Štěpán Jelínek

Je všestranně vyspělý a technický hráč. Fyzicky silný, schopný hrát rychle, tvrdě ale i chytře, chápat záměry spoluhráčů, plnit odpovědně obranné úkoly a zároveň i tvořit hru a podporovat ofenzívu se snahou o zakončení. Jeho oblíbenost mezi spoluhráči a schopnost empatie je až zarážející a asi nejvíc jí ilustruje poměrně jednoznačná volba kapitánem. Pro Štěpána odpovědnost za tým, nebyl prázdný pojem, i když místo proslovů v kabině se cítil přirozeněji v poloze osobního příkladu. Letos se z něj stal i náš nejproduktivnější bek, přesto zůstal jistota a alfa a omega naší defenzivy. Když k tomu připočtu skvělé bruslení, dobré vedení kotouče, cit pro přihrávku a zakončení, tak by mohl být obrázek tohoto v dobrém smyslu nenápadného hráče kompletní. Nicméně ani on se někdy nevyvaroval individuelních chyb a v důležitém zápase na turnaji v Turnově nám ukázal nejen prvotřídní minelu, kterou daroval soupeři kontaktní gól, ale především neskutečnou reakci, která dokládá jeho pohodovou povahu. Žádné bouchání hokejkou, žádná frustrace, žádné výmluvy na cokoliv, ale jen s lehkým úsměv: „Já vím. Ale co, stalo se“. Takovému hráči není potřeba v tu chvíli nic říkat. On si uvědomuje, co udělal špatně a vy zase víte, že příště to již neudělá, ale především hned příští střídání s čistou hlavou a elánem opět naskočí do hry a bude makat naplno dál a jakoby nic.

 

Matouš Klouček

I když občas podlehnu dojmu, že už ho docela dobře znám, brzy zjistím, že každý trénink, každý jeho zápas přináší novou lekci. Někdy příjemnou z jeho snahy, technických dovedností a chuti hrát. Jindy naopak trpké chuti z jeho vágnosti až zpruzelosti. A přitom je to kluk, který má pohyb a kreativní hru přirozeně v sobě. Inu záhada, která by zaskočila i Dänikena. Nicméně tento rok zaznamenal pozoruhodný vývoj a mám pocit, že se posunul o řádný kus dál. Během suché přípravy, zřejmě s vidinou dostat se do áčka, na sobě pracoval opravdu poctivě a jeho výsledky v testech byly výborné. Jenže s přechodem na led přišel problém. Rychlost, kterou měl bez bruslí i s bruslemi, ztrácel v okamžiku kontaktu s pukem, kdy začal trestuhodně váhat. Jeho start, první tři kroky a bruslení po převzetí přihrávky připomínalo rychlostí cikánský kolotoč. Zlom ovšem přišel s přechodem na velké kluziště a především s vyzkoušením postu obránce. Najednou jako by hru mnohem líp viděl, správně se rozhodoval a především hrál velmi tvořivě a sebevědomě. Pravda, občas chyběla včasnější přihrávka při zakládání útoku, ale jinak jako by mu post ofenzivně laděného obránce byl ušitý na tělo. A to je to přitom chlap tintítko, na kterého když sedne blecha, tak mu zlomí tři žebra. Přesto, pokud na sobě bude během suché přípravy opět poctivě pracovat a především pak na ledě trénovat a hrát s chutí jakou předváděl v závěru sezóny, věřím, že i v mladších žácích má šanci dostat se na tomto postu do základní sestavy.

 

HC BENÁTKY NAD JIZEROU – SK SRŠNI KUTNÁ HORA  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

TURNAJ KUTNÁ HORA

 

Áčko další pěkné představení – béčko bez jiskry, ale na dostřel

 

   Tak a máme za sebou první mrazy i první adventní víkend, kdy se lidé mačkali na náměstích v touze zahlédnout rozsvěcovaný vánoční strom nebo ve frontách na vánoční dárky, a já mám i přesto neodbytný pocit, že pro mě opravdu podstatné věci jsou v pořádku, vše důležité klape a to ostatní je v porovnání s nimi jen obyčejné křoví, které sice možná občas nepříjemně škrábne, ale to je asi tak vše, na co se zmůže. A že se k tomu ještě povedl i poslední domácí turnaj v minihokeji naší kategorie, to beru jako příjemný bonus.

   První zápas byl po týdnu odvetou proti tradičně urputnému a snaživému soupeři z Poděbrad. Do zápasu jsme ovšem vlétli jako rozdráždění sršni a hned od začátku byli lepším i aktivnějším celkem. Byl to zkrátka fičák – výborné bruslení, dobrá práce s pukem, vyhrané osobní souboje, pěkné kombinace - dobře se na to dívalo. Naše rychlé vedení 3:0 ale soupeře neodradilo a ten během chvilky ukrojil z našeho náskoku dva dílky, čímž potrestal chvilkovou liknavost a nedůraz. Nicméně i potom to krátkodobém výpadku bylo zjevné, kdo je na ledě pánem a především druhá třetina byly zcela v naší režii, kdy jsme hosty občas rozebírali na prvočinitele. V poslední části se již podle stejných not bohužel nehrálo a naše herní zodpovědnost  a potažmo i výkon s narůstajícím skóre  klesaly. Přesto konečný výsledek 15:7 je asi odpovídající dění na ledě.

   Jak jsme zápas s Poděbrady vlažně skončili, tak jsme začali ten proti Neratovicím. A to i přesto, nebo možná právě proto, že jsme mezi oběma měli hodinovou pauzu, během které Buldoci poměrně jednoznačně vymetli Polabany. Náš tým tak několik prvních střídání hledal sám sebe a než jsme se dostali do patřičného tempa, tak jsme zaslouženě tekli 0:3 a nikdo nemohl říct ani Ň. Od poloviny prvního dějství už ale byly naše motory zpátky nahozeny a do jejího konce jsme dokonce strhli vedení na svou stranu. Ve druhé části se to docela pěkně rozjelo a duelu nechybělo nic, za což by se nestyděla ani slovutná NHL – nasazení, hra nahoru dolu, góly, souboje jak břit, bitky, tresty a emoce. Nutno ale uznat, že ač jsme byli o něco lepší a své vedení postupně navyšovali, tak o pěknou hokejovou podívanou se svorně postaraly oba celky. Ovšem takové vyhecované zápasy na hraně přinášejí i velké množství dramatických okamžiků, protesty i nespokojenost s verdikty rozhodčích. A tak jediný nepříliš hezký moment, tohoto jinak pěkného zápasu, pro mne byl výstup hostujícího trenéra, který své negativní emoce doplnil označením muže s píšťalkou „svalem lásky“ a rozvinul o konkrétní místo jeho doporučeného odchodu… Neříkám, že jsem s výkony rozhodčích vždy spokojen, ale před dětmi, kteří v takové chvíli visí pohledem na každém gestu a slovu trenéra jako vánoční ozdoba na stromku, se snažím zásadně držet na uzdě. Ono se pak totiž nesmíme divit, pokud to takhle hráč vidí a slyší už v devíti letech od svého trenéra, že to sám za pár let zopakuje. A to je snad učit nechceme!!! Za ty roky jsem už viděl stovky mládežnických utkání a pamatuji leccos, ale předčasně ukončený zápas v minihokeji ještě ne. Naštěstí se povedlo verdikt rozhodčího zvrátit (chceme asi všichni, aby děti především hrály) a výměna trenérů Neratovic situaci zklidnila. Nicméně hosté se již do herní pohody nedostali a poslední část hry jsme zcela opanovali. Konečný výsledek tak byl 17:7.

   Poslední domácí turnaj nám přinesl dvě výhry a navíc se slušnými soupeři, ale především dobrý a kolektivní výkon = to nejlepší palivo pro další pokračování letu Sršňů i skrz druhou polovinu časoprostoru letošní sezóny. Nenapadá mě nikdo konkrétní, jehož výkon bych specielně vypíchnul. Klukům to tentokrát v herní spolupráci hodně lepilo, k tomu je zdobila tradiční bojovnost a byly tam i moc pěkné hokejové věci. Takže velká pochvala úplně všem.

   Podrobnější report o hře a výkonu našeho béčka nechám na Víťovi (až mi ho pošle, tak ho připojím), ale z toho co jsem viděl nemám pocit, že soupeři byli výrazně vyspělejší. Taky jsme od nich nedostali žádné příděly a spíše to byly výsledky na dostřel (6:7 s Poděbrady, 8:12 s Neratovicemi). Ovšem k vítěznému efektu tentokrát chybělo odpovídající nadšení a chuť. Kluci byli jakoby bez šťávy - ospalí a krotcí. K tomu dávali většinou přednost pro ně přirozenějšímu individuálnímu prosazení před spoluprací. Ta je pro ně stále příliš složitá a nezažitá. Takže práce před sebou máme stále dost. Teď už ale Víťa:

   Od začátku prvního utkání jsme byli velmi opatrní, bez šťávy a soupeře jsme měli na distanc. Takže jak se říká, všude jsme byli druzí. Můžeme si říkat, co bychom měli a neměli, bohužel někteří hráči mají tvrdou hlavu a dobře míněné rady procházejí jejich sluchovými orgány jako průvan. Takže výkon nebyl až tak špatný, soupeřům jsme byli na dostřel. Bohužel musím konstatovat, že chyběla chuť chtít vyhrát zápasy, nebo ho alespoň dohrát se vztyčenou hlavou. Takže příště znovu a lépe, hoši! Umíme to!

 

   Tím se s Vámi loučím, přeji tradičně příjemný týden a nezapomeňte v honbě za dokonalou vánoční idylou, kdo vedle vás stojí, kdo více než dárky, potřebuje přivinout, pohladit a opravdově políbit. Občas totiž v honbě za dokonalou atmosférou, zapomínáme žít, dýchat a pouštět do sebe kouzlo života.

 

Sestava „A“: Sam Nevole, Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Matěj Mimra, Štěpán Jelínek, Pavel Tvrdík, Matouš Bajer, (Adam Hykš, Jakub Komárek, Martin Závůrka)

 

branky: Josef Dvořák 8x, Pavel Tvrdík 7x, Tomáš Břinčil 6x, Matouš Bajer 6x, Štěpán Jelínek 2x, Matěj Mimra 1x, Jakub Komárek 1x, Adam Hykš 1x,

 

asistence: Josef Dvořák 3x, Pavel Tvrdík 3x, Tomáš Břinčil 2x, Matěj Mimra 2x, Štěpán Jelínek 2x, Martin Závůrka 1x, Jakub Komárek 1x,

 

Sestava „B“: Michal Zvěřina, David Staško, Martin Závůrka, Matouš Klouček, Kamil Hladík, Kryštof Lhoták, Jakub Jelínek, Vojta Krištof, Dominik Rejnek, Jiří Koubský, Adam Hykš, (Sam Nevole, Jan Sadílek, Jakub Komárek)

 

branky: Matouš Klouček 4x, Jiří Koubský 4x, Kamil Hladík 3x, Kryštof Lhoták 2x, Dominik Rejnek 1x,

 

asistence: Jakub Komárek 2x, Kamil Hladík 1x, Kryštof Lhoták 1x, Jakub Jelínek 1x, David Staško 1x,

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 

 

   … vlastně slavili všichni bojovníci proti konzumní kultuře, protože v úterý byl Mezinárodní den nenakupování. Stále sílící marketingový tlak prodejců (a teď před vánoci obzvláště) nepochybně významně ovlivňuje naše chování a životní styl, díky čemuž spousta lidí kupuje zbytečnosti, bez kterých se dá pohodlně žít. Smutným paradoxem je, že hodně lidí pak nakupuje i velké množství komodit, bez ohledu jestli je skutečně potřebují, nebo na to mají a dostávají se tím do dluhové pasti. To je ovšem z trochu jiného soudku, a tudíž raději zpět.

   Myslím, že kdyby to záleželo jen na mně, hrubý domácí produkt by dost silně stagnoval. Nemám totiž dostatečně vyvinuté konzumní instinkty, které by mi velely starší věci při nejbližší příležitosti opustit a nahradit novými. Nechávám věci, aby sloužily tak dlouho, dokud to ještě aspoň trošku zvládají a nad jejich nedostatečnostmi, které vždy vyniknou v porovnání s novou natěšenou generací věcí nových, mávám rukou. Něco jsme spolu prožili, tak je nechávám volně dosluhovat a nerozdávám výpovědi na hodinu.

   Proto tento článek píšu na PC, které mi kolegové, jako příslušníka starší generace počítačových dinosaurů, již vloni na soustředění radili, svým technicky vytříbeným pohledem, odeslat na křemíkový krchov. V kapse mi vibruje mobil, který byl ještě před třemi lety považován za dostatečně chytrý, i když nad jeho schopnostmi teď kdejaký dotykový IQ načepenec jen protočí své digitální mnohamegapixelové oko.

   Snažím se tedy neopouštět jen tak lehce staré věci pro nové, snad v bláhové naději, že se jednou za dlouholeté zásluhy stejně zachová svět ke mně, i když je mi jasné, že nejspíš ne, protože HDP syndrom se ze světa věcí postupně přelévá i do světa lidí. A přitom „Modré z nebe“ stejně nikde nekoupíme. Je totiž všude kolem nás. Stačí se jenom pořádně dívat. Je v našich dětech, partnerech, rodičích, příbuzných i kamarádech.

   A protože jsem vás nyní doufám správně vyladil, je ideální čas si ještě přečíst rozhovor s Martinem Závůrkou, které mu je v neděli krásných devět let, což je rozhodně příjemnější důvod k slavení.

 

Ahoj Martine. Ani ne před měsícem jsi měl svátek, teď máš narozeniny a za pár týdnů jsou vánoce. Nevadilo ti někdy, že to máš všechno v tak krátkém časovém úseku a pak rok nic?

Ani ne. Já za to ale hlavně nemůžu, tak to ani moc neřeším.

A už víš, co dostaneš, nebo co by sis přál?

No, úplně tak jako nevím, ale přál bych si nějaký technický lego.

Krátce po tvých narozeninách dorazí taky Mikuláš s čerty, už se těšíš?

No, upřímně se trošku bojím, protože mám nějaké hříšky. Ale máme už to se ségrou vymyšlený, aby to bylo letos malinko jinak. Jak ale, to vám neprozradím, protože to nesmí nikdo vědět.

Respektuji, ale doufám, že dodatečně mi to potom řekneš. Jak vlastně vycházíš se ségrou?

Jak kdy. Někdy dobře a někdy jí mám plné zuby. Je ale pravda, že ty konflikty asi většinou vyvolám a vyprovokuji já, no a ségra mi pak namlátí. Ale jinak myslím, že se máme rádi.

Tento víkend je první adventní, co máš na Vánocích nejraději?

Samozřejmě dárky, ale taky jídlo. Já mám nejraději kapra se salátem.

Jak je to u vás se stromečkem, pomáháš ho strojit, nebo to všechno zvládne Ježíšek?

Já se vždycky na vánoce ráno probudím a už je ustrojený, takže to Ježíšek. My si pak se ségrou děláme srandu a zalezeme si pod něj, jako že jsme dárky. Ty skutečné se tam ale objeví až večer.

Znáš vánoční zvyk o Zlatém prasátku?

Ano, ale ještě jsem žádné neviděl, protože jsem to zatím s tím jídlem nikdy nevydržel.

Jsi ten typ, co u večeře spěchá, aby už už byl u stromečku a dárků, nebo si to všechno v pohodě užíváš?

Já asi moc nespěchám a užívám si to.

Mnoho lidí tě vnímá jako tichého a nenápadného hocha, ale já si z našeho náboru ještě teď pamatuji, jak umíš vydatně vyprávět. Čím to je?

Já nevím. To je asi jak kdy.

Minule jsi mi vyprávěl, že fandíš v hokeji Pardubicím. Jak ses k tomu dostal?

Přes kamaráda. Když jsem byl ve školce, tak jsme byli hodně dobří kamarádi, a protože on jim už fandil, tak jsem začal taky.

Máš tam nějaký hokejový vzor?

Ano, všechny dobré hráče. Ale nejvíc mám rád Petra Sýkoru, Tomáše Rolinka a Davida Tomáška. Na Petru Sýkorovi se mi líbí, jak umí dávat pořádný rány od modrý. To bych se na velký hokej potřeboval taky naučit.

Která část našeho tréninku tě baví nejvíc a naopak?

Baví mě spíš cvičení s pukem, kdy jezdíme, ale je tam i nějaké zakončení na branku a potom souboje o puk a hra. No a nemám zrovna moc rád kruhy, ale to je asi tak všechno.

V čem by ses chtěl momentálně asi nejvíc zlepšit?

Asi pohyb a tak, ale nemyslím přímo bruslení, spíš abych byl při hře vždy na tom správném místě a měl lepší přehled.

A naopak, co si myslíš, že ti jde a jsi v tom dobrý?

No, já myslím, že nahrávat a jako rozehrávat hru.

Jsi rád, když se ti při hře radí, nebo si na ta správná řešení raději přicházíš sám?

Asi když si na to přijdu sám, protože si to pak víc uvědomím a hlavně z toho mám větší radost.

Martine, děkuji za rozhovor a super poslední odpověď, protože i já věřím, že učení formou objevování a snaha vést hráče k samostatnosti, přemýšlení o věcech a hledání řešení je ta nejefektivnější Jistě nelze zcela zatracovat ostatní didaktické styly jako je nabídkový, řídící, hodnotící, či úkolový, ale neměli bychom vystačit pouze s nimi. A tak ti do devátého roku života přeji samozřejmě všechno nejlepší, štěstí, zdraví, ale i co nejvíc vlastnoručně objevených správných řešení, která zůstanou v tvé mysli zachovány jako ten nejhlubší obtisk.

TRÉNINK ČSLH

 

 

 

OMLUVA

Za dnešní zrušenou tělocvičnu, ale především za neinformování včas. Bohužel jsem musel do práce a účast mého záskoku krachla na poslední chvíli, že jsem nestihl dát info ani na web. Takže se dodatečně alespoň omlouvám.

 

 

 

ZÁPASOVÉ OHLÉDNUTÍ

 

Dobré to chlapci bylo

 

   Barevné listy se na větvích (podobně jako někteří politici na svých postech) drží už jen z posledních sil, protože listopad se snaží dostát svému jménu. Nicméně tento report nebude podzimně melancholický, a jak lze usoudit i z nadpisu, ani skuhravý. Po minulém víkendu, kdy naši chlapci nepoznali pocit vítězství, ale především se nedostávala ta správná a potřebná chuť hrát naplno, měli tuto sobotu hned třikrát příležitost v sobě chybějící ingredience znovu nalézt. A o tom, že se to podařilo a bylo to najednou úplně jiné kafe právě teď.

   Díky své práci mám občas noc protočenou se dnem, ale tentokrát jsem se musel spokojit jen s dvěma hodinkami spánku po noční a vyrazil jsem do Poděbrad, kde odehrálo naše béčko dva zápasy. V prvním utkání náš tým bez tří tradičních opor (byli nominováni k zápasu na velké hřiště) sice dle očekávání na zdatnějšího soupeře - poděbradské áčko - nestačil, ale kluky musím pochválit za maximální nasazení od začátku až do samého závěru utkání. V první třetině měli domácí zřetelně navrch a spousta našich hráčů měla problémy s hokejově vyspělejším soupeřem. Ovšem kde jsme nestačili bruslařsky či technicky, tam to kluci bohatě doháněli bojovností a zarputilostí. Od druhé třetiny se naši kluci stále víc a líp adaptovali na vyšší úroveň hry, která se tak opticky srovnávala. K dotažení lepšího výsledku než 4:12 to sice nestačilo, ale to nás nemusí bolet, protože kluci prohráli po příkladném boji a naprosto se ctí. Tentokrát klukům opravdu nelze nic vyčítat, protože tenhle zápas skoro nikdo neodchodil.

   Po krátké přestávce jsme pokračovali dalším zápasem, tentokrát s béčkem a role se více méně prohodily. Tentokrát jsme byli nebezpečnější a bruslivější my. Na některých již sice byla patrná únava, ale výkony většiny kluků pro mě byly příjemné překvapení, i když samozřejmě vše plynulo i z toho, že tento soupeř byl pro nás výkonnostně přijatelnější. Přesto je potřeba pogratulovat malým Sršňům k výhře 6:3 a pochválit celý tým za předvedený výkon.

   V hodnocení jednotlivců musím rozhodně mezi všemi vyzdvihnout Michala, který v bráně zachytal opravdu výborně a možná i nejlíp co jsem kdy viděl, a to se pak mužstvu před ním opravdu jinak hraje. Abych nezapomněl, tak hráči měli motivační bonus v nabídce, že dva nejlepší ještě můžou doplnit sestavu áčka na odpolední zápas na velké. O tuto možnost se nejlíp popasoval Láďa s Kubou, ovšem i Adam s Kryštofem jim byli hodně na dostřel. Dominik s Vojtou super výkon na hranici momentálních dovedností, Kamil taky hodně dobrý, ale nemůžu se zbavit pocitu, že má ještě na víc. Chci totiž, aby na sebe vzal větší odpovědnost a něco na puku vymýšlel a ne jen odpaloval. Petr zatím stále bez většího zájmu, a tak i s minimálním posunem, zato u Šimona, který díky jen nedávnému příchodu hrál teprve svůj druhý zápas v naší kategorii, zlepšování vidět bylo a věřím, že i bude.

   Takže k Poděbradům je to v kostce asi vše a popojedeme dál asi jako já musel rychle do K.Hory na již zmiňovaný zápas áčka proti Velký Popovicím. Začátek utkání bohužel značně poznamenala kvalita ledu, kdy puk, jak je to poslední dobou opět tradicí, vůbec nejezdil. Vzhledem k tomu, že se snažíme vést kluky k tomu, aby se nebáli s pukem pracovat, je to problém, který mě již opravdu …., ale beru to raději s nadhledem, což je, myslím, velmi šetrné a odpovědné k činnosti vlastního srdce a už tak dost přetlakovaných žilek v mozku. Nicméně i tak jsme byli od začátku lepším týmem a zápas se nám vydařil. Po mnoha pěkných akcích jsme si v první třetině zaslouženě vypracovali čtyřbrankový náskok a ten jsme posupně navyšovali, až jsme dokráčeli k zasloužené výhře 14:5. Kluci z Popovic byli sice snaživí a bojovní, nicméně po celý zápas hrozili prakticky jen z brejkových situací a samostatných úniků, protože naší dobrou hrou nedostávali na víc příliš mnoho prostoru.

   Hodnocení letem světem sestavou začnu u gólmanů, kteří podali vyrovnaný a spolehlivý výkon. Velká pochvala všem čtyřem obráncům za minimum chyb, ale především aktivní podporu naší ofenzívy. U Štěpána a Matouše je to v podstatě samozřejmost, i když to i přes slušné množství šancí tentokrát necinklo, ale u Jirky příjemné překvapení. První útok soupeře výrazně přehrával, ale potěšila hlavně častější snaha o spolupráci a na to navazující góly. Druhý útok především táhnul Pavel, ale od něj se to tak nějak čeká. Pravda zde, byla občas souhra založena spíš na nějaké té náhodě, ale situace, kdy Matěj našel pěknou a efektní přihrávkou Davida a ten pohotově skóroval, patřila k tomu nejlepšímu v utkání. Hokejová situace, kterou přihrávka povyšuje víc než samotné zakončení. Třetí lajna podala bojovný výkon, a přestože se zatím o nějaké cílené spolupráci nedá hovořit, nasazení a dravost podpořené slušným pohybem vedli k tomu, že se nejen neztratili, ale naopak i bodově prosadili. A za to jsem opravdu rád.

   Takže jediným negativem z mého pohledu byla trocha nekázně na střídačce a přetahovaná střídání až jsem si málem vyřval plíce a měl blízko k uzlíkům na hlasivkách. Nejdřív jsem myslel, že si na některé jedince pořídím megafon nebo nafasují bezdrátovou vysílačku do ucha a budou se řídit příkazy přímo ze střídačky. Pak ale stačilo říct a jednou i zrealizovat, že kdo se bude vztekat či přetáhne střídání, tak to následující nebude hrát a všechno najednou v pohodě fungovalo.

   A to je asi tak všechno. Sobotní utkání měla být o navrácení na tu správnou cestu, a to se myslím podařilo. Tým byl v mnoha ohledech jako vyměněný a někteří hráči odhodili i sobectví a hru pouze na sebe. Všechny zápasy byly smysluplné a pro rozvoj hráčů přínosné, což je dobře a svědčí to o dobré komunikaci se soupeři při jejich přípravě. Upřímně jsem měl ze všech našich kluků příjemný pocit a jejich hra mi udělala radost. Pokud se to podařilo i u některých z vás, je to skvělé a jestli ne, nezbývá mi, než si říct, že prostě každý víkend není zápasové posvícení. Nicméně vám alespoň jako tradičně popřeji dobrý a úspěšný nový týden a rozloučím se svahilskou frází vyjadřující bezstarostnost a pohodu známou především z filmu Lví Král – Hakuna Matata. To není z mé hlavy, ale od Lucky H/T.

 

Sestava „A“: Sam Nevole, Jan Sadílek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Štěpán Jelínek, Martin Závůrka, Matěj Mimra, Pavel Tvrdík, David Staško, Matouš Bajer, Jiří Koubský, Matouš Klouček, Ladislav Janeček, Jakub Jelínek,

 

branky: Pavel Tvrdík 4x, Josef Dvořák 3x, Tomáš Břinčil 2x, Jakub Komárek 2x, David Staško 2x, Ladislav Janeček 1x

 

asistence: Josef Dvořák 4x, Tomáš Břinčil 2x, Jakub Komárek 2x, Pavel Tvrdík 1x, David Staško 1x, Matouš Bajer 1x, Matěj Mimra 1x, Matouš Klouček 1x,

 

Sestava „B“: Michal Zvěřina, Adam Hykš, Kamil Hladík, Kryštof Lhoták, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Dominik Rejnek, Jakub Jelínek., Petr Žák, Šimon Tvrdík,

 

branky: Ladislav Janeček 4x, Jakub Jelínek 2x, Adam Hykš 2x, Kryštof Lhoták 2x,

 

asistence: Jakub Jelínek 1x, Vojta Krištof 1x,

NOMINACE

 

neděle 11.11.2017  turnaj Benátky nad Jizerou

 

 

 

NOMINACE

 

neděle 15.10.2017   Sršni A - Kobra Praha

TURNAJ KLADNO

 

Sršni sršili elánem a dravostí

 

   Tuto neděli jsme vyrazili za vytrvale sychravého počasí na další turnaj 4.tříd na Kladno. Tedy pokud je babí léto podzimem, který se tváří jako pravé léto, tak podzim, který se stejně podloudně vydává za větrné období dešťů, musí být babí monzun. Ale dost skuhrání! Přece se nebudu zlobit na něco tak neuchopitelného, jako je počasí. To i judisté říkají, že nemáte-li možnost soupeře pořádně uchopit, těžko se nad ním vyhrává. I když mě překvapuje, že potenciál takového počasí ještě nikdo nevyužil v předvolebním klání. Čekal bych, že politici začnou slibovat vzdušné zámky z pravého sibiřského vzduchu anebo naopak to, že ONI hned po vítězných volbách zajistí teplo a sucho pro všechny; až se bojím, aby nám všem z toho pak nebylo příliš horko. A tak raději dost a pojďme konečně k hokeji.

   V prvním zápase naše Áčko nastoupilo proti Buldokům z Neratovic, s kterými jsme v minulé sezóně svedli mnoho a mnoho těžkých bitev. Proti očekávání měl ale tentokrát zápas výrazně jednoznačnější průběh a byla z toho zasloužená výhra 16:8. Byli jsme tvořivějším celkem, který si více nahrával, lépe bruslil, byl silnější na puku a soupeři znatelně naše hra dělala velké obtíže. Bohužel před poslední třetinou někteří podlehli iluzi, že zápas už je vyhrán a lehkovážně zařadili nižší rychlostní stupeň. Zkrátka a dobře, Buldoci v závěrečné periodě hru vyrovnali a občas nás i docela zmáčkli. Přesto naše vítězství bylo přesvědčivé a zasloužené.

   Po dvouhodinové pauze nás čekali domácí Rytíři a od začátku to bylo velmi vyrovnané utkání a velká bitva. Hrálo se od brány k bráně se šancemi na obou stranách a ze zápasu se stalo drama, kdy se bojovalo o každý puk i centimetr ledu. Vyhecované utkání, kdy se občas jiskřilo, občas se to i chtělo prát, ale především si všichni museli opravdu hrábnout, a tak je to nejlepší. Osobně si nesmírně vážím především zvládnutého závěru, kdy to kluci oddřeli do poslední vteřiny. Nebylo to možná jedno z těch krásnými kombinacemi a akcemi prošpikované utkání, jako jsme viděli o minulém víkendu, ale náš tým určitě zaslouží pochválit za velkou vůli a bojovnost. Tohle nebylo vůbec snadné utkání, ale zvládli jsme ho na jedničku a nakonec myslím, že i zaslouženě vyhráli 11:7. Celému týmu míří velká pochvala ale největší Samovi, který tentokrát chytal jako fantom a domácímu výběru zmařil řadu tutovek. Klukům se s touhle zdí za zády evidentně zvedlo sebevědomí a touha porvat se o dobrý výsledek.

   Sotva jsme v potu tváře porazili Kladno, okamžitě jsme nastoupili k poslednímu utkání proti Čáslavi. Jak bylo očekáváno, náš tým se do Gripeňat od první minuty zakousl, naprosto potvrzoval papírové předpoklady, že budeme zápasu ve všech herních činnostech dominovat a nakonec se skóre utkání zastavilo na vysoké cifře 27 vsítěných branek. Při vší úctě k soupeři, tohle byla snadná kořist, která nás nepřinutila k maximálnímu nasazení, až se vážně na některé nedalo dívat, co v polospánku na ledě předvádí. A protože mi nejde o góly a nesmyslně vysoká vítězství za každou cenu, ale o dovednosti a hokejovost, tak jsme od druhé třetiny začali hrát v poli oslabení o jednoho hráče, což kluky přeci jenom donutilo k aktivnějšímu bruslení.

   Tým si za celý turnaj zaslouží rozhodně velkou pochvalu. Nechci ale jen bezhlavě vychvalovat (myslím, že si toho kluci doteď užili až až) a tak se dnes v hodnocení jednotlivců zaměřím především na naše nedostatky, to aby nám ta, ani nevím jak už dlouhá, série bez porážky moc nestoupla do hlavy. Jak již bylo řečeno Sam v bráně proti Kladnu naprosto excelentní, ale v zápasech kde nebyl v takovém vytížení, si neodpustil pár laxních zákroků. Když je Pepa v dobrém rozmaru, a na tomto turnaji většinou byl, tak je v této kategorii těžko ubránitelný. Pokud se ale trochu nedaří, má problémy s emocemi a slzami, které mu komplikuji podávat 100% výkon. Tomáš měl velké problémy v zápase s Kladnem, především proti lajně čahounů, kdy hrál se zbytečným respektem. Kubu byla radost sledovat na puku, ale potřeboval by zlepšit zakončení a trochu víc vidět spoluhráče. To je někdy problém i Matěje a zlepšit budeme muset i disciplinovanost, nicméně v koncovce a tahu na branku veliké zlepšení. Matouš zatím výrazně překračuje mé představy, které jsem si před sezónou o jeho možné výkonnosti vytvořil, přesto tentokrát se občas liknavě vracel a několikrát i zbytečně vyčkával na polovině soupeře na dlouhou přihrávku. Štěpán mi udělal radost, že konečně zkusil párkrát vystřelit i forhendem, ale po buly někdy prorážel přehuštěným středem, místo aby hru roztáhl víc do stran. Přesto přeze všechno pozitiv bylo v naší hře a výkonech jednotlivců výrazně více, ale o těch až příště. A teď předám ještě slovo Víťovi s reportem o béčku.

 

   První zápas proti Neratovicím začal ve vysokém tempu. Hrál se hokej nahoru dolu a mač to byl velice vyrovnaný. První třetinu chlapci sice prohrávali, ale ve druhé zvedli hlavy a vybičovali se k heroickému výkonu ve třetině třetí. Sice jsme celkově prohráli 4:6, ale musím říct, tedy napsat, že se ctí!

   Do druhého zápasu proti domácímu Kladnu jsme díky rozlosování nastoupili až po dvouhodinové pauze, ale se stejnou vervou jako proti Neratovicím, což se později ukázalo, jako zásadní. Se soupeřem jsme se přetahovali o každou píď ledu a ve druhé třetině jsme dokonce vedli o tři góly! Bohužel člověk míní, život mění a my jsme se lacinými chybami připravili o vítězství. Plichta 9:9 tedy byla zasloužená a výkon znovu chvályhodný.

   V posledním zápase jsme ve vzájemném derby s Čáslaví měli obrovitánské problémy s jejich malinkatým gólmánkem. Malý vzrůstem, ale velký činy, držel čáslaváky celou první třetinu ve hře o body. Po neustálém dobývání jeho svatyně a poté co chlapci našli recept na jeho neprůstřelnost, zůstalo konto Čáslavi zatíženo dvanácti góly.

   Celkově - výborný výkon, chlapci!!!

 

   Děkuji Víťovi za jeho hodnocení a věřím, že zmiňovaný výborný výkon našich svěřenců byl pro něj i milým dárkem, kterým si zpříjemnil své narozeniny – všechno nejlepší. Celkově tedy nelze hodnotit účinkování našeho týmu na turnaji 4.tříd na Kladně jinak, než jako velice úspěšné a je velkou výzvou do budoucna tuto výkonnost nejen zopakoval, ale i ještě vylepšit. Pro dnešek již ale myslím slov stačí. Tradičně budu chvilku váhat nad tlačítkem Uložit, jestli je článek vyvážený, dostatečně poctivě reviduje a přitom dává aspoň trochu smysl. Jestli může někoho potěšit, nebo zda někomu nešťastnou formulací místo zamýšleného impulzu do další práce, nezpůsobí spíš nával vzteku, smutku nebo chuti všeho nechat. A jako ve většině případů (i když zdaleka ne ve všech) nakonec do tlačítka lehounce ťuknu, jako kdyby měl ten nový článek mezi vás čtenáře veplout jen potichu, ostýchavě, neagresivně a bez přílišné okázalosti. Tak tedy: Ťukám, zdravím a děkuji všem, kteří sem chodí, čtou a chápou sport jako hledání té správné cesty, směru a přístupu k životu, aby se i vaše děti staly jeho užitečnou a platnou součástí.

 

Sestava „A“: Sam Nevole, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Jakub Komárek, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Matěj Mimra,

 

branky: Josef Dvořák 19x, Tomáš Břinčil 17x, Štěpán Jelínek 6x, Matouš Bajer 6x, Matěj Mimra 5x, Jakub Komárek 1x

 

asistence: Josef Dvořák 14x, Matěj Mimra 6x, Jakub Komárek 4x, Matouš Bajer 4x, Štěpán Jelínek 2x, Tomáš Břinčil 2x,

 

Sestava „B“: Michal Zvěřina, Jří Koubský, Adam Hykš, Martin Závůrka, Kamil Hladík, David Staško, Ladislav Janeček, Vojta Krištof, Matouš Klouček, Dominik Rejnek, 

 

branky: David Staško 9x, Matouš Klouček 5x, Ladislav Janeček 5x, Jiří Koubský 2x, Kamil Hladík 1x, Adam Hykš 1x, Martin Závůrka 1x, Dominik Rejnek 1x

 

asistence: David Staško 3x, Kamil Hladík 2x, Jiří Koubský 1x, Adam Hykš 1x, Ladislav Janeček 1x, Vojta Krištof 1x

TENTO TÝDEN SLAVÍ

 

 

   Předpokládám, že výrobci spinrů, protože jejich prodej prý tento týden překonal nějakou významnou hranici. Správně bych měl tedy psát anglicky spinner, jenže když něco zdomácní právě tak jako on, těžko se to píše jinak než česky (cizinec promine). Letošní jaro a léto se mezi omladinou skoro o ničem jiném než právě spinru nemluvilo. Dalo by se i říct, že se stal takovým novým členem mnoha rodin a jak se zdá, tak nezůstalo jen u jednoho. Pro toho, kdo by snad ještě netušil, oč jde - jestli je to vůbec možné - celou věc hned vysvětlím. Spinr se vejde do dlaně ruky a laik by mohl říct, že je to vlastně malá rotující vrtulka s ložiskem. Jenže kdybyste tohle vyslovili před dětmi, rázem byste klesli na dno temné bažiny, kde se kupí všechny staroby, zabedněnci a srabaři. Protože spinr je cosi vychytaného, dokonalého a naprosto nesrovnatelného se vším, co kdy kdo kde vymyslel, a že toho už bylo za ty věky dost. Jenže čas je kafemlýnek, který dřív nebo později semele všechny i ty největší fenomény své doby. A tak přeji spinrovi, ať si své chvíle slávy na výsluní užije, než jej nahradí nová a ještě vychytanější hračka a on poputuje za svými neméně slavnými předchůdci (fingerboard, hacky sack, pogy, beyblades, pokémoni, céčka, tamagotchi, jojo, sliz, lámající náramky, rubikova kostka...), které ve své době taky musel každý mít a dnes po nich neštěkne ani pes, maximálně na ně nostalgicky vzpomínáme. Inu, jak praví klasik: „To je koloběh života“.

   Nicméně, co zatím platí (těžko ale odhadnout do kdy), že po krátkém fejetonu na téma „Tento týden slaví“, přichází ještě rozhovor s oslavencem z naší kabiny - tentokrát Láďou Janečkem.

Ahoj Láďo. Vítám tě na tvém oslaveneckém rozhovoru. Jaké byly narozeniny?

Dobrý a až bude mít máma peníze, tak mi prý koupí jako dárek hokejku. Tak to budu rád.

Když už jsi to zmínil, pamatuješ si, jak si vlastně začínal s hokejem?

To si pamatuji. Když jsem byl ještě v první třídě, tak jste k nám přišel s klukama na nábor. Ukazoval jste nám hokejovou výstroj a pak jste rozdával takové papírky pro rodiče. A já jsem potom přišel a od té doby už jsem tady.

S kým si v kabině asi nejvíc rozumíš?

Nejvíc asi kamarádím s Davidem Staškem, protože on přišel taky z náboru a hráli jsme v přípravce spolu.

Co se ti na hokeji, nebo při tréninku nejvíc líbí?

Když hrajeme hokej na malé hřiště, nebo na začátku jak hrajeme bago na jednu branku.

A co tě naopak nebaví?

Nic.

To asi ne. Jinak by si přeci chodil častěji do tělocvičny a především opět nevypustil jarní přípravu.

My jsme ale nejdřív nevěděli, kdy to je a pak, když nám to řekla Davidova máma, tak to už byla na konci.

Láďo, já jsem ti to ale osobně říkal na rozlučce na bowlingu, takže si myslím, že si spíš nechtěl chodit.

Mě to prostě moc nebaví.

Tak to aspoň víme. Máš ještě nějakou jinou aktivitu než hokej?

Házenou, kterou hrajeme mezi školama. Docela mi to jde a baví mě to asi stejně jako hokej.

Když už si se zmínil o škole, jaký to tam je?

Docela dobrý, ale moc mi to tam nejde. Hlavně matika a čeština.

A co ti tedy jde nebo tě baví?

Tělocvik mě baví a taky pracovní činnosti. Dneska jsme třeba vyráběli strom z papíru a pak jsme ho vystřihávali. To mě bavilo.

To je hezký a co děláš ve svém volném čase?

Nejčastěji chodím ven. Já mám kámoše a s ním chodím na hřiště na parkur, kde přeskakujeme různé překážky.

Už sis někdy natloukl?

Ne, ještě ne.

A když potom přijdeš domu, na čem si nejvíc pochutnáš?

K pití mám rád džus a jídlo mám rád sladký - hlavně medovník. Nemám ale rád houby a ryby.

Představ si, že jsem pohádkový dědeček a splním ti tři přání. Jaká to budou?

Asi abych byl rychlejší, aby mi to šlo líp ve škole a měl jsem jedničku z češtiny. A pak, aby mi šel líp hokej.

To rozhodně nejsou nesplnitelná přání a k jejich uskutečnění nepotřebuješ ani tak pohádkového dědečka jako spíš vlastní snahu a chuť. Trénink má totiž význam, především když to sám chceš dělat naplno. Když sám cítíš, že se chceš v určité dovednosti zlepšit. Já jsem ochotný ti v tom pomoct a poradit ti, ale hlavní je, že opravdu musíš chtít sám. Všechno nejlepší k narozeninám a hodně trpělivosti, pracovitosti a odhodlání na té cestě za splním tvých přání.

 

 

   Tak tohle bude hodně kontroverzní, protože tento pátek je Mezinárodní den bez aut. Akce, která slouží k tomu, abychom si uvědomili dopad výfukových plynů na životní prostředí a poukázala na přijatelnější způsoby dopravy a podpořila omezování městského automobilismu. Vybízí proto motoristy, aby alespoň na jeden den ponechali své plechové miláčky doma a zkusili se přepravovat pěšky, hromadnou dopravou, nebo na kole, pročež jsou i v mnoha městech pořádány spanilé cyklojízdy. 

   Jak možná někteří ví, jsem motoristicky frigidní a auta mě nezajímají. Přiznávám, že auto vlastním a řídím, ale nikdy jsem neměl pocit, že by to ve mně vyvolávalo nějaké mimořádné emoce. Jsem schopný i velmi racionálně uznat, že auto je dobrý služebník a uznávám, že za své služby by si zasloužil náš „Mráček“ péči, kterou mu nejsem schopen dopřát. To je ale asi tak vše. Mám z toho občas i trochu výčitky, protože pro některé mé známé je auto skvělým kamarádem, kterého umějí vyfešákovat, opravit a ti nejúctyhodnější dokonce vyrobit. Občas proto s úsměvem říkám, že já radši pracuji s dětmi a dřevem, protože oboje je živý materiál, což se o plechové konzervě, byť prý uvnitř žijí jakési koně, rozhodně říct nedá. A názor jsem nezměnil, ani když jsem po letošní zimě zjistil, že auta mohou poskytovat dostatek živin, až začnou roztomile kvést.

   Nicméně nejsem zaujatý militantní ideologií proti automobilismu a chápu jeho neoddělitelnost od každodennosti současného života i to, že automobilový průmysl je významnou součástí ekonomiky Evropské unie a zaměstnává milióny lidí. Netrpím ani výčitkami, pokud jedu autem, že se podílím na ničení přírody a zdravého vzduchu. I když je pravda, že nelibě nesu situace, ve kterých je svět příliš okatě přizpůsobován autům a ne lidem, a nelíbí se mi posuzování míry rozvoje společnosti podle toho, kolik automobilů připadá na jednu domácnost a podle procenta zaasfaltovaného zemského povrchu.

   Nyní již dám ale raději prostor onomu živému materiálu v podobě našich oslavenců: Kryštofa Lhotáka, Matouše Bajera a Matouše Kloučka.

 

   Ahoj Kryštofe. Za pár dní máš svátek, tak spolu zkusíme udělat další oslavenecký rozhovor. Jak jsi vlastně spokojený se svým jménem?

Líbí se mi a neměnil bych ho.

Upřímně řečeno, minule ten náš rozhovor chvílemi připomínal debatu hluchého s němým, řekneš mi tentokrát víc?

Jo.

Vadí ti něco na dávání rozhovoru?

Ne.

Přesto jsou tvoje odpovědi poměrně strohé. Stydíš se, nebo nevíš, co máš říct?

Nestydím se.

Je pro tebe těžké prosadit se v kolektivu a říct si svůj názor? Například u nás v kabině?

Ne.

Abych tě netrápil svými dotazy. Je něco, o čem bys mi ty sám rád vyprávěl?

(dlouhé ticho) Nevím.

Tak co třeba rád děláš ve svém volném čase?

Rád se koukám v televizi na sport.

Máš nějakého oblíbeného sportovce?

Ano. Zdena Cháru, co hraje za Boston.

Proč právě on? Co se ti na něm líbí?

Jak je velkej a všechny sráží.

To by si taky chtěl umět?

Ne. Já raději útočím a dávám góly.

Jak zatím vlastně zvládáš tréninky na ledě?

Dobře.

Která část tě na nich baví a co bys raději zrušil?

Nejvíc mě baví, jak se obehráváme a máme ve dvojicích ty souboje o puk. No a pak když střílíme na branku a dávám góly. Nezrušil bych nic.

Stává se ti, že máš po tréninku propocené ribano?

Mockrát.

Kdybys to měl porovnat s tréninky v přípravce, které byly lehčí, nebo ti víc vyhovovali a proč?

Lehčí to bylo v přípravce, protože jsme nemuseli tolik bruslit a nekřičelo se tam tolik.

Patříš tedy k hráčům, kteří mají raději klid a pohodu než hlasitou motivaci?

To ne. Mě ten křik spíš namotivuje k lepšímu výkonu.

Co zatím vnímáš jako svoji slabší stránku a co si myslíš, že ti naopak jde dobře?

Všechno mi jde.

Tak to rád slyším, protože sebevědomé kluky já mám rád. Ty ale taky hraješ fotbal. Jak se ti tam daří?

Dobře. Jsem kapitánem a jako útočník dávám i hodně gólů.

Jsi herně a pohybově velmi šikovný kluk. Je ale nějaký sport, který jsi ještě nevyzkoušel a lákal by tě?

Hasičskej.

Tak to není zas tak nesplnitelné přání, protože v Malíně hasiči určitě jsou. Takže ti přeju jeho splnění a samozřejmě i těch dalších přání. A protože každý máme občas i dny, kdy se věci nedaří úplně přesně tak, jak bychom si představovali, přeju ti pro takové chvíle blízkost pomocné ruky, podporu přátel a lásku nejbližších.

 

   Další rozhovor je trochu mimořádnost, kdy oba naši Matoušové odpovídají společně, takže double. Ahoj kluci. Víte, proč jsme se tady takhle sešli?

Matouš (Klouček): Ne.

Maty (Bajer): Protože budeme mít svátek?

Matouš: A jo. Sakra.

Ani jsem neměl v úmyslu se na to ptát, ale Matoušova maminka mi dnes ukázala školní slohovou práci na téma „Můj nejkrásnější zážitek z prázdnin“, a ty Matouši za něj pokládáš soustředění a své pasování. Zdá se mi to sice trochu masochistické, ale udělalo mi to opravdu radost. Nicméně, řekněte mi oba svůj názor na letošní soustředění?

Matouš: Bylo opravdu moc hezký a líbilo se mi. No a mimo toho pasování se mi nejvíc líbila Olympiáda, kde se mi jako docela dařilo. Z těch všech disciplín byla asi nejlepší, jak nás trenéři nosili, ale naštvalo mě, jak mě při tom souboji na kládě, srazil právě tady Maty.

Maty: Mně se taky líbilo a v podstatě všechno, ale kdybych měl přeci jen vybrat, tak asi nejvíc ty naše testy.

A co se ti nelíbilo?

Maty: To ještě není na světě.

Kluci, oba jste mně letos mile překvapili nejen svým přístupem, ale i drobnou mimořádností. Maty. V tvém případě to byla skutečnost, že už jsi nebýval vždy poslední na nástupech. Kde hledat příčinu?

Maty: To nevím. Mamka mi to doma vysvětlila a taky už se mi nechtělo být všude poslední. Ve škole, v družině, a tak. Furt na mě křičeli: „Matouši přidej, Matouši dělej.“ A teď je to mnohem lepší.

Matouši. Tvoje vlajka na stožáru získala velký obdiv, jak dlouho ji umíš, jak ses jí naučil, co je na ní nejtěžší?

Matouš: No, jako nejdřív jsem to odkoukával od kamarádů, kteří se o to pokoušeli, a tak jsem to taky zkusil a šlo mi to. Takže takhle jsem k tomu přišel a teď to ukazuju. Moc dlouho to ale neumím, až teprve letos na táboře se mi to povedlo. Nejtěžší na tom je udržet to celé tělo jenom rukama a pak samozřejmě zpevnit břicho.

Kluci, překvapilo vás, že si vás spoluhráči zvolili za asistenty?

Matouš: Jo, mě teda hodně a udělalo mi to velkou radost. Nechtěl bych proto na kluky řvát, ale naopak být kamarádský.

Maty: Já jsem to vůbec nečekal a taky mi to udělalo radost.

Myslím, že ve vašem případě se potvrdilo, že kluci většinou chtějí, aby jim šéfoval nejen dobrý hokejista, ale i dobrý kámoš. Maty, třetí místo ve výkonnostních testech. Považuješ to za úspěch?

Maty: Určitě a vůbec jsem to opravdu nečekal (jeho výraz je uvěřitelnější než Karla Gotta). Já si myslel, že zase skončím čtvrtý, takže jsem měl velkou radost.

Když jsem to celé začal Matouši tvým nejkrásnějším zážitkem z prázdnin, uzavřu to pro změnu zase svým z letošního soustředění. Jeden večer za mnou přišel Adam s tím, že se mu trošku stýská. Ty jsi šel zrovna náhodou okolo, a aniž bych cokoliv řekl, popadl jsi ho za rameno a řekl: „Pojď k nám na chatku, zahrajem si spolu karty.“ Za chvíli, když jsem šel situaci zkontrolovat, tak jste mastili nějakou hru a oba měli úsměv od ucha k uchu. Dík za ten zážitek, protože takhle já si představuji, že by to mezi kamarády a spoluhráči mělo fungovat. Chováš se tak vždycky?

Matouš: No, skoro, občas, furt jo.

Jak byste kluci popsali, či charakterizovali svoji povahu?

Matouš: No, já bych řekl, že jsem dobrý kámoš, ale taky umím někdy pěkně naštvat svým pošťuchováním.

Maty: To já nevím. To by asi měli říct především moji kámoši. Ale tak snad jsem srandovní. Holky ve škole se většinou smějou tomu, co dělám. A tady mám pocit, že jsem snad trošku oblíbenej, i když samozřejmě taky dělám rošťárny jako Matouš.

Jak jste spokojeni se svým místem v kabině?

Maty: Mně se líbí a jsem rád, že jste mě nechal u kluků tam co vloni.

Matouš: Tak to já bych chtěl být radši na druhé straně, jako je Pavel a Matěj.

Takže tobě se nelíbí sedět vedle mě?!?!?!?

Ne to ne. Ale radši bych seděl vedle vás na té druhé straně, protože tady je tvrdá lavice a tam jsou ty měkké.

Jo na VIP se ti zachtělo, no tak uvidíme. Teď se ale ohlédneme zpět. Kdybyste mohli změnit něco na průběhu loňské sezóny, co by to bylo?

Maty: Já myslím, že bych nic neměnil. Já byl spokojenej, jak to bylo.

Matouš: Já jsem spokojenej furt a nic nechci změnit.

Dobrá. Návrat do budoucnosti. Máte nějaké cíle nebo přání, se kterými vstupujete do letošní sezóny?

Matouš: No, já mám takový cíl, že bych chtěl být lepší hokejista, alespoň než je Kuba. A především v tom vození puku se chci zlepšit.

Maty: Samozřejmě, že bych se chtěl dál zlepšovat a mít i víc asistencí, gólů a taky líp bránit.

Považujete přítomnost svých rodičů na zápase pro sebe jako motivující prvek, nebo vás to spíš znervózňuje?

Matouš: No, mně to jako nevadí, ale někdy jako třeba o tomhle zápase, když mě jeden kluk u mantinelu držel za hlavu a škrtil, tak já ho chtěl strčit, aby mě pustil a táta jen říkal, ať vezmu puk a odbruslím s ním pryč. Jenže to nešlo, tak jsem se naštval a teď s ním nemluvím.

Tady se tedy musím tvého taťky zastat, protože si myslím, že ten zápas odpískal naprosto perfektně.

Matouš: To jo, ale mně trošku vadí, když mi furt radí.

Maty: No, jako mně tedy přítomnost rodičů na zápase vůbec nevadí a naopak jsem moc rád. Mně se líbí, jak mě podporujou a když tam nejsou, tak je to takový smutnější.

Pokud vím, tak bydlíte nedaleko od sebe a chodíte i do stejné školy. Sházíte se někdy i ve svém volném čase? A případně že ano, tak co spolu podnikáte?

Matouš: Ano a například se rádi koupeme u Máti v bazénu, nebo jezdíme na jeho čtyřkolce. Prostě spolu děláme kraviny jako dobrý kámoši.

Maty: Když má Matouš přijít ke mně, tak já se na něj vždycky moc těším. A například, když jsme na trampolíně, tak si tam většinou vezme lano a houpe se tam.

A jak se zabavíte ve volném čase, pokud jste sami?

Matouš: Tak já se občas kouknu na telku, někdy chvilku sedím u počítače a hraju, nebo jdu s bratránkem na Sokolák hrát fotbal, nebo kopat na branku.

Maty: Tak já si většinou dělám úkoly, někdy si hraju s Mariánkem, pak si s mamkou zahraju třeba nějaký stolní hry a tak prostě.

Už jste někdy přemýšleli, co byste chtěli dělat jako velcí dospěláci?

Matouš: Já jo. Mně by se líbilo být voják, ale ne jako na vojně, kde by se střílelo proti nepřátelům, ale třeba střežit nějaký hangár. Prostě u vojáků, ale ne tam, kde se bojuje.

Maty: No, já bych chtěl být profesionální hokejista a vydělávat si hraním jako Jágr.        

Za pár dní vám budou vaši nejbližší jistě něco hezkého přát, co byste ale vy popřáli těmto lidem?

Maty: Aby byli všichni zdraví a hlavně Mariánek aby byl v pořádku.

Matouš: Aby všichni byli šťastný, zdraví a měli v životě štěstí.

Kluci, moc vám děkuji. Musím říct, že je mi občas smutno z mladíků a mladic, kteří nemají žádná přání, cíle a sny, nebo pro ně nejsou ochotny něco dělat. Kterým se do ničeho moc nechce a nic pro ně nemá cenu, kteří pro nic ani proti ničemu nehoří a nic nepovažují za důležité, což vše pokládám za typické vlastnosti starců. Jsem moc rád, že vy takoví nejste. Všechno nejlepší.