem profrčely Hromnice. Nicméně já i tak píšu (spíš počítačuju) nové vydání „Novinek“ na poslední chvíli. Kdo už s těmito články ze života týmu mladších žáků (a nejenom jejich) má nějakou zkušenost, dobře ví, že struktura není nijak pevná a jde spíš o takový jednoduchý pelmel událostí, hodnocení, názorů a zážitků, které mi z nějakého důvodu přišli zajímavé nebo důležité. Jejich výčet není seřazený ani podle důležitosti ani podle času, ale sdělení většinou jdou tak, jak mi je slina přinesla na pomyslný jazyk. No a předpokládám, že nejinak tomu bude i v tomto již čtyřicátém třetím čísle. Vítejte…
   Nejdůležitější dny v roce pro většinu dětí jsou prázdniny a pro Kutnou Horu ty jarní proběhly právě v uplynulém týdnu. Samozřejmě se trochu naskýtala otázka, proč jsou jarní prázdniny v zimě, když je všude kolem sníh, mráz a ledovka, ale to v současné situaci asi nebylo to nejdůležitější, na co bychom rádi znali odpověď. Většina rodičů totiž musela především řešit tradiční nerudovskou otázku: „Kam s ním (myšleno s potomkem)?“, když skiareály, aquacentra i zábavní parky byly uzavřené a vládními představiteli nám bylo doporučováno, abychom nikam necestovali. Jenže hory lákaly svými zasněženými vrcholky a ideálními podmínkami pro sportovní vyžití, takže každý se zařídil podle svých možností, aby si děti co nejvíc zařádily, měly hezké zážitky a navíc se i unavily a večer šli brzy spát – protože to je tajemství spokojených rodičů. No ale to už jsme zase hodně daleko odbočili od hokeje, což samozřejmě musíme neprodleně napravit. Tedy ne, že bychom museli, protože člověk toho v životě "opravdu" nemusí zas až tolik udělat, ale prostě to máme v plánu.
   Takže. Původně jsem neměl v úmyslu vyhlašovat na prázdniny trenérskou výzvu, ale úmysly a realita jsou, jak všichni tušíme, dvě úplně odlišné věci. Takže když mi přišlo několik prázdninových video pozdravů, prozrazujících, jak si kluci různorodě užívají prázdniny, to by musel být člověk z kamene, aby odolal. Nu, a z kamene já opravdu nejsem, takže jsem se rozhodl vyhlásit mimořádnou výzvu o NEJ prázdninovou aktivitu. Cílem samozřejmě nebylo nějak soupeřit, ale spíš zůstat v kontaktu a třeba i inspirovat ostatní. No a žebříček inspirativnosti je na rozdíl od všech ostatních disciplín, jejichž vyhodnocení je založené na "tvrdých", porovnatelných a doložitelných  datech, čistě subjektivní a nemá nic společného se spravedlností, tudíž ani žádný vyhlašovat nebudu. Ovšem každý, kdo na tuhle hru přistoupil a zúčastnil se, získává ode mě bod navíc do naší soutěže sportovních a herních dovedností. Jinak mám-li se ohlédnout a maličko sumarizovat, tak se ukázalo, že ani nová zpřísněná opatření nezamezila běžným sportovním a zimním aktivitám. Evidentně nejvíc nás zlákali běžkařské stopy, sjíždění sjezdovek na bobech či procházky zasněženou krajinou. Našlo se i několik bruslařů na přírodních plochách či hokejistů s pukem a hokejkou a dokonce i pár inlajnistů (jeden na okruhu a druhý při inline hokeji). O své aktivity se podělili i ti, kteří zůstali doma a zlepšovali si alespoň fyzičku v domácím fitku a výběhy do přírody, nebo drilovali střelbu s pukem na vlastní střelnici. Zkrátka a dobře – nelenil téměř nikdo, a kdo chtěl, ten si aktivní zábavu našel, za což palec nahoru.
   Teď ale již k jedné méně příjemné věci. Jak asi všichni víte - letošní ročník žákovských hokejových soutěží je definitivně u konce. Český svaz ledního hokeje vzhledem k trvajícímu epidemickému stavu o tom minulý týden definitivně rozhodl a naší mlžáci se tak již určitě nedočkají obnovení bojů ve výborně rozehrané soutěži (průběžné první místo bez ztráty jediného bodu a se skalpem svých nejtěžších soupeřů). Jistou alternativou pro případ budoucího rozvolnění opatření by mohlo být uspořádání turnajů a utkání pod hlavičkou ČSLH, které by svaz klubům případně nabídl, a proto také apeloval ve svém prohlášení na kluby, aby zatím nerozpouštěly led. Bohužel lidé, kteří mají toto v gesci v Kutné Hoře, již dříve rozhodli jinak. Dle mého mínění je to škoda a mám na to opačný názor, ale tlumočím to, co rozhodlo vedení města. Nicméně MY na sportování, hokej a letošní sezónu zcela určitě nezanevřeme a budeme pokračovat dál až do jejího oficiálního konce 31.3. 2021. V současnosti tedy budeme pokračovat již slušně zaběhlou distanční formou za pomoci trenérských výzev. V případě, že bude opět povoleno trénovat za nějakých podmínek společně venku, tak se vrátíme k herním tréninkům na Sokolák, a pokud se situace zlepší do takové míry, že bude umožněno pořádání mládežnických turnajů a přátelských zápasů na stadionech, kde bylo vedení k sportování dětí příznivěji nakloněno, určitě využiju všechny své možnosti, abyste si ještě zahráli hokej – a to klidně i v dubnu nebo květnu. Tedy samozřejmě ti, kteří neskončili s tréninky s uzavřením zimáku.
   V této souvislosti ještě informuji, že jsme byli vyzváni k vyklizení kabiny do 15.2.2021 z důvodu "příprav na novou sezónu". Po dotaze u správce ZS: „V čem budou spočívat ony přípravy na novou sezónu?“ my bylo sděleno, že v úklidu a dezinfekci podlahy, tudíž dresy na ramínkách, výstroj na háčcích a policích může i nadále klidně zůstat. Nicméně, kdo si chce i přesto odnést věci domu, tak ve čtvrtek 11.2.2021 mezi 16.00 – 17.00 hodinou. Komu se tento termín nehodí, ať se mi ozve a domluvíme se na jiném, a kdo si chce věci v kabině ponechat, tak může, jen mu brusle, pantofle či tašku z podlahy dám na lavici.
   Mluvit o tom, co bude dál po 1.5.2021, kdy by se měla rozběhnout jarní příprava na novou sezónu zatím nemá smysl, protože neznámých je v téhle změti nepřehledných a stále se měnících rovnic zatím příliš mnoho. A ani já zatím nevím u jaké kategorie, v jaké kabině a jestli vůbec… se mé představy o fungování mládežnického sportu alespoň v těch nejzásadnějších bodech protnou s těmi svazovými, našeho vedení a představitelů města, aby mi další působení dávalo požadovanou smysluplnost. Prostě jak říkají sportovci: „Půjdeme od zápasu k zápasu“.
   Jak tedy vidíte, netuším, co bude v květnu, ale ani kam se v tomto týdnu pohne celý svět a kam oddriftují naše malé různorodé individuální světy. Ale jsem moc zvědavý, jak to vše poběží, tak se pojďme prostě přesvědčit, jaká bude skutečnost. A přijďte se o tom za pár dní přesvědčit – třeba i na těchto stránkách! 
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 18 – DOVEDNOSTNÍ DRIL
 
   Teď by hollywoodská esa Spielberg a Cameron hlásili: „Akce!!!“ Po týdnu prázdninového volna je tu totiž opět další trenérský výzva, u které vás vítám. Tentokrát jsou na řadě dovednosti, tak oprašte ty svoje klacky chlapi a pojďte na to! Ve skupině máte tradiční video s ukázkovým tréninkem, takže nic nikomu v ničem nebrání, dát sportu, který má rád, co mu patří a co si zasluhuje.
 
Gólmanský trénink
  1. podhození míčku mezi nohami, stejná ruka hází i chytá – 10x levá, 10x pravá
  2. podhození míčku mezi nohami s obratem těla o 180°, stejná ruka hází i chytá – 10x levá, 10x pravá
  3. driblink o zem + chytání do vidličky – 5 x 5
  4. přehazování míčku o zeď z ruky do ruky + poklek – 10x levá, 10x pravá
  5. chytání míčku přes ruku – 10x levá, 10x pravá
  6. chytání míčku na tělo – 10x levá, 10x pravá
  7. žonglování s dvěma míčky o zem – 10x
  8. žonglování s dvěma míčky v leže – 10x
  • bonus – kaskáda na jedné noze
Hráčský trénink
  1. driblink forhendové „L“ se stažením forhendovou špičkou - 6x
  2. driblink bekhendové „L“ se stažením forhendovou špičkou - 6x
  3. driblink fothendové „L“ se stažením bekhendovou špičkou - 6x
  4. driblink bekhendové „L“ se stažením bekhendovou špičkou - 6x
  5. stahovačky do paprsků – 6x
  6. široký driblink s hokejkou v jedné ruce – 6x
  7. dlouhý driblink na forhendové straně – 6x
  8. dlouhý driblink na bekhendové straně – 6x
  • bonus – hokejový tenis – údery ze vzduchu
VÝZVA - 18 - DOVEDNOSTNÍ DRIL
Konečné výsledky týmů:
1. zelení – 1.009 (Sadílek - 506, Němec - 503, Zvěřina - 0, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
2. modří – 474 (Bajer - 139, Koubský - 125, Hykš - 101, Závůrka - 75, Mimra - 34)
3. černí - 204 (Malina - 193, Rejnek - 11, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
4. žlutí – 154  (Dvořák - 120, Jelínek Š. - 26, Břinčil - 8, Komárek J. - 0, Klouček - 0)
5. červení – 74 (Jelínek J. - 55, Hladík - 19, Komárek V. - 0, Krištof - omluven, Sovová - nemocná,  Filingerová - nemocná)
6. trenéři - 53 (Pavel - 53)
7. sourozenci – 27 (Malina P. - 27)
rodiče – 0 (??? – 0)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Sadílek - 506
2. Němec - 503
3. Malina - 193
4. Bajer - 139
5. Koubský - 125
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 17 –  PRÁZDNINOVÁ
 
   Ahoj kluci a holky. Sice jsem to neměl původně v úmyslu, ale přišlo mi několik vašich prázdninových videí, které ukazují, jak si různorodě užíváte prázdnin. Moc mě to těší. Za prvé jsem rád, že jsme stále v kontaktu a za druhé vás rád vidím při jakékoliv sportovní činnosti. Rozhodl jsem se proto a vyhlašuji mimořádnou výzvu o NEJ prázdninovou aktivitu. Takže si užívejte a podělte se o to s námi.
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 42
 
Borci týdne
 
 
Zgruntu dobrá výzva
 
   U nás v ulici občas potkávám sousedku, která se mě vždycky, když se zdravíme, zeptá, jak se pořád mám. Protože jsem zvyklý do svých případných aktuálních trablů nikoho dalšího moc nezatahovat, odpovídám vždy stejně: „Mám se skvěle a být to lepší, asi bych to už nezvládal“ V tu chvíli paní vždy posmutní, vzdychne jen temné hrdelní „Hmmmmm...“ a oba mlčky pokračujeme dál svou cestou. Přitom je mi jasné, že kdybych byl jen trochu vstřícnější a pořádně jsem si postěžoval na vše, co se právě nedaří (a že toho bývá!), jak je to v našich krajích zvykem, mohli bychom si spolu báječně popovídat. Vždycky té paní vidím na očích, že kdybych řekl osvědčené: „Ále, to víte, stojí to za starou bačkoru a už mě to pěkně štve!“, hned by byla lepší nálada pro rozhovor plný vzájemného soucítění a zanadávání si. Pokud tedy máte taky zájem o podobnou variantu small talku, uděláte líp, když se raději ohlédnete po jiné adrese, Chcete-li si ovšem zpřítomnit mladé Sršně a odhalit s nimi některé zajímavosti minulého týdne, u kterých se budete mít třeba příležitost i občas pousmát, vítejte u 42. vydání Novinek.
   V minulém týdnu se vyrojila celá řada dodatečných zákazů, příkazů a doporučení týkajících se virové pandemie. Ovšem ani nová zpřísněná opatření mi nezabránila (tedy mému zaměstnavateli), abych podstoupit rozborku a sborku své tělesné schránky, čili pravidelnou lékařskou prohlídku pracovníka kritické infrastruktury. No co vám budu povídat - výživné dopoledne, ač jsem musel přijít nalačno. Vše začalo tradičním odběrem tělních tekutin. Vždycky jsem byl radostí všech sestřiček, protože mě napíchnout dokázalo i totální tele. Normální lidi mají žíly většinou uložené ve vší slušnosti někde hloub pod kůží, ovšem u těch svých mám občas pocit, že se snaží dostat až na ni. A v afektovaných okamžicích to i dávaj. Nicméně tentokrát to bylo až na třetí pokus a z druhé ruky. Jenže pak to pro změnu zase teklo jak na slušnou porci krvavé polévky. Po vážení a měření jsem se snažil nenápadně odvést téma od svých fyzických nedostatků, ale jak už se člověk dostane jednou bílým havranům do spárů, tak už zkoumají a zkoumají. A tak čtu na dálku i na blízko, sahám si na špičku nosu, chodím poslepu, balancuji na špičkách i na patách……..abych se na závěr promenádoval ordinací v kačácích sem a tam. „Tedy paní doktorko, připadám si jak na tréninku! Příště kašlu na bonton zakazující vstup v outdoorovém oblečení a máte mě tu v teplácích!“ Rozveselenou sestřičku raději upozorním, že její smích je sice krásný a oproti zpěvu není ani zakázaný, nicméně podle hygieniků při něm vzniká bezesporu nadstandardní množství nebezpečných kapének, které nemá pravděpodobně pod kontrolou. „Vy se ale bát nemusíte, jste po výkonu, a tlak máte přesto jak malé děcko 120/80. Tak mladé srdce jsem už dlouho neviděla.“ „Jestli to nebude tím, že sem chodí jen samí staří a nemocní…“
   Ale teď už vážně. Ne, prosím vás, nelekejte se, nebude tu jen nesnesitelné vážno, nicméně se snad už konečně taky dostaneme k mladým Sršňům. Ti minulý týden plnili výzvu „Plyometrický nářez“, takže se hodně skákalo a odráželo za účelem zlepšení výbušné a dynamické síly, potažmo rychlosti. Kluci přistoupili k tréninkům s elánem a zdravá rivalita je přiměla i k několika výkonům, které mi doslova vyrazily dech. Ty stovky tréninkových videí svědčí nejen o jejich individuální síle a o tom, že si borci zase krapet vylepšili svůj fyzický fond, ale co je cennější i o jejich přístupu a vkladu, který jsou ochotni dobrovolně dávat. Zkrátka, že nám zrají i v hlavě, vnímají víc trenérské rady a připomínky a dělají maximum pro překonání momentálních nedostatků. A právě takový přístup a takové výkony jsou kořeny a prameny budoucích hokejistů a správných kluků a holek. Vyhodnocení bylo tentokrát o něco složitější než v předchozích výzvách. Ano, zcela logicky to bylo proto, že videí bylo opravdu hodně a výkony v celkovém součtu v mnoha případech velmi vyrovnané: 
VÝZVA - 16 - PLYOMETRICKÝ NÁŘEZ
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 566 (Bajer - 179, Koubský - 164, Hykš - 102, Závůrka - 65, Mimra - 56)
2. zelení – 559 (Sadílek - 269, Němec - 256, Zvěřina - 34, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
3. žlutí – 467  (Jelínek Š. - 217, Dvořák - 94, Břinčil - 75, Komárek J. - 41, Klouček - 40)
4. červení – 251 (Jelínek J. - 103, Komárek V. - 71, Filingerová - 34, Krištof - 33, Hladík - 10, Sovová - 0)
5. černí - 230 (Malina - 215, Rejnek - 15, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
6. trenéři - 71 (Pavel - 71)
7. sourozenci – 29 (Krištof Š - 22, Krištofová J. - 7)
8. rodiče – 16 (Krištofová – 8, Krištof - 5, Malinová - 3)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Sadílek - 269
2. Němec - 256
3. Jelínek Š. - 217
4. Malina - 215
5. Bajer - 179
Konečné výsledky bonusové výzvy:
1. Bajer - 25
2. Jelínek Š. - 20
3. Sadílek - 13
4. Břinčil - 12
5. Mimra - 10
   Nicméně se lze na finální bilanci vyjádřenu pouze strohými čísly dívat z mnoha stran. Nechat je úhlem pohledu zmenšovat i růst, takže jejich porovnání je vždy do určité míry zavádějící. Logicky bych mohl zcela po právu vyzdvihnout vítězný tým „modrých“ (Maty, Jirka, Adam H., Martin, Matěj) za nadstandardní výkony úplně všech jeho členů. Nebo individuální výkony jednotlivců, kteří překonali dvou set bodovou hranici – Honza, Adam, N., Štěpán, Petr. Pochvalnou zmínku by si zajisté zasloužily i výkony v bonusové výzvě, mezi nimiž zazářil jako „rubín Karla IV.“ ten Matyho a Štěpána. Ovšem nemenší úctu si zaslouží i Vojta, Kuba J., či Michal, kteří měli s některými cviky na začátku velké problémy, ale nepřijímali porážky jako moučník po obědě, rvali se s tím a zkoušeli to a zkoušeli - až nakonec z té kolébky či kleku vyskočili. Ocenit by si ale zasloužil i takový Matěj, který rozpustil zažitou vzpomínku na svoje kliková martyria jako obleva ranní námrazu a několikrát vymrsknul krásných deset kliků s tlesknutím. Nesměl bych zapomenout ani na Pepu, který první dva dny podával absolutně nejlepší výkony a nebýt nemoci, určitě by skončil hóóódně vysoko. Taky Tomáš, Kuba K., Kevin a Šárka by si zasloužili své místo na pedestalu, neboť preciznost jejich provedení jednotlivých cviků byla jak z videí svazových metodiků. Pochvalu by si nepochybně zasloužili i sourozenci Víťa, Štěpán a Janinka, kteří s námi cvičili, přestože nejsou členy naší kategorie…
   No prostě se domnívám, že ocenit tentokrát jen jednoho nebo dva jednotlivce by bylo nefér a pochvala všem zúčastněným je až po okraj poháru naprosto zasloužená. Je mi ctí a radostí trénovat a sledovat výkonnostní růst takových hráčů jako jste vy, a právě proto je tentokrát BORCEM TÝDNE každý (tedy až na toho šedivého vlka), kdo vystupuje v úvodní video koláži. Našli jste se tam? Tak gratuluji! Nenašli? Nebuďte smutní, zapojte se příště se svými kamarády a spoluhráči a určitě to vyjde lépe.
   Tento týden si ale z důvodu jarních prázdnin dáme pauzičku. Nicméně již v neděli se opět sejdeme v naší virtuální tělocvičně a vyhlásím novou výzvu na příští týden. Užijte si každý prázdninového volna podle svých vlastních ideálních představ, ať se vám daří, jste zdrávi a pokud možno i dobré mysli. Těším se se všemi na viděnou na těchto stránkách, ve skupině a kdoví, třeba i jinde.
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 41
 
Borec týdne
 
 
Vítězství vůle
 
   Při nepravidelném podvečerním běhu si všímám, že postupně klesá počet domů s vánoční světelnou výzdobou. Noc méně bliká a méně připomíná Las Vegas, přesto se na pohled věci jeví skoro normálně - normální zima, ve které se střídá sníh s plískanicemi a za nehty zalézající mráz s předjarními teplotami a natěšeně zpívajícími ptáky. Normální leden v nenormální době, ke kterému letos už počtvrté patří i „Novinky“, týdeník, který občas prozradí o něco víc než jen o týmu mladších žáků SK Sršni Kutná Hora. Všechny vás srdečně vítám u dnešního 41. vydání.
   Po neúspěchu v bojovém umění „sněhové judo“ jsem minulý týden zkusil štěstí v curlingu. Jak už jsem prozradil v úvodu, s Barčou si chodíme k večeru občas zaběhat na „Královskou“. Nedávno jsem se ovšem před závěrečným stoupáním k domovu na jednom obzvlášť hladkém kuse zesklovatělé silnice proměnil nejdřív v malého kluka a následně v curlingový kámen. Tento sport vyžaduje jak známo dobré oko a citlivé nakládání s vlastní silou. Rozběhl jsem se tedy, zamířil, odrazil a jel a jel a jel… Nechtěl jsem do té ženy vrazit. Vešla mi do cesty v okamžiku, kdy jsem již nestihl přimést si do ledové stopy brzdící tříšť. Rozprskli jsme se jako kulečníkové koule po karambolu a já se začal okamžitě intenzivně omlouvat… „Pěkné vidět muže na kolenou,“ řekla však překvapivě v pohodě. „Pěkné vidět ženu v jakékoliv situaci“ odvětil jsem s úsměvem a dcera, jíž by kyselost v obličeji záviděl i citron ponořený v octu prohodila „Ty svoje fóry si nech na zimák“. On vlastně tenhle malý příběh nemá žádnou zajímavější pointu, snad jen, že na zimák nemůžu ani s fóry, ani jako curlingový kámen, a natož pak s bruslemi. A tak pojďme raději k sršním on-line tréninkům.
   Ty pokračovaly i minulý týden, i když v pozměněném režimu. Najeli jsme totiž na pravidelný rytmus, že výzva bude vyhlášena v neděli večer a její ukončení bude vždy následující pátek ve 20.00 hod. a víkend zůstane volný. Jak říká můj oblíbený literární hrdina Ignácius Reilly z knihy Spolčení hlupců od Johna Kennedy Toolea, naše civilizace potřebuje „trochu teologie a geometrie, trochu vkusu a mravnosti“. Nevím, jak to ostatní (trochu se ale obávám), nicméně geometrie jsme si díky dovednostní výzvě „Hokejová ekvilibristika“ užili až až. Kluci s hokejkami a míčky kroužili osmičky, čtverce, kříže, oblouky… učiněná přehlídka rozvíjejících se dovedností. Některá cvičení byla samozřejmě náročnější a první dva dny se hodně připomínkovalo a opravovalo (především cvičení č.3 „Tři osmičky do čtverce“), ale od středy si to již docela slušně sedlo a do pátku to kluci ještě parádně rozfofrovali. Gólmani opět házeli, chytali a žonglovali s tenisáky, ovšem tentokrát s odrazem o zeď. Mile mě překvapilo velmi dobré zvládnutí úplně nového cvičení „Žonglování s dvěma míčky o zeď“ a výrazné zlepšení v žonglování s třemi míčky. Vrcholem pak bylo, že koncem týdne již Honza s Pavlem zvládali bez problému kaskádu s více jak 10 přehozy, Vojta s Kubou mrskali v pohodě tenis forhendem i bekhendem, Adam s Petrem několikrát obtočili ve výhozu míček, Kamil výrazně zrychlil svůj driblink, Maty zvládal hokejovou ekvilibristiku i na balančním boardu….. Prostě systematický plán, chuť, vůle, pravidelnost a četnost provedení. A co víc člověk potřebuje k tomu, aby se dovednosti zlepšovaly?
   Aby to ale nebyla jen „červená knihovna“, tak jak už jsem napsal ve skupině, nezastírám a výsledky na webu to jasně ukazují, že máme i pár jedinců, jejichž přístup je takový jaký je, a kteří by se měli neprodleně vzchopit, jinak se budou při návratu na led (a vůbec nezáleží na tom, kdy to bude) jen koukat s pusou otevřenou…
   No nic, pojďme k příjemnějšímu tématu, a tím je „Borec týdne“ – Honza Sadílek. Kluk, který patří mezi ty hráče s ukrutným hladem po úspěchu, po pochvale, po vítězství, ale zároveň i do již méně početné skupiny s poctivým přístupem a ochotou pro to něco udělat. A přesně to potvrdil i minulý týden, kdy se opřel do tréninkové výzvy jako do stromu určenému k vyvrácení a po vyrovnaném souboji v samotném závěru vystoupal na stupeň nejvyšší. Užij si Honzo svou chvíli slávy, ale pracuj na sobě dál!
   Stejný vzkaz mám i pro Limiťáka minulého týdne – Kamila. Jak již jsem psal o několik řádků výš, hodně kluků se zlepšilo, ale jeho zrychlení při „stickhandlingu“ v porovnání s podobnými výzvami na podzim, bylo pro mě překvapující asi nejvíc. Kamil má samozřejmě stále mnoho rezerv, ale i zcela zjevných možností a záležet bude pouze na něm, jak k dalším zkouškám přistoupí a podle toho v nich i obstojí.
   A i tento vzkaz lze samozřejmě aplikovat na kohokoliv z nás. K němu vám ještě přeji ať se i v tom posledním lednovém týdnu daří, ať jste zdrávi a dobré mysli a budu se těšit na další setkávání ve skupině, na webu, ovšem ze všeho nejraději v reálném životě.
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 16 –  PLYOMETRICKÝ NÁŘEZ
 
   Dnes otvíráme již šestnáctou kapitolu trenérských výzev s názvem „Plyometrický nářez“. Pokud nemáte tušení, co vás čeká, nelekejte se, jsou to odrazová a skoková cvičení, která znáte a mnohokrát jsme dělali, akorát nevíte, že se nazývají plyometrie. To je druh tréninku se zaměřením na rozvoj výbušné a dynamické síly, při kterém jde o vyvinutí co největší síly v co nejkratším čase. Možná si říkáte, k čemu je mi to dobré. Odpověď je jednoduchá. Jedná se o nejúčinnější metodu na rozvoj rychlých svalových vlákem a asi se shodneme, že rychlost je jedním ze základních prvků moderního hokeje.
   Vzhledem k opravdu velké náročnosti plyometrického tréninku je nezbytné kvalitní rozcvičení, protažení a zahřátí procvičovaných svalů (doporučil bych skákání přes švihadlo) a kvalitní sportovní obuv.
 
Plyometrický nářez
  1. volejbalový výskok - 6x
  2. rotace trupu v sedu + kolébka s výskokem – 6x
  3. skok sounož přes překážku – 6x
  4. balistický klik – 6x
  5. skok jednonož přes překážku – 6x
  6. superman s vyhozením zátěže – 6x
  7. výskok z kleku do dřepu – 6x
  8. metkalp + vzpor ležmo na jedné noze – 6x
  • bonus – klik s tlesknutím
   Pokud vám to všechno zní moc složitě, tak si s tím hlavu nelámejte a pusťte si ve skupině instruktážní video a zacvičte si spolu se mnou. A jestli nějaké cvičení momentálně nezvládáte, nevadí, alespoň se snažte a zkoušejte to. Tož, pojďte, borci - dáme tam tu naši!
 
VÝZVA - 16 - PLYOMETRICKÝ NÁŘEZ
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 566 (Bajer - 179, Koubský - 164, Hykš - 102, Závůrka - 65, Mimra - 56)
2. zelení – 559 (Sadílek - 269, Němec - 256, Zvěřina - 34, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
3. žlutí – 467  (Jelínek Š. - 217, Dvořák - 94, Břinčil - 75, Komárek J. - 41, Klouček - 40)
4. červení – 251 (Jelínek J. - 103, Komárek V. - 71, Filingerová - 34, Krištof - 33, Hladík - 10, Sovová - 0)
5. černí - 230 (Malina - 215, Rejnek - 15, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
6. trenéři - 71 (Pavel - 71)
7. sourozenci – 29 (Krištof Š - 22, Krištofová J. - 7)
8. rodiče – 16 (Krištofová – 8, Krištof - 5, Malinová - 3)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Sadílek - 269
2. Němec - 256
3. Jelínek Š. - 217
4. Malina - 215
5. Bajer - 179
Konečné výsledky bonusové výzvy:
1. Bajer - 25
2. Jelínek Š. - 20
3. Sadílek - 13
4. Břinčil - 12
5. Mimra - 10
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 40
 
Borec týdne
 
 
Když jsem šel z Nových Dvorů, viděl jsem Kutnou Horu
Když jsem šel z Kutné Hory, viděl jsem Nové Dvory
 
   Vypadá to, že nový rok už se po počátečním váhavém přešlapování přece jen roztočil do běžných obrátek. A i když jsme pořád ještě pod kuratelou různorodých protiepidemických opatření, život si mezi nimi postupně našel své cesty co nejnormálnějšího bytí ve zcela nenormálních podmínkách. A k normálnímu životu samozřejmě patří i „Novinky z naší kabinky“ webový týdeník, který občas říká o něco víc než jen o hokeji mladých Sršňů. Vítám vás tedy u již 40. vydání, věřím, že jste zdrávi a v rámci daných možností i co nejlepšího naladění a těší mě, že jste se i tentokrát rozhodli věnovat trochu svého času společné procházce místy poetickou a místy absurdní krajinou naší současnosti, kterou nejlépe ocení pozorovatel s dostatečným nadhledem.
   Zima už je opravdová zima, a přestože za sebou máme letošní nejchladnější noc, mě něco moc příjemného hřeje uvnitř. Taková výkonná vnitřní kamínka, na která si ani okolní mráz či studený vichr nepřijdou, a která v posledních dnech ještě nabrala na intenzitě a sálají, protože jsem jim dodal několik opravdu energeticky výživných polínek.
   Jedním z těch nejsálavějších je vzpomínka na sněhové radovánky s rodinkou. Vynechám zmínku o pohodovém lyžování a bobování a rovnou řeknu, že takové sněhové judo s Barčou je laktátový trénink jako řemen. Zatím co já do něj šel ozbrojen nezkrotným odhodláním a sníh mi jen zpočátku netečně ležel u nohou, ona využívala hbitosti svého mládí a energie namachrovaného táty. No co vám budu povídat, dopadal jsem celkem měkce, ale o poznání hůř vstával, netušíc zda to bělmo v mém pohledu je kyselina mléčná, přimrzající sněhové vločky, či jen roním ledové slzy.
   Zanechme ovšem mého bojového umění a pojďme k tomu podstatnému – on line tréninkům naší kategorie. V některých z předešlých příspěvků jsem napsal, že současná situace není pro mládežnický sport momentálně dobrá, ale jejím nesporným pozitivem je, že alespoň odhalí skutečný sportovní charakter hráčů. A přestože se i my potýkáme s přirozenými rozdíly v zaujetí a přístupu k současným tréninkům, jsem opravdu šťastný a můžu s klidem říct, že těch pasivních je minimum a pro zbytek letošní sezóny, ale především pro sezóny následující, máme dost hráčů, kteří se chtějí zlepšovat a jsou ochotní proto i něco udělat v nekomfortních podmínkách.
   Ve snaze o komplexní rozvoj hráčů jsme se v prvním tréninkovém bloku minulého týdne věnovali zvlášť hráčským a gólmanským dovednostem. Sršni sršili energií a technickým umem a přínos celé výzvy podpořila především jejich ochota opravovat chyby, na které jsem zpočátku poukazoval. Díky tomu kvalita provedení jednotlivých cvičení s každým dalším opakováním stoupala o poschodí výš a výš, až byl míček s kluky sladěn jako oblek od Bandiho. Klukům ovšem nescházela ani soutěžní motivace a mezi ty, kteří na účet svého týmu přisypali nejvíc bodů, patřili: oba Adamové, Kuba Pumba, Petr a Štěpán. V týmech a mezi jednotlivci pak na vítězný cíl dosáhli již podruhé za sebou „zelení“ a Adam N.
   Druhou tréninkovou sérií pak bylo „Izometrické kolečko“. Výzva na první pohled jednoduchá a nenáročná, ale jak mnozí rodiče a sourozenci na vlastní kůži vyzkoušeli, tak ve skutečnosti pěkný pocuc. Rozjezd byl tentokrát trochu vlažnější a hodně se při něm opravovalo, protože maximální přínos tohoto cvičení je dosažitelný skrze precizní provedení detailu. Nicméně chyby se postupně odstranily a většina Sršňů do toho s následujícími dny vlétla jako mačeta do lián. Občas jsem dokonce neodolal a při jejich videích si s nimi i zacvičil. Kluci byli samozřejmě sparring partner silný jako hovězí polévka od babičky, ale krok jsem s nimi udržel a v hlasitosti hekání dokonce jasně vyhrál. Oproti tomu ovšem osud sportovního klání mezi mladými Sršni byl doposledka nejistý jako schválení rozpočtu na letošní rok. Kluci do toho šlapali poctivě a Petr s Adamem N. jeli snad na osobní rekord. Ve finále ale obrátil výsledek souboje jako stolní kalendář na svou stranu Adam a stal se tak potřetí za sebou vítězem trenérské výzvy.
   A to si zaslouží nejen samostatný odstavec, ale především titul „Borec týdne“. Nestává se často, abych toto ocenění udělil podvakrát po sobě stejnému hráči, ale tentokrát opravdu nemohu jinak. Adam ve všech výzvách makal s poctivostí Ivana Lendla, ale namnoze i se zdánlivou lehkostí Rogera Federera a „Zlatý hattrick“ je tak zaslouženě v dobrých a šikovných rukách. Bylo by fajn, kdyby se jeho úspěch a především vtělená pracovitost s poctivostí, stala pro ostatní Sršně motivací a příkladem.
   Za Limiťákem týdne tentokrát nepůjdeme příliš daleko a naopak zůstaneme i nadále v Nových Dvorech. Ano, držitelem ocenění za významný výkonnostní posun se stává Honza. Gólman, který je v brankovišti většinou pevný jako sumerský zákoník, ale to jen proto, že je ochotný se pořád něco nového učit a zlepšovat. Vloni na podzim jsem z důvodu rozvoje koordinace oko-ruka a zrychlení správné reakce začal do gólmanských tréninků postupně vkládat i žonglování s míčky. Honza tehdy začínal doslova od piky, kdy mu míčky spíš padaly. Ovšem s chutí a odhodlanýma očima se prokousal těžkými začátky a při posledním bonusovém úkolu už zvládnul kaskádu s dvanácti přehozy. Opět se tak potvrdilo, že za pracovitost a vůli se zlepšovat má sport a vlastně i život, posun či odměnu do budoucna.
   Každé další slovo a věta je již asi přes čáru, nicméně musím závěrem ještě poděkovat všem, kteří mi přáli k narozeninám. Děkuji vám a moc si toho vážím, i když jak říkají zasloužilí bonmotáři: „Roky, milenky a skleničky vína se nepočítají“. Přeji všem krásný týden prohřátý podobnou spoustou laskavých a žhavých polínek.
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 15 – DOVEDNOSTNÍ OSMIBOJ
 
   Ahoj, ahoj, ahoj. Vítám vás u další dovednostní výzvy, která bude opět zvlášť pro gólmany a hráče a opět se bude skládat z osmi cvičení a jednoho bonusu navíc. Doba potřebná k provedení jednoho úkolu by se měla standardně pohybovat okolo 20-30 sekund a celý trénink bude ohodnocen v rozmezí jednoho až pěti bodů. Za bonusový úkol můžete dostat neomezené množství bodů a záležet bude pouze na množství jeho opakování bez přerušení. Názornou ukázku každého tréninku za pět bodů i s bonusy jsem pro vás opět natočil do skupiny, takže skoro všechno při starém. Skoro je ovšem jen skoro, takže přeci jen jedna malá změna. Počínaje touto výzvou najíždíme na pravidelný týdenní rytmus. V praxi to znamená, že výzva bude vyhlášena v neděli večer a její ukončení bude vždy následující pátek ve 20.00 hod. a víkend zůstane volný. Teď už ale dost řečí a pojďme na to.
 
Gólmanský trénink
  1. pinkání s míčkem o zeď střídavě levá pravá + nohy roznožky – 20x
  2. pinkání s míčkem o zeď střídavě levá pravá s tlesknutím před tělem – 20x
  3. pinkání s míčkem o zeď střídavě levá pravá + nohy rozkroky – 20x
  4. pinkání s míčkem o zeď střídavě levá pravá s tlesknutím za tělem – 20x
  5. pinkání s míčkem o zeď a zem střídavě levá pravá v pokleku – 20x
  6. pinkání s dvěma míčky o zeď současně a souběžně – 20x
  7. žonglování s dvěma míčky o zeď
  8. žonglování s třemi míčky
  • bonus – kaskáda
Hráčský trénink
  1. podélná osmička před tělem – 10x
  2. příčná osmička před tělem – 10x
  3. tři osmičky do čtverce
  4. kříž – 3x
  5. hokejový tenis forhend – 10x
  6. hokejový tenis bekhend – 10x
  7. hokejový tenis střídavě forhend bekhend – 10x
  8. baseball, úder z voleje – 10x
  • bonus - podtočení
VÝZVA - 15 - DOVEDNOSTNÍ OSMIBOJ
Konečné výsledky týmů:
1. zelení – 1.172 (Sadílek - 575, Němec - 568, Zvěřina - 25, Nevole - 4, Tvrdík - 0)
2. modří – 554 (Závůrka - 143, Koubský - 120, Bajer - 118, Mimra - 104, Hykš - 69)
3. žlutí – 337  (Dvořák - 108, Jelínek Š. - 82, Komárek J. - 66, Klouček - 50, Břinčil - 31)
4. černí - 335 (Malina - 305, Rejnek - 25, Nekvinda - 5, Andrle - 0, Janeček - 0)
5. červení – 251 (Jelínek J. - 135, Krištof - 79, Hladík - 19, Filingerová - 13, Komárek V. - 5, Sovová - 0)
6. sourozenci – 245 (Malina P. - 245)
7. trenéři - 38 (Pavel - 38)
8. rodiče – 0 (??? – 0)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Sadílek - 575
2. Němec - 568
3. Malina - 305
4. Závůrka - 143
5. Jelínek J. - 135
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 14 – IZOMETRICKÉ KOLEČKO
 
   Ani jsme ještě nestihli pořádně zamáčknout předstíranou slzu po starém roce a už tu máme v novém roce třetí trenérskou výzvu – „Izometrické kolečko“. Pokud teď náhodou úplně přesně nemáte představu, co vás čeká – nelekejte se. Izometrické cviky děláme běžně v tréninku. Je to skvělý a velmi účinný typ cvičení s vlastní vahou těla, při kterém zdánlivě neděláme vůbec nic. Pouze musíme po stanovenou dobu udržet tělo zafixované v dané poloze, aniž bychom změnili pohybem úhly kloubů nebo délky svalů během svalové kontrakce. Sice se může zdát, že budeme jen stát či ležet, nicméně, pravdou je, že naše svaly díky vznikající tenzi v poměrně krátkém čase zvýší svou sílu a výdrž. A to vše bez extrémního zatížení kloubů.
   Pro náš trénink jsem vybral osm cviků (dva z nich jsou párové, zvlášť na levou a pravou stranu – takže vlastně deset cviků), které by měly obsáhnout všechny hlavní svalové partie. V nehybné poloze zůstaneme 25 sekund a následně si 15 sekund odpočineme před dalším cvikem. Ukázkové video máte opět ve skupině, a jestli můžu poradit, tak si ho při cvičení vždy pusťte a cvičte se mnou. Budete tak pokaždé přesně vědět, co a jak máte dělat, a to bez nutnosti sledování časových intervalů. S ohledem na náročnost některých cviků tuším, že ne úplně všichni zvládnout udržet požadovanou polohu po celou dobu – a tak rozšiřuji hodnotící stupnici na rozmezí 1 – 5 bodů.
 
Izometrické kolečko
  1. statický dřep – přední strana stehen, hýždě
  2. superman – spodní zádové svaly
  3. klek na čtyřech - břicho, stehna, aktivace mezilopatkových svalů
  4. vzpor na levém boku – celý střed těla, ramena, ruce
  5. vzpor na pravém boku – celý střed těla, ramena, ruce
  6. prkno (plank) se zdviženou levou nohou – celé tělo
  7. prkno (plank) se zdviženou pravou nohou – celé tělo
  8. statický most – spodní zádové svaly, hýždě
  9. statický sed-leh – přímé břišní svaly
  10. statický klik – celé tělo
   Ač se Vám na první pohled může zdát, že jednodušší výzvu jste ještě nikdy necvičili, opak je pravdou. A při správném provedení se i bez vykonaného pohybu pěkně zapotíte, ale i výrazně zlepšíte svou fyzickou kondici. Tak do toho…
 
VÝZVA - 14 - IZOMETRICKÉ KOLEČKO
Konečné výsledky týmů:
1. zelení – 271 (Němec - 185, Sadílek - 80, Zvěřina - 6, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
2. modří – 208 (Bajer - 82, Koubský - 78, Hykš - 35, Mimra - 13, Závůrka - nemocen)
3. černí - 175 (Malina - 162, Rejnek - 5, Andrle - 4, Nekvinda - 4, Janeček - 0)
4. žlutí – 130  (Klouček - 50, Dvořák - 35, Jelínek Š. - 30, Břinčil - 10, Komárek J. - 5)
5. červení – 127 (Jelínek J. - 45, Krištof - 40, Filingerová - 25, Komárek V. -15, Hladík - 2, Sovová - 0)
6. trenéři - 50 (Pavel - 50)
7. rodiče – 38 (Maliová - 15, Filingerová - 5, Němcová - 5, Krištofová - 5, Němec - 5, Hladíková – 3)
8. sourozenci – 10 (Malina F. - 5, Krištof Š. - 5)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Němec - 185
2. Malina - 162
3. Bajer - 82
4. Sadílek - 80
5. Koubský - 78
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 39
 
Borec týdne
 
 
Zasněžený rozjezd v novém roce
 
   Společnost Twitter a Facebook oznámila minulý týden, že zablokovala účet dosluhujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa kvůli "nebezpečí dalšího podněcování k násilnostem". Facebook sice v zájmu udržení posvátného práva každého amerického občana na svobodu projevu zablokuje Trumpův účet pouze do skončení prezidentského mandátu, nicméně Donald hledající v této situaci náhradní veřejné médium pro prezentaci svých názorů oslovil s ohledem k dlouhodobě nadstandardním vztahům k naší zemi (díky své bývalé ženě i jejím současným představitelům) i redakci „Novinek“. Po upozornění, že by před každým zveřejněním svého příspěvku musel ale, jako každý jiný přispěvatel, nejdříve splnit aktuální výzvu (což byl v tu chvíli „Silový masakr“), jen pohrozil reakcí proti naší centrále s využitím svých osvědčených militantních přívrženců. A tak vás vítám u vydání našeho týdeníku s celkovým pořadovým číslem 39, kde se tím pádem opět dozvíte jen novinky z děni okolo kategorie mladších žáků SK Sršni Kutná Hora.
   Vypadá to, že v novém roce se aspoň na chvíli probudila docela obyčejná zima, která měla kolem Vánoc tradičně ještě "pomalý metabolismus"; já to úplně chápu, na mě je taky ještě nějakou dobu po probuzení celkem zbytečné mluvit, protože se nějakou dobu snažím zorientovat, do kterého jsem se vlastně probudil století. Nicméně nyní nám již rozkoukaná zima konečně nadělila pořádnou sněhovou peřinu. Pravda, silničáři tradičně nestíhali, řidiči lamentovali, ovšem děti se radovaly a já olizoval tající sníh ze rtů a nemohl se nabažit pohledu na zasněžené střechy města a nedotčené bílo naší zahrady. A kdyby na něm Eda nevyrobil žlutou díru, tak se tam rozplývám asi doteď... Nicméně mlžákům jsem vyhlásil mimořádnou výzvu „Sršní sněhulák“ a tvůrčí nápaditost rozšířila zorničky mé spokojenosti. Tato výzva proto neměla žádné poražené, jen samé vítěze. Každý sněhulák byl totiž něčím mimořádný, vtipný a nápaditý. Nechyběly sršní šály, čepice, hokejky, rukavice a jeden měl dokonce své vlastní brusle.
   I já jsem jednoho postavil s mojí Barčou, ovšem stačila chvilka nepozornosti a klouzavý sníh mě porazil na ippon. Ani jsem nevěděl jak, ležel jsem na zádech na křupajícím tatami a nohy vytrčené směrem k hvězdami pomrkávající obloze. A tak jsem ve skromné společnosti svých podlitin jen zaúpěl, jak v patetickém hexametru Nero: „Ó, jak velký sportovec ve mně umírá!“ Naštěstí v našich Sršních nic neumírá a ani v nepříznivé epidemiologické situaci a při teplotách pod nulou jim v první tréninkové výzvě v novém roce, nezamrzl motor. Jak prozrazoval její název „Silový masakr“, zaměřili jsme se na procvičení a posílení všech hlavních svalových skupin. Kluci neskrblili parádními výkony a aktivitou, ale nejenom oni. I jejich rodiče se přidali, přestože se mnozí vyjadřovali v tom smylu, že se to sice při pohledu na děti nezdá, ale fakt je to masakr. Nakonec se s touto fyzicky náročnou výzvou nejlépe popasovali Petr a Adam N. a jejich virtuální souboj byl do poslední chvíle zahalen mlhovinou jak okolní reálná krajina. Oba udělali pro vítězství vše a všemi prostředky, a jako vítěz nakonec proťal cílovou pásku Adam N., který se tím zcela zaslouženě stává „Borcem týdne“. Gratuluji, nicméně velkou pochvalu zaslouží i Petr a všichni ostatní, kteří se aktivně zúčastnili.
   Za „Limiťáka“ jsem tentokrát vybral Vojtu a volba to byla vcelku jednoznačná. Jak tenhle klučina poctivě a systematicky - přitom se svou neustále pohodovou náturou – pracuje na zlepšení svých dovedností a schopností, je mi hrozně sympatické. Ovšem když jsem sledoval, s jakou lehkostí zvládal nejtěžší cvik celé série „přítahy v podporu ležmo na boku“, cvik, který dělal velké problémy mnoha jiným, jen mi klesla sanice o poschodí níž.
   Jako další výzva minulého týdne byla „Hokejová ekvilibristika“, ta ovšem stále ještě pokračuje, takže se k výsledkům a konečnému hodnocení nebudu zatím vyjadřovat. Nicméně dodneška jsem již viděl řadu věcí, které utvářejí zatím mou spokojenost.
   S tím a přáním optimisticky naladěné mysli se s vámi loučím a těším se na naše další setkávání v internetových vodách, ale ještě víc v reálném světě.
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 13 – HOKEJOVÁ EKVILIBRISTIKA
 
   Vítám vás u další nové výzvy, a tentokrát zapracujeme na našich dovednostech. Trénink jsem připravil zvlášť pro gólmany a zvlášť pro hráče, ovšem oba mají shodnou strukturu. Obsahují osm cvičení s délkou cca 20 sec. a jeden bonusový úkol navíc. Na ten máte pokusů i času neomezeně a za splnění je vždy jeden bod navíc. Tréninková cvičení provádějte co nejlépe a nejrychleji, ovšem pokud se něco nepovede, nebo nezvládáte - nic se neděje! Pokračujte dál a zkoušejte to a zkoušejte to. I deset nepovedených pokusů je trénink a třeba už ten další se to změní. Jiná cesta se to naučit opravdu není… Nejhorší řešení je si říct - tohle neumím, to dělat nebudu.
   Za každý váš trénink ode mě opět očekávejte zpětnou vazbu s hodnocením (jedna až tři), upozornění na případné nedostatky či chyby, a bude-li potřeba, tak i radu jak je opravit. No, a pokud bude váš přístup jako při „Silovém masakru“, bude jistě i mnoho pochval.
   Video s ukázkovým tréninkem a vysvětlením máte opět ve skupině, ovšem tentokrát je trochu delší, a tak jsem ho musel rozdělit na dvě části. Tím už snad bylo řečeno vše podstatné, a tak rozhýbejte tělo a s chutí do toho – půl je hotovo.
 
Gólmanský trénink
  1. pinkání s míčkem o zem střídavě levá pravá – 20x
  2. pinkání s míčkem o zem střídavě levá pravá pod nohou – 20x
  3. podhazování míčku pod nohou střídavě levá pravá – 20x
  4. pinkání s dvěma míčky o zem současně a souběžně – 20x
  5. pinkání s dvěma míčky o zem současně křížem – 20x
  6. přehazování míčku střídavě levá pravá s tlesknutí před tělem a za tělem – 20x
  7. žonglování s dvěma míčky
  8. žonglování s třemi míčky
  • bonus – zkusit kaskádu alespoň se čtyřmi přehozy
Hráčský trénink
  1. úzký driblink před tělem 20 sec.
  2. stahovačka – 20x
  3. střídavě úzký a široký driblink – 5 sérií
  4. úzký driblink na jedné noze a metkalpem – 5 sérií
  5. úzký driblink s liftingem – 20 sec.
  6. dlouhý driblink do čtverce – 5 sérií
  7. úzký driblink do půlkruhu s prohozením – 5 sérií
  8. předriblování hrazdy – 5 sérií
  • bonus – trefení koše ze vzdálenosti jednoho metru
VÝZVA - 13 - HOKEJOVÁ EKVILIBRISTIKA
Konečné výsledky týmů:
1. zelení – 195 (Němec - 112, Sadílek - 73, Zvěřina - 10, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
2. červení – 107 (Jelínek J. - 67, Krištof - 25, Filingerová - 8, Sovová - 3, Komárek V. - 2, Hladík - 2)
3. modří – 100 (Hykš - 50, Koubský - 30, Mimra - 16, Bajer - 4, Závůrka - nemocen)
4. žlutí – 81  (Jelínek Š. - 32, Klouček - 21, Dvořák - 15, Břinčil - 10, Komárek J. - 3)
5. černí - 78 (Malina - 72, Rejnek - 3, Nekvinda - 3, Andrle - 0, Janeček - 0)
6. trenéři - 32 (Pavel - 32)
7. sourozenci – 25 (Malina P. - 25)
8. rodiče – 0 (??? – 0)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Němec - 112
2. Sadílek - 73
3. Malina - 72
4. Jelínek J. - 67
5. Hykš - 50
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 38
 
Borec týdne
 
 
Tak zpátky k mobilům a znovu a lépe!
 
   Po krátké vánoční přestávce vítám zpět všechny příznivce webového týdeníku „Novinky z mlžácké kabinky“. Věřím, že jste svátky strávili příjemným a přitom bezpečným způsobem a že vám tak jejich pozitivizmus a nadhled moc nechyběl. Ostatně běžná média v době kolem Štědrého dne, Silvestra a Nového roku taky trochu ubrala na intenzitě nekonečně špatných zpráv, což ovšem dle očekávání hned prvním pracovním dnem skončilo. Proto se domnívám, že i v novém roce 2021 (oko bere - hlavně aby nepřebralo) bude zapotřebí každá dobrá zpráva a úsměv. Vítejte u prvního lednového čísla.
   Původně jsem si myslel, že vzhledem k vánočnímu volnu tentokrát nevyhlásím žádné z tradičních ocenění, ovšem pak se blýskl jako správný kapitán Štěpán. Připravil pro nás silvestrovsko-novoroční hru, jejíž součástí bylo trochu sportu, několik vtipných úkolů, ověření znalostí o našem týmu a především pohyb na čerstvém vzduchu. Věci, které lze jenom kvitovat. A vzhledem k tomu, že kreativní myšlení a každá pohybová aktivita navíc, která vychází sama od dětí je vítána a ku prospěchu věci, tak je pro mě Štěpán jednoznačným „Borcem týdne“. Rád bych touto cestou ještě pochválil všechny hráče, kteří se hry zúčastnili a přidělil jim bonusový bod do naší soutěže „Herních dovedností“.
   Teď již ale postupme o krok dál, protože s posledním dnem vánočních prázdnin jsme znovu rozjeli tréninkovou přípravu, která se ovšem ke známým opatřením musela opět přesunout na internet a do naší skupiny. Samozřejmě naše společně sdílené představy o trénincích v tomto období jsou zcela jiné, přesto zůstává mou snahou, abyste i v této situaci a podmínkách, které hokeji a kolektivnímu sportování nepřejí, ztratili co nejméně a naopak vydělali, kde to jen půjde. Struktura výzev se proto malinko mění a od jednotlivých cviků se bude víc přibližovat k celistvým tréninkovým jednotkám.
   Věšteckou kouli, abych mohl predikovat rozhodnutí vlády a dobu trvání této formy tréninků bohužel nevlastním, ale jestli je alespoň něco na této situaci pozitivní, tak je to fakt, že se lépe odhalují skutečné charaktery hráčů a jejich vztah k pohybovým aktivitám, láska k hokeji a snaha se zlepšovat. Já pevně věřím, že tu správnou touhu, ten vnitřní elixír chutě, poctivosti, pracovitosti a ambic má většina Sršňů a že současné nepříjemné období to jen potvrdí.
   Přeji vám i nadále hlavně pevné zdraví, radostně naladěnou mysl a k tomu dobrý vstup do už ne tolik slavnostní fáze nového roku 2021. Věřím, že vše zlé nakonec zdárně překonáme a tento rok bude opět vstupenkou do normálního života bez všudypřítomných omezení, nařízení a zákazů.
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 12 – SILOVÝ MASAKR
 
   Dávný sen mnoha generací mít prázdniny delší než pobyt ve škole nabývá sice pro mnohé čím dál reálnější podobu, nicméně pro Sršně vánoční přestávka právě teď končí. Doufám, že jste toto období využili k řádnému dobití baterií a můžeme se tedy pustit do dalšího budování vašeho fyzického potenciálu, obratnosti a dovednostní šikovnosti.
   Vzhledem k proti covidovým opatřením a nemožnosti trénovat alespoň v šestičlenných skupinách, se opět vrací naše sportovní aktivity na internet. Ovšem přestože se snažím být člověkem celkem tvořivým, a nejsem zvyklý se (aspoň ne záměrně) příliš opakovat, tentokrát to tak úplně neklaplo. Základní systém výzev (fyzické, obratnostní, dovednostní a spešl pro gólmany) a týmů tak zatím ponechám stejný. I tentokrát jedeme dle hesla: „Když vy – tak já, když já – tak vy“ a nebudu po vás tudíž chtít nic, co já sám nezvládnu a nebudu dělat s vámi. Na druhou stranu, pokud se někdo nezapojí a nebude se alespoň snažit o některé cviky, budu to brát, jako by prostě nechodil na tréninky.
   K několika drobným změnám přesto dochází! Kondiční výzvy nebudou jen o jednom až třech cvicích, ale vždy se bude jednat o strukturovaný blok - takovou malou tréninkovou jednotku. Sestavená bude přibližně z deseti cviků na základě účelnosti a smysluplné návaznosti. Na provedení jednoho cviku by mělo stačit 20 sec. a mezi jednotlivými cviky bude 10 sec. pauza. Takže při sestavě deseti cviků zabere jedno kompletní cvičení cca 5 minut. Vaší snahou by samozřejmě mělo být provádět cviky správně a v rámci vašich možností i v co největší počtu sérií.
   Cvičení opět nahrávejte a posílejte mi ho na messenger (pokud bude video dlouhé, tak ho klidně rozdělte) nebo přes úložiště. Věci totiž zaprvé raději vidím, než o nich jen slyším a za druhé je to jediná možnost, jak mít zpětnou vazbu a případné chyby opravit.
   Pro koho je motivací i vzájemné sportovní zápolení (koho to netankuje, teď nemusí číst) mám i malinko upravené hodnocení. Soutěžit se bude opět v týmech, protože učit se zákonitostem týmovosti, v kolektivním sportu jako je hokej, mi přijde správné, ale zároveň pojede i každý na vlastní triko. Změnou u fyzických a obratnostních výzev bude, že za každé provedení jednoho tréninkového bloku můžete ode mě získat až 3 body podle kvality provedení. Pokud někomu neudělím plný počet, tak ho samozřejmě upozorním, co dělá špatně a má opravit. Body do soutěže „Herních dovedností“ se budou udělovat podle umístění v jednotlivých soutěžích, ale každý kdo zvládne lepší výkon než já, získá navíc ještě jeden bonusový. Poslední změnou, která mě teď napadá, je, že na každou výzvu budete mít vždy čtyři dny a mezi jednotlivými výzvami bude jeden den volna. Pokud si ještě na něco vzpomenu, nebo mě (klidně i vás) nějaká zajímavá inovace napadne, poupravím to v průběhu následujících dní.
   Teď již ale k dnešní výzvě. Jedná se tedy o deset cviků a název „Silový masakr“ prozrazuje, že se zaměříme na posílení všech hlavních svalových skupin (ruce, břicho, záda, nohy).
  • dřep s výskokem a tlesknutím nad hlavou
  • výpady vpřed a vzad na levou nohu
  • výpady vpřed a vzad na pravou nohu
  • stříhání nohou
  • přitahování nohou
  • mezilopatkový zdvih
  • přítahy v podporu ležmo na levém boku
  • přítahy v podporu ležmo na pravém boku
  • široké kliky
  • poskoky vřed a vzad ve vzporu
Instruktážní video i s mým provedením celé výzvy máte ve skupině a já jen upozorňuji, že každý cvik se v jedné sérii musí provést 10x.
   Dost už ale řečí a pojďme na to. A pokud se k vám budou chtít připojit i rodiče, sourozenci, trenéři, marťani…, tak jsou všichni samozřejmě vítání.
VÝZVA - 12 - SILOVÝ MASAKR
Konečné výsledky týmů:
1. zelení – 116 (Němec - 75, Sadílek - 32, Zvěřina - 6, Tvrdík - 3, Nevole - 0)
2. modří – 88 (Hykš - 29, Koubský - 25, Bajer - 21, Mimra - 13, Závůrka - nemocen)
3. červení – 83 (Krištof - 28, Komárek V. - 22, Jelínek J. - 17, Sovová - 6, Filingrová - 6, Hladík - 4)
4. černí - 82 (Malina - 71, Nekvinda - 9, Andrle - 2, Rejnek - 0, Janeček - 0)
5. žlutí – 58  (Klouček - 32, Jelínek Š. - 10, Dvořák - 9, Břinčil - 7, Komárek J. - nemocen)
6. trenéři - 27 (Pavel - 27)
7. rodiče – 24 (Krištofová – 9, Malinová - 6, Komárková - 3, Komárek 3, Němcová - 3, Němec - 3)
8. sourozenci – 10 (Jelínková A. - 3, Jelínková K. - 3, Krištof Š. - 2, Krištofová J. - 2)
Konečné výsledky jednotlivců:
1. Němec - 75
2. Malina - 71
3. Klouček, Sadílek - 32
3. Hykš - 29
5. Krištof - 28
 
 
 
PF 2021
 
 
   Vždycky jsem si říkal, jaké mám štěstí, že během mého života se ve světě neudálo nic až tak zásadního, co by negativně zasáhlo i naší středoevropskou roklinku a zapsalo se svým rozsahem do všeobecné historie lidstva. Po letošním, covidově podivném a v mnoha ohledech vysilujícím, roce to již tak úplně neplatí. Naštěstí ale bojujeme za záchranu našeho starého světa z pohodlí svých domovů či pracovišť, ne ze zákopů a někteří si možná i víc uvědomujeme, jak náš „normální život“, který jsme často brali za něco samozřejmého až běžného, zase až tak samozřejmý a běžný být nemusí. A tak nářky a výčet špatného, či nějaké bilancování od tohoto silvestrovského článku nečekejte. Taky možná přijde jeho čas, ale silvestr, myslím, není pro bilancování tím nejlepším dnem, snad proto, že vzbuzuje u spousty lidí touhu po zřetelném předělu mezi starou skutečností a novou nadějí a taky tím, že se od něj předem očekává veselí, což nebývá dobrá živná půda pro objektivitu. No, a protože se od něj předem očekává veselí, trávím tento den většinou v klidu a bez větších výstřelků, neb neshledávám nic až tak lákavého na tradičních formách stádní veselosti. Nestřílím rachejtle po hvězdách, nezpíjím se do němoty (i když několik lahví dobrého vína nejspíš padne), ani neslzím u stokrát omletých televizních scének z nemilosrdného archivu. Raději si jen tak povídám s mými nejbližšími, zahraju si s nimi pár her, či přidáme společnou procházku na čerstvém vzduchu. Nicméně vy si ten poslední den roku samozřejmě oslavte a užijte podle svých vlastních představ a očekávání, ale hlavně s úsměvem, v příjemném rozpoložení a v té pro vás co nejmilejší společnosti.
   Příště se tu tedy sejdeme již v roce 2021 a já vám do něj a taky do celé třetí dekády přeji dobrý vstup, ale především abychom v těch následujících 12 měsících měli hodně dobrých důvodů se z něj těšit a přinesl nám rozhodně víc úsměvů než podmračených vrásek. Samozřejmě si taky přeji, abychom se v jeho průběhu setkávali především na sportovištích než v online světě a především aby se rok 2021 svými výjimečnostmi zapisoval spíš do naší osobní historie a vzpomínek než do historie celého lidstva. Tak ať to tak je, nebo máme alespoň takový pocit. Na zdravý a veselý rok 2021.
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 37
 
Borec týdne
 
 
Nové výzvy
 
   Další vánočně-pohádková masáž je za námi, a přestože naivní a romantické příběhy není úplně můj šálek čaje, o vánocích je mám rád. Cimrman sice tvrdil, že pohádky děti vůbec nepřipravují na reálný život, protože „když děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi, a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou“, já je přesto považuji za takový malý odraz duše národa. No a soudě podle českých klasických pohádek bych řekl, že jako národ máme krásnou duši. A k tomu ještě přidejme, že dnešní z veřejí jistot vysazená doba potřebuje příběhy se šťastným koncem jako světélko naděje, stejně jako bezpečné kotvy a věci, na které je spolehnutí a kterým je úplně fuk, jakou barvou právě hraje kdejaký PES, jako např. že v pondělí opět vyjdou Novinky z mlžácké kabinky, svérázný webový týdeník, který přináší o něco víc než jen info ze života party hokejových kluků, holek a jejich trenérů. Srdečně vás tedy všechny vítám u dnešního 37. vydání.
   Neříká se mi to lehce, ale z důvodu zpřísněných vládních opatření, platných od neděle, jsou i naše společné tréninky na Sokoláku znemožněny. Jak v jedné své hře výstižně říká dnes již jednou citovaný klasik: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.“ Nicméně naše sportovní činnost tím rozhodně nekončí. Komplikovaná doba si sice žádá komplikovaná řešení, ale když se chce, vždycky se cesta najde a nejhorší je, se na všechno vykašlat a tzv. ze dne na den „zavřít krám“. Tudíž si po jarní a podzimní formě distančních tréninků na internetu za pomoci trenérských výzev vyzkoušíme i tu zimní. Vzhledem k tomu, že ale v mnoha domácnostech ještě rezonuje vánoční atmosféra, nepovažuji za šťastné, abyste mezi stromkem, rozbalenými dárky a vánoční výzdobou začali skákat, klikovat a driblovat s hokejkou. Rozhodl jsem se proto, že po dobu vánočních prázdnin zůstává vaše pohybová aktivita dle možností individuální a první výzvu vyhlásím až v neděli 3.1.2021 v podvečer. Do té doby se budu snažit prohnat svou emeritní myslí přirozenou fantazii, abych se pokusil formu výzev a systém hodnocení zkvalitnit a tréninky pro vás byly co nejvíc zábavné a atraktivní. Pokud by ale prolétly nějaké nápady na vylepšení internetových tréninků i vaší myslí – sem s nimi. Budu vám vděčný a zároveň tak máte možnost je upravit víc k obrazu svému.
   Teď již ale krátce k minulému týdnu a našemu poslednímu společnému tréninku, který proběhl ještě v šestičlenných skupinách. Na jednotlivých stanovištích si kluci zahráli 20 minut házenou, fotbal, hokejbal a basket formou 3 na 3. Na zmenšené ploše a v menším počtu byli všichni neustále ve hře a v jejím průběhu museli okamžitě řešit vzniklé situace. Nedílnou součástí byl i motivační koučink trenérů, kteří nabádali k aktivitě, hernímu sebevědomí a odvaze každou situaci řešit herním způsobem. Samozřejmě že nasazení a zaujetí dětí mělo i své výkyvy a občas se víc blblo a vtipkovalo. Jsem ale zastánce výuky herního myšlení, a to se příkazovým systémem moc nedaří dělat.
   A z tohoto herního kritéria mi největší radost tentokrát dělal Pumba. Sice mu občas chyběla lepší fyzická připravenost, ale jinak byl absolutně herní a na každém stanovišti se pohyboval vždy výborně v těžišti hry a v dobrém tam řádil. Prostě „Borec týdne“.
   Naproti tomu ziskem Limiťáka se tentokrát může pochlubit Štěpán, který je téměř neustále pohodově naladěn a je tak často týmovou studnicí dobré nálady. Ovšem na posledních trénincích jsem měl pocit, že jeho pusa se chová jako samostatná jednotka. Jako rozený vypravěč, jemuž by nezavřel ústa ani pan Svěrák, neustále vše vtipně komentoval a já si vedle něj připadal jen jako „mlčenlivý soudruh“. Snad svůj potenciál jako hrom nenechá uvadnout, protože kdyby mu jely nohy jako pusa - byl by spíš „Borec“.
  Jak jste věřím pochopili, tak posledním odstavcem jsem se již přepnul do lehkovážného módu, který jaksi patří k posledním dnům každého roku. Přeji vám proto všem krásné pokračování vánočních prázdnin a pohodové směřování k - doufejme - lepšímu novému roku.
 
 
ŠTĚDRÝ DEN NASTAL
 
   A je to tu. Jak prozrazují poupravená slova známé koledy - Štědrý den nastal! Čas těšení, příprav, radostného očekávání a chystání dnešním dnem vrcholí a já mám jako každý rok i letos milou povinnost popřát vám krásné svátky. Svátky, které jsou a budou v mnohém jiné, přesto věřím, že jako v letech minulých se i nadále budou moci honosit přídomky „šťastné“ a „rodinné“ a zůstanou plné klidu, míru a lásky. A že stejně jako v letech minulých se jistě zaskví radost v očích především dětí, až pohlédnou na ozdobený vánoční stromeček, pod kterým leží zabalené dárky, což zase určitě nenechá chladným žádného z nás dospělých. A tak i já pokládám dárky pod stromek, i když trochu nejistě, přesto s vírou, že snad udělají radost a splní vyřčená přání a třeba návdavkem i některá z těch nevyřčených. Od toho je ale přece Štědrý den štědrý, aby se v jeho průběhu naše přání - ta odpovědně naformulovaná a napsaná, stejně jako ta jen tiše vyslovená a dokonce i zcela utajená - plnila. Ať je to tak, pokud možno, i letos a naše srdce a duše se opět otevřou vánočním zázrakům. Přeji krásné štědrovečerní zážitky.
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 36
 
Borec týdne
 
 
Zkouška odolnosti
 
   Protiepidemický systém bije stále hlasitěji na poplach, že bychom se měli opět stáhnout do antivirových krytů svých domácností a lidé začínají tušit, že další omezení se nepříjemně přibližují. A i když se snažíme sebevíc, je zřejmé, že letošní Vánoce budou - přiznaně nebo aspoň pod povrchem - trochu jiné než je známe z dřívějších dob. Ale i ve vlnách rozbouřeného světa existuje pár majáků zabudovaných do pevného podloží tradice, které svítí stále stejným (snad) optimistickým světlem bez ohledu na aktuální barvu epidemického stupně. Jedním z nich jsou i „Novinky z mlžácké kabinky“ a činí tak bez větší přestávky v této hokejové sezóně již po třicáté šesté. Všechny čtenáře i dnes srdečně vítám. 
   Současná situace a vládní nařízení sportování dětí a aktivnímu pohybu mládeže nepřejí. Přesto jsme se snažili v mezích mantinelů vytvořit mladým Sršňům i v minulém týdnu takové podmínky, aby si udrželi kontakt s ledem, svým milovaným sportem a kamarády. V pondělí a ve středu jsme proto opět trénovali v desetičlenných skupinách na ledě, v tělocvičně a na střelnici. Už jsem to sice psal minule, ale rád se budu opakovat. Tréninky, které jsem vedl nebo viděl, byly svěží, tepající nasazením, dobrou atmosférou a bojovou touhou v herních cvičeních a soubojích. Sršni podávali výkony mnoha příslibů, nadějí či pozitiv a často bylo za co chválit. Leč člověk míní a PES mění. A tak po 11 dnech omezeného fungování (zaplaťpánbůh za ně) již podruhé v této sezóně opět uzamknul bránu našeho zimního stadionu. Když jsem ve středu onu informaci, kterou všichni tak nějak tušili, definitivně oznamoval klukům, vládla v kabině nálada, že by si zde ČT mohla klidně natočit modifikaci svého pořadu, ovšem pro mladé sportovce, s názvem „SKučí telka“.
   No nic. Vládní nařízení jsou, jaká jsou, a na to vakcínu nemáme. Kmitání holemi, bušení puků a řízný odpich bruslí na zimním stadionu proto utichl, ovšem vůle hráčů a nás trenérů v rámci možného dál sportovat neutichla. Vrátili jsme se proto v pátek do známé lokality Sokoláku a v šestičlenných skupinách si kluci postupně na jednotlivých stanovištích zahráli fotbal, basket, hokejbal i závěrečné ragby. A přestože si sportu chtivé děti letos užívají mnoho nesnází, ústrků a zklamání, musím ocenit, že mladí Sršni se opět napumpovali elánem, vervou, vtípky a dobrou náladou a náš páteční trénink od první do poslední minuty odehráli s chutí a úsměvem. Rozhodl jsem se proto (než nám i toto zakážou) v tomto režimu pokračovat i přes vánoční prázdniny - tedy kromě svátečních dnů. Tréninkové bloky budou stejně jako v pátek pouze herní, bez cíleného zaměření na budování fyzického potenciálu a kondice. Což ovšem není žádné negativum, protože pokud se u dětí při hře podaří nažhavit ty správné senzory, tak toho naběhají a nasportují srovnatelně a ještě s větším zápalem.
   Tradiční výdejní okénko tentokrát přináší jako „Borce týdne“ - Jirku. Přiznávám, že v minulosti neslyšel na svoji adresu a přístup k tréninku vždy jen chvalozpěvy, nicméně letos (začalo to jarní internetovou přípravou) se hodně změnilo a zaznamenal tak velký posun. Přesto se musí stále a dál rozvíjet, zrát a pracovat. No a v pátek, když jsem ho dal na fotbálek s Pepou do jednoho týmu, tak překvapivě zaprotestoval: „Já ale nechci hrát s nejlepším, já chci hrát proti nejlepšímu“. Respektoval jsem to, protože to je ta nejúčinnější cesta, jak se stát lepším. Při hře pak spolu svedli několik velmi vyrovnaných běžeckých soubojů a střetů o míč, za což palec nahoru a ocenění „Borec týdne“.
   Limiťáky si tentokrát dovolím udělit hnedle dva, a to konkrétně Adamovi N. a Šimonovi. Oba kluci začali s hokejem později než jejich spoluhráči, přesto bruslení a technické dovednosti časem víceméně srovnatelně dohnali. Nicméně někdy jsem z jejich přístupu měl pocit, že nejsou tak úplně zapálení a napumpovaní hokejem. Minulý týden mě ovšem přesvědčili, že i v tomto ohledu se jejich limity posunuly o kus dál. Nejenže ve své tréninkové skupině patřili k nejlepším, ale okamžitě i chňapli po každé možnosti být na ledě další hodinu, když se uvolnilo za nějakého maroda místo v rozpise tréninků. Pro někoho možná zdánlivá maličkost, jako třeba snaha být na ledě včas - pro mě nikoliv. Kluci jen tak dál a neopusťte tuhle svou hokejovou múzu.
   Tím se s vámi loučím a zároveň omlouvám všem milovníkům stručných a výstižných textů, co mají jasnou myšlenku a racionální sdělení. Ale mezi námi - co jiného byste ode mne  mohli čekat, než že to bude dlouhé - za to nudné! Tak snad vás to neodradí od dalších návštěv, na které se už teď moc těším.
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 35
 
Borec týdne
 
 
„Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to potom ještě není konec“
 
   To jsou slova Johna Lennona - talentovaného umělce a muzikanta, člena legendárních Beatles, samorostlého filosofa, pacifisty a snílka o lepším světě, od jehož vraždy uběhlo minulý týden již 40 let. Jeho sen se zatím bohužel zcela nevyplnil, přesto jsem rád a je pro mě důležité, že mnoho z nás sní i nadále a nejen sní, ale taky si uvědomuje, že jsme součástí širšího řetězce událostí, jehož běh sice nezastavíme, ale můžeme ho svým byť malým přispěním alespoň ovlivnit. A i když moc nevěřím, že se jednou probudím do jeho vysněného světa, ta šance tu stále je, stejně jako že si v pondělí přečtete „Novinky z mlžácké kabinky“. Vítejte u jejich třicátého pátého vydání.
   Permanentně bdělý hlídací PES, který dlouhých osm týdnů poctivě hlídal i vstup na zimní stadion, přestal minulé pondělí nepříjemně vrčet a my tak mohli prožít výživný týden, kdy jsme jednak trénovali po skupinách na ledě, ale i na střelnici a v tělocvičně. Logisticky nebylo úplně jednoduché ošéfovat, aby na sebe vše plynule navazovalo, kluci se nepotkávali v kabině a přitom měli přibližně stejný ice-time. Nicméně se podařilo a vše šlapalo jak Rolexky Rogera Federera. Na tomto místě se sluší poděkovat všem trenérům naší kategorie, kteří vedle svých pracovních a studijních povinností těch 9 hod. ledu, 4 hod. tělocvičny a 2 hod. na střelnici zvládli úplně perfektně a práce s dětmi pro ně byla především radost - hovořím samozřejmě za sebe a své tréninky, ale věřím, že nejenom za sebe.
   Jak se dalo čekat, sršní mláďata se po dlouhé pauze pustila do tréninků s chutí jako letní tábor do švestek. Nálada byla jedním slovem znamenitá a kluci dokazovali, že hokejová hra a vášeň není žádná samozřejmost, ale nádherná výsada, která si ovšem zaslouží plnou náruč vůle, snahy a nasazení i s rouškou na ústech. A to naši borci v prvních trénincích zcela splňovali! Jednotlivé tréninky nabízely lední hokej v jeho pestrosti a v návaznosti na úspěšný začátek sezóny. Tudíž byly prostoupeny mnoha hrami, cvičeními 1-1 a cizelováním techniky a dovedností cílenou (motivační) zábavou. Osobně jsem byl s tréninky, které jsem vedl hodně spokojen a věřím, že s takovým přístupem se nám podaří vzniklé manko rychle dohnat. Tedy pokud budeme mít ještě tu možnost.
   Vybrat „Borce týdne“ byl tentokrát zapeklitě těžký úkol, protože paleta výkonů mladých Sršňů hrála většinou jen samými příjemnými barvami, ovšem ani Rubens s Rembrandtem by nevystihli ten elán, motivaci a nasazení, s nimiž nastupoval do každého tréninku a prováděl jednotlivá cvičení Adam H. A právě díky takovému přístupu neustále postupuje krok za krokem, skluz za skluzem v hierarchii týmu a zaznamenává tak zatím jeden z nejvýraznějších posunů.
   S „Limiťákem“, tedy majitelem ocení „Za hranice svých limitů“, to bylo oproti „Borci“ o poznání jednodušší a stává se jím Kuba alias Pumba. Ve středu totiž v tělocvičně vyseknul samostatně a bez dopomoci dva slušné přemety. K dokonalému provedení sice ještě něco scházelo, nicméně vezmu-li v potaz, že ještě na soustředění měl místo poledního klidu dobrovolně povinný obratnostní trénink, kde se učil stojku a hvězdu, tak je to pokrok jako hrom. Vždycky klukům říkám, že i když sportovec skončí v závodě poslední, ale ve svém osobním rekordu, nemá důvod se za svůj výkon stydět. A tohle byl osobák, který mi doslova vyrazil dech.
   Jak tedy vidíte, umíme děti zlepšovat, umíme otevírat jejich srdce a nechat je tlouci v rytmu puků, aby se jim hokej a sport jako takový stal kamarádem. Přeji vám i nadále hlavně pevné zdraví, klidné adventní dny a co nejmíň důvodů ke stresům všeho druhu. 
P.S. A ještě pár ne moc kvalitních výcvaků, ale kolikrát se vám podaří vidět hokejisty v rouškách?
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 34
 
Borec týdne
 
 
Veselé loučení
 
   Nedávno jsem si vzpomněl na to, kterak společnost začátkem března přijala v panice informaci o prvních třech osobách nakažených novým virem na území České republiky. Tehdy jsem - se zamýšlenou notnou dávkou nadsázky - říkal, že za nějakou dobu nám nejspíš ani nepřijde, když se z médií dozvíme, že se nakazilo dalších několik set lidí za den, protože naše mysl postupně otupí svou citlivost na zvyšující se čísla. Vzpomněl jsem si na to v souvislosti s tím, jak nadšeně jsme ještě nedávno hltali pozitivní informace (a co je paradoxní - oni byly opravdu pozitivní!), že počet nově nakažených klesl pod hranici 10 tisíc za den. Je vidět, že měřítka, která lidé používají, se dokážou razantně proměnit během historicky velmi krátké doby. Ještěže ale existují věci, na které je relativní spolehnutí, jako např. že v pondělí vycházejí „Novinky z mlžácké kabinky“. Srdečně vás tedy všechny vítám u dnešního 34. vydání.
   Ano, čas je skutečně hodně pomíjivá veličina. Není to totiž tak dávno - konkrétně čtrnáct dní - kdy jsme po dlouhé době a navzdory chladnému počasí, absolvovali první společný trénink na Sokoláku. Měl jsem tehdy radost, že jsme se konečně zase sešli, a ukázalo se, že i sami kluci se na to skutečně hodně těšili. No a minulý pátek jsme se už zase loučili (off šem) s ještě víc rozzářenými tvářemi. Věděli jsme totiž, že v pondělí se opět sejdeme, tentokrát již ale na znovu zpřístupněném zimáku.
   Při ohlédnutí zpět za těmi šesti tréninky nemůžu z hlediska celkovému přístupu k nim klukům nic moc vytknout. Scházeli jsme se v hojném počtu a intenzivně pracovali v šestičlenných skupinách s rozdílným zaměřením. Nedělám si iluze, že jsme klukům těmito tréninky dokázali plnohodnotně nahradit standardní sezónní program, přesto se domnívám, že společné tréninky na suchu nebyly jen výstřelem slepé nábojnice. Snažili jsme se o zlepšení fyzické kondice a dovedností, ale nesmím opomenout ani na herní kreativitu a myšlení, které jsme rozvíjeli sportovními hrami, což bezvýznamné rozhodně nebylo. No a z týmového a psychologického hlediska to mělo nepochybně velký účinek a smysl.
   Jak již jste asi poznali hned v úvodu článku, tak „Borcem týdne“ se tentokrát stává Pepa. Tento mimořádně šikovný, pracovitý a chytrý hráč, který se dokázal hokeji oddat, patří svým poctivým přístupem již několik sezón k pevnému podstavci úspěchů tohoto ročníku. Zároveň ale může být i svou pokorou a charakterem příkladem ostatním. Asi jako minulé pondělí, když se při tradiční běžecké štafetě na závěr tréninku nechal hecnout a jako finišman své skupiny nevyužil získaný náskok k pohodovému doběhu posledního úseku. Počkal si v předávkovém území na Matěje – rychlostně asi svého největšího rivala – aby si to s ním v posledním úseku rozdal, jak se říká na férovku. My diváci jsme díky tomu viděli krásný strhující závěr závodu, ale především oba kluci museli odběhnout těch 250 metrů na plné kule a v maximálním nasazení. Pepa nakonec ve finiši vyhrál, ale pro mě byl mnohem větší „Borec“ svou ochotou dobrovolně vyměnit pohodovou jistotu vítězství za dřinu s únavou, ale i pocitem poctivě vybojovaného triumfu.
   A druhé ocenění pro výletníka „Za hranice svých limitů“ získává tentokrát Michal. U něj sem vnímal na posledních trénincích největší posun kupředu v rámci komplexnosti i jeho gólmanského projevu. Michal totiž trochu bojuje s fyzičkou, občas je váhavý při rozhodování a díky tomu i někdy působí na brankové čáře jakoby zadřeně. Ovšem na posledních trénincích zachytal výborně. V brance byl pohyblivý, mrštný, skvěle reagoval na hru, po zákroku se bleskově vracel do správné pozice a díky tomu všemu i úspěšně vyřešil spoustu ošidných momentů. Za mě to byly v rámci tréninků jedny z jeho nejlepších výkonů. Samozřejmě se má pořád co učit a v čem zlepšovat, ale tyhle tréninky a tenhle přístup byla ta správná cesta a teď záleží jen na něm, jestli po ní půjde (vlastně bude bruslit) i na ledě.
   Tento vzkaz může být ale de facto adresován úplně všem hráčům, protože počínaje dneškem se opět vracíme na led. Samozřejmě zatím v hodně sešněrovaných možnostech, přesto vracíme. Původně mi sice po oznámení omezujících pravidel pro sportování v uzavřených prostorech, kam samozřejmě patří i naše hala, prolétlo myslí několik jen těžko publikovatelných výrazů, ty ovšem ihned následovaly nápady, jak navýšit počet tréninkových hodin na ledě pro naši početnou kategorii. Děkuji tímto vedení našeho oddílu, že všechny mé návrhy přijal (safra to mi něco připomíná) a každý mlžák se díky tomu dostane v dostatečném množství na led.
   Za několik hodin se tedy po 8 týdnech sejdeme opět k tréninkové jednotce na zimáku. Je samozřejmé, že především v bruslařské jistotě a obratnosti se vrátíme hodně zpět, nicméně jsem i s ohledem na vysoké nasazení během distančních a skupinových tréninků na suchu přesvědčen, že ztrátu rychle doženeme a taky vím, že tento tým má dobrý základ, fungující partu, charakter a sílu, která už letos nastřádala 17 výher v řadě a skalpy takových týmu jako jsou Rytíři Kladno, Dukla Jihlava, LEV Benešov, či naposledy Hvězda Praha. A tuhle sílu neporazí ani vrtošivý koronavirus!
P.S. Pohodovou atmosféru jednoho z posledních tréninků na Sokoláku můžete nasát i z několika momentek mobilem - 
 
 
 
ZPÁTKY NA LED, ALE…
 
   Současná, sportu zapovězená, doba pomalu procitá z nuceného koronavirového kómatu a k radosti i mladých Sršňů otvírá prozatím alespoň jedno oko. V pondělí se tak kutnohorští hokejisté vrátí opět mezi mantinely, a to za dodržení podmínek stanovených vládou v režimu 9+1 a s rouškami.
   Zbytek spořádaného nerebelujícího občana ve mně krotí chuť k napsání repliky o smysluplnosti pouhých 10 osob v prostoru větším, než nabízí lecjaký supermarket a o problematickém zakrývání dýchacích cest při sportování nemluvě. Samozřejmě jsem natolik soudný a chápu, že nikdo nechce, aby současné rozvolnění přineslo víc škody než užitku. A taky kam bychom přišli, kdyby PES neměřil všem stejně, i když to věcně nedává valný smysl?!
   Prakticky to pro nás tedy znamená přizpůsobit tréninkovou náplň ztíženým podmínkám a taky rozdělení týmu na tři skupiny. Jedna bude na ledě (8 hráčů + gólman + trenér), druhá na střelnici (8 hráčů + gólman + trenér) a třetí v tělocvičně a posilovně. Aby nedošlo k nežádoucí kumulaci hráčů, tak v kabině se převléká pouze parta trénující na ledě. Hráči, kteří budou na střelnici, mají sraz před bočním vstupem do ZS a do kabiny si dojdou pro hokejky a rukavice až po jejím uvolnění. Skupina trénující v tělocvičně bude mít sraz se svým trenérem na malém parkovišti u bočního vstupu do ZS a půjde rovnou do tělocvičny a posilovny. Samozřejmě pro všechny platí v uzavřených prostorách povinnost nosit roušky a pro rodiče zákaz vstupu, aby nesnižovali kvóty 10 lidí na vnitřní prostor.
   Pokusím se i s využitím prodloužení časů některých našich tréninků a tréninků navíc během víkendu, zajistit dostatek ledů pro všechny. Nicméně garantovat absolutně stejný čas na ledě všem není zcela reálné, a tak budeme fungovat v souladu s přístupem "každému podle zásluh". No a tou "zásluhou" v našem případě bude aktivita hráčů v právě skončené internetové přípravě. Možná to řeknu tvrdě, ale povinné "všem stejně" považuji za pozůstatek minulého režimu a především mi přijde neférové a nevýchovné, aby ten kdo se měsíc poflakoval, měl teď najednou stejné výhody, jako ten kdo poctivě makal.
   Jakmile tedy dostanu rozpis ledu na příští týden i s přidělenými časy tréninků pro naši kategorii, zveřejním zde na webu „tréninkovou nominaci“ a vás bych požádal, abyste se z jednotlivých tréninků s předstihem omlouvali a mohlo tak dojít případně k včasné obměně. No a samozřejmě vás jménem svým i vedení SK Sršni Kutná Hora žádám o dodržování výše uvedených opatření, aby nemuselo dojít k předčasnému ukončení tréninkového procesu z důvodu případné kontroly z MěÚ či KHS. Vím, že tento model není úplně ideální, ale všichni jsme si přáli uskutečnit co nejdříve návrat dětí k aktivní sportovní činnosti a dělali proto maximum. Proto si to sami teď nepokažme!
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 33
 
Borec týdne
 
 
Sice na sucho, ale s úsměvem a vervou
 
   No vida, ani jsme se nenadáli a vstoupili jsme do období adventu, letos notně podivného, ale to už je jen logické vyústění celého podivného roku. Ač jsme národem veskrze ateistickým, letos jako kdyby se naplnil původní smysl adventu jako období očekávání Spasitele: Zatímco v normálních letech už touto dobou frčí předvánoční ruch a adventní trhy, dnes spíš vyhlížíme v novinách dobré zprávy, abychom se dozvěděli, jestli budou moct otevřít restaurace a malé obchody, jestli budou smět do škol i ostatní děti, jestli se budeme moct projít zimní nocí, no a my od ledu, kdy zase bude smět nazout brusle, trénovat a hrát hokej. Podle včerejších informací bude mnohé z toho s patřičnými omezeními možné od čtvrtka. V našem případě si ovšem budeme muset ještě počkat na výkladové stanovisko k opatřením vlády, protože týmový trénink jen v deseti lidech je trochu proti smyslu a v rouškách pod mřížkou snad i prakticky nerealizovatelný. No a počkat si taky budeme muset na případné schválení žádosti o povolení pokračování soutěží od 1.1.2021 s ukončením 30.4.2021. Ale nepředbíhejme: Před událostmi, které teprve přijdou a jsou závislé na dalším vývoji situace, mají přednost ty, které přicházejí právě teď, tedy konkrétně další číslo Novinek, webového týdeníku o naší kategorii, který se ale snaží přizpůsobit dnešní povýtce infekční době  a nakazit co nejvíc lidí optimistickým pohledem na skutečnost, která nás obklopuje. Srdečně vás všechny vítám u dnešního už 33. vydání.
   Jo, jo, doba je turbulentní a vláda se v ní chová hodně nečitelně, a tak cokoliv plánovat je nadmíru obtížné. Nezbývá nám tedy než bedlivě sledovat situaci, trpělivě čekat a snažit se být připravení. A o to jsme se v rámci daných možností snažili i minulý týden, kdy jsme po měsíci internetových výzev měli v pondělí opět společný trénink - samozřejmě rozdělený do šestičlenných skupin. Nicméně nepředbíhejme, protože poslední tréninkovou výzvou, která měla uzávěrku taky v pondělí, byl „Stoj na rukách, stoj na hlavě a stojky o zeď“. V hovorovém jazyce sice občas utrousíme, že něco nejde, i kdybychom se na hlavu postavili, ovšem jak se ukázalo, tak většina našich kluků a holek, tohle rčení používat nemůže, protože tyto cviky, kdy se zapojuje velké množství svalů a současně rozvíjí i celková koordinace těla, prostě zvládá nebo se o to usilovně snaží.
   Mezi ty, kteří za svůj výkon zaslouží absolutorium a díky této výzvě získává i titul „Borec týdne“ patří Tomáš (stoj na rukách - 36:79, stoj na hlavě - 100:15, stojka o zeď – 39x) a Maty (stoj na rukách - 22:84, stoj na hlavě - 86:50, stojka o zeď – 113x). Tady není co vytknout, jen uznale chválit.   
   Prostřednictvím této výzvy se ukázal ve světle oceňující výkonnostní posun za hranice dosavadních limitů i Vojta. Od začátku sezóny udělal obrovský pokrok, a jestli při jarce pro něj byla stojka země zapovězená a teď ji zvládl o zeď hned několikrát, tak si tuhle virtuální cenu rozhodně zaslouží. Není totiž v životě nezbytné být tím úplně nejlepším. Stačí poctivé přesvědčení, že člověk udělal pro zdar věci to nejlepší, co v dané chvíli uměl a zvládl, a to Vojta může určitě mít.
   Tím bych asi zatáhnul oponu za podzimní internetovou přípravou a doufám, že než v bitvě se spojenými vakcínami všech zemí podlehne poslední koronavirus typu covid-19, se k ní již nebude zapotřebí vracet. Přesto bych rád ocenil přístup drtivé většiny hráčů a jejich rodičů. Pravda, občas to byl pořádný šrumec všechno zhlédnout, vyhodnotit, upozornit na chyby, spočítat, pochválit, zapsat na web… ještěže v zimě jsou večery tak dlouhé a vláda bdí nad tím, abych se zbytečně nerozptyloval jinými činnostmi. Ale vážně. Dík kluci a holky, pánové a dámy za váš přístup a předvedené výkony. Byli jste skvělí a já jsem rád, že mohu pracovat a spolupracovat s takovými dětmi a rodiči, jako jste vy…
   Nicméně teď již k zmíněným tréninkům na Sokoláku. Bouchli jsme na úvod tři a všechny se nesly v uvolněném a usměvavém duchu, přesto ve svěžím a dobrém tempu. Snahou bylo organizovat jednotlivá stanoviště tak, aby kluci zlepšovali svou kondici a dovednosti, ale zároveň i rozvíjeli svou kreativitu, akceleraci a rychlé rozhodování formou nejrůznějších sportovních her a soubojů 1-1, 2-1, 2-2. Osobně totiž používám při trénincích jen minimálně cvičení 2-0 či dokonce 3-0 protože tím trénujeme v zápase nereálné situace bez soupeře. Jenže zápas bez soupeře neexistuje a k tomu ještě hry a souboje děti mnohem víc baví. Takže za mě výborné tréninky, které jsme vždy zakončili tradičním štafetovým během. No a za tyhle tréninky na Sokoláku dávám ještě jednoho „Borce týdne“, a to Matějovi. Při všech herních cvičeních měl plnou náruč chuti, výbušnosti, herní drzosti, sebevědomých řešení i spolupráce, a to všechno dohromady fungovalo velice dobře a dávalo smysl. Super a jen tak dál.
   Tento týden tedy budeme mít v pondělí a ve středu ještě trénink na Sokoláku (počasí již bude zimní, proto apeluji, aby kluci i děvčata měli teplé sportovní oblečení), a chtěl bych věřit, že od pátku se již vrátíme na led a budeme si moc vychutnávat ten okamžik, kdy tření valivé přechází do tření smykového. Přeji vám i nadále hlavně pevné zdraví, trpělivost v době adventního očekávání (však odměna bude stát za to!) a co nejvlídnější prosincové dny.   
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 32
 
Borec týdne
 
 
Zpátky na Sokolák
 
   Nechci se vůbec tvářit jako virový odborník ani nejsem vzděláním, natož profesí, statistik, byť si o sobě myslím, že v datech umím slušně hledat souvislosti, přesto se snad shodneme, že vývoj virové situace v naší zemi se zlepšuje. To samozřejmě vyvolává otázky, kdy už se děti konečně vrátí od počítačů, tabletů a mobilů, ke kterým jsme je na celé hodiny my sami uvrhli, opět do škol? Kdy je opět pustíme do kolektivu objevovat zákonitosti pospolitosti a schopnosti spolupráce, komunikace a správné vzorce chování mezi ostatními? Kdy jim opět dovolíme plnohodnotně sportovat a mimochodem si tak i posilovat zdraví, odolnost a imunitu? Jo, jo, tu už říkával můj pan profesor: „Statistika je jako bikiny. Ukáže hodně, ale to co chceme vidět, ne.“
   Nicméně z toho co nám je ochotná ukázat je zřejmé, že ode dneška se rozšiřuje možnost ze dvou na šest lidí pohromadě na společných akcích, což nám opět umožňuje vrátit se zatím alespoň ke skupinovým tréninkům na Sokoláku. Samozřejmě není to ideální, ale je to první krok k normálu a věřte, že se budeme i nadále v rámci povolených mantinelů s danou situací prát na maximum a nezalekneme se žádných klacků pod nohy. Což mi vyvolává vzpomínku, jak jsem po jednom našem podzimním tréninku na Sokoláku musel hned následující den reagovat na stížnost panu starostovi a vysvětlovat, že náš trénink probíhal dle všech tehdy platných vládních nařízení a omezení. Dodnes nechápu, proč onen uvědomělý občan, mající podezření na něco nekalého, nepostupoval tak, jak mu velí jeho občanská povinnost a neoznámil to příslušnému orgánu, tedy polici ČR, která by věc prověřila ihned na místě, ale psal až následující den starostovi na radnici. Že by spíš jen jedna z mnoha záminek jak zdiskreditovat naší práci v očích představitelů tohoto města? Nevím a neřeším. Stejně tak neobhajuju ani nepropaguju porušování pravidel, ale práskání a bonzáctví, jako mocipány znovu objevená a podporovaná dovednost, je mi taky cizí. Ani jedno z toho totiž nepovažuji za vhodné pro výchovu kvalitních lidských charakterů.
   No nic, společné tréninky se nám tedy opět rozběhly a nadcházející dny bude rozhodně provázet nejedno očekávání, nicméně na vydávání našeho periodika se - alespoň prozatím - žádné hygienické zákazy nevztahují, a tak vás i tentokrát srdečně vítám u dnešního 32. vydání Novinek.
   Minulý týden probíhal ještě ve výzvovém režimu a na programu byly hnedle tři úkoly. Prvním byly „Výpady s výskokem“, což je jeden z nejlepších cviků na získání síly v nohou, ale zároveň i náročný na stabilitu a koordinaci ruka-noha. A právě to byl zpočátku pro část borců největší problém a já proto občas nacházel v jejich provedeních nějakou tu hnidu. Možná se to zdály klukům hnidy nepodstatné, ale když se dá udělat něco pro lepší výsledek, neměli bychom si nechat svou leností našeptat, že to vlastně není zapotřebí. A tak jsem opravoval a sdílel ve skupině jako ukázku správná provedení, až jsem byl u všech 100% spokojen nejen s kondičním, ale i technickým provedením cviku.
   Dovednostní výzvy byly opět dvě. Hráči procvičovali dlouhý a krátký slalom, což některým způsobilo problém s prostorovou náročností úkolu. Na druhou stranu se ale opět ukázalo, že pokud se opravdu chce, nezabrání splnění výzvy ani málo místa doma, či sychravé počasí venku. S výkony a technickým provedením jsem byl víceméně u všech spokojen, stejně jako u gólmanů, přesto jsem si při pohledu na konečné výsledky říkal jak Hercules Poirot: „Pořád mi něco důležitého uniká, sakrblé!“ A pak jsem na to konečně kápnul. Tréninková skupina trenérů se odlepila od dna a poprvé a naposledy se v souboji s rodiči předvedla v rouše vítězném…
   Říká se, že v nejlepším se má přestat, ovšem to my ještě nemůžeme, protože „Borec týdne“ přichází teprve teď. Po dlouhé úvaze jsem vybral rovnou dva, a to Štěpána a Adama N.. Oba svou iniciativu, fyzickou kondici a dovednosti vyhnali v jednotlivých výzvách až vrcholkům, ovšem mají společné i něco jiného. Jsou to šikovní a inteligentní hráči, kteří mají nejenom silnou IQ stránku své osobnosti ale i tu EQ. A když je hokej, tréninkové cvičení, nebo výzva baví a rajcují, jsou schopni obdivuhodných výkonů a jejich spokojenost je přímo hmatatelná. Za hranice limitů se nejvíc podíval díky své pracovitosti Kuba Pumba. A právě jeho nasazení a nepřehlédnutelná snaha o zlepšení dovedností i fyzického fondu, může být vzorem pro všechny, kteří nejsou spokojeni se svým postavením v týmové hierarchii a rádi by se posunuli blíž k „A“ týmu...
   Tím se s vámi loučím a přeji, aby pro nás konec internetové formy tréninků byl novým impulzem s možností spontánních pohybových aktivit a taky důležitým krokem k návratu na led.
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 11 – STOJ NA RUKÁCH A NA HLAVĚ
 
   Srdečně vás vítám u poslední trenérské výzvy (od pondělí 23.11. od 15.00 začínáme opět s tréninky na Sokoláku), která má ve svém pořadovém čísle samé jedničky a pevně věřím, že stejné hodnocení po jejím skončení získáte i vy. Dnes večer a dva následující dny to tedy budou obratnostně balanční cviky – „Stoj na rukách a na hlavě“. Ničeho se nebojte, nejedná se o nějaké akrobatické číslo, ale obratnostně-balanční cviky, které trénujene již několik let v tělocvičně a při suché přípravě. Vše tak bude jako obvykle o správné technice, posílení paží, ramen a středu těla a komplexním vnímání a zvládnutí vlastního těla. Podrobnosti jsou jako obvykle na videu ve skupině, takže vzhůru ke strojům… a v pondělí na Sokoláku!!!
VÝZVA - 11 - STOJ NA RUKÁCH A NA HLAVĚ
Konečné výsledky týmů:
1. žlutí – 1.861  (Břinčil - 973, Jelínek Š. - 304, Klouček - 257, Dvořák - 167, Komárek J. - 160)
2. modří – 1.600 (Bajer - 1.100, Koubský - 312, Hykš - 99, Mimra - 89, Závůrka - 0)
3. červení – 1.424 (Jelínek J. - 748, Komárek V. - 413, Sovová - 152,  Krištof - 110, Stočková - 1, Hladík - 0 - omluven)
4. černí - 1.414 (Malina - 1.412, Rejnek - 2, Nekvinda - 0, Andrle - 0, Janeček - 0)
5. rodiče – 222 (Krištof - 74, Komárková - 73, Malina – 38, Jelínková - 35, Krištofová - 2)
6. sourozenci – 159 (Malina P. - 119, Jelínková A. - 30, Jelínková K. - 10)
7. trenéři - 92 (Pavel - 92, Roman - 0, Dominik - 0, Víťa - 0, Petr – 0, Filip - 0)
8. zelení – 89 (Sadílek - 69, Tvrdík - 17,  Zvěřina - 3, Němec - 0 - omluven, Nevole - 0)
Nejlepší výkon ve stoji na rukách:
1. Břinčil - 36:79
2. Bajer - 22:84
3. Dvořák - 8:09
4. Klouček - 4:76
5. Koubský - 4:37
Nejlepší výkon ve stoji na hlavě:
1. Břinčil - 100:15
2. Bajer - 86:50
3. Klouček - 73:63
4. Komárek J. - 63:08
5. Jelínek Š. - 35:33
Nejlepší výkon ve stojce o zeď:
1. Malina - 170x
2. Bajer - 113x
3. Jelínek Š. - 51x
4. Klouček - 43x
5. Břinčil - 39x
Nejlepší celkový výkon:
1. Malina - 1.412
2. Bajer - 1.100
3. Břinčil - 973
4. Jelínek J. - 748
5. Komárek V. - 413
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 10 – DLOUHÝ A KRÁTKÝ SLALOM, TENISÁK O ZEĎ S POKLEKEM
 
   S malým zpožděním (byl jsem se svými děvčaty zapálit sametovou svíčku u Masaryka) vás vítám u další výzvy (vlastně výzev). Nebudu to tedy víc natahovat a bez zbytečných okolků pojďme rovnou na věc. Hráči si opět zadriblují a tentokrát to bude „Dlouhý a krátký slalom“, zatímco gólmani budou vylepšovat své reakce a pohotovost s tenisákem o zeď. Víc zde ale podrobněji vysvětlovat asi nemám smysl, protože vše naleznete na videu ve skupině, takže vám jen popřeji hodně chuti, vůle a radosti z každého pokroku a zlepšení vašich dovedností.
VÝZVA - 10 - DLOUHÝ A KRÁTKÝ SLALOM, TENISÁK O ZEĎ S POKLEKEM
Konečné výsledky týmů:
1. zelení – 401 (Sadílek - 259, Němec - 122, Zvěřina - 20, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
2. černí - 257 (Malina - 257, Rejnek - 0 - omluven, Nekvinda - 0 - nemocen, Andrle - 0, Janeček - 0)
3. modří – 196 (Závůrka - 50, Koubský - 44, Hykš - 44, Bajer - 30, Mimra - 28)
4. červení – 130 (Jelínek J. - 88, Krištof - 29, Komárek V. - 10, Hladík - 3, Sovová - 0,  Stočková - 0)
5. žlutí – 66  (Břinčil - 46, Jelínek Š. - 10, Komárek J. - 7, Klouček - 3, Dvořák - 0 - omluven)
6. trenéři - 56 (Pavel - 56, Roman - 0, Dominik - 0, Víťa - 0, Petr – 0, Filip - 0)
7. sourozenci – 10 (Malina P. - 10)
8. rodiče – 6 (Němec - 5, Hladíková - 1)
Nejrychlejší výkon:
1. Sadílek - 22:64
2. Němec - 24:26
3. Malina - 24:35
4. Mimra - 29:09
5. Hykš - 29:15
Nejlepší celkový výkon:
1. Sadílek - 259x
2. Malina - 257x
3. Němec - 122x
4. Jelínek J. - 88x
5. Závůrka - 50x
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 31
 
Borec týdne
 
 
Zůstat stát, znamená propadat se dozadu
 
   V sobotu jsme s rodinkou vyrazili na panství hraběte Šporka (mimochodem velmi inspirativní osobnost našich dějin) na Kuks a je zajímavé, že i v krajině, kterou člověk navštívil už mockrát, existují místa, která jako kdyby stála nenápadně stranou, ale něčím novým vás mile překvapí. Jedno takové místo jsme našli i tentokrát a vůbec nám nevadilo, že lidí s podobným úmyslem bylo mnohem víc a jakoby natruc ředitelům epidemie bez roušek a v poměrně početných skupinkách. Hned jsem si vzpomněl na jedno katastrofické prohlášení z minulého týdne, že pokud se od středy vrátí malí školáčci do svých tříd, čekají nás na Vánoce tisíce mrtvých denně. Aby bylo jasno hned na začátku, nejsem vyděšený hysterik, ovšem ani popírač covidu a i mezi mými přáteli jsou lidé, kteří si prošli tímto onemocněním a někteří i s hodně těžkým průběhem. Takže mi věřte, že tenhle vrtošivý virus neberu ani trochu na lehkou váhu. Nicméně jsem osobně přesvědčený, že kromě populistických kroků "politických rytířů bojujících s virem nejúspěšněji na světě" svoje důležité polínko přiložila pod kotel českého koronavirového podzimního průšvihu i média - tím, že dělala vše pro to, aby udržela "hladinku" strachu ve společnosti nepřetržitě na dostatečné úrovni. Jak známo, strach se nejlíp prodává, jenže když člověka strašíte příliš dlouho, otupí vůči sebevětší hrůze, takže když je ho pak třeba opravdu k něčemu vybudit a rozproudit jeho podřimující pud sebezáchovy, už jen nad proklamovanými riziky mávne rukou: „Vždyť nás už takhle straší od února, ať už mi všichni dají s tím virem konečně pokoj!“ A tak se přimlouvám za všeobecně rozumný přístup a především dodržování hygieny nejen rukou ale i mysli. Snad tedy nikoho neurazí, že tento náš týdeník, u jehož 31. vydání vás srdečně vítám, si i v nepříliš jednoduché době snaží udržet nadhled a pozitivní přístup. Přece s tím nepřestanu zrovna v době, kdy je ho nejvíc zapotřebí, ne?!
   Přestože je to s trénováním teď na levačku, tak minulý týden byl v podání mladých Sršňů opět hodně výživný. Kluci to ve výzvách mohutně rozfofrovali, až mi mobil občas cinkal jako pražská Loreta. Ještě teď to slyším, jak to zvoní. Jo, jo, je to tak. Většina mladších žáků má pracovitost a touhu posunout se dál jako copyright svého vztahu hokeji a sportovním aktivitám a já z toho mám upřímnou radost, i když mi to krade spoustu osobního času. No, a těch pár, kteří to takhle nemají a jejich pohodlnost jim našeptává, že to ani není zapotřebí, či zatím nepochopili, že pokud netrénují, tak je ostatní předbíhají, mi to rozhodně nekazí.
   První výzvou minulého týdne byl „Silový trojboj“, který kluci již dělali mnohokrát a na soustředění jej používáme i jako roztomilou odměnu pro zapomnětlivé. Tady tedy nebyl problém se správným provedením a záleželo jen na tom, kolik je kdo schopný, nebo ochotný dát. Já jsem tedy na své konto přihazoval pravidelně, ale pouze po jedné sérii (3x3), a i tak jsem pokaždé funěl jako salašnický pes. Moji svěřenci na tom byli o poznání lépe (koho to zajímá, může juknout na konečné výsledky o pár řádků níž) a všichni zaslouží pochválit, a ty nejlepší výkony, bych se nebál klidně ocenit.
   Další výzvou bylo žonglování, kdy kluci zkoušeli svou zručnost s míčkem na hokejce a gólmani fortel svých rukou. První pokusy byly pro mnohé složité a neúspěšné, ale kdo se nenechal odradit a vydržel, mohl časem zažívat ty krásné pocity, když se věci začnou postupně dařit… Povzbudivé výkony vygradovaly v pátek odpoledne a závěr výzvy byl doslova fičák vynikajících výkonů. A tak jediné co mi přišlo líto, že jsem nemohl po uzávěrce kluky obejít, jako to dělám v kabině a osobně jim poděkovat za předvedený výkon, pochválit a poplácat po zádech…
   Borec týdne se nám tentokrát vyselektoval v právě zmíněném pátečním finiši dovednostní výzvy, kdy mě prostě Tomášova krasojízda dostala do kolen. Celé odpoledne to do mě hrnul jako jídlo do Otesánka s příkladnou tréninkovou pílí, šikovností a jistotou v rukách, ovšem ne po troškách, nýbrž po stovkových výkonech – prostě „Borec týdne“.
   Překročitelé svých limitů byli tentokrát dva a taktéž se rekrutovali z dovednostní výzvy. Jména s největším progresem, neboli hráči, kteří od prvního do posledního dne udělali největší pokrok, jsou Dominik a Vojta. Oba mají zdravou pracovitou náturu, která jim pomohla překonat prvotní nezdary, kdy zvládli sotva dvě až tři pinknutí, aby po třech dnech usilovného tréninku dávali s přehledem dvacet až třicet. Super pánové a jen tak dál…
   No a to je pro dnešek asi všechno. Omlouvám se za nedostatek kreativity a jakoby stereotypní líčení a neustále kladné hodnocení. Ale tyhle kluky, tenhle tým snad nelze nemít rád, nechválit, nefandit či neradovat se z jejich zlepšování. Přeji vám všem i nadále hlavně pevné zdraví, imunitu před viry i před hloupostí, optimistickou mysl a nadějeplné podzimní dny.   
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 9 – VÝPAD S VÝSKOKEM
 
   Provokovat tréninky v době, kdy se pomazané epidemiologické hlavy rozhodly sportovní aktivity dětí zcela zastavit, není úplně jednoduché, nicméně jde to!!! A tak pro ty, kteří mají sportování pod kůží, nechtějí zcela zahodit, co během roku natrénovali a být především řádně připravení na chvíli návratu na led, která se blíží - tady mám další výzvu. Tentokrát to bude z kategorie silově-rychlostních – „Výpad s výskokem“. Jedná se o nenápadný, přesto jeden z nejúčinnějších cviků na posílení nohou s vlastní vahou těla a zároveň i vylepšení stability a koordinace. Názornou ukázku i s vysvětlením správného provedení, vypíchnutím obvyklých chyb, s kterými ovšem nebudu provedení počítat a způsob jakým budeme trénovat a hodnotit vaše výkony, najdete na seřadišti ve skupině. Takže hurá na značky a jedeme, hoši, jedeme ať propotíme svoje trička!!!
VÝZVA - 9 - VÝPAD S VÝSKOKEM
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 2.519 (Koubský - 1.114, Hykš - 617, Bajer - 421, Závůrka - 199, Mimra - 168)
2. černí - 2.405 (Malina - 2.201, Rejnek - 183, Andrle - 21, Nekvinda - 0 - nemoc, Janeček - 0)
3. červení – 2.052 (Komárek V. - 933, Jelínek J. - 424, Sovová - 255, Krištof - 252, Stočková - 103,  Hladík - 85)
4. žlutí – 1.881  (Jelínek Š. - 720, Komárek J. - 365, Klouček - 344, Dvořák - 247, Břinčil - 205)
5. zelení – 913 (Němec - 575, Sadílek - 240, Zvěřina - 98, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
6. rodiče – 873 (Komárek – 210, Malinová - 148, Krištof - 128, Komárková - 117, Koubský - 74, Koubská - 59, Němcová - 42, Malina - 39, Němec - 21, Nevolová - 19, Krištofová - 16)
7. sourozenci – 806 (Jelínková A. - 361, Krištof Š. - 271, Jelínková K. - 174)
8. trenéři - 124 (Pavel - 124, Roman - 0, Dominik - 0, Víťa - 0, Petr – 0, Filip - 0)
Nejlepší provedení výzvy:
1. Jelínek Š., Břinčil, Bajer, Hykš, Závůrka, Němec
2. Sadílek, Malina, Stočková, Koubský, Komárek V.
3. Sovová, Klouček, Zvěřina, Dvořák, Komárek J.
4. Jelínek J., Hladík, Krištof
5. Mimra, Andrle, Rejnek,
Nejlepší výkon v jednom provedení:
1. Jelínek Š.- 43x
2. Hykš - 42x
3, Komárek V. - 41x
4. Malina - 37x
5. Sadílek - 35x
Nejlepší celkový výkon:
1. Malina - 2.201x
2. Koubský - 1.114x
3. Komárek V. - 933x
4. Jelínek Š. - 720x
5. Hykš - 617x
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 8 – ŽONGLOVÁNÍ
 
   Po dvou dnech kondičního tréninku a předešlém drilu s hokejkou a míčkem se tentokrát v dovednostní výzvě spíš trochu odreagujeme hraním, a to konkrétně žonglováním. A přestože se to může zdát být jen taková obyčejná legrácka, budeme si tím opět trénovat techniku a cit v rukou a zároveň koordinaci oka – ruka. Zůstáváme u modelu, že gólmani a hráči mají každý svou samostatnou výzvu, nicméně to nikomu nebrání si zkusit a zvládnout i tu druhou. Bonusový bod tentokrát získává první hráč a gólman, který správné zvládne svou výzvu. Instruktážní video s její ukázkou jako obvykle najdete ve skupině, kde už se na vás všechny moc těším.
VÝZVA - 8 - ŽONGLOVÁNÍ
Konečné výsledky týmů:
1. žlutí - 22.229  (Břinčil - 9.777, Jelínek Š. - 6.131, Dvořák - 4.852, Klouček - 1.088, Komárek J. - 381)
2. modří – 15.235 (Mimra - 6.532, Bajer - 6.408, Koubský - 1.172, Závůrka - 611, Hykš - 512)
3. černí - 7.952 (Malina - 6.528, Rejnek - 1.424, Nekvinda - 0 - nemoc, Andrle - 0, Janeček - 0)
4. zelení – 7.499 (Němec - 6.737, Sadílek - 686, Zvěřina - 76, Tvrdík - 0, Nevole - 0)
5. rodiče – 4.178 (Malina – 1.999, Němec - 936, Krištof - 665, Jelínek - 339, Hykš - 79, Němcová - 78, Jelínková - 60, Krištofová - 22)
6. červení – 2.785 (Krištof - 1.812, Jelínek J. - 744, Komárek V. - 167, Hladík - 62, Sovová - 0, Stočková - 0)
7. sourozenci - 1.829 (Malina P. - 1.557, Krištof Š. - 106, Hladík P. - 69, Zvěřina D. - 53, Malina F. - 44)
8. trenéři - 572 (Pavel - 572, Roman - 0, Dominik - 0, Víťa - 0, Petr – 0, Filip - 0)
Nejlepší celkový výkon:
1. Břinčil - 9.777x
2. Němec - 6.737x
3. Mimra - 6.532x
4. Malina - 6.528x
5. Bajer - 6.408x
Nejlepší výkon bez přerušení:
1. Mimra - 239x
2. Dvořák - 179x
3. Břinčil - 155x
4. Jelínek Š. - 150x
5. Bajer - 121x
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 30
 
Borec týdne
 
 
Štěstí přeje připraveným
 
   Ano přátelé, už po třicáté se letos potkáváme nad vydáním našeho týdeníku, kde se ohlížíme za vybranými událostmi uplynulého týdne. Ještěže alespoň ty „Novinky“ jdou stále pravidelně po sobě jako obyčejně; vysloveně totiž čekám, koho napadne třeba v rámci nouzového stavu zrušit prosinec a prohodit ho například s únorem, aby lidem nebylo tolik smutno z toho, že letošní Vánoce nejspíš budou nic moc. Cožpak o to, vánoční nakupovací horečku si klidně nechám zakázat, ale tu vzácnou domácí atmosféru jen stěží oželím. K tomu mám v posledních dnech i pocit, jako kdyby samo slunce kdesi za neproniknutelnou olověnou oponou rezignovalo na smysluplnost svého zaběhlého řádu. Nezlobím se. Jen ať v klidu nabere síly do lepších zítřků, těch pár dní to určitě vydržíme a později se nám tahle investice vrátí i s lichvářským úrokem. 
   No a podobné je to i s naším trénováním. Kluci si formou výzev zlepšují fyzickou kondici, zrychlují techniku s hokejkou, učí novým dovednostem a tenhle vklad se jim určitě s návratem na led taky vrátí. Samozřejmě každému v jiné výši a jinou formou, ale to už záleží na tom, kolik teď investují svého času, úsilí a snahy.
   Na programu minulého týdne byly tentokrát tři výzvy. Jedna společná pro všechny – obratnostní a pak dvě dovednostní, samostatně pro hráče a gólmany.
   Když to tedy vezmu odzadu a začnu onou gólmanskou „Tenisáky o zeď s odskokem“, tak po prvotním bědování, jak je to mega těžké se začaly postupně dostavovat první úspěchy. Tenhle typ výzev a dovedností potřebuje trpělivost a schopnost přenést se cílevědomou snahou přes prvotní neúspěchy. A že se to nakonec podařilo nejen Honzovi, kterému to šlo v pátek už neskutečně od ruky, ale i některým jiným hráčům, sourozencům a dokonce i rodičům, budiž důkaz, že když se chce…
   Osmičky s prohozením byl dovednostní úkol pro hráče a po úvodních trampotách se správným provedením a několika neuznaných pokusech si vše sedlo, kluci se začali postupně zlepšovat a zlepšovat a především zrychlovat, aby páteční finiš připomínal chvílemi Gumball 3000. Vezmu-li to čistě řečí čísel, tak první den se průměrné časy provedení pohybovaly okolo 33 vteřin, ve čtvrtek to již bylo 28 a v pátek 24. No a k tomu se podařilo pěti nejrychlejším stlačit čas dokonce pod 20 vteřin – super. V souboji týmů to byla až do zamávání cílového praporku vskutku vyrovnaná a zarputilá přetahovaná. Výsledkový rébus nakonec našel svého luštitele v týmu modrých, nicméně já bych cenu diváka udělil ještě týmu červených na druhém místě. Bylo to totiž jejich prozatím nejlepší umístění a já věřím, že ne poslední.
   První výzva minulého týdne „Svícen s výskokem“ vyžadovala především obratnostní dovednosti, a ty pokud se nedostávaly v míře potřebné, musely se získat tréninkovou pílí a sportovním zanícením. A přestože je to samozřejmě běh na delší trať, než jsou pouze dva dny, jsem rád, že zlepšení a pokroky u kluků, kteří měli s tímto cvikem na počátku problém, byly nepřehlédnutelné. Ovšem výkonnostním démantem výzvy se stalo prozatím rekordní zapojení rodičů a sourozenců a především té krásnější poloviny lidstva v jejich řadách. Upřímně pánové, v kategorii 20+ nás děvčata jasně porazila. Takže: „Sláva vítězům, čest poraženým“, i když v mých očích vyhráli úplně všichni - tedy všichni, kteří se aktivně zapojili.
   Zpravodajská povinnost mi ještě velí vyhlásit držitele dvou našich ocenění. Takže „Borcem týdne“ se pro mě stal Petr. Ani v jedné výzvě nepatřil v úvodu zdaleka k těm nejlepším, kteří ji hned zvládnou levou zadní. Naopak. Ovšem vždy patřil mezi ty, co tréninkovou pílí a vytrvalostí se poctivě popasoval s jejich úskalími a postupně je zvládal, zlepšoval se a zrychloval, aby pak ve finále byl pokaždé mezi nejlepšími. Někdy je potřeba nechat stranou všechny důvodné i bezdůvodné výmluvy a vzít ke spolupráci obyčejný selský rozum, který říká, že jen pokud budeme na prvním, druhém a třetím místě, především tvrdě pracovat v tréninku i ve svém volném čase – můžou se dostavit i výsledky.
   Ten kdo se pro mě minulý týden nejvíc dostal za hranice svých limitů, byl Kuba (Pumba) a Vojta. Vzhledem k tomu, že mám dobré povědomí o tom, jak na tom jsou jednotliví kluci momentálně fyzicky, dovednostně i obratnostně, tušil jsem, že výzva „Svícen s výskokem“ bude prubířský kámen jejich odhodlání se zlepšit a posunout o kousek dál. A začátky byly skutečně krušné, až mi jich bylo nejednou upřímně líto. Ovšem kluci to nevzdali a postupně se počet neúspěšných pokusů zmenšoval a těch úspěšných naopak zvětšoval a já měl velkou radost z jejich radosti. Oba to zvládli a potvrdili, že hranice našich možnosti si určujeme především my sami, lépe řečeno naše odhodlání, pohodlnost, touha, zarputilost… V každém z nás totiž dřímou netušené síly, energie a schopnosti a celý život je třeba se snažit je objevovat, rozvíjet a být lepší a lepší…
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 7 – SILOVÝ TROJBOJ
 
   Ať už právě slavíte 103. výročí VŘSR, zvolení Joe Bidena americkým prezidentem, či naše vítězství nad Finskem, vítám vás po dni volna u nové výzvy. Tentokrát to bude „Silový trojboj“ a pokusíme se v ní potrénovat všechny hlavní svalové skupiny. Instruktážní video i s názornou ukázkou máte opět ve skupině a apeluji na důkladné zhlédnutí, abyste se vyvarovali zbytečných chyb, které vám tam zdůrazňuji a tím pádem i neuznaných pokusů. Na množství totiž záleží, ale na správném provedení ještě víc!
   Opakovat neustále hodnotící kritéria soutěže by již, alespoň předpokládám, bylo nošením dříví do lesa, takže jen přivítám případné sportmeny z řad rodičů, sourozenců a trenérů: „Pojďme, hoši, pojďme – vůči výzvě čelem – s úsměvem i tělem!!!“.
VÝZVA - 7 - SILOVÝ TROJBOJ
Konečné výsledky týmů:
1. černí - 210 (Malina - 115, Rejnek - 94, Andrle - 1, Nekvinda - 0 - nemocen, Janeček - 0)
2. červení – 125 (Komárek V. - 67, Sovová - 32, Jelínek J. - 12, Krištof - 9, Hladík - 3, Stočková - 2)
3. žlutí – 118  (Komárek J. - 51, Břinčil - 22, Dvořák - 21, Klouček - 19, Jelínek Š. - 5)
4. modří – 79 (Hykš - 21, Bajer - 19, Koubský - 18, Závůrka - 17, Mimra - 4)
5. zelení – 54 (Sadílek - 20, Němec - 16, Zvěřina - 15, Tvrdík - 3, Nevole - 0)
6. rodiče – 47 (Malina - 16, Komárková - 10, Malinová - 9,  Komárek - 6, Hykš – 4, Koubský - 2)
7. trenéři - 18 (Pavel - 18, Roman - 0, Dominik - 0, Víťa - 0, Petr – 0, Filip - 0)
8. sourozenci – 8 (Malina F.- 7, Břinčil L. - 1)
Nejlepší celkový výkon:
1. Malina - 115x
2. Rejnek - 94x
3. Komárek V. - 67x
4. Komárek J. - 51x
5. Sovová 32x
Nejlepší výkon bez přerušení:
1. Malina - 50x
2. Komárek J. - 31x
2. Rejnek - 28x
4. Komárek V. - 26x
5. Sovová - 6x
Nejlepší provedení výzvy:
1. Bajer
2. Břinčil
3. Koubský
4. Sovová, Stočková
5. Hykš, Tvrdík
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 6 – OSMIČKY S PROHOZENÍ A TENISÁKY O ZEĎ S ODSKOKEM
 
   Bláznivý koronavirový říjen skončil a pokračujeme nejspíš neméně bláznivým listopadem, ale navzdory tomu - či snad právě proto – přicházím s další tréninkovou výzvou. Tentokrát bude opět dovednostní, ovšem s malou změnou. Budou dvě! Jedna pro hráče a druhá pro gólmany, u kterých se chci v dovednostním tréninku zaměřit malinko jiným směrem. Trochu nám to ale komplikuje společné hodnocení a soutěž, která mnohé motivuje k větší tréninkové snaze, i když pro mě je upřímně až na druhém či třetím místě za úsilím a zlepšováním. Nicméně respektuji, že pro mnohé je právě soutěžení ten nejpřirozenější hnací motor, tudíž se pokusím nastavit hodnotící kritéria tak, aby mohla pokračovat naše společná soutěž i v dovednostních výzvách.
   Vše máte konkrétně vysvětleno i s názornou ukázkou ve videích ve skupině. Takže Sršni a Sršnice, tátové a mámy, bráškové a ségry, trenéři a trenérky – věřím, že mi opět zpřítomníte tréninkovou krásu, dovednostní šikovnost, soutěžní radost… Začínáme!!!
VÝZVA - 6 - OSMIČKY S PROHOZENÍM A TENISÁKY O ZEĎ S ODSKOKEM
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 540 (Bajer - 214, Závůrka - 103, Hykš - 82, Koubský - 77, Mimra - 64)
2. červení – 370 (Komárek V. - 172, Jelínek J. - 99, Krištof - 70, Hladík - 21, Stočková - 7, Sovová - 1)
3. zelení – 336 (Němec - 231, Sadílek - 105, Tvrdík - 0 - nemoc, Zvěřina - 0, Nevole - 0)
4. černí - 331 (Malina - 303, Rejnek - 23, Nekvinda - 5, Andrle - 0 - omluven, Janeček - 0)
5. žlutí – 254  (Jelínek Š. - 123,  Břinčil - 47, Dvořák - 41,  Klouček - 27, Komárek J. - 16)
6. rodiče – 175 (Malina - 75, Krištof - 62, Malinová - 12, Němec - 7, Koubský - 7, Krištofová - 7, Hykš - 5)
7. sourozenci – 85 (Malina P. - 61, Malina F. - 22, Krištof Š. - 2)
8. trenéři - 45 (Pavel - 45, Roman - 0, Dominik - 0, Víťa - 0, Petr – 0, Filip - 0)
Nejlepší celkový výkon:
1. Malina - 303x
2. Němec - 231x
3. Bajer - 214x
4. Komárek V. - 172x
5. Jelínek Š. - 123x
Nejrychlejší výkon:
1. Dvořák - 17:09
2. Komárek V. - 17:21
3. Malina - 17:76
4. Sadílek - 19:22
5. Jelínek Š - 19:90
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 29
 
Borec týdne
 
 
Dietní začátek - gurmánský finiš
 
   Slunce nám po uslzeném víkendu příjemně prohřálo začátek nového týdne a nového měsíce, i když teď asi nejspíš musí jen nechápavě kroutit hlavou, jak se během těch pár posledních týdnů proměnil život v té naší středoevropské kotlince. I já se občas ptám sám sebe, jestli je vůbec možné v těchto podmínkách a při vědomí toho všeho okolo ještě trénovat a psát články na náš web. Pak si ale odpovím, že přece nechci být jako naši politici - ti verbálně hrdinní válečníci vhodní tak leda do pohodových mírových dob, kdy se vojska spokojeně šplouchají v bazénech a pořádají zahradní grilovačky. Ano, není žádný kumšt být dobře naladěný a tvářit se jako mistr světa, když se vše daří, ale nemá snad větší cenu uchovat si aspoň zbytky dobré nálady a úsměvů, když jinak končí veškerá legrace? Proto se i náš týdeník snaží v aktuální nepříliš veselé době udržet si nadhled, vtip a převahu pozitivních informací, jak jsou na to jeho čtenáři zvyklí, a vychází tak - jako téměř každé pondělí - dnes již po devětadvacáté.
   Sportování a trénování není vzhledem k současné situaci nic jednoduchého, ale zároveň ani nic nemožného, tedy pro toho, kdo skutečně chce. A důkazem toho, jak jsou tato slova pravdivá, budiž dvě výzvy minulého týdne.
   První byla „Angličáky“, která kluky po fyzické stránce doopravdy prověřila a většina z nich do ní šla s odhodláním a vůlí zabojovat o co nejlepší výsledek. Kdysi jsem četl, že v americké armádě je tento cvik údajně používán jako součást posouzení kondice nových adeptů. Pokud uchazeč udělá během 20 sekund méně než 8 opakování, nepokračuje dál, ale když voják zvládne 13 a více, je naopak jeho fyzická úroveň považována za velmi dobrou. Jestli tedy Rangers viděli mladé Sršně trénovat a makat někdy až do sladkého či trpkého (jak kdo chce) konce, museli si nepochybně kecnout na zadek. Mě ale jejich výkon a především přístup k tréninku, potěšil a zahřál u srdce.
   V „Hokejovém tenise“, který byl druhou, tentokrát dovednostní výzvou, byla naopak potřeba spíš trpělivost a chuť neustálým opakováním zvládnou její úskalí. Něco jen párkrát z povinnosti zkusit a prohlásit, že tohle prostě líp nezvládnu, totiž není cesta ke zlepšení. Naštěstí převážná část kluků vytrvala a tisíce pokusy se propinkala téměř k dokonalosti. Sršni, kteří na začátku zvládli sotva pár souvislých úderů, jich po třech dnech drilování dělali desítky i stovky, ale především na jejich práci s hokejkou byl viditelný zlepšený odhad, rychlost reakce a cit v rukou. Takže za mě velká spokojenost, i když si občas říkám, jestli jsou ti kluci opravdu tak dobří, anebo já propadám pod vlivem viru v atmosféře nežádoucímu sebeuspokojení a smířlivosti?
   V této souvislosti je potřeba ještě zmínit, že neskutečnou soutěžní jiskrou nám zaplála i skupina rodičů a sourozenců, za což mají můj velký obdiv a respekt. Vidět totiž společně cvičit rodiče s dětmi a sourozenci, v některých případech i celé rodiny spolu i s těhotnou maminkou, bylo naprosto úžasné a věřím, že pro děti velice motivující. Často slýchávám stesky, jaká je či není ta dnešní mladá generace. Cestou ke změně ale není jen kritika současných dětí, jejich učitelů nebo trenéra, nýbrž vlastní snaha dennodenním příkladem s tím něco dělat. Pokud dítě vyrůstá v prostředí, kde je pohybová aktivita běžnou součástí života, vytváří si k ní přirozenou emoční vazbu, což platí i pro práci a vzdělávání. My jsme totiž Ti, kteří ovlivňují další generaci!!! Takže dnešní titul „Borec týdne“ patří všem, kteří se zapojili do našich výzev, aby tím podpořili mladé Sršně v jejich vztahu ke sportu. Všechna čest a helmu dolů!
   S přáním pěkného, zdravého a úspěšného listopadu se s vámi loučím. Držme se, buďme opatrní, ale nenechme se ovládnout strachem.
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 5 – SVÍCEN S VÝSKOKEM
 
   Pokud jste právě do svého vyhledávače zadali adresu hcsrsni.wbs.cz, tak si můžete klidně v pohodlí vašeho oblíbeného křesla bez dezinfekce a bez roušky přečíst, co si to na vás trenér zase vymyslel za novou výzvu. Po ryze fyzické a dovednostní tentokrát zamíříme k břehům obratnosti a dáme si „Svícen s výskokem“. Jeho názornou ukázku i s patřičným dovysvětlením správného provedení jednotlivých fází cviku, najdete na tradičním videu ve skupině. Věřím, že pro někoho to bude snadné hned z kraje a pro jiné zdánlivě nerozlousknutelný oříšek. Věřte ale a poslední výzva vám toho budiž důkazem, že pokud to nevzdáte po několika nevydařených pokusech s tvrzením „že vy to prostě líp neumíte“ a naopak vytrváte a bude to zkoušet dál a dál, tak to zvládnete všichni. Musíte jen skutečně chtít a vytrvat…
   Hodnocení bude tradiční, tudíž za provedený cvik 1bod. Ale pozor!!! Počítat se budou pouze ty série, kde uděláte minimálně 10 správně provedených cviků v plynulé návaznosti. No a jinak hrajeme opět na celkový počet provedení mezi týmy, jednotlivci a maximum bez přerušení. Jeden bonusový bod získá borec, který mi první pošle video s 20 cviky. Hranici počtu bodů, za které budou jednotlivci získávat body, určím o něco později, až uvidím vaší úspěšnost. No, a to je asi tak vše, takže už jen přivítám případné sportmeny z řad rodičů, sourozenců a trenérů a: „Pojďme hoši, pojďme do toho!!!“.
VÝZVA - 5 - SVÍCEN S VÝSKOKEM
Konečné výsledky týmů:
1. modří – 2.827 (Bajer - 1.200, Koubský - 1.039, Závůrka - 301, Hykš - 172, Mimra - 115)
2. žlutí – 2.269  (Břinčil - 1.066, Klouček - 400, Jelínek Š. - 312, Komárek J. - 260, Dvořák - 231)
3. černí - 1.882 (Malina - 1.416, Rejnek - 440, Nekvinda - 26, Andrle - 0, Janeček - 0)
4. červení – 1.877 (Komárek V. - 1.276, Sovová - 509,  Stočková - 48, Krištof - 20, Jelínek J. - 14, Hladík - 10)
5. sourozenci – 993 (Němec V. - 414, Malina P. - 200, Krištof Š. - 104, Břinčil L. - 83, Jelínková A. - 65, Břinčil A. - 60, Jelínková K. - 57, Malina F. - 10)
6. zelení – 867 (Němec - 572, Sadílek - 284, Zvěřina - 11, Tvrdík - 0 - nemocen, Nevole - 0)
7. rodiče – 255 (Komárková - 84, Bajerová - 80, Koubská - 34, Němcová - 24, Němeček – 12, Břinčilová - 10, Koubský - 10, Komárek - 1)
8. trenéři - 130 (Pavel - 130, Roman - 0, Dominik - 0, Víťa - 0, Petr – 0, Filip - 0)
Nejlepší celkový výkon:
1. Malina - 1.416x
2. Komárek V. - 1.276x
3. Bajer - 1.200x
4. Břinčil - 1.066x
5. Koubský - 1.039x
Nejlepší výkon bez přerušení:
1. Koubský - 626x
2. Komárek V. - 428x
3. Malina - 228x
4. Němec - 201x
5. Jelínek Š. - 130x
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 4 – HOKEJOVÝ TENIS
 
  Vítám vás u další tréninkové výzvy, tentokrát dovednostní  - „Hokejový tenis“. Názornou ukázku s vysvětlením pravidel jsem vám natočil opět do skupiny, takže jí důkladně zhlédněte, ať víte přesně, co máte dělat a začněte zvesela trénovat. Tentokrát to nebude fyzicky zdaleka tak namáhavé, ale trpělivosti a tréninkové vůle bude potřeba mnoho. Nenechte se proto odradit prvními neúspěchy a věřte, že po hodince tréninku to dá každý. Chce to ale dát tomu poctivě ten čas, protože bez práce nejsou nejen koláče, ale ani dovednosti…
   Pokud se někdo z rodičů, či sourozenců bude chtít opět přidat a zasoutěžit si s námi, či to jen pojmout jako akci „Trénuje celá rodina“, je srdečně vítám a těším se na jeho výkony.  Jen raději předem volám: „Go, trenéři, go!!!“
   Hodnocení je tradiční: týmy a jednotlivci za maximální počet úspěšných provedení a u jedinců je navíc i nejvyšší počet v řadě. Bodovaných je v každé kategorii prvních pět míst, první video s 10 a více úspěšnými provedeními – bonusový bod. Za každou stovku provedení další bonusový bod. To vše je ale pořád stejné, takže v tom nehledejte nic složitého a jděte už to zkusit, ať se nám to opět pěkně roztočí.
VÝZVA - 4 - HOKEJOVÝ TENIS
Konečné výsledky týmů:
1. žlutí – 13.693  (Komárek J. - 4.274, Jelínek Š. - 3.000, Klouček - 2.961, Dvořák - 2.075, Břinčil - 1.383)
2. modří – 13.276 (Bajer - 6.298, Mimra - 3.697, Závůrka - 1.158, Koubský - 1.108, Hykš - 1.015)
3. černí - 11.372 (Malina - 10.193, Rejnek - 1.138, Nekvinda - 31, Andrle - 10, Janeček - 0)
4. rodiče – 11.144 (Malina - 4.924, Bajer – 3.890, Němec - 2.150, Koubský - 86, Hykš - 37, Rejnek - 35, Malinová - 22)
5. sourozenci – 9.602 (Malina F. - 7.021, Malina P. - 2.581)
6. zelení – 5.606 (Němec - 5.183, Sadílek - 405, Zvěřina - 13, Nevole - 5, Tvrdík - 0 - omluven)
7. červení – 4.820 (Krištof - 2.176, , Jelínek J. - 1.277, Komárek V. - 1.253, Stočková - 102, Hladík - 12, Sovová - 0)
8. trenéři - 275 (Pavel - 275, Roman - 0, Dominik - 0, Víťa - 0, Petr – 0, Filip - 0)
Nejlepší celkový výkon:
1. Malina - 10.193x
2. Bajer - 6.298x
3. Němec -  5.183x
4. Komárek J. - 4.274x
5. Mimra - 3.697x
Nejlepší výkon bez přerušení:
1. Bajer - 241x
2. Němec - 136x
3. Malina - 127x
4. Mimra  - 117x
5. Dvořák - 104x
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 28
 
Borec týdne
 
 
Jedeme dál
 
   Už od dob velké povodně z roku 2002 vím, že jakmile řekne odpovědný politik, že situace blbě jen vypadá, ale ve skutečnosti je vlastně výtečná, protože ji má zcela pod kontrolou, je dobré být ve střehu, protože velký průšvih je už nejspíš za rohem. Za povodní bylo pár hodin po tomto výroku zatopeno "hermeticky uzavíratelné" pražské metro, které mělo být mimo jiné v nouzi krytem pro 300 000 lidí. Za koronavirové pandemie byla za pár týdnů po podobných výrocích Česká republika nejpostiženějším státem EU. A ani nejsem tak naivní, abych věřil, že před zákonem jsme si všichni zcela rovni. Máme ale stav nouze, a to je holenku najednou zapeklitá záležitost porušovat pravidla a očekávat jinak běžný generální pardon. Jednou se něco jasně řeklo, vládní stenografky to zaznamenaly, na tiskovém na to prdli razítko, pan ministr to nekompromisně vyhlásil, tak teď nemá cenu se vykrucovat. Naštěstí naše „Novinky“ skoro všechno řádně dodržují, takže je zatím nikdo neodvolal a já vás tak mohu srdečně přivítat u jejich 28.vydání, jakožto malou náhradu za neuskutečněnou oslavu 28.října na Pražském hradě.
   Minulý týden v zákazech opět přituhovalo, a tak jsme museli ukončit tréninky na Sokoláku. Nicméně s legendárními Nicholsonovými slovy z Přeletu nad kukaččím hnízdem: „Aspoň jsem to zkusil!“ jsem okamžitě rozjel pokračování internetovou formu pomocí trenérských výzev. Na tomto místě bych rád upozornil, že to není jen nějaká legrácka pro ty, kteří se doma nudí a chtějí se nějak zabavit, ale regulérní tréninkový proces do doby, než se naše sportování zase vrátí do zaběhlých kolejí tréninků na ledě a zápasů. Mně osobně to rozhodně stojí výrazně víc času a energie než běžné trénování (občas je to trochu masochismus), a tak pokud se někdo neomluví a nezúčastní výzvy, beru to stejně, jakoby nepřišel na trénink. Říkám to s ohledem na to, že přístup některých hráčů je zatím velmi nevyvážený a věřte mi, že je to hodně korektní výraz. Je z podstaty věci logické, že mezi pětadvaceti dětmi nikdy nebudou všichni stejně zapálení sportmeni a vášniví hokejisté a zároveň, že přístup k tréninku je jen každého věc, stejně jako je ale mou, koho budu nominovat do zápasu, či pošlu na led… Tím se k tomu již víc nechci a nebudu vyjadřovat, ani se neustále zabývat těmi, kteří se nechtějí zlepšovat. Jen na to po návratu na led budu prostě brát zřetel!
   Naštěstí se předcházející odstavec týká opravdu jen několika málo jedinců, které by i dlouholetý pracovník na pile spočítal na prstech jedné ruky a drtivá většina předvedla v dovednostní výzvě „Slalom s míčkem“ výborné výkony jak rychlostním, tak technickým provedením. Opravdu jsem měl radost, kolik opakování, času a energie jste tomu věnovali a musím všechny pochválit a před některými výkony dokonce smeknout. Nicméně to nejdůležitější je vaše zlepšování, a to jsem u těch, co cvičili pravidelně, pozoroval s každou další a další desítkou provedení. Učení dovedností je nikdy nekončící proces a právě pravidelnost s drilem v součinnosti s postupně na sebe navazujícími kroky, jsou základním předpokladem efektivity tréninkového procesu. Vzpomínám, jak jsem se asi při 300-stém opakování zeptal Adama N., jestli už ho náhodou nebolí ruce a on mi odpověděl: „Bolí, ale tým je tým, body jsou body a výhra je výhra!!!“. Co k tomu dodat? Snad jen, že s 338 provedeními nakonec zaslouženě vyhrál. A ode mě k tomu dostává navrch ještě ocenění „Borec týdne“, protože každé to provedení bylo v plné rychlosti a s maximálním nasazením. Prostě borecké!!!
   Za hranice svých limitů se tentokrát podívalo hodně hráčů, ale z mého pohledu se nejdál podíval Petr, a proto získává toto ocenění právě on. A nejde tak ani o to, že skončil s 318 provedeními těsně na druhém místě, ale o to markantní zlepšení a zkvalitnění provedení, kterého za ty dva dny driblování dosáhl. Jeho první časy se totiž pohybovali okolo 18 sekund a kulička ho moc neposlouchala, aby se nakonec vydriloval až k třetímu nejrychlejšímu času 10:94, krásně uvolněnému zápěstí a preciznímu provedení. Potvrdil tím, že vyhrát sice může většinou jen jeden, ale zlepšit se můžou úplně všichni, a to je oč tu běží a o co usilujeme těmi to tréninky a soutěžemi.
   Než se s vámi dnes rozloučím, rád bych ještě poděkoval všem rodičům, že i v této nelehké době všichni řádně zaplatili členské příspěvky, nebo patřičnou zálohu a nemusel jsem nikoho upomínat a nahánět, či se složitě dohadovat. Děkuji.
   K tomu vám samozřejmě i nadále všem přeji hlavně pevné zdraví a optimistického ducha. Konec letošního roku nebude, zdá se, žádná procházka rajskou zahradou, kromě té, kterou si přes nadšené hýkání katastrofistů a temné prognostické projekce dovedeme podržet sami v sobě. Tak držím nám všem palce, ať v těch našich vnitřních neviditelných zahrádkách nikdy nedojdou vůně, barvy, čerstvý vzduch a švitoření ptáků.
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA – 3 – ANGLIČÁKY
 
   Tak vás po dnu volna opět vítám. Další výzva je jeden z nejkomplexnějších fyzicko-dynamických cviků „angličák“ (anglicky „burpees“), který je považován za výborný ukazatel a zlepšovatel fyzické kondice. Vím, že každý z vás již kombinaci dřepu, vzporu ležmo, kliku, opětovného dřepu a výskoku s tlesknutím nad hlavou prováděl mnohokrát, přesto jsou občas některá provedení polovičatá. Upozorňuji proto, že máte ve skupině opět krátké instruktážní video se správným provedením cviku, které jediné budu počítat. Jiné bohužel ne. A jak soutěžíme? Týmově v celkovém počtu provedení, mezi jednotlivci taktéž a k tomu i v nejvyšším počtu v jedné řadě. Takže nic nového pod sluncem.
   Jinak bodování prvních pěti v jednotlivých disciplínách zůstává stejné, podobně jako pravidlo z minula, že hráč, který se nezapojí do výzvy a nebude z tréninku omluven, nezíská z bodů vybojovaných jeho spoluhráči ve skupině nic. Tyto body budou naopak rozděleny aktivním členům týmu.
   Nicméně změna je život, a tak alespoň dvě novinky. První je bonusový bod na víc za první video, které mi dojde s minimálně 20 správnými provedeními. No a druhá je založení rodičovské tréninkové skupiny, což byl nápad „Velkého Jirky“ a mně se moc líbil. Co si totiž budeme povídat, nejvíc děti motivuje osobní příklad. Pokud se tedy mezi vámi najdou tací, kteří to vnímají podobně a chtějí si spolu s dětmi zacvičit, prožít humorné chvíle u vzájemné konfrontace a taky dokázat trenérům, že jsou lepší než oni - máte ideální příležitost. A protože nejsem poseroutka, tak počet členů rodičovské skupiny je neomezený.
   To už je asi opravdu všechno, takže s úsměvem do toho a půl je hotovo…
VÝZVA - 3 - ANGLIČÁKY
Konečné výsledky týmů:
1. žlutí – 1.186  (Komárek J. - 447, Jelínek Š. - 400, Dvořák - 177, Klouček - 162, Břinčil - 0 - nemocen)
2. černí - 1.166 (Malina - 648, Rejnek - 366, Nekvinda - 152, Andrle - 0, Janeček - 0)
3. sourozenci - 836 (Krištof Š. - 236, Jelínková A. - 210, Jelínková K. - 200, Malina P. - 89, Krištofová J., 33, Koubský P. 30, Rejnek F. - 29, Sadílek R. - 9)
4. modří – 740 (Koubský - 340, Závůrka - 201, Hykš - 122, Mimra - 77, Bajer - 0 - nemocen)
5. červení – 585 (Komárek V. - 301, Krištof - 118, Jelínek J. - 86, Hladík - 80, Sovová - 0,  Stočková - 0 - nemocná)
6. rodiče – 563 (Krištof - 158, Malina - 74, Komárek - 69, Němec - 61, Koubský - 54, Komárková - 35, Hykš - 32, Koubská - 30, Malinová 26, Krištofová - 12, Nevolová - 12)
7. zelení – 511 (Tvrdík - 213, Němec - 131, Sadílek - 113, Zvěřina - 34, Nevole - 20)
8. trenéři - 318 (Pavel - 210, Roman - 108, Dominik - 0, Víťa - 0, Petr – 0, Filip - 0)
Nejlepší celkový výkon:
1. Malina - 648x
2. Komárek J. - 447x
3. Jelínek Š. - 400x
4. Rejnek - 366x
5. Koubský - 340x
Nejlepší výkon bez přerušení:
1. Koubský - 155x
2. Komárek J. - 123x
3. Komárek V. - 112x
4. Rejnek - 70x
5. Malina - 69x
 
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA - 2 - TROJITÝ SLALOM
 
   Mám takový zvyk, těžko říct, zda pozitivní nebo kontroverzní, že pokud mohu, tak bojuji do poslední chvíle. Tentokrát ale bohužel musíme v souladu s nařízeními vlády o omezení pohybu osob ukončit naše tréninky na Sokoláku. Nicméně pokračujeme dál alespoň internetovou formou, se kterou máme dobré zkušenosti z jara. Model zachováme zatím stejný jako minulý týden a konkrétně tedy takto. Každý týden vyhlásím dvě výzvy. Jedna bude na fyzickou kondici a druhá dovednostní s hokejkou. Na splnění budou přibližně vždy dva dny. Každý bude soutěžit za svůj tým – tréninkovou skupinu a zároveň i sám za sebe. Body při vyhodnocení se budou rozdělovat podle klasického klíče – 1. pět bodů, 2. čtyři body, 3. tři body, 4. dva body, 5. jeden bod.
   První výzva je dovednostní – slalom s míčkem a instruktážní video najdete ve skupině. Je to sice malé opáčko z jara, nicméně tentokrát trochu odlišně hodnocené. Takže v týmové soutěži se počítá celkový počet provedení (podobně jako u kliků), v individuální – taky celkový počet provedení a v druhé variantě i nejrychlejší provedení jednoho cyklu. Uzávěrka soutěže je v pátek 23.10. ve 20.00 hod.. Pokud někdo potřebuje míček, tenisák, či florbalák, ať se mi ozve a já mu ho půjčím. No a videi můžete opět zahltit skupinu, můj osobní účet, či email.
   Ať se vám chlapci daří a neklesejme na mysli.
VÝZVA - 2 - TROJITÝ SLALOM
Konečné výsledky týmů:
1. zelení – 545 (Němec - 338, Sadílek - 123, Tvrdík - 56, Zvěřina - 28, Nevole - 0)
2. modří – 538 (Závůrka - 204, Koubský - 182, Hykš - 123, Mimra -29, Bajer - 0 - nemocen)
3. černí - 461 (Malina - 318, Rejnek - 111, Nekvinda - 21, Andrle - 8, Janeček - 3)
4. žlutí – 336  (Komárek J. - 204, Dvořák - 75, Jelínek Š. - 51, Klouček - 6, Břinčil - 0 - nemocen)
5. červení – 335 (Krištof - 128, Komárek V. - 90, Sovová - 54,  Hladík - 47, Jelínek J. - 16, Stočková - 0 - nemocná)
6. trenéři - 32 (Pavel - 30, Koubský J.st. - 2, Dominik - 0, Víťa - 0, Roman - 0, Petr – 0, Filip - 0)
Nejlepší celkový výkon:
1. Němec - 338x
2. Malina - 318x
3. Komárek J. - 204x
3. Závůrka - 204
4. Koubský - 182x
5. Krištof - 128x
Nejrychlejší výkon:
1. Dvořák - 10:24
2. Mimra - 10:40
3. Malina - 10:94
4. Hykš - 11:14
5. Němec - 12:85
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 27
 
Borec týdne
 
 
Ten, který říká, že to zvládne i ten, který říká, že to nezvládne - oba mají pravdu. (Konfucius)
 
   V mediálním obklíčení koronavirové vozové hradby je docela těžké vyhnout se pokušení přidat další z hory nervních názorových článků, zaplevelujících ubývající myšlenkový prostor každého z nás, ve kterém většinou celkem zbytečně replikujeme to, co bylo nejspíš už mnohokrát řečeno jinými a v jiných souvislostech - tedy co se všechno ve skutečnosti kolem nás děje, kdo co zavinil, která nařízení mají a která nemají smysl a kdo je větší mizera, případně chundelatější ovce. Taky jsem chtěl v dnešním úvodníku původně napsat něco štěpného a náležitě nesmiřitelného na aktuální hlavní téma, zvlášť když premiér země hází odpovědnost za svá pochybení "hrdinně" na občany (říkám si, že je velká škoda, že má takový pech, že nemá k dispozici lepší obyvatelstvo; to by hned všichni věděli, jak jsou pod jeho osvíceným vedením nejlepší) a prezident plní v těžké době svou státnickou roli flusáním uboze jedovatých slin (omlouvám se, ale jinak to opravdu říct nelze) všemi směry. Ale nakonec jsem si řekl, že sobecká hněvivá lítostivost nebývá v dobách, kdy má spousta lidí mnohem zásadnější problémy, nejlepší rádce, a i když zrovna nemůžu žít, hrát ani trénovat (pracovat naštěstí ano) jak bych si přál, ještě to nutně neznamená, že musím do bezedné internetové latríny stesků přidat i svůj nevoňavý příspěvek. Místo toho jsem se tedy rozhodl věnovat prostor dvacátých sedmých „Novinek“, u kterých vás srdečně vítám, jen tomu, co mi udělalo za posledních pár dnů radost.
 
1. Tréninky na Sokoláku - i v této obtížné době, kdy omezení zesilují, jsme aktivně přistoupili k měnící se situaci a podařilo se nám uskutečnit dva velmi dobré tréninky na Sokoláku. Nechceme totiž jen vyhlížet lepších zítřků a v poklidu čekat a těšit se na to až budeme moc po překonání podzimní covidové vlny opět na led a do zápasů, ale naopak chceme být připravení, jak nejlépe to jen půjde. K tomu věřím, že sport a pohyb (na čerstvém vzduchu obzvláště) jsou jedním z nejdůležitějších prostředků posilující přirozenou imunitu člověka, která ovlivňuje odolnost organismu vůči nejrůznějším onemocněním včetně těch virových. Trénujeme tedy v podmínkách, které jsou nám umožněny, a tak jsme se vrátili do rytmu suché přípravy, i když kluci by se raději vrátili ještě dál, a to do doby před dvaceti lety, kdy kutnohorský zimák ještě neměl střechu… Nemám ale Arabelin prsten, abych mohl činit zázraky, a tak jsme jen využívali všech možností, které nám areál Sokoláku nabízel a v tréninku střídali nácvik dovedností s hokejkou a míčkem s hrami, které jsme obohacovali reakčními schopnostmi hráčů a k tomu ještě s patřičnou obratnostní a atletickou nadstavbou. Za mě spokojenost, jak s přístupem, tak nasazením, protože kluci trénovali s velkým gustem,
 
2. Středeční kliková výzva – aby toho nebylo málo, tak k přituhujícím zákazům se ve středu ještě obloha zbarvila padesáti odstíny šedi a počasí se rozhodlo, že ani venku trénovat nebudeme. Po vzoru Johna Kennedyho jsem si tedy řekl, že věci se přece nemají dělat proto, že jsou snadné, ale naopak právě proto, že jsou obtížné, protože lidská spokojenost má, mrška, tu zajímavou vlastnost, že jí většinou nestačí užívat si jen jízdu po proudu a z poklidného kopce, ale potřebuje i námahu, překážky a potěšení z jejich překonávání. A tak jsem vymyslel jednoduchá pravidla a vyhlásil internetovou výzvu – kliky. Snahou, oproti jarním internetovým výzvám, bylo zapojit vedle individuálního sportovního výkonu i kolektivní element. Hráče jsem proto rozdělil do pěti týmů (na Dominikův popud přibyl ještě šestý trenérský), kde každý bojoval za svou tréninkovou skupinu, ale zároveň i za sebe. Po vlažném rozjezdu se strhla neskutečná sportovní tsunami, že jsem měl občas obavy, aby posílaná videa nestrhla síť. Byl jsem tak virtuálním svědkem neuvěřitelných výkonů až na krev, vypadlého zubu během klikování, třesoucích se rukou, bolestivých grimas a nehraného vyčerpání. Nicméně to jen dokládá, jak moc tihle kluci touží po soutěžích, po soupeření, po svých výhrách, bodech a úspěších. Po sportu a hokeji, který si zamilovali. Tento celek má prostě sílu v srdci a v hlavě vítěznou náturu.
   Pravda, shlédnout ty stovky videí a spočítat ty tisíce kliků bylo pořádné, leč krásné bičiště, které jsem si na sebe ušil sám. Nikdy by mě ale nenapadlo, že u počítače zažiju tak dramatické a vyrovnané souboje. Nechci tady nějak konkrétně rozebírat jednotlivé výkony (výsledky najdete v předešlém příspěvku), ani předstírat, že úplně všichni k tomu takto poctivě přistoupili. Jak ale napsal Dóma v jednom příspěvku ve skupině: „… není to o tom někoho do něčeho nutit. Je to na každém z vás, jakou máte vůli a jak moc se chcete zlepšovat“. No a já jen dodám, že život, ani hokej, není koláč, ze kterého se dají vyzobávat jen rozinky, co nám chutnají. A kdo si chce užívat jen zábavu a dělat, jen co mu vyhovuje, bez ochoty podstoupit i dřinu a pot, stěží najde cestu k naplnění svých snů. No a mou velkou radostí bylo, že těch zapálených a pracovitých byla v našem týmu drtivá většina.
 
3. Ocenění tohoto týdne – a mezi ty, jejichž nasazení a nepřehlédnutelná pracovitost mohla být vzorem ostatním Sršňům, tentokrát patřil i Borec týdne – Vojta. Tenhle klučina se má pořád co učit a v čem se zlepšovat. Somatický vývoj je totiž u každého dítě zcela odlišný a každé má svou křivku růstového a silového spurtu trošku odlišnou. Vojta momentálně fyzicky svým vrstevníkům nedokáže vždy úplně konkurovat, leč svou pracovitostí rozhodně ano. A když jsem viděl, jak systematicky dělal dva dny kliky, a to i ve chvílích, kdy mu jeho spoluhráči moc nepomáhali, až jich nakonec bylo 335, měl jsem o Borci týdne zcela jasno. Z letité zkušenosti totiž vím, že tvrdá práce v pozdějších letech poráží talent, pokud talent nezná tvrdou práci!
   Držitelem ocenění „Za hranicemi svých limitů“ se tentokrát stává Matěj a jeho 412 kliků. U Matěje vnímám letos ze všech druhoročáků největší posun kupředu v rámci herní komplexnosti (bruslení, střela, dovednosti s pukem…), ovšem s ochotou se alespoň přiblížit prahu bolesti při silových cvičeních, to byla pořád ta stará falešná písnička. Tentokrát se v něm ale něco zlomilo a podal opravdu několik velmi kvalitních a především s každou další a další sérií, lepšících se výkonů. Kdo nevěří a zná Matěje po dvanáctém kliku, jako svíjející se užovku, věřte, že tentokrát zvládnul druhý den již i 40 poctivých kousků. Ze srdce mu přeju, aby mu ta ochota pravidelně a tvrdě pracovat vydržela i do dalších dnů, týdnů a roků.
 
4. Moji trenérští kolegové – upřímně již delší dobu cítím, potřebu poděkovat všem svým trenérským kolegům za jejich pomoc a přínos naší kategorii. Ovšem nyní musím na férovku přiznat, že v současné době tréninků na skupiny s max. 6 osobami bychom bez nich museli prostě skončit.
   S Petrem už máme společně něco odtrénováno a snad ani nemusím uvádět, že lidsky i hokejově k sobě máme blízko a na spoustu věci se díváme podobnýma očima. Milujeme hokej a práce s mládeží je to, co nás opravdu baví, a tak snad budeme spolu na ledě ještě nějaký pátek. 
   Během jarní přípravy se k nám připojili ještě moji bývalí svěřenci Dominik a Roman. Mladí hokejisté, kteří mají klukům co ukázat a předat a já si jejich přínosu moc vážím. Zápal, erudici, zřetelný talent pro pozorování, vyjadřování i vyhodnocování různorodých povah a situací v mládežnickém kolektivu již nejednou prokázali. Stejně tak i schopnost komunikovat s kluky takovým způsobem, aby je mohli pochopit a zjistit, co potřebují, aby byli lepší. A tak jim do dalšího trénování jen popřeji, ať to dělají srdcem, s radostí a s touhou co nejlépe, protože jen tak je to bude bavit, dávat jim smysl a jejich svěřence inspirovat k maximalizaci hráčského potenciálu.
   Nesmím ani zapomenout na Filipa, Lukáše, Víťu, Milana a Tomáše, kteří v rámci svých dostupných možností jsou ochotni pomoc, kdykoliv je o to požádám.
   Takže chlapi, moc vám všem děkuji a s vámi ostatními se pro dnešek loučím. I nadále vám všem samozřejmě přeji hlavně pevné zdraví a optimistického ducha. Je potvrzeno z historie, že každá krize jednou pomine (ostatně to platí i pro různé konjunktury a zlatá období, v tom je čas celkem spravedlivý), pevně proto věřím, že všechny nastávající peripetie zdárně překonáme...
 
 
 
TRENÉRSKÁ VÝZVA - 1 - KLIKY
 
   Vzhledem k nepříznivému počasí se ruší středeční trénink na Sokoláku a je nahrazen výzvou – kliky. Každý se jich pokuste do čtvrtka do 20.00 hod. udělat, natočit a poslat mi co nejvíc. Počet videí a jednotlivých sérií je neomezený. Rozhodující je celkový součet všech provedených kliků. Soutěžit ale nebude jen sami za sebe, ale i za svou tréninkovou skupinu. Takže hodnocení je následující. Všichni hráči skupiny, která udělá celkově nejvíc kliků – 4 body do naší soutěže, skupina na druhém místě tři body, na třetím místě dva body a na čtvrtém jeden bod. K tomu získá hráč, který udělá v celkovém součtu nejvíc kliků a hráč, který udělá na jeden pokus nejvíc kliků další bonusové body. Takže chlapci a děvčata – s chutí do toho. Pokud náhodou nechcete z jakéhokoliv důvodu posílat videa do společné skupiny, můžete klidně jen na můj osobní účet nebo email. Ještě upozorňuji, že počítat budu jen správně provedené kliky a taky ty, co se na výzvu vykašlou, že tím nejenom zřetelně ukážou jaký vztah a odpovědnost mají k tréninku, a jak mají provozovaný sport skutečně rádi, ale především se tím vybodnou na spoluhráče ve své tréninkové skupině…
VÝZVA - 1 - KLIKY
Konečné výsledky týmů:
1. žlutí – 3.858  (Dvořák - 1.304, Jelínek Š. - 1.001, Komárek - 932, Klouček - 578, Břinčil - 43)
2. modří – 2.860 (Bajer - 909, Koubský - 609, Závůrka - 500, Hykš - 430, Mimra - 412)
3. černí - 2.564 (Malina - 1.219, Rejnek - 932, Nekvinda - 402, Janeček - 11, Andrle - 0)
4. zelení – 880 (Němec - 278, Sadílek - 240, Zvěřina - 157, Tvrdík - 141, Nevole - 64)
5. červení – 567 (Krištof - 335, Hladík - 99, Sovová - 88, Jelínek J. - 45, Stočková - 0 - nemocná)
6. trenéři - 553 (Pavel - 200, Dominik - 173, Víťa - 80, Roman - 75, Petr - 25)
Nejlepší celkový výkon:
1. Dvořák - 1.304
2. Malina - 1.219
3. Jelínek Š. - 1.001
Nejlepší výkon bez přerušení:
1. Bajer - 130
2. Komárek - 115
3. Dvořák - 109
 
 
 
ROZDĚLENÍ DO TRÉNINKOVÝCH SKUPIN
 
Od středy 14.10. budou děti v rámci tréninků na Sokoláku rozděleny do těchto tréninkových skupin, které budou pracovat samostatně a vždy s jedním trenérem.
žlutí: Dvořák, Břinčil, Komárek, Klouček, Jelínek Š.
modří: Mimra, Bajer, Hykš, Koubský, Závůrka,
červení: Sovová, Stočková, Jelínek J., Hladík, Krištof
zelení: Sadílek, Nevole, Zvěřina, Němec, Tvrdík
černí: Malina, Rejnek, Nekvinda, Andrle, Janeček
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 26
 
Borec týdne
 
 
Víkend prošpikovaný dvěma rtuťovitými výhrami
 
   Jak by asi pronesl dobrý voják Švejk: „Situace na bojišti se mění každým okamžikem“, a tak jsme neustále masírováni novými a novými zákazy a drakonickými opatřeními. Vzhledem k tomu dochází od pondělí k omezení i registrovaných sportovních aktivit, a my budeme muset minimálně na 14 dní přerušit přípravu na ledě a utkání. Jak ale praví klasik: „Kdo nechce, má důvody, kdo chce, hledá způsoby. My se tedy snažíme hledat způsoby, a tak abychom úplně neztratili osobní kontakt, nepřetnuli tu nikdy nekončící nit učení dovedností a udrželi si svalovou připravenost, budeme nadále trénovat alespoň ve sportovním areálu na Sokoláku. Stále totiž věřím, že při dodržování všech hygienických opatření je venkovní sport tou nejlepší prevencí k pevnému zdraví a slibuji, že během tréninků nebudu zpívat, protože se konečně potvrdilo mé dávné podezření, že zpěv v mém podání může být za určitých okolností smrtící. Dále upozorňuji, že v případě špatného počasí bude trénink odvolán a nahrazen výzvou ve skupině, a taky doporučuji teplejší sportovní oblečení, pití, hokejku s rukavicemi a švihadlo.
   V této souvislosti na sebe ještě prozradím, že bych nikdy nevěřil, jak osvěžující oázou a příjemnou změnou v té spolehlivě žhnoucí poušti mediálního koronavirového šílenství, může najednou být jindy tak únavné a šablonovité zprávy o volbách. Nemám potřebu jakkoliv ten povolební mumraj komentovat, jen mám pocit, že by se slušelo některým uplakánkům připomenout trochu pozapomenutý fakt, že většina není 20%, dokonce ani 30%, ale víc než 50%. A tuhle většinu prostě nakonec musí dát politické síly na základě výsledků voleb dohromady, pokud chtějí vládnout, a když toho nejsou schopné, mají peška. Nepřipadne mi na tom nic nesrozumitelného ani podvodného, tohle jednoduché matematické pravidlo je jasné předem a každému, byť samozřejmě ten, kdo má na konci vyjednávání v ruce černého Petra, vždycky řve jako tur, že jsou na něj ostatní zlí a že ho nepřípustně obcházejí, což by se jim mělo nějak zatrhnout. Ať už to tedy v jednotlivých regionech dopadne jakkoliv, přeji nám všem, aby krajské vlády vzešlé z těchto voleb, byly alespoň trošku tak „hygienicky čisté“ jako prostředí volebních místností, ze kterých vzešly!
   Nicméně, vy jste dnes správně dali svůj hlas (a čas) již 26. Novinkám z mlžácké kabinky a mě velmi těší, že se našeho „týdeníku bez roušky“ nebojíte, i když od něj snad hrozí jen občas nákaza humorem a úspěšnými sportovními zprávami. Asi jako dnes, vyprávěním o posledním víkendu před zápasovou pauzou, kdy Sršni stihli odehrát dva výborné a strhující zápasy do poslední vteřiny.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC CHOCEŇ „B“   6 : 5   (3:1, 1:4, 2:0)
   Béčko mladších žáků si na sobotu pozvalo kluky z Chocně a našlo v nich velmi dobrého a vyrovnaného soupeře. Duel to byl sice skoupý na atmosféru díky chybějícím rodičům v ochozech, ovšem přitažlivý svým tempem, dramatičností a napětím do poslední minuty.
   V úvodní třetině jsme sice byli mírně lepší, ovšem naše hra byla mnohokrát splašená a zbrklá. Pohyb hráčů byl rychlejší než myšlení, rozhodování a řešení herních situací. A tak jsme byli párkrát svědky zbytečného a ukvapeného odpalování puků, což je opravdu to poslední, co po hráčích chci. Naše hra byla přesto údernější a efektivnější, a to nám přineslo do první přestávky fóršus dvou branek.
   Vedení 3:1 se ovšem během druhé třetiny rozplynulo a nespokojeni jsme museli být především s obrannou hrou jako takovou. Útočníkům se nechtělo vracet a obránci udělali plno nehokejových rozhodnutí a chyb. Celé to bylo takové lehkovážné a nepozorné, z čehož pramenily laciné a zbytečně inkasované branky. Hosté tak nejen zaslouženě dorovnali, ale dokonce se ujali i vedení a do poslední části se tak nastupovalo za stavu 4:5.
   Poslední dvacetiminutovka byla z naší strany již o poschodí kvalitnější a brzy jsme se tak dočkali srovnání na 5:5. Od té chvíle to byl oboustranně otevřený hokej a aktivity týmů se pravidelně střídaly a mísily. Časomíra odškrtávala polovinu 3. dějství, když Víťa svou rychlostí jako ohnivý šíp rozčísl útočné pásmo a těsně před gólmanem napružil svůj luk gólovou světlicí, aby si prožil ten nejhezčí moment snad pro každého hráče - kotouč napínající síť – 6:5. Do posledních minut jsme pak dali (podle hokejových ideálů) poslední síly a doslova vydupali z ledu cenný úspěch.
   Celkově to bylo velmi dramatické a vyrovnané utkání se šťastnějším koncem pro náš tým. Oboustranně se hrál pěkný a bojovný hokej, přesto klidný a slušný. Já osobně jsem byl velmi spokojen a béčko pro mě nebylo žádné béčko, nýbrž velká radost. Vždycky se totiž snažím těmhle klukům a holkám shánět odpovídající a hratelné soupeře, aby jejich nasazení a snaha byla motivována i vidinou a tahem na přijatelný výsledek. A tento zápas to svou vyrovnaností, nasazením a průběhem zcela splňoval.
 
Sestava: Michal Zvěřina (ø5), Martin Závůrka (-1), Jakub Jelínek (0), Agáta Sovová (0), Adam Němec (+2), Dominik Rejnek (+2), Šimon Tvrdík (+1), Vojta Krištof (-2), Miroslav Nekvinda (0), Kamil Hladík (+2), David Andrle (+1), Ladislav Janeček (0), Komárek Vít (+1), Král Tomáš (-1) 
 
HC HVĚZDA PRAHA - SK SRŠNI KUTNÁ HORA   7 : 9   (1:2, 1:4, 5:3)
   Byla sobota odpoledne a Sršni áčkaři vyrazili směle do Prahy na domácí led Hvězdy, kde před dvěma roky sehráli strhující a doopravdy krásný duel, a který se nachází nedaleko místa, kde se odehrála Bitva na Bílé hoře. Stejně tak jako  česká stavovská vojska roku 1620, přijeli i mlžáci bránit svou svatyni do „posledního dechu“. A že to ve finále nebyl nějaký „čajíček o páté“, nýbrž pořádný hokejový rokáč si můžete přečíst právě teď.
   Utkání od prvního buly nabízelo vyšší kvalitu než je v soutěži běžná a hrál se rychlý hokej, který by případné diváky v ochozech určitě zvedal ze sedadel. Oba týmy se pravidelně protáčely v rychlých útocích, a zatímco domácí vynikali až strojovými kombinacemi, které se dařilo naleptávat dobrým forčekingem, tak Sršni hrozili z jednoduchých, ale účelných kontrů. A že byly skutečně účelné, svědčí vedení 0:2 v polovině první třetiny. Nicméně síla Hvězdy byla neustále cítit v každém střídání a stačilo trochu pasivity ve středním pásmu a jedná smolná vlastní teč do protipohybu Honzy a bylo to 1:2.
   Do 2. části vlétli Sršni jako stíhačky a gólově jako bombardér. Rozehráli herní koncert a branky dávali jako vymalované. Hned ta první na 1:3 byla doslova hokejová delikatesa. Dobrou práci celé druhé lajny a výbornou Matějovu přihrávku zušlechtil gólovou tečkou Adam. Na hranici brankoviště, kde by většina hráčů zavřela oči a bouchla do puku ve snaze ho nějak propálit do branky, si náš benjamínek pohrál s gólmanem jak s panenkou a lahodnou kulišárnou ho zasunul do prázdné. Parádní akcičkou se blýskla i první lajna, která uzavřela naši silnou patnáctiminutovku na 1:6. Pepa šibalským průnikem připomněl svůj útočný fortel, střílenou nahrávkou naservíroval puk před branku, kde se v souboji prosadil Kuba a jen ideálně nastavenou hokejkou vymetl horní ohbí domácí branky. Tři minuty před druhou sirénou ještě domácí upravili na 2:6, ale to nám herní pohodu ještě významně nenarušilo. Přesto jsme o přestávce nejednou upozorňovali kluky, že Hvězda má fortelný a vyvážený celek, který zdaleka ještě není poražený.
   Když ale po minutě hry v poslední třetině a neohroženém průniku Jirky zvýšil Matěj naše vedení již na 2:7, vypadal duel jako předurčený k sršnímu vítězství. Odpověď hostů ale byla rychlejší než splašený dostavník a důrazně nám ukázala, jak toto zdání bylo klamné. V rozmezí dvou minut jsme dvakrát inkasovali a najednou bylo hvězdářů plné kluziště a nabývali převahy. Rázem jsme byli nepevní na hradbách sebevědomí a naše šance, které doslova žadonily po úpravě skóre, najednou zůstávaly neproměněny. K tomu jsme se nestíhali včas vracet a nechávali protivníka jezdit do bejků i tři na jednoho, což se samozřejmě nevyplácí. Domácí se dostali do luxusního laufu a čtyři minuty před koncem zápasu snížili již na 7:8. Začali proto těžce šturmovat za vyrovnáním a nám nezbývalo než uhájit vítězství vůlí a enormním nasazením. Kluci byli sice již hodně unavení, ale odjezdili každé střídání se sevřenou čelistí a vymačkali ze sebe všechno, že by se ve zbylé kapičce nevykoupal ani mravenec. Minutu a půl před koncem to Hvězda zkusila v šesti, tedy bez brankáře a drama spělo ke svému vyvrcholení. Kluci ale nechtěli ztratit, co poctivě 58 minut vybojovávali a dohráli to na morál. V čase 58:59 se dostal k puku Štěpán, uvolnil se rychlou kličkou a přes celé kluziště poslal do domácí schránky rekomando bez pozvánky – 7:9.
   Nevím jak pro diváky, kteří si zamluvili místa u stolů v místní restauraci, nebo sledovali zápas v izolaci obývacích pokojů z webky, ale pro nás trenéry a kluky to byl zážitek, to mi můžete věřit. A že v kabině a cestou autobusem k mekáči bylo řádně veselo, tak to taky.
   I s odstupem několika hodin můžu v klidu říct, že se jednalo o parádní výsledek, po parádním výkonu a tím spíš, když si uvědomím, kolik úsilí a potu malých Sršňů k němu bylo zapotřebí. Děkuji, kluci…
 
P.S. Tentokrát nejsou ze známých důvodů žádné fotky, tak alespoň krátké video ze záběru z webky.
Sestava: Sam Nevole (ø9), Jan Sadílek (ø3), Josef Dvořák (+3), Jakub Komárek (+1), Tomáš Břinčil (+2), Štěpán Jelínek (+3), Matouš Klouček (+3), Matěj Mimra (+1), Matouš Bajer (+1), Adam Hykš (0), Martin Závůrka (+1), Jiří Koubský (-1), Agáta Sovová (0), Adam Němec (-1), Petr Malina (-2).
 
   Vybrat tento týden Borce týdne byla tak trochu Sophiina volba, přesto jsem po dlouhém rozvažování nakonec vybral Pepu. Asi nemusím nikoho přesvědčovat, že Pepa patří ke klukům, kteří v sobě hokej bezpochyby mají a svému talentu dává růst poctivou všednodenní tréninkovou prací, zápasovou praxí, kamarádstvím se spoluhráči, v pokoře a s upřímnou láskou k bruslím a hokejce. A přitom zůstává skromným klukem s bystrou hlavou a hokejovým srdcem, kterého nenapadne nepřijít na trénink kvůli rodinné oslavě nebo napuchlému kotníku. Hokej prostě miluje a tentokrát nechal na ledě všechno i ve chvílích, kdy se mu tak úplně nedařilo, což u něj bývá jindy trošku problém.
   Udělit ocenění „Za hranicemi svých limitů“ bylo pro mě výrazně jednoduší a získává ho Martin, který proti Chocni patřil k našim nejlepším hráčům a v Praze na Hvězdě jen potvrdil, že čím více hraje, tím více sebevědomí získává.
   Nicméně v našem početném a kvalitním kádru máme mnohem víc takových šikovných kluků a holek, takových surových, ale vzácných kovů pro příští léta klubových ambic. Což i dokládá, že na své momentálně přerušené „rockové šňůře“ jsme již porazili celkem 19 týmů a v mistrovské soutěži jsme jako jediní neztratili ani bod. Přesto máme ještě hodně co pracovat a zušlechťovat a je před námi stále dost a dost práce. Hokej je ale naše milované dnes i zítra a pevně věřím, že všechny nastávající peripetie zdárně překonáme. Tak se, prosím pěkně, pro tu světlou budoucnost náležitě opatrujte. 
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 10.10.2020  Sršni "B" - HC Choceň "B" (sraz v kabině 10.30))
Zvěřina, Sovová, Jelínek J., Krištof, Rejnek, Hladík, Němec, Tvrdík, Nekvinda, Závůrka, Stočková, Andrle, Janeček.
sobota 10.10.2020  HC Hvězda Praha - Sršni (sraz v kabině 13.15, odjezd busu v 13.30)
Sadílek, Nevole, Dvořák, Komárek, Břinčil, Jelínek Š., Klouček, Mimra, Bajer, Hykš, Koubský, Závůrka, Malina, Němec, Sovová.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 25
 
Borec týdne
 
 
Prokletí benešovského ledu prolomeno
 
   Nadpis dnes není žádný hlavolam, a tak si nalijte sklenku něčeho veselého, ať se vám dobře čte. Koneckonců i já tak činím a upřímně jsem v minulosti využil mnohem chatrnější záminku, abych si otevřel lahev vína, než to, že Sršni po dlouhých třech letech konečně zvítězili v jámě Lvové.
   Nicméně cesta k tomuto úspěchu nebyla procházka rozkvetlým růžovým sadem, neb v tréninkovém procesu to bylo minulý týden občas jako na houpačce. Jak známo, život má totiž tendenci vše vyrovnávat, a tak se střídaly okamžiky, kdy to šlapalo a na ledě byla super energie s těmi, kdy byli kluci vysloveně nekoncentrovaní a neukáznění. Ovšem nic netrvá věčně, a za ty roky u ledu se mi již nejednou potvrdilo, že čím horší je předzápasový trénink, tím lepší je pak zápas.
   K tomu na páteční trénink ještě zavítal fotograf Olda, aby rozšířil fundus našich památečních snímků o oficiální týmovou fotku i portréty jednotlivých hráčů a trenérů. Úkol to rozhodně nebyl jednoduchý, neboť některé tváře můžete fotit z jakékoliv strany, či v jakékoliv pozici, a stejně se jim budou v očích neustále lesknout rošťácké jiskérky. Takže jak se to podařilo Oldovi, budete doufám moci posoudit v dohledné době. Třeba vás to v obtížné době nastávajícího dalšího nouzového stavu alespoň trochu potěší.   
   V této souvislosti ještě připomínám, že počínaje dneškem - pondělí 5.10.2020, nemají osoby, které nejsou součástí realizačního týmu povolený vstup na zimní stadion, jak v rámci tréninků, tak i zápasů!!! Členem realizačního týmu je pak určená osoba, která se může prokázat oficiálním svazovým průkazem s podobenkou vydaným pro hráče, trenéry, vedoucí mužstev a funkcionáře. V našem případě se tedy konkrétně jedná o všechny mlžáky, Pavla Sirotka, Petra Polívku, Dominika Jiráně, Romana Pálka, Víťu Zvěřinu, Tomáše Břinčila a Milana Kloučka. Mimoto na domácí zápas smějí do prostor zimního stadionu vstoupit ještě osoby uvedené jmenovitě v zápise o utkání a potřebné k jeho průběhu – zdravotník, dohlížitelé na trestné lavici a hlavní pořadatel. Věřte, že ani mně současná situace nečiní radost, přesto důrazně žádám všechny rodiče, aby tato opatření respektovali a nevystavili nás jejich nedodržováním zbytečným a nepříjemným restriktivním opatřením. Děkuji.
   Tím končím úvodní pasáž jubilejního 25. čísla našeho týdeníku, ve které jsme se ohlédli za vybranými událostmi končícího i nastávajícího týdne a nyní již k zápasovým reportům z posledního víkendu s diváky v ochozech.
 
HC LEV BENEŠOV - SK SRŠNI KUTNÁ HORA   2 : 6   (2:4, 0:1, 0:1)
   Klikatou a houpavou cestou se v sobotu dopoledne vydali mladí Sršni směr Benešov, aby vypáčili zámek nedobytné tvrze místních Lvů. Rozbili tak doslova prokletí, protože jen zaprášené archy, vědí, kdy jsme zde naposledy vyhráli. Benešov má totiž už několik let jedny z nejlepších žáků v regionu, což bylo, bylo, ale už neplatí… 
   Střetnutí nám na počátku ovšem zkomplikoval Tomášův kamarád Alzheimer, který ho po týdnu opět nečekaně navštívil a k jeho nemilému překvapení chodil po naší domácí kabině oblečen v jeho bruslích. Naštěstí se prekérní situaci podařilo promptně vyřešit (velké poděkování do staršácké kabiny a především Natce), takže jsme se mohli směle vrhnout do víru zápasu.
   Utkání se Lvy bývají dlouhá léta zárukou kvality, vyrovnanosti, dramatičnosti a talentu, které rozhodují drobné detaily. Pravda, ty se v posledních letech vždy v tu nejméně vhodnou chvíli vždy otočily proti nám. Nicméně jsem byl tentokrát přesvědčený, že pokud budeme dobří a dáme tomu všechno, bude právě dnes „Judgment day“. A my jsme dobří byli. 
   Hned po několika prvních vteřinách hry ujel do sóla Tomáš a vypůjčeným bruslím zahrál k seznámení na tyčkový triangl. Co nevyšlo na první pokus, již ale zdárně dokonal v čase 1:24 Matěj – 0:1. Vedení jsme si bohužel nestačili ani pořádně osahat a domácí během pár minut kontrovali na 1:1. Přesto naše barvy dál opanovaly dění na ledě a protivníka přebruslovaly, měly navrch v osobních soubojích, hýřily aktivitou, což jim ale dlouho nevynášelo brankový profit. Až v polovině první třetiny opět křísnul bruslemi Matěj a vedli jsme 1:2. Matějovi se evidentně potlesk diváků zalíbil, a proto za tři minuty zkompletoval svůj hattrick nejkrásnější akcí celého zápasu. Na naší polovině nastartoval k plamennému průniku a jako mazák mazaná překoná tři bránící hráče stylem stahovačka, prohazovačka, stahovačka a uzavřel to koupačkou gólmana. Střídačka vybuchla nadšením a já si připadal jak na začátku našeho tréninku, když hrajeme obírací hokej – 1:3. Naši silnou osmiminutovku pak uzavřela parádní souhra z umělecké dílny první lajny, kdy po třech rychlých nahrávkách věděl Tomáš jak poděkovat – vedením 1:4! Dvanáct vteřin před závěrem prvního dějství bohužel potrestal domácí hráč naše oslabení, přesto nás do kabin provázel zasloužený náskok 2:4.
   Druhá část nabídla spíš bojovný hokej, kdy se hrálo dlouho nahoru a dolů s rychlými přechody do útoků. Oba soupeři měli dobrý pohyb, ale místo pohledných kombinací byl k vidění spíš urputný boj o každou píď ledu a každý puk. A protože Sam v brance kupil velké zákroky, tak ukazatel skóre vyleštil v této části pouze Matouš, který se po vyhraném souboji na začátku 37. minuty prosadil i střelecky parádní ranou pod víko – 2:5.
   I v závěrečné třetině se domácí neustále snažili nastartovat výsledkový obrat a předváděli kvalitní celoplošný hokej plný dlouhých a přesných přihrávek. Sršně ale zdobila aktivita i po čtyřiceti minutách hry a především vůle uhájit cenné vítězství. Konečnou podobu výsledku 2:6 tak dala výborná práce první lajny za brankou a ukázkový důraz před ní, na jehož konci nasytil zívající lví klec Kuba.
   V sobotu jsme předvedli 60 minut poctivého hokeje. Výborně zachytal Sam, herně se prosadili všichni hráči, od kterých to očekáváme, ale srdnatý a bojovný výkon podal úplně každý Sršeň. Střelecky se dařilo tentokrát trošku víc druhé lajně, což mi udělalo velkou radost. Zaprvé nechci, abychom byli týmem pouze jedné lajny a zadruhé je dobře, že červení našli sami sebe a svůj potenciál právě proti takto těžkému soupeři, což bylo na jejich herním projevu a sebevědomí s každým dalším střídáním znát víc a víc.
   Jak již bylo řečeno, výsledek má pro nás velkou hodnotu, přesto nás čeká zdolat ještě řadu kluzišť, soubojů a sprintů, jakož i šťastných oslav výher a čestných přijmutí porážek… Nicméně jak řekl profesor Klaus v červnu 1998: „Dokázali jsme, že to dokážeme“!
Sestava: Sam Nevole (ø0), Jan Sadílek (ø6), Josef Dvořák (+2), Jakub Komárek (+3), Tomáš Břinčil (+3), Štěpán Jelínek (+2), Matouš Klouček (+2), Matěj Mimra (+2), Matouš Bajer (+1), Adam Hykš (+2), Martin Závůrka (+2), Jiří Koubský (+3), Jakub Jelínek (+1), Petr Malina (+1).
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC RYTÍŘI VLAŠIM   8 : 3   (3:0, 3:2, 2:1)
   V neděli dopoledne se Sršni utkali s dalším soupeřem z Podblanicka, a to konkrétně s Rytíři z Vlašimi. Sice to podle statistik měl být relativně snadnější protivník, ovšem letitá zkušenost varovala, že papírově lehčí soupeř, občas bývá těžší sousto k zakousnutí.
   Sršně od začátku zdobila velká aktivita s útočným apetytem a hokej v podstatě dirigovali. Ovšem i těm nejvyloženějším šancím řadu minut scházelo gólové razítko. V čase 11:11 rozvinula naše „Red line“ ideální útočný trojúhelník, na jehož konci Adam H. polaskal puk na čepeli a konečně jím nasytil hladovějící kasu Vlašimi – 1:0. Přechýlilo se jen dalších pár desítek vteřin a přišlo gólové repete v podání „Black line“ spoluprací Pepa – Tomáš. Naši mladší žáci opentlili svůj dobrý výkon v této části, které mu nechyběla sebedůvěra, pohyb a další hokejové přednosti, třetí gólovou stužkou v čase 14:51. Tomáš rychle dobruslil rozehraný puk vlašimským gólmanem a otcovský mu ustlal v osiřele brance – 3:0.
   Na začátku druhého dějství přibyla na naší střídačce ještě radost po spolupráci Tomáš – Matěj. Získaný náskok 4:0 byl ovšem jako polštář, který nás ukolébal k předčasné spokojenosti a Rytíři nám tudíž zákonitě vyrazili taktovku z ruky. Sice jsme nepřipustili nějaké drama a vlašimáky startující do stíhací jízdy jsme vždy včas přibrzdili, nicméně jsme byli už jen vlastním stínem a některá střídání nám běžel motor doslova naprázdno. A tak mě potěšila až situace šest vteřin před sirénou, která nás odesílala do kabin. Kuba prokázal své velké srdce bojovníka v drobném těle a proti početní i fyzické přesile na hraně brankoviště ukázal svou šikovnost na malém prostoru a na svou hůl nalepil vítěznou branku druhé třetiny – 6:2.
   Závěrečné dějství bohužel zásadní změnu obrazu hry nepřineslo. Našim akcím chyběl větší drajv, moment překvapení i důraz. Hokej to byl rozháraný, a přestože více méně vyrovnaný, tak oproti našim možnostem byl předvedený výkon hodně dietní. V závěru se začalo ještě zbytečně přitvrzovat, takže jsem byl rád, když za stavu 8:3 a bez zranění utkání skončilo.
   Jak to celé zhodnotit? První polovina utkání byla z naší strany výborná. Měli jsme dobrý pohyb, předváděli nápadité a hezké kombinace, po kterých padlo mnoho vypracovaných branek. S rostoucím náskokem, ale někteří hráči polevili a byli statičtí, jiní opustili kolektivní pojetí hry, a tak z toho byl chvílemi rybníkářský hokej. Na druhou stranu ale vím a tak trochu i chápu, jak je těžké se v takovém zápase a za takového vývoje motivovat k pořád stejně kvalitnímu výkonu a zodpovědnosti. Notabene, když hráč vycítí, že mu to i s tím rozvolněným úsilím stačí. Nechci to víc rozebírat, jen upozorňuji, že přestože se nám v soutěži zatím daří herně, střelecky i výsledkově, tak v sobotu vyrážíme na led dalšího TOP soupeře – Hvězdy Praha. A proto jak se říká, „na každého s pokorou a s nasazením – nikdo se sám neporazí!“ 
Sestava: Sam Nevole (ø3), Jan Sadílek (ø3), Josef Dvořák (+4), Jakub Komárek (+1), Tomáš Břinčil (+3), Štěpán Jelínek (+1), Matouš Klouček (+2), Matěj Mimra (+1), Matouš Bajer (+2), Adam Hykš (+1), Martin Závůrka (0), Jiří Koubský (+3), Adam Němec (+1), Petr Malina (+3), Dominik Rejnek (0), Šimon Tvrdík (+1). 
 
   Za „Borce týdne“ jsem tentokrát vybral Matěje, kterého jsem v Poděbradech rozmázl a málem vyškrtl ještě před zápasem ze sestavy. Tentokrát ale bylo evidentní, že reagoval správně na moje výtky směrem k jeho přístupu k utkání a spoluhráčům a v tomto aspektu hry doznal obrovského posunu. Stal se tak snad poprvé skutečným lídrem své lajny a týmu. Přeji mu proto a vlastně nám všem, aby na další cestě svých bruslí a hokejky neopustil tento dobrý kurz. „Matěji nezapomeň, že ač jsi byl v Benešově náš nejlepší hráč, byl jsi jen finálovým vykonavatelem veškeré síly svého týmu - jeho obranné píle i útočné invence“.
   Zmínil bych dnes ještě Adama N., který si za zápas s Vlašimí odnáší ocenění „Za hranicemi svých limitů“. Adam svou poctivou každodenní prací neustále zvedá svou dovedností laťku, ale v neděli jsem od něj konečně viděl věci, které předvádí v tréninku, ale v zápase to jaksi nebylo zatím vždy ono. Tentokrát ano a z toho mám taky dobrý pocit.
   Tím se loučím a jak už se to poslední dobou stalo tradicí, přeji všem zdejším milým čtenářům závěrem především pevné zdraví, dobrou náladu a schopnost s odhodláním se dívat neustále i na vážné a často rozčilující věci s nadhledem a úsměvem ve tváři, protože úsměv v tomto případě neznamená, že bychom se s takovými věcmi smířili, ale že se dokážeme zasmát jejich často nepochopitelné a hloupé podstatě. Mějte se skvěle!
 
P.S. Jakmile mi Olda dodá fotky z pátečního focení a Jirka z víkendových zápasů, tak je sem samozřejmě hned přidám. Tak ještě přijďte, protože kdoví na jak dlouho to budou naše poslední hokejové fotky.
 
 
NOMINACE
 
sobota 3.10.2020  HC LEV Benešov - Sršni (sraz v kabině 8.45, odjezd autobusu 9.00)
Sadílek, Nevole, Dvořák, Komárek, Břinčil, Jelínek Š., Klouček, Mimra, Bajer, Hykš, Koubský, Malina, Závůrka, Jelínek J.
neděle 4.10.2020  Sršni - HC Rytíři Vlašim (sraz v kabině 8.30)
Sadílek, Nevole, Dvořák, Komárek, Břinčil, Jelínek Š., Klouček, Mimra, Bajer, Hykš, Koubský, Malina, Závůrka, Němec, Rejnek, Tvrdík.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 24
 
Borec týdne
 
 
Lepší výsledek – horší výkon
 
   Jak věděli už staří Řekové, přízeň bohů je vrtkavá, takže poté, co jsme byli při jarní vlně pandemie ve způsobu, jakým jsme se se situací vyrovnali, považováni za premianty, kteří sedí až u stupínku a pořád se přičinlivě hlásí, teď to naopak vypadá, že se z nás stali daremní propadlíci, kteří sedí v poslední lavici a vzdorná puberta jimi jenom cloumá. Nu, to tak občas bývá u toho, co je předčasně nepokorné a namachrované, což ovšem nehrozí u našich Novinek, kde je situace stabilizovaná. Čtenáři totiž vědí, do čeho jdou, a možná i proto si náš týdeník klidně a bez roušky můžou prohlédnout již po čtyřiadvacáté. Vítejte.
   Příprava na první mistrovský zápas - takový byl společný jmenovatel tréninků uplynulého týdne. A tak vedle cvičení zaměřených na obratnostní bruslení a dovednosti s hokejkou jsme tentokrát víc času věnovali na souhru pětek a vytváření herních situací odpovídajících požadavkům naší hry. V tělocvičně jsme pak opět střídali kompenzační cvičení s rozvojem fyzického fondu a obratnostního rejstříku našich hráčů s hrami obohacujících jejich reakční schopnosti.
   Na pátek pak přijal naše pozvání bez ohledu na komplikace doby, kterou nyní žijeme tým mladých Rytířů z Vlašimi, který poměřil síly s našimi  béčkaři. A po jejich hodinovém mači bez přestávky, proběhl ještě prestižní souboj našich prvních dvou lajn – červená versus černá.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC RYTÍŘI VLAŠIM „B“   6 : 2   (2:1, 4:1)
   Jak prozrazuje konečný výsledek, vyšlo „Béčko“ z páteční bitvy vítězně. Nicméně je potřeba dodat, že jsme Rytíře převyšovali především svými centimetry a kily plynoucí z našeho vyššího věkového průměru, zatímco oni nás bohužel předčili lepším bruslením, uvolněním s kotoučem a především větším zápalem a dravostí. Takže z toho byl ve finále víceméně vyrovnaný zápas, někdy s nečekanými a rychlými výpady, jindy vlažnější. Podle trenérských ohlasů po zápase to byla oboustranně prospěšná konfrontace, kterou si hráči užili. Ovšem náš úspěšný výsledek ovlivnilo jen pár jedinců (kteří si tím vyzískali pozvánku na nedělní zápas áčka), ale celkově se musíme ještě hodně a hodně zlepšovat a je před námi stále spousta práce.
   Následující zápas červená x černá měl dvě odvrácené tváře. Tou ve stínu byl výkon černé lajny, která svými ledabyle až lajdácky hrajícími beky měla velmi špatný vliv na Pepovu herní a psychickou pohodu, což posadilo do sedla červené. Ti nabídnutou možnost 100% využili a v prvním letošním klání vyhráli 3:2 a ujali se tak průběžného vedení. A podotýkám, že zcela zaslouženě, protože jejich hra na všech postech i vzájemnou spoluprací byla jednoznačně lepší. A Matěj pravděpodobně ovlivněn návštěvou spolužaček v hledišti, podal jeden ze svých nejlepších letošních výkonů. Takže možná - tudy vede cesta…
 
Sestava: Sam Nevole (ø2), Jan Sadílek (ø2), Adam Hykš (+4), Martin Závůrka (+4), Agáta Sovová (0), Adam Němec (+4), Dominik Rejnek (0), Vít Komárek (0), Vojta Krištof (0), Ladislav Janeček (+4), Kamil Hladík (0), Stočková Šárka (+4).
 
HC PODĚBRADY - SK SRŠNI KUTNÁ HORA   6 : 10   (2:5, 1:1, 3:4)
   Po výživné, sedmnácti zápasové přípravě, kterou by sportovní střelci označili za „absolutní nástřel“ (dvě turnajová vítězství, jeden bronz a především 14 výher) jsme v neděli vstoupili do ligové soutěže, bodovaných klání. A to rovnou v Poděbradech, kde nás místní na začátku zmíněné přípravy deklasovali v tréninkovém zápase. Tentokrát si však Sršni nenechali nic líbit a po dramatickém průběhu urvali první soutěžní výhru.
   Do utkání jsme ale nevstoupili „pravou bruslí“. Náš hokej byl bez nasazení, bez bruslení a obrana průchozí jako molo ve Splitu. K tomu na nás Polabané doslova vletěli a od prvních vteřin bušili do našich vrat. Po důrazu na našem brankovišti a řadě střeleckých pokusů se tak v čase 3:50 ujali vedení 1:0. Pak jsme se ale vzkřísili dvě brankami během jedné minuty a konečně se začali přibližovat svým herním možnostem a pomnožili i naše vstřelené branky až na pět. Bohužel v poslední minutě první části zmařil naše snažení gól v naší síti – 2:5.
   Domácí ale rozhodně nechtěli prohrát, nastartovali se v druhé periodě k velkému výkonu a tahali za výsledek stejně jako naši - pouze obráceným koncem provazu, což vyžadovalo od Sršňů jen nejvyšší výkon a nasazení.  
   Závěrečná třetina nabídla dramatický hokej, hodně branek a rychlé změny stavu, kdy skóre měnilo svou podobu jako tváře účinkující v show „Tvoje tvář má známý hlas“. Především první lajna předváděla fortel v útočné třetině a mazáckými trojkombinacemi navyšovala naše vedení. Bohužel jsme si ale svými chybami a nedůsledností nechali soupeře neustále zbytečně dýchat na záda a bubnovat na nervy Závěrečný rej vteřin naštěstí přinesl dvě vítězné pojistky, na něž se vyplácí dva body – 6:10.
   Mám-li být ale upřímný, tak pod divokou výhru na ledě HC Poděbrady se nepodepsal nikterak uspokojivý výkon. Přišlo mi, že po lichotivých výsledcích v předchozích zápasech měli někteří malinko „rypáčky“ nahoře. Asi jsme něco takového potřebovali a snad si hráči uvědomí, že výpadky v nasazení, nekoncentrovanost, nerespektování těch nejzákladnějších herních principů a chyby, jaké jsme předvedli v Poděbradech, se nemohou opakovat, protože by se nám v soutěži vymstily. Pokud se chceme prát o postup, určitě nemůžeme k zápasům takto přistoupit. A tak pro nás budiž ponaučením, že každý zápas musíme odehrát naplno od první do poslední minuty.
   Třeba si tak, jako oba naši gólmani - Honza a Sam, kteří nás v mnoha těžkých chvílích neskutečně podrželi a výhra byla ukořistěna především díky velké porci jejich excelentních zákroků. Pro někoho by to mohli být díky své neprůstřelnosti klidně hrdinové westernových ostřelovaček, pro mě jsou to Borci týdne.
   I když je mým zvykem končit většinou tím dobrým, nedá mi to se ještě nevrátit k situaci v kabině před zápasem, která pro mě zůstává ošklivou kaňkou na nedělním zápase. A nabádám proto všechny kluky a děvčata, ať si především hledí vlastní hry, svého výkonu, svého přístupu k zápasu a věcí pramenících z vlastních hokejek. Nikdo z vás není tak dobrý, aby mohl ohrnovat nos nad spoluhráči a skutečně dobrý hokejista svým výkonem dělá spoluhráče a ne je sráží. Sezóna bude ještě hodně náročná a dlouhá a přijdou zranění a nemoci. A ať se nám to líbí nebo ne, tak ji nezvládneme odehrát jen na úzký kádr lidí. Budete-li ale ke svým spoluhráčům přistupovat jako ke skutečným spoluhráčům můžeme to dobře zvládnout. V opačném případě se budeme muset rozloučit… Žádné vítězství a žádné body mi nestojí za to, abych vychovával další namachrované borečky – těch má tahle společnost už dostatek.
 
Sestava: Sam Nevole (ø6), Jan Sadílek (ø6), Josef Dvořák (+4), Jakub Komárek (+4), Tomáš Břinčil (+3), Štěpán Jelínek (+3), Matouš Klouček (+3), Matěj Mimra (0), Matouš Bajer (+2), Adam Hykš (+2), Martin Závůrka (+1), Jiří Koubský (+1), Adam Němec (-1), Petr Malina (0), Dominik Rejnek (0).
 
   Pan ministr Prymula nás před tímto prodlouženým víkend nabádal, abychom zůstali doma a přečetli si raději knihu. Pokud jste tedy vyslyšeli ministra zdravotnictví a nevyrazili na hokej ani do přírody, vězte, že kdo zůstal a nebo ještě zůstane doma, nemusí číst jen knihy, ale klidně i hokejové reporty. Tak tedy čtěte a hlavně buďte zdrávi!
 
 
NOMINACE
 
neděle 27.9.2020  HC Poděbrady - Sršni (od zimáku odjíždím v 8.20, sraz v Poděbradech v 9.00)
Sadílek, Nevole, Dvořák, Komárek, Břinčil, Jelínek Š., Klouček, Mimra, Bajer, Hykš, Koubský, Závůrka, Malina, Němec, Rejnek.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 23
 
Borec týdne
 
 
Všude dobře, na ledě nejlíp
 
   Týdny v této divoké době letí nějak rychleji a dalších sedm dní už je opět za námi. Ovšem tentokrát jsme svými hokejkami nový zápasový příběh nenapsali, protože jsem se rozhodl po třech nadupaných víkendech a 16 zápasech, nechat před prvním mistrákem kluky trochu hokejově vyhládnout. Nicméně i tak se dnes, již po třiadvacáté, pokusím potěšit a snad občas i rozesmát zdejší pravidelné, občasné i náhodné návštěvníky alespoň nějakými pikoškami zpoza dveří naší kabiny. A i když jsem se skřípěním zubů jako, myslím, celkem (po)slušný občan opět ve vyjmenovaných situacích a prostředích nasadil na ústa roušku, musím upozornit, že Novinky budou jako vždy bez roušky a tentokrát dokonce jen ryze v chlapáckém macho jazyce, takže všem doporučuji řádný odstup. Jak totiž dokazuje fotka z minulého zápasu se Skutčí, tak mi na ledě si na genderovou vyváženost nehrajeme.
   Pojďme už ale v dnešním vyprávění k nějaké časové posloupnosti a začněme třeba pozitivním sdělením, že kluci se ve valné většině schází na zimáku výrazně dřív, než musí. Chtějí totiž absolvovat svůj oblíbený předtréninkový rituál: rozehřát hokejku s pukem na střelnici a tělo ve svépomocně vystavěném skateparku. Jejich triky s koloběžkami a prkny ozdobené různými vruty a skoky mi vpravdě občas vyráží dech. No řekněte, kdo by se odvážil předvádět prvky s podobnými koeficienty náročnosti na starých lavičkách a paletách. Pravda určité pozůstatky provádění náročných cviků jsou patrné na jejich nohách, které jsou občas dobité jak běloruský partyzán pronásledovaný wehrmachtem, ale na druhou stranu, jsou to hokejisti a ne baletky.
   Čas ale kvapí a je potřeba jít do kabiny a připravit se na trénink. Za dveřmi mě však většinou čeká velmi hlasitá a divoká diskotéka. Kdo by předpokládal tvrdé rockové songy, byl by zklamán, nicméně výběr je velice pestrý; obsahuje songy, nad kterými se mi hned od prvního poslechu tají dech, i kousky, nad kterými jen rozpačitě krčím rameny. Možná je to ale tak správné, protože jen neustálým útokem na mantinely svého aktuálního vkusu se jeho prostor může postupně rozšiřovat a s ním i mé vlastní obzory. A tak mi je dopřávána radost z rozhledu na hořící střechu v kostele, depresivní ždímačku náctiletého ztroskotance a rapující hokejisty.
   Během toho občas ještě pocítím tvrdost slovníku současného teenagera, který s oblibou během průchodu kolem stojanu s hokejkami vyzkouší i svou šikovnost - jeden dobře vedený bodyček a všechny se válí po kabině.
   Nicméně začátek tréninku se nezadržitelně blíží, a tak se borci rychle soukají do dobře padnoucích riban a kvalitních, přesně pasujících výstrojí. Jejich rodiče totiž dobře ví, že na ochraně těla není dobré šetřit a nepoužívají proto výzbroj děděnou z generace na generaci, u které již zub času zapracoval do takové míry, že samotnou ochranou je již jen lepicí páska, držící všechny plastové komponenty pohromadě.
   Napětí se přesto pomalu stupňuje, a tak s myšlenkami na nové hry v mobilu kluci vyslechnou apaticky trenérovu předzápasovou řeč, aby nějak přečkali ty poslední minuty v kabině a mohli konečně vykročit k ledu. Zde už strojník ustájil svůj pluh, zavřel vrata a nyní jen zbývá vstoupit na ledovou plochu, která svými krátery na několika místech připomíná povrch měsíce. Písknu tedy do píšťalky a zjišťuji, že jsou jedinci, kterým zřejmě ještě nikdo neřekl, že led opravdu klouže, protože jak si jinak vysvětlit fakt, že si nesundali chrániče bruslí. 
   Hráči se během úvodního obíracího hokeje pozvolna rozhýbají a seznámí s prostředím hrací plochy. Prohlédnou si nové reklamy na mantinelech a u těch starých zavzpomínají, kdo je kdy na které řádně rozmázl.
   Začíná samotný trénink. Při zapracovávacích hrách se zkušenější harcovníci ale neobtěžují věcmi jako je únava a pro jistotu hned zpočátku nastaví tempo, v jakém se hodlají po většinu času prohánět po ledě. Nepovažují totiž za nejšťastnější se hned při prvním báčku zpotit honěním puku po všech koutech. Plíce by si mohli zahltit a svaly zakyselit. Jsou již natolik zkušenými borci a vědí, že pro správné rozložení sil je dobré přizpůsobit svůj pohyb nejpomalejšímu ze spoluhráčů a potom mírně přidávat. Jediný problém nastává při zjištění, že tím nejpomalejším jsou zrovna oni. Proto nastupuje na scénu metoda „lehké zranění”. Dotyčný se chytne za nějakou část těla a dělá, že ho to hrozně bolí. Od trenéra se poté nechá přemluvit, aby to po odpočinku na střídačce ještě nějak zkusil. Špatná není ani fingovaná závada na výzbroji, či jako by náhodou povolená brusle. S očividným sebezapřením a bolestivou grimasou pak pokračují dál v tréninku a nenechají se otrávit přístupem spoluhráčů, kterým se říká tzv. „motorové myši”.
   Bruslařská část je ale už za nimi a oni zjišťují, že mají stále ostrý obraz i zvuk, což je povzbudivá zpráva a můžou si tak zvesela troufnout na kruhový trénink dovedností. Věci jako pozornost, kázeň a nasazení je ale neobtěžují. Oni si to šmrdlají ve svém tempu a při hře na malém prostoru se pokud možno vyhýbají osobním soubojům, protože ubírají mnoho cenných sil a bolí.
   Poslední stanoviště je za nimi a teď jen přežít rychlostní vstupy a hurá na závěrečný hokej. Během několika střídání se ale v hráčích rychle nashromáždí emoce, které jsou jak kladné tak i záporné. A protože se celou dobu neustále jen pošťuchovali, osekávali, naráželi na mantinel či jinak obtěžovali, přichází bezpochyby doba vendety. Přes mřížku jen zahlédnou protivníkovi oči zalité krví, aby si následně vyzkoušeli práh své bolesti a přišli na to, že jejich představy nebyly až taková pravda.
   Trénink je za námi a všichni bez zřetelné újmy na zdraví odchází do kabiny. V duchu si blahopřeji, protože podobné štěstí nemusím mít pokaždé. Teď už nás jen čekají samé rutinní záležitosti. Komár vyhlásí Emila Kreténa, tedy borce, který sestřelil trenéra, či jeho brusle neudržely tlak ostré bogny a on si poležel na ledě v domnění, že tam může přenocovat. No a já provedu kritickou rozborku tréninku, kterou bez sebemenšího náznaku emocí všichni vyslechnou. Cestou do tělocvičny pak ale společně vše proberou se zcela opačným hodnocením a tvrzením, že ten cholerický páprda stejně blbě trénuje a neumí ani koučovat.
   Nevím, jestli to sem patří, ale náhodný návštěvník zimáku by se při zaslechnutí zvuků linoucích se poté z naší multifunkční tělocvičny mohl mylně domnívat, že zde necvičí mladí sportsmeni, ale je prováděno krocení divoké zvěře. Při herním soupeření samozřejmě dochází k fandění, hecování i mnoha tělesným kontaktům, které jsou občas doprovázeny hlasitými zvuky ze všech tělesných otvorů. Celé to ještě provází větné konstrukce, které se přenášejí z trenéra na hráče a mezi současnou nejpoužívanější klasiku patří „laxní přístup“.
   Následná akrobatická abeceda je ozdobená mnoha překrásnými kotouly, skoky, přemety a salty, na které si normální trenéři troufnou jen v chráněných podmínkách gymnastických žíněnek a za přítomnosti profesionální hlídky první pomoci. Nicméně my nejsme žádní poseroutkové a celé to uzavřeme úpolovými hrami, abychom ještě řádně nabudili růstové hormony svalů a zocelili odolnost jak tělesnou tak psychickou. Odchodový pořadník z tělocvičny určuje závěrečná vybika a pak už jen očistná koupel ve sprše, přebalení, spousty keců, úklid svého místa a drobná sladkost na cestu domu. Takže hokeji zdar a tomu našemu obzvláště!
 
P.S. Omlouvám se, ale úplně jsem zapomněl na Borce týdne. Takže teď seriózně a vážně. Za minulý týden jsem se rozhodl takto ocenit Kubu a Adama, protože se každý trénink a každé cvičení snažili dělat poctivě, nejlíp jak umí a na doraz svých současných možností. A přestože to po fyzické stránce nejsou žádní lamželezové, tak na své urostlejší spoluhráče v pohodě stačili a mnohokrát je i svým nasazením a dravostí předčili. No a právě tento jejich přístup a chuť je ten nejlepší základní kámen, na kterém se dá dobře stavět a očekávat s věkem zasloužené plody úspěchu.
 
P.S.s. Přeji všem čtenářům co nejlepší vyvrcholení letošního babího léta a i nadále především pevné zdraví, optimistickou mysl a trpělivost. Třeba nám to ludmilsko-matoušské sluníčko, které se tak překrásně vykulilo do současných dnů, s vlezlými mikroskopickými potvůrkami trochu pomůže. Tak ať se nám všem i v tom příštím týdnu daří přinejmenším dobře.
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 22
 
Borec týdne
 
 
Černá lajna nedovolila soupeřům k úspěchu ani přivonět
 
   Dnes píši navzdory prokrastinaci, která se, jak víte, stává stále víc módní a zaručující popularitu. No a já chci zůstat i ve svém věku cool, tak právě proto ji mám potřebu zdůraznit a současně i proto, abyste pochopili, proč jste se nejnovějšího čísla našich Novinek, dočkali opět se zpožděním. Ano, i v uplynulém - rekordně koronavirovém - týdnu jsme stále hráli hokej, a to hned třikrát, nicméně nejdřív důležité organizační info.
   Přiblížil se totiž čas placení členských příspěvků, jejichž výše a forma úhrady doznává několika změn. Nebudu to více komentovat a raději jen přetlumočím rozhodnutí našeho vedení v originální versi:
 
Výkonný výbor SK Sršni Kutná Hora, z.s. stanovil příspěvky na sezónu 2020/2021 v celkové výši 4 500 Kč. 
V případě, že je v oddílu více dětí z rodiny, platí druhý sourozenec 50% částky, tedy 2 250 Kč, třetí a další již neplatí. První rok v klubu se také neplatí.
Nově je možné příspěvky  zaplatit ve třech splátkách a to :
  1. Splátku v minimální výši 1 500 Kč je nutné uhradit nejpozději do 15.10.2020 na účet SK Sršni Kutná Hora, z.s., č.ú.: 2561577319/0800
  2. Splátku  je nutné uhradit nejpozději do 30.11.2020 na účet SK Sršni Kutná Hora, z.s., č.ú.: 2561577319/0800
  3. Splátku  je nutné uhradit nejpozději do 31.1.2021 na účet SK Sršni Kutná Hora, z.s., č.ú.: 2561577319/0800
Při platbě uveďte do poznámky (informace pro příjemce) text KATEGORIE + “PŘÍJMENÍ“. Tato informace slouží k identifikaci platby, proto ji ve vlastním zájmu nezapomeňte uvést.
V případě neuhrazení členských příspěvků bude hráči pozastavena účast na trénincích a zápasech.
 
   Jo, jo, to už říkával kdysi pan Klaus, že o peníze jde až v první řadě, přesto nyní už konečně k hokeji, abyste neměli náhodou pocit, že kupujete zajíce v pytli.
   Po úspěšné účasti na třech předsezónních turnajích na sebe mladí Sršni minulý víkend poprvé oblékli zápasové dresy ve svém domácím svatostánku. Čekal je zde triptych přátelských zápasů, který zdárně proměnili v sérii tří vysokých výher.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA  – HC ČÁSLAV   15 : 2   (6:1, 5:1, 4:0)
   V pátečním tréninkovém čase jsme hostili žákovský tým Čáslavi, tedy soupeře, s kterým jsme v minulosti takto již mnohokrát hráli. Tentokrát ovšem na jeho přání nehrála červená a černá lajna proti sobě svůj vlastní minizápas, ale všichni proti Gripenům. Díky tomu si náš celek v klidu zakombinoval, vyzkoušel různé varianty zakončení a připsal očekávané vítězství. Hostům slouží ke cti, že ač duel nabral hned od začátku jasný směr, a každá naše lajna se dokázala více či méně herně prosadit, tak první dvě třetiny bojovali, což jim přineslo dva dílčí úspěchy. V poslední části již ale odpadli a Sršni je chvílemi mačkali jako uzrálou švestku, jejíž šťáva jim chutná jako elixír. Šancí proto měli, že by se mohly předbíhat ve frontě, ale došlo na jejich typické přehrávání. V jiných zápasech by nás to mrzelo, ale tentokrát ne. Za zmínku snad ještě stojí gólmanská asistence Sama, který vydařeným cross pasem našel Pepu ve středním pásmu, a ten po jeho převzetí projel defenzivou Gripenů jako vymítač zadních řad a celé to uzavřel parádní gólovou tečkou.
Sestava: Sam Nevole (ø0), Jan Sadílek (ø3), Michal Zvěřina (ø3), Josef Dvořák (+8), Jakub Komárek (+8), Tomáš Břinčil (+7), Štěpán Jelínek (+10), Matouš Klouček (+9), Matěj Mimra (+4), Matouš Bajer (+5), Adam Hykš (+7), Martin Závůrka (+4), Jiří Koubský (+4), Jakub Jelínek (-1), Agáta Sovová (-1), Adam Němec (+2), Petr Malina (-1), Dominik Rejnek (-1), Šimon Tvrdík (+2), Vojta Krištof (+1), Šárka Stočková (+3), David Andrle (-1).
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA  – HC SKUTEČ   13 : 2   (5:0, 6:0, 2:2)
   V neděli patřil kutnohorský zimní stadion mladším žákům, kteří ve dvou, po sobě jdoucích, zápasech, vyleštili barvy SK Sršni do krásných, svěžích a nepoddajných tónů. 
   V 10.00 hodil hlavní arbitr Milan zahajovací buly prvního z nich, a to proti týmu ze Skutče, který den před tím odstartoval svou mistrovskou soutěž utkáním v Pardubicích. Nevím jak ve městě perníků, ale v kraji permoníků se skutečtí dostali rychle pod silný tlak a ostrou palbu. Sršňům šel hokej velmi dobře od bruslí i od rukavic a v 1. třetině jasně dominovali. Druhou část začali stejně, jako skončili tu předešlou, tedy pracovitým, poctivým, celoplošným hokejem, zúrodněným pohlednými akcemi a potřebnými góly. Sršni po nich byli hladoví jako výprava cestovatelů a postupně navýšili své vedení až na přestávkových 11:0. Úvod 3. pasáže už ale zastihnul náš celek v dílčí pasivitě a kluci ukolébání kynoucím skórem utkání jen bezstarostně dohráli.
Sestava: Sam Nevole (ø4), Jan Sadílek (ø0), Josef Dvořák (+9), Jakub Komárek (+11), Tomáš Břinčil (+10), Štěpán Jelínek (+9), Matouš Klouček (+10), Matěj Mimra (+1), Matouš Bajer (+2), Adam Hykš (+1), Martin Závůrka (+1), Jiří Koubský (+1), Jakub Jelínek (0), Agáta Sovová (0), David Andrle (0), Petr Malina (0), Dominik Rejnek (0).
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA  – HC MERKUR ŘÍČANY   16 : 8   (9:1, 4:1, 3:6)
   Poslední zápas nám postavil do cesty celek z Říčan, města na hranici našeho sídelního města, ale především s domovskou arénou s celoročním provozem a možností bruslení.
   Ačkoliv skóre první části vypadá jednoznačně, tak Říčany byly dle mého soudu velkou překážkou a rozhodně nejtechničtější a nejlépe bruslící soupeř. Jenže v první dvacetiminutovce narazili na rozjetý parní válec naší úderné lajny, a to by v tu chvíli neustáli asi i jiné mančafty. Říčanští neměli v této pasáži čas jak uchopit otěže zápasu, protože když už se rozjeli a nadechli při účasti naší 2. a 3. lajny na ledě, tak jim hned dalším střídáním první formace utrhla kyslík od úst. Nicméně srdnatý výkon hostů a naše vzrůstající pasivita znamenala, že jsme se po přestávce úplně vytratili a dovolili soupeři vyhrát poslední třetinu a dát tak konečnému výsledku pro něj přeci jen příznivější a spravedlivější podobu.
Sestava: Sam Nevole (ø2), Michal Zvěřina (ø14), Josef Dvořák (+11), Jakub Komárek (+11), Tomáš Břinčil (+12), Štěpán Jelínek (+12), Matouš Klouček (+12), Matěj Mimra (+2), Matouš Bajer (-2), Adam Hykš (+2), Petr Malina (0), Jiří Koubský (+1), Adam Němec (-4), Šimon Tvrdík (-1), Vojta Krištof (-4), Martin Závůrka (-2), Agáta Sovová (-1).
 
   Sršni tak mají za sebou další 3 vydařená utkání a bilance jedenácti výher v řadě je rozhodně úctyhodná. První pětka nám drží pěkně pohromadě, kluci skvěle spolupracují, rozumí si i poslepu a souzní vůlí i srdcem. Nicméně zápasy nám taky ukázaly, že máme před sebou ještě spousty práce v herním projevu zbývajících lajn, které nejsou pro soupeře tolik nebezpečné a zatím jen paběrkují. Celé je to otázka lepších dovedností, rychlejšího rozhodování a reakcí, správného vnímání herního prostoru a taky ochoty víc chodit do předbrankového prostoru, kde to samozřejmě víc bolí, ale kde padá nejvíc branek. Věřím, že se to postupem času zlepší, ale teď nám nezbývá nic jiného, než dál poctivě pracovat.
   A protože se má končit optimisticky, tak na závěr několik ocenění. Pro hráče, kteří mě svým výkonem nad rámec momentálních dovedností mile překvapí, tímto ustanovuji oficiální cenu „Za hranicemi svých limitů“. No a dnešními držiteli jsou: Petr za páteční zápas s Čáslaví a Adam H. za obě nedělní utkání. A již tradiční cena „Borec týdne“ tentokrát putuje do brankoviště za Samem. Ten sice nebyl na jaře ochotný podstoupit poctivý souboj s tréninkovou zátěží v rámci internetové suché přípravy a věnoval tak v podstatě zadarmo post jedničky Honzovi, nicméně momentálně vyšlapuje bez problému a své povedené víkendové výkony mezi tyčemi pozvedl o ukázkovou práci s hokejkou (tedy pokud zrovna nechtěl sestřelit trenéra na střídačce) a z toho mám radost a on svůj titul.
   Tím se s vámi loučím a přeji všem v aktuální epidemiologicky pohnuté době hlavně pevné zdraví s dobrou náladou a uvidíme, co nám covidotéka dál povolí...
 
 
NOMINACE
 
pátek 11.9.2020  Sršni - HC Čáslav (sraz v kabině 14.30)
Zvěřina, Sadílek, Nevole, Dvořák, Komárek, Břinčil, Jelínek Š., Klouček, Mimra, Bajer, Hykš, Koubský, Závůrka, Jelínek J.,Sovová, Andrle, Malina, Rejnek, Němec, Tvrdík, Krištof, Stočková.
neděle 13.9.2020  Sršni . HC Skuteč (sraz v kabině 9.15)
Sadílek, Nevole, Dvořák, Komárek, Břinčil, Jelínek Š., Klouček, Mimra, Bajer, Hykš, Koubský, Závůrka, Jelínek J., Sovová, Andrle, Malina, Rejnek.
neděle 13.9.2020  Sršni - HC Merkur Říčany (sraz v kabině 11.15)
Sadílek, Nevole, Zvěřina, Dvořák, Komárek, Břinčil, Jelínek Š., Klouček, Mimra, Bajer, Hykš, Koubský, Malina, Němec, Tvrdík, Krištof, Závůrka, Stočková.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 21
 
Borec týdne
 
 
Veni, vidi, vici – aneb zlatý double
 
 
   Ať dělám, co dělám, dokonce i když nedělám, čas mi pořád schází, a tak se omlouvám za malé zpoždění. Minulý týden byl ale opět hektický a plný na zajímavé události. Začal nám totiž nový školní rok a náš trénink hned první školní den navštívil štáb soutěže „Díky, trenére“. Předal mi milé ocenění a natočil o naší kategorii krátký medailonek. Ještě jednou tedy děkuji, ale upřímně, na slávu jsou jiní a můj, myslím, celkem střízlivý pohled na věc mi snad dává dobré šance z toho nezblbnout, ani se naopak nezhroutit z případného neúspěchu až se příště něco nepovede. Ale co je to všechno proti jiným „hrdinům“ dnešní doby, kteří svou cestou do malé ostrovní země rozzuřili velkého východního draka. Mně osobně pan předseda Vystrčil tedy jako politik není příliš sympatický a jsem přesvědčený, že byl k tomu, co někteří považují za prázdné gesto a jiní za úžasné hrdinství, okolnostmi víceméně donucen. Jeho návštěva Tchajwanu ovšem celkem jasně odkryla, za co nás dnešní Čína (země se specifickou symbiózou ideologického socialistického dirigismu a regulovaného, přesto v mnoha ohledech bezskrupulózního kapitalismu) považuje: Za ty, kterým je pod přísným pohledem mocných dovoleno držet hubu a krok, oddaně se klanět, slouhovsky poklekat, přičinlivě hýkat (jak to umí mnozí vládní a hradní papaláši), když nám věnují svůj pohled, ale hlavně za ty, na které je třeba sofort vzít bič, když se od své požadované role odchýlí. Já se ale cítím jako svobodný občan, svobodné země a právě v tom vnímám největší smysl té cesty.
   A aby toho nebylo málo, tak naší společnosti ještě přibývají starosti s rostoucími čísly covidové nákazy a sportovní nadstavba v podobě mládežnického sportu je tak v myslích mnoha odhazována jako přebytečný pytel s pískem, ve snaze zbrzdit povážlivě rychlé klesání balónu materiálně-technické a sociální základny. My jsme ale zatím nemuseli nic odhodit ani omezit, a tak jsme minulý víkend vyrazili hned na dva turnaje. Vítejte proto u dnešního 21. čísla našich Novinek.
 
TURNAJ VLAŠIM
   V sobotu 5.9.2020 jsme se zúčastnili turnaje v nedaleké Vlašimi, v baště jednoho z našich tradičních rivalů. Turnaj byl podle zvuku názvů některých klubů velmi pěkně obsazen a dával tak tušit možnost dobrého hokeje.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC RYTÍŘI VLAŠIM   4 : 2   (4:1, 0:1)
   Ovšem hned náš úvodní výkon proti podblanickým Rytířům byl ospalý a pod naše možnosti. Zřejmě opravdu časné ranní vstávání způsobilo, že Sršni byli bez energie a potřebného elánu. Moc pozitivních věcí se v naší hře proto nenašlo, a tak především díky výkonu našeho brankáře Honzy, na kterém si Vlašimáci nejednou vylámali zuby, jsme mohli po 30 minutách slavit první vítězství.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC LEDEČ NAD SÁZAVOU   5 : 3   (4:1, 1:2)
   Ve druhém utkání se náš výkon po důrazné domluvě výrazně zvedl, a přestože celkové skóre o tom tak úplně nevypovídá, byli jsme v něm zcela dominantní a hra se odvíjela víceméně na jednu branku. Na naší straně byla větší hokejovost a um, ale i schopnost lehce zahazovat brankové příležitosti, či je přehrávat až do vybagováním obrany soupeře. 
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC RYTÍŘI KLADNO   6 : 0   (1:0, 5:0)
   Další duel byl asi pro všechny nesmírně atraktivní, protože proti nám nastoupilo družstvo se statutem svazové akademie – Rytíři Kladno. Hra byla od počátku velmi rychlá, otevřená a v podstatě rovnocenná. A jak jsme po první části vedli o jednu branku, tak jsme mohli klidně i prohrávat. Se vstupem do druhého dějství jsme ale pedál naší ofenzívy sešlápli až na podlahu a po krásných akcích postupně vystlali kladenskou branku gólovým sametem. Mužstvo se vzájemně burcovalo, dýchalo stejný vzduch, tepalo stejnou krví a v té žhavé euforii by to nasypalo snad každému soupeři. Výhra nad tak kvalitním soupeřem je samozřejmě cenná, navíc s nulou na kontě a za mě zatím nejlepší výkon v sezoně – tak bych oznámkoval hru svých svěřenců v druhé polovině.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HK LEV SLANÝ   6 : 0   (4:0, 2:0)
   Vědomi si důležitosti posledního utkání (přímý souboj o zlato) jsme do něj vstoupili výborně a už v první třetině jsme vytáhli skóre až na 4:0. Kluci byli pohyblivější, dravější a jejich útočné akce jako by měly větší elasticitu a jednoduchost. Dozadu jsme k tomu pracovali spolehlivě a především rychle a přesně jako vteřinovka „Rolexek“ Rogera Federera. Byla radost sledovat kluky, jak si užívají hru a radost z vítězství, přesto si troufnu tvrdit, že tempo předešlého mače s Kladnem bylo přeci jen o něco vyšší.
 
   Celkově jsme tedy prošli turnajem bez ztráty kytičky, včetně doplňkových nájezdů a radovali se z prvního turnajového vítězství v letošní sezóně. K tomu byl Pepa vyhlášen nejužitečnějším hráčem turnaje a spolu s Honzou, Štěpánem a Matoušem K. převzali i ocenění pro nejlepší hráče jednotlivých zápasů. V mé osobní anketě o hráče, který mě nejmileji překvapil, neboli podal výrazně lepší výkon, než jsem k jeho momentálním dovednostem očekával, vyhrál Dominik. Takže Domčo gratuluji a jen tak dál.
  1. SK Sršni Kutná Hora
  2. HK Lev Slaný
  3. HC Rytíři Kladno
  4. HC Rytíři Vlašim
  5. HC Ledeč nad Sázavou
Sestava: Jan Sadílek (ø0,8), Michal Zvěřina (ø2,5), Josef Dvořák (+12), Jakub Komárek (+11), Tomáš Břinčil (+11), Štěpán Jelínek (+13), Matouš Klouček (+12), Matěj Mimra (+6), Matouš Bajer (+4), Adam Hykš (+2), Jiří Koubský (+6), Petr Malina (+6), Jakub Jelínek (+3), Dominik Rejnek (+3), Agáta Sovová (+2).
 
TURNAJ O POHÁR MĚSTA DVŮR KRÁLOVÉ
   V neděli okořenili kutnohorští mlžáci svou přípravu na ligové boje účastí na zajímavém a pěkném turnaji ve Dvoře Králové. Na východě Čech se potkali s pro ně doposud neznámými soupeři (mimo HC Děčín), kteří reprezentovali kraje, kde běžně nehrají. Zápasy se hrály na 2 x 10 minut, přičemž každá jejich část se počítala jako samostatné utkání. Díky tomu měl turnaj velmi svižné tempo a na nějaké zbytečné chyby, váhání a otálení prostě nebyl čas.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC FRÝDLANT   7 : 1   (2:0, 5:1)
   Hned naše první utkání se hrálo od začátku pěkně forte a já si v duchu říkal, že dnes to na vítězství asi nebude. Obzvláště hráč s č.17 (později vyhlášen nejlepším obráncem turnaje) nám činil velikánské problémy a v podstatě každý jeho kontakt s pukem znamenal pro naše borce stav nejvyšší pohotovosti. Jak ale praví klasik: „Úkol zněl jasně – nesmí projet“! I když si Štěpán po jednom takovém souboji připadal, jako když se potkal s rozjetou lokomotivou. A právě i díky tomuto bojovnému a obětavému výkonu se nakonec stav první části přiklonil na naši stranu. Podpořeni prvním vítězstvím jsme do druhé, samostatně bodované, desetiminutovky vlétli s mnohem sebevědomějším útočným gustem a góly se začaly sypat jako ruský sníh. Na konci utkání soupeř zcela rezignoval a my mohli slavit první vítězství.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – TJ LOKOMOTIVA ČESKÁ TŘEBOVÁ   6 : 1   (2:0, 4:1)
   V dalším turnajovém utkání zůstal na štítě kutnohorských hráčů celek z České Třebové. Sršni v něm byli pohyblivější, hokejovější - prostě dobří. Hra, kterou se očividně bavili, jim šla hezky od hokejem a nebál bych se říct, že měli zápas plně ve své režii. No, a protože góly nepodléhají zdanění, tak se nám je dařilo pěkně množit, jakoby byly sycené droždím.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC RODOS DVŮR KRÁLOVÉ   2 : 1   (2:1, 0:0)
   Další zápas s pořádajícím oddílem začal jako ty předešlé našim vedením a nic nenapovídalo, že je před námi napínavý a bojovný zápas. Rodosané ovšem ani za nepříznivého výsledku nesklopili svoje přilbice, a když za hlasité podpory domácích fáns vstřelili kontaktní branku, začali se na ledě dít věci. Druhá část byla bojem o každou píď ledu, o každou perně vydřenou šanci. Hráči na obou stranách dřeli se skřípěním zubů a překrvení stehen, nicméně hokejky už řekly všechno a žádný další gól nepadl.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC DĚČÍN   5 : 0   (3:0, 2:0)
   Turnajová matematika hovořila, že k jistotě celkového vítězství v turnaji nám stačí v posledním utkání s HC Děčín získat jeden bod z možných čtyř. Tahle představa nasytila sršní partu endorfiny a Medvědi s nimi měli občas plné hokejky práce. Vedli jsme si skvěle a po prvních 10 minutách to bylo 3:0. V druhé části se hrál již hodně otevřený, lehkonohý a pohledný hokej. Celá hala si tak několikrát jako jeden „ženo-muž“ zakřičela (případně vydechla), to když si soupeři vzájemně leštili pukem tyčky. Ovšem gólovou tečku za naším výkonem a vlastně i celým vystoupením na turnaji napsal Pepa tím nejkrásnějším možným způsobem - projel mezi třemi bránícími hráči, jak podle dopravní značky „Průjezd volný“, zakvedlal pukem před gólmanem, prostrčil si ho mezi nohama a vystřelil pod břevno, do protipohybu svého těla (pro představu malá ukázka z jiného zápasu - https://www.youtube.com/watch?v=xxuPagNzasY).
 
   Tuplovanou porci turnajové dřiny ověnčili kutnohorští mlžáci stoprocentním úspěchem, ale nedostali nic zadarmo. Všechno si museli odjezdit, odbojovat a odmakat. Chci proto touto cestou pochválit všechny hráče, kteří svým dílem přispěli k tomuto úspěchu. Jak již bylo několikrát napsáno zde na webu či ve skupině a především řečeno v kabině – předsezónní turnaje byly letos především odměna pro hráče, kteří během internetové jarní přípravy nejenže svědomitě plnili všechny testy a týdenní výzvy, ale nadto byli i každý den aktivní ve skupině, dávali a plnili si výzvy navzájem a posílali mi své vlastní tréninky. A tak doufám, že si svou odměnu patřičně užili, no a ti ostatní, kteří to více či měně na jaře flákli a jejich využití tomu odpovídalo, snad pochopili, že já věci, které říkám a píšu myslím vážně.
   Mimo celkového triumfu v turnajovém klání bralo ještě družstvo složené z Honzy, Tomáše, Pepy, Matouše B. a Matěje vítězství v rychlostní štafetě, Tomáš k tomu cenu pro nejlepšího útočníka turnaje a Pepa pro nejužitečnějšího hráče turnaje. No a mojí soukromou cenu za nejpříjemnější výkonnostní překvapení získal Šimon. No, a když už jsem v tom oceňování, tak ještě zmíním, že „Borcem týdne“ se stala celá první lajna – Pepa, Kuba, Tomáš, Štěpán a Matouš K. Jejich hra se mi během víkendu moc líbila a herní spolupráci, dravost a rychlost by mohli klidně vydávat na předpis. K tomu mají kluci obrovskou vůli na sobě pracovat a nejdůležitější na tom všem je, že to chtějí sami a nemusíme je do ničeho vyloženě nutit, což dokazuje, že patří do skupiny hráčů, kteří poctivě odmakali internetovou i klasickou jarní přípravu a k tomu se i hojně zúčastňovali dobrovolných tréninků během července a srpna. Navíc si i výborně rozumí nejen na ledě jako spoluhráči ale i v kabině jako kamarádi.
  1. SK Sršni Kutná Hora
  2. TJ Lokomotiva Česká Třebová
  3. HC Rodos Dvůr Králové
  4. HC Frýdlant
  5. HC Děčín
Sestava: Sam Nevole (ø1,3), Jan Sadílek (ø0,2), Josef Dvořák (+18), Jakub Komárek (+18), Tomáš Břinčil (+18), Štěpán Jelínek (+19), Matouš Klouček (+19), Matěj Mimra (-2), Matouš Bajer (0), Adam Hykš (-1), Martin Závůrka (0), Jiří Koubský (-2), Adam Němec (-1), Šimon Tvrdík (-2), Kamil Hladík (-2).
 
   Tím se s vámi loučím a přeji všem hlavně pevné zdraví a dobrou náladu, a ještě přidávám na závěr několik odkazů na fotky z předsezónních turnajů.
 
 
 
NOMINACE
 
sobota 5.9.2020  Turnaj Vlašim (sraz ve Vlašimi 7.15)
Sadílek, Zvěřina, Dvořák, Komárek, Břinčil, Jelínek Š., Klouček, Mimra, Bajer, Hykš, Koubský, Malina, Sovová, Jelínek J., Rejnek.
neděle 6.9.2020  Turnaj Dvůr Králové (odjezd busu v7.00 - vybírá se 270,- Kč na hráče))
Sadílek, Nevole, Dvořák, Komárek, Břinčil, Jelínek Š., Klouček, Mimra, Bajer, Hykš, Koubský, Závůrka, Němec, Hladík, Tvrdík.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 20
 
Borec týdne
 
 
Konečně to přišlo
 
   Popravdě, asi jsem nezažil v životě moc rušnějších „dvoutýdnů“, jako byl ten, který uplynul od zatím posledního vydání našich Novinek: Sedm dní celodenního zápřahu na soustředění, okamžitý přestup do tréninkového drilu na ledě, a to celé uzavřené dvoudenním turnajem. Ale hektické a rušné dny měly i spoustu pozitiv a právě o těch se dočtete v Novinkách s pořadovým číslem 20.
   První rýhy do nažehlené plochy udělali mlžáci v pondělí, kdy byla na programu úvodní tréninková jednotka. Zatímco v zázemí jejich kabiny bylo před zahájením tradičně velmi rušno, pobyt na ledě se odvíjel v obvyklém seznamovacím módu, aby si na něj kluci zase přivykli a co nejrychleji se zapracovali. Můžu snad říct za všechny trenéry naší kategorie, že s výkony a přístupem hráčů k prvním jednotkám byla velká spokojenost.
   Vybrat tedy Borce týdne nebyla vůbec snadná záležitost, protože vhodných adeptů bylo tentokrát opravdu mnoho. Nakonec jsem se ale rozhodl pro Kevina, abych ještě dodatečně ocenil jeho zdánlivě drobný počin z letošního soustředění, který ale zcela vypovídá o jeho povaze a přístupu. Předposlední den soustředění byly na řadě závěrečné testy a kluci okamžitě dostávali informaci o svém zlepšení či zhoršení. Kevinovi se v prvních třech disciplínách podařilo svůj výkon ze vstupního testu vylepšit a už mu zbýval jenom běh na 1.000 metrů. Tudíž náročná záležitost, kterou nemá nikdo rád a přeje si ji mít nějak za sebou. Kevin neběžel vůbec špatně, přesto se zhoršil o dvě vteřinky. No a teď to přišlo. Ve chvíli, kdy jeho kolegové vydýchávali extrémní zátěž a těšili se k bazénu, mě poprosil, jestli by mohl běžet ještě jednou s druhou skupinou a zkusit to zlepšení znovu. Rozhodnutí a srdce „Borce týdne“, i kdyby se mu to nepovedlo. Jo a mimochodem, v tom druhém rozběhu se po minimálním odpočinku zlepšil o 3 vteřiny!!!
   Teď již ale k prvnímu zápasovému reportu letošní sezóny.
 
HOKEJOVÝ POHÁR JOSEFA VAŠÍČKA
   Zimní stadion v Ledči nad Sázavou se o víkendu ponořil do atmosféry devátého ročníku turnaje „O hokejový pohár Josefa Vašíčka“. Určený byl hráčům ročníku 2008 a mladším a pochlubit se mohl dobrou organizací a kvalitním obsazením s několika soupeři zvučných jmen.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC DUKLA JIHLAVA   4 : 4   (0:1, 2:1, 2:2)
   První utkání nás postavilo proti loňskému vítězi z Jihlavy a hned na úvod to byl zápas jako řemen. V bitvě s renomovaným soupeřem se Sršňům ale lýtka nerozklepala a dokázali mu být zcela rovnocenným soupeřem. Od prvního buly se hrál velice rychlý a divácky atraktivní hokej. Hra se přelévala od branky k brance, šance střídala šanci a skóre se pohupovalo o gól tam a o gól semhle. Soupeř měl fortel jako hrom, a dobře o tom věděl, ovšem naši hráči pro úspěch udělali maximum a neskutečně makali. Bylo fantastické sledovat jejich nasazení, jak střídačka žije, jak jsou kluci vtaženi do zápasu a pomáhají si. Jak jeden druhého povzbuzuje jako trenér a fanoušek dohromady. Na úvod jsme tedy předvedli výborný výkon, který si jistě najde čestné místo ve vitrínce letošní sezóny a brali za něj po spravedlivé remíze bod. No a kromě tohoto zisku a cenných hokejových dovedností a zkušeností snad i uvědomění, že s poctivým přístupem se dá hrát s každým.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – TJ JISKRA HUMPOLEC   11 : 1   (6:0, 1:1, 4:0)
   Náš poobědový mač s kluky z Humpolce už měl výrazně jednoznačnější průběh. Po úvodních seznamovacích střídáních vyvinuli Sršni tlak kovářských mistrů a spustili gólové Eldorádo. A i když se v druhé části brankostroj trochu zadrhnul, pořád jsme hráli aktivně, tvořili hru a vynikali elánem a herní fantazií. Nebudu to víc rozpitvávat a natřásat si tady perutě. Byli jsme zkrátka techničtější, hokejovější a převyšovali soupeře.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC LEDEČ NAD SÁZAVOU   9 : 1   (3:1, 3:0, 3:0)
   Druhý den ráno jsme nastoupili proti domácímu týmu z Ledče, který se sice opravdu snažil, ale naší kvalitě nestačil. Kluci se hokejem bavili, ale přitom létali po ledě jak jezdci Apokalypsy a postupně navyšovali své vedení. Za zmínku ještě stojí, že v zápase dostal prostor větší počet našich prvoročáků, kteří rozhodně nezklamali. Jen bude potřeba, aby se zvyšovala jejich schopnost podávat podobné výkony i proti těžším soupeřům.
 
SK SRŠNI KUTNÁ HORA – STŘELCI JINDŘICHŮV HRADEC   2 : 5   (1:2, 0:2, 1:1)
   Před naším posledním zápasem turnaje jsme měli jistotu medaile, a tak se hrálo o její barvu. Možná konečný výsledek může vést k předčasnému úsudku o průběhu střetnutí, ale tohle byl klasický zápas, kdy předvedený výkon byl lepší než závěrečné skóre. Hrálo se totiž utkání kvalitní a úroveň hokeje byla u obou celků souměřitelná. Dokonce si troufnu tvrdit, že našim mladším žákům nabízel zápas více územní převahy a víc šancí, jenže nás zrazovalo jejich proměňování. V závěrečné části jsme si vytvářeli tlak bezmála trvalý a chvílemi až drtivý, jenže tomu chyběl ten potřebný gólový štempl. V posledním zápase jsme tedy poprvé na turnaji podlehli, je ale ctí našich hráčů, že to bylo po boji, se sevřenou čelistí a vztyčenou hlavou.
 
   Máme tak za sebou první předsezónní turnaj, na jehož pomyslný trůn nakonec usedli mladí hráči Dukly Jihlava a nás může těšit, že jsme byli jediní, kteří jim v cestě za obhajobou titulu nepodlehli. Druzí skončili mladíci Jindřichova Hradce a bronz si odvezli Sršni. Domácí mužstvo se muselo tentokrát spokojit se čtvrtou příčkou a bramborovou medailí a uhlíčko zbylo pro Humpolecké. Náš Honza bral cenu pro nejlepšího gólmana turnaje, kdy činovníky a soupeře nadchnul především jeho výkon proti Jihlavě, při němž sebou mrskal v brankovišti jako vydrážděná chobotnice. K tomu ještě ceny pro nejlepší hráče jednotlivých zápasů převzali: Pepa, Štěpán, Matouš K. a Tomáš.
   Mé celkové hodnocení je veskrze kladné, protože jsem byl s předvedenou hrou spokojený a cítil jsem, že v mužstvu je velmi dobré klima a pohoda. Pozitivní, řečí reklamních sloganů, je pro mě to, že jsme hráli a vystupovali jako TÝM a nepovažují proto za vhodné jmenovat počin a počiny jednotlivců, neboť Sršni vynikli v Ledči jako kolektiv. Jako parta, která nejenom chtěla, ale i udělala první i poslední pro společný úspěch. Klukům a děvčeti je proto třeba pogratulovat - hráli dobrý hokej, na který se byla radost koukat.
 
Sestava: Jan Sadílek (ø3,3), Sam Nevole (ø1,5), Josef Dvořák (+12), Jakub Komárek (+12), Tomáš Břinčil (+10), Štěpán Jelínek (+13), Matouš Klouček (+10), Matěj Mimra (+2), Matouš Bajer (+1), Adam Hykš (+3), Petr Malina (+4), Jiří Koubský (+4), Jakub Jelínek (-1), Adam Němec (+6), Dominik Rejnek (+2), Vojta Krištof (-1), Miroslav Nekvinda (+1), Agáta Sovová (+2).
 
   Tento víkend jsou před námi další dva turnaje a bude zajímavé, jestli na vydařený start dokážeme navázat. Važme si každého kvalitního turnaje a zápasu a využijme maximálně jeho potenciálu pro své zlepšení, protože věci nebudou asi letos tak snadné, když společnost začal dirigovat koronavirus. A tak přeji všem zdejším milým návštěvníkům alespoň co nejpohodovější přechod do září a věřím, že k nám tento měsíc na pomezí léta a podzimu bude ještě vstřícný.
 
 
NOMINACE
 
sobota 29.8.2020  Turnaj o pohár Josefa Vašíčka (sraz v Ledči 9.45)
Sadílek, Nevole, Dvořák, Komárek, Břinčil, Jelínek Š., Klouček, Mimra, Bajer, Hykš, Koubský, Malina, Němec, Sovová, Nekvinda.
neděle 30.8.2020  Turnaj o pohár Josefa Vašíčka (sraz v Ledči 8.00)
Sadílek, Nevole, Dvořák, Komárek, Břinčil, Jelínek Š., Klouček, Mimra, Bajer, Hykš, Koubský, Malina, Rejnek, Jelínek J., Sovová, Krištof.
!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!
 
 
 
ZÁPISKY Z VELITELSKÉHO MŮSTKU
 
7.DEN – SOBOTA
 
 
   Podle studií prý stačí člověku krátkodobě pět hodin spánku denně, aniž by se mu změnila osobnost nebo vzal pušku, v pravé poledne vyšplhal na radniční věž a začal střílet lidi. Já jsem letošní soustředění veškeré studie strčil do kapsy, jelikož jsem spal denně hodiny čtyři a v podstatě se tím vědcům vysmíval do obličeje. A proto i dnešní den začal stejně jako ty předešlé, budíčkem v 7.30 a následným ranním folklórem.
   Jdeme do finále, a tak dnešní den byly na programu testy a soutěže, které měly rozhodnout o konečném pořadí nejenom týmů a jednotlivců, ale taky v bobříkovi čistoty. Startovní pole bylo ale stále vyrovnané, neboť všechny chatky udržovaly přijatelný standard (některé si i zametaly a vytíraly), a tak jsem začal uvažovat, že na večerním vyhlášení asi poprvé v historii vynecháme čuníkovský rituál.
   Po týdnu práce jsme si dopoledne zopakovali vstupní testy, abychom zjistili, komu se zlepšil fyzický potenciál a u koho spíš kulminuje únava. Podle výsledků jsem byl jako trenér velmi spokojený s tím, jaký pokrok kluci udělali. Určitě nám na začátku hokejové sezóny pomůže, že budou kluci dobře připravení po technické i fyzické stránce. Po náročném dopoledním programu tentokrát nezbyl čas na hrací vložku a hned se proto spěchalo na oběd.
   Borci už byli asi opravdu unavení, protože během poledního klidu dnes bylo ticho jako v kostele a mnozí hráči i trenéři ho využili k spánku, či osvěžení u bazénu. O pocit příjemné odpolední siesty přišli až s vyhlášením nástupu na poslední olympijskou disciplínu „Hokejový biatlon“. Ani letitá stálice, která uzavírá naše olympijské soupeření, neunikla malé inovaci. Za prvé jsme nejnáročnější trať posledních let rozdělili na tři okruhy různé obtížnosti a bylo jen na trenérech, jak rozestaví své hráče. A za druhé jsme letos biatlon zorganizovali jako hromadný závod všech mužstev najednou. To samozřejmě působilo drobné organizační problémy, takže pokud mě sledovala CIA z některé ze svých špionážních družic, naskytl se jí zajímavý pohled na chlapíka při těle, který na pohled zmateně pobíhá po areálu. To ale za tu vyhecovanou atmosféru a dramatičnost závodu, kterou to přineslo, rozhodně stálo. No a s nástrahami nové soutěžní verse se nejlépe popasovala a všechny své soupeře nechala za sebou Švýcarská garda.  A jak s oblibou říkám: „Vyhrát Hokejový biatlon je jako při Tour de France dojet první na Champs-Élysées.
   Zbytek odpoledního programu, už byl jenom na pohodu a nic zajímavého se při něm nestalo. Na klucích již ale bylo vidět velké těšení na večerní závěrečné vyhlášení.
   No, a protože, „kdo je trpělivej, ten je odměněnej“, tak po velkých přípravách a večeři nastala hodina „H“. Nejdřív jsme tradičně vyhlásili chatky, které nejlépe pečovaly o své prozatímní příbytky. Nejmladšími účastníky letošního soustředění byli Honza Vlasák a Richard Král a nejstarším opět Olda. Jak to ten chlap dělá, že pokaždé vyhraje…
   Poté přišlo na řadu vyhlášení výsledků sportovního víceboje, jehož náplní bylo prověření, ale především zvýšení, fyzické kondice a úrovně pohybových dovedností našich hokejistů. Já jsem na své kluky a děvčata pyšný, protože v tréninku makali, snažili se a vykazovali každým dnem zlepšení. K tomu jsme si užili všichni mnoho sportovní i nesportovní zábavy a stmelili kolektiv.
   Stavědla dojemnosti se protrhla ve chvíli, kdy došlo na slavnostní loučení s dorostenci, kteří jsou s námi v rolích hráčů na soustředění naposledy. Myslím, že jsem nebyl jediný, kterému se při promítání časosběrného videa zaleskly oči a těžko hledal vhodná slova.
   Posledním bodem programu pak bylo vyhlášení konečných výsledků naší olympiády, které přineslo další výraznou změnu zaběhlých pravidel. Nejúspěšnějšího kapitána Tomáše Bricha totiž na trůnu vystřídal – Pavel Švejda a jeho tým Švýcarska, který za doprovodu té nejznámější písně šampiónů převzal medaile a putovní pohár. Myslím, že jména, která po letošním ročníku přibydou na jeho podstavci - Luboš Břinčil, Kryštof Šibrava, Vojta Němec, David Andrle, Šimon Tvrdík, Tomáš Břinčil, Jaroslav Šetina, Ondra Veit, a David Zvěřinai - si tuto poctu zcela jistě zaslouží. Nicméně i ostatní týmy předváděly dobré a snaživé výkony, a proto si všichni hráči vyslechli naše poděkování a byli ocenění drobnou odměnou. Letošní olympiáda byla z mého pohledu opět vydařená a vyrovnaná. Dětem se (snad) líbila a vyplnila vždycky přesně ten správný časový úsek, kdy si bylo potřeba odpočinout od tréninkového drilu a testů sportováním se zábavou a humorem. No a v neposlední řadě umožnila navázat bližší kontakty a přátelství i hráčům napříč věkovými kategoriemi. No a vo vo vo tom to je…
   Vítězové tak byli dekorováni, ceny předány, a jako pokaždé, neodcházel nikdo s prázdnou.
A co dodat závěrem? Atmosféra celé akce, ohlasy účastníků, množství úsměvů, sportovní výsledky i olympiáda opět ukázaly, že se i v letošním roce snad podařilo hlavní cíle soustředění beze zbytku naplnit. Znovu se vytvořil super kolektiv šikovných mladých hráčů a jejich trenérů, kteří spolu prožili nové zážitky, načerpali další motivaci a zlepšili svou pohybovou a fyzickou kondici. Celé soustředění sršní mládeže by se ale nikdy nemohlo uskutečnit v tomto rozsahu bez podpory našeho oddílového vedení, kterému tímto děkuji za jejich zájem o svou sportující mládež. Obrovské poděkování si zaslouží i staronový trenérský tým ve složení Michal Procházka, Roman Vlasák, Ruda Macháček, Karel Květ ml., Petr Polívka, Jana Závůrková, Simona Kloučková, Dominik Jiráň, Pavel Švejda, Martin Janata, Pavel Andrle, Petr Hrubý, Libor Koleček, Tomáš Brich a Olda Fišar, který i během dovolenkového času nelenil a věnoval se výborně svým svěřencům. A na úplný závěr bych velmi rád poděkoval i všem letošním účastníkům, protože vytvořili na soustředění fajnovou partu, na kterou budeme všichni dlouho rádi vzpomínat!
 
P.S. Tím končím zpravodajskou linku a na shledanou za rok. Ovšem pár výcvaků posledního dne si prohlídněte ještě dnes – https://oldaf.rajce.idnes.cz/Soustredeni_SK_Srsni_Kutna_Hora_2020_7/
 
P.S.s. Nebudeme se opičit po dávných vzorech, abychom na vzkříšení museli čekat celé tři dny. Dnešní doba totiž tlačí na výkon a efektivitu daleko víc, než tomu bylo před pár tisíci lety. A tak se těším již v pondělí na ledě…
 
 
6.DEN – PÁTEK
 
 
   Rádio Kácov - Všichni mladí Sršni a Sršnice, kteří před šesti dny nastupovali do našeho výcvikového centra, jsou nyní protřelými a pasovanými mazáky, které lze bez obav vyslat do náročných Sršních misí. A v denním režimu je to znát. Rozcvička - rutina, snídaně, při níž šla na odbyt hlavně vánočka a energetický nápoj sportovců s chemickým vzorcem CaCaO - rutina, úklid - rutina.
   Soustředění se nám zkrátka přiblížilo ke konci, přesto jsme dnes trénovali stejně pilně jako v předchozích dnech. Dopoledne jsme se nejdřív rozpohybovali a rozdýchali, abychom se připravili na dopředu avizovaný náročný fyzický program plný laktátové rezistence – vytrvalostní testy. Když to řeknu česky, tak trénování organizmu ve stavu, kdy mu je fakt nedobře. K tomuto tréninku tak neodmyslitelně patří vysoké sportovní nasazení, vůle, morál a chvilkové totální vyčerpání. Jestli chcete vědět, jak se kluci cítili po posledním beep testu, tak se ani neptejte. Nabyl jsem přesvědčení, že nohy po doběhu nepokládají za své a z pouhé kratochvíle se dožadují okamžité transplantace plic. Na druhou stranu musím bez falešné skromnosti prozradit, že pět mlžáků uběhlo lepší výsledek než nejlepší staršák a nejlepší mlžák uběhl dokonce i víc než nejlepší dorostenec. Byl z toho sice trochu vír v naší kase, ale zmrzku za takový výkon si prostě zasloužili všichni.
   Po tvrdé práci ale vždy následuje zasloužený odpočinek a v tomto duchu se nesl i zbývající čas. Kdo se chtěl ochladit, vyrazil k bazénu, ti kteří si chtěli zahrát tenis a nohejbal na hřiště, rybáři k vodě a někteří vzali útokem chatky.
   Ovšem vzhledem k tomu, že na dnešní den byl naplánován výjezd na kolech, museli jsme čas lenošení trochu pokrátit. Pravda, neskrývaně chladné připomínky k loňskému výjezdu dávaly tušit, že čas ještě nevyžehlil jeho hlubokou vzpomínku. Nicméně, nikdo není neomylný a všichni občas děláme chyby. Inteligentní člověk se ale ze svých chyb prý poučí a příště se jim dokáže vyhnout. Pokud je tato teorie pravdivá, tak moje inteligence se sice často limitně blíží nule, ovšem tentokrát jsem měl připravených několik alternativ, které výjezd zlidštili do přijatelných mezí. Tou nejzásadnější bylo, že jsme si cestu zkrátili popovezení vlakem do Zruče nad Sázavou, což nám především zredukovalo extrémní stoupání o náročnosti královské etapy Tour de France ze dvou pouze na jedno. To bylo na unavené svaly i tak dost, ale pak už nás čekala jen nenáročná projížďka, která nabídla zajímavé výhledy a především možnost volna ve Zruči na kuličkovém hřišti s možností zmrzlinového osvěžení.
   Podvečerní volno probíhalo v uvolněné atmosféře, kterou ještě umocnila hra na přání našich kapitánů – „Na náhodu“. Nebudu to moc protahovat. Vyhrálo Rusko, v limitu doběhly všechny týmy a každý se snad dobře bavil.
   Vzhledem k tomu, že zítra již odjíždí aerobičky z Prahy, tak nás kluci udundali a závěrečnou diskotéku jsme operativně přesunuli na dnešní večer. Všichni se neskutečně roztancovali a ani vám raději nebudu říkat, jak probíhala Horečka páteční kácovské noci a kdy skončila. Vše ale dopadlo dle očekávání a hádám, a myslím, že neprohádám, když budu tvrdit, že si to všichni hodně užili.
   Náročný páteční den je tedy za námi. Děti zvládly vše, co jsme pro ně připravili a dokonce i víc. Teď sedíme všichni trenéři na štábáku, což je v našem nabitém programu prakticky jediná možnost si poklábosit bez časového limitu. Večer trávíme v činorodém duchu, až mám občas křeče v podbříšku, ale převyprávět vám zde historky, které jsem slyšel, viděl a zažil, nemohu. Nejsem totiž oprávněn prozrazovat státní ani jiná tajemství. Vězte tedy, že i tentokrát šlo o klasický potlach, jehož následkem nebyl požární ani jiný poplach.
   Co nám přinese zítřejší den, se dozvíte v sobotní reportáži, ale již nyní se můžete kouknout na nejnovější Oldovy fotky - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Soustredeni_SK_Srsni_Kutna_Hora_2020_6/
 
 
5.DEN – ČTVRTEK
 
 
   Do dnešního rána jsme vstupovali s klíčovou informací, že jsme již ve druhé polovině soustředění a naše dny v Kácově se pomalu chýlí k závěrečné neděli. Uvědomili jsme si to i díky narůstající únavě a tudíž zaslouženému odpočinkovému dni. Přesto se čtvrtek od ostatních dnů v ranní části nelišil - děti opět bez problému vstaly (někteří i před budíčkem, aby stihly ranní pinčes), já s problémy vzpřímit své tuky a všichni dohromady jsme se snažili vyhýbat Oldovi a jeho vášni pro dehonestující momentky. Jenže vyhni se bumerangu!
   Po rozcvičkovém ragby proběhly tradiční rituály – hygiena, snídaně, úklid a bodování, které jsem dnes provedl specializovanou metodou s použitím analýzy vzduchu dle Puch-Sirowskyho. Detaily vám jistě sdělí vaše ratolesti, já jen prozradím, že nemám sklon k omdlévání, ale na jedné chatce jsem se přistihl, že cítím to, co člověk cítívá jen velmi nerad, pokud tedy nepřišel díky Covidu – 19 o čich a ten se mu právě navrátil. Přiznávám, že jsem zatím nekontroloval kdo si kdy „měnil ponožky“, a případně „s kým si je měnil“, poněvadž to je každého soukromá věc, a předpokládám, že v jedenácti letech již mají všichni vybudované základní návyky. Ovšem dnes mě dorostenci přesvědčili, že tomu nemusí být ani v šestnácti. Jejky, to bylo žabáku za odměnu…
   Jinak se ale odpočinkový den nesl v duchu svého názvu a oficiálním programem byly pouze fyzicky nenáročné koordinační testy. A tak před koupáním, hrami a lenošením chlapci zápolili s driblinkem, ekvilibristikou, koordinačním žebříkem a schopností zapojit dohromady práci hned několika svalových skupin najednou. Pokud ovšem platí genderově nevyvážené tvrzení, že muži oproti ženám nedokážou dělat několik věci současně, tak asi trénuji šikovné slečny, protože testové výsledky byly výborné.
   Po chutném obědě (nedej bože, že bychom na soustředění zhubli) nastoupila opravdová únava, a tak mnozí vyzkoušeli i malý kanaping, v čemž jim skvěle sekundovali i někteří trenéři. Většina ale vyrazila k bazénu, kde se prvotní pokyn: „Koupeme se a žádné blbosti“ ve finále proměnil na „Hodíme do vody trenéra“. Nutno přiznat, že mladí Sršni projevili kolektivního ducha a snažili se dosáhnout díla společně, což se jim nakonec i podařilo.
   Po včerejších inovacích olympijských disciplín, jsem i dnes dostal jeden dostatečně bláznivý nápad, jak vylepšit klasiku – „Nošení trenérů“. A to - prodloužit závodní dráhu, týmy rozdělit na dvě party a celý závod pojmou jako štafetový s živým kolíkem - trenérem. Libor mi v tu chvíli nepřehlédnutelně výrazně děkoval pohledem a od ostatních kapitánů se mi místo gratulace dostávalo spíše politování hraničící s mírným výsměchem, v horším případě i drsných pohledů jako od Eastwoodova Harryho. No a vidíte. Nakonec to všichni zvládli a sami byli velmi mile překvapeni, jak to oživilo letitou stálici naší olympiády a dalo jí to nový rozměr a možnosti. Jo, a abych nezapomněl, vyhráli lékárníci, takže Švýcarsko.
   Poté už jsme se vydali husím pochodem vstříc novým zážitkům do Kácova. Ten je od nás sice co bys kamenem dohodil a zbytek došel, přesto se kolektiv trenérů jako cestovatel uondaný dlouhou poutí po kraji těšil na okamžik, kdy spatří hostinec, tedy místo, kde může znaveným oudům pozhovět, a prázdnému žaloudku cos dobrého dopřáti. Tak se i stalo, zatím co naše omladina plenila místní obchody a výrazně jim nákupem ingrediencí na večerní pasování zvyšovala denní tržbu. Když už měli všichni všeho docela dost, vzali jsme navrátila a začaly přípravy na večerní táborák a pasování.
   Po večeři ještě proběhla oplátková disciplína „Nošení týmů“, kterou vloni osvěžila Simča návštěvou kutnohorské nemocnice a několika stehy. Vzala si tehdy příliš velké sousto a při pádu na zem se její ústa potkala s Pepovou hlavou. Její smůlou bylo, že hlava byla pevnější a ona si rozčísla horní ret. Tentokrát naši dobrou duši, která se stará o všechny naše trpící, ani nikoho jiného, nic zlého nepotkalo, a tak mohl být po nádherném testosteronovém souboji korunován vítězem Pavel zvaný Bivoj a jeho tým Česka.
   Prvním bodem podvečerního programu bylo opékání vuřtů, kterážto činnost je u českého národa velmi populární, takže i žlučníkářům a dietologům se radostně zalesknou panenky kdykoli se rozhoří oheň a nabrousí klacky. I díky tomu čas u ohně utekl velmi rychle a nastal tak čas na pasování našich nováčků. Jeden po druhém přicházeli noví Sršni, před kordon, aby podstoupili individuální zkoušku odvahy. Pravda, někteří měli při zkoušce malou dušičku, jiní přišli i odešli s úsměvem a někteří tíhu situace neunesli a neudrželi slzy na krajíčku. Nicméně nakonec to všichni zvládli a prošli, aby bylo jejich úsilí tradičně stvrzeno pasovacím pukem a slavnostní formulkou z úst našeho předsedy: „Vítám tě mezi námi a pasuji tě na Sršně s právem pasovat příští rok nováčky“. Myslím, že ať už nováčci anebo my, kteří tu nejsme poprvé, na tento okamžik, kdy jsme stáli tváří v tvář Karlovi a v poslední době Michalovi, hned tak nezapomeneme.
   Trošku jsem se po takové divočině obával rušení nočního klidu, nicméně teď už všichni spokojeně spí a jsou v pořádku. Co nás čeká zítra, je ještě ve hvězdách na kácovské obloze, již teď ale vím, že to bude určitě další báječný den! No, a pokud si chcete prohlédnout, co kluci zažili dnes, můžete na tomto odkaze - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Soustredeni_SK_Srsni_Kutna_Hora_2020_5/
 
 
4.DEN – STŘEDA
 
 
   Dobré ráno z Kácova. Vzhledem k tomu, že trenérské chatky jsou rozděleny na chrápací a nechrápací, tak to, co se linulo od nechrápacích sousedů dnes v noci, byla zřejmě akustická fata morgána. Jiné vysvětlení nemám a nebudu ho ani hledat, protože mi to nezkazilo probuzení do slunného rána. Mladí Sršni začali rutinním programem a nejdřív rozproudili svá unavená těla při házené, umyli se a vyrazili na snídani. Zde si na stole našel každý to svoje a posilněni novými kaloriemi z čoko kuliček či míchaných vajíček se dali do uklízení svých dočasných příbytků. I dnes to bylo na všech chatkách minimálně na osmičku! Desítku nedávám moc často, aby omladina nezpychla…
   Po rozehřívacím tréninku, kdy jsme se nabudili švihadly, nás čekaly náročné silové testy, jejichž cílem bylo zvýšit a prověřit fyzickou připravenost našich borců. Kluci si tak prošli kruháčem plným bench pressů, sed-lehů, plyometrických a dalších oblíbených silových cviků. Některým bylo občas hodně ouvej, obzvláště když ze sebe vydali naprosto všechno a předvedli tak špičkové výkony. Ovšem všichni, úplně všichni odmakali celou porci poctivě a nepodělali se z toho. Nevzdali to. A toho si moc cením. Po svačině pokračovala druhá fáze tréninku zaměřená na dovednosti s hokejkou, ke kterým jsme přidali i lehké herní kombinace.
   Polední klid probíhal v tradičním duchu – 10 minut klídek a hodinu a půl divočina, protože areál nabízí sportovně založeným dětem skutečné eldorádo. To dalo v mé hlavě uzrát myšlence na úplně novou soutěž, a tak když byla na řadě další porce olympijského soupeření, došlo na premiéru fyzicky nenáročné, ale divácky velmi vděčné soutěže ve skoku šipky do vody a do výšky. Tato kombinace přinesla neskutečné množství vtipných situací a dokonce se našlo i pár patolízálků, kteří se nad novou soutěži rozplývali blahem. To jsou ale v našem kolektivu spíš přírodní úkazy a Velkému Vezírovi by pochválili cokoliv. Snad i ranní hovínko. Ovšem vás asi spíš zajímá, jak to celé dopadlo. Takže nejlepším mlžákem byl Matěj, celkově Petr Hrubý, z kapitánů Pavel Švejda a mezi týmy se o prvenství podělilo Rusko a USA.
   Součástí odpoledního programu bylo i malé překvapení. Za mladými Sršni jako milá návštěva a trenérská posila dorazil Jenda s Barčou. Ti si pro sršní naděje připravili výborný trénink zaměřený na kompenzační a strečinkové cviky.
   Celodenní program jsme pak po náročném dopoledni uzavřeli víceméně relaxačně a věnovali jsme se dle vlastního výběru oddychovým hrám, tenisu, střelbě s pukem, ping pongu, nohejbalu a vodním hrátkám u bazénu.
   To sluníčko, koupačka a špagety k večeři mi připomněly dovolenou v Itálii, i když pravda o té mám jinou představu, než že kolem pobíhá 77 neúnavných Sršňů. Nicméně zdá se, že zásoby sladkosti už pomalu dochází, protože při dnešní večeři buď zvítězil hlad, nebo zdejší kuchyně se honosí nějakou michelinskou hvězdou. Kluci si totiž chodili přidávat s vyluxovanými talíři.
   Příjemný trávící proces mi dal dostatek času pro koňskou dávku inspirace a přípravu večerní olympijské disciplíny - „Vodní štafeta“. Většinu soutěžících to evidentně příjemně potěšilo, což se ovšem rapidně změnilo, když jsem s obličejem vážným jako při předávání cen Thálie oznámil upgradované provedení. Kapitáni totiž tentokrát z důvodu covidových opatření neplnili ústa svých svěřenců vodou, ale naopak v cíli drželi v napnuté paži nádobu, kterou jim soupeř plnil donesenou tekutinou v proděravěných kelímcích. Samozřejmě, kdo první poklesl pod stanovenou hranici - prohrál. Jistě všichni znáte ty okamžiky, kdy má prostý lidský pohled sílu a ostří dobře nabroušeného meče, takže se o něj stačí jen lehounce otřít a hned teče pomyslná krev, pokud tedy nemáte pancéřovanou hruď. Někteří naši kapitáni byli v této dovednosti natolik dobří, že by se jistě uplatnili v televizní reklamě na speciální bezkontaktní krouhač, protože jejich oči dokázali při soutěži krájet nejméně tak dobře a nejméně na tak tenké plátky jako marketingově proslulý plastový šunt s ostřím ve tvaru písmene V. Nicméně my všichni ostatní jsme si užili spoustu legrace a já až přes slzy smíchu přestával vidět. Ale to, že vyhrál tým Finska, tak to jsem nepřehlédl.
   Na závěr ještě hlásím, že zdravotně jsou všichni fit, protože drobné oděrky léčíme injekcí a vážnější zranění amputací… A tímto optimistickým konstatováním se s vámi loučím a přeji dobrou noc, či krásný den.
 
P.S. Zítra nás čeká krom jiného i každoroční  rituál přijímání nových Sršňů - pasování. Tak jim držte palce, ať jich to zvládne co nejvíc!
 
P.S.s. A zde ještě přikládám fotky z celého dne - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kacov_2020_4/
 
 
3.DEN – ÚTERÝ
 
 
   Kdybych měl dnešní příspěvek z Kácova shrnout do jedné věty, zněla by v zásadě takto: „Mnoho sportu, mnoho hraní, mnoho smání, málo spaní“. To poslední platí samozřejmě pro nás dospělé. No, a pokud by chtěl nějaký zvídavější čtenář přeci jen „extended“ vydání „Zápisků“, ať pokračuje v dalším čtení.
   Ráno by se mělo vstávat v 7.30, ale zatím ještě někteří vstávají dříve. Jen co jsem otevřel oči tak jsem slyšel dupání, křičení a lítání po venku. Některé děti prostě nemůžou dospat a asi se těší na denní zápřah. Nucen vylézt z postele o půl hodiny dřív, jsem zasáhl rukou zákona a snížil jejich volume, jenže usnout už se stejně nedalo. Oholil jsem se, oblékl do svého rozcvičkového úboru a vydal se napospas rannímu teroru. Všichni ale přišli opět včas, takže jsme se rozcvičovali hrou.
   Po snídani následoval již tradiční ranní úklid a bodování chatiček. Na tomto místě je třeba vyzdvihnout přístup zatím absolutně všech, protože někteří ve snaze získat plný počet bodů si na hokejisty uklízí až naprosto neuvěřitelným způsobem.
   Dopolední tréninkové dvě fáze rozdělené pauzou na svačinu probíhaly díky příjemnému počasí na hřišti. Po patřičném zahřátí jsme aktivovali svalové a dechové partie na rychlostní testy, které se zaměřily na lokomoční i nelokomoční rychlost, reakční rychlost a tapping rukou. Kluci zvládli tuhle porci s velkou ctí a rychlostí, při níž by i blesk zčernal závistí. K tomu se skupiny pod vedením Petra a Dominika věnovaly střelbě s pukem na gólmana a stickhandlingu s hokejkou a míčkem.
   Poobědovou siestu jsme vyplnili slibovanou nohejbalovou výzvou. Pepa se Štěpánem s námi sice prohráli 1:2, ale popravdě nás s Petrem pěkně potrápili a já už se hodně dlouho takhle nezapotil.
   Poté už byl nejvyšší čas na společné focení, dokud týmová trička ještě vykazuji alespoň minimální známky čistoty. A tak přišla chvíle našeho Oldy, který si poprvé a naposledy nemusel připadat jako zlovolný paparazzi, co naše záběry krade spolu s naší duší (v mém případě i důstojností) jen proto, aby měl na obrázku zachyceno něco neobyčejného.
   Odpolední pohoda se ovšem z pohody překlopila do dramatu, když jsem prozradil olympijskou disciplínu – „Blbárna“. Nespokojenost z většiny doslova cákala na všechny strany a dle krátkých strohých vět pronikajících přes skřípějící zuby jsem pochopil, že bych mohl být pro výstrahu za úsvitu zastřelen letícím pukem. Nezalekl jsem se ovšem, neb dle staré tradice může kámen (což snad platí i pro puk) zvednout jen ten, kdo je v tomhle ohledu sám bez viny. Po skočení závodu tedy děkovačka nebyla žádná, ovšem ani veřejná poprava se nekonala. V konečném součtu se vítězem tohoto husto-extrémního závodu stal tým Ruska.
   Ve zbytku tréninkového odpoledne proběhl plánovaný fotbalový zápas s místním klubem AFK Kácov. Po obloze se sice honily občas mraky, které vypadaly, že si každou chvíli uleví, ale mi přesto předvedli v jasném a svěžím tempu pohledný výkon. V součtu z toho byla přesvědčivá výhra Sršňů 4:1 a teď si jen přát, aby naše družina neudělala z takových to výkonů nedostatkové zboží! 
   Už léta pod heslem „pracuj chytřeji – ne tvrději“ recykluji občas nějakou dříve oblíbenou a později opomenutou soutěž naší olympiády. Letos takto přišel čas vzkříšení krásné atletické disciplíny – Skok vysoký. Někteří si proto nandali skákací boty, jiní přidělali pružiny jako Maxipes Fík a mohlo se jít překonávat laťku. Nejlepším skokanem z naší kategorie byl Matouš B., celkově Tomáš Knížek, z trenérů Pavel Švejda a týmovým vítězem se stali hráči Ruska a Švýcarska.
   Pak už tak nějak byla jen podvečerní volná zábava, u které jsem se občas neubránil myšlenkám, jak se člověk jako rasa vůbec mohl dožít tak dlouho, když jeho mláďata s takovou oblibou projevují své sebedestruktivní sklony. Jo a taky jsem osvěžil léty ověřenou skutečnost, že nejdřív trvá půl večera dostat dětí do umývárky, a pak druhou půlku je dostat z umývárky. Jak jest vidno, soustředění není pro slabošské a neduživé dospělé, i když se kolikrát sám sebe ptám, jestli je vlastně normální něco tak sebemrčkačského opakovaně pořádat. Ale ty rozzářené dětské oči... no znáte to. A pokud ne, tak koukněte na Oldovy fotky - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Soustredeni_SK_Srsni_Kacov_2020_3/
 
 
2.DEN – PONDĚLÍ
 
 
   První ráno našeho soustředění začalo jako většina posledních dní Sluníčkem. Budíček byl klasicky v 7.30, což je pro dítko přivyklé na prázdninový režim dlouhého ponocování a snídaní v čase oběda, podstatný obsahový odklon od dosavadní praxe. Většina ho ovšem nepotřebovala, protože strašila už mnohem dřív a někteří si dokonce stihli ještě zahrát ping pong. Pro mladšáky jsem zavedl nové pravidlo, že kdo bude včas na rozcvičce (7.35) absolvuje hrací verzi – tudíž fotbálek, házená, basket, florbal, honěná atd…., a kdo ne, tak klasickou s výběhem. Snad poprvé v historii jsem nemusel ani jednoho usilovně budit.
   Pak přišla na řadu hygiena, snídaně a bodování. Úklid chatiček mě taktéž mile překvapil – známí experti se zřejmě nechystají na obhajobu titulu „prasečkin týdne“.
   Zahřívací úvod prvního tréninku obstaralo několik variant honiček a pak už jsme se zaměřili na rozvoj pohybových a obratnostních dovedností. A jestli vás zajímá, jak to dopadlo výsledkově v testech, odpovídám dobře – většina se v porovnání s jarní přípravou zlepšila, což není zanedbatelný úspěch. No a ten zbytek má naordinovány mimořádné tréninky v době volna. K tomu si kluci v oddělených skupinách ještě pilovali dovednosti na hokejce, zlepšovali střelbu a před závěrečnou koupačkou u bazénu ještě okusili mix kolektivních sportů.
   Poobědový klid probíhal v běžném formátu a tedy moc klidný nebyl – někdo mastil karty, někdo jezdil na kole, někteří se šli koupat, jiní hráli ping-pong či tenis, pár rybářů šlo zkusit své štěstí, vybraní jedinci pod mým vedením bojovali s kotouly, přemety a stojkami a jiní prostě jen odpočívali. Ovšem nic netrvá věčně, a tak jako je čas spočinutí a pohody, je i čas návratu a soutěžení. Odpolední olympijskou disciplínou byl „Dolomitenmann“. V našem podání to byl extrémní štafetový závod, skládající se ze sedmi úseků - terénní běh, přenos těžkého břemene, klíště, trakař, plavání, jízda na kole a závěrečný sprint vlajkonošů. Úkolem našich kapitánů tentokrát bylo především dle znalostí svých svěřenců, přidělit jim jednotlivé úseky, aby výsledný výkon všech byl co nejrychlejší. Nejlépe se to povedlo a nejlépe fyzicky připravený tým měl kapitán USA Donald Dominik. Díky čemuž se toto družstvo těšilo ze sladké odměny, nejvyššího počtu bodů a obdivu početného počtu fanoušků a přihlížitelů.
   Po náročné olympiádě kluci zvládli velmi dobře i odpolední trénink – zřejmě mají v sobě reaktor. Nejdřív byla běžecká abeceda, abychom trochu zkvalitnili běžecký styl, pak několik krátkých sprintů, doplněných v další fázi o reakční obratnostní prvky, následovalo trochu agility, kdy překážky překážely jen do jisté míry a celé jsme to uzavřeli florbalem a basketem. Před večeří si kluci mohli nechat svá těla zregenerovat v křišťálové vodě místního bazénu i s donesenou zmrzkou od trenéra, protože ten jediný se doposud válel jako lemra! Co jako lemra, jako lemur!
   Sportovní tečku dnešního dne obstarala večerní olympijská disciplína „Dobytí severního pólu“, kde mé dětinskosti posloužila námětem známá Cimrmanova hra. Naše týmy se museli postupně vydat na ledové pole tvořené mnoha popraskanými krami, po kterých se museli pokusit dojít na druhý břeh, samozřejmě všichni a zdraví. V našem případě ono ledové pole reprezentovala improvizovaná šachovnice vytvořená za pomoci provázků a kolíků o počtu 36 polí. Ledovým polem – šachovnicí - vedla jen jedna správná cesta, jejíž variantu si tým předem vylosoval. Poté jednotliví polárníci stoupali na kry, a pokud se propadli do moře, museli si prohřát tělo během do základního tábora pro suché oblečení, aby mohl vyrazit další dobrodruh. Nikdo si nemohl dělat poznámky a vše bylo nutné si zapamatovat, což přineslo řadu komických situací a spoustu legrace. Nakonec ale všechny týmy dorazily zdárně na druhou stranu ledového pole, a kdo že jako první vztyčil svou vlajku na pólu? No přeci seveřané z české kotliny.
   Po úspěšném dni čekala na všechny oslava v podobě uvítací disco party. Údolím se rozléhaly písničky všech hudebních směrů i období a DJové z dorostu zkušeně manipulovali s početným davem postav, kde poprvé v historii našich diskoték byla většina dívek. Ptáte-li se jak je to možné, odpověď je jednoduchá - pozvání totiž přijaly aerobičky z Prahy, které tu mají soustředění s námi. Já bych tam byl také rád, abych vám to blíže popsal, ale trenéři měli vstup zakázaný. Nicméně podle rámusu usuzuji, že všichni mají stále příliš mnoho energie, tak snad se mi je podaří zítra trochu víc unavit…
 
P.S. Jak to dnes jednotlivým borcům, týmům a výpravám šlo, snad napoví i Oldova fotogalerie, já jen doplním, že výborně - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Soustredeni_SK_Srsni_Kacov_2020_2/
 
 
1.DEN – NEDĚLE
 
 
   Dnes ráno jsem vstával s myšlenkou, že tohle je mé již 21.soustředění – „oko bere“. To je neuvěřitelné, že už jich je tolik. Zapomenout nemohu ani na jedno, ale na druhou stranu nemám rád uslzené vzpomínání, takže jsem se raději něčeho pevně přidržel, cuknul hlavou zpět do přímého směru, až mi luplo za krkem, a snažil se přemýšlet spíš nad tím, co pěkného mne letos čeká.
   Především samozřejmě naši svěřenci, kteří umí člověka někdy pěkně vytočit, ale především nabít energií a mladickým entuziazmem. Pochopitelně i trenérští kolegové, s kterými jsem za ty roky zažil věci neopakovatelné, protože mají smysl pro nesmysl. Samozřejmě mají i jiné smysly, ale k těm se možná dostanu později. Jo, a taky mají charakter. Tedy já to nemyslím tak, že my ostatní bychom charakter neměli. Něco takového bych např. sám o sobě nenapsal, i kdyby to byla pravda. Však mě znáte. Zkrátka trenérské obsazení je letos tradiční i netradiční a jako nováčci jsou tu s námi - Jana Závůrková a Karel Květ ml. K nim tudíž nemám na úvod žádnou historku, která by se jich týkala, což se ale pevně věřím změní po nevyzpytatelném čtvrtečním pasování. No a jako ministr propagace s námi jede samozřejmě i letos můj přítel Olda. A ministr proto, že má své foto nádobíčko a bude pro vás připravovat své denní video-reporty a alba vševypovídajících fotek.
   A to by jako prolog mohlo stačit, takže pojďme rychle na start úvodní etapy letošního soustředění. Jak to tak podle šestákové detektivní literatury dělá většina pachatelů, ani my jsme neodolali a po roce se vrátili na místo činu do Sporthotelu Kácov. Kolem desáté dorazili i první rekruti výcvikového tábora sršní jednotky, aby se zde po dobu 7 dnů podrobili výcviku v dovednostech, zlepšení fyzické kondice a posílení týmového ducha. Všichni vypadají velmi nadějně, odhodlaně a natěšeně, tudíž šance na super týden se opět zdařile rýsuje.
   Po jejich ubytování, kdy se nováčci rozkoukávali a mazáci kontrolovali, co se za rok změnilo, a společném obědě, bylo celé soustředění oficiálně zahájeno na prvním nástupu. Po přivítání a představení trenérského ansámblu, byl účastníkům nastíněn následující program a závazná pravidla našeho soužití. Zděšení některých nebralo konců, a tak byl správný čas zahájit Olympijský turnaj Kácov 2020. V následujícím draftu byli kapitáni a hráči za pomoci fortuny a výkonnostních košů rozřazeni do osmi týmů hájících barvy nejúspěšnějších hokejových zemí současnosti. Kanada (Wayne Libor Koleček) – Kuba K., Martin, Kamil, Michal; USA (Donald Dominik Jiráň) – Pepa, Adam H., Míra; Švédsko (Carl-Gustaf Roman Vlasák) – Honza, Matěj, Jakub J; Česko (Andrej Andrle) – Matouš K., Agáta, Vojta; Finsko (Suomilajnen Tomáš Brich) – Jirka, Sam; Německo (Udo Angela Michal Procházka) – Matouš B., Petr, Dominik; Švýcarsko (René Fasel Pavel Švejda) – Tomáš, Šimon, David; Rusko (Vladimir Vladimirovič Karel Květ) – Štěpán J., Adam, Šárka, . No a pak již se týmy utkaly o první body v tradiční otvírákové disciplíně „Přetahování lanem“. Všichni srdnatě dřeli, lanová vlákna praskala, žíly naskakovaly, oči se zalévaly krví, nervy pracovaly, gumy u trenek povolovaly, aby nakonec zvítězili horští myslivci ze Švýcarska.
   Po tomto zahřátí jsme se ještě rozhýbali na zapracovacím tréninku, kde jsme hráče zmobilizovali před náročným vstupním testem. Někteří  po prázdninovém lenošení trochu skuhrali, občas se ozvala i nějaká bolístka, ale přežili všichni a já byl spokojený, jak hráči v jednotlivých testech pracovali. Za mě tedy pochvala, a pokud vás zajímají výsledky, najdete je na obvyklém místě.
   Na večerní vyhlášení měly týmy za úkol vymyslet svůj slogan, kterým se budou hecovat do nejlepších výkonu. Výběr vítězného pokřiku přineslo rozsáhlou debatu o tom, co kterého hráče umí vlastně nejvíc nakopnout, nicméně týmy nakonec nejvyšším počtem hlasů samy vybraly finský: „Satahuto Suomi, pajnavat Suomi, pajnot vojtavat Suomi, hej hej hej“.
   Kdo by si myslel, že následovalo volno a spánek, hluboce by se mýlil. Nejsme totiž na dovolené, ale na soustředění! Večerní olympijskou soutěží byla „Slepá bába“, která prověřila orientační schopnosti našich soutěžících bez jednoho ze základních smyslů. Kapitáni tuto disciplínu aktivně vynechali, protože všichni vědí, jak to na chirurgii vypadá zevnitř, a především na jejich bedrech bylo tentokrát prokázat vůdcovské nadání a schopnost týmové komunikace. Úkol, který splnili úplně všichni, ač jsme museli uprostřed hry upravit pravidla, nejlépe zvládli hráči Švédska a zaslouženě se podělili o sladkou odměnu. No a u nás ostatních došlo občas smíchy málem na převlékání spodního prádla.
   Teď už snad všichni chrní nebo to alespoň dobře předstírají, takže se s vámi loučím a předávám redakční brk (tedy klávesnici) Oldovi a jeho fotodokumentaci dne - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Soustredeni_SK_Srsni_Kacov_2020_1_1/
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 19
 
Borec týdne
 
 
Jak jsem se stal mistrem světa
 
   Snažím se publikovat naše Novinky v ustáleném rytmu, protože kdybych se spoléhal jen na aktuální inspiraci, byl by s psaním brzy konec; to by bylo asi podobné, jako kdyby se majitel krásné zahrady spoléhal jen na dobré počasí a dostatek přirozeného deště. No a vida, zrovna když jsem přemítal, co za článek tento týden napsat (když jsem byl celou dobu na dovolené a nezúčastnil se ani jednoho tréninku), přišlo cosi jako osvícení: Vzpomněl jsem si totiž, jak letos místo zrušeného mistroství světa v hokeji kvůli virové epidemii, uváděla televize jako náhradní program záznamy starých slavných zápasů. Ani já jsem tehdy neodolal kouzlu starých časů a shlédnul dodnes jeden z neslavnějších zápasů s Ruskem, abych si připomněl tu neopakovatelnou atmosféru jednoho zdánlivě obyčejného dubnového večera stráveného u televize v obyváku staroboleslavského domku mých prarodičů.
   Původně nic nenasvědčovalo tomu, že by ten den měl být něčím významný, naopak až do podvečera se zdál být úplně obyčejným dubnovým čtvrtkem, který nabízel na velké zahradě předškolnímu prckovi, kterým jsem tehdy byl, tradiční celodenní eldorádo. Ale již odpoledne se ukázalo, že ten den bude v lecčem jiný. Vždyť dědeček s babičkou, lidé, kteří byli zvyklí celý den něco dělat - v kuchyni, v domě, v dílně nebo na zahradě - totiž veškerou svou jinak nikdy nekončící práci přerušili a něco před pátou mě zavolali k televizi. „Pojď se taky dívat, za chvíli začíná hokej!“ Je to vůbec možné, že by se tihle antisportovní lidé, na které bych si rozhodně nevsadil, že tuší, co v hokeji znamená zakázané uvolnění (pssst, nikomu to neříkejte, ale já to tehdy ještě taky úplně přesně nevěděl), dívali oba dobrovolně na hokej?
   „Jenže dneska hrajeme s Rusákama!“ prohlásila nezvykle odhodlaně babička, od které bych sportovní zápal nečekal, byť jsem občas slýchal její vášnivé vypravování o tom, jaká byla v mládí aktivní Sokolka a hrávala i házenou, dokonce snad župní přebor, a jak ráda dávala góly odrazem o podlahu, protože proti něčemu takovému byla soupeřova brankářka skoro bezmocná. Moc mi tohle plamenné vzpomínání k tehdy pětašedesátileté důchodkyni nepasovalo, protože jsem si ještě neuměl představit, jak jednou budu sám vzpomínat na své sportovní milníky, které by do mě lidé (tím spíš ti teprve čerstvě pětiletí) asi řekli ještě o dost méně než do mé babičky její házenou.
   Co jsem ale už vůbec nechápal, byla ta důležitost toho zápasu, a proč jsou na sovětský tým všichni tak nabroušení. Nejen dědeček s babičkou, ale i jejich přátelé ze sousedství, kteří se ke sledování připojili, se tvářili mnohem vážněji, než když proti nám stáli třeba Finové a i jako malé dítě jsem vycítil, že v tom není jen obyčejný zápal pro sport. A přitom mně se zdálo, že ti nadupaní sovětští kluci to na ledě umějí moc dobře. Všichni kolem mě se na ně ale mračili, jako by jim se svými hokejkami provedli bůhvíco strašného. Bylo jaro roku 1972.
   „Majzni ho!!“ vykřikla moje jinak tichá a nevýbojná babička neurvale, když se bouřlivák Jarda Holík na ledě kočkoval s drsným obráncem Ragulinem. Citlivě prožívala každou útočnou akci na obou stranách: Když útočili naši, babička jim pomáhala očima i hlasivkami tlačit puk na správné místo: „No tak... Eště kousek... Tak dělej, plácni jim ho tam! No tak... Šup!!“ Naproti tomu když se naši bránili, babička vytrvale opakovala své „pryč, pryč, vyhoď to....“ doprovázené pro větší účinek výmluvným máváním rukou. Děda nedával svoje emoce tolik najevo, ale s o to větším gustem pak vítal každý gól, když to tam našim doopravdy padlo. Do půlky zápasu měl takovou příležitost hned třikrát a zbylých 30 minut čistého času jsme se pak všichni až do konce strachovali, aby Rusáci nevyrovnali, protože kdyby se jim to povedlo, mistry světa by byli už zase oni.
   „Když se všema prohrajou, ale Rusáky porazí, budu spokojenej,“ prohlásil tvrdě dědeček a já nad tou divnou logikou jen nechápavě kroutil svou dětskou hlavou, protože to bychom přece nejspíš skončili úplně poslední! Když se na konci zápasu vteřiny neuvěřitelně pomalu vlekly, babičce cukalo fanouškovským vzrušením celé tělo: „Jééééé, jeje!! Pryč, pryč!! Honem, seber mu ho!!!“ dávala našim reprezentantům přes rozmlženou obrazovku hlasité trenérské pokyny. Nikdy před tím ani nikdy později jsem ji neviděl tak nervózní. Už jenom posledních pár vteřin a byl konec, všichni jásali, že jsme vyhráli 3:2 a že budeme po dlouhých 23 letech zase jednou mistry světa a to dokonce doma v Praze. „To mají za to!!!“ zhodnotil výkon sovětského týmu úsečně dědeček a mizel se uklidnit se sousedem a krabičkou cigaret na zahradu. Jenže když jsem se ho zeptal, za co, neodpověděl mi.
„To máš jedno, jsme mistři světa.“
„I já?“ zeptal jsem se nejistě, protože jsem celou dobu zápasu jen ležel na gauči a zdálo se mi vůči těm, co se o věc zasloužili přímo na ledě, trochu nespravedlivé získat za pouhé líné válení tak ceněnou věc, jakou je mistrovský titul. „I ty.“
   A tak jsem se ve svých pěti letech jako předškolák stal poprvé mistrem světa v hokeji, aniž bych znal pravidla či uměl pořádně bruslit a začal jsem pomaličku chápat, že takhle podivně to u nás funguje. Když se vyhrálo nad Rusy, byl u nás prostě mistrem světa každý, nebo se aspoň tak cítil; možná jen ti ne, kteří si pak na jiné úrovni museli to nečekané vítězství zodpovědět. Od té doby jsem se podobným způsobem a s podobně marginálními zásluhami stal mistrem světa v hokeji ještě devětkrát a jednou jsem tak dokonce vyhrál i olympiádu.
   Dnes už jsou hokejové zápasy vyhrocené kvůli úplně jiným věcem než tehdy v roce 1972, ze kterého mám svou první vědomou hokejovou vzpomínku. A kdoví, je možné, že právě tento iniciační fanouškovský zážitek z předškolního období výrazně přispěl k tomu, abych se o sportovní dění a hokej celý život zajímal.
   Jsem já to ale sentimenťák, že? Nechám raději toho vzpomínání, a přejdu konečně k centru věci a naší kategorii. Jak již jsem zmínil, minulý týden vedl tréninky pouze Dominik, takže výběr Borce týdne je logicky na něm: „Tento týden se to opravdu těžko vybírá, protože se snažili všichni, ale nakonec jsem se rozhodl jen pro jednoho Borce, a to Tomáše Břinčila. Důvod je jednoduchý. Tento týden jsme byli část tréninku v posilovně a on tam všechno odmakal bez řečí. Ve čtvrtek pak byl opravdu výborný ve střelbě, když vyhrál úplně všechny soutěže a hlavně i mně konkuroval...“
   Tomášovi samozřejmě moc a moc gratuluji. I já mám z něho, jeho přístupu a s tím i souvisejícího výkonnostního progresu radost. Vždycky jsem věřil právě na takové poctivce a pracanty, ale teď bude nejdůležitější to všechno ještě prodat ve hře…
   Tímto končím všechny subjektivní pravdy, hodnocení a vzpomínání a dívám se jen kupředu! Přeji všem mladším žákům velký kopec dobré srpnové nálady a věřím, že v tomto týdnu se budeme v dobré vůli potkávat - zdaleka nejen na posledních individuálech, či zápase v Poděbradech, ale především na soustředění. Všechny potřebné informace najdete v odkazech pod tabulkou, nebo na mém telefonním čísle. Redakce Novinek si bere na týden volno, takže dvacáté číslo bude mít odklad, ovšem na jejich místo u klávesnice se tlačí jiní adepti, takže za týden zde touhle dobou očekávejte již první zdravici z Kácova.
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 18
 
Borec týdne
 
 
Soustředění
 
   Musím říct, že poslední dobou mám opravdu rušno, přesto osmnácté číslo Novinek, které je opět po týdnu připraveno nahlédnout za dveře kabiny mladších žáků, tvořím prolitý kofeinem i na své dovolené. Nicméně tentokrát budou myšlenky, jež se odhodlám vystavit veřejně na odiv, ve stručně kondenzované verzi.
   Ani minulý týden mladí Sršni nelenili a šturmovali před novou sezónou. Vzhledem k tomu, že jsem se ale mohl zúčastnit pouze jediného tréninku (ten se mi ale moc líbil), tak výběr Borce týdne i s krátkým zdůvodněním nechávám tentokrát jen na Dominikovi.
   „Vybral jsem Tomáše a Kubu. I když jsou oba dva ty starší v týmu, tak vše co jsem jim řekl, se snažili dělat naplno a bez žádných řečí okolo. Ani jeden neměl potřebu se nějak předvádět před prvoročáky a řekl bych, že jejich práce je i celkem znát, hlavně co se týče tvrdosti a přesnosti střelby. K nim chci ještě připojit Adama, který nedominuje sice vzrůstem, ale jeho snaha a výkon to hezky kompenzují.“
   Tak to je krátké hodnocení od Dominika, se kterým se zcela ztotožňuji, ale nyní se přátelé podíváme již vpřed. Za čtrnáct dní totiž budeme touhle dobou už na soustředění, takže je myslím nejvyšší čas na pár konkrétních slov k naší kategorii, které nenajdete, v jinak velmi důkladných, propozicích – odkaz.
   Oficiální program tedy začíná v neděli příjezdem mezi 10.00-11.00 hod. Při příjezdu je nutno odevzdat průkaz pojištěnce, potvrzení od lékaře o zdravotní způsobilosti a prohlášení zákonných zástupců - tzv. bezinfekčnost. Bez těchto dokumentů nebude vašemu potomkovi bohužel umožněn nástup na soustředění. Vzhledem k omezeným možnostem parkoviště v areálu, vás chci předem požádat o ohleduplnost a po předání svého hokejisty i s potřebnými doklady do našich rukou o okamžitý odjezd a uvolnění místa dalším – DĚKUJI.
   Co se týká stravování, tak začínáme obědem a dále již vše běží ve standardním režimu se svačinami a celodenním pitným režimem. Vzhledem k tomu, že ubytovatel neposkytuje lůžkoviny, je potřeba mít vlastní spacák, či deku a polštář, případně plyšáka na hezké sny. Mimo vhodného sportovního oblečení a obutí pro dané období na hřiště i do tělocvičny a standartních hygienických potřeb, přibalte dětem ještě kopačky (tedy aspoň těm, kteří budou chtít hrát přátelský fotbalový zápas v Kácově), jízdní kolo s přilbou a zámkem (všem, protože pojedeme na společný výjezd), plavky, švihadlo, lahev na pití, hokejku, florbalku, gólmani alespoň jednu výstroj na chytání a rybáři případně taky... A když jim sebou nabalíte i nějaké deskové hry a karty, tak to nebude mít chybu, protože telefony a jinou elektroniku nebude moje kategorie tradičně po dobu soustředění smět používat. Což je až do neděle 23.8., kdy soustředění končí odjezdem v 9.00-10.00 hod.
   No, a to je snad v kostce všechno. Samozřejmě, že jistá nutná organizační nervozita je sice aktuálně na programu, ale věřte, že se všichni na kluky a děvčata moc těšíme a hodláme si ten týden opravdu užít a hlavně je k tomu i hodně naučit. Soustředění opět připravujeme nejen, aby hráče po sportovní a hokejové stránce posunulo dále, ale také se ho snažíme zorganizovat tak, aby je bavilo, užili si legraci a odjížděli s novými zážitky. Samozřejmě, že našim hlavním cílem jsou sportovní aktivity a hokej, že je to ale současně musí i bavit je samozřejmostí našeho přístupu.
   A to je asi vše podstatné, co mě momentálně napadá, pokud se ale budete chtít zeptat na něco, co jsem vynechal, jsem samozřejmě k dispozici. Teď ovšem přeji vám všem co nejlepší vstup do druhé poloviny prázdnin, ve které se budu těšit na jakoukoli formu našeho příštího setkání, ať už to bude na trénincích, soustředění, či prostřednictvím těchto webových stránek. Ať se vám i v srpnu daří!
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 17
 
Borec týdne
 
 
U nás dobrý
 
   Tak se nám opět přitvrdila protiepidemická opatření a je vidět, že od začátku celého toho pandemického příběhu se dá vše vykládat a vyhodnocovat prakticky jakkoli a na své si přijdou optimisti, katastrofisti i konspiračníci. Ovšem naše „Novinky“, webový týdeník, který informuje o dění v týmu mladších žáků, zatím funguje spolehlivě a bez omezení, takže přidává do své letošní série již 17. číslo, u kterého vás vítám.
   No a dá se říci, že to samé platí i o našich prázdninových trénincích. O mimořádné porce - kde na zájemce čeká klasický pohybový trénink, nácvik střelby, obratnosti s holí a různé možnosti hokeje na suchu - je stále zájem. Hráčské složení je samozřejmě proměnné v závislosti na táborech a dovolených, ale počet se pohybuje vždy okolo osmi hráčů, což je výborné. Zkrátka, pro opravdové hokejisty se puk v koutě dlouho neudrží... 
   A do této skupiny se minulý týden konečně připojil i větší počet našich prvoročáků, což mi udělalo samozřejmě radost. Odrážejí se sice od trošku povadlejších výsledků své minulé sezóny, ale jsem přesvědčený, že tato partička se může zlepšovat a příště o to častěji i vítězit. Jenom je potřeba na sobě víc pracovat a nepřestat tomu věřit! Neboť ten, kdo začíná z minusu, ale kdo se zvedá, kdo chce povstat a růst – tomu patří kluziště, trávníky a palubovky!
   Abych nezapomněl, musím v souvislosti s prvoročáky ještě přivítat v naší kabině nového člena – Šárku. „Holky těžší to maj“ (tedy prý), zpívali kdysi bratři Nedvědové, ale pokud jde o hokej a náš tým, tak věřím, že to platit nebude a Šárka s Agátou naopak prosvětlí naší kabinu. Takže ahoj, a ať se ti mezi mlžáky líbí a daří…
   Vybrat „Borce týdne“ tentokrát nebyl oříšek, nýbrž pořádně tvrdý ořech. Všichni hráči totiž projevovali v tréninku snahu a pracovitost a zvolit pouze jedno jméno by byla křivda vůči ostatním. Takže jsem nakonec zvolil šalamounské řešení – Borcem je každý, kdo absolvoval v týdnu všechny tréninky, protože to není o prázdninách jen tak… A konkrétně tedy: Kuba opět potvrzoval, že je dříč a jeho hokejové světlo letos nebliká, ale září stále jasněji. Dalším podobným hráčem s úžasnou vášní pro trénink je Tomáš. Malý Adam jde stále naproti svému rozvoji a pracovitostí, učenlivostí, pokorou a bezproblémovou kamarádskou povahou dosáhl jako první prvoročák přesunu do „A“ týmu. Jirka nevynechal už druhý týden ani jeden trénink a moc se mi líbil jeho pohyb a vidění při herních cvičeních a pak i neustálé pokroky ve střelbě. Naproti tomu Maty předváděl v pohodě jednu z nejkvalitnějších střel v týmu a ve hře, kde u něj chci zrychlit reakce a rozhodnost, ukazoval občas drobné či větší pokroky.
   Tímto pro dnešek končím oslavné chvalozpěvy na dni minulé a podívám se už jen kupředu! Po domluvě s Dominikem budeme totiž v "individuálech" pokračovat dál i v srpnu, čímž si protáhneme svou přípravu na suchu až do soustředění. Tento týden je to ovšem naposledy, co budeme moci využívat in-line plochu, protože pak začínají její přípravy na led. Nicméně stále nám zůstává možnost dalších prostor ZS, střelnice, tělocvičny a posilovny. Taky mám možnost vyjednat trénink v písku na plavečáku (s koupačkou po tréninku), nebo můžeme jít na Sokolák či Olympii. A samozřejmě kdyby měl kdokoliv z vás nějaký jiný neotřelý nápad, tak dejte vědět ve skupině. Zkrátka možností je spousta a záležet bude jen na dostatečném zájmu a naší dohodě.
   A to už je pro dnešek asi všechno. Přeji vám všem krásné vrcholící léto, a abyste se na svých cestách druhou polovinou prázdnin potkávali výhradně s přátelsky naladěnými mikroorganismy. Ostatně - pro setkání s makroorganismy to platí též…
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 16
 
Borec týdne
 
 
V síti
 
   Jako každý, komu záleží na tom, co napíše a jak to napíše, tak i já občas dumám nad tím, jak začít, čím pokračovat a čím skončit. Někdy se stane, že dumám marně a nenapíšu vůbec nic, nebo spíš nic, co by za něco stálo. Tentokrát ovšem vím naprosto přesně, co chci napsat, ač se obávám, že to sem zdánlivě nepatří a nebude to moc k pokukání. Přesto ale musím.
   Minulý týden jsem byl totiž s rodinkou na dnes nejnavštěvovanějším a nejdiskutovanějším filmu „V síti“, který ukazuje, co může děti potkat na internetu a jak může využít a zranit jejich nezralou sexualitu. Jsem opravdu rád, že někdo toto téma otevřel a rozvířil, i když já byl se závěrečnými titulky naprosto rozsekaný a nebylo mi vůbec do řeči. Ano, každého z těch útočníků bych samozřejmě naprosto bez slitování postavil na pranýř, aby si to napříště rozmyslel a doufám, že patřičné instituce, tak i učiní. Chtěl bych věřit, že někteří jiní jim podobní snad dostanou strach a upustí raději od podobného chování, v ideálním případě se nad ním i zamyslí. Ovšem věřit a doufat nestačí, a tak se ptám: „Učíme naše děti jak zacházet s vlastním tělem a nahotou? Pouštíme je do „sítí“ opravdu dobře poučené?“ Internet využíváme téměř všichni. Usnadňuje nám komunikaci a rozšiřuje naše možnosti. Ale asi jako všechno - je to dobrý sluha leč špatný pán. My dospělí to (snad) víme, ale občas to zapomínáme učit své děti, stejně jako jsme je malé učili správně přecházet silnici, plavat ve vodě, či jezdit na kole. Ano, jsem přesvědčený, že pohybu v „sítích“ musíme učit děti především my – rodiče – a že je to dovednost jako každá jiná. Mluvme proto s nimi o tom všem, aby díky naší nekomunikaci nenasekaly zbytečné chyby v mámivé a nereálné komunikaci v „síti“.
   Toliko krátké zamyšlení na úvod šestnáctého dílu našich „Novinek“, u kterého vás srdečně vítám a teď již plnou parou k hokeji a událostem z minulého týdne v našem týmu. Počet dobrovolných tréninků se v něm navýšil již na tři, a přesto měly všechny stále solidní účast a velmi dobrou kvalitu. Jarní příprava nám tak kontinuálně přechází do letní, díky čemuž nově získané dovednosti i ty staré nezůstanou jen tak ležet někde v prachu letních měsíců. Samozřejmě, že přístup, snaha a nasazení je u jednotlivých hráčů rozdílné, ale to momentálně nijak neřeším, protože tréninky jsou dobrovolné a je jen na každém, jak k tomu přistoupí a využije danou možnost. Nicméně po domluvě s Dominikem jsme za „Borce týdne“ vybrali tři kluky, kteří projevovali v rámci možností nejvyšší snahu, být s každým cvičením, s každou hrou a každým tréninkem lepší než ten předešlý – Kubu, Tomáše a Matouše.
   Nebývá u mě zvykem ocenit jednoho hráče hned dvakrát po sobě, ale nevybrat tentokrát Kubu, by bylo prostě nefér, protože jeho plné nasazení a snaha jasně vyčnívala. Tomáš toho tradičně moc nenamluvil, ale o to víc makal a jeho výkon a souboje 1-1 měly řady příslibů. No a Matouš? Toho kluka mám rád, protože je to skromný, kamarádský a usměvavý kluk, který zato umí v tréninku i poctivě vzít a minulý týden fakt tahal.
   Jako další bod jsem vás chtěl seznámit se schváleným rozpisem tréninků na ledě, na který najedeme hned v prvním týdnu po soustředění a měl by vydržet na celou sezónu: pondělí 16.30-17.30, středa 16.45-17.45, pátek 15.00-16.30. No a k tomu bude vždy v pondělí a ve středu po tréninku tělocvična. Pro druhoročáky žádná výrazná změna a mlaďoši si snad zvyknou. Již nyní si vás ale dovolím upozornit na jednu mimořádnou změnu, a to: pondělní trénink 31.8. si měníme s přípravkou na úterý 1.9. (čas 16.30-17.30 zůstává). Na tento termín totiž ohlásil štáb soutěže „Díky, trenére“ svou návštěvu, aby o nás natočil medailonek.
   No, a když už jsme si prozradili, kdy budeme trénovat, tak můžu i přidat naše letošní soupeře v základní skupině LMŽ (liga mladších žáků): HC Hvězda Praha, SC Kolín, HC Lev Benešov, HC Poděbrady a HC Rytíři Vlašim. Hrát budeme dvojzápasy společně se staršími žáky a po základní skupině se týmy dle umístění v součtové tabulce rozdělí do nadstavbových skupin. Takže ani tady nic převratně nového.
   Rozlosování soutěže zatím nemám, nicméně z termínové listiny vyplývá, že mistráky začínáme víkendem 12./13.9. a hned následující 19./20.9. hraje oba dva dny. Pak každý víkend po jednom zápase a další zdvojený nás čeká 3./4.10. První volný víkend bude 24./25.10., ale raději předem upozorňuji, že nad rámec svazového programu se budu snažit pro „béčkaře“ zajistit odpovídající penzum přáteláků a „áčkařům“ na zpestření nějaké zajímavé či netradiční soupeře. No, a když už v tom dělám takový pěkný chronologický gulášek, tak pojďme ochutnat i z tohoto talíře. Takže po soustředění vyleští zrcadlo naší formy a kondice dvoudenní turnaj „O pohár Josefa Vašíčka“ v Ledči. V pátek 4.9. si zahrajeme v rámci tréninku (15.00-16.30) přátelák s Čáslaví a zevrubnou porci utkání před-ligové přípravy uzavřeme v sobotu 5.9. na turnaji ve Vlašimi. Další přáteláky již budou nepravidelně a podle možností našich soupeřů, tudíž o nich nebudete informováni s takovým předstihem. Naproti tomu již nyní si můžete poznamenat, že v neděli 27.12. budeme pořádat náš tradiční Vánoční turnaj.
   To už jsme se ale dostali hóóódně daleko, takže rychle zpět a popřát všem pozitivními a radostnými zážitky naplněný další letní týden, a pokud možno bez střetů s nebezpečnými mikroorganismy, či vlakovými soupravami… Těším se na shledanou u příštího, již sedmnáctého vydání Novinek.
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 15
 
Borec týdne
 
 
Léto plné hokeje
 
   Vítám vás dnes již po patnácté u našich Novinek, které se opět pokusí zdejší pravidelné, občasné i náhodné návštěvníky informovat o dění v naší kategorii, případně někoho potěšit a jiné snad i občas pobavit. Slova přece dokážou mít obrovskou sílu; slovy je možné vyznat lásku i vyhlásit válku, rozčílit do běla i dojmout k slzám. A v naší kultuře jsou slova značně oblíbená, určitě o dost oblíbenější než činy. Pojďme tedy na to!
   Ovšem s těmi slovy a činy to rozhodně neplatí na Dominikovu aktivitu, kterou nabídl hráčům možnost společné přípravy na novou sezónu i v měsíci červenci. Dosavadní praxe ukazuje, že tento jeho počin není rozhodně jen nějaké zbůhdarmí. Kluků, kteří nemají zrovna jiný prázdninový program a již pochopili, že doma na židli u počítače, nebo na gauči s mobilem v ruce, můžou o zlepšení a úspěchu sice hezky mluvit, ale ničeho nedosáhnou, je poměrně dost. Účast je proto zatím solidní a dvakrát týdně se sto minut kvalitně a systematicky pracuje na fyzickém, dovednostním i herním rozvoji hráčů. Samozřejmě, že rozvoj mladého hokejisty není jen o tréninku samotném. Musíte je doslova „nakazit“ svým přístupem, myšlením i nasazením a především vztahem k lednímu hokeji a ke sportu samotnému. Těžko tohle všechno do nich dostanete, pokud sám nejste tak vnitřně nastaven. No, a to, jak prozrazuje i krátké video, které jsem pořídil minulý pátek, se zatím Dominikovi daří.
   Vnímavější divák možná zaznamenal moment, ke kterému se váže i poučná příhoda. K tréninkům totiž občas patří i drobné nezdary, přechodné lapálie, či bezvýznamnosti, na které my i ostatní brzy zapomeneme. Někdy se však povede skutečný majstrštyk, jako zrovna tentokrát. Chlapci nakažení testosteronovou demencí v rámci tréninkových výzev plnili nejrůznější úkoly a jedním z nich bylo udržet Dominika na gumách. Ten rozhodně není nějaké ospalé netáhlo a navíc mu chlapská ješitnost nedovolila i obyčejný hec jen tak vypustit. Chvilku to sice vypadalo jako v té pohádce, jak všichni tahali řepu, ovšem poté došlo k porušení celistvosti tažného zařízení a uvolněná energie prasklé gumy trefila Dominika přímo do epicentra mužnosti. Ten se poroučel k zemi, a já, ačkoli jsem pacifista, anebo mi alespoň dělá dobře to o sobě tvrdit, jsem se popadal smíchy za břicho, podobně jako Dominik za…
   Další zajímavý poznatek z tohoto tréninku taky byl, že chlapci se již naučili doslovně interpretovat celé pasáže z mediálně profláklého proslovu brněnského trenéra dorostu.  A s jeho nezaměnitelným moravským dialektem jimi rádi glosují jednotlivé tréninkové situace. Takže jsem si do svého mozkového poznámkového bločku raději zapsal, že příště budu muset pečlivě volit správné výrazivo a tvořit vhodné větné konstrukce, nebo alespoň důkladně zkontrolovat jestli nejsem nahráván…
   Teď již ale seriózně k „Borcům“ minulého týdne. A vzhledem k tomu, že „individuály“ jsou především Dominikova záležitost, tak zdůvodnění volby Kuby Komárka a Matěje Mimry je z jeho pera (klávesnice): „Kuba odmakal všechno poctivě a naplno a hodně se zlepšil ve střelbě. Matěj makal taky hezky a minule i konečně pořádně střílel. Je ale potřeba, aby zůstal u toho, co mu říkám a ne se při prvním nezdaru vracet k pohodlnější verzi. Jinak oba zatím byli na každém tréninku, a to Kuba dokonce dojíždí na kole z chaty. Takže za mě super přístup“. Já můžu se vším jen souhlasit, oběma pogratulovat a popřát ať jim to vydrží!
   Vzhledem k tomu, že normo stránka „Novinek“ se pomalu blíží ke svému poslednímu řádku, tak je potřeba to celé nějak uzavřít. Některá dnešní slova se tradičně tváří chytře, jiná lehce připatetičtělé, některá mají snad trochu vtipu, další jsou obyčejná, jiná budou možná pro někoho k zamyšlení a některá vyvolají jen nechápavé pokrčení ramen. To poslední asi není výslovný cíl žádného autora, ovšem - je-li cvik dělán poctivě – a pokud je autor píšící trenér, tak proč ne.
   Mějte se hezky a přeji všem další dobrý prázdninový týden, a pokud možno tak bez setkání s nevycválanými mikroorganismy. 
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 14
 
Poslední ohlédnutí za jarkou
 
   Nenechte se prosím uvést v omyl lehce lascivním nadpisem, protože se nebudeme otáčet za ženou našeho předsedy, natož pak nějakou jinou Jarmilou, ale za letošní jarní přípravou. A tak se příjemně usaďte, ať nám nevynesete spaní a stejně jako každý rok se pojďte se mnou podívat a zavzpomínat na posledních 12 týdnů, které máme ještě v živé paměti. Objektivní čísla a statistické údaje najdete na obvyklých odkazech a v sekcích našeho webu, tudíž toto je prostor pouze pro můj subjektivní pohled.
   Začátek hokejového roku 2020/2021 byl pro všechny velmi náročný a přinesl spousty starostí a mimořádností. Nepříjemná situace na jedné straně vypnula všechny oficiální sportovní aktivity, ale zároveň dala prostor novým, neobvyklým a osobitým formám tréninku. Protože předchozí sezóna skončila dřív – začali jsme i dřív s jarní přípravou a 6. dubna založili pro potřeby komunikace a sdílení tréninkových videí skupinu na Messengeru. Rozjezd byl pozvolný a všichni jsme se tak trochu učili a hledali tu správnou efektivní formu za pochodu. Nicméně, po prvních divokých dnech jsme si stanovili pravidla fungování naší skupiny a najeli tak do těch správných kolejí. Bezprizorní půlnoční lokálka se pozvolna proměnila v japonský šinkanzen a chvílemi to byl skutečně řádný fičák. Virtuální poštou ke mně dorazilo 738 videí, na kterých kluci plnili 8 výkonnostních testů, 30 trenérských výzev a neuvěřitelných 128 vlastních výzev mezi sebou! Když se dnes s odstupem času ohlédnu, mám pocit, že těm, kteří se aktivně zapojili, tato alternativní forma tréninku nezpůsobila zásadní manko, a naopak musím trochu rouhačsky připustit, že to byla užitečná zkušenost, během níž řada kluků svým přístupem potvrdila můj dobrý úsudek o jejich vztahu k hokeji a sportovním aktivitám. Někteří borci mě dokonce velmi mile překvapili nad má očekávání, ale bylo i samozřejmě pár jedinců, u kterých to bylo naopak, protože se nezapojili skoro vůbec, nebo si jen splnili to nejzákladnější minimum. Pro mě bylo super zjištění, že ty první dvě skupiny jasně převažovaly, no a ta třetí sama poznala, kam takový přístup vede. Nejenže se začátkem klasických tréninků tihle absentéři výrazně zaostávali za svými spoluhráči, ale co je horší i za svými loňskými výkony – prostě zbytečné zhoršení a ztráta vydobytých pozic. Je samozřejmě na přístupu a poctivosti každého hráče, jak se zapojí do tréninků, jako je na mně podle toho a základních pravidel férovosti pak tvořit nominace…
   Tím už jsme se ale dostali do druhé fáze přípravy, kdy jsme mohli konečně od 11. května přestat trénovat jen přes obrazovky, reproduktory, počítačové křemíkové trpaslíky, strojová písmenka bez diakritiky, kolotající družice a kilometry světlovodných vláken. Ale pěkně z očí do očí, naživo a především v kolektivu, kdy pro vyjádření radosti i nespokojenosti není nutné používat smajlíky. Konečně jsme mohli trénovat v takových objemech, jaké si naše kategorie zaslouží a hlavně zapojit i hru a herní cvičení. K tréninkům jsme se scházeli třikrát v týdnu, ale kvůli nemožnosti využívat zpočátku in-line plochu, došlo tradičně i na jiná sportoviště - tělocvična Klimeška, umělka na Sokoláku, beach volejbalové hřiště na plavečáku, střelnice a tělocvična na ZS. Jako obvykle se potvrdilo, že pestrost prostorových, nářaďových a herních možností je velká výhoda a pro hráče osvěžující prvek. Vzhledem k mimořádně deštivému červnu jsme oproti loňsku využívali písek a plavečák o něco méně a více času trávili v útrobách tělocvičny nebo haly, nicméně všude a pokaždé se naše činnost odvíjela od hlavního cíle přípravného období – zlepšení pohybových dovedností hráčů, herních činností jednotlivce, herního vnímání a vytvoření pozitivní týmové komunity.
   Velkou radost nám dělala docházka kluků na tréninky, kdy absence byly jen minimální a většinou jsme byli v kompletním složení. Ještě větší radost nám ale dělal přístup a nasazení hráčů, protože většinou makali ostošest a přitom vždy s úsměvem. Starší hráči si pozvolna zvykali na roli lídrů nového týmu, pro jehož úspěch v nadcházející sezóně bude nesmírně důležité, jak tuto pozici herně i psychicky zvládnou a jak poctivé a vyrovnané výkony budou podávat. Mladí hráči si zase zvykali na objem a dávky starší kategorie, kdy některým dělala problém především pohyblivost a obratnostní dovednosti. V tomto ohledu je před našimi prvoročáky zatím asi nejvíc práce. Nesmí ale spoléhat, že se věci zlepší jenom prací na tréninku. Musí přidat i svou vlastní aktivitu ve chvílích volna a prázdniny jsou proto přímo ideálním časem. Takže chlapci cvičte a sportujte, protože kdo nebude umět do soustředění kotrmelec, hvězdu a stojku, bude mít místo volna a bazénu obratnostní tréninky navíc.
   V rámci podpory příjemné zdravé atmosféry, která v našem týmu panuje, jsme uspořádali i společnou akci s rodiči – Sršni na vodě. Na tomto místě musím ještě jednou poděkovat za rekordní účast na teambuildingové akci naší kategorie a srdnatost všech 78 účastníků s jakou zvládli nástrahy Sázavy i nepřízeň počasí.
   Dále bych rád poděkoval všem asistentům, kteří nám chodili pomáhat trénovat a především pak Dominikovi a Romanovi, kteří se připojili k naší kategorii trvalejším poutem. Dominik v současné době dokonce pokračuje s kluky individuálními dovednostními tréninky a hlavně jsme domluveni i na další spolupráci na ledě.
   Mám-li tedy celé období jarní přípravy zhodnotit jednou větou, tak jsem moc spokojený a za nejméně populární období hokejového roku si naši hráči zaslouží poměrně tučnou porci pochvalných slov. Osobně věřím, že pokud neustoupí z cesty, jakou jsme v tomto období nastolili, budeme na konci sezóny spokojení všichni...
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 13
 
Borec týdne
 
 
O čase sklízení
 
   Zná to určitě každý z nás: Období, kdy se něčemu delší dobu usilovně věnujeme, vydáváme energii a dopředu netušíme, jestli dosáhneme kýženého výsledku a bude to někdy dobré i k něčemu jinému, než jen pro prostou - ale nesmírně důležitou - vnitřní radost z toho, že člověk dělá, co ho baví, co považuje za správné, a dělá to nejlíp, jak umí, i když to třeba v širším srovnání nemusí být napohled nic moc. No a pak - máme-li kliku - občas přijde krátké období, kdy se podaří sklidit nějaké výsledky takové práce. A je úplně jedno, jestli se zrovna staráme o zahradu, cvičíme na hudební nástroj, chytáme ryby, nebo sportujeme. Všechno je to - v různém čase různě naplňující - práce, s krásnými chvílemi opravdového zaujetí a zápalu, i s okamžiky nespokojenosti, beznaděje a opakovaného pronásledování kličkujícího smyslu. Ale ať už je to cokoli, jednou za čas - jsem přesvědčený - vždycky nastane cosi jako doba sklízení: Duše se zatetelí radostí nad zahradou v květu nebo později sladkou chutí vypěstovaných plodů, naše hudba vyvolá v posluchači nebývalou vlnu emocí, po náročném souboji vytáhneme z vody fešáckou rybu, propocená trička s únavou a systematická práce je vykoupená úspěchem a medailí na krku. Neděláme to všechno zdaleka jen pro ten okamžik „sklizně“, ale - přijde-li - neměli bychom nad ním ze skutečné nebo předstírané skromnosti jen mávnout rukou jako nad bezcennou cetkou. Bez občasné sklizně totiž drhne příští setba.
   A tak doufám, že i dnešní Borci týdne – Pepa a Honza – si svůj triumf a celkové vítězství (Pepa – dovednosti, Honza – výkonnostní testy) v dlouhodobých soutěžích naší jarní přípravy, řádně užijí. A to nejlépe tak, aby si ten prožitý pocit úspěchu chtěli znovu zopakovat, a právě to jim pomáhalo překonávat bolest a únavu v nových výzvách. Na světě je to totiž zařízeno tak, že čas sklízení bývá mnohem kratší než doba práce a námahy (jakkoli radostné), která mu předchází. O to víc stojí za to si takového času vážit, umět si ho včas uvědomit, vychutnat a užít. Pánové gratuluji – jste DOBŘÍ!!!
   Občas ale taky slýchám: „aby se mohl jeden radovat z vítězství, musí smutnit hodně poražených“. Myslím, že to takhle striktně pokaždé neplatí. Pokud přeci dám poctivě svému výkonu maximum momentálně možného, nic neofláknu a snažím se ze všech sil - není důvod smutnit. Naopak, vždyť právě takové soupeření a takové konkurenční prostředí mě posouvá a zlepšuje. No a tenhle pocit zlepšení si myslím může dopřát většina našeho týmu.
   A snad proto chci za sebe říct, že už delší dobu procházím s touto partou kluků a děvčat (počítám sem i roč.07, který je momentálně již ve SŽ) celkem úspěšným a pohodovým obdobím - takový můj soukromý Kairos. Postupně se zhmotnil (a ještě zhmotňuje) obsah i forma mé představy fungování mládežnického týmu. Před pár lety, když jsem se rozhodl skončit s trénováním, jsem si neuměl představit, že by tahle moje vize mohla ještě někoho víc zajímat, nebo by snad přišla někomu hodna ocenění. Ale stalo se. Minulý týden, jsme zakončili jarní přípravu, která začala sice improvizovanou internetovou formou, přesto na jejím konci jsem měl neskutečně dobrý pocit. Fakt. To si ale nechám až na samostatný článek za pár dní. Ovšem ten pocit, jak nám to v mančaftu dobře šlape, jak se kluci snaží zlepšovat, rodiče jsou fajnoví, mladí asistenti přinášejí okysličenou krev a my staří trenéři jim předáváme své zkušenosti, jako by už sám o sobě nebyl dost velká odměna, dostal jsem ještě jeden překvapivý dárek.
   Nevím, jak často prohlížíte spamový koš vašeho e-mailu. Ano, to je to místo, kam automaticky směřuje většina zpráv, že jste po dosud neznámém vzdáleném ghanském příbuzném právě zdědili 100 miliónů dolarů, že se do vás po internetu na první pohled zamilovala mladá tichomořská princezna, když si odskočila do Evropy vyhrát titul v soutěži krásy královských dcer celého světa, nebo oznámení, že jste v mimořádném slosování loterie Rotschildovy nadace získali doživotní rentu. A právě mezi desítkami podobných zpráv jsem našel jednu, která na první pohled vypadala přibližně stejně realisticky, jen se k mému překvapení potvrdila jako pravdivá.
   Dozvěděl jsem se, že v letošním ročníku soutěže „Díky, trenére“ jsem byl mezi všemi vybrán do Top 16 trenérů a v následujícím období nás proto navštíví jejich štáb, aby se mnou a mými svěřenci natočil medailonek a udělal rozhovor, který bude následně zveřejněn v novinách a na sportovních webech. Nu, pro trenéra z malého oddílu, který se svými někdy nekompromisními názory a postoji občas nepříjemně narážel, je to přeci jen slušný skok. Osobně to vnímám jako velké ocenění a pro srovnání asi takového rozsahu, jako pro streetbalistu možnost zahrát si po boku LeBrona! Děkuji za něj, protože pro pocit sebedůvěry ve správnost zvolené cesty nejsou občas pochvalné pohledy zvenčí špatné. Nicméně nebe bývá letos nabité spoustou blesků a nos příliš nahoru je dobrý vodič. A taky jak kdysi zpívali moje děti v písničce, kterou mi složili k narozeninám: „…jsem jen jediný otec ze sta, do práce stávám, i když síly občas nestačí, víc než trenérská hvězda, jsem tátou z povolání a tím jsem nejradši…“
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 12
 
Borec týdne
 
 
Sportovní kultura
 
   V poslední době jsme svědky toho, jak tolik proklamovaná sportovní kultura, o které neustále slýchám na nejrůznějších seminářích a čtu v rozhovorech s vrcholnými představiteli sportovních svazů, dostává slušně na frak. A jak taková hokejová kultura někde vypadá v praxi, má veřejnost možnost se přesvědčit díky nahrávce proslovu trenéra brněnského dorostu. No, a že u pánů fotbalistů se neposunuli o moc dál, zase dokládají výpovědi jejich shánčlivého bosse u soudu o tom, jak nezná moc chytrých hráčů, a že oni fotbalisti jsou zkrátka trošku jiná genetická třída. Inu normální člověk se svědomím statisticky střední velikosti by se hanbou propadl, ale dotyční vesele pokračují v sebevědomých projevech, které rozhodně nejsou v souladu s proklamovanými „etickými kodexy“ trenéra ledního hokeje či fotbalové asociace. Možná to podle předchozích vět vypadá, že jsem v tomhle ohledu pesimista, ale není tomu tak. Jednak si myslím, že spravedlnost a slušnost - i když celkově možná zrovna nevyhrává o parník - občas nějaký ten pěkný gól vstřelit dovede, a jednak vím, že mezi trenéry, hráči, rodiči i klubovými a svazovými lídry jsou taky lidé kvalitní, čestní a s určitým respektem vytvořeným dodržováním základních zásad slušnosti a férovosti. No, a kterému mančaftu fandím já, a s kterým bych rád seděl na jedné střídačce, asi nemusím uvádět.
   To už jsem se ovšem nechal opět unést myšlenkami. Takže, kde že jsme to skončili? Áááha na začátku! Tak raději rychle pokračujme do naší kabiny. Tam se minulý týden nic zásadního neudálo. Tréninky měly dynamiku i spád a přesto i hodně úsměvů a vtípků. Jednou ty hráčské hlášky stejně sepíšu a vydám z nich celosvětově úspěšnou knihu. Při čtvrtečním hodnocení v kabině si pak vyslechli všichni zaslouženě naše pochvalná slova a jako Borec týdne byl vyhlášen Matěj. Kluk, který ztělesňuje staré rčení, že když se nechce, tak je to horší, než když to nejde. Tentokrát se mu ale chtělo moc! Měl chuť a podával proto velmi dobré výkony a ve čtvrtek až místy excelentní. Gratuluji a především přeji, aby mu to vydrželo a jeho hokejová míza tryskala takhle vysoko pravidelně.
   Velmi dobrou zprávou taky je, že se podařilo posílit náš realizační tým o dalšího trenérského asistenta s bohatými hokejovými zkušenostmi. Jedná se o Romana Pálka – mého bývalého svěřence a následně hráče Bílých Tygrů Liberec. Takže Romčo buď vítán a ať tě to s námi baví...
   Jak již byli kluci v kabině informováni, tak tento týden končíme oficiální jarní přípravu. Mimo klasického tréninkového programu a závěrečných testů, máme v plánu ještě sehrát další turnaj Fans týmů, provést vyhlášení výsledků našich soutěží s předáním cen, a pokud nás nevypeče předpověď počasí o příchodu tropů, tak to snad konečně vyjde i s koupačkou na plavečáku. Držme si palce.
   Během července pak mají všichni volno, nicméně Dominik přišel s nabídkou, že se bude i v tomto období individuálně připravovat na zimáku na novou sezónu, a kdo tedy bude chtít potrénovat a zlepšit si střelbu, může chodit s ním. Osobně to vítám, a věřím, že zájemců z těch, kteří nebudou zrovna na táboře, nebo někde jinde na prázdninách, bude dost. Termíny těchto individuálů budou samozřejmě vycházet z Dominikových možností a budete o nich vždy včas informováni na těchto stránkách a v naší skupině na messengeru.
   V srpnu pak začneme podle dovolenkových možností se společnými herními tréninky na zimáku, na které navážeme soustředěním, tréninky na ledě, přípravnými turnaji…. a jak říká klasik: „A potom už jsou jenom samá pozitiva a sociální jistoty.“
   Tak to vidíte, dvanácté „Novinky“ začaly sice poněkud zasmušile, ale končí optimistickými výhledy, a tak by to mělo být. Přeji tedy všem pěkné poslední dny školního roku neroku, poklidný návrat k normálnímu „pokaranténnímu“ životu a ať je k nám všem právě začínající léto vstřícnější než zavirované jaro. 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 11
 
Borec týdne
 
 
Sršni na vodě – Síra ve vodě
   Původně nic nenasvědčovalo tomu, že by minulých sedm dní mělo být něčím významnějších, a naopak až do neděle se to zdál být úplně obyčejný červnový týden. Zpočátku nijak zvláštní teplo a hodně deště, ale konečně se alespoň povedlo vyprovokovat mého svatého spolujmenovce k pořádné akci! Pravda, někde to trochu přehnal, až někteří museli zase pro změnu málem stloukat archu. Ovšem právě v neděli se ukázalo, že tento týden bude v lecčems jiný než jeho obyčejní předchůdci a bezbarví následovníci. 
   Zlatý hřeb Novinek s pořadovým číslem jedenáct si ale ponechme až na závěr a nejdřív se podívejme, jak Sršni minulý týden trénovali. Díky čtvrtečnímu oteplení jsme mohli po delší době zase do písku, což byla jistě příjemná změna. Obecně je v rámci možností vždy mou snahou, aby trénink nebyl úplně stejný jako minule, ale naopak byl pestrý a kluky bavil. Z tohoto pohledu považuji za velmi přínosný i přístup Dominika, který přichází s vlastními nápady (košíček třešní pro kluky z vlastní zahrádky), inovacemi a cvičeními, což naše tréninky obohacuje a kluci pak pracují s o to větším gustem. Potud tedy velká spokojenost. Bohužel takto jednoznačné už to ale není u jednotlivých výkonů a dovedností. Jak už to tak většinou bývá - u některých křičím v duchu úžasem, nad jinými obdivně pohvizduji a nad některými krčím posmutněle rameny. Každé dítě má v sobě samozřejmě skrytý svůj osobitý potenciál, své určité vlastní pohybové a herní předpoklady, nicméně vnímám, že především některé naše prvoročáky budeme muset víc rozhýbat a rozvinout jejich obratnostní dovednosti.
   Kdo v tomto a nejenom v tomto, ohledu může jít naopak ostatním příkladem, je Borec tohoto týdne – Kuba. Tento skromný, kamarádský klučina je hokejově slušně zaťatý, a přestože zatím nepatří k nejlepším střelcům a nejproduktivnějším hráčům, je tím typem poctivého dělníka, který sice zdánlivě není tolik vidět, ale pro tým udělá strašně moc práce. A za tento přístup ke hře, k tréninkům a ke každému cvičení dostává vztyčený palec.
   No a teď již je konečně čas i na pár slov k nedělní akci „Sršni na vodě“. Je všeobecně známo, že nic život partnerský neosvěží a neprověří víc, než společné aktivity. Síra, vědom si této skutečnosti, bystře usoudil, že s příchodem teplého počasí by si tedy naše sršní rodinka mohla dát vodácké rande na Sázavě, na které nakonec dorazilo 78 sršňů, sršnic a sršňat…(omluva všem ortodoxním lingvistům, kterým jsem právě rozproudil krev v žilách). Prvotní zážitky se nesly v pozitivním duchu, protože nebe se rozjasnilo, a tím pádem se rozjasnily i naše obličeje. I vody v Sázavě bylo tak akorát - ani málo, aby přírodní rovnováha v korytě nebyla posunutá příliš ve prospěch kamenů, ani moc, aby řeka vyšla v ústrety svým sousedům ochotněji, než se podle Gutha - Jarkovského sluší. Ovšem pohoda vydržela jen po jez u Pelíškova mostu a zde nastal zásadní zlom v ději směrem k dobrodružství. Nejhorší lijavec jsme přečkali pod přístřešky místního občerstvení a pak již pokračovali za cvrkotu dopadajících kapek na hladinu řeky a pláštěnek. Muži to brali s nadhledem a ženy snad s pochopením. Tvrdších slov netřeba, protože stěžovat si člověk může, jak chce, počasí tím stejně nezmění. Pro pobavení jsem přidal alespoň komickou vložku při sjezdu následujícího jezu. Ani jsem nevěděl jak, a má loď plavala dnem vzhůru, věci se rozprskli po řece jako kulečníkové koule po karambolu a já zkoumal, kde je pevno pod nohami a kde se začnu topit jako kdysi Jiřina Švorcová v Králi Šumavy. No nic, alespoň jsem všechny okolo dobře pobavil a případnou deštivou vrásku jim na chvíli vyhladil, jako to umí Aloe vera. Na posledním oleji před Šternberkem jsme si ještě „zasoulodili“, díky čemuž jsme mohli vše vesele zhodnotit a nabrat sílu na finálový rychlostní souboj. Tak, co bych ještě doplnil směrem k závěru? Říká se, že zážitky jsou právě tím, co člověku nemůže nikdo vzít, a taky že nemusí být vždy jen příjemné, hlavně když jsou silné. Tyhle byly tedy především vlhké, ale já chci věřit, že snad i trochu příjemné. Za mě to zvládli všichni naprosto výborně a náš hokejový potěr zdolal pěkný kus vodácké abecedy.
   Tímto konstatováním se s vámi pro dnešek rozloučím, protože termíny jsou neúprosné, a přede mnou je ještě mnoho práce, kterou musím vykonat dobrovolně a s láskou nejen k lidem, ale i k literatuře, jejíž základy mám tu odvahu zde podkopávat. A pokud skutečně platí, že každou svou činností člověk zanechává určitou stopu. Tedy i v tomto článku jsou kousky našich dušiček, jako ve vodnickém hrnečku.
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 10
 
Borec týdne
 
 
Kdo si hraje, nezlobí
 
   Kdysi mi jedna krásná žena, tedy tehdy ještě slečna, věnovala knihu „Navzdory básník zpívá“ (to vás zřejmě vůbec nezajímá, ale nějak začít musím). Kniha pojednává o „prokletém“ básníku Francoisi Villonovi, který se stal „prokletým“ v době, kdy toto přízvisko ještě zdaleka nebylo tak módní a zaručující popularitu, jako je dnes. Pochopitelně i já se snažím psát otevřeně, ale ne navzdory, a tak můj jazyk není zdaleka tak ostrý, jako byl ten Villonův, který se díky němu dostal i několikrát do vězení. Což vás, jako mé čtenáře a rodiče mých hokejových svěřenců, možná mrzí, ale snažím se psát tak, abych se nestal ani již desátým číslem našich „Novinek“ králem policejních kartoték, neboť i to se může, jak ukazuje současná kauza naší hejtmanky, přihodit jak básníkům, tak stěžujícím zdravotníkům, či píšícím trenérům.
   Ovšem tentokrát snad nebude k něčemu podobnému důvod, protože mě nenapadá žádné kontroverzní téma. Naopak v úvodu nahlédneme pod pokličku našich tréninků krátkým videem.
   Někdo, mně dosud neznámý, si dal před časem tu práci, vyplnil formulář, odpověděl na několik otázek a přihlásil mě tak do ankety „Díky trenére“. Po několika vyřazovacích kolech jsem aktuálně postoupil do užšího výběru a zde je jedním z úkolů natočit 30 vteřinové video se vzkazem ostatním trenérům mládeže. Upřímně se necítím erudovaný někoho poučovat, a tak jsem zcela nesplnil zadání. Víc než nějaká moudra, motta a mou osobu mi totiž přišlo smysluplnější ukázat, jak trénují Sršni. No a tak díky Báře a vašim dětem vzniklo toto video, které zachycuje malou výseč z jednoho běžného tréninku v tělocvičně.
   V této souvislosti ještě upozorňuji na drobnou změnu v rozvrhu našich tréninků, a to že v pondělí budeme nyní již pravidelně na zimáku na ploše, protože možnosti, které nám poskytuje, vyhovují více našim tréninkovým požadavkům.
   Na úvod a současně v rámci MDD jsme minulé pondělí uspořádali hokejbalový turnaj fans týmů. Akce, která se v zimě shledala s velice kladnou odezvou, tentokrát proběhla na celé hřiště. V základní skupině se systémem každý s každým utkaly týmy: Kometa Brno, Pardubice „A“, Sparta Praha a Pardubice „B“. V uvedeném pořadí skončila i tato první část turnaje a pomyslný „Prezidentský pohár“ tak získali hráči Komety Brno doplnění o jednoho bílého tygra. Pak již ale následovalo klasické play-off, které nám v dramatických semifinálových a finálových bojích určilo vítězným týmem – Spartu Praha a jeho hráče – Štěpána, Matěje, Adama N., Kamila, Matouše B. a Sama za „Borce týdne“. Gratuluji! Pochválit chci ale úplně všechny aktéry za parádní a vyrovnaný turnaj (žádné utkání neskončilo víc jak jednogólovým rozdílem), super zápasy a výborné výkony úplně všech. A upřímně, kdybych se snažil sebe víc a byl i třeba kouzelník, tak bych v běžném tréninku nedokázal vyhecovat kluky k tolika sprintům s maximálním nasazením, startům z různých poloh, rychlým změnám směru a herním reakcím. Za mě zkrátka vydařená oslava MDD, kde mimo zábavy, o kterou šlo na prvním místě, šlo i o výborný výkonnostní trénink se získáváním herních zkušeností a rozvojem hráčství a kreativity. Jinak nálada na zbývajících trénincích minulého týdne byla uvolněná, v poctivém tempu a k tomu i s odpovídajícími výsledky. Inu zdá se, že v kolektivním duchu a dobré atmosféře ten hokej prostě nemůže nebavit a já tak s pokorou sleduji, jak nám mančaft pomalu roste pod rukama.
   Jako poslední bod bych dnes rád trochu poupravil info k našemu nedělnímu dýchánku na vodě. Rozhodl jsem se totiž přesunout náš sraz do Českého Šternberka na 8.50, abychom stihli vlak v 9.05 do Kácova. Dále už je program stejný – nafasujeme lodě a vyrazíme po proudu do Štemberka, kde na nás budou čekat auta. Ta změna má jediný důvod, a to že poplujeme v klidu a v tempu, které bude každému vyhovovat a nebudeme se muset honit na nějaký konkrétní vlak. Jinak si vám přátelé dovoluji oznámit, že momentálně je přihlášeno 77 sršních vodáků a vodaček, a jak řekl Petr: „Vylijeme Sázavu z koryta“.
   Tím se s vámi již definitivně loučím a přeji, ať se vám daří i v měsíci červnu a v neděli v 8.50 „na značkách“.
 
P.S. Ještě připomínám placení záloh na letošní soustředění, pár políček nám stále zeje prázdnotou.
P.S.s. A raději i zopakuji lékařské prohlídky u sportovního doktora na novou sezónu.
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 9
 
Borec týdne
 
 
Sršni na vodě
 
   Protože píšu deváté číslo „Novinek“ doma v obýváku, činím tak bez roušky povinné ještě za dveřmi obchodů, úřadů a dalších uzavřených prostorů. Snad tak na své čtenáře přes obrazovku počítače nic neprsknu, a prsknu-li, nechť jsou to jen informace mapující dění okolo naší kategorie, případně nepříliš nebezpečný vir humoru. Ale to už jsem zase odbočil a ujel několik kilometrů navíc., takže pojďme raději k centru věci.
   Počasí minulý týden přidělalo na čele některým hráčům pár vrásek, ale Síra není ten typ, co nadává, když na něj vlastně jenom prší. Při tréninku na Sokoláku to byla ze strany svatého Petra stejně jen taková kamarádská legrácka, aby slyšet, jaké má aktuálně mládež v českém jazyce vulgarismy. Chybou na kráse spíš bylo, že jsme kvůli uplakanému počasí nemohli ve čtvrtek do písku, ale místo toho kluci absolvovali pod otěžemi Dominika, Jendy, Petra a mě kvalitní kruhový trénink v prostorách zimáku. No a ve středu pod střechou tělocvičny jsme nemuseli upravovat program ani o píď a super trénink byl přesně podle našich představ.
   Nicméně počasí snad tento týden již nebudeme muset řešit vůbec, protože se konečně podařilo domluvit položení umělé podlahy a využívání tak hrací plochy zimáku pro účely, kterým má sloužit – tréninkům a sportování dětí! Děkuji všem, kteří se o to zasloužili, ač marně hledám argument, který by v mých očích nějak polidštil a učinil pochopitelnějším a stravitelnějším fakt, že se na plochu tři týdny nesmělo, přestože se na ní nic nedělalo. Život je zkrátka někdy skvělým tréninkem zenové trpělivosti.
   Kde ovšem na počasí bude hodně záležet, a to přestože já mám v podstatě všechna rád, je akce „Sršni na vodě“. Takže bych si na neděli 14.6.2020 dovolil objednat nějaké super počasíčko, což by snad příroda pro mě mohla jednou udělat, ne? No a vás a všechny Sršně (a nejenom ty z naší kategorie) si tímto dovoluji pozvat na jednodenní vodácký výlet na řeku Sázavu. Nemusíte se ničeho obávat, vybral jsem napoprvé naprosto pohodový úsek z Kácova do Českého Šternberka. Setkali bychom se v 10.00 v Kácově na náměstí, kde necháme auta a dojdeme si k řece vyzvednout lodě. Oběd uděláme s největší pravděpodobností u Pelíškova mostu, cestou je ale ještě několik kiosků na případné další doplnění kalorií. Do Šternberka doplujeme v odpoledních hodinách, vrátíme lodě a vlakem zpět do Kácova k autům. A teď to nejdůležitější pro ty, co nemají vlastní loď. Cena za půjčení dvoumístné kanoe s pádly, vestami a barely je 450 Kč,-, třímístné rodinné kanoe 550 Kč,-. Lodě se musí zamluvit s dostatečným předstihem, a tak vás prosím, abyste mi do pátku 5.6. poslali své požadavky na objednání. A ještě mám jednu prosbu: Pokud byste se rozhodli zúčastnit naší společné vodácké výpravy, ale půjčit nic nepotřebujete, dejte mi i tak nějak vědět, abych měl aspoň rámcovou představu, kolik nás bude. Děkuji a věřím, že spolu prožijeme příjemný den a řeka prohloubí naše již tak dobré vztahy.
   Závěrem se ještě na chvilku vrátím zpět do kabiny, splnit milou povinnost – vyhlásit Honzu „Borce týdne“. Honza je jedním z těch hráčů, kteří mohou být příkladem ostatním v přístupu k tréninku. Nenápadný usměvavý kluk, ale výjimečný srdcař a poctivec, který s velkým úsilím a chutí trénuje, poslouchá rady trenéra a každý test dělá s neskutečnou vervou. A snad i proto momentálně vévodí naší tabulce výkonnostních testů s plným počtem bodů. A za to a za tu chuť na sobě neustále pracovat si titul „Borec týdne“ rozhodně zaslouží.
   A to již je snad opravdu vše. Tak tedy jen popřeji, ať se vám v době virového „rozvolňování“ daří rozvolňovat výhradně bezpečně a jste i nadále optimistické mysli. A pokud jste se dnes u „Novinek“ nudili, tak to prosím nikomu neříkejte. A mně už vůbec ne, abych nepřišel o iluzi, že se tu za týden zase všichni ve zdraví sejdeme.
 
P.S. Připomínám placení záloh na soustředění, aby černá okénka v logu našeho webu rychle zmizela.
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 8 (doplněno o fotky z rozlučky)
 
Borec týdne
 
 
Něco končí, něco začíná
 
   Kdyby nyní zeměkouli navštívili mimozemšťani a nějakým nedopatřením se na pocity a novinky ze života nezeptali lidí, ale třeba zajíců, srnek nebo divokých včel, dozvěděli by se nejspíš, že se neděje nic zvláštního, dost sucho, pravda, ale to může 40 dní soustředěného deště spravit, jako už se to před lety jednou stalo. Že by kvůli tomu měly zrovna končit čtvrtohory a nastat zcela nová budoucnost, tomu zatím nic nenasvědčuje. Jaro zatím přineslo celkem normální teploty, v několika dnech i celkem normální déšť, stromy obrazily čerstvými světle zelenými listy, slunce pokojně svítí jako už miliardy let, ptáci švitoří, květiny kvetou. A kdyby informacíchtiví mimozemšťani kápli na kůrovce, možná by jim dokonce řekl, že takhle dobře už na světě dlouho nebylo. To jen našima lidskýma očima zesílenýma zprávami, ať už v americkém nebo staročeském designu, to vypadá skoro, jako kdyby vše, co nás potkalo před pouhými dvěma měsíci, bylo již velmi dávno, kdysi, „před válkou“ a my se teď nacházeli v nějaké imaginární krajině po bitvě. Doufám tedy, že mimozemšťani zajdou pro nějakou tu informaci i na náš web, protože osmé číslo „Novinek“, které právě čtete, přináší jen samé pozitivní zprávy.
   Ale teď již vážně a především k dění v našem týmu, protože jsem se úvodníkem opět poněkud odchýlil od stanoveného azimutu. Takže rychle do kabiny, protože tu máme čerstvě vymalovanou a provoněnou vypranými dresy a nyní záleží jen na nás, jakou atmosférou a vztahy jí naplníme. Já osobně mám pocity zatím jen ty nejlepší. Všichni spolu normálně komunikují, vtipkují, podporují se a do tréninků dávají maximum. A snad i proto měly tréninky v minulém týdnu parádní šťávu, přestože, nebo možná právě protože, jejich tematický rozsah byl od Bacha po Vlacha… Na Sokoláku především atleticky zaměřený trénink, v tělocvičně hodně obratnosti a gymnastiky, na zimáku střelba a práce s hokejkou, no a na plavečáku v písku jsme se zaměřili na sílu dolních končetin. A to tak poctivě, že nás až Jelen poměrně intenzivně přesvědčoval, že bude skákat jako lev. V tu chvíli asi sám ani netušil, jak děsivě blízko je pravdě. Když se ale pokoušel chytit Kevinovu přihrávku, lidově zvanou „špek“, tak nám tento zajímavý zoologický experiment předvedl v plné své kráse…
   Další dobrou zprávou je, že se nám podařilo rozšířit realizační tým o dva trenérské asistenty z řad hráčů seniorského týmu Sršňů, a to Dominika Jiráně a Vojtu Dytrycha. Můžeme díky tomu pracovat na více stanovištích a ve skupinách s menším počtem hráčů, což je vždy efektivnější. Navíc se jedná o šikovné hokejisty, kteří mají klukům co ukázat a tím motivovat k většímu nasazení. No a v neposlední řadě jsou to i rozumní a vtipní kluci, se kterými je radost spolupracovat a je pro všechny přínosné dávat prostor jejich vlastní invenci a přístupu.
   A prostor já rád dávám i mladým hráčům ve snaze je co nejvíce zapracovat ve společné přípravě i s perspektivou hraní v budoucím „A“ týmu. Pochválit za snahu musím všechny mlaďochy, ale vyzdvihnout a ocenit titulem „Borec týdne“ za výborně odvedenou tréninkovou práci, korunovanou i červenými výsledky ve výkonnostních testech, si momentálně zaslouží především naše „Ááčka“ – Agáta a Adam. Gratuluji a jen tak dál…
   A když už jsem u těch soutěží a rubrik, tak ještě prozradím, že i naši hráči plynule navázali na svou vlastní anketu „Emil kretén“. Porota se nám samozřejmě abgrejdovala, a to o Pepu a Kevina, nicméně hlásná trouba nejlepšího fejlu tréninku či zápasu – Kuba, si svůj neochvějný mandát podržel dál.
   Teď už ale ponecháme minulé za hlavou a podíváme se trochu do budoucnosti. Jak již jste byli informováni, tak letošní soustředění nakonec přeci jen proběhne ve standardním formátu a opět v Sporthotelu Kácov. Minulý rok jsme tam byli maximálně spokojení, a to letos bude ještě zprovozněna nafukovací hala a další drobné vychytávky, takže se máme myslím na co těšit. Účast zatím potvrdili, nebo přislíbili, všichni hráči, takže teď je nutné odevzdat mi přihlášku a hlavně zaplatit zálohu do 31.5.2020. Vím, že je to pěkný kalup, ale situace neumožňovala udělat definitivní rozhodnutí dřív. Všechny potřebné informace najdete zde, nebo na odkazu pod hlavní tabulkou webu.
   No a až se vrátíme ze soustředění, tak vyrazíme ihned na led. O víkendu 29./30.8 sehrajeme první přípravný turnaj a hned následující sobotu 5.9. druhý. Nabídek, na další turnajová klání, mám zatím dostatek, ale s potvrzováním sršní účasti ještě počkám, než bude známa termínová listina naší soutěže.
   Poslední dnešní příspěvek věnuji nedělní rozlučce našeho loňského týmu. Počasí nebylo sice úplně ideální, to ale nebránilo dobré zábavě, motokárovému soupeření a adrenalinu v korytu bobové dráhy. Doporučené rozestupy, které prý mikroskopickým virovým blechám nedávají moc šancí přeskočit na perspektivnějšího hostitele, se dodržovaly velmi komplikovaně, přesto jsme to nějak zvládli a všechny ceny našly svého adresáta. Oceněn byl úplně každý a já jen připojím poslední poděkování za odvedené výkony, ochotu pracovat, týmového ducha a srdce na pravém místě! Bylo mi potěšením vás trénovat a přeji všem jen to nejlepší a hlavně štěstí na dobré lidi, kteří pro vás a váš rozvoj udělají jen to nejlepší možné.
   A to už je pro dnešek opravdu všechno. Doufám, že moje zvýšená grafomanská snaha vám přinesla alespoň některé informace, které vás zaujaly, potěšily či pobavily. A přestože je to v kontextu dění kolem mě bez pochyby snaha naprosto banální, i tak se k ní za týden pokusím opět vrátit, protože každá snaha, která nikoho nepoškozuje, je prospěšná, protože je to snaha naplnit život obsahem, o němž věřím, že má smysl.
P.S. fotky z rozlučky - https://sirahokej.rajce.idnes.cz/24.5.2020_rozlucka_Kart_arena/
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 7
 
Borec týdne
 
 
Rozlučková buly
 
   Naše putování krajinou koronavirové epidemie mi poslední dobou připomíná šněrování nočního opilce po silnici od pangejtu k pangejtu: Poté, co poddanstvo pod svištěním biče se skřípěním zubů pochopilo, že chodit se nyní smí výhradně vlevo, teď dříve nekompromisní hlasy připouštějí, že vlastně není žádný problém pošpacírovat si i pěkně prostředkem silnice a občas klidně i na jejím pravém okraji, protože si stejně nejsme jisti, po které straně silnice se v této krajině jezdí, a kde je tedy pro nás jako pro obyčejné chodce větší nebezpečí, že nás smete projíždějící kamion. Ještěže i v této veskrze nejisté době, kdy děti mohou chodit na tréninky, kroužky, či do kina, ale nesmí do školy, případně, jen pokud se jim chce, existují některé nenápadné jistoty, jako např. že v pondělí na tomto webu opět vyjdou „Novinky z mlžácké kabinky“, svérázný informační týdeník o dění v naší a kolem naší kategorie.
   Pokud jde o naše trénování, tak po měsíci internetových tréninků se v pondělí opět rozjely i ty společné. Do přípravy nastoupila naše ekipa výborně a na prvním tréninku jsme měli 100% účast. Na všech, tedy dětech i trenérech, bylo na první pohled znát, jak moc jim společné aktivity chyběly a věci, které jsme dělaly, se opravdu dařily. Podle predikce odborníků jsme měli v pondělí chodit v pláštěnkách snad i do sprch, a tak jsme raději přesunuli trénink ze Sokoláku na zimák, kde se po dvou měsících nulové poptávky po sportování, začali zrovna ten den malovat nové kruhy. Na plochu jsme tak nesměli, naštěstí možností a prostorů na kvalitní trénink se našlo dostatek i díky (zaplať Příroda či Bůh, jak kdo chcete) nakonec příznivému počasí. Jen ale pořád tak nějak v zákoutích své šedé kůry mozkové pátrám po odpovědi na otázku, jestli se s nemožností využívat plochu již třetí rok po sobě jedná o neschopnost lepší organizace práce, nebo jen úmyslný naschvál. Pardon, to je samozřejmě jen má skrovná poznámka. Další tréninky již probíhaly přesně podle plánu a opět se potvrdilo, že k těm nejoblíbenějším budou patřit ty v tělocvičně.
   Když už jsem zavadil o někdy pitoreskní dění na našem zimáku, tak musím, ač opravdu nechci, přihodit ještě jedno polínko a požádat vás o vyklizení věcí z kabiny, protože se bude v následujících dnech malovat. To samo o sobě je samozřejmě chvályhodné, nicméně proč to neproběhlo během těch dvou měsíců absolutního volna - nechápu.
   Teď již ale raději k příjemnějším věcem. Borcem týdne se tentokrát stává Jirka, který už dávno není žádným nováčkem a jménem bez tváře. V minulosti si ode mě sice občas vyslechl i nelichotivé věci, nicméně již vitalita, s kterou se zapojil do internetových tréninků, si zasloužila nejednu mou pochvalnou zmínku, ale popravdě taky obavu, jestli si jí přenese i do společných tréninků. Protože právě tam bez jeho zodpovědnějšího a soustředěnějšího přístupu nešly věci vždy tak dobře, jak by bylo potřeba. Ovšem za tenhle týden velká spokojenost, a proto jak se tak říká - palec nahoru.
   V minulých „Novinkách“ jsem vyhlásil anketu o „Best of výzvu“ jarní přípravy a vůbec jsem netušil, jak vyrovnaný virtuální souboj se z toho, mezi Tomášovým – Zekonem a Štěpánovým – Ekvilibristou, nakonec stane. Abych byl tedy zcela pregnantní, vítězství si finišem v cílové rovince vybojoval Tomáš s 19 hlasy. Nicméně jeho a Štěpánův odstup před ostatními byl o několik parníků, a právě proto jsem se nakonec rozhodl trochu pozměnit své původní rozhodnutí a ocenit oba dva. Předání zasloužené výhry proběhne na hokejové rozlučce naší bývalé kategorie.
   A tím jsme nenápadně přelevitovali k další zprávě dnešních „Novinek“, a to „Rozlučkové buly“ naší loňské kategorie. Rozhodně nepatřím k lidem, kteří by byli nadšenými organizátory (popravdě - ani nadšenými účastníky) takových srazů, ale vnitřně cítím, že ta předčasně ukončená, ale jinak naprosto výborná, sezóna si zaslouží důstojnou tečku, jakož i všichni, kteří se na ní nějak podíleli, mé poděkování a nějakou tu sportovní cenu na památku. Vše tedy proběhne v neděli 24.5.2020 v Kart aréně a na Bobovce od 14.00 hod., kde pro nás bude připravený malý raut. První hodinka bude patřit, v mém podání „krátkému“ zhodnocení a předání upomínkových cen, jejichž součástí budou i vstupenky na motokáry a bobovku. No, a pak již bude volný program, kdy se věřím budeme všichni nezávazně bavit a já se nechám v odvetě Milanem porazit na motokárách, abych mu nezapříčinil další rok řidičské nejistoty. Náklady na celou akci (občerstvení, ceny, motokáry, bobovka) z větší části pokryje týmová kasa, nicméně ani ta není bezedná, a tak budu od každého hráče vybírat 150 Kč,-.
   To je pro dnešek vše, tedy až na jednu smutnou zprávu, kterou se s vámi bohužel rozloučím. V neděli 17. května zemřel Karel Květ. Náš kamarád, kustod, zdravotník, brusič, všeuměl, životní mentor, bavič, dobrá duše našich soustředění, skvělý člověk a výborný sportovec ukončil svůj zápas na této planetě, nicméně v našich srdcích a vzpomínkách zůstává. Vždy totiž uměl s lidmi promluvit, pobavit je, věděl, co komu říct a jak komu pomoct. Díky tomu patřil k lidem, u kterých vám přijde nepředstavitelné, že tady jednou nebudou. A přesto přese všechno právě vchází do nebeské Hall of Fame a mě nezbývá než říct: „Karle, budeš nám moc chybět! Jsi a budeš jedním z nás!“
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 6
 
Best of výzva
 
 
   Přesně po měsíci končí naše domácí internetová jarní příprava a za ten měsíc mi virtuální poštou přišlo 738 videí, na kterých kluci a děvče plnilo 8 výkonnostních testů, 30 trenérských výzev a „128 vlastních výzev“!!! K tomu není co dodat, snad jen, že to byl maskr zpracovat, ale upřímně krásný masakr. Prostě jen nezbytná daň a přece nemůžu chtít NĚCO za NIC! A to NĚCO stálo opravdu za to. Kluci a děvče se předháněli v plnění výzev a především kreativitě při vymýšlení vlastních úkolů pro ostatní. No a já jen přiděloval body a někdy koukal s otevřenou pusou. A tak chválím a děkuji všem, kteří se nějakou formou zapojili a, jak řeklo několik rodičů, „nechali se zbláznit“.
   Jako takovou třešničku na dort jsem se rozhodl na závěr těchto našich tréninků vytvořit výběr těch nejlepších a nejzajímavějších výzev a pak uspořádat anketu, která rozhodne o absolutním vítězi. A ten samozřejmě bude odměněn vhodnou sportovní cenou. Kritéria mého výběru byla prostá: nesmí to být test ani výzva od trenéra, musí být realizovatelná dostupnými prostředky pro všechny hráče a hlavně mě musí něčím výjimečným zaujmout. Samozřejmě, každý by asi udělal svůj výběr jinak a je docela dobře možné, že za týden v jiné náladě a odlišném rozpoložení by i moje vlastní „bestofka“ vypadala jinak. Ale v tom je kouzlo i nespravedlnost historie, že se někdy prosadí méně dobré na úkor lepšího a nemusí v tom být ještě pokaždé automaticky nějaký podvod, korupce či zlý úmysl. Prostě tyhle jsem vybral a vy máte nyní možnost v anketě sami rozhodnout o té nejlepší výzvě. Jejich pořadí je dáno časovou posloupností, jak mi přicházely a já už jen závěrem dodám, že z každé IP adresy lze hlasovat pouze jednou.
   Přeji všem hlasujícím krásný týden. Mějte se v rámci možností co nejlépe, ať se během ledových mužů nenastydnete a uchováte si do dalších dnů především dobré zdraví a optimismus.
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 5
 
Borec týdne
 
 
Na časy blýská se
 
   Koronavirové sevření snad - aspoň prozatím - maličko polevuje, takže se nejen otevírají postupně obchody, ale taky se vrátíme k tradiční formě jarní přípravy. Epidemická situace je sice stále proměnlivá a nikdo přesně neví, co nastane zítra, ovšem na naše „Novinky“ je i nadále spolehnutí a opět vycházejí v tradičním čase, aby zmapovaly dění posledních sedmi dní, a to i za pomoci krátkého videa.
   Možná už někteří víte, přesto oficiálně touto cestou informuji, že náš tým opouští Pavel, který bude v této sezóně hájit barvy kolínských Kozlů. Děkuji mu tímto za výkony, které odváděl v dresu Sršňů a přeji hodně úspěchů a hokejové spokojenosti v novém působišti. Ať se daří Pavle!
   My ovšem pokračujeme vesele dál a v pondělí 11.května konečně zahajujeme společné tréninky. Musím přiznat, už se na ně fakt těším, i když přístup většiny hráčů k internetovým tréninkům na dálku mě skutečně překvapil. Snad se nikdo neurazí, když zde vyjmenuju ty největší tahouny, kteří nejenže svědomitě plnili všechny testy a týdenní výzvy, ale nadto byli i každý den aktivní ve skupině, dávali a plnili si výzvy navzájem a posílali mi své vlastní tréninky: Matouš B., Štěpán, Pepa, Tomáš, Honza, Jirka, Agáta, Matouš K., Adam N., Petr, Dominik, Kuba (tomu se bohužel později rozbil telefon). Již teď mohu říct, že jsou v nominaci na první předsezónní turnaje a zápasy. No a ostatní se o ní budou muset poprat svým přístupem v následující části jarní přípravy.
   V této souvislosti a i jako příklad pro nejmenované hráče bych vyhlásil „Borcem týdne“ Štěpána a Pepu. A ne proto, že patřili k nejlepším a nejaktivnějším, ale pro jejich snahu a ochotu se zlepšovat!!! Všem klukům, kteří mi posílají své testy, se snažím vždy co nejdřív odpovědět své hodnocení, počet získaných bodů, zlepšení/zhoršení, či případná doporučení jak svůj výkon zlepšit. Už mnohokrát se mi stalo, že během pár dní přišel nový vylepšený výkon s lepším výsledkem, což se dalo pochopit snahou získat lepší bodový zisk. Ovšem u nich se mi několikrát stalo, že jsem dostal další, vylepšený výkon testu, za který již měli po prvním pokusu plný počet bodů. Prostě se chtěli jenom zlepšit – co víc si může trenér přát? Snad jen víc takových hráčů.
   Teď už ale k tomu, co je před námi, a to je nová fáze jarní přípravy – společná. Scházet se budeme třikrát týdně (pondělí, středa, čtvrtek), a to vždy od 15.30 do 17.00. Zdůrazňuji, že to je čas tréninku, ale sraz je o 5 – 10 min. dřív na zahřátí a rozhýbání při tradičních obíracích hrách.
pondělí – Sokolák (v případě nepříznivého počasí bude zde na webu a ve skupině informace o přesunutí tréninku na ZS)
středa – ZS
čtvrtek – ZS + beach volejbalové hřiště na plavečáku
   Tělocvična bohužel zatím nebude, nicméně rýsuje se šance od 25.5.2020, a pokud by vyšla, je pravděpodobné, že se struktura tréninku změní. Momentálně ale platí tato.
   Další info je, že letošní soustředění (16.8. – 23.8.) proběhne s největší pravděpodobností jako vloni ve Sporthotelu Kácov. Ve hře je i v případě nějakého početního omezení vlastní soustředění pouze naší kategorie, nebo forma příměstského tábora zde v K.Hoře na ZS.
No a poslední info je, že 29.8.-30.8. máme již potvrzenou účast na dvoudenním hokejovém turnaji. V jednání mám ještě účast na dalších dvou turnajích, ale vše záleží na tom, jak se bude dál vyvíjet situace ohledně koronaviru. Já jsem ale tradičně optimista a ani záludné viry nezmění mé přesvědčení, že i zklamaná naděje je lepší než potvrzená obava.
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 4
 
Borec týdne
 
 
Hrdliččin hlas zve nejen ku lásce, ale i sportování
 
   Podobně jako celosvětová virová epidemie, i „Novinky z mlžácké kabiny“ a především pak jarní příprava pokračuje dál bez přestávek. Zatímco ale všichni věříme, že epidemie v naší zemi v posledních dnech slábne, doufám, že něco podobného Novinky a naše hráče nepostihne a i dnešní 3. číslo s pravidelným videm to zřetelně prokáže.
   Jak jste tedy mohli vidět, naší skupinou proběhla opět spousta zajímavých výzev a klidně by se z nich dalo sestavit i několik super tréninků. Pro mě osobně byla asi nejzajímavější a přitom fyzicky a obratnostně velmi náročná výzva Kevina – „Kdo udělá v řadě za sebou nejvíc přemetů stranou, neboli hvězd“. Za tuto skvělou výzvu a výkon 30 hvězd (Tomáš 32, Maty 35) získává titul „Borec týdne“. Druhým borcem pak je Maty, který splnil absolutně všechny výzvy minulého týdne (a že jich bylo), a k tomu i každý den absolvoval zajímavý a kvalitní trénink. Jen tak dál a houšť chlapci.
   Co se týká výkonnostních testů, tak mi velkou radost udělaly výkony v přeskocích přes švihadlo, kde se ve zlepšené technice projevil zvýšený čas, věnovaný jim vloni v trénincích. S angličáky to již bylo horší, což jsem tak trochu očekával. Je to totiž přesně ten test, kde někteří, díky jeho fyzické náročnosti, potřebují k jeho dobrému zvládnutí mít vedle sebe hecujícího motivátora – a je už jedno, jestli je to trenér nebo spoluhráči.
   Výkony v týdenní výzvě – osmičky s kuličkou – byly výborné a borce, kteří mě dokázali překonat, uvádím v konečném pořadí – Pepa, Matěj, Adam H., Štěpán, Maty, Jirka, Adam N., Tomáš. Jinak naše soutěž „Herní všestrannosti“ je zatím neskutečně vyrovnaná a nabízí díky tomu i velmi zajímavé souboje ve výzvách na dálku…
   Dále bych vám dnes a především pak našim nováčkům a jejich rodičům, rád připomněl, že je stále v platnosti nařízení hokejového svazu o tom, že hráči musí před sezónou absolvovat komplexní sportovní prohlídku se zátěžovými testy u specializovaného sportovního lékaře. Potvrzení způsobilosti a Protokol ze zátěžového EKG by neměl být starší jednoho roku a podle Vnitřní směrnice ČSLH č.66 bez něj nemůže hráč trénovat ani hrát utkání! Nejbližší sportovní lékař pro nás je v kolínské nemocnosti MUDr. Marie Bulíčková a objednat se můžete na telefonu – 321 756 496. A přestože se zdá být do září ještě daleko, upozorňuji na omezenou kapacitu zmíněného zařízení a dlouhé čekací doby. Doporučuji se proto objednat včas - nejlépe ihned!
   No, a to by mohlo být pro dnešek vše, ale protože mi přístup většiny hráčů k našim náhradním tréninkům a cvičením dělá radost, tak jedno info, které snad udělá radost zase jim. V posledních dnech jsem dostal několik poměrně zajímavých turnajových nabídek na začátek hokejové sezóny. Některé jsem předběžně potvrdil, ale nechci tady zatím sdělovat nic konkrétního, protože nikdo pořádně ještě neví, co a za jakých podmínek se bude v srpnu a září smět. Nicméně pokud to jen trochu půjde, tak si určitě neuskutečněné turnaje z konce minulé sezóny na začátku té další vynahradíme. Ovšem podotýkám, bude se to týkat jen těch, kteří trénují v rámci jarní přípravy! Možná, to totiž pár jedincům uniklo, ale jarní příprava i v této podobě není zájmový kroužek, ale nedílná a potřebná součást hokejové sezóny. No a každý svým přístupem podává vlastní svědectví, jak moc má hokej rád a jak moc chce hrát. A já to budu samozřejmě v nominacích akceptovat…
   Přeji všem co nejpříjemnější závěr dubna, a protože se za okny kromě epidemického virválu už už ozývá i hrdliččin hlas, který zve k májovým kratochvílím, přeji i náležitě láskyplný první máj. Sám a dobrovolně se předem veřejně přiznávám, že při polibku pod rozkvetlou třešní zřejmě výrazně překročím vyžadovaný dvoumetrový odstup, ale věřím, že k tomu bude přihlédnuto, až se jednou budou před Vrchním hygienikem vážit mé hříchy. Mějte se dobře a podržte si pokud možno i do dalších dnů dobré zdraví a optimismus.
P.S. A zde ještě tradiční testy a výzva na příští týden.
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 3
 
Borec týdne
 
 
Sršni stále žijí…
 
   Touhle dobou jsem se měl sice původně procházet po Fóru Romanu a prohlížet si s Martinou Koloseum či fontánu di Trevi, jenže prakticky celosvětový nouzový stav stále trvá a nic nenasvědčuje tomu, že by zákaz cestování měl v úmyslu rychle skončit. Je prý ale smyslem snů a přání - snažit se je naplnit, i když to zrovna nejde a třeba ani nikdy nepůjde. Naštěstí tyhle skvosty stojí již stovky a tisíce let, a tak tam snad budou i příští rok. Co je tu ovšem zcela jistě již nyní, je nové číslo „Novinek“, které jste právě rozečetli.
   Asi se budu opakovat a působit jako nějaký „dobroser“, ale nemám pro většinu svých svěřenců než slova chvály a uznání, za to jak přistoupili k netradiční jarní přípravě. Moc mě proto těší, že v našem kolektivu je dost těch v dobrém smyslu nakažených – hokejově. Tato varianta tréninků, je z mé strany jen nouzové a zatím nikdy nevyzkoušené řešení či pokus. Což je to jak s tím pověstným kamínkem, který hodíte do vody a nikdy nevíte, kam až dosáhnou kruhy, které jeho dopad na hladinu způsobí. A tyhle dokazují, že i doma ve stísněných podmínkách, na zahradě, nebo v přírodě lze kvalitně a kreativně trénovat. Tedy pokud se CHCE! Nevěříte? Tak se podívejte na video z druhého týdne!
Samozřejmě je to jenom dril bez hry, ale v současné době asi maximum možného bez mého osobního vlivu, dohledu a bez kolektivní podpory a motivace. Každý den si alespoň ve skupině zadáme jednu trenérskou výzvu a tréninkové video, které absolvuji i já. Je samozřejmě na přístupu a poctivosti každého hráče, jak se zapojí, čímž ale i zároveň zřetelně ukazuje, jak má sport a sportování pod kůží.
   Paralelně s tím nám běží i týdenní testy s hokejovou výzvou. Výkony v testech, které se blíží k dvaceti bodům podle výkonnostních tabulek, jsou opravdu výborné, ale popravdě i hodně bolí a vyžadují velké úsilí a skutečný morál, protože se již pohybují v laktátové oblasti. Dosahovat je v individuální přípravě, bez hecu a okamžité týmové podpory, konkurence a soupeření s kamarády je mnohem náročnější a vyžaduje i velkou mentální sílu. A protože našim cílem je, aby se kluci především zlepšovali, najeli jsme na pravidlo: za zlepšení proti loňsku +1 bod, za zhoršení -1 bod. No a podívejte se do patřičné sekce tohoto webu, jak se nám to tam červená, což je oproti diktátu, nebo matematické písemce, známka těch nejlepších výkonů!!!
   A to nemluvím o vlastních dennodenních trénincích, jejichž videa se ve skupině, nebo na mém kanálu otáčejí jako korouhvičky ve větru. A právě na základě nich jsem i tentokrát udělil titul „Borec týdne“. Jedná se o tři nejaktivnější přispěvatele – Pavla, Tomáše a Honzu. Pavel za velmi kvalitní silové tréninky, Tomáš za výborná akrobatická cvičení na trampolíně a Honza za super agility tréninky, inspirované hodně tím, co běžně děláme o jarní přípravě, nebo na soustředění.
   Jo a ještě musím vyhlásit vítěze první trenérské výzvy v hokejovém tenise (zde velký obdiv všem rodičům za toleranci obouchávání svých obydlí tenisákem), kterým se po velmi vyrovnaném a dramatickém souboji stal Pepa. Prokázal tak, že hokejkou vládne jako svou prodlouženou paží a bez únavy dřevorubce a v čistých tónech pianisty odehrál, pro mě neuvěřitelných - 57 míčků. Občas to tedy prý bylo i pořádné psycho, ale schopnost zvládat zátěžové situace a krizové momenty je potřeba taky trénovat a zocelovat. Velká gratulace a tři body do naší soutěže. Těsně na druhém místě a dva body do soutěže získal za 54 míčků Štěpán a trenérskou laťku 21 míčků se ještě podařilo překonat, a získat tak jeden bod, Adamovi H. (33) a Matějovi (22).
   No, a to je z těch podstatných věcí asi vše a na rozloučenou se souhlasem aktérů přepis jedné SMS korespondence:
„Čau trenére. Pepa 158+S. Děkujeme a paaa.“
Trenér usilovně přemýšlí, jestli S jsou sed-lehy, sklapovačky, nebo skoky přes švihadlo a odepisuje.
„Čeho? A kde je video?!?!“
„To jsou velikosti sršní teplákovky. Myslela jsem, že je to jasné“.
Trenérovo ego se stydlivě rozplývá jako ženský akt z cigaretového dýmu…
   V rámci zachování patřičné úrovně trenérské autority a společenského dekóra nebudu celou věc dále rozvádět, ale jako připomínka pro ty, kteří mi ještě ne testy, ale míry na sportovní soupravy neposlali, docela dobrý. Tak koukejte posílat!!!
   A na rozloučenou tradičně video s testy na příští týden, tedy do neděle 3.5.2020.
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 2
 
Týmové oblečení
 
 
   Ať už jste právě na procházce v rozkvétající přírodě, na zahradě nebo v asketických podmínkách domácí karantény, druhé číslo týdeníku „Novinky z mlžácké kabinky“ je připraveno zklidnit váš rušný čas, stejně jako na chvilku rozptýlit případnou nudu.
   I přesto, že jsme mohli v posledních dnech vydatně nastavovat tvář hřejivým poslům jara, (první průzkumné hlídky se sice teď na noc vždy stahují do týlu, aby tam zřejmě v klidu nabraly sílu na skutečnou, lépe připravenou invazi), nepříjemnému viru není stále možné upřít značnou houževnatost. Ovšem nemenší houževnatost, myslím prokazují svým přístupem k netradiční formě jarní přípravy i naši mladší žáci. Náš současný život sice dokládá, že některé průšvihy se demokratickými postupy příliš efektivně řešit nedají, o to víc mě ale těší, kolik kluků a jakým způsobem se zapojilo do našeho tréninkového samostudia. Už jsem jim to v minulosti říkal mockrát: „Jsou věci, v kterých jste limitování svými dovednostmi, věkem či fyzickými předpoklady, ale je dost těch, kde rozhoduje pouze vaše vůle a chuť“. Jak s oblibou říkám: „Buď chceš, nebo nechceš“. A já mám opravdu velkou radost z toho, že většina našich hráčů CHCE!
   Současné podobě tréninků samozřejmě nejvíc schází hra, tedy ta kolektivní. Na druhou stranu je zase hodně svobodná a svoboda je licence ke kreativitě a v takovém prostředí je vždycky snazší se něco naučit a v něčem zlepšit. No a z tohoto pohledu mě nejvíc zaujala tréninková videa Štěpána a Sama, kteří se díky tomu stávají prvními „Borci týdne“ nové sezóny.
   Jinak výsledky testů a jejich bodové zhodnocení podle tabulek naleznete v tradiční sekci. Přehled o průběžném stavu soutěže „Herní všestrannosti“ zjistíte na stejnojmenném odkaze pod hlavní tabulkou a hned vedle ještě najdete přehled doporučených tréninkových videí, která se budu snažit průběžně doplňovat.
   Jak jsem psal o několik řádků výše, že mám z kluků radost, těší mě, že i já jim na oplátku mohu snad jednu malou taky udělat. Dostal jsem totiž pro náš tým a naše hráče velice štědrou sponzorskou nabídku na pořízení sportovních souprav v klubových barvách. Věřím, že mimo radosti tím posílíme i týmového ducha a v očích soupeřů budeme vypadat jako tým, který má hlavu a patu, který hraje dobrý hokej a ještě u toho dobře vypadá. Pod videem s testy na příští týden naleznete grafický návrh a odkazy na velikostní tabulky, takže aby se vše a včas stihlo, prosím, napište mi každý velikost vašeho Sršníka.
   Ohledně financování – jak již jsem psal, jedná se o velkorysou nabídku, tudíž bychom měli dostat soupravy zadarmo. Já ale zastávám názor, že pokud je něco úplně zadarmo, tak si toto potom dotyční nedostatečně váží. Navrhoval bych proto, v případě vašeho souhlasu, symbolickou finanční spoluúčast, která by přešla do týmové pokladny a potažmo na akce pro děti během sezóny.
   No, a to je pro dnešek asi všechno. Koneckonců jsem toho už napsal dost, určitě zase několik „mikrobalzaců“ a svět přitom nabízí i jiné možnosti, čím se zabývat, než je psaní na web. Užívejte tedy příchozího jara a dělejte vše, aby nám bylo spolu v té naší mlžácké kabince fajn.
 
P.S. Kdo z hráčů ještě není ve skupině na Messengeru, nebo se mu nezobrazují příspěvky, ať se mi ozve.
P.S.s. Kdo z hráčů bude potřebovat míček a švihadlo z kabiny, ať se mi taky ozve.
P.S.s.s. A zde jsou domácí úkoly na příští týden.
 
Grafický návrh sportovní soupravy
 
 
 
NOVINKY Z MLŽÁCKÉ KABINKY 1
 
Vzhůru na palubu, dálky volají…
 
   V tuhle dobu jsem v minulých letech obvykle uzavíral právě končící sezónu, připravoval rozlučku s hráči a pomalu si chystal tréninkový plán na novou jarní přípravu. Jenže ze dne na den přestalo existovat či fungovat mnoho z toho, co dřív bylo přirozené a samozřejmé a nejrůznější protiepidemická opatření se výrazně dotýkají každého z nás, a tudíž i mé dvaadvacáté trenérské sezóny.
   Aktuální okolnosti a z nich plynoucí mírnější forma domácího vězení, nám bohužel zatím neumožňují ani rozlučku s předčasně ukončenou sezónou. Nicméně slibuji, že nejen virovi natruc, ale především proto, že si jí prostě zasloužíte – bude!!! Celou loňskou sezónu jsme žili takový vlastní příběh. Příběh, za kterým bylo mnoho úsilí, potu a dřiny, ale který taky rozdal mnoho radosti, štěstí a přinesl i hodně úspěchů. A protože pro mě ta sezóna s vámi byla velká odměna, tak cítím jako přirozené všem, kteří proto pracovali, poděkovat, předat ceny na památku a rozloučit se především s hráči roč.07. Současný reálný svět se ale mění překotně a nevyzpytatelně, skoro jako živé organismy, tudíž není v mé moci zatím stanovit jasné datum. Nicméně určitě budu situaci podle možností upřesňovat a o konečné verzi dám včas a všem vědět.
   Teď již ale pojďme k nové sezóně, která před nás staví celou řadu nových úkolů, cílů a výzev. Bude ale jen nás, jak se s nimi dokážeme popasovat a jak dokážeme navázat na loňskou úspěšnou sezónu, abychom i nadále posouvali své dovednosti a měli z hokeje radost.
   Protože ale současné prázdniny jsou prázdnější, než na začátku asi většina z vás čekala a taky proto, že sezóna skončila dřív – začínáme i dřív s jarní přípravou. Pochopitelně nám proradné viry zatím neumožňují společné tréninky, ale život mě naučil improvizovat. Nyní tak přichází vhodná doba na uplatnění známé pravdy, že správný sportovec trénuje, nejen když se na něj trenér dívá, ale hlavně když se na něj nedívá. V tu chvíli se totiž pozná, jaký vztah a zodpovědnost má k tréninku, jak má provozovaný sport skutečně rád a jak to s ním myslí vážně. Chci věřit tomu, že velká většina z vás má hokej natolik ráda, že bude trénovat i nyní v těchto mimořádných podmínkách. Na těchto stránkách každý týden doporučím několik tréninkových videí s cvičeními, které z valné většiny znáte z naší suché přípravy, a tudíž to nebude nic, co byste neměli zvládnout. K tomu i zveřejním vždy dva výkonnostní testy, které byste si měli udělat. V tomto případě vás chci ovšem požádat, abyste se u testu nafilmovali na mobil a video mi poslali. Máte tak jedinečnou možnost si test i několikrát zopakovat a poslat až tu nejúspěšnější variantu. Výsledky i s přidělenými body pak najdete v tradiční sekci našeho webu. Jinak bych vás požádal i o zaslání videí, jak trénujete a ideálně s nějakými mimořádnými či zajímavými výkony, kterými byste se rádi pochlubili. Z došlého materiálu vytvořím každý týden krátké video a hlavně vyhlásím „Borce týdne“ za výkon, který mě nejvíc zaujme.
   Pro účel naší komunikace, možnosti posílat si videa a získávání informací jak jste dobří a jak vám to jde, jsem zřídil na Messengeru skupinu „Sršni 08/09“, která nechť nám slouží i k pobavení. Momentálně již tam je několik kluků přihlášených, a tak prosím ostatní, aby se mi do konce týdne ozvali a mohl jsem je doplnit, případně se domluvit na jiné formě spojení.
   Co se pak týká našich tradičních společných aktivit, jako je Výjezd na kolech (mimochodem jsem chtěl letos pro změnu vyrazit na vodu na víkendové splavení Sázavy), Malešov Open a Soustředění, tak uvidíme, jak se nám je mikroskopičtí nepřátelé pokusí překazit a jestli je nebudeme muset přesunout jako Japonci olympiádu. O tom všem ale budu vždy s co největším možným předstihem informovat na těchto stránkách.
   Tím jsem myslím na úvod zmínil snad všechno podstatné týkající se vstupu do této mimořádné sezóny. Prosím o důkladné pročtení všech informací a pokud možno i jejich plnění. Pro nikoho z nás to nebude jednoduché, každopádně já už se těším na první videa a jejich zpracovávání, i když to bude znamenat asi docela rušné období. Ale přece nežijeme proto, abychom měli klid, ne?
   Takže teď již do práce. Zde jsou slibovaná tréninková videa na příští týden a k nim i video s testy. Vaše videa naopak očekávám nejpozději do neděle 19.4.2020, kdy uzavřu i první dva testy. Ať se vám daří, držte se a přeju podle možností pohodový týden.
 
Tréninková videa:
 
 
P.S. Ve videu je nedopatřením skrytý i jeden matematický chyták. Kdo jej odhalí, tak má u mě jeden bod do nové soutěže „Herní všestrannosti“. Další bod pak samozřejmě získá i vítěz v tenisovém hokeji.