sk sršni kutná hora

VÍTEJTE NA TÝMOVÝCH STRÁNKÁCH MLADŠÍCH ŽÁKŮ SK SRŠNI KUTNÁ HORA - SEZÓNA 2018/2019

HODNOCENÍ JEDNOTLIVCŮ

Na úvod musím říct, že největší plus letošní sezóny u mladších žáků nevidím jenom v tom, jaké jsme měli výsledky a umístění, ale i v tom, že jsme obehráli 25 děti v zápasech jim odpovídající kvality. Dětí, které vytvořily dobrou partu, kterou hokej baví a z většiny z nich je cítit chuť se zlepšovat. Ano, jak jsem řekl „z většiny“, protože v populaci pětadvaceti dětí prostě nemůže být, i kdybychom se s Petrem snažili sebevíc, pětadvacet dětí stejně zapálených, stejně šikovných a stejně pracovitých. Nejsme žádný select, a tak máme chlapce, kteří se někdy chovají jako šestiletí, kteří mají tendence nerespektovat základní pravidla, vybírat si v týmových aktivitách, jako kdyby listovali v katalogové nabídce cestovní kanceláře, nebo mají sklony mít ke všemu poznámky a podobně. Osobně ale věřím, že si ty věci časem uvědomí, protože to je vývoj, a to i díky tomu, že drtivá většina našich kluků je rozumná, charakterová a můžeme se s nimi bavit o hokeji, o hře i životě. Neočekávejte proto v dnešním hodnocení nějaké zjednodušené hrátky s čísly a snahu o nějaký pofidérní žebříček kvality, ale jen několik postřehů a poznámek, kam se kluci za ten rok posunuli a jak na sobě ten i onen pracoval.

Vzhledem k tomu, že 25 hráčů je ale porce, k sepsání i přečtení na jeden nádech, těžko stravitelná, rozhodl jsem se letos toto hodnocení pojmout jako seriál (těmi se to koneckonců na všech kanálech jenom hemží a je jen na vás, jestli budu Rapl, Strážmistr Topinka, Vodník, či Černá vdova). Na každý den pro vás tedy připravím nový díl, který bude vždy věnován hráčům jednoho písmene podle abecedy. A protože nemáme v týmu žádného Adamce, Ahmeda, či Ambrože, tak pilotní díl je zasvěcen písmenu „B“.

Matouš Bajer

Jako druhoročák ve 3.4. třídě odehrál celou sezónu v základní sestavě áčka a zřejmě podlehl sebeklamu, že to tak zůstane automaticky i s přechodem do mladších žáků. Jenže takhle to nefunguje a já, ani život, nedáváme nic zadarmo, což chvíli trvalo, než úplně pochopil. Zřejmě proto jeho přístup k tréninkům během jarní přípravy a z počátku i na ledě neodpovídal našim představám. To se ale postupem času zlepšilo a v druhé polovině sezóny se díky tomu začal víc a víc prosazoval v „A“ týmu. Matouš patří mezi naše nejlépe fyzicky a obratnostně disponované hráče a ke kladům letošní sezóny lze jistě přiřadit i výrazné zlepšení střely a pohotové zakončení. No a domácí úkol pro příští sezónu je zlepšit dovednosti na malém prostoru, být silnější na puku a díky tomu i víc tvořit hru a nejen doplňovat spoluhráče svou dravostí a bojovností.

Tomáš Břinčil

Výborný bruslař s ideálním postojem, který by ale potřeboval najít víc osobní odvahy v soubojích o puk. Ne, že by ji vůbec neměl, protože byly zápasy, které odehrál výborně (např. v Praze na Slávii) jen někdy, jakoby se zapomněla před dvířkami na led. To je pak jeho hra takové krasobruslení s pukem, který je ovšem posouván jemně a s úctou, jako svatý grál. Svou nespornou šikovnost, ke které patří i dobrá střela a zlepšené čtení hry, již mnohokrát prokázal, ale teď by měl zapracovat na vyrovnanosti svých výkonů. Střídá totiž lepší okamžiky s horšími a předem je nečitelný jako popraskaný displej. Do příští sezóny bude potřeba zlepšit koncentraci v utkání a motivaci do něj a taky trošku míň předržovat puky a rychleji je rozdávat.

Josef Dvořák

Pepa má za sebou určitě dobrou sezónu, kdy se už jako prvoročák stal klíčovým hráčem dvouročníkových mladších žáků a jedním z pilířů základní sestavy. Jeho výbušnost, akcelerace a síla na puku budila zaslouženě obdiv nejednoho soupeře, bohužel predispozice k rezignaci v zátěžových situacích srážela občas jeho jinak obdivuhodné nasazení k naprosté nepoužitelnosti. Je ale určitě dobrým znamením, že tyhle stavy měly letos, co do četnosti, sestupnou tendenci a Pepova psychická odolnost se v druhé polovině sezóny zlepšovala. Jinak Pepa, díky své těžko řiditelné trajektorii na ledě, dostával více herní volnosti, ale jeho instinkty se s Pavlovými občas míjely a pak byli buď oba u mantinelu, nebo si vzájemně překáželi na ose. Takže v příští sezóně se pokusíme do něj dostat trochu víc herní kázně a naopak už úplně vyhnat ty stavy, kdy je otrávený jako amazonský šíp.

Tomáš Hájek

Rozhodně náš nejzkušenější obránce. Ve hře skvěle uplatňoval svou rychlost, dobré hokejové dovedností, herní inteligenci, předvídavost a přehled. Stal se tak očekávanou jistotou našich zadních řad, přes kterou jen málokterý soupeř přešel, a když ano, tak ho Šinkansen Tomíto většinou bleskurychle dobruslil. Tomáš je pracovitý dříč, bez rozdílu jestli je v tréninku nebo zápase, který se dokáže na pětníku uvolnit a aktivně podpořit útok. Jenže zatím schází kvalitnější střela, a tak mu to tam letos moc nepadalo. A tak si paradoxně svůj jediný gól nechal na ten nejdůležitější zápas na Hvězdě. Takže námět na jarní přípravu je jasný – střílet, střílet, střílet. A ještě jedna malá výtka. V závěru sezóny, zřejmě pod tlakem těžších soupeřů, občas bezhlavě házel puky po mantinelu místo adresné rozehrávky.

Alex Horáček

Bohužel pro vleklé zdravotní potíže musel vynechat prakticky celou sezónu a absolvoval pouze několik tréninků na ledě v měsíci prosinci. Všichni mu samozřejmě přejeme především zdraví, ale poté i dost odvahy a chuti vrátit se zpět k hokeji a mezi své kamarády.

Dominik Hruboš

Je typem silového útočníka, který je úspěšný v osobních soubojích, oplývá tahem na bránu, schopností zavést puk do útočné třetiny a být vždy v pravý čas na pravém místě. Zatraceně dobře ví, kde a jak se dávají góly, díky čemuž se přirozeně a velmi účinně pohybuje v útočné třetině. Nebojí se ale ani jít do mlýnice před branku, kde se schytává nejvíc ran, ale odkud padá taky nejvíc gólů. A tam to Dominik umí. Při obrané činnosti mužstva neudělal moc okatých chyb a poctivě se vracel do defenzívy. Pokud bych měl zmínit nějaké náměty a cíle na zlepšení v příští sezóně, tak je to určitě akcelerace, starty, reakční rychlost, změny pohybu - prostě rychlost na malém prostoru. Jinak Dominik je pohodový, nekonfliktní kluk, který se v kabině a na střídačce moc neprojevuje… tedy pokud je na blízku trenér. Jinak je to ta pověstná tichá voda, co umí i břehy podemlít.

Marie Hynková

Maruška je jediná dívka v naší kabině a její letošní příběh je velmi zajímavý, ale především poučný. Začala na pravém křídle první lajny, protože s Honzou a Dominikem již takhle hraje několik let a já pokud nemusím, tak netrhám, co funguje a má svou zažitou chemii. Jenže s postupem do nadstavby „A“ a se stále těžšími soupeři jakoby jí docházel dech a víc a víc nestíhala po rychlostní stránce a ve hře působila zmateně. S přesunem na několik zápasů do béčka přišlo ale výrazné oživení a zlepšení. V tréninku začala jezdit nadoraz, v zápasech se poctivě vracela a plnila si obrané povinnosti, ale především začala hrát a byla herně vidět, což si k naší spokojenosti přenesla i zpět do áčka. Maruška je dobrá bruslařka s kvalitní střelou, na kterou ovšem potřebuje čas. Musí se ale snažit víc herně prosadit a neschovávat jenom za Honzu a Dominika. Ke konci sezóny a především na turnaji v Turnově se jí to již dařilo, nicméně musí pohlížet na svou hru, jako na oblast, kde je pro příští sezónu největší prostor pro zlepšení. Na její místo v první lajně si totiž dělá zálusk několik hladových vlčáků a je možné, že příště už by jí ten návrat neumožnili tak snadno.

Ladislav Janeček

Zatím nemá výkonnost, která by mu umožnila herní využití v „A“ týmu. Aby nemusel hrát proti silnějším soupeřům jen druhé housle, tak mu stále chybí odpovídající dovednosti, herní přehled a především fyzička. Za „B“ tým si ale odehrál svoje. Snažil se tam být hodně aktivní na puku, hrát dopředu a především zakončovat. S plněním obraných povinností a poctivým vracením je to u něj ovšem horší, a taky ho trápí časté zaspávání na tréninky. Je ale snad zřejmé, že pokud se chce někdo v týmu plném hráčů výrazněji prosadit, je to možné, pouze pokud bude pracovat nejen kvalitně, ale hlavně více, než je obvyklé u ostatních. A pokud je tomu paradoxně přesně obráceně, nemůže nikdo očekávat zázraky.

Štěpán Jelínek

Co říct k tomuto hokejovému pohodáři? S debutem v žákovské kategorii a jako prvoročák, se vypořádal určitě velmi slušně. Po výborné úvodní části, kdy patřil k oporám týmu a měl našlápnuto na lídra bodování mezi obránci, trochu ustrnul a postupem času začal ztrácet kouzlo, jistotu a vybral si i slabší chvilky. Ke konci sezóny ale prodělal výkonnostní comeback, kdy se v několika zápasech zařadil k nejlepším hráčům na ledě a na závěrečném turnaji v Turnově, to už zase byl ten starý dobrý Jelen. Proti TOP hráčům mívá rychlostní problémy, ale kompenzuje to herním přehledem, správnou volbou místa a pohotovými reakcemi. Mezi jeho slabiny stále patří střela forhendem, oproti naopak legendárnímu backhandu. V jeho případě ale určitě není problém nedostatky postupně odstraňovat, protože je typem přemýšlivého hráče, který vnímá naše připomínky a je ochotný na sobě poctivě pracovat. Štěpán je z těch lidí, kteří nejdou po absolutním zisku, ale po absolutním požitku, radosti a spokojenosti.

Matouš Klouček

Tento stále usměvavý pohodář, který svojí povahou a sportovním duchem vždy skvěle přispívá k dobré atmosféře v týmu, se celou sezónu pohyboval na rozhraní áčka a béčka. Přesto si myslím, že nemusí nikoho přesvědčovat o svém vztahu ke sportu, k hokeji a svých předpokladech k němu. Jeho výkony a dovednosti v rámci suché přípravy patří k nejlepším v týmu a může jít v tomto směru mnoha klukům skutečně příkladem. Horší už je to s přechodem na led, kde trochu ztrácí na rychlosti, důrazu a zarputilosti. Jako by mu někdy scházela chuť a vášeň na sobě poctivěji pracovat a herně se prosadit. Nevím, možná by se potřeboval jen zdravě naštvat a namotivovat, aby byl ochotný trochu víc cedit krev a jeho výkony se nepodobaly sinusoidě. Nicméně je to pořád ještě dítě, takže mu to nelze mít za zlé. To je lepší s ním raději uzavřít sázku o pašáka, kdo dřív poruší své novoroční předsevzetí. Takže já už čtvrtý měsíc nekouřím a on v tréninku poctivě maká – uvidíme, komu z nás to vydrží déle…

Jan Knížek

Silový a kontaktní styl hokeje Honzovi příliš nevyhovuje, protože si užívá souboj, jako hru technických fines. Honza je takový šlechtic hokejových soubojů – s grácií, šikovností, bez nějakých hrubostí a záludností, přesto se smrtícím zakončením většinou zdolá soupeře. Inu Knížek je kníže hokejových kolbišť, což je samozřejmě vtip. Ostatně jménu nemůžeme přikládat až takovou váhu. To byste si museli například myslet, že moje děti nemají rodiče, což je samozřejmě nesmysl, i když kdo ví, jak to cítí ony. To jsem se ale tematicky odchýlil, za což se omlouvám a zpět k Honzovi. Při hře pravidelně střídá individuální aktivity a své dovednosti s přihráváním, kombinační hrou a vzájemným vypomáháním, což jen ukazuje jeho charakterové vlastnosti. Jako skutečný „centrální mozek“ (ne lidstva) 1.útoku rozdával většinou nahrávky s milimetrovou přesností, výborným timingem a byl tak tvůrcem hry této lajny. Nikdy nehrál na sebe, ale pro tým a svou hrou dělal spoluhráče. Jako kapitán týmu a jeden z jeho lídrů má lví podíl na letošní úspěšné sezóně. Nicméně i on má své nedostatky a potřeboval by například víc posílit psychickou odolnost v zátěžových okamžicích a vytvářet si výraznější schopnosti lídra.

Jakub Komárek

Kuba patří mezi pracovité hráče, kteří chtějí a dávají věci maximum bez rozdílu, jestli jsou v tréninku na ledě, v tělocvičně, nebo zápase, což dokresluje i jeho účast s výronem kotníku na soustředění. A s takovými hráči je vždy radost pracovat. Je to jeden z nejlepších techniků v týmu, nesmírně kreativní na malém prostoru, až taková hračička, která ale tu svou hračku – puk – občas nerad půjčuje. Bohužel, jako prvoročák a ještě střízlík, se v dvouročníkové kategorii, proti starším a fyzicky o několik řádů vyspělejším soupeřům, těžko prosazoval a jeho zápisů v střeleckých statistikách tak bylo míň než se čekalo. Na druhou stranu jeho velkou předností je univerzálnost, která z něj dělá velmi ceněného a platného hráče do obrany i útoku. Zkrátka taková holka pro všechno, která se ale vždy snaží tvořit hru a neodpalovat puky. Kuba bývá občas roztěkaný a nesoustředěný a především naše legendární zapomněnka. Svým tichým projevem nedává emoce příliš znát, nicméně jeho úsměv a oči jsou jako lakmusový papírek, který vždy spolehlivě prozradí, jak moc ho hokej baví.

Jiří Koubský

Jirka je aprílové dítě (narozeniny i svátek má v dubnu) a stejně proměnlivé jako dubnové počasí jsou i jeho nálady a výkony. Někdy jasno, jindy zataženo a nejčastěji střídavě oblačno. Když má den, je nesmírně aktivní, rozhodný, podporuje útok a je opravdu platným hráčem. Jindy naopak naprosto nepřesvědčivě, laxně, jakoby chtěl odstát zápas jen u naší branky s hokejkou v jedné ruce. Příkladný v docházce (tradičně nejlepší tréninková docházka), ovšem jeho nasazením v tréninku a snaha provádět cvičení co nejlíp, již taková vždycky není. V kabině patří Jirka mezi ty, co se rádi slovně projevují, vtipkují a rád ze sebe dělá kašpárka. Jindy je ale pro změnu tragik, paličák a osobnost hůř snášející odlišné názory. Zkrátka s Jirkou se člověk nikdy nenudí. Letos projevil velké zlepšení ve všeobecné obratnosti a gymnastických cvicích a mírné v celkové fyzické kondici. Stále má ale velké rezervy v bruslení (především pozadu), technice a práci s pukem a především pak v zakončení. Jeho legendární dloubák je možná vtipná vložka, ale ve výkonnostním rejstříku mladšího žáka už nemá co dělat. Takže námět na jarní přípravu je jasný. Jirka ode mě dostane starou artistku a po odpoledních bude za barákem o zeď pilovat střelbu s bráchou.

Šimon Král

Tak na tohle jsem se fakt těšil, poněvadž psát pozitivně a příběhy s dobrým koncem je vždy příjemnější než obráceně. Šimon je pro mě letos „skokan roku“, co výrazně překonal má předsezónní očekávání. Proměna, kterou během letošní sezóny prošel a pokrok, jaký zaznamenal je až neuvěřitelný a myslím, že překvapil i mnoho přihlížejících na tribunách. Nejde ale o nějaký hollywoodský příběh, jen manuál „Jak se vypracovat z béčka do áčka“. Letos na sobě tvrdě makal, poctivě trénoval a hokejově velmi ožil. Jeho hra byla zodpovědná, ale přitom se nebál zariskovat a vystoupit proti soupeři, a to díky velmi dobrému čtení hry se správnou volbou místa. Samozřejmě je před ním ještě spousta práce na zlepšení bruslení, dovedností a hlavně střelby. Má taky rezervy v důrazu v osobních soubojích a budu po něm chtít i větší zviditelnění směrem do útoku, aby nezůstal jen takový hokejový domestik. Šimon bude zkrátka na podzim nazouvat brusle s mnohem vyšší cenovkou než před rokem, což je zcela zasloužené a jistě příjemné, ale i zavazující, protože na jeho výkony se bude nyní pohlížet s o něco přísnějšími nároky.

Štěpán Lipský

Je takový solitér týmu, který patří do okruhu hráčů, jenž se v kabině, ani na střídačce příliš nevyjadřují a nedávají své emoce moc znát! Co tedy říct k tomuto na pohled urostlému a tvrdému obránci, ale uvnitř hodnému, tichému a poctivému dobrákovi? Asi to, že přesně taková je i jeho hra. Nenápadná, spolehlivá ale nesmírně přínosná pro mužstvo. Štěpán během sezóny nijak výrazně nechyboval, v osobních soubojích odmítal strach a přitom bránil čistě a důrazně. Nebál se ani černé práce pro tým, přesto se rád a často osměloval k podpoře ofenzívy se snahou o zakončení. V tom a především ve střelbě, má ale zatím největší rezervy. Takže úkol na jarní přípravu je u něj jasně daný – střílet, střílet, střílet… a jsem přesvědčený, že se zlepšenými dovednostmi bude i lepší úspěšnost a doufám i větší radost z hokeje.

Petr Malina

Petr má za sebou svou první celou sezónu mezi Sršni i s jarní přípravou a soustředěním. Je hráčem vytrvalostně velmi dobře vybavený, s pomalejší reakční rychlostí a horší koordinací pohybu. Na druhou stranu díky své snaze právě v této oblasti zaznamenal asi největší zlepšení a je tak jedním z té skupiny hráčů, která před rokem měla velké problémy se základními cviky, jako je hvězda atd. a dnes je normálně zvládá. Bruslařsky a dovednostně ovšem zatím neprojevil áčkovou výkonnost, a tak nastupoval pouze k zápasům béčka, kde ale patřil k platným hráčům. Směrem na bránu soupeře mu to táhlo čím dál víc a lépe, horší to ale občas bylo s viděním spoluhráčů a včasnými nahrávkami, což dokládá jeho stále slabší herní přehled a časté vypadávání z herního systému. Přesto, pokud ve svém přístupu nepovolí a nadále se bude snažit jako letos, jistě v příští sezóně posune své prozatímní maximum zase o nějaký ten schůdek výš.

Matěj Mimra

Musím říct, jako vlastně každý rok, že má rozhodně na víc než předváděl, nebo spíš někdy předváděl. Je to věčná škoda, ale to již slyšel ode mě mnohokrát. Když nastoupil za „A“ tým, podal většinou dobrý výkon plný snahy, založený na dravosti a tahu na branku, kterým vhodně doplňoval techničtější spoluhráče. Když ale hrál za béčko a měl se předvést jako lídr ošlehaný zápasy proti těžším soupeřům a tvořit hru týmu, tak ji paradoxně často zpomaloval a předržoval puky. Občas neměl ani správné herní myšlení, techniku pro hru na malém prostoru a pro častější zápisy do střelecké listiny mu scházely rychlejší ruce a pohotovější řešení situace. Matěj má ale rozhodně fyzický i dovednostní potenciál tyto nedostatky odstranit, jen musí chtít pravidelně trénovat naplno a ne jen občas a musí být ochotný vystoupit mimo svou komfortní zónu, i do té, kde to někdy trochu bolí a člověk se tam potí. Problém spousty z nás spočívá v tom, že nemáme dost úsilí a motivaci dotáhnout věci do konce, ale oddělení top hráčů od těch ostatních se odlišuje právě v jejich větší cílevědomosti a ochotě to podstoupit. Matěj je prostě dobrý hráč, který když odloží některé své zbytečné manýry a plně věnuje všechnu energii hře a tréninku, stane se velmi dobrým.

Miroslav Nekvinda

Za většinou hráčů zatím ztrácí především v bruslařských dovednostech, protože začal s hokejem později než oni. Pravdou ale je, že někteří začali ještě později a již ho předběhli. Je opravdu těžké psát o hráči, který měl díky nemocem (ovšem nejenom kvůli nim) absolutně nejvíc tréninkových absencí (víc jak polovinu tréninků) a nastoupil tak pouze k osmnácti zápasům. Zatím bohužel neprojevil bruslařskou ani herní výkonnost odpovídající kategorii mladších žáků a pro zlepšení tohoto stavu bude v prvé řadě zapotřebí větší tréninková účast, snaha a zaujetí. Jako by mezi Mírou a hokejem zatím nepřeskočila ta správná jiskra. Nicméně, pozitivně musím zmínit zlepšení herního projevu, kdy se v zápasech začal mnohem víc a aktivněji zapojovat do hry.

Adam Němec

Adam je tichý, usměvavý poctivec, působící vyrovnaným a vstřícným dojmem, který začal s hokejem minulý rok a tohle byla jeho úplně první celá sezóna. A rovnou řeknu, že to nebyla vůbec špatná premiéra. Jeho všeobecná sportovní výkonnost se momentálně pohybuje mezi lepším průměrem, kdy největší prostor pro zlepšení má v silových disciplínách a hlavně pak v celkové obratnosti a koordinaci. Jako úplný nováček nastupoval k zápasům jen za „B“ tým, kde rozhodně nezklamal a posunul svoji výkonnostní laťku v bruslení, dovednostech a herním přehledu o pěkný kus výše. Koneckonců 9 branek a 8 asistencí je toho důkazem a jak kdysi řekl Jiří Paroubek: „Kdo z vás to má?“. Adam se v kolektivu naší kabiny, díky své pohodové a nekonfliktní povaze, bezproblémově aklimatizoval, a přestože zatím nepatří mezi elitní hráče týmu, pokud půjde touto cestou neustálého zlepšování dál, tak nevidím důvod, proč by neměl ve výkonnostní hierarchii týmu zastávat stále vyšší pozice.

Samuel Nevole

Samovi se podařilo navázat na vydařenou loňskou sezónu a potvrdil tak, že jeho výkonnostní růst nebyl jen nějaký výstřel do tmy, ale jedná se (doufejme – abych to nezakřikl) o dlouhodobější a setrvalý proces. Jeho fyzický fond poskytuje stále mnoho prostoru pro zlepšení, a přestože všichni máme nějaké predispozice, tak pokud se to podařilo výrazně na poli obratnosti a koordinace, tak proč ne atletismu. Na ledě vytvořili s Honzou naprosto vyrovnanou dvojici, která odchytala většinu zápasů „A“ týmu spolehlivě a koncentrovaně, přesto se ani jeden nevyvaroval i laciných gólů a bohužel většinou v zápasech s top týmy (např. domácí zápas s Benešovem a Hvězdou), které byly herně vyrovnané, a rozhodujícím jazýčkem na vahách byl právě výkon gólmanů. Ovšem co se nepodařilo úplně vždy v soutěži, vyšlo 100% na turnaji v Turnově, kde právě v mnoha vypjatých chvílích podrželi Sršně skutečně nad vodou. Jinak Sam má velice dobrý pohyb v brance a výbornou práci s hokejkou, trošku ale bojujeme s přílišným slajdováním a především u střel z větší vzdálenosti je moc brzy na kolenou. Jak známo, u gólmana ale často rozhoduje i hlava a psychika, a přestože Sam působí verbálně suverénním až drzým dojmem, tak pod touto slupkou se skrývá často nesebejistá a lehce zranitelná duše, která je jako křehounká váza - někdy vydrží rány kladivem a jindy stačí lehký dotek prstu a už to řinčí.

Jan Sadílek

Vzhledem k tomu, že v minulém hodnocení Sama bylo hodně věcí společných i s Honzou (spolehlivé výkony, někdy lapal neuvěřitelné šance a pak přišel laciný gól z dálky, super výkon v Turnově, příliš brzy na kolenou u střel z dálky), tak se nebudu opakovat. Snad jen napíšu, že dnes je moderním trendem chytat slajdováním, zatím co starší trenéři říkají, aby gólmani co nejvíc ustáli. Já razím jako vždy zlatou střední cestu a podle mě je dobrý výkon gólmana kombinací kvalitního bruslení, umění rychle měnit postavení podle vývoje dané situace a schopnosti dokázat skloubit víc činností najednou. Tedy vykrývání úhlů, chytání i právě slajdování a k tomu je potřeba být pohyblivý, mrštný až kočkovitý. Brankář, který je jenom na kolenou, není gólman. Tedy je, ale florbalový. No a tohle všechno chci i po svých gólmanech a tudíž i po Honzovi. Fyzicky, pohybově a především rychlostně to Honza zvládá velmi dobře, ovšem pereme se stále s gymnastickou průpravou a základní obratností, jako je hvězda, stojka, kotoul plavmo atd. Takže v případě Honzy je domácí úkol na jarní přípravu jasně daný. A doufám, že jeho splněním potvrdí mé mínění, že se jedná o gólmana nesmírně šikovného a pracovitého, který vyniknutí na poli sportu věnuje velké úsilí. Což dokládá i jeho zájem a dokonalý přehled o všech výsledcích našeho týmu i našich soupeřů. Honza je prostě živoucí týmový statistik, který již několikrát opravil i mě.

David Staško

David letos velice příjemně překvapil svou pravidelnou účastí na jarní přípravě a svým přístupem k ní. Jeho výkonost sice patřila k těm podprůměrným, ale v jeho případě byla pro mě důležitější ta snaha začít pravidelně cvičit a zlepšit si tak fyzickou kondici a celkovou pohyblivost. To je totiž zatím ten největší kámen úrazu, který mu brání postoupit ve výkonnostní hierarchii týmu na pozice, kde by se rád pohyboval, protože jinak má hokejové a bruslařské dovednosti na solidní úrovni a techniku s pukem a střelbu dokonce na výborné. Proti slabším soupeřům si tak odehrál slušný standard, kde v pomalejším tempu těžil právě ze svých dovedností, bohužel proti silnějším soupeřům už fyzicky nestíhal a předváděl výkony, které ho nechávali těsně před branou „A“ týmu. Velkým paradoxem ovšem bylo, že v tréninku mezi kužely se klukům z áčka i vyrovnal, ale jakmile se hodil puk a začalo se hrát, jakoby měl zataženou ruční brzdu. Když jsem se o tom s Davidem bavil, tak vždy přesně věděl, co je momentálně jeho problém a co má pro jeho odstranění udělat, nicméně s železnou pravidelností mi pak po každém tréninku na ledě oznámil, že dnes nejde do tělocvičny. Což nic proti tomu, vše co jsme dělali a děláme je dobrovolné, jen mi to nekoresponduje s tím, čeho by pak chtěl dosáhnout. Jeho hlavním problémem tak momentálně není, že by nevěděl, co je potřeba zlepšit a jak toho docílit, ale mít tu správnou chuť a vůli to udělat. Uvidíme, jak to bude s jarní přípravou letos…

Pavel Tvrdík

Pavel je hráč, který žije naplno pro sport a má v genech zakódovanou touhu po úspěchu a vítězství, což je někdy i trochu kontraproduktivní. Občas totiž předržuje puky, nahrává až jako by z nouze a přetahuje střídání. Je to ale určitě velký hokejista a bojovník, který ať mu to okolnosti nebo zdraví hodně komplikují, strašně moc chce a je ochoten hrát i s obrovským sebezapřením. A když už někdo tohle dobrovolně podstoupí, logicky se nebude jednat o hobíka, ale spíše o někoho, kdo ten hokej má prostě rád a je ochoten mu i něco obětovat. Jeho loňská sezóna byla hodně poznamenaná vážným zraněním a dlouhou cestou zpět, která skončila asi až jarní přípravou. Již od soustředění to byl ale opět zcela ten Pavel jak ho známé – fyzicky, obratnostně i dovednostně výborně připravený sebevědomec s tahem na branku, silou na puku a střeleckým instinktem. Ano, jeho sebedůvěra je skutečně neuvěřitelná, pro někoho možná až úsměvná, ale na druhou stranu - se skloněnou hlavou nelze nikam dojít.

Šimon Tvrdík

Šimon je bratrancem Pavla a některé společné geny prostě nezapře. Například dobré pohybové a obratnostní dovednosti. Trošku horší již je to ale s atletismem a agility, nicméně celkově dobrý průměr. Vzhledem k tomu, že byl ale prvoročákem, a především mnohem později začal s hokejem je pochopitelné, že za většinou hráčů dovednostně a bruslařsky ztrácel. Bohužel jeho letošní pokrok ale nebyl takový, jaký jsme si přáli a očekávali, protože měl příliš mnoho zdravotních absencí - víc jak třetina tréninků a ze stejného důvodu odehrál pouze třináct zápasů. Ovšem pokud někdo chce dohnat nějakou ztrátu je aktivní účast na maximu tréninkových jednotek podmínkou nutnou. Proti slabším týmům si tak odehrál svoje a vždy se snažil zapojovat do hry a předvést to nejlepší, ale proti silnějším soupeřům to už nestačilo a dovednostně ani bruslařsky nestíhal. Přesto věřím, že pokud bude na sobě v příští sezóně poctivě pracovat a vyhnou se mu nemoci a zranění, tak se dostaví lepší výsledky. Důkazů, že věkově pozdější začátek hokejové kariéry automaticky neznamená nepřekonatelný handicap, je totiž dost.

Martin Závůrka

Martin je o hlavu menší a 10 kilo lehčí než většina jeho soupeřů a spoluhráčů, ale dříme v něm pracovitý, poctivý hráč a v mnoha ohledech skutečný muž. Moc toho totiž nenamluví, ale vždy a ochotně přijme jakoukoli pozici v týmu a plní ji se 100% nasazením, což se cení! V kolektivu je oblíben, protože díky své nekonfliktní povaze vyjde prakticky s každým a pro své rozumné postoje je uznáván a respektován. Od minulé sezóny se určitě posunul hodně vpřed v celkové obratnosti, přesto má stále rezervy především v atletismu a hbitosti. Bruslařské dovednosti má zvládnuté na slušné úrovni, horší již je to s technikou a prací s hokejkou, zpracováním puku a střelou. V jeho případě si ale troufnu tvrdit, že zlepšení je otázkou času, dalších tréninků a ještě větší herní vyhranosti. Momentálně se tak výkonnostně pohybuje na rozhraní áčka-béčka, takže patří do skupiny hráčů, co pendlovali mezi oběma týmy. V „B“ týmu patřil k oporám zadních řad, nebál se hrát a tvořit v rámci svých současných dovedností a aktivně podporovat útok. V „A“ týmu, po boku vždy zkušenějšího beka, výrazně nechyboval a nejednou mě překvapil svou bruslařskou rychlostí, aby mě pak stejně překvapil rozhodovací pomalostí. Nicméně jak ukázal turnaj v Turnově, s každým takovým zápasem rostl a například proti Spartě mě potěšilo, jak najednou dokázal zrychlit i to rozhodování a hrát jednoduše a účelně. Martin je hráč, kde lze na základě jeho bojovnosti a především přístupu, očekávat s věkem ještě výraznější a zasloužené zlepšení.

Michal Zvěřina

Michal je podle abecedy posledním hráčem našeho týmu a zároveň i třetím brankařem letošního hodnocení. Ano, máme 3 gólmany, což si jako trenér nemohu vynachválit, ovšem branka je jen jedna. My tedy měli de facto dvě, protože jsme měli i dva týmy (takže si všichni zachytali dostatek zápasů), je ale pochopitelnou přirozeností, že každý chtěl spíš chytat za áčko. No a toto konkurenční prostředí, kde platilo – chytáš, na co máš, nebo minimálně, na co se snažíš - Michalovi tak úplně nevyhovovalo. Je to asi drsné, ale reálný život není jiný. Michal tak odchytal většinu zápasů za béčko, kde podával dobré výkony, ale proti silnějším soupeřům se někdy projevily i jeho prozatímní nedostatky – málo pohybu v brance, pomalejší návrat do správné pozice po zásahu puku a minimální vybruslování hráčů s pukem a tím snižování střeleckého úhlu. Na druhou stranu, i když toho za „A“ tým Michal odchytal určitě méně, než by sám chtěl, tak díky větší koncentraci do těchto zápasů, byl zde silnější na čáře, chytal spolehlivěji a bez výraznějších chyb. Jedna hokejová pravda ale říká, že gólman je jediný hráč, který nemůže nikdy odpočívat - ani při tréninku. No a to je momentálně asi Michalův největší problém, že některé tréninky jen odstál s minimální pohyblivostí, jakoby mu chyběla větší chuť a snaha o prosazení a vyniknutí v konfrontaci s Honzou a Samem. Michal je ale rozhodně šikovný kluk, v kolektivu veselý, kamarádský a dětsky bezprostřední, který se musí ovšem dál rozvíjet a zrát.

Závěr

A tím tedy končím definitivně sezónu 2018/2019, a pokud se náhodou někomu zdálo letošní hodnocení jednotlivců příliš kritické a neodpovídající dnes tolik proklamovanému trendu výchovy – chválit, chválit a jenom chválit - tak se omlouvám. Kdybych ale říkal (vlastně psal) něco jiného, než si skutečně myslím, stejně byste to poznali. Jsem prostě stará škola a mám pocit, že jenom ortodoxně chválícím přístupem vychováváme z dnešních dětí „skleníkové“ typy, které nesmí slyšet negativní hodnocení a narazit na problémy. Jenže takovou snahou ochránit potomky od všeho nepříjemného, od bakterií, od chladu, odpovědnosti, neúspěchu, kritiky a dalších věcí, které by je mohli ohrozit, vede k jejich oslabení a větší zranitelnosti. Angličané to nazývají „life hardness“ (životní odolnost) a mně víc než chválící doktrína jsou bližší slova Rocky Balboa.

To už jsem ale opět neplánovaně odbočil, čehož ovšem naprosto nelituji, protože život je plný nečekaných odboček, a každý dobrý cestovatel ví, že právě nečekaná odbočka nezřídka odhalí zajímavější cestu k cíli. Tu ovšem, jakož i další příspěvek, očekávejte již v nové záložce, která ponese název 2019/2020. Užívejte klidu od hokeje (aspoň těch pár dní co ještě zbývá), a pokud je pro vás náhodou hokej droga, u které máte po vysazení abstinenční příznaky jako je prázdnota, smutek a neklid těla, tak vězte, že první dávku si opět dáme v pátek 3.5.2019 od 16.00 v tělocvičně na gymplu.

HODNOCENÍ SEZÓNY - KONEC ZVONEC

To nám to pěkně uteklo. Člověk by si řekl, že jedenáct měsíců je docela dlouhá doba. Ale jak vědí příznivci teorie relativity, čas se dokáže místy táhnout jako žvejkačka, nebo naopak frčet jak vyplašený zajíc. V případě letošní hokejové sezóny, která začala 2.května 2018 prvním tréninkem na zimáku a skončila 7.dubna 2019 rozlučkou v Kart aréně, utekl, alespoň mně, překvapivě rychle. A vzhledem k tomu, že již snad nastala ta správná doba ještě jednou se k ní vrátit a udělat si malou inventuru, pojďte se mnou, kdo máte zájem, zavzpomínat a podívat se na ní hodnocením z čistě mého úhlu pohledu. No a na konci si sami posuďte, jestli se to blíží nebo neblíží Vašim vlastním názorům.

Ale nyní se vraťme v čase zpět, abychom alespoň základním způsobem dodrželi chronologii. Jak již bylo uvedeno poprvé jsme se sešli ve středu 2.května v kabině a začali jarní přípravu, která díky rekonstrukci střechy na zimáku probíhala částečně v jiných prostorech než obvykle. Střídavě jsme se proto scházeli třikrát týdně na sokoláku, v tělocvičně, na zimáku a na plavečáku. Sice to bylo de facto nouzové řešení, ale ve výsledku jsem byl tak spokojen, že i letos plánuji v podstatě stejný model. Abych se ale vrátil k ústřednímu tématu, tedy loňské sezóně. Již od prvních tréninků jarní přípravy, přes teambuldingové akce (Výjezd na kolech a Malešov Open) a hlavně během soustředění na Kocandě jsem měl z mužstva velmi dobrý pocit. Postupně se utvářelo charakterově i výkonnostně velmi dobré jádro hráčů, což bylo později znát i na ledě a při zápasech.

No a tímto oslím můstkem jsme se již dostali k tréninkům na ledě, které jsme měli letos třikrát týdně v ideálním rozložení (pondělí, středa, pátek). Na tomto místě bych rád poděkoval všem trenérským kolegům a vedení oddílu za vstřícnost při stanovení jejich časů, protože jiná varianta, by vzhledem k mé a Petrově práci, neumožňovala naší účast – DÍK!!! Co se týká samotného tréninkového procesu, tak jsme v podstatě jen pokračovali v linii nastolené této kategorii před několika lety. Takže hlavní náplní tréninků byla herní cvičení a hra, nemyšleno ovšem jen hru na velké pět na pět, i když i ta byla součástí konečné fáze skoro každého tréninku. Snažili jsme se především hráčům při cvičeních vytvářet nekonečné množství situací, které musí sami vyřešit a nešlo jen o různé modifikace her a soubojů o puk s jednoduchým a složeným podnětem, ale taky herní cvičení, jejichž začátek je pevně určen, ale průběh není hráči dopředu sdělen a mladý hokejista tak musí své reakce korigovat podle situace na poslední chvíli. Jen tisíce takto prožitých a vyřešených situací totiž mohou rozvíjet jeho herní inteligenci a herní bruslení. Není potřeba diskutovat o tom, že fyzická a dovednostní složka musí být a byla nedílnou součástí každého tréninku, ale pokud možno vždy formou soubojů a soutěží. Prostě dril schovaný za zábavou. Jsem totiž zastáncem komplexního přístupu a bylo mou snahou, aby naše tréninky na ledě, ale i na suchu a v tělocvičně byly průsečíkem výše uvedených faktorů. A že to nejsou jen představy senilního trenéra, ale dává takový přístup i hlavu a patu, budiž důkazem naše výsledky.

Pojďme se tedy teď společně podívat na pár čísel ilustrujících to, co se za posledních 11 měsíců událo, a připomeňme si i pár faktů, které je dovysvětlí. Během sezóny jsme absolvovali 84 tréninků na suchu, což je výrazně víc než v minulých sezónách, protože letos jsme měli tělocvičnu v hlavní sezóně dvakrát týdně. A pozitivní vývoj v oblasti kondiční, obratnostní a atletismu byl na všech, kteří se tréninků poctivě zúčastňovali, jasně zřetelný. Pokud mělo před rokem problémy se základními gymnastickými cviky jako je hvězda, stojka či kotoul plavmo problém ještě deset hráčů, tak dnes už to jsou pouze dva. A naopak většina z nich postoupila o level dál a již zvládne i těžší cviky jako je přemet, rondat a jejich různé kombinace.

Co se týká tréninků na ledě, tak těch bylo letos 83, což je o něco méně než v minulých letech, ale to jen z důvodu, že jsme několik tréninků věnovali na přátelské zápasy. I zde jsme zaznamenali evidentní posun v hokejových a herních dovednostech většiny hráčů a na základě výsledků lze konstatovat, že jsme po většinu sezóny neabsolvovali nějakou divokou výkonnostní horskou dráhu, ale spíš setrvalý, dlouhodobý, ale stále se zkvalitňující růst, který u někoho občas zpomalil nebo naopak - k mé velké radosti - jindy zrychlil.

Ať se to někomu líbí nebo ne, ať se jen tváříme, nebo to myslíme upřímně, že pro nás výsledky zápasů nejsou to nejdůležitější, to že jsou jistým zrcadlem nastaveným kvalitě naší práce, jim nikdo nemůže asi upřít. My jsme letos odehráli 64 utkání, z nichž jsme 43 vyhráli, 4 skončila remízou a jen 17krát jsme odešli poraženi. Z mého pohledu úctyhodná statistika zasluhující pochvalu všem hráčům. Z oněch 64 utkání bylo 28 soutěžních (10 základní část, 18 nadstavba), 8 turnajových a 28 přátelských (2 „A“ tým, 19 „B“ tým a 7 společný tým). Z tohoto jednoduchého přehledu vyplívá, že všichni hráči měli dostatek prostoru a možností si zahrát a záleželo pouze na jejich momentální výkonnosti a přístupu k tréninku, zda to bylo za „A“ tým proti těžším soupeřům, nebo „B“ tým proti lehčím soupeřům. Upřímně bych rád nechal hrát všechny za „A“ tým, ale dovednosti a nasazení v tréninku některých hráčů jsou pod úrovní jejich soupeřů a plnohodnotný prostor, by jim momentálně nic nedal. Proto jsem se po zkušenostech z prvních přátelských zápasů, kde jsme nechali hrát všechny hráče, zvolil raději model, který se uplatňuje v zámoří a severských zemí. Zde je běžné, že v mládežnickém oddíle je i několik týmů v jedné věkové kategorii výkonnostně rozdělených, kdy každý má pouze 13 hráčů a zhruba do 12-13 let hrají jen na dvě formace. Takže spoustu času na ledě, což je přesně to, co kluci v tomto věku potřebují. Teprve v dalších letech, až se začne hrát více fyzicky a více do těla - začíná se hrát na tři lajny. My, samozřejmě tolik hráčů, aby vytvořili dva nezávislé týmy, neměli, a tak jsme vytvořili fiktivní áčko a béčko a někteří pendlovali mezi oběma týmy. Pravda, bylo to náročné, ale na druhou stranu to hráčům umožňovalo pochopit, že pokud začnou víc pracovat, víc se snažit na trénincích a zlepšovat se, mohou dosáhnout lepších výsledků a zahrát si kvalitnější zápasy, což samozřejmě platilo i obráceně. Osobně to považuji asi za největší přínos tohoto systému pro hráče z pohledu sportovně-výchovného, a to i přesto, že někteří to zatím stále ještě nepochopili. O tom ale víc až v hodnocení jednotlivců.

A teď opět několik čísel, i když jejich vypovídací schopnost je omezená, tudíž je důležité je nepřeceňovat. Nicméně občas nějaká ta zajímavůstka z nich vykoukne. Tak například jako společný tým, tudíž na všechny hráče bez rozdílu, jsme odehráli 10 zápasů (5 výher – 1 remíza – 4 prohry). „B“ tým samostatně odehrál 19 zápasů (16-1-2), což je obdivuhodná statistika, ale je potřeba férově zmínit, že to bylo proti výkonnostně lehčím soupeřům, kteří se někdy doplnili i mladšími hráči. No a „A“ tým odehrál 35 zápasů (22-2-11), nad očekávání výsledkově i herně, velmi dobře. V jejich případě bych se ale trochu rozepsal, protože stěžejní část tvořily mistrovské zápasy „Ligy mladších žáků“ organizované ČSLH. A tento ročník měl opravdu co nabídnout, protože letos opět přistoupil k tzv. postupovému systému. Základní částí jsme propluli vcelku úspěšně, když jsme po 10 zápasech (7-0-3) obsadili krásné druhé místo. Samozřejmě utkání a soupeři měli rozdílnou kvalitu a z tohoto pohledu je především potřeba vyzdvihnout Benešov a Hvězdu Praha. To byly už v základní části vynikající mače, které posouvaly hráče dopředu. Pro mnohé byl již od začátku postup do nadstavby „A“ stěžejním cílem, ale za sebe musím přiznat, že jsem tomu nevěnovat přílišnou pozornost. Postup nebyl totiž pouze v našich rukách a záleželo i na výsledcích staršáků. Ty tomu sice zprvu nenasvědčovaly, přesto se podařilo ve finále kýžený postup společnými silami vybojovat a zde bych považoval asi za klíčový zápas na Hvězdě. Ovšem nyní a zpětně, tento postup hodnotím jako největší pozitivum letošní sezóny. Ne kvůli zatetelení vlastního ega, i když je vždy příjemné uspět v konkurenci týmů, které pracují v podobných podmínkách jako my (takže takové srovnání práce) a mít díky tomu pak za soupeře týmy zvučných jmen, ale hlavně proto, že jsme sehráli dalších 18 kvalitních zápasů (9-2-7), kde jsme se museli rvát o každý kousek ledu a nemohli si dovolit vypustit zhola nic, protože to automaticky znamenalo neúspěch.

Nadstavba pro nás začala zápasem v Mladé Boleslavi a v jeho úvodu byla na hráčích patrná nervozita a respekt, ale s přibývajícími minutami a dalšími zápasy jsme postupně získávali sebevědomí, naše hra se zlepšovala a osobní výkony rostly. Samozřejmě to pokaždé nebyla jen herní hitparáda, ale tým měl vskutku dlouhou sérii zápasů, kdy šlapal a logicky i plynule stoupal tabulkou. V samotném závěru soutěže (začalo to zápasem na Spartě) přišlo ale uspokojení? křeč? únava? podcenění? vyhoření? - asi od každého kousek a poslední zápasy jsme prožili jako na houpačce. Jednou se vyhrálo, podruhé prohrálo, jednou výborný výkon, podruhé propadák. Jelikož se ale soupeřům dařilo obdobně, udrželi jsme celkové velmi pěkné páté místo. Pro někoho možná zklamání, pro mě velký úspěch. Něco takového, že skončíme druzí v základní části, v áčkové nadstavbě pátí z dvanácti nejlepších týmů Středočeského kraje a Prahy a soupeři jako Mladá Boleslav, Sparta, Slávie i oba kladenské týmy (z tohoto výčtu jsou tři týmy svazové Akademie) se nám budou v tabulce koukat na záda, jsem si neuměl ani představit. A možná je to dobře, protože když má člověk velká očekávání, často zůstane s dlouhým nosem. A to, že naše výsledky a výkony v soutěži nebyla náhoda nebo nějaká souhra náhod, jsme prokázali na závěrečném turnaji v Turnově, kde jsme v konkurenci nejlepších týmů obsadili krásné druhé místo.

Omlouvám se, a doufám, že mi odpustíte můj tolik oblíbený sugestivní odskok od linky vyprávění, ale z pohledu chronického matematikofila se ještě jednou vrátím k mistrovské soutěži. V celkovém umístění totiž skončil v nadstavbě Benešov na prvním místě, Hvězda na třetím a Sršni na pátém místě, což čistě statisticky dělá z postupujících z naší skupiny č.23 ty jednoznačně nejúspěšnější a naší základní skupinu tak potažmo tou nejtěžší. No a z tohoto pohledu je tedy dobré ještě jednou náš postup ocenit jako skutečný úspěch.

Na základě všech těchto informací lze proto konstatovat, že letošní sezona mladších žáků byla úspěšná jak po stránce výsledkové, tak i v herním posunu a zlepšení většiny hráčů. To je určitě velký příslib do budoucna, ale zároveň i závazek, protože je před námi pořád spousta další práce a stále mnoho a mnoho prostoru pro zlepšování. Přesto věřím, že neusneme na vavřínech a budeme dál poctivě pracovat, abychom si podobných úspěchů užili co nejvíce, ale především, že to bude i nadále děti bavit a opět vytvoří skvělou partu.

Závěrem bych ještě rád poděkoval všem, kteří se o to nějak zasloužili, kteří do letošní sezóny vložili svůj čas, svůj um, svou energii a svou dobrou vůli. Především pak Petrovi za skvělou spolupráci na ledě, v kabině i na střídačce, které si upřímně moc vážím. Víťovi za práci vedoucího mužstva, Lucce za pomoc s tělocvičnou a jarní přípravou, Michalovi a Tomášovi za pomoc na ledě, Milanovi a oběma Tomášům za odpískání přáteláků, Jirkovi, Ivě a Oldovi za fotky…. a úplně všem rodičům za pohodovou a vstřícnou atmosféru a jejich podporu dětí u sportu. Vím, že je to někdy časově, finančně a logisticky opravdu náročné a stáváte se díky tomu nejen trenérem, rádcem, psychologem a fanouškem, ale i řidičem z povolání bez výplaty, zdravotníkem, kustodem a nejistým investorem. Pozitivní na tom všem ale je, že jste kamarádem a parťákem svého dítěte, s kterým strávíte mnoho času a zažijete spolu neopakovatelné zážitky a emoce.

Úplně naposledy bych rád poděkoval všem hráčům za předvedené výkony, nasazení, bojovnost, chuť se zlepšovat, ale především za jejich úsměvy a rozzářené oči. Užijte si zasloužený odpočinek a po měsíci volna se na vás opět těším. Cílová čára je totiž pouze začátek úplně nového závodu.

P.S. Omlouvám se, ale ještě jsem zapomněl poděkovat za včerejší super rozlučku. Za vaši početnou účast a příjemnou atmosféru, kterou se vám podařilo vytvořit a udržet až do večerních hodin, za všechny dárky, které jsme od vás s Petrem dostali (už máme naplánováno, jak budeme na soustředění machrovat v našich nových tričkách: „Jsem báječný trenér“), ale především za všechna vaše poděkování, ocenění a stisky rukou…. To by člověk musel být z kamene, aby ho taková slova nepotěšila a nepřidávala mu na motivaci. No a to snad nejsem. DĚKUJI.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Je zvláštní, že ačkoliv 1. duben není žádný oficiální svátek, tradici apríla, tedy někoho co nejlíp napálit - s gustem dodržuje téměř celý svět. Do českých zemí prý tento zvyk přišel někdy koncem 17.století a rychle zde zdomácněl. To mě k naší povaze ale vůbec nepřekvapuje. Uvádí se taky, že apríl vznikl jako reakce na změnu ročního období - tedy přechod ze smutné zimy na veselejší jaro. A tak terčem aprílového dovádění byli v dřívějších dobách především známí a příbuzní, kteří se vyváděli nejrůznějšími žertíky a zlomyslnostmi. Postupem času se tento rámec začal ale překračovat a například dnes i seriózní noviny občas vypustí v tento den úmyslně nějakou tu klamnou informaci tzv. kachnu. Nastává tím ale trošku problém, protože někteří lidé berou smrtelně vážně úplně vše, co si někde přečtou a jiní zase naopak již nevěří ničemu. Apríl prostě vnímá každý jinak a přistupuje k němu i podle toho. Přesto se domnívám, že humoru a úsměvů není nikdy dost, a tak pokud už mám někomu naletět, chci se alespoň zasmát!!! Berme proto apríl ne jako den, kdy se z nás někdo snaží udělat hlupáka, ale jako výjimečný čas, který nabízí spoustu příležitostí k legraci a kreativnímu vyžití.

Ahoj Matouši a vítám tě u tvého oslaveneckého rozhovoru. Jaký máš vztah k aprílu?

Jo, mám ho rád. Líbí se mi, když si třeba ve škole, se spolužáky, ze sebe děláme navzájem srandu.

Jaký nejlepší fórek se ti kdy podařilo někomu udělat, případně někomu z tebe?

Teď nevím, ale letos jsem řekl mamce, že jsem dostal dvě pětky. A ona mi to uvěřila.

Jaká byla z tvého pohledu letošní sezóna?

Já myslím, že dobrá a já s ní byl moc spokojený. Akorát mě mrzí, že jsem tu první polovinu tolik nemakal a spíš se jenom ploužil.

V čem si myslíš, že byl problém?

Nevím, asi jsem neměl ještě fyzičku, a taky se mi nechtělo tolik makat. Táta mi pak ale hodně naznačil, že takhle by to nešlo a jestli budu takhle pokračovat, tak odevzdám výstroj a skončím.

Tak to by mě opravdu mrzelo, nicméně asi to pomohlo, protože druhá polovina sezóny v tvém podání vypadala úplně jinak. Z čeho máš z letošní sezóny asi největší radost?

Jsem rád, že se mi podařilo hrát potom pravidelně za áčko, a že se mi tam některé zápasy snad i povedly.

Je naopak něco, co tě během letošní sezóny zamrzelo?

Vadilo mi, jak jsem se jednou popral na tréninku s Mírou a nebyl proto pak nominovaný na zápas v Praze se Slávií. No a kluci, když tam vyhráli, tak jste potom šli společně na laser game. Tak to mě mrzelo.

Věřím, že to nebyla naše poslední taková akce a příště tam budeš určitě s námi. Máš pocit, že ses v něčem letos hodně zlepšil?

Nevím, snad v zakončení a střelbě, protože chodím hodně i ve svém volnu na střelnici. Tak snad to bylo poznat.

Kdo je tvůj největší fanoušek a podporovatel u hokeje?

Myslím, že táta. Když je doma, tak se na mě chodí dívat na zápasy i na tréninky, a to mám pak ještě větší chuť se snažit a jsem rád. Když ale zkazím zápas, tak je pak naštvaný celý den.

Když bys měl tu letošní sezónu srovnat s těmi předešlými, co do náročnosti, jaká byla?

Určitě těžší než ta minulá, protože jsme v trénincích dělali složitější cvičení a hodně bruslili. Soupeři, jak jsme postoupili do té nadstavby, byli taky mnohem těžší a teď na tom turnaji snad ještě víc.

Teď je ale před námi měsíc zaslouženého volna. Jak si ho budeš užívat?

Teď by měla přijet na návštěvu mamčina sestřenice ze Švýcarska, pak budu dělat přijímačky na gympl, takže se budu ještě pořád připravovat. No a potom jedeme všichni společně na Slovensko, a když to dobře dopadne, tak to tam oslavíme.

Nicméně i volno má svůj vymezený čas a pak nám začne nová jarní příprava. Jak by měla vypadat, aby tě co nejvíc bavila?

Já nevím, prostě normální tréninky jako jsme měli vloni, to bylo dobrý. Mě asi nejvíc bavili ty na plavečáku v písku a na zimáku na střelnici, pak ty v tělocvičně na gymplu a nakonec bych dal asi ty na sokoláku.

Vzhledem k ročníkovému posunu kategorií, zůstáváš i pro příští rok prvoročák. Vadí ti to?

Ne. Naopak. Mně víc vyhovuje, když hrajeme dohromady s těmi staršími kluky, protože se od nich můžu něco nového naučit. Ale když hrajeme s těmi mladšími, tak se nemám od koho učit a to je pro mě horší.

S jakými plány budeš vstupovat do příští sezóny?

Nevím, plány asi žádné nemám, ale byl bych rád, kdybych se nepohoršil a pokračoval dál v áčku. No a asi bych se rád zlepšil v bruslení a hlavně v rychlosti.

Kdybys měl kouzelnou moc a mohl si splnit nějaké přání. Jaké by to bylo?

Tak abych se dostal na to gymnázium, a abych to tam zvládal. No a v hokeji, aby mi to šlo jako teď.

S tím hokejem se ti budu snažit pomoc, ale ne abys zůstal jako teď, ale aby ses zlepšoval ještě víc. No a s tím gymplem je to především o tobě, ale pokud se poctivě připravuješ, tak bych se toho nebál. Já totiž věřím a v životě se mi to už mnohokrát potvrdilo, že žádná energie ani úsilí, vložené do nějakého snažení, se nemůže nikam ztratit a dřív nebo později se nám nějakým způsobem vrátí. Všechno nejlepší.

TÝDEN V KOSTCE

To byla pánové jízda

Je mi milou povinností a potěšením - sotva skončila oficiální zima - přivítat vás u prvního a zároveň posledního zápasového reportu nového letního času. Ano, doba ledová skončila, ale protože výkon v minulém zápase nebyla důstojná tečka za jinak parádní jízdou letošní sezónou, připravovali jsme v zostřeném režimu na to úplně poslední letošní vystoupení. A smysl to mělo, protože lepší vyvrcholení sezóny 2018/2019 si mladší žáci SK Sršni Kutná Hora už ani nemohli přát.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – BK ČÁSLAV 6:0

V pátek sehrálo našeho béčko v rámci tréninku poslední vzájemný zápas s BK Čáslav. V dosavadním měření sil nám zatím Čáslaváci příliš odporu nekladli a náš tým je zatím pokaždé jasně předčil. Nic jiného zřejmě nikdo nepředpokládal ani tentokrát a výsledek prozrazuje, že jsme jim toho v našem obraném pásmu skutečně příliš nedovolili. Dopředu jsme si dobře zaútočili a z mého pohledu prostě slušný tréninkový zápas. Vedle toho hráli i naši áčkaři svůj paralelní souboj o pizzu s výsledkem 5:3 pro červené. Co bylo ale skutečně důležité, že si kluci zahráli v docela dobrém tempu pěkný hokej a mohli se tak rozehrát před víkendovým turnajem. V půlce zápasu jsme prohodili mezi áčkem a béčkem několik kluků (i jedno děvče) a dali jim možnost předvést, jak se dokážou prosadit nejen proti silnějšímu ale i slabšímu soupeři. A jestli tedy dokážou už být herní individuality, nebo zatím spíš jen doplňovači. V této přímé konfrontaci uspěla jednoznačně nejlíp Maruška, která hrála velice dobře za červené a v béčku byla sebevědomý rozdílový hráč. To samé mohu říct i o Štěpánovi a moc se mi líbil i Kuba, na jehož herním projevu bylo vidět, jak moc si svůj poslední hokej užívá. Škoda, že se Šimonem jeli v sobotu do Alp a ne do Turnova, protože v tomhle zápase podali výrazně lepší výkon než mnozí nominovaní.

Sestava: Marie Hynková (+2), Matěj Mimra (0), Roman Socha (+2), Štěpán Lipský (+2), Jakub Komárek (+3), Matouš Bajer (0), Martin Závůrka (+1), Jiří Koubský (0), Adam Němec (+3), Matouš Klouček (+2), Petr Malina (+2), Ladislav Janeček (+3).

TURNAJ TURNOV

V sobotu ráno, zatímco většina kategorií SK Sršni Kutná Hora již odpočívala a rehabilitovala na novou jarní přípravu, se vydal tým mladších žáků na sever republiky, kde se zúčastnil velmi pěkně obsazeného dvoudenního turnaje v Turnově, a to za účasti mládežnické líhně tradičních českých (velko)klubů, zařazených do prestižního svazového programu hokejových Akademii - Sparty Praha a Rytířů Kladno. Dále je zde čekal domácí tým HC Turnov 1931 (1.místo v nadstavbové části LMŽ Libereckého kraje), HC Děčín (3.místo v nadstavbové části LMŽ Ústeckého kraje) a HC Jičín (2.místo v nadstavbové části LMŽ Libereckého kraje). O tom, že to černožlutým Sršňům ve svazové soutěži letos dobře šlapalo, svědčí i promo článek na pořadatelském webu (odkaz), který nás pasoval na černého koně turnaje, ale především pak výsledné druhé místo v této nesmírně kvalitní konkurenci (a to nás od prvního místa dělil jediný gól a tři minuty). Takže výsledkově, ale především herně, jedno z nejlepších vystoupení našich hráčů v celé sezóně a dopředu můžu prozradit, že nám všichni udělali na závěr dlouhé sezóny velkou radost a moc jsme si to užili.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC DĚČÍN 11:3 (2:0, 4:0, 5:3)

Po ranní cestě za romantického východu slunce a příjezdu do Turnova nás přivítala krásná kabina hned vedle VIP a milých, příjemných, domácích pořadatelů. Klasické rituály jako vybalení, rozcvičku, strojení a předzápasový proslov – vynechám a půjdu rovnou k ledu. V prvním zápase nás čekal zatím neznámý tým z Děčína a hned od začátku to bylo velmi pěkné a rychlé utkání dvou bruslivých, šikovných týmů. Opravdu se na hru obou celků dalo po celý zápas s radostí dívat – rychlost, tempo, spousta nahrávek do jízdy, spousta pěkných šancí na obou stranách, i když je pravda, že těch našich bylo přeci jen víc. Brzy se ukázalo, že první pětka soupeře je velmi šikovná, silná na puku a ač složená z menších borců, dělala nám celý zápas značné problémy. Ta další již byla sice složená z urostlých chlapíků, ale spíše taková udržovací, což byla voda na mlýn našim šikulům. Bohužel naše žihadla často narážela do nepropustné zdi v podobě vynikajícího gólmana hostů (dle mého nejlepší gólman turnaje), a tak se dlouho čekalo na první gól. Ovšem „kdo je trpělivej, ten je odměněnej“ a druhá třetina přinesla náš velký gólový trhák a odskok na 6:0. Naštěstí hosté nesložili zbraně a výsledkem byl pohledný hokej i v posledním dějství a přestřelka jak u Verdunu. Po 60 minutách úvodní bitvy jsme se tedy radovali ze zasloužené výhry 11:3, což byl jediný opravdu rozdílový výsledek celého turnaje. Další zápasy ostatních soupeřů přinesly taktéž vyrovnané souboje, ale výsledky již jen o gól či dva. Abych se ale vrátil k našemu úvodnímu vystoupení a nějak ho celkově zhodnotil – krásný zápas, výhra sice vysoká ale nesnadná.

Sestava: Sam Nevole (+4), Jan Sadílek (+4), Jan Knížek (+3), Dominik Hruboš (+4), Marie Hynková (+2), Štěpán Lipský (+3), Tomáš Hájek (+3), Josef Dvořák (+5), Pavel Tvrdík (+4), Tomáš Břinčil (+3), Štěpán Jelínek (+6), Matouš Bajer (+3), Matouš Klouček (+5), Matěj Mimra (+2), Martin Závůrka (+2).

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC SPARTA PRAHA 6:4 (1:2, 1:1, 4:1)

Trochu nečekaně jsme se na tomto turnaji utkali opět se Spartou, která nahradila tým Slovakia Lions (podle infa pořadatelů jim prý údajně slovenský hokejový svaz neumožnil účast). Sparta pro nás ale letos již zase taková neznámá není, a protože jednou jsme s ní již remizovali, jednou prohráli, tak čistě logicky zbývalo tentokrát vyhrát. A musím říct, že jsem to sám, asi naladěn výkonem v úvodním zápase, cítil v kostech a říkal v kabině klukům, že dnes by to šlo říznou Spartu. Nabrousili jsme tedy pily a šli.

Úvod zápasu ovšem přinesl větší aktivitu Pražanů (s výrazně ruským dialektem) a jejich rychlé vedení 0:1. V osmé minutě se sice Pepovi podařilo srovnat, ale hned v následujícím střídání si vzala Sparta své vedení zpět 1:2. Co bylo ale důležitější, že ač jsme prohrávali, tak od poloviny první třetiny jsme byli lepším a aktivnějším týmem, který jen neproměňoval své šance. Druhé dějství pokračovalo v podobném duchu, ale když v čase 24´10“ vypustil hráč s č.11 (mimochodem nám dal všechny čtyři branky) svůj projektil od modré (jak řekl Petr: „Za takovou střelu bych se nemusel stydět ani já“) a vymetl pavučiny v Samově brance, nevypadalo to s námi dobře – 1:3. Tým ale ukázal svůj charakter (v tomto turnaji mnohokrát) – nic nevzdal, makal dál a svou herní převahu do přestávky ještě zúročil snížením na 2:3. Nebylo potřeba kluky před posledním dějstvím vůbec nějak motivovat, naopak spíš nabádat k uklidnění v koncovce, protože bylo cítit neskutečné odhodlání a chuť s výsledkem něco udělat.... A pak z popela povstal fénix. V čase 42´26“ dorovnal na 3:3 Dominik umným blafákem do backhandu a za tři minuty obrátil skóre poprvé na naši stranu střelou z kruhu Pepa (kšiltovky za hattrick mohly létat na led) – 4:3. Svůj skvělý výkon a obrat v zápase umocnil pak náš tým zvládnutým závěrem dramatického zápasu a zaslouženě se radoval z vítězství 6:4. Jak popsat to, co se dělo v čase 60´00“ a vyhnout se sentimentu? Kluci ve vítězném opojení, fanoušci šíleli, realizační tým v rauši, já si hluboce vydechl a s pýchou v rozpínající se hrudi přijímal gratulace a pochvalné komentáře na naši hru od trenérských kolegů. Co k tomu říci závěrem? Ne vždy platí, že aktivnější a v podstatě i lepší tým musí zákonitě zvítězit. Nicméně náš celek svůj skvělý výkon vyšperkoval i příkladnou bojovností a neskutečným nasazením, a to by fakt bylo nespravedlivé tentokrát prohrát.

Sestava: Sam Nevole (0), Jan Sadílek (+2), Jan Knížek (+3), Dominik Hruboš (+4), Marie Hynková (+2), Štěpán Lipský (+3), Tomáš Hájek (+3), Josef Dvořák (+1), Pavel Tvrdík (0), Tomáš Břinčil (+1), Štěpán Jelínek (0), Matouš Bajer (0), Matouš Klouček (0), Matěj Mimra (-2), Martin Závůrka (0).

Po epickém výkonu proti Spartě měla již naše omladina v sobotu volno, a tak se po hurónských oslavách v kabině vysprchovala a odebrala ještě využít krásného počasí a odreagovat se do přilehlého skateparku. V 18.00 hod. jsme pak vyrazili všichni na bowling. Kluci si zahráli, já zarovnal své pizzo-sázkové dluhy z kabiny a rodiče rozproudili příjemnou atmošku. Nebudu zde ale konkrétně nic vypisovat nejen proto, že by se text neúměrně prodloužil, ale znáte zákony. Jakmile člověk nemá oprávnění zveřejnit určitou informaci, musí mlčet, mlčet, mlčet. Nicméně pobavili jsme se vydatně, chutně povečeřeli (to snad napsat mohu) a vydali se na penzion, neb večerka byla pro děti neochvějným a jednomyslným, krom toho nade vší pochybnost zcela demokratickým rozhodnutím, trenéra stanovena na 21:00. Většina zodpovědných rodičů ulehla po náročném dni i se svými dětmi jen tvrdé jádro ještě rozproudilo diskusi na trenérském patře, až jsem měl obavy, abychom i vzhledem ke změně času nevstávali dřív, než si půjdeme lehnout.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC JIČÍN 6:4 (4:2, 1:0, 1:2)

Ráno budíček již v 6.30 (zimního času vlastně v 5.30), rychlá snídaně, přesun na zimák a přípravy proti doposud neporaženému celku z Jičína. Musím říct, že jsem měl z tohoto utkání obavy. Přeci jenom únava hráčů, odjezd Štěpána L. (na druhou stranu příjezd Jirky) ale především po velké euforii většinou přichází útlum. Jenže my jsme touhle sezónou hodně posílení a poučení, a tak mlaďoši nabažení sobotními výhrami neusnuli na vavřínech a do zápasu nastoupili pokorně a zodpovědně. Věděli jsme, že Jičín hraje hodně urputně a utkání bude rozhodovat předbrankový prostor a právě tam jsme se během prvních deseti minut dokázali dvakrát rychle a pohotově prosadili – 2:0. Jenže soupeř se nesložil a v rozmezí padesáti vteřin nás dvěma rychlými brankami vrátil na začátek do startovních bloků – 2:2. Naše herní převaha přinesla odměnu až těsně v závěru prvního dějství, ale zato hned tuplovanou, a tak po dvaceti minutách byl stav 4:2. Tento mírný odstup o dvě branky jsme si udrželi až do konce zápasu a myslím, že i spravedlivě odpovídal rozložení sil a dění na ledě. Nicméně čistě z našeho pohledu musím zmínit, že oproti prvnímu dnu šla hra první lajny nahoru, ale druhá nám trochu uvadla.

Sestava: Sam Nevole (0), Jan Sadílek (+2), Jan Knížek (+3), Dominik Hruboš (+5), Marie Hynková (+3), Jiří Koubský (+2), Tomáš Hájek (+5), Josef Dvořák (-2), Pavel Tvrdík (-2), Tomáš Břinčil (+1), Štěpán Jelínek (-2), Matouš Bajer (+1), Matouš Klouček (-2), Matěj Mimra (-2), Martin Závůrka (0).

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC RYTÍŘI KLADNO 3:4 (1:3, 2:0, 0:1)

Po minimální – jedno zápasové – pauze jsme nastoupili de facto k finálovému zápasu proti Rytířům z Kladna a podle matematického vývoje turnaje nám stačila k prvenství i jen remíza. Zápas od počátku připomínal tak trochu souboj Davida s Goliášem, neboť Kladeňáci měli ve svém kádru několik skutečných obrů velikosti naší lednice (13 hráčů roč.2007 a dva 08, zatím co my Marušku 2006, 3 hráče 2007 a 11 hráčů 2008). V úvodu zápasu se kluci nemohli s touto nerovnou situací nějak srovnat a během čtrnácti minut již prohrávali 0:3. Jenže potom se probudilo skutečné sršní srdce, hra se srovnala a na konci druhé třetiny již byl stav 3:3. Utkání se hrálo ve skutečné finálové atmosféře, jak na tribuně, tak především na ledě. Parádní hokej, který byl vyvrcholením a ozdobou celého turnaje. Hra gradovala, šance se střídaly na obou stranách, tvrdost soubojů, při kterých plály emoce, se stupňovala a ty ještě trochu jitřili rozhodčí spornými výroky. Nicméně jsem osobně věřil, že utkání již skončí remízou, která by byla myslím i naprosto spravedlivá. Leč v závěru jsme byli poslání do oslabení, čehož Rytíři využili a tři minuty před koncem upravili na konečných 3:4.

Samozřejmě jsem byl ze smolné prohry v naprosto vyrovnaném zápase zklamaný, ale vzhledem k ročníkovému složení obou týmů, spokojený s předvedenou hrou a pyšný na své hráče. Tohle byl boj, který je moc bolel a stál strašně moc sil, jak fyzických, tak psychických. Oni ho ale zvládli výborně a podali fantastický výkon na hranici svých možností a prokázali tak značnou míru osobní odvahy i šikovnosti. Samozřejmě můžeme spekulovat o některých rozporuplných momentech a tvrdosti některých soubojů (ovšem bez zákeřností a snahy někoho zranit), ale tohle bylo hecnuté finále, boj o všechno, a tak se takové zápasy prostě hrají. A čím líp se naše děti naučí takové zkoušky zvládat, tím víc budou ve sportu, ale i v životě úspěšné.

Sestava: Sam Nevole (+1), Jan Sadílek (-2), Jan Knížek (+2), Dominik Hruboš (+1), Marie Hynková (0), Jiří Koubský (0), Tomáš Hájek (+1), Josef Dvořák (-1), Pavel Tvrdík (+2), Tomáš Břinčil (0), Štěpán Jelínek (-1), Matouš Bajer (0), Matouš Klouček (-1), Matěj Mimra (0), Martin Závůrka (0).

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC TURNOV 1931 6:5 (2:1, 2:3, 2:1)

Zklamání z nešťastného závěru utkání s Kladnem a zloba nad nespravedlností světa, dva pocity, které se přebíjely v očích jinak šťastných očí našich hráčů, jsme zahnaly na rychlém obědě a opět po minimální, jedno zápasové pauze jsme nastoupili k našemu poslednímu utkání proti domácím Sršňům. Zdánlivě o mnoho nešlo, protože Turnováci i přes výborné výkony proti Kladnu a Spartě smolně poztráceli body v úvodních zápasech a své postavení v tabulce již nemohli moc vylepšit. No a my mohli pomýšlet na první místo jen v případě klopýtnutí Kladna v posledním zápase s Děčínem, což se nakonec skutečně stalo a nechybělo moc. Ale zanechme planých teorií. Bylo jasné, že nikdo nikdy nechce skončit jako ten úplně poslední a domácí dají do Sršního derby úplně všechno a já zase nechtěl, abychom parádní sezónu a parádní turnaj uzavřeli nějakých znehodnocujícím výkonem.

Nečekali jsme proto na nic a hned z prvního útoku jsme skórovali – 1:0. Jenže tahle rychlá vedení jsou v našem případě spíš kontraproduktivní a vůbec nic neznamenají. Turnováci, byť okupující až průběžné poslední místo turnaje, nebyli vůbec snadným protivníkem, ba právě naopak, což jen potvrzovalo opravdu neskutečnou vyrovnanost celého turnaje a všech zápasů. K vidění tak byl další takový mač, v němž nás domácí v druhé třetině dokonce i výrazně přehrávali a za stavu 2:4 sahali i po vítězství. Naše hra hodně vázla a nahromaděná únava z předešlých dvou náročných utkání s minimálním odpočinkem si vybírala svou daň. V závěru druhé častí jsme to ale ubouchali alespoň na srovnání 4:4. A protože černé dresy zřejmě vhání do sršních žil magickou sílu, tak na začátku poslední periody jsme otočili kormidlem zápasu opět na svou stranu a zbytek dojeli na morál. Bylo to opravdu těžké, ale s tímto soupeřem tradičně zajímavé a dramatické utkání. Výsledná výhra 6:5 tak pro nás byla velmi cenným a těžce vydřeným výsledkem, kdy tentokrát slavila úspěch především bojovnost a ochota nechat na ledě i ten nejposlednější zbytek sil. A za to patří velké poděkování klukům na obou stranách kluziště.

Sestava: Sam Nevole (+1), Jan Sadílek (0), Jan Knížek (+2), Dominik Hruboš (+2), Marie Hynková (+3), Jiří Koubský (-1), Tomáš Hájek (+2), Josef Dvořák (-1), Pavel Tvrdík (0), Tomáš Břinčil (+1), Štěpán Jelínek (+1), Matouš Bajer (+2), Matouš Klouček (0), Matěj Mimra (-2), Martin Závůrka (+1).

CELKOVÉ VÝSLEDKY TURNAJE

1.místo Rytíři Kladno

2.místo SK Sršni Kutná Hora

3.místo HC Sparta Praha

4.místo HC Jičín

5.místo HC Děčín

6.místo HC Turnov 1931

OCENĚNÍ JEDNOTLIVCI

Nejlepší střelec turnaje – Jan Knížek - Honza se podepsal hned pod jedenáct našich gólů z celkových třiceti dvou, což je úctyhodná vizitka a je jen škoda, že Pepovi, který v sobotu zaznamenal dva hattricky, v neděli trochu zvlhnul prach.

Nejužitečnější hráč týmu – Maruška Hynková – pro mě nejpříjemnější překvapení turnaje podle měřítka – co od hráče očekávám a co předvede. A to jsem jí před nějakou dobou na základě neuspokojivého herního projevu začal stavět do modré tréninkové lajny a nominoval na několik zápasů s béčkem místo za áčko. Je ale opravdu příjemným zjištěním, že jsou v našem týmu hráči, které takové přesunutí nakopne, aby na sobě zapracovali ještě víc a pokusili se zase vrátit, místo hledání zástupných omluv a výmluv.

CELKOVÉ HODNOCENÍ

Poslední obutí bruslí, poslední navlečení výstroje, poslední sprinty na ledě, poslední góly, poslední souboje jsou dobojovány .... a najednou se zdá být jedno, kdo vyhrál a kdo prohrál, protože se podařilo to nejdůležitější – zahrát si pět opravdu kvalitních a výborných zápasů. A že jsme v nesmírně těžké konkurenci uspěli a skončili druzí, je sukces, který si zaslouží velké ocenění, a myslím, že nejen na těchto stránkách.

Děkuji všem hráčům za předvedené výkony a věřím, že jim tento úspěch přinesl i přirozený nárůst hrdosti na příslušnost k Sršňům a naší kategorii a dostatek motivace do další práce, aby si podobných úspěchů užili co nejvíce. Pánové a dámo, klobouk dolů před vámi i s mými šedinami. Famózní jízdu letošní sezónou, která zůstane hluboko v mých vzpomínkách, jste uzavřeli tím nejlepším možným způsobem. DĚKUJI.

Dále bych pak velice rád poděkoval za doslova fantastickou podporu našeho kotle, který vytvořil v krásné turnovské hale černožlutý karneval radosti, pohody a veselí, což v kombinaci s domácím publikem v posledním zápase znamenalo, že na střídačce nebylo slyšet doslova vlastní slovo. Určitě se shodneme na tom, že fandit vyhrávajícímu není žádný problém, ale ve sportu i v životě je důležité fandit hlavně tehdy, když se přestává dařit. A jsem proto rád, že my máme takové rodiče, jaké máme, kteří nám pomohli a zafandili i v těžkých situacích, kterých jsme si na tomto turnaji užili opravdu dostatek. Doufám, že to byl i pro vás parádní zážitek, stejně jako pro mě.

Na závěr pak musím ještě poděkovat organizátorům, pořadatelům a vůbec všem, kteří se jakkoliv podíleli na zajištění hladkého průběhu krásného a vydařeného turnaje. Velká gratulace a poděkování, že jsme ve VIPce i na chodbách zimáku vytvořili fajnovou sršní partu. Krásně si pokecali, užili legraci a po bratrovražedném souboji na ledě si okamžitě podali ruce a s úsměvem pogratulovali k dalšímu skvělému zápasu.

Nyní ale již zbývá jen nostalgie a před všemi zasloužený relax. Nicméně zdejší abonenti nebudou mít volno, protože chystám ještě spáchat nějaké to hodnocení sezóny z pohledu týmu a jednotlivců. Pro dnešek se ale již loučím a přeji všem čtenářům, kteří měli tu výdrž a dočetli až sem, co nejlepší vstup do rozverně nestálého měsíce dubna a do období letního času s temnějšími rány ale dlouhými dny - vždy dostatek důvodů k úsměvu.

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 15 – SLIDESHOW

Beru už jako tradici končící sezóny ohlédnout se a z několika rozličných úhlů se vlastníma očima podívat na to, co zajímavého přinesla, co se odehrálo výjimečného a na co budeme možná i vzpomínat. I letos své ohlédnutí rozdělím do několika článků, a protože k hodnocení sezóny a jednotlivců je přeci jen za dobré mít mírný časový odstup, tak dnes se zatím podíváme na živé obrázky.

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 14 – ROZLUČKA

Dneska musím spěchat, protože závěr hokejové sezóny je za dveřmi. No, spíš za pár dní vykopne dveře, a tak je mi milou povinností pozvat všechny hráče, rodiče, trenéry, asistenty a příznivce mladších žáků SK Sršni Kutná Hora na tradiční rozlučku, tentokrát se sloganem „Poslední buly, aneb rozlučka na měsíc“. Akce se uskuteční v neděli 7.dubna v Kart Areně a na Bobové dráze vedle ZS. Poslední buly bude vhozeno ve 14.00 hod. a během 1.třetiny si Síra tradičně zamektá, jako koza před smrtí něco o letošní sezóně a přidá i doufejme nějaké info k té následující. Druhé dějství bude patřit hráčům a předávání sportovních cen, jejichž součástí bude i vstupenka na jednu jízdu motokárou a na bobovku. Závěrečná perioda bude patřit volné zábavě a ratolesti mohou mimo volných vstupenek na již zmíněné aktivity využívat i trampolíny, nafukovací hrad a dětské hřiště. Rodiče, předpokládám, zaujmou místo v restauraci a jestli někdo z nich půjde do prodloužení, či samostatných nájezdů na bar, zaleží jen na jejich kondici. Na dítě se bude vybírat 100,-Kč (v ceně je příspěvek na sportovní ceny a malý raut – obložené mísy, chlebíčky, řízečky, křidýlka), dospěláci pak platí každý dle svého apetitu a útraty... Nečekejte žádné prohnuté stoly, jde spíš o to posezení, družné hovory a doufám i zábavu.

TÝDEN V KOSTCE

Nedůstojná rozlučka s domácím ledem

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – HC SLAVIA PRAHA 5:18 (2:4, 3:9, 0:5)

A máme to za sebou. V posledním soutěžním kole nadstavby „A“ přijel na kutnohorský led tým pražské Slávie. Dle papírových předpokladů se mělo jednat o vyrovnaný duel s týmem, který je v tabulce těsně pod námi a který jsme v prvním kole porazili na jeho domácím ledě 4:11. Jenže člověk soudí - život mění, a tak derniéra na domácím ledě měla pro Sršně více než hořkou příchuť.

A přitom to nezačalo vůbec špatně. Již ve 12.vteřině jsme se bleskově ujali vedení po Honzově průniku a v osmé minutě Pepa dokonce zvýšil na 2:0. Leč hostům se tento vývoj podařilo zarazit a od poloviny třetiny i postupně převracet. Výsledkem byl docela pohledný hokej, a kdyby se nám podařilo proměnit alespoň jednu z mnoha tutovek (Pepa sám na bránu, Honza sám na bránu, Dominik po hezké kombinaci prvního útoku včas nezakončil do odkryté branky) nemusel být po dvaceti minutách vůbec stav 2:4. Jenže na „kdyby“ se nehraje.

Druhé dějství pak našemu týmu nevyšlo vůbec a dvěma rychlými brankami nás hosté zlomili. Sice se nám ještě podařilo gólově odpovědět, ale s dalšími puky v naší brance a rostoucím rozdílem ve výsledku naše hra čím dál víc upadala. Zkoušeli jsme různě motat sestavou, vzít si time-out a nějak kluky ještě nakopnout, ale všechno se míjelo účinkem a utkání jsme dohráli v hlubokém útlumu. Nic na tom nezměnila ani přestávka mezi třetinami a sen o důstojné rozlučce s domácím ledem a kvalitní soutěží se rozplynul někde v dáli.

Konečný výsledek 5:18 je bezkonkurenčně v této sezóně náš nejhorší, a to samé se dá říct i o předvedeném výkonu. Přiznám se ale, že víc než prohra mě mrzí přístup některých hráčů. Neustálé hledání viníka a chyby někde jinde než ve svém vlastním výkonu a přístupu nás opravdu nikam neposune. Takže opakuji. Tento zápas jsme si prohráli sami a tohle nebyla jiná Slávie (až na jediného hráče) než ta, kterou jsme před třemi měsíci výrazně porazili. Ano, chyběli nám dva klíčoví hráči ze stabilního kádru áčka (Tomíto a Pavel), ale proč ti zbylí neukázali svou pravou tvář. Proč nevyhrávali téměř osobní souboje, proč se neprosazovali jeden na jednoho, proč byli nedůslední před vlastní brankou a nedůrazní před soupeřovou, proč se někteří všemožně vyhýbali střetům a jiní se při první příležitosti raději co nejrychleji zbavovali puku, proč….? Spíš se potvrdila naše dlouhodobá slabina v těchto typech zápasů, že nám chybí lídr, který by se z toho nerozložil, vzal odpovědnost na sebe a strhnul i ostatní. Každý umí být šťastný a dobrý, když se daří a vše funguje. Ale ctnost těch skutečně nejlepších je umět se kousnout, když to nejde a přidat, když člověk nemůže. No a nebudu ani zřejmě daleko od pravdy při tvrzení, že tento zápas i ukázal v plné nahotě, že někteří kluci z béčka momentálně na taktový level ještě zkrátka nemají.

Přesto chci říct, že letošní sezóna byla zatím velmi dobrá, kdy se v jejím průběhu, až na drobná zaváhání, naše výkonnost i výsledky neustále zlepšovaly. Ovšem její úplný závěr se vyvíjí jako na houpačce a v neděli jsme se nacházeli na cestě dolů. Je tedy jen na nás, jak se s tím vyrovnáme a zda se nám podaří odrazit k lepšímu závěru i s výhledem na blížící se turnaj v Turnově.

Pro dnešek se tedy loučím, přeji příjemné poslední březnové dny a vzhledem k chystanému víkendovému posunu hodinových ručiček se těším příští týden u posledního zápasového reportu na shledanou už v tolik vzývaných „jiných (snad lepších) časech“.

Sestava: Sam Nevole (-6), Jan Sadílek (-7), Jan Knížek (-5), Dominik Hruboš (-3), Marie Hynková (-2), Štěpán Lipský (-3), Josef Dvořák (-11), Tomáš Břinčil (-8), Štěpán Jelínek (-9), Šimon Král (-10), Jakub Komárek (-8), Matouš Bajer (-1), Jiří Koubský (-3), Matouš Klouček (-2), Matěj Mimra (-2).

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 13 – TURNAJ TURNOV

Ahoj a opět Vás všechny zdravím. Tentokrát však ne jako zápasový zpravodaj, nýbrž informátor. Pokud jste se právě lehce orosili, vězte, že nehodlám provalit nějaký svůj hřích z mládí, i když je pravda, že v přítomnosti svých svěřenců si občas připadám jako Komunistická strana Československa za normalizace. Bez schopných informátorů přisátých na ty správné informační kanály bych nebyl schopen fungovat. Tímto úderným vtípkem se patrně s většinou z vás loučím, neboť já osobně bych po takovém ubohém vtipu už dál nečetl a trval na tom, aby jeho autor chodil kanály. Pokud ale z nějakého důvodu pokračujete v četbě, je to dobře, protože mám pro Vás důležité informace. To víte, kdo chce udržet prst na tepu doby, musí sledovat, co se píše a mluví.

Takže. Po zvážení všech možných i nemožných kritérií je nominace na závěrečný turnaj v Turnově následující: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský (sobota), Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Matouš Bajer, Martin Závůrka, Jiří Koubský (neděle), Matouš Klouček. Vzhledem k výši startovného (6.000,- Kč) a stavu naší poklady budu vybírat příspěvek 200,- Kč na hráče, u jednodenních účastníků 100,- Kč.

V pátek 29.3.2019 si po posledním tréninku všichni hráči odnesou věci domů a vyklidíme kabinu. Doprava na turnaj je vlastní s tím, že sraz v Turnově je v sobotu 30.3.2019 v 8.15 hod., kdy si zabydlíme kabinu, kterou budeme mít pronajatou na celou dobu turnaje. Následující program bude dle rozpisu turnaje. V sobotu bude oběd v restauraci Maškovka (250 m) od 11.30 hod.. Děti mají společné menu, aby nemusely čekat - kuřecí prsa s bramborovou kaší, demiglas a polévka v ceně 115,- Kč. Rodiče si mohou objednat dle jídeláku. Po obědě se děti přesunou s trenéry na zimák k přípravě na další zápas a rodiče by se měli cca ve 13.00 hod. ubytovat v penzionu U Svatého Jána (650 m). Ubytování na osobu je 550,- Kč se snídaní. Po posledním sobotním zápase cca 16.00 hod. je program dobrovolný a záleží jen na vás. Po zkušenostech z minulých ročníků doporučuji vzít kolečkové brusle, koloběžky, skateboard a jiná přibližovadla, protože sportovní areál vedle zimáků nabízí za příznivého počasí nepřeberné množství aktivit. Pro případné zájemce, jsem na sobotu od 18.00 hod. ještě zabukoval dráhy na bowlingu (800m) s možností večeře (to se dohodneme na místě). Jinak děti mají večerku ve 21.00 hod, protože následující den bude hodně nabitý. Budíček v 6.30, snídaně v 6.45 a přesun na zimák. Mezi prvním a druhým zápasem, tedy 9.00 – 10.00 budeme muset uvolnit penzion (opět bych to nechal asi na rodičích a děti ponechal raději na zimáku s dohledem). Ve 12.00 hod. máme jako v sobotu domluvený oběd v restauraci Maškovka. Děti – boloňské špagety + polévka v ceně 115,- Kč a rodiče opět dle vlastního výběru a s čekáním. Po posledním zápase (cca 15.00) sundáme i naposledy brusle, děti se umyjí, vyklidíme kabinu a počkáme na závěrečné vyhlášení. No a pak již přesun k domovu.

Než se s vámi dnes rozloučím, rád bych ještě zmínil, že naše tipovačka na vítěze extraligy se dostala do pro mě nečekaných, ale velice milých obrátek. Z čistě pragmatických důvodů (má poslední soutěžní aktivita na webu se setkala s nevelkou odezvou) a vzhledem k počtům v naší kategorii je účast 51 (slovy padesáti jedna) tipujících doslova šokující. Statistiky vzato je větší pravděpodobnost, že se změní vláda, než že mi nebude stačit jeden arch na vaše tipy. Nicméně, jak již jsem řekl minule, akce byla mezi hráči a posléze rodiči pozitivně přijeta, tak proč ne. Myslím a docela dobře tuším, že našim sázejícím nejde primárně o soutěžení a adrenalin z bojů o vítězství, ale především zábavu. Nicméně pro vaši zajímavost. „Bestofka“ prvních tipujících byl jednoznačně Liberec, ale jak se hráči začali víc a víc zajímat o dění v extralize, tak se portfolio favoritů začalo pomalu rozrůstat až… došlo k téměř absolutní vyrovnanosti – až bych řekl jedničkové soustavě. Konečné resumé tedy je, že největším favoritem na vítěze extraligy podle našich tipujících je Brno (11), o jediný tip míň má na druhém místě již zmiňovaný Liberec (10), ale na záda se mu tlačí se ztrátou taky jediného tipu tandem Plzeň (9) a Třinec (9). Na čtvrté pozici a těsně pod bednou, ale taky pouze s odstupem jediného tipu, je asi zatím největší překvapení Sparta (8), jejíž skalní fanoušci jsou ovšem již mimo hru. No, a to je skoro všechno. Oním skoro jsou ale na mysli ještě čtyři týmy s jediným tipem – Pardubice (bohužel v naší soutěži již také dobojovali), Olomouc, která by v případě úspěchu přinesla nejen dožínky na Hanou, ale i 100% výhru našemu tipujícímu, stejně jako Vítkovice a Hradec Králové. No, a pokud jste se v těch jedničkách ještě nezamotali a máte trochu přehled, tak jste zjistili, že v případě úspěchu Mladé Boleslavi propadne celý bank do týmové kasy a pomějeme se všichni. Ať již to tedy dopadne jakkoliv, přeji všem mnoho úspěchů a pokud náhodou nic nevyhrajete, věřím, že se i tak budeme dál na těchto stránkách i zimáku potkávat s úsměvem.

NOMINACE

neděle 24.3.2019 Sršni "A" - HC Slavia Praha (sraz v kabině 8.30)

Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Hynková, Bajer, Klouček, Koubský, Lipský, Dvořák, Břinčil, Jelínek, Král, Mimra, Komárek.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Dnes ráno jsem po dlouhém období sněhu a mrazů, po podivném intermezzu mezi dobou ledovou a jarem, vyšel na zahradu a potkal jsem Jaro. Bylo pohublé, sotva se potácelo, mělo hluboko vpadlé načervenalé oči, ještě trochu kašlalo a mluvilo z cesty. To je ale jen přechodná indispozice a ono se to na čerstvém povětří, doufejme, rychle zlepší. A protože se jaro do našich zeměpisných šířek vrací z pěkné dálky, myslím, že se sluší ho jaksepatří přivítat. Ale jak se správně vítá jaro? Chlebem a solí? Ohňostrojem a sprškou konfet? Slavnostními fanfárami, patetickými proslovy a možná dokonce státní hymnou? Kdepak, takovou okázalost si opravdové jaro nenárokuje. Co kdybychom ho tedy pro začátek přivítali stylově a skromně - třeba jen milým úsměvem na našich tvářích? Nebude to méně upřímné a věřím, že to jaru udělá větší radost. Takže, milé jaro, vítej z cest! Pevně věřím, že se v našem kraji uvelebíš pohodlně a že nás po mrazivých strázních ledna s vlídností sobě vlastní pěkně zahřeješ a dovolíš nám pokochat se pořádně sluncem. A tady, na přivítanou, jestli se neurazíš... jsem si dovolil... pár švestiček, že... ze své zahrádky... a taky rozhovory s našimi oslavenci – Pavlem Tvrdíkem, Pepou Dvořákem a Štěpánem Lipským.

Pavel Tvrdík

Ahoj Pavle a rovnou se zeptám, jak se těšíš na narozky a jaká bude oslava?

Jo, těším se hodně a oslava bude v Praze v HOP Aréně, kde budeme skákat na trampolínách. Budeme to mít dohromady se Štěpánem Jelínkem a každý si můžeme vzít čtyři kamarády.

Jak jsi zatím spokojen s letošní sezónou?

Já jsem zatím moc spokojený, akorát nerad vzpomínám na Spartu. Tam nám to vůbec nevyšlo. Asi jsme byli nějak unavení. Na Slávii to byl ale zase naopak výborný zápas.

Po předloňském těžkém zranění a loňském období hledání, šla letos tvá výkonnost opět hodně nahoru. Jsi spokojen se svým současným hokejovým růstem?

Chtěl bych, aby to bylo ještě lepší a hlavně moje fyzička.

Vidíš a já mám pocit, že jsi někdy nezničitelný nezmar. Cítíš se ty vůbec někdy unavený?

Ne. Nevím jak je to možný, ale ne. Například, když přijdu domu ze školy, tak si uklidím věci a pak jdeme s bráchou nahoru, kde máme takové desky, jako máme tady v tělocvičně a tam spolu hrajeme florbal a zkoušíme si různé kličky.

Kdy začneš bráchu učit bruslit?

Jako doma na rybníku už to zkouší, akorát že od Ježíška dostal brusle, které jsou mu o dvě čísla větší, takže taťka s mamkou sháněj ještě nějaký jiný. Ale na jarní přípravu už bude chodit asi se mnou.

Já vím, že spolu máte opravdu hezký sourozenecký vztah, platí to stále?

Ano, ale někdy mě taky umí pěkně naštvat. Třeba když si něco vezmu a on to taky chce, tak se začne vztekat a já mu to pak musím dát. Když totiž začne brečet, tak to se fakt nedá vydržet.

Ty sice působíš dojmem tvrďáka, ale pod tou suverénní slupkou je poměrně křehká dušička a já si vzpomínám, jak jsem tě viděl jednou i brečet po zápase.

To bylo v Popovicích, jak Honzu zfaulovali. On zůstal ležet a z protiútoku nám dali branku. A když dal potom Honza góla v závěru zápasu, tak ho neuznali. Tak to jsem cítil jako velkou křivdu.

Vnímáš v našem týmu nějakou rivalitu mezi červenou a černou lajnou?

V zápase určitě ne, tam si vzájemně fandíme, ale v tréninku, když hrajeme proti sobě, tak ano a pořádnou. Já jsem hodně soutěživý a tohle mě dokáže hodně namotivovat, abych se snažil.

Jaký rozdíl vnímáš ve hře těchto dvou lajn?

Červená lajna to hraje víc přes beky a mnohem líp si drží své posty. My jsme takoví draví, ale splašení, a tak jsme všichni všude.

V poslední době jsem několikrát zaskočil za své nepřítomné kolegy na trénincích jiných kategorií a většinou se pak z kabin ozývalo: „Se Sírou už nikdy“, protože se jim trénink zdál příliš fyzicky náročný. Vzhledem k tomu, že jsi zažil i jiné tréninky a jiné trenéry, je ten rozdíl opravdu tak velký?

Je. Když to porovnám, tak toho děláme během tréninku mnohem víc. Například u starších žáků dělají jen pár cvičení, která se hodně opakují, kdy si nějak nahrajou a pak jedou zakončit na branku. U nás jsou ta cvičení ale tak nějak víc různorodá a zajímavější. Prostě, jako že to máme lepší. Největší rozdíl je ale v tempu a rychlosti, ke kterému jsme při našem tréninku nuceni. Jako my už jsme na to zvyklí a mně ten náš trénink přijde jako naprosto normální a pro mě je to tak i lepší, ale oni ten trénink mají proti nám fakt v klidu a u nich spíš odpočívám.

Já už jsem si na tvoji divokost a neposednost taky zvyknul, takže jsme si na sebe vlastně zvykli. Konec konců jsme oba Pavlové. Dík za rozhovor.

Josef Dvořák

Ahoj Pepo. Vítám tě u tvého oslaveneckého rozhovoru, který se vztahuje k tvému jménu. Máte v rodině ještě nějakého Josefa?

Dědu. Po něm se vlastně jmenuju.

Budete mít tedy i společnou oslavu?

My už jsme jí měli teď o víkendu. Byli tam i dva mí strejdové Miloš a Džek a s Mikulášem jsme s nimi hráli skoro celý den hokej a fotbal. Tak to se mi moc líbilo.

Sezóna se blíží ke svému závěru. Když se ohlédneš – splnila se tvá očekávání, nebo jsi čekal víc?

Já jsem spokojený a myslím, že to byla dobrá sezóna. Hlavně jsem byl rád, že jsme postoupili do té nadstavby „A“.

Tak to jsem rád, že jsi rád, přesto je i něco s čím nejsi až tak spokojený?

No, jak jsem třeba hrál v některých zápasech a že jsem se pokaždé nesnažil a nehrál jako teď.

Zřejmě máš na mysli to období, kdy jsi hodně podléhal negativním emocím a vypouštěl totálně hraní, když se ti nedařilo. To se ale v poslední době hodně zlepšilo. Čím to?

To nevím, ale taky jsem si toho všimnul a jsem rád. Ale jak to přišlo nevím.

Na druhou stranu teď ovšem trochu bojuji s tvojí kázní v tělocvičně, kdy jsi občas jak z divokých vajec – jak to zlepšit?

Tak to taky nevím.

Dobrá. Co, nebo jaké přístup, by tě tedy alespoň přiměl o tom přemýšlet?

Já nevím, ale asi kdybych nebyl nominovaný na zápas.

Tomu věřím, protože někdy mám pocit, že hokej je pro tebe všechno. Co se ti na něm tak líbí, že ho preferuješ před jinými sporty?

Asi všechno. A taky běhat a nějak kopnout do míče umí každý, ale bruslit ne.

Vraťme se ale ještě na chvíli k letošní sezóně. V které části se ti líp hrálo. V nadstavbě nebo v základní části?

Určitě v nadstavbě, protože jsou v ní lepší týmy. Ty zápasy jsou mnohem těžší, ale i zajímavější, protože jsou víc vyrovnané a hraje se většinou až do poslední minuty. Ne jako s Poděbrady, kdy vyhrajeme 15:0 a nemá to skoro cenu.

V čem by ses chtěl především zlepšit v následující sezóně?

Asi v zakončení, když jedu sám na branku.

Součástí konce sezóny je i rozlučka, která letos proběhne na motokárách. Jak se těšíš?

Určitě se těším, i když já už jsem na motokárách byl asi třikrát s dědou. Oni tam totiž pracují jeho kamarádi, tak jsme to měli zadarmo.

To je super. Tak nezapomeň dědu pozvat na rozlučku, ať máme těch jízd o něco víc. A jinak dík za rozhovor.

Štěpán Lipský

Ahoj Štěpáne. Vítám tě u tvého oslaveneckého rozhovoru a nejdřív přijmi mou gratulaci k tvému dnešnímu výbornému výkonu proti Černošicím. Jak se ti hrálo?

Ale jo, docela dobře. Akorát některá střídání se mi zase až tolik nepovedla. A trochu mě i mrzí, že jsem nedal ani jednu branku, i když jsem asi čtyřikrát vystřelil na branku.

Ptám se skoro každého, tak tedy i tebe. Jak jsi zatím spokojený s letošní sezónou?

Jo. Za mě dobrý a určitě jsem rád, že jsme se dostali do té nadstavby. A taky jsem rád, že jsem si zahrál proti Spartě.

Vnímal jsi mezi základní části a nadstavbou velký výkonnostní rozdíl?

Ano, tam už nebyli lehčí soupeři. Všichni tam bruslili rychleji a byli dřív u puku.

Na druhou stranu, většinu z nich jste dokázali porazit, takže ani vy nejste tak pomalí. Ovšem teď už za pár dní budete mít od hokeje volno. Jak se na to těšíš?

Docela jo. Já asi pojedu za babičkou do Polesí, to je u Liberce u hranic. Strejda tam má hospodu a babička je u něj. A když tam jsem, piju v hospodě malinovku a všechno mám zadarmo. A to se mi líbí.

Kdysi před lety, ještě v přípravce, jsem ti dal přezdívku buldozer. Víš, co měla znamenat?

To už si nepamatuji, ale vím, že to bylo v lese za zimákem, když jsme běhali do kopce.

Ano. Tehdy mě to napadlo, když jsem viděl, jak běháš naplno a zarputile až od tebe lítala hlína na všechny strany. Myslíš, že to máš takhle s každou činností?

To já nevím. Snad jo.

Se kterým spoluhráčem si v kabině a na ledě asi nejvíc rozumíš?

Se Šimonem Králem, s Matoušem Bajerem a pak s Michalem a se Samem. Vlastně skoro se všema.

Musí tě přesto někdy rodiče přemlouvat k účasti na tréninku?

Ne to ne. Ale je pravda, že už mě to tolik nebaví jako na začátku a už se docela těším na fotbal a jak budu na čerstvém vzduchu.

Tomu s konce sezóny rozumím a chápu to, ale zkusme se na to podívat pozitivně. Co tě na hokeji, přesto stále baví?

Určitě mě baví bruslení a ten pocit, když se můžu projet. Mám rád i tréninky a některé zápasy.

A když jsme u toho, co tě baví, jak to máš ve škole?

Tak tam asi nejvíc tělák, a to je asi všechno. Možná ještě trochu matika a čeština.

Už jsi někdy přemýšlel, co bys chtěl jednou v životě dělat?

Buďto být kovář, nebo nějaký kriminalista a dávat věci do souvislostí a přemýšlet, aby se člověk dopátral, co se stalo. Nebo mě taky napadlo být učitelem a mít dva měsíce prázdnin a volno.

Zaujmul mě ten kovář. Rád něco vytváříš vlastníma rukama?

Ano. Například když najdu nějakou starou matici nebo kladivo, tak je vždycky pořádně očistím a něco s nimi dělám. Rád taky pracuji se dřevem a už jsem si takhle vyřezal několik lodiček. Nebo si vyrábím z drátů. Různě to ohýbám a nakonec je z toho třeba věšáček.

To je krásný, že jsi takhle šikovný a že tě to především baví. Dík za příjemný rozhovor a za mě ještě jednou velká pochvala, protože dnes si hrál opravdu výborně.

Inu, jak vidno, každý z našich oslavenců je jiný, ale všichni mají svá přání, sny, trápení i radosti. Já jim samozřejmě přeji jen to nejlepší a hlavně vždy na blízku někoho, s kým se o to vše mohou podělit, protože nic nedokáže ubíjet spolehlivěji, než když se nemůžete podělit o své pocity s tím, koho máte rádi.

TÝDEN V KOSTCE

Opět jsme pozvedli prapor

Minulý týden to sice občas vypadalo, jako když se jaru nedaří úplně rozhodnout, jestli se chce ucházet o vládu nad severní polokoulí, anebo si radši dá ještě šlofíčka. V neděli, ale myslím, bylo již více než zřejmé, že se nakonec milostivě nechá přesvědčit, že není pro vládnutí nikdo lepší v dohledu, a na určitou formu své úřednické vlády kývne. Astronomové přesto tvrdí, že oficiální jaro začne až ve středu v noci, ale ti, co mě už nějakou dobu znají, dobře vědí, že mé osobní jaro začíná vždycky už o pár dní dřív, ať už jsou právě tropy nebo mrzne, až praští. Protože jaro, to není zdaleka jen aktuální povětrnost, ale především stav srdce. Kardiologové by sice možná v mém případě hovořili spíš o pokročilém podzimu, ale já vím své. To jsem ale světelné roky vzdálen od tématu, který je hlavní náplní tohoto příspěvku. Tedy report o hokejových zápasech mladších Sršňů v minulém týdnu a především o rozluštění hádanky, zda se jim po krátkém zakolísání podařilo najít ztracené sebevědomí, herní semknutí a tím i cestu zpět ke svým tradičním výkonům.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – SELECT HC CHRUDIM + HC PARDUBICE 5:9

Ve středu jsme v rámci prodlouženého tréninku sice podlehli výběru nejlepších hráčů chrudimského a pardubického hokeje této kategorie (v tomto složení se chtějí zúčastnit velkého posezonního turnaje), ovšem vzhledem k okolnostem, které provázely zápas (my jsme hráli na úplně všechny hráče áčka i béčka) a především předvedenému výkonu, panovala po závěrečném hvizdu v kabině maximální spokojenost. Takže i já musel splnit slib a zveřejnit překvapení, které jsem se, v rámci motivace hráčů před zápasem, rozhodl prozradit v případě dobrého výkonu.

Raději se ale vrátím pěkně na začátek a přestanu v tom zase tematicky kličkovat jako zajíc při honu. Do utkání jsme tedy šli v roli týmu, který může jen a jen překvapit a první střídání to s námi vypadalo i všelijak. V selectu totiž bylo několik výborných hokejistů, jenž svou rychlostí, technickou a i fyzickou vyspělostí dělali našemu týmu veliké problémy a než jsme se pořádně rozkoukali, bylo to záhy o dvě branky – 0:2. Nicméně výkon Sršňů se postupně zlepšoval a po patnáctiminutové přestřelce byl stav - 4:4. Toto vyrovnané skóre panovalo následujících padesát minut (hrubého času), kdy jsme byli soupeři ovšem více než vyrovnaným soupeřem a našemu výbornému výkonu scházelo jen trochu toho štěstí a umu v zakončení. A tak tím šťastnějším byl nakonec soupeř z východu, kterému se podařilo v poslední desetiminutovce z rychlých protiútoků dát poměrně snadné branky, čímž se zrodil rozdílový výsledek 5:9.

Přesto si hráči tento oboustranně pěkný zápas hodně užili a vysoká úroveň hry zase potěšila nás trenéry. Výkonu našich svěřenců lze jen vytknout jistou jalovost v zakončení a trochu té nedůslednosti v zadních vrátkách, což je stálo i lepší výsledek. Jinak jsme ale za kluky z Pardubic a Chrudimi v ničem nezaostávali. Nejmilejší překvapení pro mě asi byla hra třetí lajny, která sice svůj minizápas prohrála 0:5, ale v utkání s takto kvalitním soupeřem to snad poprvé nebyla hra kočky s myší na jednu branku. Klukům se dařilo hrát, založit útok, tvořit hru a několikrát se dostat i do vyložených šancí. Především ale ukazovali nasazení a věci, které u nich nejsou úplně obvyklé a měl jsem proto z jejich hry radost. Inu jak říkal kdysi v souvislosti s bitvou u Waterloo Miroslav Horníček: „Lepší si připomínat slavné porážky než neslavná vítězství“.

Sestava: Sam Nevole (0), Jan Sadílek (0), Michal Zvěřina (-4), Jan Knížek (+2), Marie Hynková (+1), Tomáš Hájek (-2), Štěpán Lipský (-2), Josef Dvořák (-1), Pavel Tvrdík (0), Tomáš Břinčil (-1), Štěpán Jelínek (-1), Šimon Král (-1), Jakub Komárek (-5), Matouš Bajer (+2), Jiří Koubský (-1), David Staško (-5), Adam Němec (-5), Matouš Klouček (-1).

SK ČERNOŠICE - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ 2:9 (0:4, 0:3, 2:2)

Sobotní předposlední kolo nadstavby „A“ mělo pro Sršně na programu souboj s celkem Tygrů z Černošic. Po posledních neúspěšných výkonech (v duchu si ale říkám, co by daly asi jiné týmy, kdyby jejich série proher trvala maximálně dva zápasy) přišel čas poněkud pookřát a pokusit se zase uloupnout nějaký ten bodík. Že to ale nebude nic lehkého (což v nadstavbě není žádný zápas a žádný soupeř) bylo při vzpomínce na první měření sil zcela zřejmé. Tehdy jsme totiž vybojovali nejtěsnější vítězství, když jsme při závěrečné power-play ubránili výsledek 6:5.

Tentokrát jsme sice drama nepřipustili, ale návrat do starých kolejí se nerodil vůbec snadno. V úvodu jsme měli totiž horší pohyb než domácí a ti nás tak opticky přehrávali. Postupně jsme ale viditelně nahazovali jeden motor za druhým a hra se naprosto srovnala. Ovšem vaz, jakoby domácím zlomily až dvě po sobě jdoucí branky v polovině třetiny. Od té chvíle jsme již na ledě zcela dominovali a dokázali si připravit i další gólové šance, které vedly až k výsledku 0:4 po dvaceti minutách.

Druhá třetina pak přinesla asi náš nejpovedenější výkon. Od prvních minut jsme měli výraznou převahu, domácí se dlouhé pasáže jen horko těžko dostávali ze své třetiny a výkon Sršňů se vyznačoval chutí hrát a odvahou riskovat. Po této části, kdy protivník neměl de facto žádnou protihru, jsme tedy odcházeli do kabin spokojení již za stavu 0:7

Po návratu na ledovou plochu již hokej v poslední periodě asi oko diváka příliš nepotěšil. Hra upadla, zápas provázelo oboustranné množství individuálních chyb, byly tam pasáže klasické holomajzny, hurá styl přinášel okna v obraně, komplikovaná řešení, zbytečné kudrlinky tam kde měla přijít jednoduchost.... Přesto přese všechno byl náš celek o dost hokejovější než domácí, vystřihl i řadu pěkných momentů (viz. nahrávka Honzy, která měla oči a Tomášovo pohotové zakončení atd…) a zaslouženě zvítězil 2:9.

Celkově zápas s Černošicemi vrátil zase obraz naší hry do starých dobrých kolejí. Výsledkově se vydařil nad očekávání, ale především výkon a nasazení bylo po většinu utkání zpátky tam, kde jsme bývali při zápasech áčka zvyklí.

https://sirahokej.rajce.idnes.cz/16.3.2019_SK_Cernosice_-_Srsni

Sestava: Sam Nevole (+3), Jan Sadílek (+4), Jan Knížek (+4), Dominik Hruboš (+3), Matouš Bajer (+2), Tomáš Hájek (+5), Štěpán Lipský (+5), Josef Dvořák (+3), Pavel Tvrdík (+5), Tomáš Břinčil (+3), Štěpán Jelínek (+2), Šimon Král (+3), Jiří Koubský (-1), Marie Hynková (0).

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC RYTÍŘI VLAŠIM 8:6 (3:0, 2:3, 3:3)

No, a do třetice všeho dobrého si ještě naše béčko pozvalo na neděli kluky z Vlašimi, kteří jim v minulé blamáži dali na zadek 7:15. Tentokrát ale bylo všechno jinak a průběžný i konečný výsledek přibližně odpovídá dění na ledě.

První třetina přinesla oboustranně rychlý hokej, přesto naši mírnou, ale setrvalou herní převahu. A tak není divu, že jsme v této části odskočili na solidní náskok 3:0. Ne, že by tedy hosté tak výrazně zaostávali, nebo neměli žádné šance, ale Honza zachytal svůj standard a tím v několika nebezpečných situacích podržel náš tým.

Ani druhá třetina nepřinesla moc hluchých pasáží a i dál se hrál velice svižný hokej nahoru dolu, kdy oba týmy dokázali gólově zahrozit. Hosté ovšem začali své šance pomalu proměňovat a výsledkově se tak i dotahovat. Naštěstí jsme našli dvakrát gólovou odpověď, a tak byl po druhé části stav 5:3.

I poslední dějství přineslo víceméně vyrovnanou a rychlou hru. Hrál se velmi dobrý a líbivý hokej a vzhledem k tomu, že i výsledek nebyl do poslední chvíle vůbec rozhodnutý a Rytíři se dokonce dvakrát dostali na dostřel kontaktní brankou, tak o napětí a emoce nebyla nouze. Prostě hokej jako řemen, ke kterému trocha tvrdosti a horkých hlav patří, nicméně vše v rámci pravidel a herní korektnosti. Povedený zápas jsme nakonec dovedli do zaslouženého vítězství a jako parádní třešnička na dortu pak byly naše samostatné nájezdy. Takhle pěkně jsem tuto dovednostní soutěž ještě naše kluky letos neviděl jet a Martinovo zahýbání ramen do obou stran, což mělo za následek tzv. rozžabení brankaře – hokejová paráda.

Takže suma sumárum. Dobrý soupeř, kvalitní zápas, velmi dobrý hokej, kde nikdo nedal nic zadarmo a bojovalo se až do konce. Kluci v cestě za úspěchem sice stržili v osobních soubojích i bezpočet ran, které dnes k hokeji (a nejen k hokeji) ale patří, a jedině skrze které lze dosáhnout vítězství. Přesto abych byl zcela upřímný, musím zmínit, že někteří hráči podali ve středečním přáteláku lepší výkon. Tím ale nechci končit, konec konců oni to už ode mě slyšeli dosti důrazně na střídačce, a tak teď jen ta pozitiva.

Rozhodně Pepa, který většinu zápasu odehrál na beku, a přesto byl nepřehlédnutelný a bylo ho plné kluziště. Prostě starý dobrý Pepa – s neskutečnou chutí, úsměvem a radostí ze hry. No a musím zmínit i naší Marušku, která v první třetině na centru třetí lajny odjezdila na ní neuvěřitelné množství sprintů tam a zpět. Po zásluze se od druhé třetiny posunula na centra jedničky a nutno říct, že post, kde nebyla až tak blízko k mantinelu, jí docela seděl. Toť asi vše, a přestože jsem šel k nedělnímu obědu s velmi příjemnými pocity, do budoucna je stále na čem pracovat.

https://sirahokej.rajce.idnes.cz/17.3.2019_Srsni_-_HC_Vlasim

Sestava: Jan Sadílek (+3), Michal Zvěřina (-1), Marie Hynková (+2), Josef Dvořák (+5), Tomáš Břinčil (+1), Štěpán Jelínek (-1), Jakub Komárek (+2), Matouš Bajer (-1), Martin Závůrka (+2), Jiří Koubský (-3), David Staško (+1), Adam Němec (+1), Matouš Klouček (-1), Petr Malina (-1), Šimon Tvrdík (-1).

Tím se pro dnešek loučím, ale pokud byste rádi viděli i fotky z Černošic, či z utkání proti Vlašimi, přijďte ještě zítra, snad již zde budou. S hráči se těším na setkání při tréninku, protože bude potřeba ještě zamakat, abychom zlepšený výkon z minulého týdne zbytečně neznehodnotili. No a vám ostatním jako obyčejně přeji krásný týden s úplně novými zážitky.

NOMINACE

sobota 16.3.2019 SK Černošice - Sršni "A" (sraz v kabině 6.15)

Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Král, Jelínek, Hynková, Koubský.

neděle 17.3.2019 Sršni "B" – HC Vlašim (sraz v kabině 10.15)

Zvěřina, Sadílek, Dvořák, Klouček, Koubský, Závůrka, Komárek, Němec, Staško, Malina, Jelínek, Tvrdík Š., Břinčil, Bajer, Hynková.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

TÝDEN V KOSTCE

Blýskání na lepší časy

Tak jsem konečně opět zde, abych se pokusil napsat pár slov o naší poslední aktivitě mezi mantinely, tedy konkrétně o zápase s PZ Kladno. Ještě než kousnu do polokyselého jablka, dovolte omluvu za větší časový odstup než obvykle, ale nějak nestíhám. Ovšem když se mohla ruská říjnová revoluce odehrát v listopadu, určitě se snese, že pondělní report vychází až v úterý.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – PZ KLADNO 6:7 (1:3, 1:2, 4:2)

Po 7-mi denní pauze většiny hráčů bez ledu, díky jarním prázdninám a horskému vzduchu, se mladí Sršni v neděli opět vrátili k hokeji! A rovnýma nohama hned do zápasového tempa s týmem PZ Kladno. Nebudeme si nic nalhávat, tato pauza byla vidět hned od prvních minut, kdy kluci bruslili trošku kostrbatě a nejednou si ověřili v praxi gravitační zákony. I přesto jsme měli dobrý vstup do utkání a sehráli několik zdařilých kombinací se zakončením, leč skórovat se nám nedařilo. A tak přišel trest z rychlého protiútoku - 0:1. Nedůslednost při napadání v útočné třetině a absolutní laxnost při bránění středního pásma přinesla zanedlouho i druhou kladenskou trefu, kdy hostující hráč projel mezi všemi Sršni jak nůž Jihočeským máslem – 0:2. Na čelech méně chladnokrevných hráčů se začaly objevovat první vrásky a výkon, na nějž jsme druhdy právem pyšní, začal uvadat. Sice se nám podařilo po tlaku prvního útoku vstřelit kontaktní branku na 1:2, ale své pracně vydobyté přiblížení na dostřel, jsme rychle a lehkovážně ztratili. To ale bohužel provázelo, jako tenká červená nit, celý nedělní zápas. Pavel byl dle mého hodně necitlivě odeslán na trestnou lavici a v oslabení se Tomáš nepochopitelně snažil vyhodit puk z pásma ven středem, kde ovšem v tu chvíli byli jen hráči soupeře. No, a když to udělal v krátkém sledu i podruhé, tak jim zřejmě přišlo neslušné odmítnout, takto nabízenou příležitost - 1:3.

Jelikož k nepříznivému stavu se připojila i malověrnost a první třetinu jsme dohrávali v hlubokém útlumu, začali jsme v druhé části různě mixovat sestavou, se snahou kluky nějak nakopnout. Jenže soupeř měl daleko pohotovější reakční rychlost a chytřejší řešení herních situací, od čehož se odvíjelo vše další, jak v útočných tak v obranných činnostech. Přesto se nám podařilo v čase 23´00“ opět snížit na rozdíl jediné branky (2:3) a opět i bleskurychle o vykřesanou naději přijít - 2:4. No a v čase 28´20“ po přísně nařízeném trestném střílení, to již bylo hrozivých 2:5.

Hra s přeházeným složením útoků, přinesla určité oživení a především hra první lajny byla dravější. Vytvořili jsme si tak několik vyložených šancí, kdy kotouč doslova poskakoval po brankové čáře, jenže hostující gólman všechno ustál. Na druhou stranu jsme ztráceli na herní spolupráci a hráli hokej bez velké disciplíny, kdy hráči lítali po ledě jak splašení a nedodržovali občas vůbec posty. Do třetí třetiny jsme proto vše vrátili do tradičního rozestavení a především se snažili o přestávce kluky nabudit k lepšímu výkonu a přesvědčit, že ještě nic není ztraceno.

A skutečně v posledním dějství bylo od začátku vše o trochu lepší, výkon týmu šel nahoru, začali jsme soupeře přehrávat, ale góly ne a ne přicházet. Nakonec byla ovšem naše snaha odměněna a v polovině závěrečné dvacetiminutovky jsme byli opět na dostřel 4:5. Jenže… jenže… Jak tomu již bylo v tomto zápase v podobné situaci několikrát, místo toho, abychom v nastalé euforii dokonali obrat, přišlo nepochopitelné uspokojení, dvě mizerná střídání, hloupé chyby a během jediné minuty to bylo opět o tři branky - 4:7. Náš tým, a to mu budiž k velké cti, v této těžké chvíli nic nezabalil a naopak si rozpomněl na své nejlepší výkony. Hosty na posledních deset minut doslova zavřel v jejich třetině a dostal do stavu, kdy naprosto nestíhali a jen s údivem sledovali, jak kolem nich létají sršni v žlutých dresech. Přestože jsme ovládli závěr utkání a postupně ukrajovali z náskoku Kladna na víc, než snížení na konečných 6:7, to nestačilo.

Mrzí to, ale asi je to spravedlivé, protože náš výkon měl po většinu zápasu k nedávnému ideálu příliš daleko. Opět jsme vyhořeli v koncovce, mockrát inkasovali po osobní nedisciplinovanosti a bez dodržování základních pravidel při hře v naší třetině. Ale především - hrát nadoraz jen v poslední třetině prostě v áčkové nadstavbě k úspěchu nestačí. Věřím, že s podobnou hrou bychom v základní části proti průměrným celkům i tak uspěli, ale tady a mezi těmi nejlepšími prostě ne. Na druhou stranu, nevěřím, že jsme zapomněli hrát hokej a jedná se o nějakou hlubokou krizi. Možná jsme po vynikajícím zápase s Berounem usnuli trochu na vavřínech, možná si vybrali slabší chvilku, na kterou má každý právo, nebo nám to jen jeden zápas na Spartě a dvě třetiny proti Kladnu prostě nevyšlo. Nicméně pevně věřím tomu, že závěr nedělního utkání byl závan lepších zítřků. Letošní sezóna sice míří do samého finále, ale bude ještě potřeba zvednout hlavu a zamakat, protože málokdo bude vzpomínat, jak jsme hráli a vyhrávali celou sezónu, kdy nám to šlo, ale zůstane v paměti právě pocit z posledních zápasů. Teď se teprve ukáže síla kolektivu a já věřím, že v sobotu v Černošicích uvidím opět staré dobré Sršně.

Toť vše, všechny zdravím a přeji pohodový poprázdninový týden.

Sestava: Sam Nevole (0), Jan Sadílek (-1), Jan Knížek (+3), Dominik Hruboš (+2), Matouš Bajer (0), Tomáš Hájek (+3), Štěpán Lipský (+2), Josef Dvořák (+1), Pavel Tvrdík (-2), Tomáš Břinčil (-1), Štěpán Jelínek (-2), Šimon Král (+1), Jakub Komárek(-1), Matouš Klouček (-3).

TENTO TÝDEN SLAVÍ

V pátek byl svátek všech něžných pohlaví, všeobecně známý jako MDŽ. A přestože se Mezinárodní den žen slaví v mnoha zemích světa a uznává ho i mezinárodní organizace OSN, v Čechách se na něj díváme stále tak trochu skrz prsty. Svátek, který vnímáme jako nějakou socialistickou umělotinu a máme spojený s karafiáty, chlebíčky a podnikovými oslavami, se ovšem začal slavit z jiných důvodů. Jeho historie sahá daleko hlouběji do minulosti, kdy ženy bojovaly za práva, která my dnes považujeme za samozřejmá, jako je právo volit, studovat nebo lepší pracovní podmínky. Za počátek Mezinárodního dne žen se označují stávky, při kterých před více než sto lety vyrazily tisíce newyorských švadlen protestovat do ulic. Mě konkrétně se tento svátek tedy nijak zvlášť nedotýká a osobně dávám raději přednost svátku matek, protože žena a matka, především v dnešní době, nemusí být totéž. Nicméně i já mám s tímto svátkem spojenou jednu příjemnou vzpomínku, kterou si pamatuji, jako by to bylo včera. Bylo to ale v době, kdy jsem vojančil v Dukovanech a hrál se spolubojovníky v bigbítové kapele po zábavách. Nebyli jsme sice žádné hvězdy, ale svou regionální slávu jsme si užívali plnými doušky. Jednou ale přišel velitel posádky s požadavkem vystoupení na nějaké megalomanské oslavě MDŽ. Bránili jsme se tvrzením, že naše muzika je pro mladé a tohle bude trapas. Nicméně rozkaz zněl jasně, a tak jsme museli jet. Nebudu to natahovat. Takovou atmosféru a kotel, jakou vytvořil sál plný zdivočelých středoproudařek, jsme nikdy před tím ani potom již nezažili. Vystoupení jsme si náramně užili a dodnes je to můj nejsilnější muzikantský zážitek.

Jak vidno, v průběhu dějin se oslavy a jejich důvody měnily. Od boje za rovnoprávnost žen, po prezentaci socialistických úspěchů v otázce ženských práv až po hold přirozené ženskosti. Ať již to máte sami jakkoliv, pokud jste v pátek donesli kytičku své dívce, manželce, mamince, nebo kterékoliv ženě, může vám to být naprosto ukradené, kdo co v tomto svátku vidí. Protože dávat květiny ženě je krásné! Ale teď již rozhovory s našimi prázdninovými oslavenci, mezi kterými bohužel chybí z důvodu nemoci Míra.

Honza Sadílek

Ahoj Honzo. Jak se těšíš na prázdniny a jak je strávíš?

Jo, těším se hodně, protože jedeme lyžovat do Alp. Je to poprvé, co budeme lyžovat v zahraničí, tak se fakt těším, protože zatím jsme jezdili jen do Krkonoš.

Je nějaké další místo, kde jsi zatím nikdy nebyl, ale rád by ses tam jednou podíval?

Do Francie k Mont Blancu a je jedno jestli v létě nebo v zimě. Ale jednou bych rád vylezl na tu horu, protože to mě baví.

To je mi moc sympatické. Které hory už jsi zdolal?

Sněžku a Praděd. V létě teď půjdeme na Plechý, a taky na Ještědu jsem už byl.

Počkej, počkej. Zdolal, nebo se nechal vyvézt lanovkou? V případě Pradědu tedy autobusem na Ovčárnu.

Tak Sněžku tu jsme poctivě vyšli. Vyrazili jsme ze Špindlerova mlýna a šli jsme skoro celý den. Na Praděd jsme šli dlouho lesem a nahoře se napojili na tu cestu, co vede až k vysílači. No a na Ještěd jsem vyjel lanovkou.

Přesto dost dobrý. Takže letos tedy Šumava a Plechý. Co se ti na tom líbí?

Tak mě to především baví lézt po horách. Pak mám rád ty krásné výhledy na tu celou oblast, na lesy a další hory. No a taky mě láká adrenalin ze zdolávání překážek a dobrodružství.

V tom ti naprosto rozumím, teď ale trochu jinak. Kdybys měl stroj času a mohl se zkusmo podívat kamkoliv do minulosti či budoucnosti, kam by to bylo a proč?

Určitě do budoucnosti, do doby, kdy už se bude létat na Mars, protože tam bych se chtěl jednou podívat.

Tak to není vůbec nereálné. Co ale kdybys tu možnost měl, ovšem s tím, že už nebude návratu a budeš tam muset na nějaké výzkumné stanici zůstat a dál žít?

Jo i tak bych to chtěl a lákalo by mě to.

Inu vidím, že jsi skutečný dobrodruh. Zažil už jsi něco dramatického na svých cestách?

Zatím asi nic, nebo si spíš teď na nic nevzpomínám. Jednou se nám ale ztratil pětiletý bratranec v cizině u moře. Asi po deseti minutách jsme ho pak našli u jídelny, kam jsme chodili na oběd. Tak to byl trošku šok.

Pojďme ale na chvíli taky k hokeji. Jak vnímá tvé okolí - kamarádi, spolužáci, rodina, že hraješ hokej?

Já myslím, že mi všichni fandí, podporují mě a jsou rádi, že hraju takový známý sport. Nejvíc asi babička, táta a máma.

Bavíte se tedy doma o hokeji a zápasech?

Jo, jo. S tátou to hodně řešíme a rozebíráme.

Ty za mnou skoro po každém zápase zajdeš a ptáš se na svůj výkon. Je pro tebe tahle zpětná vazba nebo rozbor důležitý?

Ano. Jsem rád, když vím, co se mi podle vás podařilo a co ne a jestli jsem se třeba dost snažil.

Já tě v drtivě většině chválím, ale občas taky padla kritická slova. Jak podobné výtky přijímáš?

Tak pochvala je samozřejmě příjemnější, ale když se mi něco nepovede je potřeba to vědět, abych se praštil do hlavy a trochu na tom zapracoval.

Honzo, ty jsi začal s hokejem mnohem později než většina tvých spoluhráčů či kolegů v brance, přesto už jsi většinu z nich dohnal a některé i předstihl. Co je podle tebe ta hlavní příčina, a co bys dal ostatním jako dobrou radu?

Pořád jen trénovat a trénovat. Já třeba když mám volný čas, tak si pořád zkouším ty věci, co nám říká trenér na gólmaňáku. Nebo chodím na víc na led s 3.4. třídou, kde si zkouším hráčské bruslení.

Samozřejmě je před tebou ještě spousta práce, ale ten startovní handicap už jsi rozhodně odmazal. Bylo to těžší, nebo lehčí než sis na začátku představoval?

Určitě jsem to čekal mnohem těžší, než to bylo. Na začátku jsem si představoval, že nebudu vůbec stíhat a nikdy to nedoženu a že Sam a Michal budou pořád o takový kus přede mnou. Maximálně jsem tak trochu doufal, že bych se mohl aspoň malinko přiblížit Michalovi, ale víc ne.

Měl jsi někdy chvíli, kdy už jsi toho měl dost a chtěl hokeje nechat?

Ne, ne. To jsem nechtěl nikdy udělat. Jsme jeden tým a ten jsem nechtěl nikdy opustit. Teď jsem naopak moc rád a vyhovuje mi, že jsme na tom se Samem tak nějak stejně. Že když třeba já jedu na hory, nebo se třeba Sam zraní, nebo se někomu z nás v zápase nedaří, tak se dokážeme rovnocenně nahradit.

Když jedeš autem na trénink, na co se v duchu nejvíc těšíš, tedy pokud se vůbec těšíš - na hokej, na trénink, na legraci v kabině, na kamarády, na nás trenéry, až už pojedeš domu, nebo na něco úplně jiného?

Já se těším vždycky a hlavně na trénink, na cvičení, prostě na chytání. Nejradši mám ale jako asi všichni, když hrajeme na konci velký hokej na dvě branky. Mě ale baví všechno okolo hokeje a asi už jsem to říkal při minulé rozhovoru, přál bych si být prostě jednou nejlepší z gólmanů.

Tomáš Hájek + Tomáš Břinčil

Ahoj chlapci. Jak jste prožili letošní prázdniny?

Tomíto Hájek: Teď nevím, který den, ale nejdřív jsme jeli do Hlinska lyžovat. Moc sněhu už tam nebylo, ale ještě se na tom dalo jezdit. Další den jsme jeli do Hradce do Fly Zóne parku a tam to bylo pěkný. Byli jsme tam sedm hodin, takže už jsem docela cítil celé tělo.

Tomáš Břinčil: Tak my jsme byli v pondělí v Černém Dole, ale to bylo hrozný, protože tam bylo devět stupňů a vůbec se na tom mokrém sněhu nedalo lyžovat. V úterý jsme tam byli znovu, ale to už bylo lepší, protože byly jen dva stupně, a to už se dalo jezdit. Ve středu jsme byli na Černé Hoře a tam jsme sjížděli ty velké sjezdovky a jezdili nahoru lanovkou nebo vyhřívanou sedačkovkou.

Vy jste měli o prázdninách taky svátek. Jak jste spokojeni se svým jménem a znáte nějakého významného jmenovce?

Tomáš Břinčil: Tak mně se líbí a jsem spokojený. Mamka mi teda chtěla dát původně jméno Luboš, ale táta si přál, abych se jmenoval po něm, protože jsem byl první. Já bych teď určitě neměnil, no a slavný jmenovec mě napadá Tomáš Plekanec.

Tomíto Hájek: Já jsem taky spokojený, protože to jméno se mi líbí. Vím, že kdybych byl náhodou holka, tak pro mě rodiče měli připravené hrozně divné jméno. Už si ale nepamatuji, jaké to bylo, ale bylo fakt divný. Jo a slavnej jmenovec je určitě Tomáš Hertl.

Mimo jména máte i několik dalších společných věcí. Tak například ani jeden z vás není klasický Kutnohorák. Nebylo vám někdy líto, že to vaši kamarádi mají s chozením na tréninky jednodušší?

Tomíto: Mně to moc nevadí. Na tréninky chodím většinou ze školy. Vždycky jdu nejdřív k tátovi do práce, odložím si tam tašku a pak jdu na hokej. No a po tréninku mě bere autem domu. Takže s tím nemám problém.

Tomáš: Mně to taky nevadí, protože v létě sem můžeme jezdit na kole, nebo dojdu klidně pěšky, což mi trvá tak asi půl hodiny. Já si ale myslím, že bydlet na vesnici je v podstatě lepší, protože to mám kousek do lesa, kde mám volnost a můžu dělat různé kraviny. Ale žít ve městě je takové omezující.

Oba máte dva sourozence. Jaké to je vyrůstat v takto početné rodině?

Tomáš: Někdy je to těžké, protože se třeba pohádáme o autíčka, když si hrajeme. Většinou to ale jde úplně v pohodě a jsem spokojenej, že mám velkou rodinu.

Tomíto: Já to mám podobně, ale často to bývá i těžký. Když třeba chceme všichni jednu věc, tak se o ní musíme rozdělit, což většinou skončí hádkou, nebo se v nejhorším i popereme. A to když náhodou uslyší rodiče, tak přijdou a většinou nás srovnaj. Ale dokážeme se spolu i shodnout, a to si pak většinou zajdeme na hřiště zakopat.

Oba máte sportovně aktivní tatínky. Jsou pro vás vzorem, inspirací nebo motivací?

Tomíto: Mě teda motivuje hodně, protože mě trénuje na fotbale. Takže když řve, tak většinou jenom na mě. No,,, jako,,, někdy si to i zasloužím, ale pochválit mě taky umí.

Tomáš: No, mě to nevadí a je to pro mě určitě motivace, protože když spolu hrajeme hokej, tak se mu můžu posmívat, že hraju líp.

Když jsi to nakousl, už jste tatínky v něčem porazili?

Tomáš: My spolu nesoutěžíme.

Tomíto: My jsme spolu letos běželi Silvestrovský běh a tam jsem ho předběhl. Bylo to asi pět kilometrů a myslím, že byl rád, že jsem to dokázal uběhnout.

Myslíte, že jste soutěživý?

Tomíto: Asi jo, a tak nějak ve všem.

Tomáš: Určitě taky a navíc když třeba doma skáčeme s bráškama na trampolíně, kterou jsme mimochodem včera postavili, tak si tam navzájem zadáváme úkoly a vsázíme o různé věci, třeba autíčka. No, a když to splním, tak ho mám, a když ho prohraju, tak ho musí předat to mu druhému.

Oba jste hráči áčka, ale každý jiné lajny. Vnímáte v tréninku rivalitu červená x černá a motivuje vás?

Tomáš: Popravdě se tolik nesnažím jako při skutečném zápase, protože vím, že je to jenom na trénování. Snažím se tam ale vyzkoušet co nejvíc nových věcí.

Tomíto: Mě to teda moc baví, když hrajeme v tréninku proti sobě a dokážu se tam hodně hecnout.

V kabině se nám teď rozhořela tipovací soutěž o vítěze extraligy, jak se vám líbí?

Tomíto: Určitě je to dobrý nápad.

Tomáš: Já si taky myslím, že je to dobrá věc, protože se v kabině docela hecujeme a až začne play off, tak budeme každý určitě fandit tomu svému týmu. Já si vsadil na Liberec.

Máte nějaké předzápasové rituály?

Tomáš: Já se vždycky doma pořádně rozcvičím. Třeba lítám kolem baráku a cvičím, nebo doma skáču na gauči.

Tomíto: Já asi nic.

Jak jste zatím spokojení s končící sezónou?

Tomíto: Určitě jsme jí dobře rozehráli, ale teď se nám moc nedaří.

Tomáš: Já jsem hodně spokojenej, protože si myslím, že jsem se zlepšil a náš tým určitě taky. Už jsme prostě na jiné úrovni než na začátku sezóny.

Přesto, jak zmínil Tomíto, poslední dva zápasy se nám moc nepovedly. Rozhodně to není nějaká tragedie, ale co myslíte, že je špatně?

Tomáš: Určitě je problém, že si nedokážeme držet víc své posty a pak je to takové rozházené a všichni jsou všude a nikde.

Tomíto: Tak určitě souhlasím, že většina si nedrží svůj post a potom taky, když si máme nahrát, tak si nenahrajeme a místo toho přijde ztráta puku a rychlý protiútok.

Na čem tedy ty poslední tréninky nejvíc zapracovat, abychom letošní sezónu skončili s dobrým pocitem?

Tomíto: Určitě by to chtěla nějaká cvičení, která by přinutila útočníky víc se vracet.

Tomáš: Já myslím, že by jsme měli přidat víc na důrazu, protože třeba já poslední zápasy nehraju vůbec důrazně a už je to potřeba.

Vzhledem k reorganizaci kategorií budeme v tomto složení hrát i příští rok. Jak vám to vyhovuje a nevadívám, že ty nepůjdeš ještě do staršáků a ty budeš znovu prvoročák?

Tomáš: Mně to vyhovuje a hraje se mi dobře s takovýma klukama jako je Honza nebo Dominik.

Tomíto: Já jsem určitě rád, protože se mi v tomhle týmu hraje moc dobře, a kdybych byl ten starší žák, tak ty velcí kluci by na mě byli už hodně velký, protože jsem malej.

Chtěli byste být jednou slavní?

Tomáš: Když by se to povedlo, tak bych chtěl být jednou slavný v hokeji, protože bych hrál velké soutěže a dělal to, co mě baví.

Tomíto: Já asi taky v hokeji nebo ve fotbale, ale nevadilo by mi, když bych zůstal obyčejný, jako jsem a nebyl tak známý.

Všem našim oslavencům přeji samozřejmě jen to dobré. O klucích jako jsou oni s oblibou říkám, že nosí hokej v srdci. Takových je ovšem spoustu a u některých mi přijdou jejich řeči o výkonnostním zlepšení a reálná práce v tréninku, jako protimluv plavce, kterému se nechce do studené vody, ale touží přeplavat kanál La Manche. Jim ale věřím a přeji štěstí, vytrvalost a úspěch na jejich dlouhé cestě.

NOMINACE

neděle 10.3.2019 Sršni "A" - PZ Kladno (sraz v kabině 8.30)

Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Klouček, Komárek.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

TÝDEN V KOSTCE

Výkon určený k zapomnění

I v březnu vychází tradiční zápasový report, což nevím, jestli je úplně dobře, protože mlžáci mají za sebou utkání, na něž rozhodně v dobrém vzpomínat nebudou. Nicméně po třiceti hodinách jsem to již alespoň z části vydýchal, takže se pokusím vynechat prudivá slovní spojení, která by asi dřív do textu prakticky nepustila ta normální. Nyní ovšem považuji za dobré opustit linii úvah a navrhuji věnovat se konkrétnímu líčení.

HC SPARTA PRAHA - SK SRŠNI KUTNÁ HORA 9:5 (2:1, 5:3, 2:1)

Začněme pěkně od začátku, tj. cestou, což mimochodem jistě potěší všechny tradicionalisty. Po okružním kolečku Holešovicemi zaparkoval Roman náš autobus před Tipsport arénou hrdě, jako řidič vládní vozidlo na nádvoří pražského hradu. Po vystoupení, tedy po vystoupení z autobusu, poněvadž nikdo z nás není umělec, čímž pádem jiný druh vystupování u nás nepřipadá v úvahu, jsme se už mohli kochat. Přeci jenom Sportovní hala (jak zněl její původní název) je neodmyslitelně spjata s historickými úspěchy nejen pražské Sparty, ale především československých reprezentací, což je pro člověka - sportovního nadšence - něco jako, když se bigotní katolík dostane do Vatikánu. Nicméně my jsme se bohužel přesunuli do Malé haly, protože ve velké se hrál turnaj 3.tříd. To, že na soupisce domácích byla většina hráčů s rusky znějícími jmény, už takové překvapení nebylo, protože na Spartě to tak prostě minimálně v této kategorii mají, což ukazuje, že na rozdíl od minulých let mají současní Rusové nezanedbatelný ekonomický potenciál. Zanechme však hodnocení ekonomik jiných národů, neboť toto není ekonomický komentář a věnujme se hokeji. Povinnost zpravodaje mi ještě velí zmínit, že na rozcvičce a v kabině před zápasem vládla ta správná nálada…, tím ovšem idylický popis končí a začíná smutná realita.

Možná to bylo prázdninovou náladou, možná pocitem, že v prvním zápase jsme v oslabené sestavě se Spartou remizovali, tak nyní v plné palbě to půjde samo, ale start zápasu byl poněkud vlažný. Naše hra na první, druhý, i třetí pohled byla příliš pomalá a nepřesná, než abychom z ní mohli mít třeba jen líčenou radost. Takovou malou oázou na poušti byla akce z šesté minuty, kdy Honza zatáhnul po levé straně, nahrál před branku a zde šel Tomáš správně před bránícího hráče – 0:1. Ovšem to bylo asi jediné, na co jsme mohli být pyšní a pak začal góly dávat soupeř. Po dvaceti minutách to bylo ještě přijatelných 2:1, ale naše malomocnost bohužel pokračovala. Ne, že by se snad hrálo pouze na jednu branku, protože šance se střídaly na obou stranách a hra se pravidelně přelévala, ovšem opticky jsme byli bez jiskry a dravosti, což se projevovalo především v předbrankovém prostoru a osobních soubojích. Tato část zápasu byla, jak by řekl básník a nadšenec pro arachnologii, pro mě ovinuta nepochopitelným předivem zklamání, protože zatím co první lajna góly dávala, druhá je dostávala, až skóre na konci druhé třetiny narostlo na rozdíl tří branek 7:4.

Ani poslední dějství nebyla z našeho pohledu žádná úchvatná podívaná a přesto stačilo proměnit několik našich šancí a mohlo být všechno jinak. Jenže… Určitě nemůžu klukům upřít snahu s výsledkem něco udělat, ale ta snaha většinou přecházela do křeče, kdy se to každý snažil strhnout sám. Po zoufalém výkonu většiny hráčů, zejména těch, kteří by měli tým táhnout, jsme tedy prohráli 9:5.

To samozřejmě není žádná raketa a ve finále mě prohra ani nemrzí. Ale ten výkon – to byla ostuda. Výkonnostně jsme za sparťany nijak výrazně nezaostávali, ale chutí a nasazením jsme nebyli prakticky vůbec konkurenceschopní. Hra se sice přelévala a dokonce bych si troufnul tvrdit, že jsme měli i víc gólovek. Jenže vyrovnaná mezihra je k ničemu, když hoříme na proměňování šancí a naopak strašně moc a lacino inkasujeme, nechce se nám vracet, děláme kiksy, které nejsme ochotni napravovat, přetahujeme střídání a nedodržujeme ty nejzákladnější herní principy. Soupeř prostě víc chtěl, šel tomu víc naproti, a tak zaslouženě vyhrál. Je to sice otřepaná fráze, ale já se jí na tomto místě nedokážu vyhnout.

Je mi líto, ale nemůžu se ani zbavit dojmu, že někteří přijeli na Spartu jen ukázat a předvést sami sebe a ne hrát za tým Sršňů. Jako by je jen zajímalo, kolik dají gólů a jestli mají asistenci. A tak jsem se rozhodl prozatím ukončit zveřejňovat střeleckých statistik a nahradit je pouze +/- body, které každý najde u svého jména v sestavě. Hokej je zkrátka kolektivní sport, při němž je výkon hráče závislý od výkonu spoluhráče a z tohoto pohledu má tato statistika mnohem větší vypovídající hodnotu.

Mohl bych psát ještě hodně dlouho, ale poněvadž chci dbát na smysluplnost toho, co píšu – čímž tedy netvrdím, že se mi to daří – směřuji k poslední větě dnešního pojednání. V té se s vámi loučím a přeji všem pohodový prázdninový týden a do každého rána hodně nezbytného jarního optimismu.

Sestava: Sam Nevole (-2), Michal Zvěřina (-2), Jan Knížek (+2), Dominik Hruboš (+1), Marie Hynková (-2), Tomáš Hájek (+1), Štěpán Lipský (+1), Josef Dvořák (-6), Pavel Tvrdík (-4), Tomáš Břinčil (0), Štěpán Jelínek (-4), Šimon Král (-5), Jakub Komárek (+1), Matouš Bajer (0).

TENTO TÝDEN SLAVÍ

„Zas je tu jaro je tu, lidi šílí, líbaj se jak o život navzájem“. Ano je to tak, i když zřejmě máte pocit, že už asi nejspíš šílím já (možná nejste daleko od pravdy), ale v pátek nám skutečně začalo jaro. Zatím tedy jen to meteorologické, protože astronomické vypukne až za tři týdny, zatímco to vegetační tu bylo již pár dní v únoru. Že v tom máte chaos? Nedivím se. Je totiž zajímavé, že lidé jako by se neuměli shodnout na tom, kdy vlastně jaro začíná. Pro meteorology je to tedy 1. březen. Z důvodu statistického zpracování klimatických dat je pro ně zkrátka jednoduší mít pevně stanovené datum. A upřímně - kdo by se jim divil, vždyť astronomové se začátkem svého jara neustále těkají mezi 19. a 21. březnem, kdy nastává jarní rovnodennost (den je stejně dlouhý jako noc), která se neřídí kalendářem, ale vzájemnou polohou Slunce a Země. Ale aby těch proměnných nebylo málo, tak ještě existuje i třetí jaro zvané vegetační, které určují denní teploty. Je to období, které začíná, když jejich průměrné hodnoty vystoupí nad 5 °C, a končí dny, kdy přesáhnou 15 °C. A pokud Vám to všechno přijde jako správný Kocourkov, vězte, že kasteláni českých hradů začínají se svým jarem dokonce až na apríla, stejně jako my s jarní přípravou. Důležité ale je, že JARO konečně přichází (i když zatím jen to meteorologické) a společně s ním se časem určitě oteplí, na stromech se objeví pupeny, rostliny začnou klíčit a růst, ptáci přilétnou z teplých krajin a zvířata si najdou partnery, aby přivedli na svět nová mláďata. Zkrátka všichni pookřejeme, na všechny čekají nová venkovní dobrodružství a je celkem jedno, jaké z těch všech jar zrovna bude. Tak si to užijte a třeba stejně příjemně jako rozhovor s naším oslavencem – Davidem Staškem.

Ahoj. Vítám tě a podobně jako tvých rozhovorových předchůdců se tě zeptám, jak jsi spokojen s končící sezónou a svými výkony v ní?

Se sezónou jsem spokojený, protože mě hokej zatím pořád ještě baví a líbí se mi, jak hrajeme a samozřejmě, že i hodně vyhráváme. Se svojí hrou ale moc spokojený nejsem. Přijde mi, že poslední dobou mi vůbec nejde bruslení a nestíhám.

Tak to je ten náš neustálý problém s fyzičkou, ale jinak nemám pocit, že by ses neposouval v dovednostech dál. Co si myslíš, že ti tedy jde dobře, nebo ses v tom nejvíc zlepšil?

Nevím, asi střelba. Myslím, že mám docela dobrou a tvrdou střelu a teď začínám zkoušet i golfáky. Hodně mi v tom pomohla střelnice a pak hlavně jarní příprava. Během ní jsem se asi nejvíc zlepšil.

Jaké je tvé oblíbené místo pro zakončení?

Šibenice. Snažím se je hodně trefovat a občas se mi to i podaří.

Tak teď ještě rozhýbat ty nohy.

To jo. Musím cvičit, cvičit, cvičit.

Na jakém postu se ti nejlíp hraje?

Dřív jsem hrál hodně útočníka, ale teď si mi to zalíbilo i na beku. Baví mě bránit naší branku a rozehrávat akce.

Máš pocit, že nominace na zápasy áčka a béčka vás nějak rozděluje, nebo jste pořád jeden tým?

Myslím, že to nikdo neřeší, aspoň ne v kabině a nijak nás to proto nerozděluje.

Máš rád, když v kabině hraje muzika a která se ti líbí nejvíc?

Jo, mě to nevadí. A například když tam minule hrál Dynoro - In My Mind, tak se mi až nechtělo jít na led, ale pak to Tomáš vypnul a bylo to.

Máš nějaký vzor v hokeji, nebo v běžném životě?

Hokejově je to Alexandr Ovečkin. Moc se mi líbí, jak sóluje přes celé hřiště a pak dá gól. Občas to taky zkouším jako on. Například dneska, když jsem byl před naším tréninkem na ledě již s 3.4.třídou, tak tam jsem měl tu možnost a podařilo se mi všechno prosolovat.

Co bys chtěl, aby v chodu našeho týmu bylo v příští sezóně jinak?

No, mně se to nechce moc říkat, ale já občas nechodím do tělocvičny, protože se bojím dělat ty cviky, které nezvládám a ostatní se mi pak můžou třeba smát. Takže já bych změnil, aby se v tělocvičně nedělaly ty cviky, kterých se bojím. Například, když se navzájem přeskakujeme roznožkou jako přes kozu, nebo když si nás přehupujete přes záda, jako když děláme salto pozadu.

Víš ale, že vám pomáhám a hlavně jdeme postupnými krůčky. Když tam ale nebudeš chodit, tak nebudeš mít ani šanci se to naučit. To je uzavřený kruh. Která cvičení tě tedy naopak v tělocvičně baví?

Hlavně vybika a všechny ty další sportovní hry.

Teď mimo sport. Jak bys popsal, či charakterizoval svoji povahu?

Jsem náladový, urážlivý a vztahovačný. Když někdo něco řekne, tak si to hned vezmu jako kritiku na sebe.

Jsi k sobě hodně kritický. Zkus mi říct i nějakou pozitivní vlastnost.

No, tak to zrovna nevím. Ale ty své špatné vlastnosti se snažím změnit a něco s nimi dělat. Hlavně ve škole se mi podařilo již zlepšit a víc se ovládat. Jinak si myslím, že jsem veselý a mám rád kamarády a společnost.

Když máš rád společnost, co je ti v kolektivu příjemnější – řídit a dávat rozkazy, nebo je raději plnit?

Raději je plním, ale když třeba hrajeme na konci tréninku na velký, tak mám sto chutí říct klukům“ „Ty budeš Láďo levej, já centr a ty Míro pravej“, ale neudělám to, protože vím, že by se na mě mohli naštvat.

Když už se na tebe přesto někdo naštve, jak reaguješ na takovou konfliktní situaci?

Například, když se pohádám s kamarádem ve škole a on mi něco řekne, tak ho potom ignoruju, dělám, že ho neslyším a nereaguji.

Máš nějakého domácího mazlíčka?

Ne, teď už ne. Měl jsem ale morče, jenže už umřelo. On to s ním byl vůbec takový zvláštní příběh. My jsme totiž mysleli, že je to kluk, a tak jsme mu dali jméno Albert. Když jsme ale zjistili, že je to holka, tak jsme jí začali říkat Berta. Teď už bych ale jiný zvíře nechtěl, protože mě to moc mrzelo, když umřela.

Máš tedy nějaké jiné osobní přání?

Přál bych si čtyřkolku, ale to je moc drahý.

Tak to já nedokážu posoudit, ale přeju ti, aby se ti to dřív nebo později splnilo. A především, aby pro tebe byl ten jedenáctý rok krásný, úspěšný a stvrzující každou svou minutou skutečnost, že život je velký dar. A je jen na nás, jak s ním naložíme.

NOMINACE

neděle 3.3.2019 HC Sparta Praha - Sršni "A" (sraz v kabině 9.15)

Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Hynková, Komárek.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 12 – SOUSTŘEDĚNÍ + TIPOVAČKA

Dobrý den. Po delší době se Vám opět ozývám v nepravidelné rubrice upozorňující na dění v naší kategorii, a protože mám na srdci hned dvě věcí, tak si odpustím úvodní kudrlinky a rovnou začnu tou důležitější.

Dnes se podařilo definitivně domluvit místo a termín pro naše letošní soustředění. To se tedy bude konat od neděle 11.8. do neděle 18.8. (důvod posunutí termínu je, abychom mohli od 19.8. již trénovat na ledě v KH) v areálu Sporthotelu Kácov (odkaz). Cílem života, byť by byl jepičí, není setrvávat na místě, ale posouvat se dál, a tak i my po dvou letech opět posouváme místo našeho soustředění. Tentokrát tedy budeme výrazně blíž domovině a Želivku vyměníme za Sázavu, nicméně účastnící nebudou ošizeni ani tentokrát o tradiční i nové aktivity, protože kácovský areál nabízí nepřeberné množství sportovišť pro kutnohorské hokejky – velké množství travnatých ploch na běhání, fotbalové hřiště, dva tenisové kurty s umělým povrchem, dvě hříště s umělým povrchem na nohejbal, volejbal a basketbal, venkovní bazén (25 m) a pro volnočasové aktivity – minigolf, šipky, stolní tenis, stolní fotbal, bowling, možnost rybaření v Sázavě. Takže jen objednat pořádné počasí a opravdovému sportovně - prázdninovému dobrodružství nic nebrání.

Podrobnější info o programu, ceně, formě přihlášení a dalších náležitostech vytvořím v nejbližších dnech, až dostanu definitivní podklady od Martina Janaty. V tuto chvíli tedy především termín, abyste si mohli zorganizovat svůj prázdninový harmonogram i s účastí na této pravidelné hokejové akci.

Druhou dnešní aktualitou se vrátíme do současnosti a rád bych Vás jen upozornil na tipovací soutěž, která se rozběhla v naší kabině a přidal i lehce vysvětlující komentář. Nedávno po jednom z tréninků se během hokejové diskuse v kabině z ničeho nic urodil nápad uzavřít Tipovačku na vítěze letošní Extraligy. Pravidla jsou zcela jednoduchá. Hráč, který se bude chtít zúčastnit, řekne svůj tip, který bude zaznamenán a vsadí 10,- Kč. Vítězům, nebo spíš správně tipujícím vítěze Extraligy, bude po jeho vyhlášení, vybraný bank rovným dílem rozdělen a slavnostně předán. Pokud by se náhodou nenašel žádný úspěšně tipující, který splnil kritéria soutěže, výhra propadá v prospěch týmové kasy a bude využita na nejbližší teambuildingové akci naší kategorie.

Rád bych všechny upozornil, že Tipovačka je zcela dobrovolná a vše vzniklo jen pro zábavu a zpestření života v kabině a ne svedení dětí na cestu hazardu. Tudíž pokud tuto aktivitu někdo shledává ze svého pohledu za nevhodnou, plně to respektuji. Nicméně zájem je zatím veliký a diskuse okolo možností jednotlivých týmů na vítěze extraligy jsou opravdu zajímavé a vtipné. A protože jsem byl některými rodiči dotázán, jestli se můžou taky zúčastnit, odpovídám tedy: „Ano“. Pravidla, výše zmíněná, jsou myslím jednoduchá a pro upřesnění jen doplňuji, že každý má možnost pouze jednoho tipu a termín ukončení jejich přijímání je pondělí 11.3.2019 v 18.00 hod. (začátek předkola play-off). Jestli zapojíte svou intuici, hokejový přehled, poirotovskou šedou kůru, srdce (mám již dva tipy na Spartu Praha), či zaúkolujete strýčka Googla, je čistě na Vaší libovůli. Nicméně všem Vám přeji hodně štěstí, zábavy a těším se na vaše případné tipy.

TÝDEN V KOSTCE

Prohozené role

Je čas sepsat report, tentokrát o posledním zápase béčka, i když tragikomedie není mým oblíbeným žánrem a moc se tudíž nenasmějete. A tak tedy rychle a stručně. Komu by se taky chtělo ve vlastní ráně nějak extra dlouho rýpat nožem, že.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC RYTÍŘI VLAŠIM 7:15 (2:3, 2:5, 3:7)

Nedávný duel s Rytíři z Vlašimi pro jejich barvy skončil v závěru neblahým výpraskem v poměru 14:6, ovšem tentokrát jsme si prohodili role a tvrdý direkt a debakl schytali pro změnu Sršni. Nicméně zcela zaslouženě, protože utkání vůbec nezvládli, hra se jim nedařila a Rytíři byli prostě lepší.

Vlašim přijela podle všech předpokladů v silnější sestavě než minule, ale to jsme očekávali a hráče na to i upozorňovali. Přesto jsme měli v úvodu převahu a až velmi snadno se ujali i vedli 1:0. Možná chlapci čekali, že to takto půjde samo dál, nevěda, že bez práce nejsou koláče a v hokeji další vstřelené branky. Rytíři ovšem nahodili motory, viditelně ožili a začali mít víc ze hry a přehrávat nás. Postupně tak nejen zaslouženě srovnali, ale dokonce i otočili vývoj utkání na svoji stranu.

V druhé části jsem si připadal, že vedu úplně jiný tým než před čtrnácti dny a hráči zapomněli, co je tehdy ctilo a dovedlo k vítězství - bojovnost, dravost, snaha být u každého puku první, souhra a zakončení! Bohužel tyto nezbytné atributy hry jsme přenechali soupeři a předváděli statickou hru plnou nepřesností a bezhlavého sólování odnikud nikam. Uff, tohle zkrátka nebylo pěkné pokoukání a výsledek 4:8 při odchodu do kabiny to jen potvrzoval.

V úvodu posledního dějství nešlo našemu celku upřít snahu o zlepšení, bohužel ve chvíli, kdy jsme se dostávali do laufu, tak jsme dvakrát z rychlých protiútoků inkasovali. Utkání tím víceméně ztratilo jakoukoliv zápletku, a přestože Sršni se snažili dál bojovat, na soupeře tentokrát jednoduše nestačili.

Celkově jsme dostali naloženo 7:15 a s předvedeným výkonem hráčů asi nemůže být nikdo spokojen, ať už se jedná o ty, kteří měli tým táhnout, nebo ty ostatní. Po minulém jásání, kdy jsem jako spokojený trenér doslova hltal každou akci mladých Sršňů, jsem tentokrát pouze žalostně vyl. Naprostý extrém pak byla hra obránců na puku, kdy někteří zbytečně předržovali puk a nedávali ho včas a přesně na hokejku útočníkům. Místo toho po neskutečných minelách doslova darovali nespočet šancí soupeři. Hra útočníků byla pro změnu naprosto jalová v koncovce a schopnosti prosadit se v soubojích 1-1. Chyběl jim lídr, někdo kdo by to strhnul, vzal trochu na sebe a výkonnostně vyčníval.

Tohle klání tedy herně ani výsledkově nevyšlo, a přesto si nemyslím, že bylo k ničemu. Naopak. Pro kluky parádní zápas s kvalitním, a přesto hratelným soupeřem, které potřebují hrát, pokud se tedy chtějí posouvat dál. A že se občas prohraje, to vem čert. I zde totiž platí, že tak, jako nemůžeme všechno mít, tak nemůžeme všechno vidět, ani všechno vyhrát, a přesto můžeme mít pocit, že náš život je krásný a jde správným směrem. A právě pro tento svůj pocit bychom měli udělat příště všechno, co je v našich silách. Tentokrát tomu tak nebylo.

P.S. Závěrem chci zmínit, že Jirka opět několikráte stiskl spoušť svého fotopřístroje v zájmu zachování pomíjivých okamžiků, které si tedy můžete připomenout na tomto odkaze - https://sirahokej.rajce.idnes.cz/23.2.2019_Srsni_-_HC_Vlasim

Sestava: Michal Zvěřina, Marie Hynková, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Martin Závůrka, Jiří Koubský, David Staško, Adam Němec, Petr Malina, Miroslav Nekvinda, Komárek Vít.

branky: Štěpán Jelínek 2x, Matěj Mimra 2x, Marie Hynková 1x, Matouš Bajer 1x, Tomáš Břinčil 1x.

asistence: Matouš Bajer 2x, Tomáš Břinčil 1x.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Je asi zbytečné se ptát, kdo zná laskavou postavu Krtečka. Kreslené zvířátko, které se zrodilo pod rukama známého kreslíře Zdeňka Milera, jenž by tento týden oslavil devadesáté osmé narozeniny. Tento český režisér a animátor začínal v Baťově filmovém studiu ve Zlíně, ale většinu života pracoval v Praze na Barrandově pro Krátký film. V padesátých letech minulého století dostal zadání natočit příběh o tom, jak se vyrábí plátno. Předloha se mu ale nelíbila — byly tam samé stroje a popisy technologických postupů. Rozhodl se proto, že si scénář napíše sám a že celým filmem bude děti provádět sympatické zvířátko, takové, kterému by věřily, a co ještě nikdy v pohádce nehrálo. Neustále přemýšlel, jaké by to mohlo být, až jednou na procházce údajně zakopl o krtinu a tím bylo všechno vyřešeno. A tak vznikl Krtek, slavná postavička filmů nejen pro děti. Ve svém prvním příběhu měl tolik potřebných věcí, které si neměl kam uložit, až si nechal od zvířátek z lesa, vytvořit legendární kalhotky s kapsami. Příběh měl takový ohlas a slavil úspěchy i v zahraničí, že Miler během následujících let natočil s tímto malým dobrodruhem asi dalších 50 filmů a vydal i nespočet obrázkových knih. Krtek se sice postupně změnil – zmenšil se mu nos a ocásek, dostal vlásky a především přestal mluvit, aby se nemusel překládat a dabovat, Takže se jenom směje, když je veselý, pláče, když je smutný, nebo se roztomile diví – nicméně zůstal skvělý kamarád, který nikdy nezradí, nikdy nikoho nenechá v nouzi a pokaždé si ví rady.

V současnosti pracuje na pokračování jeho dcera Kateřina, ale příběhy již mají podle mého soudu příliš modernistický a feministický akcent. No a pod taktovkou vnučky Karolíny se pak před několika lety rozjela zase spolupráce s čínskými tvůrci, jejímž výsledkem je kritikou nepříliš vstřícně přijatý seriál, ve kterém krtek prožívá nová dobrodružství po boku pandy. Ovšem Krtka a jeho tvůrce asi mnohem víc trápí již mnoho let se táhnoucí soudní spory o dědictví, protože Miler po sobě zanechal několik různých závětí. Nicméně ať již to dopadne jakkoliv, pan Miler byl podle mě vzácný člověk, kterému se podařilo najít cestu k srdcím dětí. Jeho příběhy jsou plné laskavosti, pohody a klidu. Krtek dal lásku, radost a dobro už několika generacím a jeho dobrodružství byla, jsou a budou dětem zdrojem radosti i nenásilného ponaučení.

Teď už ale nahlédněme do naší kabiny, kde před několika dny oslavila Maruška Hynková třinácté narozeniny. Vím, konvence praví, že by se o věku žen a dívek mělo taktně mlčet, nicméně třináct není věk, za který by se měl člověk stydět, tedy pokud takový věk vůbec existuje. No a nesmím ani zapomenout na Matěji Mimru, který oslaví v neděli svátek.

Ahoj a vítám vás u oslaveneckého rozhovoru, který je nepsanou součástí narozenin a svátků v naší kabině. Je něco, co vám na této tradici vadí?

Matěj: Já na to nejsem moc zvyklý takhle mluvit o sobě a je mi to i trochu nepříjemný.

Maruška: Mně to nevadí a nemám s tím problém.

Letošní sezóna se blíží ke svému závěru. Jak jste s ní zatím spokojeni a jak se svou hrou a výkonností?

Maruška: Tahle sezóna je určitě lepší než ta minulá, protože mnohem víc vyhráváme. Já ale sama se sebou moc spokojená nejsem, protože dávám míň gólů, nejsem tak rychlá a občas nestíhám.

Matěj: Sezóna je celkově dobrá, ale se sebou nejsem tolik spokojený, protože minulý rok jsem se snažil mnohem víc než letošní sezónu.

V čem se nejvíc lišily vaše představy o letošní sezóně s realitou?

Matěj: Moje představy o letošní sezóně se moc nenaplnily, protože jsem si myslel, že budu dávat víc gólů, víc rozdávat puky a především víc hrát za áčko.

Maruška: Já nevím. Ale jak už jsem říkala, myslela jsem, že budu dávat víc gólů. Teď si ale připadám jako že nemotorná. Mám totiž puk a místo toho, abych ho nahrála, tam kam chci, tak to letí úplně někam jinam.

Osobně si myslím, že to všechno souvisí s rychlostí a obzvláště v té áčkové nadstavbě se hraje mnohem rychleji a na všechno je pak míň času. Nicméně, pokud byste měli vyzdvihnout nějaký svůj letošní zápas nebo výkon, který stojí za zmínku, tak který by to byl?

Maruška: Myslím, že zápas na Hvězdě se nám povedl všem. Každý se snažil, protože jsme chtěli moc vyhrát a myslím, že i já jsem tam hrála docela dobře.

Matěj: Tak například, když jsme hráli proti rodičům. Kuba jel za branku, nahrál mi na střed a já dal branku, tak to se myslím povedlo.

Oba se momentálně pohybujete ve skupině hráčů na rozhraní sestavy áčka a béčka. Je pro vás tahle vnitřní konkurence motivující k větší snaze, nebo vás naopak sráží?

Matěj: Mně to moc příjemné není. Rád bych měl své místo v sestavě áčka víc jisté.

Maruška: Já to jako nějaký nepříjemný tlak ani necítím, ale když hraju za áčko a pak za béčko, tak je to úplně jiný hokej a úplně jiná hra. Spoluhráči nejsou tak silní a především pak obránci a člověk si na to musí zvykat.

Myslíte, že rivalita kdo bude nominovaný za áčko a kdo za béčko, může nějak narušit vaše jinak přátelské vztahy v kabině?

Maruška: Já myslím, že to nemá žádný vliv a neřešíme to. Buď jsme kámoši, a nebo ne a je jedno, za co kdo hraje.

Matěj: Já taky myslím, že to naše vztahy nijak nenarušuje.

Když jdeš na zimák a do kabiny, těšíš se hlavně na hokej, na trénink nebo na kamarády?

Matěj: Já se nejvíc těším na kamarády, a když si zahrajeme hokej na velký.

Maruška: Já samozřejmě taky na kamarády, ale i celkově na trénink.

Jak jsme říkali v úvodu, konec sezóny se blíží. Těšíte se již na zasloužené volno od hokeje?

Maruška: Vzhledem k tomu, že program máme nabitý a taky se musím i učit, tak nemám ani moc času jen tak chodit s kámošema ven. Takže já se docela těším, že na to budu mít víc času.

Matěj: Já se na to volno taky těším a určitě budu chodit víc ven s kamarády.

Na základě zkušeností z této sezóny, budete se v té následující snažit něco změnit, nebo dělat nějak jinak?

Matěj: Já se pokusím zaměřit na to, abych byl trošku rychlejší.

Maruška: Určitě se budu snažit to neflákat.

Dobrá, i když si upřímně nemyslím, že bys to letos nějak flákala. Co ti, vlastně vám, udělalo v poslední době skutečnou radost?

Maruška: Nevím. Asi to, že jsem na vysvědčení nedostala trojku z matiky.

Matěj: Já nevím. Nic mě nenapadá.

To se mi nechce věřit, protože jinak bys musel mít moc smutný život. Ale dobrá. Co by ti tedy udělalo radost a v případě Marušky, co by ti udělalo ještě větší radost než to vízo bez trojky?

Matěj: Tak třeba dát víc gólů.

Maruška: Pes. Moc bych si ho přála. Buď dobrmana, nebo huskyho, ale rodiče zatím nechtěj.

Já vám samozřejmě přeji vše nejlepší a především hodně štěstí a lásky nejbližších. Myslím, že pokud je to jen trochu v našich silách, měli bychom si přání plnit, a Matěji dávat víc gólů je rozhodně v tvých silách, nebo v tvém případě především v hlavě. No a Maruško ty se pokus rodiče nějak přesvědčit a věř, že dobrý konec všechno spraví. To není z mé hlavy, ale z pera Williama Shakespeara.

NOMINACE

sobota 23.2.2019 Sršni "B" – HC Vlašim (sraz v kabině 10.45)

Zvěřina, ~~Sadílek~~, Hynková, ~~Klouček~~, Koubský, Závůrka, Komárek, Němec, Staško, Malina, Jelínek, Mimra, Břinčil, Bajer, Nekvinda.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

TÝDEN V KOSTCE

Medvědi nevědí, že Sršni umí vrátit úder

Tak, a opět jsem tady se svým pondělním zpravodajem o zápasovém dění v kategorii mladších žáků. Tentokrát to tedy bude pouze o jediném zápase, ovšem zase stál zato. Takže pokud jste mi ochotni věnovat svůj čas, který je v dnešní uspěchané době tolik ceněnou komoditou, dělá mi to samozřejmě náležitou radost a logicky se budu snažit, abyste svého vynaloženého času nelitovali.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC BEROUNŠTÍ MEDVĚDI 5:2 (1:1, 1:0, 3:1)

Ve 14. kole nadstavby „A“ přivítalo naše áčko Medvědy z Berouna s odhodláním vrátit jim nepříjemný úder inkasovaný v prvním duelu. Tehdy totiž bylo k vidění drama a vyrovnaný souboj o výsledek až do posledních vteřin utkání. Ovšem gól na 6:5 v poslední minutě během oslabení byl bolestivou ranou do sršního vazu, kterou mnozí kluci v kabině obrečeli.

Především na Pepovi (nešťastný hrdina prvního zápasu) tak bylo cítit, že jeho hlavním mottem prvních minut na ledě je: „Opatrně, opatrně, opatrně!“. K tomu ani Tomáš si nenazul zrovna ty bojovnější brusle, a tak díky ustrašenému výkonu se druhá lajna dostávala zbytečně pod velký tlak. Výsledek takového přístupu na sebe nenechal dlouho čekat a v 13. minutě jsme prohrávali 0:1. V této fázi utkání držela náš prapor nad ledem především první lajna, která dokázala hrát s Medvědy rovnocennou partii od prvního buly. Naštěstí i druhá formace se s každým dalším střídáním začala víc a víc osmělovat, jejich hra se srovnávala a rozehrála se tak celkově vyrovnaná bitva. Odměnou nám bylo srovnání na 1:1 na konci třetiny, konkrétně v čase 19´28“, kdy se Dominik prosadil při hře 4 na 4.

Na povedený závěr první části jsme navázali ihned po přestávce další brankou. Tu vstřelil Pavel, ale neptejte se mě jak, protože jsem v tu chvíli zrovna řešil Štěpána L., který z důvodu řezného poranění na stehně od brusle soupeře, musel z utkání odstoupit. Podle posledních zpráv se naštěstí nejedná o nic vážného, což jsme samozřejmě všichni rádi a přejeme brzké zahojení. Ale zpět k zápasu. Se začátkem druhé třetiny jsme se tedy ujali vedení 2:1, začali postupně přehrávat soupeře a udávat tempo hry. Bylo vidět s jakou chutí a vervou kluci zápas hrají a předvádějí věci, až jsme po sobě s Petrem občas na střídačce koukli a sami se divili, kde se to v nich bere. Bohužel jen na výsledku se to ne a ne víc ukázat.

Závěrečná perioda sice pokračovala naší převahou a v naší režii, ale jak již to tak bývá, z přemíry ofenzivní snahy jsme byli ztrestáni za nedůslednost při bránění. Ve 45.minutě táhlá soupeřova střela z modré přes les chráničů, hokejek a bruslí - 2:2. V tu chvíli neskutečná euforie na straně hostů a zimákem se rozléhaly jejich bubuzely. Kluky jsme ale uklidňovali, že je necháme v klidu dotroubit, že se nic neděje a je jen potřeba se nesesypat a zápas poctivě dohrát. A jak jsme si řekli, tak jsme i udělali. Než poslední berounská trumpeta dohrála své halali, tak Pavel svou zarputilosti, doslova dotlačil ten černý kus tvrzené gumopryže pro změnu do berounské branky - 3:2. No, a aby toho nebylo málo, tak v hned následujícím střídání vyslal Honza do brejku Dominika a ten střelou nad rameno gólmana završil minutu snů – 4:2. Ovšem Medvědi nechtěli dát svou kůži zadarmo. Neustále bušili do našich vrat a nejednou si vypracovali i slušnou gólovou šanci. Zejména pak během přesilové hry, kterou zvýraznili ještě odvoláním gólmana na 6 proti 4, nás opravdu ždímali a Honza se v brance i s přispěním štěstěny hodně zapotil. Co ale může být pro brankáře lepší odměna, než zklamaný pohled soupeřova útočníka. Snad jedině druhý, třetí, čtvrtý…. zklamaný pohled soupeřova útočníka. Svůj náskok jsme si dokázali poctivým a obětavým výkonem udržet a při závěrečné powerplay dokonal dílo medvědí zkázy Honza trefou do opuštěné branky. Zaslouženě jsme se tak probojovali k výhře v poměru 5:2 a poslali Medvědy bez bodu zpět k řece Berounce.

Krásný, napínavý a především velice kvalitní zápas, který jsme dokázali výborným výkonem všech hráčů i obou gólmanů vyhrát. Soupeř byl na začátku lepší, ale postupem času jsme se do toho dostali a od druhé třetiny jsme už tahali za delší konec my. Kluci si zápas nesmírně užili a i mne toto vítězství neskutečně hřálo u srdce a naplňovalo ne pocitem triumfu, ale spokojenosti. V tabulce totiž není mnoho týmů před námi, ovšem Beroun je zrovna jeden z nich a i v neděli hrál velmi dobře a měl několik moc šikovných hráčů. A to je dobře, protože hodnota vítězství je tak velká, jakou kvalitu má soupeř a tahle se dostala hóóóoódně vysoko. Heršoft, to zní hrdě. Ale je to příjemné, cítit se hrdě na něco, co funguje, co jde správným směrem a co přináší radost a úspěch. Nechci to zakřiknout, ale tým nám momentálně šlape podle našich představ. Hraje organizovaně a s drajvem, má své lídry, bojovníky, techniky i poctivé dříče. Kluci si vzájemně vytváří zdravou vnitřní konkurenci a zároveň úspěšný a fungující kolektiv a tím pádem správný tým.

A to je asi tak vše. Děkuji za vaši pozornost a všem přeji pohodový předjarní týden, hodně dobrých zpráv i zážitků a pokud možno co nejčastěji usměvavou tvář.

https://sirahokej.rajce.idnes.cz/17.2.2019_Srsni_-_HC_Berounsti_Medvedi

Sestava: Jan Sadílek, Sam Nevole, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Matouš Bajer, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Šimon Král, Matouš Klouček, Matěj Mimra.

branky: Dominik Hruboš 2x, Pavel Tvrdík 2x, Jan Knížek 1x.

asistence: Jan Knížek 2x, Josef Dvořák 1x, Pavel Tvrdík 1x, Tomáš Břinčil 1x.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

… neuvěřitelných 100 let jeden z našich největších cestovatelů, legendární Miroslav Zikmund. Vitálního muže s rovnou morální páteří, který stále neztrácí humor, moudrost a živý kontakt s realitou, většina asi zná jako polovinu slavné cestovatelské dvojice Hanzelka – Zikmund. Tito pánové procestovali v minulém století slavnou Tatrou 87 velkou část pro nás reálně nedosažitelného světa, přestože cestování v té době bylo velmi náročné nejen z finančního, ale především z politického hlediska. Na základě těchto cest natočili mnoho reportáží a vydali i několik v té době velmi vzácných a oblíbených knih. V této souvislosti se pochlubím, že některé byly i v naší domácí knihovně, a já si jich velice vážil. Představovaly pro mě totiž výjimečně dokonalou možnost seznámit se s každodenním životem v místech, která pánové Hanzelka a Zikmund navštívili a zároveň i vzbuzovaly touhu poznávat. Bylo krásné se alespoň skrze knihy podívat na místa, na která se po těchto dvou pánech dlouhá léta žádný Čech nedostal. Skutečnost, že oba cestovatelé své poutě přežili, lze považovat za velké štěstí, neboť se nezřídka pohybovali i v oblastech obývaných kanibaly, od kterých nebylo možno s jistotou očekávat, že budou dbát na bonton a nezahrnou do svého jídelníčku ty, které já považoval za své hrdiny. Léta ale plynula a především svět je z látky, která se po každém vyprání o kousek srazí. Je proto stále menší a menší a místa v době mého mládí běžnému člověku reálně nedostupná, dnes umožňují rozvoj masové turistiky. Je to dobře nebo není? Nevím, ale jsem za to velmi rád, protože osobně považuji cestování za ten nejkrásnější klíč k poznání světa. A tak s hlubokou úctou, kterou chovám k panu Zikmundovi, přeji vše nejlepší a zároveň předávám slovo našemu oslavenci tohoto týdne – Šimonu Tvrdíkovi.

Ahoj Šimone. A rovnou se zeptám, jak se těšíš na narozeniny?

Docela se těším a hlavně na oslavu.

Jak by podle tebe měla vypadat taková ideální narozeninová oslava?

Tak asi na bowlingu a pokud možno hodně lidí. Tam bych začal třeba dárky. Pak by přišel na řadu dort a pizza. No a nakonec bychom si zahráli bowling.

Tobě bude jedenáct let, kdyby sis mohl ale vybrat libovolný věk na zkoušku na jeden den, kolik bys chtěl, aby ti bylo a proč?

Asi tak 25, protože už bych měl řidičák a že bych mohl řídit auto.

A už jsi to někdy zkoušel?

Ano. S tátou. On mi řadil a já točil volantem. To mě fakt bavilo.

Nevím, jestli jsi to zaregistroval, ale tento týden slaví narozeniny i jeden slavný cestovatel – Miroslav Zikmund. Jak jsi na tom s cestováním ty?

Já cestuju rád a už jsem byl takhle mnohokrát na dovolené. Rád poznávám nové země, a taky jsem rád, že nejsem díky tomu ve škole. Nejvíc se mi asi líbilo v Řecku na Zakynthosu. Bylo tam krásné moře a jezdili jsme tam na lodi kolem nějakých ostrovů a koukali na mořské želvy, jak plavou.

Na Zakynthosu jsem taky kdysi byl a máš pravdu, že ty želvy karety jsou nádherné. Nicméně, když jsi někde v cizině, zkoušíš třeba i jejich místní jídla, nebo máš raději osvědčenou klasiku?

Rád to zkouším. Třeba když jsme byli v tom Řecku, tak tam měli, nevím, jak se to jmenovalo, takovou mořskou rybu se zeleninou, a to mi moc chutnalo.

Pojďme k hokeji. Vzhledem k tomu, že jsi začal s hokejem později, je tohle vlastně tvá první celá sezóna. Jak jsi s ní zatím spokojený?

No, ani moc ne. Zatím jsem hodně pozadu a moc ostatním klukům nestačím. Upřímně jsem si myslel, že dohnat tu ztrátu bude jednoduší a že to půjde rychleji. K tomu jsem ještě promarodil začátek sezóny, protože jsem měl zánět achilovky a potom tu angínu. Takže žádná sláva.

Já bych to takhle skepticky rozhodně neviděl, takže se zeptám jinak. Jaký příjemný zážitek se ti v souvislosti s hokejem a letošní sezónou vybaví?

Asi to, jak jsem dal góla Poděbradům.

Takže všechno, tak špatné nebylo. Nicméně z těch důvodů, co jsi zmínil před tím, zatím hraješ pouze za béčko. Jak to vnímáš?

To mi nevadí a stačí mi to, protože tam máme lehčí soupeře a zápasů je tam taky dost.

Proti kterému soupeři se ti zatím nejlíp hrálo?

Proti Čáslavi. Ty jsou nejslabší a tam se dokážu asi nejvíc prosadit.

Měl už jsi někdy chuť skončit s hokejem?

To ne, to zatím ne.

Já samozřejmě sleduji dění v kabině a nemohl jsem si nevšimnout, že jsi mezi kluky uznávaný odborník přes počítačové hry.

To asi ne, ale hraju rád a s klukama si zkoušíme dávat spolu souboje i přes internet. Nejradši mám Fortnite, to je taková střílečka a v té jsem asi nejlepší z kabiny. Pak taky hrajeme Brawl Stars. Tam jsou takoví panáčci, co mají superschopnosti a střílí po sobě. No a v té má asi nejvíc pohárků z kabiny Honza Knížek

Máš ještě nějaké jiné zájmy mimo hokej a počítačové hry?

Hraju na klavír, ale to je tak nějak všelijak. Jak jste se ptal na to končení, tak s pianem už jsem chtěl dvakrát skončit. Zatím mě ale vždycky ukecali.

A jak to máš se školou? Před pár dny bylo pololetní vysvědčení, jak jsi dopadl?

Měl jsem samé jedničky. Já vlastně nikdy neměl žádnou dvojku, tak se letos hlásím na gympl. Zkoušel jsem si už nějaké testy na zkoušky jen tak a zatím to bylo docela dobrý.

Vzhledem k tomu, že se vás z kabiny hlásí na gympl víc kluků, tak vám budu samozřejmě všem držet palce. Už jsi ale někdy přemýšlel, co bys chtěl jednou dělat jako dospělák?

Když jsem byl malej, tak jsem chtěl dělat chemika. Líbilo se mi dělat různé pokusy a hlavně míchat lektvary. Momentálně ale žádnou představu, co bych chtěl jednou dělat, nemám.

S tím mícháním lektvarů si jistě užiješ letos na soustředění.

To jo a hlavně už to nebude na mě.

Kdybych byl pohádkový dědeček, a ty měl možnost jednoho přání, co by sis přál?

Tak asi být milionář. To by se mi líbilo. Mohl bych si koupit, co bych chtěl a nemusel bych kvůli tomu chodit do práce.

Dědeček, tedy ten pohádkový, bohužel nejsem, ale i tak ti přeju všechno nejlepší a splnění všeho, co si přeješ. A vzhledem k tomu, že jedno z tvých přání bylo i řídit auto, tak ať se za volantem i v životě dostaneš vždy do kýženého cíle, aniž bys porušil pravidla, nebo se s tebou někdo srazil. Ať jsou všechny tvé křižovatky jen pěkně přehledné, dobře značené a bez námrazy, a ty vždy zvolíš ten správný směr.

NOMINACE

neděle 17.2.2019 Sršni "A" - HC Berounští Medvědi (sraz v kabině 8.30)

Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Mimra, Klouček.

Nominace bude doplněna po pátečním tréninku. Dnes to totiž vypadalo, že někteří hráči o ní buď nestojí, nebo se domnívají, že je za nic!

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

TÝDEN V KOSTCE

Úspěšný víkend s Rytíři

Opět stojím….., tedy vlastně sedím, před úkolem něco napsat a neopakovat se. Konkrétně budu jako obvykle psát o posledních zápasech mladých Sršňů. Ještě, že jsme ale měli jiné soupeře než posledně, či předposledně, díky čemuž mám alespoň dílčí jistotu, že se nebudu opakovat, protože jinak to nebezpečí je velice reálné. Tenhle víkend totiž byla rytířská smršť, kdy jsme se hned dvakrát popasovali s hokejovými těžkooděnci. A tak vás, milí čtenáři, raději upozorním, že stejně jako posledně, předposledně, ba dokonce jako předpředposledně, nemáte jistotu, že se nebudete nad těmito řádky nudit. Tak, doufám, že jsem dostatečně důrazně odradil své kritiky, a my ostatní se na to můžeme vrhnout, pokud jste tedy neodešli všichni. A pakliže ano, je dobře, že to nevím. Úvodní formality tak máme za sebou, a můžeme se do toho zakousnout.

HC RYTÍŘI KLADNO - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ 3:9 (1:2, 2:3, 0:4)

V sobotu nás neminulo časné vstávání, neboť šestá hodina ranní jako hodina srazu na zimáku nedává příliš prostoru pro experiment. Na nikoho se ale naštěstí nečekalo a ambivalentní účinky mrazivého rána korigovala skutečnost, že jsme se podle harmonogramu v 6.15 nasáčkovali do vyhřátého autobusu pod vedením zkušeného řidiče Romana a vydali se směr Kladno. Dojezdový čas byl stanoven na 7.55 a já klidně a pohodlně prospal celou cestu, abych se vzbudil v 7.53 při průjezdu branou kladenského zimáku. Romane umíš!

Na rozcvičce jsem byl trochu nemile zaskočen bohorovným chováním některých hráčů, kteří se vzpomínkou na domácí vítězství s Rytíři vylezli hodně vysoko na hrušku. Nezbylo tedy než promluvit chlapcům důrazně do duše a rychle je z ní sundat. A bylo proč. Kladeňáci na nás totiž od začátku vlítli a zatlačili nás první střídání do těžké defenzivy. Jejich útočná hra nám dělala nemalé problémy a zásahů Honzy v naší bráně rychle přibývalo. Postupně jsme ale nabírali dech, a když v sedmé minutě po střele Matouše zachoval vyražený puk gólmanem svou přízeň Pavlovi, a ten ho v poklidu uklidil za brankovou čáru, byl to pro nás ten správný ranní šálek shot pressa – 0:1. Za tři minuty se sice i domácí prosadili po skrumáži před naší brankou, ale dál už se hrál víceméně vyrovnaný hokej a za vyrovnaného stavu 1:1. Tento průběžný výsledek se však nelíbil našemu Honzovi, který minutu před koncem první části proměnil samostatný únik a stanovil tak její konečné skóre na rozdílu jediné trefy - 1:2.

Druhá třetina byla od začátku tuhý a urputný boj o každý puk a každý centimetr ledu, v němž si oba celky dokázaly připravit řadu výborných příležitostí ke skórování. Postupně jsme ale přebírali iniciativu a v polovině zápasu se ujali vedení již 2:5. Ve chvíli, kdy jsme ale začali dostávat vývoj zápasu pozvolna pod kontrolu, začala chytře úřadovat píšťalka rozhodčího, která nás během deseti minut poslala hned čtyřikrát na trestnou lavici. Ale ani tento mírný vítr v zádech domácím nebyl nic platný, protože nepřízeň sudích kluky vyburcovala k parádnímu a obětavému výkonu. Rytířům se tak z nabízených přesilových her podařila proměnit pouze jediná a do kabin se šlo za stavu 3:5.

O vítězi duelu tak nebylo po dvou třetinách zcela rozhodnuto, ale po zklidnění emocí během přestávky vyšla závěrečná dvacetiminutovka výrazně lépe našemu týmu. Nejprve jsme zvládly úvodní tři minuty ještě s Dominikem na trestné a pak už spustili gólový uragán, který se zastavil na výsledku 3:9. Kdybych řekl, že jsme kontrolovali závěr utkání, tak bych asi úplně pravdu neměl, ale poctivým a odpracovaným výkonem jsme ho dovedli k přesvědčivému vítězství.

Suma sumárum - v sobotu bylo k vidění velmi vyrovnané a svižné utkání jako brus se spoustou tutovek na obou stranách, na jehož konci jsme byli zaslouženě ty šťastnější. Kluci navázali na poslední výborné výkony a nad některými spornými momenty (napočítal jsem celkem 8 trestů na naší straně oproti pouze 3 domácím) vyčnívala naše schopnost ukrotit rozjitřené emoce a touha po vítězství. Takže za mě velká spokojenost a pochvala, protože já mám vždycky radost za tým, když vidím, že něčemu věří, bojuje a jde si za tím.

https://sirahokej.rajce.idnes.cz/9.2.2019_HC_Rytiri_Kladno_-_Srsni/

Sestava: Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Matouš Bajer, Tomáš Hájek, Martin Závůrka, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Šimon Král, Jiří Koubský.

branky: Dominik Hruboš 3x, Jan Knížek 2x, Matouš Bajer 2x, Josef Dvořák 1x, Pavel Tvrdík 1x.

asistence: Jan Knížek 2x, Dominik Hruboš 1x, Tomáš Hájek 1x, Matouš Bajer 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC RYTÍŘI VLAŠIM 14:6 (2:1, 5:4, 3:1, 4:0)

Hned druhý den nastoupilo naše béčko na domácím ledě k přátelskému zápasu s dalšími Rytíři, tentokrát ale vlašimskými. Vzhledem k tomu, že v tomto regionu zrovna probíhaly jarní prázdniny, museli hosté doplnit sestavu několika mladšími kluky. Jak se ale brzy ukázalo, chybějící kila a centimetry dokázali tito borci hravě nahradit hokejovými dovednostmi a herní drzostí.

Konečný výsledek může navozovat pocit jednoznačné převahy, ale zápas na jednu bránu to rozhodně nebyl. Oba týmy dobře bruslily, a tak se šance rodily jen velmi složitě. Skóre utkání otevřel Matěj po čemsi jako střela z hladu, která však zapadla tam, kam měla - 1:0. I dál jsme měli sice mírnou optickou převahu, což bylo i dáno věkovým složením soupeře, ale Rytíři nás pořád dobruslovali, všechno blokovali, nevypustili jediný souboj a po zisku puku se vrhali do rychlých protiútoků. A tak stejně jako na Kladně skončila první třetina našim nejtěsnějším vedením 2:1.

Rychlé tempo hry, které mi bylo velice sympatické, pokračovalo i v další části a opět ukázalo v plné nahotě, jak někteří hráči mají velké problémy s fyzičkou nebo ochotou překonat únavu. Nicméně já si chrochtal spokojeností, protože tohle byl výkonnostně ideální soupeř pro naše béčko. Hrát se s ním dalo, ovšem kdo nemakal naplno, tak se neprosadil.

Zápas v podobném duchu pokračoval vesele dál a k vidění byla občas i rychlá a přesná kombinace, individuální šikovnost a střelba gólu. Pravda, těch našich bylo o malinko víc, ale nijak zvlášť výrazně. K očividnějšímu rozevření skórových nůžek došlo až ve čtvrté třetině, která se z mého pohledu již hrála trochu navíc. Nicméně respektoval jsem přání hostujícího trenéra, který chtěl maximum času věnovat hře. Ta již ale byla na obou stranách velmi neurovnaná a ovlivněná ubývajícími silami. Zápas tak už jen v poklidnějším tempu a za střelby pouze našich branek, doplul do svého závěru.

Nerad bych se nějak holedbal našim vítězstvím, protože jak již bylo řečeno, soupeř měl několik mladších kluků a na rozdíl od nás hrál jen na dvě lajny. Nicméně i přes všechny shora uvedené faktory se mi utkání líbilo a hlavně mi přišlo smysluplné. Kluci z béčka si dobře zahráli a ty, které jsem vzal na doplnění z áčka, si vyzkoušeli pro ně nezvyklé posty.

Z kmenových hráčů béčka se mi asi nejvíc líbila hra Adama. Z těch co se pohybuji na rozhraní A/B byl nejvýraznější Martin a opět potvrdil, že po neslaném nemastném období začíná opět ožívat. A taky, že ostruhy, které získal na Kladně vedle silnějších kluků a nemusel se tak bát, že se něco nepovede, protože ti v případě nouze zatáhli za záchrannou brzdu, dokázal dál zužitkovat ve své hře. Zmínil bych dnes ještě Pavla, který na poslední chvíli doplnil sestavu za chybějícího Matyho. To, že bude i pro něj na netypickém místě v obraně, jeden z nejlepších hráčů, se tak nějak od hráče áčka v béčku očekává. Ovšem jak to odehrál charakterově a týmově, před tím klobouček dolu. Nestrhával hru jenom na sebe (a přitom klidně mohl) a naopak dobře a včas rozdával puky spoluhráčům, nechával je hrát a svým výkonem jim pomáhal růst. No, a to je asi vše. Jestli to ale poskytne i důvod k optimismu do dalšího období – nechme se překvapit.

https://sirahokej.rajce.idnes.cz/10.2.2019_Srsni_-_HC_Vlasim/

Sestava: Sam Nevole, Michal Zvěřina, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Jakub Komárek, Pavel Tvrdík, Martin Závůrka, Jiří Koubský, David Staško, Adam Němec, Matouš Klouček, Petr Malina, Šimon Tvrdík, Ladislav Janeček.

branky: Štěpán Jelínek 4x, Pavel Tvrdík 3x, Tomáš Břinčil 2x, Matěj Mimra 2x, Adam Němec 1x, Matouš Klouček 1x, Ladislav Janeček 1x.

asistence: Pavel Tvrdík 2x, Jakub Komárek 2x, Štěpán Jelínek 1x, Tomáš Břinčil 1x, Martin Závůrka 1x, Adam Němec 1x.

Tím se pro dnešek loučím, i když doufám, že ne definitivně, protože Jirka byl se svým dělem na obou zápasech, tak pokud mi svá fotodílka zítra donese na trénink, tak se přijďte ještě juknout. Teď už ale bez korektury a se zpožděním dnešní příspěvek rychle publikuji (omlouvám se, ale poslední dobou si připadám jako honící pes). Jsem si tak plně vědom toho, že můžu být naprosto ztrhán kapacitami na opačném břehu názorového proudu. Jsem si vědom své nedokonalosti, užvaněnosti a těžkopádnosti. Jsem přesvědčen o existenci nejasností, výskytu protimluvů, věcných i gramatických chyb, ale zveřejním to. O tolik horší než jindy to snad nebude.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Tentokrát si připomeneme významný den, kdy se psal 10.únor 1996 a počítač poprvé v historii porazil šachového velmistra a úřadujícího mistra světa Garry Kasparova. Ano, uběhlo pouhých 12 let od chvíle (o té jsem shodou okolností psal minule), kdy počítače vtrhly do našich životů a postupně se začali stávat neoddělitelnou součástí naší práce ale i zábavy. Umělá inteligence nejdřív uměla porazit člověka v piškvorkách, kartách a podobných hrách, a přestože její vývoj šel strmě vzhůru, tak se dlouho tvrdilo: „Počítač? Ten přeci nikdy nebude lepší než člověk, nemá emoce, cit pro hru a strategii.“ Garry Kasparov si změřil síly s počítačem už několikrát a pokaždé vyhrál, ale v osudný den 10. února 1996 ho superpočítač Deep Blue od společnosti IBM porazil v prvním ze šesti zápasů. Naštěstí pro lidstvo, v tomto neobvyklém klání tehdy Kasparov celkově vyhrál, ovšem již pouhý rok poté, kdy počítač disponoval mnohem vyšším výkonem a pokročilejšími algoritmy, byl souboj uskutečněn znovu a největší mistr světa byl poprvé poražen i celkově strojem. Klasické šachy ovšem nejsou z výpočetního hlediska na dnešní dobu příliš náročné, což ale neplatí o hře Go, která má o mnoho řádů více herních možností a se současným hardwarem je není možné všechny v reálné době prý vyhodnotit. Tato hra ve staré Číně patřila ke čtyřem základním dovednostem člověka spolu s poezií, hudbou a výtvarnictvím a dlouho byla považována za lidskou doménu, alespoň na špičkové úrovni. Vývoj jde ale samozřejmě rapidní rychlostí dopředu, a to nejen z hlediska výkonu, ale i umělé inteligence. A tak v roce 2016 v jihokorejském Soulu porazil počítačový program Alpha Go výsledkem 3:0 jednoho z nejlepších lidských hráčů Go posledních desetiletí. Výhra stroje nad člověkem v Go přišla o deset let dřív, než se čekalo a někteří lidé proto stále častěji tvrdí, že nás umělá inteligence již předběhla, jiní zase, že nás předběhne do několika let a varují, že se roboti jako v Čapkově dramatu RUR vymknou kontrole a obrátí se proti lidstvu. Podle mě ale stroje zatím dělají jen to, čemu jsou naučené a hlavním nebezpečím tak není umělá inteligence, ale člověk, který je naprogramuje tak, aby udělaly něco špatného. Což je ovšem stejné jako při zneužití jakékoli jiné technologie. Můžeme to tedy celé uzavřít tím, že Kasparova před třiadvaceti lety neporazil stroj, ale technici, programátoři a vysoce inteligentní lidé, kteří vyvinuli dokonalý program ke hře šachy. Tečka konec a teď již rozhovor s oslavencem tohoto týdne Petrem Malinou.

Ahoj Petře. Vítám tě a rovnou otázka na tělo. Oslavenecký rozhovor je pro tebe příjemná nebo nepříjemná záležitost?

Určitě příjemná. Nevadí mi odpovídat na otázky, ale samozřejmě jsem radši, když na sebe prozradím ty lepší věci.

Je tedy něco, co bys mi chtěl na sebe sám rád prozradit?

Nevím. Teď mě zrovna nic nenapadá.

Myslím, že je to přibližně rok, co jsi přestoupil mezi Sršně. Přišla už někdy chvíle, že jsi zalitoval tohoto rozhodnutí?

Ne. Zatím se tu pořád cítím spokojeně a nelituji.

A neleze ti někdy krkem to neustálé dojíždění?

Ne. Já jezdím autobusem z Čáslavi, a to je malá chvíle.

A to jezdíš sám?

Ano.

To jsi frajer a musím to ocenit, protože znám děti, které kdyby rodiče nepřivezli na zimák, tak sami nepřijdou? Nepřihodilo se ti někdy, že jsi třeba usnul, přejel a zabloudil? Tohle já si totiž ve svém dětství zažil.

Ne, zatím ne. Jednou jsem se ale ztratil rodičům v Mirákulu. To mi ještě byli asi tři roky a na jedné atrakci jsem si skákal a skákal a najednou jsem zjistil, že táta odešel a už tam není. Tak jsem šel k té vstupní bráně a poprosil je, aby zavolali tátovi, protože jsem měl na ruce náramek s číslem.

Máš mé další uznání a raději ti nebudu vyprávět anabázi, která provázala mé bloudění, ale zpět k hokeji. V letošní sezóně odehrálo béčko hodně přáteláků s Čáslaví, jaké to je, hrát proti svým bývalým spoluhráčům?

Nevadí mi to a spíš mě to naopak motivuje se předvést a ukázat, co jsem se tady už naučil.

A co ses tedy podle tebe už naučil?

Nevím, to já sám můžu asi těžko posoudit. Spíš tak nějak celkově jsem se zlepšil.

Kdybys měl přesto vyzdvihnout nějaký tvůj letošní zápas nebo výkon, který stojí za zmínku, nebo tě nejvíc potěšil, tak který by to byl?

Tak určitě mi udělalo radost, že jsem dal letos dva góly. Na to určitě rád vzpomínám.

Vím, že jsi z velmi početné rodiny. Kdo tě u hokeje asi nejvíc podporuje?

Určitě taťka. Hodně se mi věnuje, někdy mi poradí a je to fajn.

Já vím, že se i věnuješ florbalu, jak se ti tam daří?

Hraju tady za Kutnou Horu za Orlíky a daří se mi myslím docela dobře. Minulý turnaj jsme tedy hráli ve třetím výkonnostním koši, ale protože jsme všechny zápasy prohráli a skončili poslední, tak jsme klesli do čtvrtého koše. Tam ale budou lehčí soupeři, a tak když všechno vyhrajeme, můžeme zase postoupit výš.

Jaký rozdíl vnímáš mezi hokejem a florbalem a jaký tam vlastně hraješ post?

My hrajeme tři na tři na takovém menším hřišti, kde jsou dva útočníci a jeden obránce. Já hraju útočníka a už jsem dal pět gólů. Jinak ve florbalu jsou trochu jiný pravidla. Něco je tam proti hokeji ubraný a něco naopak přidaný. Například tam neplatí ofsajdy, ale zase tam je nevýhoda, že když bráníte, tak nesmíte máchat hokejkou, protože to je hned považovaný za sekání.

Prozradil bys nám, jaký je tvůj dosavadní největší sportovní zážitek?

Asi když jsem vyhrál na Štěpánském běhu první místo v přespolním běhu.

Máš nějaký sportovní sen nebo přání?

Nevím, ale asi se probojovat na mistrovství České republiky v atletice v běhu na 800 metrů. Můj brácha se tam už dostal, tak bych to chtěl taky dokázat. No a potom bych se chtěl ještě víc zlepšit v hokeji a dostat se jednou do áčka.

Inu kdy jindy, než na narozeniny, je čas vyslovit svá přání, sny a oprášit své představy o lepším světě a lepším já. Ale lepší já nemusí být vždy rychlejší či silnější a zlepšovat nemusí zákonitě znamenat jen drilovat a makat. Zlepšovat může být třeba i cítit se víc v pohodě, víc se uvolňovat, víc si dovolovat, víc se poznat, být víc sám za sebe a podle sebe… Petře všechno nejlepší a ať se ti tvoje přání a představy podaří naplnit.

NOMINACE

sobota 9.2.2019 Rytíři Kladno - Sršni "A" (sraz v kabině 6.00)

Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, ~~Lipský~~, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Závůrka, Koubský.

neděle 10.2.2019 Sršni "B" – HC Vlašim (sraz v kabině 11.15)

Zvěřina, Nevole, Klouček, Koubský, Závůrka, Komárek, Němec, Staško, Malina, Jelínek, Mimra, Janeček, Tvrdík Š., Břinčil, Bajer.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

TÝDEN V KOSTCE

53 minut výborný mač - 7 minut zkázy

Mám teorii, že člověk by se měl pořád na něco těšit. Tak pokud se náhodou někdo těšil na pondělní zápasový report, mám pro něj dobrou zprávu – tady je. Jestli ho ale potěší, netuším. Nicméně zanechme úvodních formalit a pojďme se raději věnovat tomu, nač se celý týden těšili naši mladší žáci.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – BK ČÁSLAV 13:6

Víkendový program jsme načali pátečním přátelákem našeho béčka s kluky z BK Čáslav. Ti, se ale bohužel nesešli v počtu, jenž je pro regulérní zápas potřeba, a tak se muselo hrát na obou stranách s menším počtem hráčů v poli. Na druhou stranu to byla zase příležitost dát hráčům to, co jim občas trochu chybí – absolutní volnost bez jakéhokoliv svázání rozestavením, posty a taktikou, ale taky možnost ukázat to nejlepší ze sebe. Výsledek mluví asi za vše. Hrál se bezstarostný hokej se spoustou gólů, kdy zadní vrátka nikoho příliš netrápila. První lajna svého rivala od začátku jasně přehrávala a po několika hezkých kombinačních i individuálních akcích (zde vynikal především malý Víťa) svůj minizápas přesvědčivě vyhrála 7:1. Druhá lajna, ta dala šest branek, jejichž autorem byl většinou Láďa, ale především díky Davidovi tyto akce zcela vyhovovaly principu kolektivní zásluhy. Bohužel však ani jednomu příliš nevoněla obranná hra, a tak i pět branek inkasovali. No, a to je asi tak zhruba to nejpodstatnější. Pokud jsem se ale náhodou v zápasových statistikách dopustil nějaké drobné chyby, tak se omlouvám. Vzhledem k té gólové přestřelce a našemu rotování s hráči to berte spíš jako takový kvalifikovaný odhad.

Abych ale nezapomněl, současně hrálo i naše áčko tradiční souboj červená versus černá a vzhledem k absenci Pavla, Marušky a Tomíta jsme na jejich postech protočili hodně adeptů z béčka. No a z tohoto pohledu uchopil svou příležitost za pačesy rozhodně nejpevněji Matouš. Zpravodajská povinnost mi ještě velí prozradit, že červení vyhráli 5:1, přesto se mi předvedená hra líbila z obou stran a paradoxně nejvíc mě potěšilo, že Pepa tentokrát hrál do plných a bojoval i za nepříznivého výsledku.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Jakub Komárek, Martin Závůrka, Jiří Koubský, David Staško, Adam Němec, Petr Malina, Ladislav Janeček, Komárek Vít.

branky: Ladislav Janeček 5x, Komárek Vít 3x, Adam Němec 2x, David Staško 1x, Štěpán Jelínek 1x, Matěj Mimra 1x.

asistence: David Staško 4x, Martin Závůrka 1x, Komárek Vít 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – HC BULDOCI NERATOVICE 4:9 (1:2, 2:6, 1:1)

V sobotu byl před námi asi nejméně oblíbený soupeř - tým HC Buldoci Neratovice. V prvním měření sil jsme totiž byli svědky silového, ba dokonce bych řekl až násilného hokeje (sluší se poznamenat, že tentokrát to byl jen supr hokej), po němž jsem je myslím právem považoval za jediného soupeře, na kterého jsme v prvním kole nadstavby prostě neměli. Když jsme ale před zápasem v kabině debatovali, pronesl jsem s jistým realistickým podtónem, že pokud dokážeme zopakovat stejný výkon jako v posledních zápasech, můžeme jim být tentokrát rovnocenným soupeřem.

Výsledek to bohužel nepotvrzuje, přesto si troufnu tvrdit, že se nám to nakonec i většinu zápasu podařilo, přestože jsme do něj nevstoupili zrovna šťastně. Hosté se hned v druhé minutě ujali vedení 0:1, když tečovaná střela, kterou gólman přes skrumáž těl moc neviděl, zapadla do naší sítě. Srovnání jsme se ale dočkali již za další dvě minuty. Pavel luxusním pasem poslal do brejku Honzu a ten se nemýlil 1:1. Pak se dlouhé minuty hrál oboustranně moc pěkný a vyrovnaný hokej s vysokou úrovní hry, které chyběly jen góly. Devět vteřin před sirénou jsme se ale jednoho přeci jen dočkali, bohužel však v naší brance. Celé to začalo zbytečným útočným faulem Pavla, oslabením, a když už to vypadalo na remízovou přestávku, tak Honza lehký puk uklidil nešťastně do strany, přímo na hokejku soupeře a pak už jen sledoval, jak ten ho pomalu zasouvá za jeho záda 1:2. Smolný okamžik, bohužel ne v tomto zápase náš poslední.

Druhé dějství bylo opět ve znamení vyrovnaného a urputného boje v rychlosti, při níž občas hořel led. Výsledek se ale pořád tak nějak tahal, když na náš gól vždy přišla odpověď hostujícího celku. V polovině utkání Matouš z jedničky trefil přímo nad rameno neratovického gólmana, což byl nejhezčí gól zápasu, ale zároveň i bohužel naše poslední radostná chvíle. Během posledních sedmi minut druhé části nás totiž Buldoci dokonale zdemolovali a my čtyřikrát v rychlém sledu inkasovali. Absolutní herní výpadek, kdy jsme byli všude o krok pozadu, jakoby nám někdo přivřel kyslík, asi tak, jako se Evropě čas od času na dálku přivírá plyn.

Přestávka nám pomohla shodit ze sebe deku a opět se vzchopit, a tak to byl v poslední třetině opět víceméně vyrovnaný souboj. Skóre se ale na každé straně posunulo již jen jednou, přestože některé tutovky po gólech doslova volaly. Zápas jsme tak dohráli poctivě, ve slušném tempu a rozhodně se ctí, i když bez závěrečných fanfár

Jak vidno, Neratovice v konečném součtu potvrdili roli favorita, přesto se po většinu času jednalo o velmi vyrovnaný a kvalitní zápas. Na naší straně bylo ale několik chyb a smolných okamžiků, ze kterých se vyklubaly nepříjemné průšvihy. Nicméně tím rozhodujícím momentem zápasu byl především náš sedmiminutový herní výpadek v druhé třetině. To by se nám samozřejmě stávat nemělo, tedy pokud chceme s podobnými soupeři hrát i výsledkově vyrovnané zápasy. Ale dost žehrání, nedopadlo to tak, jak jsme ve skrytu duše doufali, i tak jsme odehráli dobrý mač s jedním z nejlepších soupeřů, který nás přinutil hrát to nejlepší, co umíme a možná i něco navíc, ale rozhodně víc, než jsme předvedli při prvním měření sil v Neratovicích. A vo tom to je …

Tímto svým pozitivně subjektivním tvrzením se pro dnešek loučím a přeji všem čtenářům pohodový rozjezd měsíce února. Doufám, že jste v posledních hodinách moc nezapadali sněhem, a držím nám všem palce, abychom se i v tom novém týdnu uměli nad některými jinak rozčilujícími událostmi kolem nás i pousmát a s případnými prohrami se dokázali čestně vypořádat.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Matouš Bajer, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Šimon Král, Matěj Mimra, Jakub Komárek.

branky: Jan Knížek 3x, Matouš Bajer 1x.

asistence: Josef Dvořák 1x, Jan Knížek 1x, Pavel Tvrdík 1x, Tomáš Hájek 1x.

NOMINACE

sobota 2.2.2019 Sršni - HC Buldoci Neratovice (sraz v kabině v 8.15)

Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Bajer, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Mimra, Komárek.

P.S. nominace bude ještě doplněna po pátečním zápase.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

TÝDEN V KOSTCE

Zlepšený výkon na vítězství nestačil

Tak jsem tu zase s pondělním evergreenem, ovšem tentokrát pouze v simple verzi, protože áčko si dalo áčko. Nicméně úplně ošizeni nebudete, protože béčko během ligové pauzy nelenilo a pozvalo si k dalšímu přátelskému zápasu tým z Poděbrad.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC PODĚBRADY 2:8 (1:1, 1:3, 0:4)

„Tak jsme prohráli s Poděbrady“, řekl by asi Švejk..., (obzvláště, když to bylo poprvé z letošních šesti vzájemných utkání) nicméně jako úvod textu se podobné zvolání osvědčilo nejen mně, tak proč se vyhýbat osvědčenému, že? A taky, jak už to prostě chodí v informačně přesyceném prostředí, o sledovanosti, poslechovosti a čtenosti z pohledu konzumenta rozhodují první tři vteřiny. Podle mne to tedy musí nutně vést k obecnému zjednodušování až bulvarizaci a v důsledku k podkuřování povrchnosti, ale co s tím naděláme... Jo vidíte, skrz samou filosofii bych zapomněl na hokej.

I když to tedy bude vypadat asi podivně, předesílám, že náš herní projev byl tentokrát výrazně lepší, než v posledním utkání hraném před čtrnácti dny, které ovšem skončilo remízou 8:8. Jak by asi řekl ale jiný klasik, tentokrát samizdatové literatury: „To jsou paradoxy, pane Vaněk...“. Dost už ale citací, protože Víťa v dnešním vyprávění právě vhodil úvodní buly.

Od prvních minut bylo hned znát, že tento poděbradský výběr výborně bruslí, vládne dobrou technikou s pukem a prezentuje se přímočarou kombinační hrou, která je vždy zakončena střelbou. Sršni, oproti posledně vlažnému výkonu, ale vstoupili do utkání s výrazně větším nasazením, takže se celou první třetinu hrál vyrovnaný duel, kdy se herní aktivita obou celků poměrně pravidelně střídala. Vzhledem k tomu, že ale řada vyložených šancí zůstala neproměněna, tak to bylo na konci první třetiny spravedlivých 1:1.

V druhé části pokračoval zápas v podobném duchu. Hra byla poměrně rychlá a vyrovnaná, přinášela spoustu napětí a šancí, ne však góly. Je asi dobře, že nemám žádné tipérské ambice (nesázím ani na sport, ani brambory na zahradě), protože v polovině zápasu jsem si v duchu říkal, že utkání bude tentokrát asi jen o jednom, maximálně dvou rozdílových gólech. Vůbec to ale nevyšlo. Během několika minut jsme 3x v řadě inkasovali a naše hra tak nějak ztratila na tempu. Někteří hráči začali tahat nohy a zdálo se, že ta rychlá hra jim vzala spoustu sil a nepříznivý výsledek chuť se s tím popasovat. Přesto se nám podařilo těsně před přestávkou korigovat na stále nadějných 2:4.

Začátek poslední třetiny byl ve znamení zlepšené hry Sršňů, která ale vydržela nějakých deset minut. Pak jsme opět polevili, několikrát inkasovali a na hře to bylo hned znát. Další průběh zápasu nemá smysl rozebírat, protože by se jednalo o monotematické vyprávění, a tak jen zmiňuji, že jsme prohráli 2:8.

Jak vidno, výsledek pro kutnohorské barvy nedopadl tak, jak by si jejich hokejový fanoušek asi představoval, ale utkání mělo dvě strany - rub a líc! Vysoká porážka může svádět k domnění, že jsme podali vyloženě špatný výkon. Jak už jsem ale psal v úvodu, nebylo tomu tak zcela. Hra, nebo spíš mezihra byla víceméně vyrovnaná, ale zápas podle mého soudu významně rozhodovala schopnost hráčů, prosadit se na malém prostoru, a především pak v tom předbrankovém, kde je největší, hustota, intenzita a agresivita herního provozu. V prostoru, kde rozhodují (mimo jiné) jak z pozice útočníka, tak obránce herní postřeh, blesková reakce, pohotovost a z nich plynoucí herní hbitost, čilost ale především pak intuice a anticipace. Pokud si tedy potřebné návyky a dril těchto složek hry nezažijeme především z tréninku, asi se takové paradoxní výsledky budou ještě opakovat.

Možná vám to nebude úplně vhod, ale protože mám dnes ještě čas, tak se podíváme i na výkony jednotlivců. A začneme rovnou v brance. Honza tentokrát spolehlivě a v podstatě bez vážnějšího zaváhání. Michal inkasoval šest branek, což je hodně, ale nemůžu říct, že by se nesnažil, nebo nedával pozor. Jen těch úspěšných zásahů mohlo a mělo být víc. Štěpán a Šimon si to opět zkusili netradičně v útoku, ale tentokrát bez očividného úspěchu. Šíma se dokonce na vlastní žádost později vrátil na post obránce, kde už se pohyboval zase jako ryba ve vodě. Kuba byl pro mě asi největší zklamání, obzvláště když minule odehrál jako obránce za áčko výborný zápas. Tentokrát v útoku ale naprosto neviditelný a s minimálním prosazením. Možná zmatek ze střídání postů, možná prostě jen špatný den, což se stává občas každému. To Martin byl naopak asi nejpříjemnější překvapení a největší zlepšení. Oproti posledním zápasům výrazně rozhodnější, rychlejší a suverénnější. Matěj v průběhu zápasu stihl neproměnit několik nájezdů, k tomu jako bonus zahodil ještě i další gólové tutovky z předbrankového prostoru. V neproměňování šancí nezůstal rozhodně sám a měl mnoho zdatných následovníků, co mi ale mnohem víc vadilo, že opět nebyl ochoten makat naplno. On má rozhodně na víc než předvedl a já to s ohledem na jeho možnosti po něm budu i chtít a neslevím mu, tak jako on slevuje sám sobě. David a Láďa hráli pro ně typicky silový hokej s pomalou reakční rychlostí a menší pohyblivostí, což je u útočníka ovšem problém. Co mě ale mnohem víc vadilo, že jsem musel při každé příležitosti s Davidem opět diskutovat a přitom to po hokejové stránce byl jeden z jeho lepších výkonů. Jirka to byl takový náš Jekyll a Hyde. Některá střídání bez zápalu, bez opravdového zapojení do hry a pak měl pro změnu střídání, kdy byl na puku, hrál aktivně a bojoval. To Matouš podal v celku konsolidovaný, ale jen průměrný výkon, který neurazil ani nenadchnul. Na můj vkus a mé požadavky na něho, tam bylo málo bruslařského prosazení. Adam se nám zlepšuje doslova mílovými kroky, což je samozřejmě dobře a mám z toho radost, ovšem pro něj to znamená, že jeho nedělní výkon bych asi před měsícem hodnotil jako výborný, dnes jako dobrý a za měsíc mi už nebude stačit. Šimon se snažil hodně zapojovat do hry, ale bruslařsky a dovednostně byl tohle soupeř nad jeho současný level. To samé platí i o Mírovi, přesto musím ocenit, že se snažil být ve hře a dvakrát se dokonce dostal k zakončení, což je oproti Mírovi před čtvrt rokem zlepšení. Petr byl tradičně hodně aktivní, někdy až moc, a to pak byl všude a nikde. No, a pokud se nepletu, tak Petr byl poslední hráč, a tak již budu raději končit, neb díky panu Aloisi Jiráskovi a povinné četbě vím, že dlouhé popisy otravují čtenářům život.

Přeji tedy všem pohodový konec ledna, ať už budou venku vládnout dny mrazivé nebo právě řádit obleva a doufám, že ať už bude počasí, či události, kolem nás jakkoli dopalující, dokážeme si přesto jeden druhému věnovat nějaký ten úsměv.

P.S. Jirko, jak si mě požádal, tak ti tedy připomínám. Nezapomeň prosím tu flešku s fotkami vzít na trénink, abych to sem mohl večer přiložit!

https://sirahokej.rajce.idnes.cz/27.1.2019_Srsni_-_Podebrady/

Sestava: Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Štěpán Jelínek, Jakub Komárek, Adam Němec, Martin Závůrka, Matouš Klouček, Šimon Král, Šimon Tvrdík, Matěj Mimra, Petr Malina, Jiří Koubský, David Staško, Miroslav Nekvinda, Ladislav Janeček.

branky: Matěj Mimra 1x, Ladislav Janeček 1x.

asistence:

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Před 35 lety, konkrétně tedy 24. ledna 1984 přišel na trh proslulý počítač Macintosh od amerického gigantu Apple, který jako první zpřístupnil svět výpočetní techniky i lidem, pro které byl počítač do té doby zcela nesrozumitelný. Počítače zde již samozřejmě byly dávno před tím, ale v počátcích se jednalo o mnohatunové kolosy ovládané například děrnými štítky a první stolní přístroje nabízející grafické uživatelské prostředí a solidní výbavu si s cenovkou přes 10 tisíc dolarů mohly dovolit pouze velké firmy. A tak až cenově přijatelný Macintosh s jednoduchým ovládáním přinesl do amerických domácností počítačovou revoluci a troufnu si tvrdit, že změnil i celý svět. Přelomový počítač byl navržen jako malá přenosná bedýnka obsahující vše potřebné. K zařízení stačilo připojit klávesnici a myš, zapojit do elektřiny a mohlo se pracovat. Jeho majitel nemusel být expert, aby mohl Macintosh ovládat a tím se stal skutečně prvním počítačem pro obyčejné lidi. Dnes se nám to vše zdát být již naprosto samozřejmé, protože počítače jsou součástí každodenního života prakticky každého z nás, ovšem Macintosh byl ten skutečný zlom.

O mně je celkem všeobecně známo, že jsem počítačové dřevo a kdo mne zná víc, ten by zcela jistě použil i mnohem odvážnější výraz. Nicméně o kom podobné věci jistě neplatí je oslavenec tohoto týdne – Matěj Mimra.

Ahoj Matěji. Jestli pak víš, proč spolu děláme rozhovor?

Asi proto, že budu mít narozky a bude mi jedenáct let.

Jak se tedy těšíš?

Ale jo, docela se těším, i když dárky už tolik neprožívám a ani nemám rád moc velká překvapení.

Jedenáct je zajímavé číslo, které v sobě skrývá samé jedničky, bude takové i blížící se vysvědčení?

Tak tam to bude určitě horší a hlavně pak jedna známka. Z matiky budu mít trojku, protože mi moc nejde a taky mě moc nebaví, ale jinak už budu mít jen dvojky a jedničky.

Fenomén dnešní doby - počítač je ale od slova počítat, jaký je tedy, vzhledem k neoblibě matematiky, tvůj vztah k počítačům?

Takový normální, ani je moc nemusím. Jenom když jsem u táty, tak si zahraju nějaký hry, jinak ani moc ne.

Máš nějakou oblíbenou hru?

Fortnite. To je taková střílečka. Nebo má taky rád tanky.

Kolik času denně asi tak strávíš hraním těchto her?

Jak kdy. Já hlavně hraju s klukama, jako je Štěpán a Šimon. Většinou si večer zavoláme, já se pak přidám do skupiny a hrajeme. Asi tak tři hodiny, abychom si to užili.

Dovedeš si představit, jak by asi vypadal tvůj den, kdyby nebyly počítače a mobily?

Ano. Kdybych byl u táty, tak jo. Ten má totiž kamaráda, který chodí do takové práce, kde má různé deskové hry. Nejradši mám Machi Koro. Tam mám kartičky, peníze a stavím si svoje město. No a pak tam mám i různé úkoly, podle toho, co si hodím na kostce. Je to trochu o štěstí i logice, a to mě baví.

Já si podle řečí v kabině všimnul, že se ale začínáš zajímat už i o děvčata.

Jo, trochu ve škole. Líbí se mi blondýnky, ale hlavně sportovkyně. Ve třídě jednu takovou kamarádku mám, ale ona má ráda ještě jiného kluka.

No a už jsi jí někdy pozval na hokej, aby ses trochu ukázal?

Jo, ale zatím se byla kouknout jen na tréninku, tak jsem se snažil.

Když už jsme se takhle dostali k hokeji, určitě jsi měl před letošní sezónou nějaké představy, jak by měla vypadat. Jak moc se naplnily nebo nenaplnily?

Tak sezóna je pro nás myslím dobrá, protože se nám docela hodně daří. Horší je to ale se mnou, tam moc spokojený nejsem, protože jsem si myslel, že budu hrát víc za áčko.

Co si myslíš, že je příčinou?

Asi že moc nemakám a někdy se i trošku ulejvám. Já vím, že bych měl přidat a víc se snažit, ale někdy mě bolí nohy, a to si mi pak moc nechce. Dnešní trénink jsem se ale zrovna snažil.

To uznávám. Myslíš, že i skladba cvičení při tréninku má vliv, jestli makáš, nebo jsi bez chuti se zpotit?

Asi jo. Mě nejvíc baví, když hrajeme na velký, nebo ty cvičení jak nastřelíme puk na branku, nebo si nějak nahrajeme a pak to dohráváme jako souboj.

Já tedy většinou pro tahle cvičení dvojice určuju, když to ale nechám na vás, vybereš si raději soupeře slabšího, abys mohl vyhrát, nebo silnějšího, co tě přinutí k lepšímu výkonu?

Jak kdy. Někdy si vyberu slabšího, když si chci dát gól a někdy zase silnějšího.

Co se ti na hokeji obecně asi nejvíc líbí?

Že tady mám kamarády, na které se těším, můžu se zlepšovat a třeba se i dostat vysoko.

To je hezký, tak ať ti to vydrží co nejdéle a samozřejmě přeji vše nejlepší jak v hokejovém tak nehokejovém životě.

NOMINACE

neděle 27.1.2019 Sršni "B" - HC Poděbrady (sraz v kabině 10.15)

Sadílek, Zvěřina, Jelínek, Komárek, Němec, Klouček, Závůrka, Král, Tvrdík Š., Mimra, Koubský, Malina, Staško, Janeček, Nekvinda.!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

TÝDEN V KOSTCE

Hokejová fantazie v sršním podání

Jak praví politologický klasik, mráz přichází z Kremlu. Odkud ale přichází sníh, kdoví? A tak minulý týden pod jeho přívaly občas kolabovala doprava na D1, stromy omdlévaly tíhou svých pocukrovaných větví a trhaly zaskočené elektrické vedení, aby se v domech na elektriku bez kamen dalo topit jen pod vodou. Nicméně, kdo si chtěl užít i jiných taškařic, či se zahřát alespoň na duši, tomu minulý týden nabídl i dvě vydařená utkání kutnohorských Sršňů.

HC LEDEČ NAD SÁZAVOU - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ 1:8 (0:2, 0:4, 1:2)

Ve čtvrtek vyrazilo naše béčko do Ledče nad Sázavou k dalšímu přátelskému zápasu, a jak se zdá, výsledek asi mluví za vše. Nicméně je potřeba férově přiznat, že soupeř měl ve svém středu i několik kluků o rok mladších. Na druhou stranu ale šikovných, kteří v první části kladli velmi tuhý odpor. I tak se nám podařilo jít do nadějného vedení o dvě branky, které jsme v druhé třetině ještě výrazněji navýšili a domácí již jasně přehrávali ve všech herních činnostech. V závěrečném dějství to byl oboustranně takový hurá hokej a naše do té doby poměrně disciplinovaná hra se začala drolit jako pískový hrad. Všímavému oku pozorovatele ale neušel jistě moment, že jsme opět trochu proházeli obránce a útočníky, což bylo příčinou oné neurovnanosti. Na druhou stranu jsme díky tomu objevili zatím netušené možnosti Kuby, který na postu obránce působil velmi vyzrálým dojmem a získal tak spolu s Matoušem za svůj výkon zaslouženou nominaci na neděli do áčka. Budiž to pro všechny ostatní jasný vzkaz: „Dělejte v zápasech i v tréninku vše, jak nejlíp umíte a snažte se být alespoň svou snahou nejlepší a pak dostanete stejný prostor a stejnou šanci“. Mimochodem oba správnost našeho rozhodnutí potvrdili v neděli velmi dobrým výkonem.

Sestava: Sam Nevole, Michal Zvěřina, Matouš Bajer, Jakub Komárek, Adam Němec, Martin Závůrka, Šimon Král, Matěj Mimra, Šimon Tvrdík, Petr Malina, Jiří Koubský, Miroslav Nekvinda, Ladislav Janeček.

branky: Matouš Bajer 4x, Jakub Komárek 1x, Šimon Tvrdík 1x, Matěj Mimra 1x, Šimon Král 1x.

asistence: Miroslav Nekvinda 2x, Matouš Bajer 1x, Šimon Tvrdík 1x, Šimon Král 1x.

HC NYMBURSKÝ LEV - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ 2:8 (1:2, 1:4, 0:2)

V dalším nadstavbovém kole jsme zavítali do mrazivého stánku nymburských Lvů, našeho velkého konkurenta v boji o přední místa v tabulce. V prvním utkání v Kutné Hoře byl k vidění duel dvou naprosto vyrovnaných soupeřů, v jehož závěru jsme smolně inkasovali po jednom závaru před naší brankou a prohráli tak o jediný gól.

Nedělní odveta přinesla (až na drobné výpadky) velmi rychlý, bruslivý a kvalitní mládežnický hokej, ve kterém jsme po trochu ospalém a opatrném vstupu do zápasu tentokrát byli lepším celkem. V osmé minutě zavelel k brankovému úprku krásnou kombinací Honza s Dominikem, když prvně jmenovaný zavezl puk po pravé straně do třetiny, poslal ho před branku a Dominik zdařilou tečí našel skulinku nad gólmanovým ramenem – 0:1. Za tři minuty bylo ještě veseleji, to když Pepa svou střelu z kruhu umístil přesně do pravého vinglu – 0:2. V závěru třetiny si v brance prožil poněkud nešťastnou chvilku Honza, když nenápadný puk k překvapení nás všech i domácích skončil za jeho zády. Tento gól na 1:2, způsobený chvilkovým bezvědomím hokejového pánaboha nás ale nezlomil a dál jsme byli aktivnějším a lepším celkem.

Druhá třetina pak již byla plně v naší režii, když po minutě hry zajistil naše dvoubrankové vedení Pavel - 1:3. To sice přineslo klid na naše hokejky, ovšem klid, který značil, že další branky se nedařilo přidat, i když šancí k nim bylo neúrekom. A tak přišel trest v čase 34´40“ po prosazení domácích ve skrumáži před naší brankou – 2:3. Na tento kontaktní gól jsme ale dokázali v podstatě okamžitě odpovědět a závěr třetiny dohráli přímo snově. Během dvou minut jsme vsítili další dvě branky a do kabiny odcházeli s optimistickým vedením 2:6.

Závěrečná třetina už žádný nepříjemný obrat nepřinesla, i když domácí se na nás pokusili ještě vlétnout. Dobře rozchytaný Sam ale ukázal pár semaforů se svítící červenou a popravdě i štěstíčko se nás drželo. Lvi totiž párkrát minuli naší bránu, kdy už se tváří v tvář gólmanovi mohli jen ptát, kam to chce šoupnout. V epilogu nedělního duelu jsme stvrdili naše vítězství brankou Pavla, kterému předcházel aktivní forčeking celého útoku a závěrečný účet na 2:8 podtrhl Pepa, který jak bulldog prošel celou obranou domácích a aniž by se unáhlil, zvednul hlavu a přesně trefil.

Po závěrečné siréně a euforii na ledě se tým přesunul do kabiny, kdy byl ke každému gólu přiřazen jeden hromadný úder hokejkou. Hladina decibelů by hravě překonala start letadla, ale radost chlapců byla naprosto zasloužená. Tento zápas jim vyšel po všech stránkách a prezentovali se nejen krásnými, novými dresy, ale především výborným, sebevědomým výkonem a pěkným hokejem. Samozřejmě, že u některých hráčů byly oproti jejich možnostem trochu rezervy a udělalo se i spoustu chyb. Chyby mi ale nevadí, pokud tedy vznikly ve snaze tvořit, něco vymyslet, či vyzkoušet a nejsou-li z lenosti, neukázněnosti a nedbalosti. Závěrem tedy nezbývá než mužstvu pogratulovat a těšit se, co předvedou v příštím zápase.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Matěj Mimra, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Šimon Král, Matouš Klouček, Matouš Bajer, Jakub Komárek.

branky: Pavel Tvrdík 3x, Josef Dvořák 2x, Jan Knížek 2x, Dominik Hruboš 1x.

asistence: Josef Dvořák 3x, Dominik Hruboš 1x, Jan Knížek 1x, Matouš Klouček 1x, Tomáš Břinčil 1x.

Na rozloučenou přeji všem čtenářům pohodové lednové dny a věřím, že se spolu budeme potkávat i v holomrazech či ve sněhových závějích a občas věnujeme společný hřejivý úsměv i věcem, které by nás bez něho nejvýš pěkně dohřály.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

16. ledna jsme měli jedno smutné výročí – padesát let od upálení Jana Palacha, a tudíž nic, co by stálo za příjemné připomenutí. Nicméně, jak říká klasik: „Ti, kdo zapomenou svou minulost, jsou odsouzeni ji znovu prožít“. Co ale říci, aby se člověk vyhnul omšelým frázím či vypjatým emocím? Jeho čin, kdy se v horní části Václavského náměstí polil hořlavinou a následně zapálil je i dnes jedněmi vnímán jako nesmysl a sebevražda pohrdající životem, či „vrácením vstupenky“ ve smyslu Ivana Karamazova. No a pro druhé je naopak sebeobětováním a projevem nejvyšší možné lidské oběti na protest proti postupujícímu rozkladu české občanské společnosti a proti pasivitě a letargii národa po vpádu okupačních vojsk Varšavské smlouvy.

Osobně, jako obyčejný zbabělec, dosahuji jen při představě sebeupálení zvýšení krevního tlaku, kdy mi mráz jde po celém těle a nedokážu si představit, že bych něčeho podobného byl schopný. I přesto Palachův čin po kratičkém vzedmutí v době od jeho uskutečnění až po veřejnou demonstraci odporu proti okupační zvůli při jeho pohřbu pomalu zapadl a začalo jakési příšeří a nástup času kompromisů, kdy národ upadl do mravní letargie a byl nucen k oné schizofrenii vnitřního a vnějšího postoje, zvrhle nazvanému normalizace. Komunističtí ideologové se snažili památku na Jana Palacha usilovně vymazat z paměti národa a šířili fámy o jeho údajné duševní poruše, či jakémsi vydírání ze Západu a manipulaci, jíž prý byl pouhou bezmocnou obětí. Dokonce byli schopni znesvětit jeho ostatky exhumací na Olšanských hřbitovech, spálením a opětovným uložením do země ve Všetatech. I tak ale někde ve spodních proudech národního vědomí vzpomínka na něj přežila a na jeho hrobě se stále objevovaly květiny a svíčky.

Dnešní doba, ať už je jakkoliv klopotná a plná paradoxů a nejistot, je dobou svobodného myšlení, svobodného projevu a dobou, kdy je možné svobodně dělat to, co člověk považuje pro svůj život za podstatné. A přesto bychom se měli více než kdy jindy ptát svého svědomí, onoho prostoru, kde lze vést ten nejupřímnější dialog, jestli to, co konáme, je správné či nikoli, jestli svými činy nezpůsobujeme někomu křivdu a jestli nám na tom druhém záleží více, než na sobě samém, což je podstatou lásky a v konečném důsledku smyslem naší efemérní přítomnosti zde na světě. A v tomto pojetí je Janova oběť nezapomenutelná, universální a je pouze na každém z nás, jak ji pochopí a co si z ní vezme pro sebe a svůj život.

Dost již ale mudrosloví a pojďme raději k příjemnějším věcem, jako je rozhovor s Tomášem Břinčilem – oslavencem tohoto týdne.

Ahoj Tome. Nějak se mi nechce uvěřit, že už ti bude jedenáct let, předpokládám ale, že se těšíš?

To jo a nejvíc asi na oslavu, kterou budu mít v neděli odpoledne. Mám totiž hrozně rád rozbalování dárků.

Už víš, co dostaneš?

Nevím, bude to překvapení. Přál jsem si ale takové malé figurky na hraní a pak Lego Technic, takový velký auto.

Tak snad to dopadne. Pojďme ale k hokeji. Jak jsi zatím spokojen sám se sebou v letošní hokejové sezóně?

Spokojený jsem zatím hodně, protože mám pocit, že jsem se v ní a především v poslední době, hodně zlepšil a je to vidět i na mých gólech a asistencích.

Čím si myslíš, že to je?

Podle mě tím, že jsem určitě přidal na bojovnosti. Tak nějak jsem cítil, že by to šlo přidat a taky jsem se chtěl víc dostávat do střeleckých tabulek. No a najednou jsem zjistil, že to jde hrát trochu bojovněji, tak doufám, že to tak půjde dál.

To já taky. Když si tedy přeješ dávat tolik góly, máš své oblíbené místo pro zakončení?

Tak můj nejoblíbenější způsob zakončení je střela z první golfem, tak asi někde mezi kruhy, když mi to tedy pěkně nahrají. No a o místo - asi těsně k tyčce a na vyrážečku.

Máš pocit, že mimo té bojovnosti se tvá hra ještě v něčem změnila?

Určitě je těch věcí hodně. Tak například, jak jsem při zakládání útoku dřív najížděl přesně po kruhu k mantinelu, tak teď se víc snažím reagovat na hru a podle toho to přizpůsobit a třeba i dřív zatočit, abych tam byl včas. A taky se víc snažím hrát s pukem a tvořit hru.

Čím jsi sám sebe nejvíc překvapil? A je jedno, jestli příjemně nebo nepříjemně.

Tak příjemně jsem byl překvapený svým výkonem na Slávii, protože mi to fakt myslím vyšlo. No a nepříjemně asi jednou, když jsme byli v Čáslavi na přáteláku. V tom zápase se mi tenkrát nedařilo prostě vůbec nic.

Příští sezónu proběhne reorganizace soutěží. Jak ty vnímáš fakt, že zůstaneme ve stejném složení ještě jeden rok a ty budeš znovu prvoročák?

Mně to nevadí a naopak se na to těším, protože se mi takhle hraje dobře a s klukama jsme dobří kamarádi.

Máš nějakého oblíbeného hokejistu jako svůj vzor nebo idol?

Já žádný vzor nemám, protože nechci nikoho napodobovat. Snažím se vytvářet svůj styl hry, který mi vyhovuje a ten taky hrát.

A jak bys popsal ten svůj styl hry?

No já myslím, že docela dobře a rychle bruslím. Umím dobře nahrát i zakončit a jsem vhodný spoluhráč do kombinace.

Který z letošních soupeřů, z těch, co jsme s nimi zatím hráli, je tvůj nejvíc oblíbený a naopak?

Tak oblíbený soupeř byla určitě Sparta, Slávie a Kladno. Proti nim se mi hrálo opravdu dobře a byl to pro mě velký zážitek. Přeci jenom jsou to slavné týmy, tak jsem byl hodně namotivovaný. No a neoblíbený soupeř jsou určitě Naratovice, protože se mi zdálo, že jejich hra byla opravdu až příliš hodně tvrdá a já tvrdou hru nerad.

Prozradil bys nám, jaký je prozatím tvůj největší sportovní zážitek?

Tak já určitě rád vzpomínám na všechny hokejové zápasy, které jsem opravdu dobře odehrál a měl tam pěkné hokejové akce. A konkrétně určitě rád vzpomínám na turnaj v Turnově ještě se 3.-4.třídou, jak jsme vyhráli ten finálový zápas.

Jaká část tréninku, či forma tě nejvíc a nejmíň baví?

Tak nejradši mám ty herní cvičení a teď asi ty souboje dva-jedna, jak první útočník nahodí od modré puk po mantinelu za bránu, druhý pro něj sjede a pak spolu hrají proti jednomu obránci. No a nebaví mě určitě jezdit ostrý bogny kolem kuželů. Sice mi to jde myslím dobře, ale nebaví mě to.

Pojedou letos na soustředění už i tvoji bráškové?

Tak já bych je na soustředění určitě chtěl, ale asi bych kvůli nim nemohl tolik lítat a blbnout s kamarády. Přesto, Alešek by už měl jet, i když nevím, jestli bude chtít a jestli už to zvládne.

V souvislosti se soustředění jsem si vzpomněl, že jsi tam hrál ve volném čase hodně nohejbal. Jak se ti daří v tomto sportu?

No, já jsem začínal již od mala, protože jsem si chtěl vždycky kopat s tátou, když on chodil na nohejbal na Kaňk. Jenže tam byli samí fotbalisti a já byl takhle jako jediný mimo, takže se mi moc nedařilo. Teď tam ale chodíme spolu se Štěpánem a od léta už začneme hrát i zápasy. Tak na to se těším.

Ty jsi taková klidná a pohodová povaha. Jak ale reaguješ na konfliktní situace a spory, které k životu v kolektivu taky zákonitě patří?

Já na to reaguji tak, že jsem absolutně ticho a čekám, až ztichne i ten druhý. Vůbec mu neodpovídám, nevšímám si ho a ono to vychází.

Je pro tebe v kolektivu příjemnější – řídit a dávat rozkazy, nebo je raději plnit?

Tak já mám určitě rád, když můžu rozkazovat a být takový ten skupinový vůdce. Zatím tedy takovou skupinu, které bych já velel, nemám, ale chtěl bych ji mít a líbilo by se mi to.

Inu, tak ti tedy přeju splnění i tohoto přání a mimo to ať se ti vše daří k plné spokojenosti a máš radost z toho, co děláš.

NOMINACE

čtvrtek 17.1.2019 HC Ledeč nad Sázavou - Sršni "B" (sraz v Ledči 15.45)

Nevole, Zvěřina, Bajer, Komárek, Němec, Koubský, Malina, Mimra, ~~Staško,~~ Janeček, ~~Klouček~~, Závůrka, Nekvinda, Tvrdík Š, Král.

doprava vlastní - k dispozici ale bude devítimístná dodávka s odjezdem od zimáku v 15.00 hod.

neděle 20.1.2019 HC Nymburský Lev - Sršni "A" (sraz v Nymburce v 8.45)

Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, ~~Hynková~~, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Klouček, Král, Bajer, Komárek, Mimra.

doprava vlastní - kdo bude potřebovat věci v kabině, tak já budu odjíždět od ZS v 8.00 hod.,

P.S. nominace bude ještě doplněna po čtvrtečním zápase béčka.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

VÍKEND NA HORÁCH (nabídka od Moniky)

Ahoj všichni kamarádi hokeje. V poslední době jsem neměla vůbec čas na nic, jak všichni víte, tak stavíme na horách domeček. Všimla jsem si ale, že o víkendu 25.1.-27.1. nemá „áčko“ zápas, a proto mě napadlo, pozvat vás do našeho ubytovaní.

Výhody: pozor budete v historii jako první zákaznici „SRŠNI“.

Cena za lůžko 350,-/osoba/noc (vlastní lůžkoviny)

Volejte, pište, budeme se na Vás těšit, jen mi dejte včas vědět, termíny se nám začali plnit.

A zde se můžete i kouknout - odkaz

PS: dluhy máme až po uši, tak vás tam nemohu pozvat zdarma, promiňte.

VÍKEND V KOSTCE

Další parádní výkon - takže spokojenost

Tak se nám v neděli oficielně, alespoň podle křesťanů, uzavřelo vánoční období, nicméně konzumní marketing jede naplno vesele dál. Jen ten dárkově shánčlivý, vystřídal tradičně povánočně slevový, doplněný ještě o novoročně výprodejový. Já si tedy osobně užívám radosti ho s pochopením sledovat a přitom mu snad nijak zvlášť nepodléhat. I proto v novém roce může klidně pokračovat pravidelné vydání dalšího zápasového reportu z utkání mladších žáků a po krátkém úvodníku se tak podíváme na jejich dva víkendové zápasy.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC PODĚBRADY 8:8 (4:0, 1:5, 3:3)

V sobotu naše béčko přivítalo kluky z Polabí k dalšímu přátelskému zápasu. A jak prozrazuje konečný výsledek, podařilo se díky dobré komunikaci mezi trenéry poskládat proti sobě dva víceméně vyrovnané týmy.

I když buďme k sobě upřímní, v první třetině byla hokejová spravedlnost trochu slepá, protože hosté hráli hokej a my dávali góly. Od úvodních minut jsme postrádali potřebnou údernost v jednotlivých formacích, málo bruslili, špatně řešili herní situace a občas to byla jen statická podívaná. A tak to, že jsme tuto část vyhráli 4:0, byla především Samova zásluha a taky schopnost zužitkovat rychlé protiútoky.

Kdo si ovšem myslel, že je rozhodnuto, ten se musel setsakramentsky mýlil. Výkon našich kluků se sice od druhé třetiny opticky zlepšoval a hra se začala postupně vyrovnávat, jenže poděbradská bojovnost a snaha byla již po zásluze odměněna. Hosté začali postupně gólové manko mazat, až se jim v posledním střídání druhé části podařilo zcela srovnat na 5:5.

V poslední periodě to již bylo zcela vyrovnané utkání, v němž si oba týmy dokázaly vytvořit pěkné gólové šance, ale ani jeden z nich na ledě nijak zvlášť nedominoval. K vidění tak byl boj do poslední minuty, v jehož průběhu jsme třikrát gólově odskočili, ale hostům se podařilo pokaždé dorovnat. Definitivně rozhodnout mohl v závěru utkání Kuba, jenž svůj rychlý kontr po levé straně ovšem zakončil pouze do tyče, a tak konečný součet po závěrečném hvizdu byl 8:8.

Osobně si myslím, že konečná remíza byla tentokrát pro oba týmy naprosto zasloužená. Co je ale důležitější než konečný výsledek, že takto vyrovnané zápasy mají pro budoucí rozvoj hráčů skutečně přínosnou hodnotu. Je ale taky pravdou, že ne každý tuto příležitost využil na 100%, a tak se mi toto utkání v globálu hodnotí docela špatně. Byli totiž kluci, od kterých jsem toho díky zatím limitujícím hokejovým dovednostem příliš neočekával a oni mě příjemně překvapili snahou a zvýšeným zaujetím do hry. No a naopak od některých zkušenějších hráčů jsem čekal víc, než se jim nakonec podařilo předvést. Tak už to ale někdy chodí. Přesto jsem byl za tento zápas upřímně velmi rád a doufám, že se nám podaří dohodnout ještě nějaký další.

P.S. fotky - https://sirahokej.rajce.idnes.cz/12.1.2019_Srsni_-_Podebrady/

Sestava: Sam Nevole, Michal Zvěřina, Štěpán Jelínek, Jakub Komárek, Adam Němec, Martin Závůrka, Matouš Klouček, Matěj Mimra, Šimon Tvrdík, David Staško, Petr Malina, Jiří Koubský, Miroslav Nekvinda, Ladislav Janeček.

branky: Štěpán Jelínek 2x, Ladislav Janeček 2x, David Staško 2x, Matěj Mimra 1x, Jakub Komárek 1x.

asistence: Štěpán Jelínek 2x, Jakub Komárek 1x, Matěj Mimra 1x, Ladislav Janeček 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – BK MLADÁ BOLESLAV 15:3 (4:0, 4:0, 7:3)

V neděli nastoupilo naše áčko k prvnímu odvetnému klání nadstavby proti bruslařům z Boleslavi. Není ale úplně od věci si připomenout, že v prvním měření sil na jejich ledě jsme zvítězili 4:8, když po ustrašeném výkonu v první části jsme prohrávali, v druhé jsme srovnali a vítězství urvali až v poslední třetině.

Tentokrát ale bylo všechno zcela jinak. Hora a její zimák prostě není žádný luxusní autosalon pro boleslavské škodovky, ale pěkně drsné středověké město s ošlehanými borci nadstavbou, kteří si již jen tak nesednou na zadek před týmem se zvučným jménem. A tak Sršni na svého soupeře od prvního buly doslova vletěli a nedali mu ani píď ledu zadarmo. Byli jsme hernější, zdravě agresivnější a přetížená boleslavská obrana jen s vypětím sil odolávala neustálým atakům mladých Sršňů a držela přijatelný stav. Nicméně asi bylo zákonité a všem přítomným jasné, že to prostě neudrží donekonečna. Během prvních dvou třetin jsme tak naprosto zaslouženě vyjádřili svou obrovskou střeleckou a herní převahu i gólově a do šaten odcházeli radostně za stavu 8:0, zatímco na střídačce Boleslavi bylo pěkné teplo od podlahy, až si někteří borci chladili nohy bruslením kruhů za odměnu, než je definitivně vyhnala z ledu rolba.

Do posledního dějství jsme tak nastupovali s komfortním náskokem, pohodou na hokejkách a částečně přeházenou sestavou, kdy jsem útočníky a obránce (jen ty, kteří chtěli) rozšíboval jak vagony na nádraží. I přes tato škatulata hejbejte se, smetla žlutočerná parta mladoboleslavské bruslaře a zakončila utkání výsledkem 15:3.

Co k tomu říci..., když výsledek vypovídá snad za vše. Tak asi jen, i když to možná bude znít nafoukaně, že jsem byl tentokrát s výkonem opravdu spokojený a na kluky patřičně pyšný – ale je to tak. Hráli výborný, oku líbivý hokej a z pohledu herního, individuálního prosazení i týmové spolupráce, jsme soupeře jednoznačně předčili. A co bylo ještě potěšující, že s postupujícím časem a narůstajícím skórem úroveň naší hry nešla dolů, nezachutnala nám obvyklá pohodová dohrávačka, ani jsme si nevybrali nějakou výrazně slabší chvilku – zkrátka jsme do toho šlapali až do poslední minuty. DÍK kluci a děvče.

Sestava: Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Šimon Král, Martin Závůrka, Matouš Bajer.

branky: Jan Knížek 5x, Dominik Hruboš 4x, Josef Dvořák 3x, Pavel Tvrdík 2x, Tomáš Břinčil 1x.

asistence: Dominik Hruboš 4x, Matouš Bajer 3x, Jan Knížek 3x, Pavel Tvrdík 2x, Marie Hynková 2x, Štěpán Jelínek 1x, Josef Dvořák 1x.

To je pro dnešek asi vše a jako tradičně vzkaz pro Jirku a všechny případné fotografy: „Doneste, nebo prosím pošlete, mi svá dílka, ať je sem mohu připojit. Jinak závěrem přeji všem Sršňům i ostatním čtenářům krásné zimní dny, ať už jste právě na horách zasypáni sněhem nebo se brouzdáte městskými postsněžnými loužemi, již nyní se těším na naše příští setkání.

NOMINACE

sobota 12.1.2019 Sršni "B" - HC Poděbrady (sraz v kabině 10.30)

Nevole, Zvěřina, Jelínek, Komárek, Němec, Koubský, Malina, Mimra, Staško, Janeček, Klouček, Závůrka, Horáček, Nekvinda, Tvrdík Š.

neděle 13.1.2019 Sršni - BK Mladá Boleslav (sraz v kabině 8.30)

Sadílek, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Bajer, Závůrka.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

TÝDEN V KOSTCE

Tříkrálová nadílka

Člověk jen párkrát mrknul, párkrát rozsvítil nenapodobitelně zářící stromeček a najednou už se nám starý rok pouze zrcadlí v stříbřitém povrchu jeho vánočních ozdob. Ano, sváteční pauza je za námi a já Vás i v novém roce 2019 vítám u tradičního reportu, shrnující zápasové dění tříkrálového týdne v naší kategorii.

RODIČE – DĚTI 11:14

Samozřejmě, že šlo především o zábavu, ale víte, jak je to s tím chlapským egem. A tak bylo od prvního buly zřejmé, že obě soupeřící strany mají dostatek motivace, jako kdyby prémií pro hráče za vítězství v tomto prestižním duelu byla cifra převyšující i zvýšené platy našich politiků. Jenže holá pravda je mnohem prostší - většina tatínků nechce ještě prohrát se svými syny a ohrozit tak svou pozici alfa samce smečky, pročež je ochotna se kvůli tomu i zpotit. Přesto po devadesáti minutách litého boje museli i ti z rodičů, kteří se hokeji věnují více, jak jednou za rok uznat, že na své děti již pomalu ztrácejí rychlost i dech. Jako hlavní příčinu bych ale neviděl zvyšující se věk, nýbrž nedostatek destilátu na střídačce pro zažnutí více výkonnostních motorů. Naštěstí to ale nebránilo příjemné skutečnosti, že po závěrečném hvizdu vládla na obou stranách spokojenost. Děti poprvé v této kategorii šmikly své rodiče a pohladily si své sebevědomí (věřte, že s přicházející pubertou bude ještě hůř) a rodiče odehráli velmi dobrý zápas, kdy tatínkové ukázali, že na to ještě mají a zástupkyně něžného pohlaví předvedli dostatek odvahy vstoupit do jámy lvové (nebo vlastně sršní).

https://sirahokej.rajce.idnes.cz/1.1.2019_zapas_Rodice_x_Deti/

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – SK ČERNOŠICE 6:5 (1:1, 2:0, 3:4)

K prvnímu mistrovskému zápasu v tomto roce jsme v sobotu přivítali hráče týmu SK Černošice a předzápasová strategie byla prostá - remíz už bylo dost a nezaškodilo by opět pocítit slastnou chuť vítězství.

Naše hra byla od začátku velmi slušná, dobře jsme kombinovali, dostávali se častěji do šancí, ale víc nic. Nic, protože nám chyběla rychlost a pohotovost v zakončení. A tak byl po prvních dvaceti minutách stav 1:1, přestože jsme měli víc ze hry a víc takových drobných vítězství.

I druhá třetina se nesla ve stejném duchu. Sršni byli o něco aktivnější a opticky i hokejovější, nicméně často zbytečně kombinovali až do prázdné branky a přitom stačilo někdy pouze vystřelit. Naše obranná hra pak naopak připomínala den otevřených dveří, neboť tolik různých brejků a přečíslení, které byly k vidění a naši gólmani museli řešit, se jen tak nevidí. Přesto jsme odcházeli do kabin s nadějným vedením 3:1, i když jak jsme se shodli s Tomášem, mohli jsme klidně 1:3 prohrávat, nebo 6:1 vést.

Poslední třetina sice nezačala dobře, naštěstí na černošický kontaktní gól přišla včasná odpověď a do padesáté minuty se nám podařilo ještě odskočit na zdánlivě bezpečné vedení 6:3. Závěr zápasu ale provázela zbytečná nervozita a příliš mnoho nepřesností. No, a když soupeř v poslední minutě snížil na rozdíl jediné trefy, bylo na závěrečné drama zaděláno. Už ani přesně nevím, kolik takových konců jsme v nadstavbě odehráli, ale tentokrát to náš tým i přes soupeřovu power-play, zvládl na jedničku a zaslouženě zvítězil 6:5.

Zaslouženě proto, že z mého pohledu jsme byli přeci jen o chlup nebezpečnější, měli víc šancí a víc ze hry, i když do podoby skóre se nám to příliš promítnout nepodařilo. Celkově musím ale ocenit nasazení obou týmů, protože se hrál, do poslední minuty a ve velmi slušném tempu, kvalitní mládežnický hokej. No a nesmím zapomenout ani na pochvalu pro oba naše gólmany, protože jejich spolehlivý výkon byl tím základním kamenem, na kterém bylo toto vítězství postaveno.

https://sirahokej.rajce.idnes.cz/5.1.2019_Srsni_-_SK_Cernosice/

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Šimon Král, Matěj Mimra, Jiří Koubský.

branky: Tomáš Břinčil 2x, Josef Dvořák 2x, Jan Knížek 1x, Dominik Hruboš 1x.

asistence: Štěpán Jelínek 1x, Pavel Tvrdík 1x, Jan Knížek 1x, Josef Dvořák 1x.

HC SLAVIA PRAHA - SK SRŠNI KUTNÁ HORA 4:11 (1:3, 0:3, 3:5)

Povzbuzeni sobotním vítězstvím nastoupili mladí Sršni hned následující den na ledě soupeře zvučného jména – HC Slavia Praha. Zápas sliboval velký zážitek pro hráče, trenéry i rodiče, kteří se do Prahy vypravili, protože nehrajete přeci jen každý den v hale, kde se vybojovaly v nedávné minulosti dva mistrovské tituly naší nejvyšší hokejové soutěže.

A skutečně, hned od začátku se bylo na co dívat a neskromně podotýkám, že především díky našim klukům. Ano, zápas měl pro mnohé možná velmi překvapivého pána, ale mladí Sršni byli hokejovější, bruslivější, techničtější, hráli to, co já preferuji – agresivní celoplošný hokej plný nasazení, napadání a snahy o co nejrychlejší tlak na protihráče. Stav 1:3 tak po první třetině zcela odpovídal dění na ledě. Naše dominance s krátkou přestávkou naštěstí nepolevila a naopak se po celou druhou třetinu projevila nejvíc. Díky tomu, jsme toho domácím příliš nepovolili a do kabin odcházeli po čtyřiceti minutách již za stavu 1:6.

Když jsme hned na začátku poslední periody ještě navýšili vedení na 1:7, tak se do naší hry ovšem vloudilo uspokojení a lehká nekoncentrovanost. Ne, že by to kluci úplně vypustili, jen najednou bruslili na nižší rychlostní stupeň, k soupeři přistupovali s menším důrazem a na puk startovali o zlomek vteřiny později. Na střídačce byl chvíli relativní klid. Nebyl to ale klid před bouří, nýbrž před bouřkou. Když totiž domácí během tří minut snížili na 4:7, bylo potřeba si vzít time-out a chlapcům důrazně promluvit do duší, protože jinak byli schopni vyhraný zápas hravě zvrátit sami na soupeřovu stranu. Leč odpověď byla velmi rychlá a nekompromisní. Sršni nasázeli soupeři v posledních deseti minutách ještě čtyři branky a svůj náskok už nepustili. Po zásluze si tak z Edenu odvezli vysoké vítězství 4:11.

Tak jsme poznali posledního soupeře z naší nadstavbové soutěže a od příštího víkendu nám již začínají odvety. A poznatek? Pokud budeme hrát tak jako na Slávii (z mého pohledu jeden z nejlepších výkonů této sezóny), tak můžeme hrát s otevřeným hledím s kterýmkoliv z našich soupeřů. Za mě velká pochvala úplně všem hráčům a především pak druhé lajně, protože nestává se příliš často, aby bodově i herně předčila první. Jejich údernost, jednoduchost v přechodu do útoku a větší tlak v předbrankovém prostoru tentokrát na soupeře platil o něco víc.

My trenéři víme, že nejen tréninkový dril na ledě či na suchu vytváří dobrý a fungující tým, ale také mimo hokejové aktivity. A když jsou podporovány rodiči, tím lépe, ba skvěle. A tak jsme díky aktivním maminkám (píšu schválně množné číslo, abych náhodou někoho neopomenul, i když tuším, že to byla práce především Šárky) čekání, až dohraje starší kategorie, tentokrát strávili v nedaleké Laser game aréně. Super nápad, parádně zorganizováno, a přestože to bylo pro většinu první setkání s touto sportovně adrenalinovou hrou, tak si myslím, že si to všichni náramně užili včetně trenéra. Ano i já se nechal ukecat a podlehl sebeklamu, že mládí se dá udržet pouhou zaklínací formulí “to půjde, to dáš”. Protažení jsem raději vynechal, neb jsem zjistil, že svalové tkáně odešly neznámo kam a není co protahovat, abych pak na konci hry opustil bitevní prostor zpocený jak myš. A tak nezbývaly než mé obvyklé zbraně: Vtipně to okecat, hezky si to vysvětlit a dlouze o tom vyprávět. Ještě jednou DÍK za skvělý nápad.

Takže jak vidíte, pokud platí staré a omšelé pořekadlo: „Jak na Nový rok, tak po celý rok“, máme se na co těšit, protože já mám z toho prvního týdne velice příjemný pocit. Nicméně už teď se těším na dnešní trénink. Máme totiž stále na čem pracovat. A věřte, že budeme.

https://sirahokej.rajce.idnes.cz/6.1.2019_HC_Slavia_Praha_-_Srsni/

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Matěj Mimra, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Šimon Král, Jakub Komárek, Matouš Klouček.

branky: Pavel Tvrdík 3x, Tomáš Břinčil 2x, Jan Knížek 2x, Dominik Hruboš 2x, Josef Dvořák 1x, Matěj Mimra 1x.

asistence: Josef Dvořák 4x, Pavel Tvrdík 2x, Tomáš Břinčil 2x, Jan Knížek 1x, Jakub Komárek 1x.

NOMINACE

sobota 5.1.2019 Sršni - SK Černošice (sraz v kabině 8.15)

Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Mimra, Koubský.

neděle 6.1.2019 HC Slavia Praha - Sršni (sraz v kabině 9.00)

Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Mimra, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Klouček, Komárek.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

VÁNOČNÍ TURNAJ KUTNÁ HORA

Pohádka O zlatém Sršni

Vánoční období má svá neodmyslitelná a roztomilá specifika jako je zmatek, chaos, připálené cukroví; tápání, zda koupit partnerovi ponožky, jako minulý rok, anebo se rozšoupnout a koupit svetr; promrzlé prodejce kaprů, kteří konečně na pár dnů okusí ten slastný pocit bohatství a prosperity; děti trpící nedočkavostí, čadicího františka, zápolení s osvětlením stromečku, uvízlou kost v krku, litím olova propálený ubrus, obžerství, Mrazíka s Popelkou, společná setkání a pro nás od ledu i uzavírání hokejového roku pořádáním tradičního Vánočního turnaje. Ten náš letošní byl opět ve znamení sršního rojení, a to za účasti družstev: SK Sršni Kutná Hora, HC Sršni Turnov 1931, HC Sršni Sedlčany a HC Žihadla Moravské Budějovice. Po zatím úspěšném průběhu hokejové sezóny jsme tak měli možnost odpovědět si na otázky: „Jsou Sršni i turnajoví hráči? Dokážou vydržet celý den hrát zápasy naplno? Obhájí loňské vítězství a vyletí kutnohorský Sršeň opět nejvýš?“.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC SRŠNI SEDLČANY 9:1 (2:0, 7:1)

V 9.00 se v úvodním utkání představili divákům domácí Sršni proti těm sedlčanským a na ledě se prvních dvacet minut odehrávala neslaná nemastná křápaná, kdy jsme zažívali muka z krkolomného dobývání soupeřovy branky. Plynulosti hry nepřispělo ani velké množství zbytečných faulů, díky nimž byly téměř permanentně zahřívány obě trestné lavice. Přesto jsme v půlce utkání i díky jednomu vlastenci, vedli 2:0. Od druhé části se již hra našich kluků zlepšila a soupeře jsme začali převyšovat v individuálních činnostech, byli jsme bruslivější a silnější na kotouči. Náš třetí gól pak přinutil trenéry hostů vzít si time-out a stáhnout sestavu na dvě lajny s cílem zápas ještě zdramatizovat. A dá se říct, že se jim to i na chvíli podařilo. Sedlčanští totiž rychle snížili na 3:1 a na několik střídání nás přišpendlili před vlastní branku. Leč to nejdůležitější bylo, že naši hráči tuto pasáž zvládli na jedničku, několika brankami zatli sedlčanskému týmu tipec a úvodní klání si v poklidu vítězně dohráli.

Sestava: Sam Nevole, Michal Zvěřina, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Šimon Král, Jakub Komárek, David Staško, Matouš Klouček, Petr Malina.

branky: Jan Knížek 5x, Pavel Tvrdík 2x, Dominik Hruboš 1x, Josef Dvořák 1x.

asistence: Josef Dvořák 2x, Pavel Tvrdík 2x, Jakub Komárek 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC ŽIHADLA MOR. BUDĚJOVICE 12:1 (7:0, 5:1)

Náš druhý zápas nám postavil do cesty prozatím nepoznaného soupeře z Moravy, majícího ve znaku taktéž zástupce blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých. Hosté byli tělesně nejzdatnějším soupeřem celého turnaje a v sestavě disponovali několika věžemi, proti nimž řada našich hráčů působila jako žáčci ve školce. No a například takovému hráči č.16, se mohli podívat do očí jen s notně zakloněnou hlavou. Leč jak se záhy ukázalo, přerostlíci byli vesměs pomalí, neobratní a nic moc bruslaři. A přestože je naši kluci nepřevyšovali v centimetrech, tak herně, šikovností s pukem i na bruslích, uměním překonat soupeře v situacích 1-1, rozhodně ano. K tomu přidali navíc i několikrát moc pěknou spolupráci a takový útočný trojúhelník prvního útoku, byl jak z učebnice pro mladé hokejisty. No, a protože nás tentokrát netrápila ani efektivita v koncovce, tak do budějovické branky přibývalo gólů téměř strojovým tempem, až se ukazatel skóre nakonec zastavil na číslech 12:1 pro Kutnou Horu.

Sestava: Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Matěj Mimra, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Šimon Král, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Adam Němec, Martin Závůrka, Jiří Koubský.

branky: Jan Knížek 4x, Matěj Mimra 3x, Pavel Tvrdík 1x, Dominik Hruboš 1x, Josef Dvořák 1x, Tomáš Břinčil 1x, Štěpán Jelínek 1x.

asistence: Jan Knížek 3x, Dominik Hruboš 2x, Matěj Mimra 2x, Tomáš Břinčil 1x, Šimon Král 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC SRŠNI TURNOV 1931 9:1 (3:0, 6:1)

Je všeobecně známo, že turnovští Sršni patří mezi naše tradiční a oblíbené turnajové soupeře. Mají totiž sympatický realizační tým, s kterým se vždy příjemně pokecá, ale především šikovné kluky, dohromady tvořící kvalitního soupeře. V minulosti to s nimi byly vždy vyrovnané bitvy do poslední minuty a i letošní vývoj turnaje nás svedl k přímému souboji o první místo. Do něho se naši Sršni pustili s vervou, bez respektu a poměrně rychle se ujali vedení 3:0. Opravdu výborný vstup našeho celku do zápasu tak určil ráz celého utkání, ve kterém jsme tentokrát prokázali více herní kvality a uštědřili turnovským největší debakl v historii našich vzájemných střetnutí. Ale na rovinu, když brzy prohráváte o tři fíky a cítíte, že soupeř hraje dnes o třídu líp, pak je to pro každého hodně těžké. Závěrečná dvacetiminutovka se tak proměnila doslova v exhibici našeho celku, kdy jsme se blýskli několika povedenými akcemi a pěknými ťukesy až do prázdné branky. Na střídačce v tu chvíli vládla neskutečně uvolněná a pohodová atmosféra, beci hráli v útoku, útočníci v obraně a v hlavách mnohých se slavilo turnajové vítězství, protože bylo zřejmé, že Turnov již s výsledkem nic nenadělá.

branky: Jan Knížek 4x, Dominik Hruboš 2x, Pavel Tvrdík 1x, Tomáš Břinčil 1x, Štěpán Jelínek 1x.

asistence: Marie Hynková 3x, Josef Dvořák 2x, Dominik Hruboš 2x, Jan Knížek 1x, Tomáš Břinčil 1x.

DOVEDNOSTNÍ SOUTĚŽE

Součástí turnaje byly i tradiční dovednostní soutěže a i v těch se nám velmi dařilo a k týmovému úspěchu se nám podařilo připojit i dvě individuální ocenění, přičemž jsme měli ve čtyřech disciplínách z pěti zastoupení ve finále. A z toho dvě byla dokonce čistě naší záležitostí, čímž jsme se suma sumárum stali vítězi i této části turnaje. Konkrétně tedy:

Obratnostní bruslení: Vítězem se stal zástupce týmu HC Sršni Turnov 1931 – Holán Ondřej, kterému ve finále jen těsně podlehl náš Tomáš, ač měl po rozjížďkách nejrychlejší čas.

Bruslení s vedením kotouče: Zde se dostali do finále dva domácí zástupci Tomíto a Honza, jenž zajel bezkonkurenčně nejrychlejší první čas (o pět vteřin!!!) a byl tak velkým favoritem i finále. Jenže pokud aktualizuji epigram K. H. Borovského, mohu to shrnout slovy: „Nechoď, Honzo, s Tomem na led, mnohý příklad známe, že ty se v bogně smolně sklouzneš a Tomíto cenu shrábne“.

Samostatné nájezdy: Zde se stal vítězem „malý ale šikovný“ hráč HC Sršni Sedlčany – Sosnovec Kamil. Náš Dominik obsadil druhé místo, když měl o jediný úspěšný pokus míň a mohl tak litovat především nastřelené tyčky a posledních neúspěšných nájezdů, protože vstup do soutěže měl doslova famózní.

Soutěž gólmanů: I zde měl náš tým zastoupení až do finálových bojů. Honza se do nich probojoval pěti úspěšnými zásahy z šesti možných, ve finále ale zůstal těsně pod vrcholem a obhájil tak své loňské druhé místo. Vítězem se pak stal gólman týmu HC Žihadla Moravské Budějovice – Pospíchal Jakub.

Rychlostní bruslení: Tak tahle disciplína byla vyloženě naše, protože všechna bednová umístění obsadili jen Kutnohoráci, a to v pořadí 1. Pepa, 2. Štěpán L., 3. Matěj.

Pokud máte zájem nahlédnout do kompletních výsledků dovednostních soutěží – zde je prosím odkaz.

NEJUŽITEČNĚJŠÍ HRÁČI TÝMŮ

SK Sršni Kutná Hora - Jan Knížek. Tato volba byla zcela jednoznačná a naprosto zasloužená, protože Honza se svými 17 body (13+4) stal i nejúspěšnějším hráčem celého turnaje.

HC Sršni HC Turnov 1931 - Buček Jan

HC Žihadla Moravské Budějovice - Pospíchal Vojta

HC Sršni Sedlčany - Matěj Pešta

CELKOVÉ POŘADÍ

pořadí body skóre

1. SK Sršni Kutná Hora 6 30:3

2. HC Sršni HC Turnov 1931 4 14:13

3. HC Žihadla Moravské Budějovice 2 6:19

4. HC Sršni Sedlčany 0 6:21

A co říct závěrem? Zlato z turnaje a především pak domácího vždycky potěší. Chci ale poděkovat za výkon a svůj příspěvek k tomuto úspěchu i ostatním hráčům, než jen těm již výše jmenovaným, protože hokej je kolektivní hra a slovo kolektivní neznamená já! Statistika ze tří zápasů – šest bodů a skóre 30:3 – je rozhodně úctyhodná. To, že jsme se nepřizpůsobili hře našich soupeřů, kdy výrazné vedení často svádí k méně kolektivní hře a snahám dát si góla za každou cenu, je potěšující. Zahráli si úplně všichni, a tak to u Vánočního turnaje má být. Přiznejme si ale, že soupeři nás příliš neprověřili, nebo alespoň ne tak, jak jsme z nadstavby „A“ zvyklí. Dá se tedy říct, že jsme si vyzkoušeli, jak by asi vypadal zbytek sezóny, kdybychom bývali nepostoupili. Takže za mě fajn, moc jsem si to užil, ale již se těším na další parádní hokejové bitvy v naší soutěži, protože tyhle zápasy potřebujeme především hrát.

Rád bych ještě ocenil velmi přátelskou atmosféru, ve které celý turnaj probíhal a doufám, že po závěrečném ceremoniálu neodjížděl domu nikdo jako poražený. Všichni účastníci si totiž odnesli medaile, poháry i individuální ceny, které jim budou kutnohorské klání připomínat, a snad i spoustu příjemných zážitků.

Na závěr pak musím ještě poděkovat všem rodičům za doslova fantastickou VIP-ku v naší klubovně, která svou uvolněnou zábavou, decentním popíjením a vtipkováním s plnou pusou, získala i ocenění realizačních týmů našich soupeřů pověstným „kloboučkem“ a výborně tak podtrhla celkové vyznění turnaje. Speciální díky pak patří oběma Vítkům. Prvnímu za spoustu odvedené práce, což dokážu ocenit, neb z vlastní zkušenosti vím, co obnáší hladký průběh takové akce a druhému za naprosto luxusní catering. Jen společenské normy a pravděpodobnost mého označení za bulvárního pisálka mi brání v tom, abych jeho jídlo a především pak ovárek nazval gastronomickým orgasmem. Nicméně nesmím rozhodně zapomenout ani na všechny ostatní, kteří jim s tím pomohli a svým dílem přispěli – takže DÍKY VŠEM.

No, a pokud jste náhodou nedorazili na druhou část programu - poturnajový sedánek – vaše škoda. Při volné zábavě se semlelo všechno možné i nemožné a mimochodem jsme odhalili zásadní motivační faktor Tomášovi výkonnosti. Víc ale prozrazovat nebudu a ponechám to zahalené rouškou tajemství. Nicméně když jsem po nějakých čtrnácti hodinách v pozitivní náladě opouštěl zimák, měl jsem pocit, že jsme si to užili a utužili i kolektiv.

P.S. Na turnaj dorazil i Jirka, a protože není fotohamižný, tak si svá dílka prý nenechá jen pro sebe a zítra je snad donese. Tak je sem pak rád připojím - https://sirahokej.rajce.idnes.cz/29.12.2018_Vanocni_turnaj_Kutna_Hora/

PF 2019

Můžeme roku 2019 stavět do cesty ploty, vyhloubit před ním příkopy, přetlačovat se s ním, foukat mu do očí slzný plyn, přijímat proti němu usnesení, ale nezastavíme ho a nakonec nám nezbude stejně nic jiného, než se s ním smířit a přivítat ho, jako i vše nové co nám přináší. A lépe s usměvavou tváří než zachmuřeni. Nicméně poslední den v roce je samozřejmě i příležitostí kouknout se do zpětného zrcátka a říct si, jaký vlastně byl ten minulý rok 2018. Původně jsem dnes proto chtěl napsat naprosto zásadní a převratný text o tom, co jsem se v uplynulém roce dozvěděl o sobě a o světě kolem sebe. A měl jsem i docela jasno o tom, co by v takovém, na nezměrnou myšlenkovou hodnotou oplývajícím, článku mělo být, nebo aspoň co bych do něj chtěl všechno vecpat: Chtěl jsem napsat, že všechna letošní vzepjetí a všechny letošní pády stály rozhodně za to. Že to byl pestrý a dobrý rok, ve kterém některé záměry vyšly a jiné tak úplně ne, jak už to v reálném životě chodí. Že to byl dost dobrý rok na to, abych se mohl radovat z toho, co mi nadělil, a přitom měl dost sil, abych zvládnul, co mi naložit. Tak tedy: Tenhle rok přes všechna svá stinná zákoutí stál zatraceně za to a já si ho moc užil. Ovšem ten následující „devatenáctkový“ už ho v poslední zatáčce nekompromisně vytlačuje a já věřím, že v cílové rovince mu dokáže dát i flek. A tak jen doufám a upřímně mi bude docela stačit, když si i v tom novém roce dokážeme v návalu každodenní všednosti uvědomit, že se nám dějí i věci výjimečné, dobré a radostné a že jsou jako zářivé perličky rozeseté všude kolem naší cesty i přímo pod našima nohama a je jen na nás, jestli si jich budeme všímat, nebo je budeme přehlížet. Přeju nám a hlavně mladým hráčům SK Sršni Kutná Hora a jejich rodinám, všem čtenářům i tichým nahližitelům, abychom na takové svítící drahocenné perličky měli celý příští rok ten nejcitlivější možný radar a žádná z nich pokud možno neutekla naší pozornosti. Držím nám všem palce!

P.S. Jako malý bonus pro pobavení či inspiraci přikládám i jedno letité video, o kterém jsme se bavili na našem poturnajovém sedánku.

NOMINACE VÁNOČNÍ TURNAJ

sobota 29.12.2018 Sršni – HC Sršni Sedlčany (sraz v kabině 8.00)

Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Komárek, Staško, Nekvinda, Klouček, Malina.

sobota 29.12.2018 Sršni – HC Žihadla Mor. Budějovice (sraz v kabině 11.00)

Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Mimra, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Bajer, Komárek, Němec, Závůrka, Koubský.

sobota 29.12.2018 Sršni – HC Sršni Turnov 1931 (sraz v kabině 14.30)

Sadílek, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Mimra, Bajer, Janeček, Koubský (Závůrka/Klouček?)

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

TÝDEN V KOSTCE

Bod ztracený, či získaný?

Je mojí povinností informovat vás i v tomto vánočním čase o našich zápasových výkonech z minulého týdne. Pravda, svátky se projevily kouzelnou skutečností, že v době, kdy normálně už mívám vydání zápasového reportu „on air“, jsem tentokrát ještě nezačal ani přemýšlet, o čem budu psát. O čem vlastně ano, ale jak to celé popsat?

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC CHRUDIM 6:11

Chrudimská Orlice patří tradičně k výborným soupeřům a i v naší kategorii okupují její hráči přední příčky soutěžních tabulek. Že se jedná o velice kvalitní áčkový tým, jsme se mohli přesvědčit již v prvním přáteláku asi před měsícem, který jsme v kompletní sestavě vyhráli 8:7. Tentokrát ale bez tří hráčů základní sestavy bylo všechno jinak.

Sice hned náš první útok skončil vstřeleným gólem, ale hosté byli viditelně bruslivější a my se tak prokousávali do dalších šancí jen velmi ztuha. K tomu si i Sam svou část zápasu v brance doslova vyžral a dostal pytel branek, z nichž některé se měly chytat. Zápas tak plně potvrdil předzápasové prognózy. První lajna odehrála vyrovnanou a z čistě svého pobytu na ledě i vítěznou partii. Ovšem druhá a třetí, tvořená kluky z béčka, byla viditelně slabší v bruslení, méně na puku a ve svém obranném pásmu často jen statovala s problémem dostat puk alespoň do středního pásma. Chvílemi ten pohled byl až nepříjemně bolestný pro ty, kteří snad věřili, že na tuto úroveň již výkonnostně mají. Bohužel, zatím ne. Co pro mě ale bylo větší zklamání, že někteří hokejovou nedovednost nebo fyzické nepředpoklady nenahradili aspoň větší bojovností, zarputilostí, či srdcem. Takhle mohu pochválit jen kompletní první lajnu za velmi dobrý výkon, zalitovat, že se k nim nepřipojili i ostatní hráči a ocenit kvalitní hru soupeře, které náš celek, v sestavě, kdy hráli všichni, co mají ruce a nohy, bez ohledu na to, jak na tom jsou, neuměl lépe čelit. Nedá se tedy nic dělat než sportovně přijmout vysokou porážku a jít s čistou hlavou do další práce.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Štěpán Jelínek, Šimon Král, Matěj Mimra, Jakub Komárek, Matouš Bajer, David Staško, Adam Němec, Petr Malina, Miroslav Nekvinda.

branky: Dominik Hruboš 3x, Jan Knížek 2x, Matěj Mimra 1x.

asistence: Jan Knížek 3x, Matouš Bajer 2x.

PZ KLADNO - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ 8:8 (4:1, 0:6, 4:1)

Mistrovskou část letošního kalendářního roku zakončil náš celek zápasem na ledě Kladna proti týmu PZ (pracovní zálohy). Povětšinu sezóny se nám daří nastupovat proti jakémukoliv soupeři svým vlastním tempem, tempem které je maximem pro náš aktuální stav a díky němuž se rozvíjíme, zápas od zápasu. To ale nebyl případ první třetiny nedělního utkání, kdy snad dílem brzkého vstávání a dílem předvánoční atmosféry se na všechny hráče přenesla pohoda a klid. Kladeňáci byli všude o krok dřív a my nestíhali v bruslení, prohrávali osobní souboje a nebyli schopni (nebo spíš ochotní) reagovat na soupeřův pohyb na malém prostoru. Těžko jmenovat někoho, koho bych mohl za tuto část pochválit. Pravda… nedali jsme pár vyložených šancí a na druhé straně jsme dostali skoro všechno, co šlo na bránu, ale soupeř byl prostě jasně lepším týmem. A tak po dvaceti minutách byl stav 4:1.

Během krátké přestávky tudíž bylo na střídačce velmi živo, kdy chlapcům bylo zdůrazněno, že do Kladna jsme nejeli na výlet, ale hrát hokej. Slova kupodivu tentokrát padla na úrodnou půdu a Sršni se hned od prvního střídaní do soupeře pěkně zakousli. Zlepšeným pohybem se stali pány ledu a mladé Kladeňáky pomalu, ale jistě začali přehrávat. Odměnou jim byla nevídaná gólová smršť a především Pepa a Dominik přetavili svou vyšší herní aktivitu i do gólového vyjádření. Do kabin jsme tak odcházeli za příznivého stavu 4:7.

Ve třetím dějství se hra opticky srovnala, a to hlavně díky upgradu domácích a několika našim oslabením. Nemůžu klukům vyčítat oproti prvnímu dějství nedostatek snahy, pohybu a aktivity, ale kladenským se tentokrát spíš dařilo trestat naše individuální chyby a špatná řešení situací v obranné fázi, než nás výrazněji přehrávat. Nicméně rázem se jim v půlce poslední třetiny podařilo snížit na rozdíl jediné trefy a na drama bylo zaděláno. Bohužel jsme si v závěru neodpustili opět luxus zbytečně vyloučeného hráče, což vedlo dvě minuty před koncem k vyrovnání. Nutno však objektivně dodat, že konečnému výsledku 8:8, to asi dodalo na spravedlivosti.

Přesto, kdyby Pavel v poslední minutě proměnil 100% šanci, kdybychom totálně nevypustili první třetinu, kdybych možná nechal i v poslední třetině v brance tentokrát lépe chytajícího Michala, nebo jsem raději zůstal vůbec doma, tak jsme to mohli proti Kladnu i vyhrát... nebo prohrát.

branky: Josef Dvořák 4x, Dominik Hruboš 3x, Pavel Tvrdík 1x.

asistence: Jan Knížek 2x, Josef Dvořák 1x, Dominik Hruboš 1x.

Teď ale trochu mimo mísu a z jiného soudku. Ještě než se dnes rozloučím, pokusím se o krátkou úvahu, kterou budu reagovat na několik názorů na naši hru, s kterou jsem se mohl v posledním týdnu setkat. Ve třech případech šlo o pochvalu a vyjádření, že se na ní dobře kouká (nepředpokládám, že se jednalo o klasický rektální alpinismus, neb to nebyl nikdo z našich rodičů), no a v jiném o polemiku, jak naši soupeři jsou v dodržování rozestavení hráčů, herních vzorců při zakládání útoků, přechodů středního pásma atd… mnohem disciplinovanější a víc si drží své posty. Souhlasím a věřte, že se snažíme neustále klukům vysvětlovat, kde by se měli jednotliví hráči v těchto situacích pohybovat a především smysl toho, proč. Nicméně čím větším drilem to po nich budeme vyžadovat, tím víc jim budeme odebírat jejich spontánnost, která je podle mě v tomto věku nutná pro optimální výkon. Jsem si vědom toho, že naše tréninky jsou trošku jiné než běžné tréninky v jiných klubech. Jsou jiné hlavně v daleko vyšších nárocích na kognitivní složku výkonnosti. Jsou více stavěné na vlastní vnímavosti hráčů, na jejich rozhodovacích schopnostech, vlastních řešení, a proto jsou více herní. Vím, že někteří naši soupeři již hrají výrazněji dospělácký hokej, kde hráč přesně ví (má nařízeno), kam má po zisku puku co nejdřív přihrát, kde se mu má objevit spoluhráč atd., což vypadá vedle naší, zatím spíš živelné hry, efektně a hokejově. Nicméně kluci jsou ještě v senzitivním období, kdy si vytváří vlastní herní invenci, potřebují být konfrontováni se stále novými herními situacemi, a ty neřešit strojově, ale na základě vlastního vnímání, zvážení, či intuice, čímž se optimálně zatěžuje jejich CNS. Podle mého názoru a zkušeností (nikomu je nevnucuji, ani netvrdím, že se jedná o absolutní pravdu) je to mnohem potřebnější pro budoucí výkonnost hráče, protože herní cit a vnímání se v teenagerském věku už prakticky nedá zpětně dohonit, ale dril a herní jednání ovlivněné zvenčí a s pomocí kouče ano. Nicméně, mám-li být upřímný, tak se mi zrovna v posledním zápase řešení mnoha situací nelíbilo, protože ignorovalo ty nejzákladnější herní principy - sjíždělo se nám víc hráčů u jednoho puku, ti bez něj se moc nenabízeli spoluhráčům ve volných prostorech, neroztahovali jsme hru do stran, nepřenášeli ji ze silné na slabou stranu a hru do trojúhelníku jsme předvedli minimálně. Inu, jak říkám poměrně často – práce je před námi stále dost.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Když jsem byl malý, slibovali mi dospělí, že budu-li se o Štědrém dnu až do večeře postit, bude mi dovoleno spatřit zlaté prasátko. Nevěděl jsem, co od toho zážitku očekávat a jestli mi to vlastně za takové odříkání stojí. Nikdy jsem ale úplně nevydržel, i když jsem hřešil jen maličko: Sem tam - když jsem se domníval, že se Ježíšek právě nekouká, protože musí mít i spoustu jiných starostí, než sledovat, co pášu, jsem zobnul báječného cukroví, nebo ujedl trochu bramborového salátu. Přece cukroví není jídlo, to se nemůže počítat! Kupodivu, vždycky se to na mne muselo nějak provalit (jak dobře ví především pan Cibulka - agenti byli v té době opravdu všude) a zlaté prasátko bylo zase pro další rok ztraceno. Představoval jsem si ho, jak smutně a trochu uraženě odchází (nebo odlétá?) do své Neviditelné říše, protože i ono jistě už léta touží nechat se spatřit a nedokáže pochopit, co je těžkého na tom pár hodin nejíst. A ubezpečoval jsem se, že příští rok už ale opravdu, opravdu odolám a budu oprávněně odměněn pohledem na zlatého vepře. Třeba ale zrovna vy, moji milí přátelé, budete patřit mezi ty vyvolené, kteří už letos uvidí neviditelné, uslyší neslyšitelné nebo se dotknou nedotknutelného. Upřímně bych vám to přál. Stejně jako vám všem přeji krásné, klidné a požehnané vánoční svátky. A jestli můžu mít nějaké vánoční přání, milý Ježíšku, moc bych všem, které řadím mezi své osobní ale třeba i hokejové přátele a známé, popřál, aby letos i po všechny příští vánoční svátky měli vždy někoho, koho budou moci s velkým gustem a hřejivým pocitem u srdce obdarovat; čím, to už se mi nezdá být tak důležité. Třeba jenom svou přítomností. Už dost dávno nejsem dítě, a tak se mi právě tohle zdá být tím nejkrásnějším možným vánočním dárkem.

No a co je top dárkem pro naše oslavence se možná dozvíte v následujících rozhovorech.

Ahoj kluci. Vítám Vás u společného rozhovoru. Štěpán, který bude mít za pár dní svátek, prý podle svého významu dělá ze svého nositele oslavovaného vítěze. Chtěli byste být i vy jednou slavní?

Štěpán (Lipský): Nebylo by to špatný. Třeba v hokeji nebo ve fotbale a vydělávat tak hodně peněz. Asi by se mi to líbilo.

Štěpka (Jelínek): Já asi taky. V hokeji nebo ve florbale, protože bych dělal, to co mě baví a ještě si tím vydělával.

Jak jste zatím spokojení s letošní sezónou?

Štěpka: Dobrý a jsem rád, že jsme postoupili.

Štěpán: Já jsem taky rád, že jsme postoupili a líbí se mi, jaký hrajeme hokej.

Když byste měli vyzdvihnout nějaký moment, který se vám zatím nejvíc povedl a stojí za zmínku, tak který by to byl?

Štěpán: Třeba to jak jsem jel dneska na bránu a nebál jsem se zakončit.

Štěpka: Asi to, jak jsem dal gól.

Máte nějaké předzápasové rituály?

Štěpka: Já se vždycky strojím od spodu nahoru

Štěpán: Já si vážu první levou brusli, ale to je spíš jenom takový zvyk než rituál.

Měli jste už někdy chuť skončit s hokejem?

Štěpán: Někdy, když třeba udělám nějakou hloupost, tak vypěním a nejradši už bych byl z toho zápasu pryč. Možná, že už jsem i doma po takovém zápase řekl, že chci končit. Pak ale přijde jiný zápas, který se mi povede a už chci zase hrát.

Štěpka: Já jsem byl třeba někdy pro něco naštvaný, to jo, ale nikdy tak, abych kvůli tomu chtěl končit.

Není vám líto, že jste obránci?

Štěpka: Jak kdy a určitě mě láká dávat góly. Třeba když hrajeme proti někomu slabšímu, tak bych byl klidně v útoku, ale proti silnějšímu soupeři asi ne.

Štěpán: Mně to takhle vyhovuje a neměnil bych.

Teď jsou před námi Vánoce a Vánoční turnaj. Vnímáte ho jako příjemné zpestření prázdnin, nebo byste měli raději volno?

Štěpán: Kdyby byl turnaj někdy jindy, tak určitě půjdu, ale o vánocích chci být doma a s rodinou, tak ještě nevím, jestli budu a musím se rozhodnout.

Štěpka: To já mám Vánoční turnaje rád a těším se na něj.

Utkvěl vám ve vzpomínkách nějaký turnaj z minulosti přeci jen o něco víc?

Štěpka: Asi ten v Turnově, jak jsme vyhráli ten největší pohár.

Štěpán: Já taky. A jak jsme si říkali, že vyhrajeme ten poslední zápas, a pak si ten velký pohár mohl každý podržet a v kabině jsme z něho pili šampáňo.

Máte doma nějakou sbírku svých medailí a cen?

Štěpán: Já jsem to měl nejdřív pověšený v pokoji na šuplíku, ale pak jsme dělali doma úklid a tři jsem nenašel. Ale myslím, že dvě z nich jsem dal dědovi.

Štěpka: Mně zase děda vyrobil takový věšáček a na něm je mám rozdělený na zlatý, stříbrný a bronzový.

Oba vás na zápasy doprovází rodiče nebo prarodiče. Vnímáte jejich přítomnost v hledišti pro sebe jako motivující prvek, protože vám fandí. Nebo vás to spíš znervózňuje a bojíte se, abyste před nimi neudělali chybu?

Štěpka: Ne, to ne. Já se před nimi nebojím, že udělám chybu. A určitě jsem radši, když tam jsou.

Štěpán: Když je tam mamka, tak to je v pohodě, protože když udělám chybu, tak se nic neděje, ale táta na mě hned vykulí oči a to mě hodně znervózní. Takže když je tam táta nebo děda, tak se víc bojím udělat chybu.

Těšíte se na novoroční zápas rodiče x děti?

Štěpán: Já docela dost. Protože táta mi pořád říká, že na ledě jenom stojím, ale když jsme pak na veřejňáku, tak mi nestačí. Takže mám chuť mu to ukázat.

Štěpka: Já už se na to moc těším, jak proti nim budeme hrát, ale hlavně abychom je porazili. Na to se fakt moc těším.

Je to pro vás tedy nějak víc prestižní hrát proti rodičům než normální zápas?

Štěpka: Ne, to určitě ne.

Štěpán: U mě taky ne. Já to beru spíš jako zábavu. Pro mě jsou tedy zábava i normální zápasy, ale tam je to určitě víc o snaze a nasazení.

Máte nějaký svůj hokejový sen nebo přání?

Štěpán: Chtěl bych dát v téhle sezóně aspoň jeden gól.

Štěpka: Já nevím. Asi bych chtěl dát ještě víc gólů.

Je něco, v čem byste se momentálně chtěli nejvíc zlepšit?

Štěpka: Asi zlepšit svou střelu od modré na bránu. Třeba když jsme na střelnici s Matějem nebo se Samem, tak tam mi to občas docela jde. Ale v zápase, když je na to míň času, tak je to těžší.

Štěpán: Já bych asi chtěl být míň nervózní, když třeba jedu sám na bránu a abych zbytečně tolik nezmatkoval.

Kluci, jste před zápasem někdy nervózní?

Štěpán: Já jo, až mě svědí v břiše nebo v žaludku a spadne to ze mě až na konci zápasu, protože se celou dobu bojím, že udělám nějakou chybu.

Štěpka: Ne, já ne. Já vůbec nejsem nervózní. Možná někdy, když jsem byl menší, ale teď jsem naprosto v pohodě.

Rozebíráte někdy s rodiči svoje zápasy, a co se vám v nich povedlo či nepovedlo?

Štěpka: Moc ne, ale když jo, tak mamka spíš chválí a taťka se víc baví o chybách.

Štěpán: Můj děda se jenom baví o tom, co se mi nepovedlo a o tom, co se mi povedlo skoro vůbec, protože to bere jako samozřejmost. Mamka mě ale spíš chválí a někdy i taťka.

Kluci, Ježíšek a dárky jsou před námi. Máte nějaká přání?

Štěpán: V první řadě bych si přál we paxe do for nightu, pak sluchátka a ještě jednu hru, a to je asi všechno.

Štěpka: Já nevím. Přál jsem si power banku a jinak už asi všechno mám.

Ahoj kluci. Vítám vás u vašeho oslaveneckého rozhovoru, který bude tentokrát společný. Oba máte svátek během vánočních prázdnin, a ty Adame dokonce na Štědrý den. Nepřišlo vám to někdy líto?

Adam (Němec): Ne. Naopak jsem rád, protože ho slavím až pětadvacátého společně s babičkou Evou.

David (Staško): Mně to taky nevadí.

Jak by podle vás měly vypadat ideální Vánoce?

David: Na Štědrý den určitě s rodinou doma a celý den jen odpočívat, ležet a koukat na telku. No a druhý den si jít třeba užívat s kamarády ven.

Adam: Já to mám asi podobně jako David. Ležet, koukat na pohádky a večer by se měly dárky rozbalovat postupně.

Už víte, co dostanete pod stromeček, nebo to bude překvápko?

Adam: Já jsem si napsal Ježíškovi o detektor kovu, protože chodíme spolu s taťkou hledat u nás na pole staré mince a tak. Nakonec jsem ale zjistil, protože taťka se byl poradit u jednoho pána z Čáslavi, že ten typ není nic moc kvalitního. Tak jsem si včera rychle položil nový dopis na okno, kde jsem to přepsal na jiný druh toho detektoru kovu.

David: Pro mě to bude překvápko, protože mi to mamka nechce říct. Přál bych si ale koloběžku freestyle, abych s ní mohl jezdit do skateparku.

Máte raději jeden veliký dar, nebo víc drobnějších dárků?

David: U mě je to takový zvláštní. Já bych rád jeden velký, ale taky aspoň pár malých dárků.

Adam: Tak to já to mám obráceně. Jeden malý a k tomu hromadu velkých (smích).

Oceňuji, že máte smysl pro humor, ale teď taky trochu k hokeji. Kdo vás u něj nejvíc podporuje a je váš největší fanoušek?

Adam: Oba rodiče asi stejně, ale někdy mi tolik radí, až je toho moc a vadí mi to.

David: Můj největší je asi děda. Furt mluví o hokeji a jen sednu do auta tak začne, až toho mám někdy taky dost a málokdy i vůbec rozumím tomu, co mi říká.

Kluci, vy zatím nastupujete pouze v zápasech béčka. Je vám to líto, nebo to vůbec neřešíte a jste rádi, že aspoň takhle hrajete?

David: Já jsem rád, že můžu hrát aspoň za to béčko. Zápasů je docela dost, tak mi to nevadí. Já už jsem tedy jednou nastoupil i za áčko, ale tam to bylo na mě výrazně těžší a rychlejší.

Adam: Mně to nevadí a neřeším to. Myslím, že jsme v béčku s klukama asi na podobné úrovni. Ty zápasy co hrajeme, jsou pro nás přiměřené a jsem rád, že je můžu hrát.

Věříte, že se vám podaří dohnat ty kluky, kteří začali s hokejem přeci jen o něco dřív než vy?

Adam: Budu se o to rozhodně snažit. Třeba tím, že chodím na víc tréninků a snažím se vše dělat pořádně.

David: Já tomu věřím, že je jednou doženu, ale bude to o něco později. Hlavně musím zlepšit svou fyzičku. Zatím tedy na víc nedělám skoro nic, ale chci začít chodit na cvičení.

Co si říkáte, když se vám na ledě něco nepovede?

David: Trochu si zanadávám, jako že jsem blbej, že neumím udělat ani kličku, nebo že to jsem mohl ubránit.

Adam: Já si říkám, co na to asi na střídačce řekne trenér (smích). Sice jste mi ještě chybu nikdy nevyčetl, ale ten respekt z vás tam je a nevím proč.

S kterým hráčem si na ledě a v kabině nejvíc rozumíte?

Adam: S Petrem Malinou a Honzou Sadílkem.

David: S Láďou Janečkem a Petrem Malinou. Pak taky někdy se Samem, když má náladu se se mnou bavit a taky s Martinem Závůrkou.

Co vás během tréninku nejvíc baví a naopak, co nejmíň?

David: Baví mě ty cvičení na kruhu, jak si dáváme nahrávky a pak na konci hokej a na začátku obírací hokej. No a nebaví mě rychlostní bruslení.

Adam: Tak mě nejvíc baví na začátku obírací hokej, pak to báčko s minihokejem a na konci velký hokej. No a nebaví mě všechno to ostatní (smích).

Kdybyste tedy měli možnost, co konkrétního byste změnili na fungování našeho týmu?

Adam: Já nevím. Asi nic.

David: Já bych rozhodně změnil to, že když odejdete z kabiny, tak kluci tam začnou řvát, zhasínat světlo, a to se v tom pak nejde v klidu oblíkat. No a v tělocvičně bych nechtěl dělat ty některé těžké cviky, jako je přemet přes záda a tak.

Už jste někdy přemýšleli, co byste chtěli dělat jako dospěláci?

David: Já asi nejvíc hasiče, protože mě baví hasit oheň. Zatím jsem tedy hasil jenom ohniště, když jsme si opékali buřty, ale líbilo se mi to (smích).

Adam: Já o tom přemýšlím poměrně často a už jsem měl tolik nápadů, jenže mi vydržely třeba jen týden. Například jsem chtěl mít farmu a být farmářem, pak taky záchranář a tak dále. Teď bych chtěl být ale soudce (smích).

To je zajímavé, s tím jsem se ještě nesetkal. Když to ale otočím, co je pro vás ten nejnepříjemnější trest?

Adam: Nevím. Snad jedině, když musím jít brzo spát.

David: Já asi to samé. Já bych nejraději chodil ve dvanáct, ale musím zalehnout už v deset.

Kluci, k Vánocům taky patří spoustu jídla a dobrot. Na čem si nejvíc pochutnáte?

David: Já tedy rybu nejím tak maximálně rybí filé nebo prsty, ale děda umí výborný bramborový salát a k tomu řízek. No a k pití asi coca colu.

Adam: Já s bráchou taky rybu nejím, tak nám mamka dělá řízek, nebo si i pochutnám na smažáčku.

Mimo hodování jsou Vánoce i časem kouzel, máte nějaké vánoční přání?

David: Nevím, nic mě nenapadá. Snad jedině bych jednou měl rád čtyřkolku.

Adam: Já taky nevím, protože už všechno mám, tak snad jedině, aby si Ježíšek spíš něco vzal. Třeba školu (smích).

Zkus mu tedy napsat třetí dopis. Jinak ale děkuji za příjemný a veselý rozhovor. Přeju úžasný Štědrý den i celé Vánoce. Užijte si je v klidu a v pohodě a přeju vám, ať jsou bohaté nejen na dárky, ale hlavně na krásné zážitky, pocity a dojmy.

NOMINACE

neděle 23.12.2018 PZ Kladno - Sršni (sraz v kabině 6.00)

Sadílek, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Mimra, Závůrka.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

P.S. Nominace bude ještě doplněna po pátečním tréninku!

TENTO TÝDEN SLAVÍ

V letošním roce slaví populární slovenská pop-rocková kapela Elán padesáté výročí na hudební scéně a velkolepé oslavy vyvrcholily právě tento týden, kdy je zakončila koncertem v O2 aréně, který měl pro mnoho fanoušků i rozlučkovou atmosféru. Ano je to tak. Frontman kapely Jožo Ráž, se totiž definitivně rozhodl ukončit svou kariéru, a jak sám říká: „Seknout s kariérou je potřeba tehdy, kdy vás lidé žerou. Když je už nebudete zajímat, je pozdě“. No uvidíme. Známe přeci jenom z minulosti výdrž takových vyjádření například od některých našich sportovců či politiků. Koneckonců i já před pár lety udělal podobné s trénováním, a jak to nakonec dopadlo… Nicméně nevím proč, ale Rážovi to nějak věřím.

Vraťme se ale k samotnému Elánu. Myslím, že není nutné tento fenomén na naší hudební scéně nějak představovat, protože jejich písničky se prolínají napříč všemi generacemi posluchačů v Česku i na Slovensku. Když se skupina mladých muzikantů jednoho večera roku 1968 poprvé postavila před hosty malého baru bratislavského hotelu, zřejmě nikdo z přítomných netušil, že je svědkem startu jedné z nejpopulárnějších kapel česko-slovenské hudební historie a v tuzemsku se snad nenajde člověk, který by neznal alespoň jeden jejich hit. I já jsem na Elánu vyrostl a je to kus mého mládí a dnes i stará dobrá klasika, kterou si kdykoliv rád poslechnu. A tak jsem s Martinou ve čtvrtek vyrazil do Prahy užít si tu skvělou atmosféru a připomenout ten pocit, když nám bylo náct! A jaký, že vlastně byl? … ten koncert. Emotivní, krásný, dojemný – prostě super a všem bylo jedno, že Jožo už nevytáhne tak vysoké tóny jako kdysi. Stejně zpívala dvě hodny celá aréna jejich největší hity s ním a v závěru již všichni diváci s hlasitým potleskem stáli. Snad je hřál i pocit, že si ten poslední Elán užili a zároveň tím dočerpali i trochu toho svého vlastního elánu. Jejich 50 let trvající kariéra je totiž sama o sobě hodna obdivu, protože vydržet tak dlouho pohromadě dokáže jen málokdo. Ale především - stále přinášejí příjemnou muziku, takže pánové vše nejlepší a DÍK. A kdyby náhodou ještě někdy, někde, tak já určitě dorazím zase a rád… Nyní ale vyzpovídám naše oslavence a jmenovitě Pepu Dvořáka a Šimona Krále. (Šimona Tvrdíka až někdy příště, protože ten je momentálně mimo K.Horu).

Ahoj Pepo. Nevadí ti, že jsi pro všechny Pepa a ne Josef?

Ne. Je mi to jedno. Ve škole mám dokonce přezdívku Pípí.

Při našem posledním rozhovoru jsme se bavili o tvém zájmu o NHL, jak to máš ale s českou extraligou?

Já už to v poslední době moc nestíhám, ale mám v mobilu nahrané statistiky, tak alespoň takhle sleduju Toronto, které mu fandím. Českou extraligu moc nesleduju, jenom občas jezdíme někam na hokej, ale protože je to pokaždé jinam, tak ani nemám nějaký oblíbený tým.

Co říkáš tomu, že Plekanec hraje opět v Čechách?

No, mě to docela mrzí, že už ho v Montrealu nechtěli, protože je to dobrý hráč. On se dokázal rychle zapasovat mezi ty kluky z Ameriky, a jako jeden z mála Čechů se tam i trvale prosadit. Tak se snad alespoň teď na něj bude na Kladně chodit dívat víc lidí.

Myslíš, že ještě někdy nastoupí Jágr?

Spíš asi ne.

Máš vůbec ještě nějaký jiný zájem než hokej?

Ani ne. Závodně nic jiného nehraju, jen občas si ve škole zahraju florbal a pak o prázdninách si párkrát zakopu fotbal s tátou.

Jak ses k hokeji vlastně dostal?

No, já už si to moc nepamatuju, ale asi od dvou let jsem začal chodit s rodiči tady na zimák v Kutné Hoře k panu Kopeckému. Tam jsem se naučil bruslit, a protože mě to bavilo, tak jsem začal chodit do hokejové přípravky.

Víš, že tvůj taťka tady hrál taky hokej?

Ano, vím. Moc mi o tom ale nevyprávěl, jen mi ukazoval svou hokejovou občanku (zřejmě starou registračku).

Minulý rok o vánocích jste v zápase s rodiči nastoupili proti sobě. Byla to pro tebe velká motivace?

Ani ne. Mně to bylo jedno.

Vzhledem k tomu, že rodiče vyhráli, těšíš se na letošní odvetu?

Jo a věřím, že jim to oplatíme.

Vím, že hru a případný neúspěch intenzivně prožíváš. Jak se tě takový splín drží dlouho?

Docela hodně dlouho.

Jak si naopak užíváš radost z úspěchu?

No, já to moc neprožívám a je mi to tak nějak jedno. Jsem samozřejmě rád, když vyhrajeme, ale ta radost trvá asi tak minutku.

Tak to bychom potřebovali s tím smutkem prohodit. Co je pro tebe tedy hlavním smyslem a motivací hrát a co tě opravdu potěší?

My třeba, když hrajeme ve škole florbal a vyhrajeme, tak všechny děti hned běhají za paní učitelkou a říkají, co se jim všechno povedlo. Já ale ne. Já chci, aby si toho sama všimla a sama ocenila, když se mi něco povede.

Letošní sezóna bude ve své polovině, když se ohlédneš, jak si s ní zatím spokojen?

Za mě celkem dobrý a největší radost mi asi udělalo, jak jsme postoupili.

Vnímáš nějaké hlavní důvody, proč se vám zatím tak daří?

Asi, že máme šikovné starší kluky, kteří nás táhnou a my mladší se od nich můžeme něco přiučit a odkoukat. No a pak i my hrajeme líp.

Jak ty, hyperaktivní kluk, prožiješ těch několik dnů volna během vánočních prázdnin?

Já jsem za to, že jsou prázdniny skutečně rád a už se moc těším. Nudit se určitě nebudu. Já třeba hrozně rád skáču parkur, a když vidím nějaký parapet, tak na něj hned vylezu a dělám různé blbosti. Televizi moc nesleduju, to spíš na ní na Xboxu hraju hokej.

Máš nějaké přání, nebo představu, se kterou budeš vstupovat do nového roku?

Ani ne.

Co je pro tebe teď to nejdůležitější, na čem ti skutečně záleží?

Asi abych hrál dobře.

Ahoj Šimone. Tvoje jméno podle významu dává nositeli schopnost naslouchat ostatním. Jak je to u tebe s touto vlastností?

U mě asi tak na půl. Většinou naslouchám, ale někdy už mě to taky nebaví.

Jak se těšíš na Vánoce?

Těším se hodně a nejvíc na Štědrý den a na dárky.

Co si letos přeješ?

To je tajný, a proto to radši říkat nebudu.

Dobrá a dáváš už i ty dárky?

Ano. Rád se dívám, jak ostatní reagují. Letos už mám připravený pro mamku a pro taťku.

Vzpomněl by sis, jaký dárek ti v minulosti udělal asi největší radost?

Nové kolo minulý rok.

Dodržujete doma nějaké vánoční tradice, jako třeba lití olova, nebo zpívání koled?

Ne, nic.

A co pohádky, na ty se díváš rád?

Někdy jo. Nejradši mám asi Anděla Páně. Na dvojce jsme byli v kině, ale víc se mi líbí ta jednička.

Minule jsme se bavili, že hraješ na kytaru, nebylo nějaké vánoční vystoupení?

Ano, hrál jsem ve škole na vánočním koncertě koledu Tři krále a myslím, že to bylo dobrý.

Šímo, ty jsi v tom rozhovoru řekl taky přání, prosadit se do základní sestavy áčka, což si úspěšně zvládnul. Co bylo pro splnění nejdůležitější a nejtěžší, případně, co bys poradil ostatním klukům, kteří jsou zatím na půli cesty?

Nejdůležitější asi bylo skutečně se snažit a nejtěžší to čekání a trpělivost. No a co bych poradil? Asi opravdu chtít a něco proto dělat.

Tvůj bráška oproti tobě začal s hokejem o poznání dřív. Nebylo ti někdy líto, že díky tomu má tu cestu o něco jednoduší?

Ano trochu. Ale moc jsem o tom nemluvil, spíš jsem si to jen říkal v duchu.

Máš teď nějaký další cíl?

Určitě se ještě zlepšit a být ještě víc platným členem áčka.

Je v letošní sezóně nějaký moment nebo zápas, který se ti podle tebe opravdu povedl?

Asi utkání na Hvězdě.

Máš nějaký svůj vzor?

Sidney Crosby. Jednou bych rád byl jako on.

Je nějaký sport, který jsi zatím nedělal, přesto bys ho rád zkusil?

Možná vodní lyžování.

To je trošku nebezpečné, měl jsi vlastně někdy nějaké vážnější zranění?

Ano, otřes mozku. Ve školce jsem se srazil s kamarádem. Trošku jsme blbnuli a běhali po třídě a pak jsem byl asi týden v nemocnici.

Když jsi měl ten otřes, jaké se ti pro zajímavost zdají sny?

Většinou jsou to takové blbosti, které do rána ale zapomenu.

Pokud bys měl možnost vánočního kouzla a mohl na sobě něco změnit. Nějakou vlastnost, dovednost, nebo něco ve svém životě. Co by to bylo?

Nevím, asi nic. Chtěl bych asi zůstat stejný, jako jsem.

A co kdybys měl toto kouzlo, ale mohl změnit jen něco na lidech a světě okolo sebe?

Chtěl bych jinou učitelku ve škole, protože ta naše je moc přísná.

Děkujim našim oslavencům za jejich upřímné odpovědi a přeji jim i vám všem pokojné svátky plné radosti z dárků obdržených i rozdaných, ať už jsou to dárky povahy hmotné nebo ani není kam jim přivázat ozdobnou mašli. Ať je váš Štědrý den i večer štědrý v tom nejlepším možném smyslu slova, ať už si každý z nás sám pro sebe představuje pod tím slovem cokoli. Krásné Vánoce!

VÍKEND V KOSTCE

Bitvy do poslední vteřiny

Vánoce už už vykukují zpoza zatáčky zvané - poslední adventní neděle, ale hokejový program na to nehledí a jede stále na plný plyn. A tak jsme minulý víkend sehráli hned tři utkání, ze kterých mi vychází taková malá adventní všehochuť pocitů. Recept je to, uznávám, trochu zvláštní; i když pejsek s kočičkou by ho jistě ocenili, ale Zdeněk Pohlreich nejspíš do svého programu kvůli rozdílnosti kvality surovin nezařadil. Ale znáte mě. Já jsem všežravec, co je ochotný na vlastní kůži provést lecjaký experiment.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – BK ČÁSLAV 6:1

V pátek jsme sehráli přátelský zápas s Čáslaváky v obvyklém formátu, tedy doplněný i o souboj červená vs. černá lajna. Ten skončil, snad i kvůli absenci Pavla, tentokrát jednoznačně 4:0 pro červené. V černé partě jsme tak alespoň prostřídali několik adeptů na místo v sestavě áčka, k čemuž hráči přistoupili rozdílně. Kuba a Matoušové se snažili, jak jen to šlo v rámci svých možností. Matěj to pojal trochu jako sranda mač a Pepa za nepříznivého stavu rezignoval.

Tým béčka, kde měli možnost si zahrát úplně všichni, tedy ti co toho zatím ještě moc nenahráli i ti, kteří se protáčejí na střídačku v áčku, si postupně vybudoval slibný náskok, který pak až do konce zápasu s přehledem navyšoval. Potěšitelné bylo, že někteří hráči přicházeli na to, kdy podržet puk, kdy přihrát a kdy vyrazit do rychlého protiútoku, což jim samozřejmě usnadňoval menší časový a prostorový tlak. Asi nejvíc se mi z tohoto pohledu líbila hra Martina a Jirky. Kuba a Matouš hýřili aktivitou, ale očekával bych větší procento soubojů, ze kterých vybruslí s pukem jako vítězové. David ze začátku bruslil velmi dobře, bohužel od poloviny zápasu měl jeho pohyb a nasazení opět sestupnou tendenci. Adam byl pro mě mezi nováčky, svým herním zapojením a silou na puku, jedno z nejmilejších překvapení. Míra a Láďa se tentokrát zapojovali výrazně víc do hry než obvykle, i když úspěšnost jejich kontaktů s pukem nebyla moc velká. Petr byl hodně aktivní a na puku, bohužel někdy až příliš dlouho a tak přihrávky od něj chodili většinou pozdě. Sam a Honza standardní výkon. Michal trochu statický, díky čemuž inkasoval několik gólů, které se daly chytat.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Matouš Bajer, Martin Závůrka, Jiří Koubský, David Staško, Adam Němec, Petr Malina, Ladislav Janeček, Jakub Komárek, Miroslav Nekvinda.

branky: Matouš Bajer 2x, David Staško 2x, Jakub Komárek 1x, Jiří Koubský 1x.

asistence: Jakub Komárek 2x, Adam Němec 2x, David Staško 1x.

HC BEROUNŠTÍ MEDVĚDI - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ 6:5 (1:1, 1:1, 4:3)

V sobotu ráno jsme vyrazili do medvědího brlohu směr Beroun, na led silného protivníka z čela naší tabulky skupiny „A“. Vzhledem k oslabení naší sestavy o Pavla, to měl být tedy opravdu těžký oříšek. Jak totiž z přírody víme, nebo díky pořadu National Geographic, medvěd hnědý si s oblibou pochutnává na medových plástvích, včetně nebohých sršňů.

V první třetině, která nabídla oboustranně hodně ospalý hokej, to ale spíš vypadalo, že berounský huňáč již ulehl k hibernaci. A tak v čase 3´12“ jsme se rychle ujali vedení 0:1, když Kuba zužitkoval naši početní výhodu. V tu chvíli ale ještě nikdo netušil, jak přesilové hry významně promluví do výsledků obou víkendových zápasů, s pro nás hodně trpkým přízvukem. Nicméně hra, která postrádala ten správný spád, zatím pokračovala a díky vyrovnávací brance v čase 13´43“ skončila první dvacetiminutovka zaslouženě 1:1.

I v druhé části šlo v podstatě o velmi vyrovnané klání, kdy se obě mužstva jednou zapsala úspěšně do střeleckých statistik. Bylo ale čím dál víc patrnější, že medvědi se probouzí ze zimního spánku a zrychlují obrátky. Sršni jakoby s cílovým posláním „hlavně neudělat chybu“, zbytečně ztráceli sebevědomí a občas se alibisticky zbavovali puků bez snahy prosazení v osobních soubojích, což je pro mě a pro učení horší řešení situace než eventuelně vzniklá chyba.

Že takový přístup je většinou cesta k nezdaru, jim názorně dokázal začátek posledního dějství, kdy v krátkém časovém sledu dvakrát inkasovali. Zápas se zdál být ztracen, ale přeskupení útoků zabralo v pravý čas. První lajna v novém složení neskutečně ožila, soupeře přehrávala a makala jako dobře seřízený stroj na góly – Dominik s Honzou je dávali, Pepa připravoval. V polovině poslední třetiny tak byl stav 5:5, a přestože Berounští svou kvalitu prokazovali čím dál víc a Sam chvílemi nevěděl, po které ráně se dřív ohnat, zdálo se, že remíza je nadosah. Jenže … zbývalo ještě 83 sekund do závěrečné sirény, když jsme šli po zbytečném útočném faulu do čtyř… Je těžké zmínit, co přesně se v poslední minutě odehrálo mezi mantinely, ale bude asi muset stačit prostý komentář, že po šedesáti minutách zápasu svítil na světelné tabuli konečný stav 6:5 v náš neprospěch.

Smutný závěr, který pár klukům vehnal slzy do očí, což mi bylo samozřejmě upřímně líto, ale jinak mi prohra vůbec nevadila. Kluci přes vlažnější začátek odehráli velice dobré utkání s kvalitním soupeřem, a i když by remíza byla myslím spravedlivější, jednalo se rozhodně o prohru se ctí. Kluci proto zaslouží pochvalu za srdnatý a bojovný výkon a za sebe říkám, kéž by takových utkání odehráli naši borci díky této soutěži více. Tohle zkrátka potřebujeme jako sůl.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Matěj Mimra, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Šimon Král, Jakub Komárek, Matouš Klouček.

branky: Dominik Hruboš 2x, Jan Knížek 1x, Josef Dvořák 1x, Jakub Komárek 1x.

asistence: Josef Dvořák 3x, Jan Knížek 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – HC SPARTA PRAHA 7:7 (1:1, 2:4, 4:2)

O den později se náš celek již na domácí půdě střetl, podle jména s určitě nejatraktivnějším soupeřem naší soutěže – pražskou Spartou. Vynikající zápas nabídl strhující podívanou se spoustou pěkných akcí a gólových šancí na obou stranách. Strhla se nám gólová přestřelka, z níž oba soupeři vyšli se zaslouženou dělbou bodů po remíze 7:7.

Zápas začal velmi svižně a již v druhé minutě měli hosté výhodu přesilové hry, kterou nepohrdli – 0:1. Přestože v naší hře bylo k vidění více nepřesností, především při zakládání útoku, tak ale díky kompenzaci velkou bojovnosti, se hrál víceméně vyrovnaný zápas. V čase 13´04“ jsme sparťanům oplatili stejnou mincí a využili i svou přesilovku. V té době již Pepa hrál opět v první lajně a znovu to zafungovalo. Do konce třetiny jsme sice ještě dvakrát rozezvonili tyčku, ale stav 1:1 se již nezměnil.

Co se ale nepovedlo v první části, přišlo na začátku té druhé. Nejprve Dominik ideálně nastavil hůl do cesty Pepově přihrávce a poté Honza předvedl excelentní kousek při vlastním oslabení. Dobruslil soupeře s pukem, lehkým přizvednutím hokejky ho o něj připravil a krátkým švihem nás poslal do dvoubrankového vedení 3:1. Bohužel svojí liknavostí a individuálními chybami, které Pražáci bez váhání trestali, jsme dopřáli soupeři obrat v utkání na 3:5. Ne že bychom v této části byli nějak výrazně horší, nebo měli nedostatek šancí, ale trochu se nám přestalo dostávat štěstíčka, klidu v zakončení a chyběly centimetry finálním přihrávkám. K tomu mnozí hráči nadmíru spolupracovali, až někdy na úkor větší jednoduchosti a pohotového rychlého zakončení.

I přes nepříznivý stav jsme kluky v kabině uklidňovali, že v tomto souboji nejsou horším týmem a je potřeba jen zůstat trpěliví a začít své šance proměňovat. Bohužel vstup do poslední periody byl přesně takový, jaký jsme nechtěli. Po 29 sekundách nám soupeř odskočil na rozdíl tří branek 3:6, což se s takovým protivníkem již ztěžka dotahuje. Rychle nás ale do hry vrátil Dominikův gól, který byl spojením dvou leteckých technik, a to akrobatického a kluzákovému létání. Jeho nenápadná plachtící placka od modré, která během letu několikrát změnila směr a výšku, ovšem zcela neomylně zapadla již klečícímu brankáři za záda – 4:6. Kluci vycítili ještě šanci, vložili do zbytku zápasu všechny své zbývající síly a hnali se za vyrovnáním. No, a když v čase 55´12“ dokonal Dominik svou bekhendovou střelou unikátní obrat na 7:6, tak euforie a emoce zalily stydnoucí zimák. „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.“, pravil kdysi starořecký filozof Hérakleitos, ale to zřejmě ještě neznal Sršně. A tak mohu klidně použít tlačítka Ctrl+C a Ctrl+V a zkopírovat sem závěr zápasu z Berouna. Do konce tentokrát zbývalo 98 sekund, zbytečný faul ve středním pásmu a v poslední minutě využitá přesilovka Sparty. Pro kluky opět trochu zklamání, ale za mě je celková remíza spravedlivá (naše případné vítězství by mi ale nespravedlivé samozřejmě nepřipadalo) a je vítězstvím obou soupeřů a především výborného mládežnického hokeje - bod bereme.

Na tenhle zápas se samozřejmě těšili úplně všichni. Přeci jen, zahrát si a vytáhnout se proti Sparťanům tak nějak člověka krásně zahřeje na duši a je úplně jedno, v jaké je to kategorii. Chtěli jsme ukázat, že umíme hrát hokej a do nadstavby „A“ právem patříme, což se našemu celku podařilo. Někomu možná může výsledná remíza připadat jako zklamání, nicméně já to vidím po předvedeném výkonu našich/vašich dětí právě naopak. Všechny odehrály své maximum a mnozí (určitě Tomáš, Kuba a oba Štěpánové) snad i nad svoje možnosti, možná vůbec nejlíp zatím z celé sezóny. Zdobila je obrovská bojovnost a sršní srdce, a to je přece nejdůležitější. Soupeřův hokej byl možná o něco uhlazenější a přesnější, nicméně v utkání plném zvratů, jak gólových, tak herních, jsme ve výsledku viděli naprosto vyrovnaný zápas a skvělý mládežnický hokej z obou stran.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Jakub Komárek, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Šimon Král, Matouš Bajer, Jiří Koubský.

branky: Jan Knížek 3x, Dominik Hruboš 3x, Josef Dvořák 1x.

asistence: Josef Dvořák 3x, Dominik Hruboš 2x, Jan Knížek 1x, Štěpán Jelínek 1x.

Těm statečným, co dočetli až sem, přeji krásný a v pohodě prožitý poslední adventní týden, protože přesně k takovému atmosféře a příjemnému kafíčku či čaji mají tyhle moje vzpomínkové vyprávěnky být. A pokud bude chtít někdo vidět i fotky (nebudu nic nalhávat, pro mě je daleko důležitější úložiště v srdeční krajině než na hard disku), tak když mi je Jirka dnes přinese, tak zítra již zde určitě budou. Přijďte proto znovu pobýt.

A zde je slíbený odkaz na fotky - https://sirahokej.rajce.idnes.cz/17.12.2018_Srsni_-_Sparta_Praha/

JÍZDNÍ ŘÁD NA VÁNOČNÍ PRÁZDNINY

čtvrtek 27.12.2018 12.30 – 13.45 trénink

pátek 28.12.2018 08.30 – 09.45 trénink

sobota 29.12.2018 09.00 – 18.00 Vánoční turnaj

Přátelé, bývalo v minulosti zaběhlým zvykem, že v čase Vánočním se rodičové našich hokejových nadějí vždy sešli a v přátelské atmosféře probrali vše, co jim leží na srdci, pobavili se, popili, někdy i zatančili, občas zapařili..., zkrátka a dobře - konal se takový malý Vánoční večírek. Bohužel letos jsem nenašel ve svém nabitém diáři skulinku, a tak jsem se rozhodl, že by nebylo od věci udělat si toto posezení v rámci Vánočního turnaje v naší klubovně a kdo bude mít zájem tak i s pokračováním po jeho skončení. To jak budou prohnuté stoly a jaká bude vládnout nálada, je pouze na nás. Jak vás ale znám, nemám žádné obavy a naopak se na vás všechny těším.

úterý 1.1.2019 16.45 – 18.15 zápas rodiče x děti

Vzhledem k tomu, že se toto utkání nekoná poprvé, není snad potřeba nějaké podrobnější info. Tímto tedy zvu všechny rodiče, prarodiče, příbuzné a známé na novoroční souboj generací, aby okusili, že hrát proti svým dětem bude čím dál tím těžší.

středa 2.1.2019 16.45 – 17.45 trénink

pátek 4.1.2019 16.00 – 17.00 trénink

NOMINACE

sobota 15.12.2018 HC Berounští Medvědi - Sršni (sraz v kabině 6.00)

Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, ~~Tvrdík P~~., Břinčil, Jelínek, Král, Mimra, Klouček, Komárek.

neděle 16.12.2018 Sršni – HC Sparta Praha (sraz v kabině 8.30)

Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, ~~Tvrdík P~~., Břinčil, Jelínek, Král, Koubský, ~~Mimra~~, Bajer, Komárek.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

P.S. Nominace bude ještě doplněna po pátečním zápase s Čáslaví!

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC RYTÍŘI KLADNO

11:6 (1:1, 5:1, 5:4)

Rytířům jsme natočili kutnohorskou jedenáctku

Vánoce jsou opět o týden blíž a já tu jsem zpět, jak správně hozený bumerang, s dalším zápasovým reportem. Tentokrát z utkání čtvrtého kola nadstavby „A“, v němž se mladým Sršňům zadařilo a získali skalp soupeře zvučného jména.

Utkání samotné ale začalo náporem soupeře, kdy nás Rytíři hned po úvodním buly zavřeli v naší třetině. Z tohoto mraku ovšem nezapršelo, naopak z rychlého protiútoku bezpečně otevřel skóre ujíždějící Dominik – 1:0. Tenhle náš ostrý nástup hosté včas zachytili a zápas tak pokračoval ve vyrovnaném duchu, i když mnoho hokejové krásy k vidění nebylo. Ať už to bylo zvolenou taktikou, nebo nedostatkem střeleckého prachu na hokejkách útočníků, gólových šancí bylo na obou stranách jako šafránu. Hosté přesto dokázali zúročit v polovině třetiny svou přesilovou hru a srovnat na 1:1. Dál už se hrála naprosto vyrovnaná partie a několik málo šancí na obou stranách žádné další ovoce nepřineslo.

Od druhé třetiny se ale Sršni osmělili a především víc rozbruslili. Rozhodujícím momentem se pak stal jejich aktivnější forčekink, kdy si Rytíři občas nevěděli rady s okamžitým přístupem a dostávali se pod tlak. Sršni zasypali jejich branku řadou střel a rozpoutali brankový koncert, který skončil s odchodem do šaten za stavu 6:2.

V poslední periodě jsme bohužel opět polevili a v jejím úvodu byli Kladeňáci mnohem nebezpečnější a po zásluze snížili na 6:3. To nás trochu probralo a dál už to byla spíše vyrovnaná bitva. Hra se docela přelévala a strhla se gólová přestřelka, v níž si soupeři nastříleli během osmnácti minut navzájem devět branek. Tento neklid zbraní byl korunován naším celkovým vítězstvím 11:6, nicméně ke spokojenosti v trenérském štábu příliš důvodů nebylo.

I když to bude možná vypadat divně, tak se mi i přes poměrně vysokou výhru, herní projev našeho týmu moc nelíbil. Podali jsme určitě bojovnější a mnohem snaživější výkon než před týdnem, ale po celý zápas provázela naší hru hromada nepřesností a chyb. Přihrávky až příliš často končily nenasměrovány, sraženy, či nezpracovány a puk do čepele rozjetému hráči byl pro nás stále španělská vesnice. Místo toho jsme si dávali přihrávky pod nohy, či uspěchaně do zad. Nebo naopak jsme předrželi puk, nedali ho včas a pak nahrávali odjetému spoluhráči do prostoru, kde s ním šlo jen těžko něco dělat. Prostě timing, timing, timing…

Abych ale nešířil jen negativní pohled, tak i něco z toho, co se mi líbilo. Určitě to byla zlepšená efektivita v zakončení. Dále výkon Štěpána J., který na poslední chvíli úspěšně zahnal bacily a byl tentokrát náš nejlepší obránce – spolehlivý dozadu, kreativní dopředu. Samozřejmě i několik opravdu pěkných, rychlých a přesných kombinací, které předvedla první lajna a potvrdila, jak dobře se umí orientovat v herních situacích. Oproti tomu Pavel vynikal tím, jak naplno uplatnil své individuální dovednosti. V jednom případě šlo o mimořádnou gólovou chuť a schopnost úspěšného prosazení v souboji 1-1. V tom druhém o občasné přehlížení lépe postavených spoluhráčů. No a nesmím zapomenout zmínit i Matěje, který chytil svou příležitost v áčku správně za pačesy a díky své aktivitě byl hodně vidět. Teď ještě předvedený výkon a především nasazení přenést i pravidelně do tréninku. Dost už ale mudrování o nesmrtelnosti brouka. Tak jak už to v hokeji chodí, za všechno stejně může, dle otřepaného šatnového fóru, gólman a obránci. No a v našem případě taky útočníci a trenér. Tudíž prostoru pro zlepšení na všech frontách stále dost.

P.S. No a kdo mi nevěří, nemusí nikam běžet, ale postačí, když si prokliká tento odkaz - https://sirahokej.rajce.idnes.cz/8.12.2018_Srsni_-_Rytiri_Kladno/

branky: Dominik Hruboš 4x, Pavel Tvrdík 3x, Jan Knížek 1x, Tomáš Břinčil 1x, Matěj Mimra 1x, Štěpán Jelínek 1x.

asistence: Jan Knížek 4x, Josef Dvořák 2x, Tomáš Břinčil 1x, Pavel Tvrdík 2x, Tomáš Hájek 1x, Marie Hynková 1x, Dominik Hruboš 1x.

NOMINACE

sobota 8.12.2018 Sršni - HC Rytíři Kladno (sraz v kabině 8.15)

Nevole, Zvěřina,Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Závůrka, Komárek, Mimra.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

P.S. Nominace bude ještě doplněna po pátečním tréninku!

VÍKEND V KOSTCE

Neměli jsme svůj den

Nezdá se vám tento rok nějaký podivný? Léto, léto, pořád léto a najednou zčistajasna zima a Advent! Inu začíná doba radostného očekávání. Ti z vás, kdo očekávají příchod spasitele, si ještě musí tři týdny počkat, ti však, kdo jsou skromnější a očekávají zatím jen zápasový report, si přijdou na své už dnes, protože program mladších žáků byl tento víkend nebývale nabitý. Sehráli jsme v něm dvě mistrovská utkání a jedno přátelské, takže bez zbytečných kudrlinek k věci.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – BK ČÁSLAV 6:1

V pátek jsme přijali opět výzvu od hokejistů z BK Čáslav pro naše béčko. Zápas proběhl v tradičním formátu, kdy jeho součástí byl i souboj červení x černí. Zápas o průběžné vedení v této minisoutěži mezi naší první a druhou lajnou tentokrát nabídl oboustranně svižný a vyrovnaný hokej, spoustu šancí na obou stranách, mnoho hezkých momentů, stejně jako hrubé chyby a nepochopitelná řešení řady situací. Červení tentokrát vyhráli 4:2, protože hráli víc kombinačně a především udělali míň chyb.

Do utkání s Čáslavi vstoupilo naše béčko velmi lehkovážně. Soupeř se brzy ujal vedení a začal se i nadechovat k překvapivému výsledku. K tomu sice nedošlo, protože jsme si nakonec na pohodu a se zataženou ruční brzdou dobruslili až k výhře 6:1. Těžko se to ale nějak kladně hodnotí, protože, ač byli kluci určitě lepší, nijak zvlášť se podle mě nenadřeli. Utkání bylo z naší strany plné nepřesností a dlouhých pasáží téměř ve stoje a od ničeho k ničemu, kdy jsem na střídačce chvílemi málem usnul. Nebál bych se říct, že někteří borci (Matěj, David, Matouš K…) utkání doslova odflákli a svým přístupem mě dokonce tak vytočili, že jsem uvažoval o zrušení jejich nominace na sobotu. Neudělal jsem to a myslím, že to byla chyba. Abych ale nebyl jen negativní, tak velmi dobře zahrál Martin a velkou míru snahy projevil Matouš B.. Chybělo tomu ještě výraznější herní prosazení a lepší dovednosti, ale ten přístup a bojovnost musím ocenit.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Matěj Mimra, Matouš Bajer, Martin Závůrka, Jiří Koubský, David Staško, Adam Němec, Matouš Klouček, Petr Malina.

branky: Matěj Mimra 4x, Matouš Bajer 1x, Petr Malina 1x.

asistence: Matouš Bajer 3x, Martin Závůrka 1x, Jiří Koubský 1x, David Staško 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – HC NYMBURSKÝ LEV 2:3 (0:2, 2:0, 0:1)

V sobotu v netradičních 12:30 vhodil hlavní rozhodčí úvodní buly dalšího zápasu nadstavby „A“ - Sršni : Nymburský Lev. Do utkání jsme vstoupili nevýrazně a bez větší snahy se zpotit a zabojovat o výsledek. Výsledek byl proto po první dvacetiminutovce zasloužených 0:2. Do druhého dějství se podařilo sice vykročit lepší nohou a brzy i srovnat na 2:2, leč naše hokejové přestavení provázelo neskutečné množství minel a nepřesností. Přihrávky pod nohy, na záda, a nebo jen tak naslepo do prostoru, kde by mohl být spoluhráč, ale většinou nebyl. Co bylo ovšem horší, že ačkoliv se hrálo vyrovnaně, tak z naší strany bez patřičné chuti, radosti a spontánnosti. I poslední dějství se neslo v podobném duchu. Občas jsme zavřeli pěkný zámek v soupeřově obranné třetině, kdy však náš tým totálně selhával v koncovce a své příležitosti ke skórování trestuhodně zahazoval. Občas jsme se jen zuby nehty bránili. Nakonec byl ale úspěšnější náš soupeř, když po skrumáži před naší brankou propasíroval vítězný puk za Samova záda - 2:3.

Hosté určitě nebyli nijak výrazně lepší a hokejovější, ale buďme k sobě upřímní – chtěli víc – a tak si to v celkovém součtu i zasloužili. Když holt chybí srdíčko, to správné zaujetí pro hru, bojovnost a na ledě se nic moc nedaří, tak se kloudný výsledek nedostaví…

branky: Pavel Tvrdík 1x, Dominik Hruboš 1x.

asistence: Tomáš Břinčil 1x.

HC BULDOCI NERATOVICE - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ 7:1 (1:0, 3:0, 3:1)

V neděli ráno jsme zavítali na led neratovických Buldoků - soupeři, který jako jediný prošel základní skupinou bez ztráty bodu. Domácí to hrají prakticky výhradně s 2007kami, které jsou navíc výborně bruslařsky a dovednostně vybavené, což si ještě pamatujeme z předloňské sezóny. Byl před námi tedy hodně zapeklitý rébus.

Sehráli jsme určitě lepší a bojovnější první třetinu než v sobotu, kdy každý chvilku tahal pilku. Jednou se hrálo u naší brány, podruhé zase u neratovické, ale žádná ze šancí nebyla dlouho proměněna. V cestě jim stála buď spolehlivá obrana a nebo dobří gólmani. Až v polovině třetiny trefil ujíždějící Buldok z levé strany ideálně a domácí šli do vedení 1:0. Co bylo ale horší, že kvalitní hra domácích byla podpořená i hodně tvrdou hrou, jednoznačně za hranicí pravidel platících v kategorii MŽ, kterou ale rozhodčí nepískal. Chvílemi jsem měl i strach, aby se něco nestalo, protože těch úmyslných faulů a zdraví nebezpečných zákroků hokejkou a lokty na hlavu a oblast krku, tam bylo příliš. Naštěstí se nikomu nic vážného nestalo, jen někteří labilnější jedinci to poměrně těžce nesli a slušně je to rozložilo. Jiným to zase znechutilo hru a ostatní místo soustředění na zápas, řešili rozhodčího. Ale i to bohužel ke sportu a hokeji patří a v životě se s křivdou kluci potkají ještě mnohokrát. Aspoň budou mít průpravu, a čím dřív se s takovými křivdami naučí vyrovnat, tím pro ně líp. Ne že by je tedy hokej měl na tuto část života nějak cíleně připravovat, ale prostě se to stávat bude… Co mě ale mrzí víc, že domácí trenér proti, podotýkám úmyslným, faulům svých svěřenců, které do mládežnického hokeje nepatří, důrazně nezakročil. Naším úkolem je přeci mimo učení hokejových dovedností i vybudování v hráčích respektu a úcty ke zdraví soupeřů. Kdyby něco podobného dělal někdo z našich kluků, bez milosti jde okamžitě do sprchy.

No nic, pojďme zpět k hokeji. Dobře bruslící Buldoci na začátku druhé části navýšili své vedení již na 2:0 a náš tým začal působit odevzdaně, kdy většině hráčů chyběla chuť a nasazení. Zkoušeli jsme různě motat sestavou, abychom zkusili kluky opět nakopnout, ale nic nefungovalo. Až time-out po čtvrtém gólu v naší síti a důrazná promluva přeci jen trochu pomohla. Vstup do poslední třetiny byl z našeho pohledu o poznání lepší a dokonce se nám podařilo snížit na 4:1 a vytvořit si i další šance. Domácí nám ale svým pohybem a důrazem nedávali příliš času a klidu ve finální fázi našich akcí. Tady nás bezesporu hodně tlačí bota, málokdo se totiž umí před bránou pod časovým a prostorovým tlakem zachovat tak, aby to tím gólem skutečně skončilo. Leč naše zmrtvýchvstání vydrželo pouhých deset minut a v závěru zápasu již padaly branky jen do naší sítě. Konečný účet tak zněl 7:1 pro Neratovice.

Černý víkend s bilancí 10 obdržených branek a pouze tří vstřelených ve dvou utkáních máme tedy za sebou. Jsem ale přesvědčený, že naši kluci umí hrát lépe, než ukazuje tato statistika. Lídři týmu prostě tentokrát podali pouze svůj průměrný výkon a ostatní nevybočili ze svého standardu. A to bohužel na Nymburk a především pak Neratovice zkrátka nestačilo.

Nejlepší hráč víkendu byl bezesporu za všech okolností hrající a bojující Tomíto, výborně si v brance počínal i Sam a pochvalu za neděli si určitě zaslouží i Dominik. Jinak už celkem nic, co by za nějakou pozitivní zmínku stálo, tudíž se tady o tom nebudu víc raději rozepisovat.

Musíme to prostě rychle hodit za hlavu, pořádně potrénovat a zlepšit se. Doufejme, že náš celek nastoupí v sobotu proti kladenským Rytířům s čistou hlavou a větší vůlí se porvat o výsledek. Já tomu po dnešním velmi dobrém tréninku i tělocvičně - věřím.

branky: Josef Dvořák 1x.

asistence: Jiří Koubský 1x.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Tak nám začal Advent a od neděle už zase odpočítáváme dny a vylupujeme adventní kalendáře (já tedy stříhám metr, protože na mě už nezbyl). V kostelech zní Česká mše vánoční v nejrozmanitějších podáních, lidé přejí tradiční pokoj lidem dobré vůle a děti vystupující na vánočních koncertech a besídkách se už nemůžou dočkat dne D, kdy se pod stromečkem S objeví balíčky B. Nebojte, nepokusím se o nějaký, dnes tak módní, článek brečící nad nárůstem konzumu a opomíjením tradičních hodnot. I já dávám dárky rád a vždycky mě zajímá, co dárku obdarovaný řekne, a těším se na jeho reakci. Ale tohle netrpělivým hryzáním nehtů doprovázené čekání asi prostě k Vánocům patří, ať už se právě těšíte na to, co vám ježíšek přinese, nebo aspoň zčásti přebíráte jeho roli (ono je to vlastně stejně něco na způsob frančízy, to jen škodolibí nepřejníci tvrdí, že ježíšek nemá ve skutečnosti s dárky nic společného, přitom je to minimálně jeho know-how) a čekáte na to správné zazvonění, abyste mohli pod rozsvícený stromek rozechvěle položit svůj malý balíček. A tak přeji krásný Advent úplně všem. Těm, pro které představuje nervový nápor, těm, kteří si je užijí s rodinou u televizní pohádky, lyžařům i prodavačům kaprů, i těm, kteří místo lahváče vytáhnou z ledničky Plzeň, všem lidem i našemu ledaři, prostě úplně všem, pro něž toto období něco znamená… a samozřejmě i oslavenci tohoto týdne Martinu Závůrkovi.

Ahoj Marťasi. Po měsíci tě vítám opět u svého výslechového mobilu. Jak si užíváš adventní období, které nám právě začíná?

Tak určitě se těším na Vánoce, ale zatím to tak neberu. Mám před sebou nějaká vystoupení na vánočních akcích. Zítra hraju na housle na Kačině a dvacátého máme školní besídku.

Housle jsou poměrně těžký nástroj, jak tě to baví?

Ale jo, baví mě to. Nejradši hraju koledy a nějaké písničky. Včera jsem si ale popálil prsty o pájecí pistoli, když jsem dělal vánoční věnce a svícny, tak ani nevím, jak mi to s tím půjde hrát.

Určitě se těšíš i na dárky. Jaký ti v minulosti udělal asi největší radost?

Tak třeba kolo a auto na dálkové ovládání.

A co ty, dáváš už taky sám dárky?

Zatím ne, ale už bych trochu chtěl.

Máte doma před Vánoci živého kapra?

Přímo doma ne, ale vždycky si ho vyzvedneme u dědy.

Oslovení Marťas mi asociuje Marťany. Věříš na mimozemskou civilizaci?

Ne, to ne.

Přesto, chtěl bys někdy letět do vesmíru, třeba zrovna na Mars?

To asi jo, ale vyloženě mě to neláká. Nejsem moc dobrodruh a raději jsem doma.

Ty jsi mi nedávno vyprávěl, že bys rád jednou montoval auta. To moje už pomalu dosluhuje, tak smontuješ mi nějaké?

Klidně, ale budete si muset ještě dlouho počkat.

Máš nějakou oblíbenou značku?

Škodovku.

Už jsi někdy řídil auto?

To jo, ale jenom jsem točil volantem. Bylo to dobrý, akorát trošku divný, když taťka víc sešlápnul plyn a rozjelo se to. Víc se ale těším, až jednou budu řídit auto sám.

Pojďme i na chvíli k hokeji. Co zatím říkáš zápasů v nadstavbě?

Za mě jako dobrý. Jsem rád, že jsme se dostali tak daleko, i když je to rozhodně rychlejší hokej než třeba proti Poděbradům nebo Vlašimi. Zajímavé ale je, že když jsem na střídačce a dívám se, tak mi to přijde mnohem rychlejší, než když jsem potom na ledě. Rozhodně se to ale hraje mnohem víc kombinačně a víc se přihrává.

Je nějaký soupeř, na kterého se vyloženě těšíš?

To ani ne. Já se těším pokaždé, když si můžu zahrát.

Co říkáš jako fanoušek na Pardubice?

No jo, je to špatný.

Co by se tedy mělo změnit?

Měl bych jich pomoc (smích).

Teď ale vážně, věříš na zlepšení ještě v této sezóně?

Musí se to zlepšit, jinak to bude špatný, ale na play-off zatím moc nevěřím.

Sleduješ hokej i v televizi?

To jo, tam ale víc reprezentaci. Hodně je znát, když přijedou hráči z NHL. To je pak úplně jiný hokej.

Zeptám se taky na školu, jak to zatím jde?

Dobrý až na přírodovědu. Ta mě moc nebaví, protože mi to moc nejde.

Už víš, co bude dál, až skončíš v Církvici?

Asi půjdu na Masaryčku do Čáslavi, ale to je v pohodě, protože nás tam půjde s kamarádama víc. No a potom asi na průmyslovku, když chci montovat ty auta. To je ale ještě daleko, takže o tom moc neuvažuju.

Abychom ale nekončili školou, tak se přesmyčkou vrátím k vánocům. K nim patří i tradice, jako třeba lití olova. Dodržujete některé doma?

Lití olova zrovna ne, ale pouštíme lodičky a rozkrajujeme jablko. Ještě jsem slyšel, že by se snad měl stůl omotat řetězy, ale to taky neděláme.

Máš už napsaný dopis Ježíškovi?

Jo. Napsal jsem si o hokejový dres Kutné Hory se svým jménem a o Xbox

Martine, děkuji za rozhovor a přeji krásné narozeniny a všem ostatním držím palce, ať si užijí ty dny plné radosti a krásného čekání na Štědrý den.

NOMINACE

sobota 1.12.2018 Sršni - HC Nymburský Lev (sraz v kabině 11.30)

Sadílek, Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Mimra, Staško, Závůrka, Klouček.

neděle 2.12.2018 HC Buldoci Neratovice - Sršni (sraz v kabině 6.15)

Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Bajer, Koubský.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

VÍKEND V KOSTCE

Po herní pauze jsme vyrazili do boje proti bruslařům

Po 9-denní odmlce, kdy si Sršni odpočinuli od kolotoče zápasů, se opět vše naplno rozjelo, a to pěkně zostra. O víkendu nás čekala hned dvojice klání s bruslařskými kluby (BK). V pátek přivítalo „béčko“ v domácím prostředí tradičního rivala z Čáslavi a v sobotu „áčko“ zavítalo na led bruslařů z Mladé Boleslavi svést souboj o první body do nadstavby LMŽ skupiny „A“.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – BK ČÁSLAV 4:3

Součástí tohoto klání byl opět vložený minizápas červené a černé lajny. Černí s gustem oplatili červeným minulou porážku a vyhráli 5:1. Nutno ale férově přiznat, že červení tentokrát nastoupili bez Marušky a Honzy, a právě jeho absence byla chtě nechtě hodně znát. Nicméně celkově supr tréninkový zápas s velmi dobrým výkonem od všech. Hra měla po celou dobu svižné tempo, a ač se hrálo pouze o prestiž, bylo to nadoraz, až občas přeskočilo několik zbytečných emočních jiskřiček. To ale k věci tak nějak patří.

V již několikáté hokejové konfrontaci s hokejisty z Čáslavi jsme dle předchozích výsledků byli favorit (tomu se zatím nevyhneme), ale jak se opět potvrdilo, bez poctivého a soustředěného výkonu nikdy nic samo nešlo a nepůjde. Čáslaváci posíleni Víťou Komárkem a hnáni myšlenkou: „Konečně ty Sršně musíme porazit“, podali velice snaživý a sympatický výkon. Zápas tak byl ve všech směrech velmi vyrovnaný, kdy žádný z týmů ten druhý nijak zvlášť nepřehrával a výsledné skóre svědčí spíš o úspěšnosti koncovky, kdy rozdílovou „last minute“ branku vsítil David. Tentokrát to z naší strany rozhodně nijak dominantní výkon nebyl a soupeře jsme spíš udolali, než uhráli. Občas to byla upřímně řečeno i holomajzna plynoucí z individuálních možností jednotlivců, ale bylo tam taky spoustu pěkných věcí. Asi nejvíc se mi líbil výkon Jirky a Matouše, kteří svými dovednostmi a schopností se prosadit přeci jen vyčnívali nad ostatními. Z gólmanů tentokrát zachytal jednoznačně nejspolehlivěji Sam, který jako jediný nedostal žádnou zbytečnou branku. Za pozitivní zmínku stojí i zdařilá spolupráce Martina s Davidem a jejich několik pěkných akcí. No a rád bych pochválil i Petra, přestože to byla občas samá ruka samá noha, tak byl ale hodně aktivní a snažil se hrát co nejvíc s pukem. No a to je asi tak vše, nicméně jak se ukázalo v sobotu s „áčkem“, tak dobré výkony některých jednotlivců proti Čáslavi jsou na silnější soupeře, jaké bezesporu skupina „A“ nabízí, zatím nedostačující. Což znamená jediné. Musíme dál hrát a hrát a hrát a hrát, protože jenom tak se budeme zlepšovat.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Matouš Klouček, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Adam Němec, Petr Malina, David Staško, Šimon Tvrdík, Miroslav Nekvinda.

branky: Matouš Klouček 2x, Jiří Koubský 1x, David Staško 1x.

BK MLADÁ BOLESLAV - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ 4:8 (3:2, 1:3, 0:3)

V sobotu naše „áčko“ zápasem s Bolkou vstoupilo do nadstavbové skupiny „A“ a vstup to byl zpočátku ostýchavý až bázlivý. Jestli byla příčinou tréma z nové a těžší soutěže, respekt ze soupeře zvučného jména, pocit zodpovědnosti nebo něco jiného, to už přesně nezjistíme, ale asi to bylo něco z každého a možná ještě něco navíc. Nicméně soupeř z toho vytěžil rychle vedení 1:0, na které jsme záhy odpověděli pěknou spoluprací celé první lajny, na jejímž konci stál Honza – 1:1. Od té chvíle se začali chlapci osmělovat a dlouho se tak hrálo vyrovnaně. Leč v 16.minutě jsme soupeři doslova darovali dvoubrankové vedení, na které se prakticky nenadřel – bohužel do čeho kluci z Boleslavi plácli, to skončilo v naší síti – 3:1. Pro Honzu hodné nešťastné a smolné utkání. A tak jsme poslali do branky Sama a do konce třetiny přestali rotovat úplně všechny hráče. Tohle bylo ono potřebné pokropení živou vodou a od té chvíle jsme přebrali otěže zápasu do své moci. Do přestávky se povedla ještě korekce na 3:2, když Pavel svou samostatnou akci zakončil umným blafákem.

Druhá třetina již vyšla v náš prospěch. Byli jsme lepší a hokejovější, leč naprosto marní v koncovce. Přesto jsme zvládli obrat v utkání, ale z řady šancí vytěžili jen hubené jednobrankové vedení 4:5. Jak řekli sami rozhodčí po zápase: „Kdybyste byli schopní trefovat prázdnou branku, vedli jste o tři branky již po druhé třetině". Takhle jsme si museli počkat na začátek posledního dějství, kdy nám to tam konečně napadalo, a během čtyř minut jsme třikrát skórovali. Soupeř byl v tu chvíli jak opařený, naší střídačku zalila euforie a po zbytek zápasu tak Sršni precizně kontrolovali výsledek i hru.

V utkání jsme zvítězili vysoko 4:8, ale výhra se vůbec nerodila snadno. Chleba se zlomil až v polovině zápasu a do té doby šlo o vyrovnaný duel, když na začátku byli domácí mnohem nebezpečnější než naše sestava. Nakonec jsme se ale rozehráli a dokázali jak výsledkem tak i herně hostující celek výrazně překonat. Potěšitelné bylo, že hra měla velmi rychlé tempo, i když pro některé naše kluky z „béčka“ to bylo až moc rychlé a občas nestíhali a propadali. Přesto jsem rád, že se je podařilo v sestavě prostřídat a mohli tak postupně získávat ostruhy i s tímto vyšším levelem. Jinak Boleslav na mě působila kompaktnějším a herně vyrovnanějším dojmem, zatímco my disponovali větším množstvím výraznějších individualit, které domácím po celý zápas zle zatápěly.

A tím bych celé dnešní povídání ukončil a popřál vám tradičně příjemný a s radostí prožitý následující týden.

branky: Jan Knížek 3x, Pavel Tvrdík 3x, Dominik Hruboš 2x.

asistence: Jan Knížek 3x, Dominik Hruboš 2x, Marie Hynková 1x, Jiří Koubský 1x, Tomáš Břinčil 1x.

P.S. Šárka Jelínková ze sobotního zápasu vytvořila krátké video a jako bonus připojila ještě dvě retra z doby, kdy vaše děti v přípravce hráli s tímto soupeřem svá první utkání. Oscar v kategorii „časosběrný dokument“ jí nemůže minout.

NOMINACE

sobota 24.11.2018 BK Mladá Boleslav - Sršni (sraz v kabině 7.15)

Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, ~~Komárek~~, Bajer, Závůrka, Klouček, Koubský.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

P.S. Nominace na sobotu bude ještě možná doplněna po pátečním zápase s Čáslaví!

TENTO TÝDEN SLAVÍ

V sobotu 24.11. si všichni příznivci britské rockové skupiny Queen a jejich zpěváka Freddieho Mercuryho připomenou dvacáté sedmé výročí od jeho úmrtí. Myslím, že historicky jednu z největších osobností světové hudební scény, fenomenálního zpěváka, zručného skladatele a muzikanta, který proslul i svým charismatem, pompézností a extravagantností při vystupování, není třeba představovat a dodnes zůstává ikonou. Hity kapely Queen totiž nezestárly ani o den a i dnes se stále hrají a poslouchají. Osobně nevím v čem je jejich kouzlo a nesmrtelnost, ale rozhodně se na tom velkou měrou podílel právě Freddie, jehož neuvěřitelný hlas stále v nových a nových posluchačích vyvolává mrazení v zádech. Já jsem se jím stal již ve svých nácti letech a i dnes ho stále obdivuji a beru pořád tak, jako by byl naživu. Ale ona je to vlastně pravda. Vždyť jeho písničky znějí pořád a právě v nich je jeho život obsažen. Přečetl jsem o něm již několik knih a vím, že si uměl život vychutnat opravdu plnými doušky. Samozřejmě i on dělal chyby, jako každý z nás a jeho největší chyba byla ta, na kterou zemřel. A tak se tento milovník života nakonec dožil pouhých pětačtyřiceti, když se stal jednou z nejznámějších obětí nemoci AIDS. Přesto doufám, že lidé budou jeho písně dál poslouchat, protože on si to opravdu zaslouží! FREDDIE FOREVER.

Dost ale slov a zavzpomínejme na tuto výjimečnou osobnost tak, jak by si to nejspíš sám přál - hudbou! No a v našem případě si k tomu můžete i přečíst rozhovor s oslavencem tohoto týdne Šimonem Králem a já osobně vyrážím v pátek na Lucii do O2 Arény.

Ahoj Šimone. Vítám tě u tvého narozeninového rozhovoru. Jak se momentálně máš a co je u tebe nového?

Mám se dobře. A co je nového? Myslím, že jsem se v poslední době docela zlepšil v hokeji. Určitě jsem rychlejší a mám lepší střelu, ale potřeboval bych být ještě dravější.

Vím, že si se začal učit hrát taky na kytaru, což je mi sympatické, tak jak to jde?

Ale jo, docela dobře a baví mě to. Chodím do hudebky, kde se učím hrát podle not i podle akordů, což mě baví trošku víc, protože si tak můžu zahrát i nějaké písničky.

Už jsi někomu hrál, nebo někde vystupoval?

Ano. Hrál jsem na koncertu v hudebce. Měl jsem před tím velkou trému, ale nakonec se to podařilo, tak to bylo dobrý.

Já taky vím, že se hlásíš na gympl. Chceš to jenom zkusit, nebo by ses tam opravdu rád dostal?

Chci se tam dostat, protože bych se tam toho pak víc naučil.

A co proto děláš?

Učím se a zkouším si testy na přijímačky.

Já ti samozřejmě budu jako všem ostatním z naší kabiny držet palce, ale teď pojďme na chvíli k hokeji. Z kraje sezóny jsi mi sám řekl, že bys chtěl raději hrát v obraně. Ono to u kluků většinou bývá obráceně, co tobě na tom vyhovuje?

Víc mě to tam baví a myslím, že mi to tam i víc jde.

Letos máme v podstatě dva týmy a někteří hráči, jako například ty, mezi nimi trochu pendlují. Jaký máš v této souvislosti názor na systém nominací?

Já myslím, že je to dobrý a lepší než mít jeden tým, v kterém by hráli úplně všichni. Když se totiž někdo vůbec nesnaží a úplně na to kašle, tak kdyby hrál, bylo by to nefér k těm ostatním.

Jak vnímáš skutečnost, když se ale neobjevíš mezi nominovanými do áčka někdy ty?

Trošku mě to štve a mrzí, ale pak si řeknu, že musím přidat a snažit se ještě víc.

Ty se v kabině moc neprojevuješ, a tak mě onehdá skutečně překvapilo, když si po vyslovení svého jména v nominaci za áčko se zaťatými pěstmi vykřikl: „Jooo!“. Je to pro tebe hodně důležité hrát za áčko?

Ano je, protože si zahraju s kvalitnějšími soupeři.

Jak se těšíš nebo netěšíš do nadstavbové skupiny „A“?

Já se těším opravdu hodně a asi nejvíc, že si zahraju proti Spartě a Slávii, i když z toho mám trošku respekt. Já proti nim totiž ještě nikdy nehrál.

Jak říkal v minulém rozhovoru Martin. My jsme s nimi již hráli na konci minulé sezóny na turnajích. Byli sice dobří, ale hrát se s nimi dalo. Otočme ale list. Jak vlastně trávíš svůj volný čas, když nejsi zrovna na hokeji?

Jak už jsem říkal, hraju na tu kytaru a učím se na přijímačky na gympl. Pak jsem občas taky na mobilu. No a mám ještě doma potkana. Jmenuje se Stue. Brácha Tomáš má svého a jsou spolu v kleci, aby jim nebylo smutno, jenže v noci se spolu perou a budí mamku.

Když už jsi zmínil bráchu. Jak spolu vlastně vycházíte?

Dobře, i když občas se taky popereme. On je ale jiný než já. Hrozně totiž řve, když mluví.

Jak bys popsal, či charakterizoval svoji povahu?

Já jsem klidný, nerad se peru a nemám rád konflikty.

Bavíte se spolu s Tomášem někdy i o hokeji, fandíte si vzájemně, radíte, nebo spolu nějak trénujete?

Jo, občas spolu trénujeme. Například kličky s florbalkama a tak. Jednou bych s ním docela rád hrál v jednom týmu.

Na co se teď nejvíc těšíš a máš nějaké přání?

Těším se na narozeniny a doufám, že dostanu kytaru. No a přál bych si propracovat se do stálé nominace za áčko.

Děkuji ti za rozhovor a přeji vše nejlepší a samozřejmě i splnění všech tvých přání. I když u některých nestačí si jen přát, ale něco proto i udělat. Ale to ty podle svých odpovědí moc dobře víš. Inu jak pravil klasik: „Když je člověk mladý a není hloupý, měl by se učit od všech starších. A když je člověk starý a není hloupý, měl by se učit od některých mladých“. Pro mě tedy rozhovor s tebou přínosný byl.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC CHRUDIM 8:7

Omlouvám se, ale tentokrát si k zápasovému reportu jen odskakuji, protože za pár hodin odlétám do pryč. Nicméně přesto cítím jako svou povinnost informovat o jediném zápase tohoto týdne (máme totiž první volný víkend od září), leč dnešní report bude jen takovým zrychleným průletem, nikoli řádným průvodcem, na to by bylo zapotřebí víc času.

Tentokrát tedy přijal naše pozvání k přátelskému zápasu tým HC Chrudim. Utkání se hrálo v tradičním formátu – hodinu a čtvrt v kuse, kdy se prostřídali úplně všichni hráči. Ti co táhnou áčko, ale i ti, kteří se stále učí hokejovým a bruslařským základům, což bylo na hře samozřejmě patrné. Konečné vítězství je jistě potěšující, protože Chrudim je kvalitní tým (jeden z postupujících do nadstavby „A“ Východočeského kraje), ale ta hra... ajajaj. První lajna na své možnosti tentokrát pouze průměrný výkon (Maruška podprůměrný). Druhá lajna výrazně lepší a dravější (tedy mimo Tomáše). Třetí a čtvrtá velké problémy dostat se vůbec z vlastní třetiny a o nějakém ohrožení soupeřovy branky nemohla být ani řeč (spokojenost alespoň s výkonem Martina a Jirky). Víc to dnes nebudu pitvat. Rádi bychom ale doplňovali áčko o další hráče - dnes se bohužel žádní takoví neukázali.

Toť v cuku letu asi vše. Přeji hezký zbytek týdne a „carpe diem“.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Matouš Klouček, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Šimon Král, Adam Němec, Ladislav Janeček, Petr Malina, David Staško, Šimon Tvrdík, Miroslav Nekvinda.

branky: Josef Dvořák 3x, Dominik Hruboš 2x, Jan Knížek 1x, Pavel Tvrdík 1x, Marie Hynková 1x.

asistence: Dominik Hruboš 2x, Tomáš Břinčil 2x, Jan Knížek 1x, Josef Dvořák 1x, Pavel Tvrdík 1x.

TÝDEN V KOSTCE

Po dlouhém a krásném babím létě konečně dorazilo tradiční podzimní vlhce dušičkové počasí, takže mi ani nebylo proti mysli strávit o něco víc času na zimáku než obvykle, protože zápasový program jsme měli poměrně bohatý. Raději ale zanechám planých slov a rovnou přejdu k meritu věci.

HC SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ 5:7

Ve čtvrtek zavítal náš celek na led Světlé nad Sázavou k odvetě přátelského zápasu. Mise to byla úspěšná a Sršni nad kvalitním soupeřem tentokrát zaslouženě zvítězili poměrem 5:7. Nutno ale přiznat, že oproti prvnímu zápasu jsme nehráli na úplně všechny, ale vzali do Světlé pouze tři kompletní lajny našich nejlepších hráčů, což bylo na ledě okamžitě znát. Celý zápas jsme měli herní převahu, ale těch gólů mohlo být při lepším zakončení a větší spolupráci druhé lajny mnohem víc. Takhle to bylo vzhledem k obrazu hry a počtu vyložených šancí hubené vítězství. Samozřejmě, že výhra nad dobrým soupeřem je vždy příjemná a povzbuzující, ale tenhle zápas nám ukázal i nedostatky v naší hře, na kterých budeme muset ještě hodně zapracovat. Nicméně musím pochválit Honzu, který byl od prvního hvizdu hlavním a dominantním aktérem, převyšující všechny ne výškou, ale svým výkonem.

Sam Nevole, Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Šimon Král, Štěpán Jelínek, Jakub Komárek, Matěj Mimra, Matouš Bajer, Martin Závůrka, Jiří Koubský.

branky: Jan Knížek 4x, Pavel Tvrdík 2x, Marie Hynková 1x.

asistence: Dominik Hruboš 2x, Josef Dvořák 2x, Marie Hynková 1x, Martin Závůrka 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – BK ČÁSLAV 6:1

Následující den, tedy v pátek, sehrálo naše béčko další přátelský zápas s Čáslaví, který byl každé třetí střídání proložen i vzájemným minizápasem našich nejúdernějších lajn – červená x černá. Toto měření vyhráli jednoznačně a zaslouženě červení 4:0. Jejich hra obsahovala mnohem víc hokejových principů, které se snažíme hráčům vtloukat do hlavy. Výrazně lépe spolupracovali, při přechodu do útoku nehráli blízko u sebe, ale roztahovali formaci a v útočné třetině zapojovali do hry i obránce.

A co se týče béčka, tak to mělo zápas s Čáslaví víceméně pod kontrolou, i když brzy prohrávalo 0:1. Během několika střídání ale překulilo skóre na svou stranu a místy si vytvářelo až drtivý tlak, chyběla jen větší efektivita v zakončení. Nutno ale přiznat, že ačkoli hostující celek podal snaživý výkon, očekával bych od některých našich hráčů víc, než předvedli. Od Matěje větší zrychlení s pukem, od Davida víc pohybu, od Kuby větší zviditelnění a od Matyho B. větší prosazení. V jeho případě ale pochvala za zlepšující se výkon s tím, že několik posledních střídání již odehrál podle mých představ.

Celkově hodnotím akci velmi kladně. Byl to takový bezstarostný hokej, kdy si zahráli úplně všichni hráči a přitom díky domluvě s Čáslaváky se rozložily i lajny tak, aby to všem dávalo smysl a přínos.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Matěj Mimra, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Martin Závůrka, Jiří Koubský, David Staško, Ladislav Janeček, Adam Němec, Matouš Klouček, Petr Malina, Šimon Tvrdík, Miroslav Nekvinda.

branky: Matěj Mimra 2x, Matouš Bajer 2x, Jakub Komárek 1x, Jiří Koubský 1x.

asistence: Matěj Mimra 2x, Matouš Bajer 1x, David Staško 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – HC LEV BENEŠOV 5:7 (3:2, 0:4, 2:1)

V neděli si v rámci posledního kola základní části změřily na kutnohorském zimáku síly týmy na prvních dvou místech. Zkrátka, tenhle zápas měl všechny předpoklady přinést divákům docela slušnou hokejovou zábavu. A protože oba celky přivedly na led to nejlepší, co jejich sestavy můžou nabídnout, myslím, že předpoklady, až na drobné výpadky, nezůstaly vzdáleny realitě.

Zápas jsme začali velmi slibně a hned v 2. minutě se ujali vedení gólem Honzy. O 4 minuty později dokonce přidal Štěpán J. další a vedli jsme již 2:0! V této fázi jsme měli výrazně navrch a je jen škoda, že se nepodařilo soupeři víc odskočit ve skóre, přestože šance na to byly. Takhle se hra postupně vyrovnala a začala přetahovaná, která měla po dvaceti minutách stav 3:2.

To, že mají benešovští Lvi trpělivost a dokážou svoji kořist uhnat po vlastních chybách, se potvrdilo bohužel v druhé části. A přitom jsme nezačali vůbec špatně. Měli jsme územní převahu a větší tlak, jenže tomu něco chybělo. Často to byl zmar v okolí Benešovské svatyně a jalový nedůraz na brankovišti při zakončení. A tak přišel trest za naši nedůslednost v podobě dvou gólů a přetočení skóre na 3:4. Následující část zápasu náš celek neustál, hostům narostla křidla a my jim ochrnutí špetkou malověrnosti umožnili v závěru ještě gólový trhák na 3:6.

Tým ale o přestávce našel svou vnitřní sílu a během prvních pěti minut posledního dějství se dvěma góly dostal opět do utkání – 5:6. Pak už to byl až do konce vyrovnaný boj, do kterého jsme investovali svá poslední zrnka sil a nejedenou sahali po vyrovnání. Nejblíže mu asi byl několik minut před koncem Pepa v brejkové situaci. Celá střídačka zatajila dech, vyskočila a ani nedýchala ale Pepa.....nedal a dokonce zápasu se psychicky rozložil jako Lego. V poslední minutě, kdy už jsme hráli víceméně vabank, dal soupeř výsledku konečnou podobu 5:7.

Lídra tabulky jsme chtěli potrápit a být mu důstojným soupeřem, což se nám myslím povedlo a náš tým se nemá za co stydět. Na tuto věkovou kategorii měla hra vysokou úroveň a k vidění byl oboustranně pěkný zápas. Poměr sil byl vyrovnanější, než napovídá konečný výsledek, když tím rozdílovým faktorem byla úspěšnost koncovky a výkony brankářů. Na rozdíl od soupeřova brankáře naši dostali několik laciných gólů. A přestože každá porážka zamrzí, tentokrát to byla prohra s čistým štítem, protože jsme hráli a bojovali až do poslední vteřiny. A za to velká pochvala. A pro ty, kteří potřebují nějakou tu hojivou náplast, tu ještě mám zábavnou vědomostní úlohu. Podle kterého systému jsme de facto vyhráli, když jsme celkově vyhráli dvě třetiny ze tří? Správnou odpověď naleznete na konci článku.

Na závěr by se možná ještě hodilo lehce poohlédnout za právě skončenou základní částí. Skončili jsme na druhém místě, což považuji za úspěch a víc než jsem očekával. Osobně jsem nás před začátkem odhadoval na přetahovanou s Kolínem o třetí a čtvrté místo. Z pohledu trenérského je pro mě ale mnohem důležitější než body a postavení v tabulce sledovat výkonnostní posun jednotlivých hráčů a hry týmu jako celku. A z tohoto pohledu jsem zatím velmi spokojen, což je samozřejmě můj subjektivní dojem, který ale potvrzují i objektivní čísla. Úplně každé z odvetných utkání základní části jsme totiž odehráli s lepší výsledkem než to úvodní, což je potěšující a potvrzuje, že jdeme asi správným směrem. Příští víkend nám začíná nadstavba a náš postup do skupiny „A“, tedy nejlepší týmy Středočeského kraje, považuji za úspěch a zároveň spravedlivou odměnu za vaši poctivou práci od začátku jarní přípravy. Čekají nás tam samozřejmě kvalitní a podle jména i slavní soupeři, ale především těžké zápasy, jako byl ten nedělní. Já se na to ale těším, protože právě takovéto zápasy opravdu potřebujeme....

Přeji všem krásný a úspěšný týden a taky s radostí prožitý následující volný víkend.

P.S. Na zápas dorazil i Olda přítel můj, jak zpívá Pražský výběr (a já potvrzuji) a pořídil krásnou fotoreportáž, takže pokud se jí chcete proklikat, zde máte možnost – https://sirahokej.rajce.idnes.cz/11.11.2018_Srsni_-_HC_LEV_Benesov/

P.S.s. Nebojte, nezapomněl jsem na správnou odpověď – Švýcarský systém mládežnického hokeje počítá každou třetinu jako samostatný zápas.

branky: Jan Knížek 2x, Dominik Hruboš 1x, Josef Dvořák 1x, Štěpán Jelínek 1x.

asistence: Dominik Hruboš 1x, Pavel Tvrdík 1x, Josef Dvořák 1x, Marie Hynková 1x.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Tuto neděli je to magické datum 11.11., které znamená svátek svatého Martina a většina lidí jej má spojené s příchodem zimy a sněhu. Doufejme tedy, že nedopadneme jako ve Velké pardubické, kde občas dobíhají do cíle koně bez jezdců a Martin tentokrát nespadne někde na Taxisu a dorazí k nám na svém bílém koni včas. Nechme se tedy překvapit, jestli v neděli přikryje Čechy skutečně sníh. Co je ale už teď více než jisté, že svatomartinský víkend bude nabitý i nejrůznějšími akcemi a oslavami s pečenými husami a vínem. Ovšem sám svatý Martin by z toho asi dvakrát nadšený nebyl, žil totiž velmi asketicky a mnoho let dokonce jako poustevník. Legendou se stal především díky obyčejnému soucitu s chudými a jeho snahou bylo stát se vzorem a inspirací ostatním. No a místo toho se na jeho svátek cpeme k prasknutí a zapíjíme to prvními víny nového ročníku. Na druhou stranu je na tom pořád lépe než svatý Valentýn, jehož jménem vydělávají obchodníci miliony za prodej červených srdíček. Inu historie má někdy podivný smysl pro humor.

Než ale zasednete k Svatomartinskému menu s husími specialitami, nabízím skromný, ale výživný předkrm v rozhovoru s oslavencem tohoto týdne Martinem Závůrkou.

Ahoj Martine. Vítám tě po roce opět u rozhovoru. Co je za tu dobu u tebe nového?

Ani nic. Ve škole se mi odstěhovala jedna spolužačka, ale moc jsme spolu nekamarádili, takže mi to moc nevadilo. A jinak asi nic.

Jak si zatím spokojen s probíhající sezónou?

No, na začátku se mi docela dařilo, ale teď to jde trochu dolu. Moc mi zatím nejdou přihrávky, ale jinak myslím, že dobrý.

Sestavou zatím různě putuješ, kde a s kým ti to herně nejvíc vyhovuje?

Asi na levém beku, tam se teď cítím nejlíp. Na začátku jsem hrál hodně s Jirkou a bylo to dobrý, ale teď jak se to střídá, je mi to úplně jedno.

Není ti líto, že jsem tě přesunul z útoku do obrany?

Ne. V té obraně mi to docela vyhovuje. V útoku bych asi nebyl moc platný, protože mi nejde moc dávat góly. Ale jako obránce jsem aspoň trochu užitečný.

V neděli hrajeme poslední zápas základní skupiny, který z prvních soupeřů byl tvůj oblíbený a naopak?

Já to takhle asi nedělím. Hrálo se mi ale dobře například v Poděbradech, protože tam se mi to myslím hodně povedlo. Na mě to byl takový vyrovnaný soupeř. No a nehrálo se mi dobře v Benešově, protože to bylo hodně rychlý, oni si dávali dobrý přihrávky a já tam jen lítal jak postřelený a moc jsem nestíhal.

Tabulka a vývoj ve skupině. Já jsem to skoro nesledoval ani neřešil, ale vím, že někteří kluci v kabině ano. Jak ty?

Já docela taky. Hodně mě to zajímalo a vím, že teď jsme druhý a postupujeme do nadstavby „A“.

Jak ty vnímáš ten postup do skupiny „A“?

Určitě z toho mám radost. Hrát proti dobrým a slavným klubům je určitě příjemné, ale hrát proti vyrovnaným soupeřům by pro můj hokejový růst bylo asi prospěšnější. Ale jsem rád, že jsme v tom áčku a myslím, že se nemusíme nikoho bát. S většinou těch soupeřů jsme v minulosti již hráli. S Kladnem jsme v přípravce remizovali a se Spartou a Slávii jsme hráli na turnajích na konci minulé sezóny a dalo se to zvládnout.

Pohybuješ se v našem týmu na hraně mezi „A“ a „B“, kde se ti hraje líp?

Tak baví mě hrát za oba týmy. Když hraju proti těžším soupeřům a něco zkazím, tak je to hned vidět, ale když se mi něco nepovede v béčku, tak to třeba ještě stihnu dobruslit a napravit. No a taky se tam víc prosazuji a dám si i někdy gól. Kdybych si ale měl vybrat, tak radši hraju za áčko, protože je to tam víc hokejový.

Ač působíš na první dojem zakřiknutě, v kolektivu se tak určitě neprojevuješ. Co je pro tebe přírozenější – řídit a dávat pokyny, nebo je raději plnit?

Já jsem spíš ten, co plní ty úkoly a vyhovuje mi to tak.

Co je podle tebe základem úspěchu v hokeji?

Tak u jednotlivce určitě dobrá fyzička, bruslení a umět vystřelit. No a tým by si měl umět přihrávat, spolupracovat a ne že někdo vezme puk a projede celé hřiště.

Ať se nebavíme jen o hokeji. Jaké pořady sleduješ v televizi?

Tak určitě hokej a pak filmy. Ale mám spíš rád takový akčnější americký.

Máš nějakého oblíbeného hrdinu?

Mám, ale nevím, jak se jmenuje. Hrál například ve filmu „Milionový brouk“ a „Jestli se rozzlobíme, budeme zlí“.

Bud Spencer?

Ano. A pak ještě toho druhého. Toho hubeného.

Terence Hilla?

Ano. Ty mám rád. Je to akční, ale je tam i legrace.

Chtěl bys být jednou slavný?

Ano, ale to by chtěl asi každý. Můj cíl, na který ale nejspíš nedosáhnu, je hrát jednou v NHL. Ale když to nevyjde, tak bych určitě nechtěl skončit s hokejem a rád bych ho hrál dál někde za nějaký tým, třeba jen pro radost.

Martině moc děkuji za super odpověď a krásný rozhovor. Opět jsi mi potvrdil, že pokud se někteří lidi nedokážou chovat rozumně ani v padesáti, tak někteří to naopak zvládnou již v nácti letech. Za mě tedy přání všeho nejlepšího a ať jsi i ty následující dny příjemně šťastný, spokojený a usměvavý.

NOMINACE

čtvrtek 8.11.2018 HC Světlá n/S - Sršni (sraz v kabině 16.00, ve Světlé 17.00)

Sadílek, Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Mimra, Bajer, Komárek, Závůrka, Koubský.

!!! Prosím rodiče, aby si dopravu domluvili dopředu vzájemně mezi sebou !!!

neděle 11.11.2018 Sršni – HC Lev Benešov (sraz v kabině 8.30)

Sadílek, Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Mimra, Koubský.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

P.S. Nominace na neděli bude ještě doplněna po pátečním zápase s Čáslaví!

TÝDEN V KOSTCE

Sršni zvládli klíčové zápasy a zajistili si tak postup do nadstavbové skupiny „A“

Tak a máme za sebou poměrně náročný týden vyplněný třemi zápasy (já tedy čtyřmi, protože jsem musel v sobotu ještě zaskočit na lavičce staršáků) a vzhledem k mému věku a podzimní melancholii (doufám, že tahle mlhová „doba temna“ rychle pomine a listopadové sluníčko nás ještě potěší) jsem v určitém podvečerním útlumu. Povzbudivé pro mne ale je, že od minulé neděle jsme se opět vrátili k přirozenému přírodnímu času, takže si ráno můžu alespoň déle pospat. Nicméně teď v pohodlné poloze odpočívajícího starořímského patricije sepisuji své „Zápisky o válce Sršní“. Připravte si tedy vařící kakao, nakrojte maminčin voňavý koláč, pohodlně se usaďte do vašeho oblíbeného křesílka, zachumlejte se do nahřáté deky a poslouchejte. Tedy vlastně čtěte. Povyprávím vám jednu moc příjemnou kapitolu.

HC HVĚZDA PRAHA - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ 5:6 (0:1, 3:3, 2:2)

Kdo si chtěl zpříjemnit úterní odpoledne nějakým příjemným zážitkem, tak určitě nelitoval, pokud přijel povzbudit kutnohorské mladší žáky v zápase s týmem HC Hvězda Praha. Opravdu těžké utkání s kvalitním soupeřem (to se musí nechat) nabídlo šedesát minut urputného a velmi vyrovnaného hokeje se spoustou gólovek na obou stranách, v němž nakonec padlo rozhodnutí z našich hokejek v poslední minutě. Náš tým tak doslova vydřel cennou výhru v poměru 5:6.

Obě mužstva si již před střetnutím moc dobře uvědomovala potřebu zisku důležitých bodů pro postup do nadstavby „A“, a tak se zápas dostal velmi rychle do tempa a nabídl zcela vyrovnanou partii. Přesto jsme se ujali po Pavlově samostatné akci, ale především po následném důrazu před brankou, rychle vedení 0:1. Nicméně dál se hrálo na obě strany, kdy nás občas Hvězda zmáčkla a zavřela v pásmu, aby pak pro změnu náš tým kontroval stejnou mincí na opačné straně. V závěru třetiny jsem měl trochu obavy z přepáleného startu a především ze zbytečně protahovaných střídání, které vzaly klukům moc sil, kdy na některých bylo zřetelné uvadání a těžké nohy.

Krátká přestávka mezi třetinami nám ale postačila na výkonnostní restart a do druhé třetiny jsme vlétli jak polití živou vodou a ba co víc, byli i o něco lepším celkem. Což se projevilo na skóre, když jsme třikrát soupeři odskočili na rozdíl dvou branek. Bohužel domácí tým se z toho nikdy nepoložil a pokaždé se vrátil do hry kontaktní brankou.

Hned v úvodu závěrečného dějství na nás hvězdné komando nastoupilo a z úvodního tlaku vytěžilo srovnání na 4:4. Nutno přiznat, že v této fázi zápasu byli domácí přeci jen o něco aktivnější a zaslouženě tak přetočili i skóre, po padesáti minutách našeho vedení, na svojí stranu – 5:4. Těžká chvíle, která prověřila vnitřní sílu našeho týmu. A pokud jsem hořekoval, že v Benešově nám to po vyrovnání domácích na 3:3 na střídačce všechno zbytečně povadlo, tak tentokrát se konal opak. Kluci se do toho znovu obuli a zaslouženě srovnali na 5:5. Tím začalo dramatické finále, které by nezrežíroval ani Alfred Hitchcock s celým svým hollywoodským štábem. Vyhecovaný zápas v tom nejlepším sportovním slova smyslu gradoval šancemi na obou stranách, nicméně tím šťastnějším a úspěšnějším celkem byli ve finále Sršni, když konečnou podobu výsledku 5:6 se jim podařilo určit v poslední minutě. Vydřené, ubojované, ale zasloužené vítězství Sršňů a naše radost neznala mezí.

V této části reportů většinou dochází na hodnocení jednotlivců, které tentokrát z doufám pochopitelných důvodů přeformuluji do opravdu jedné velké pochvaly celému týmu a každému jednotlivému hráči. Hvězda je jeden z nejhokejovějších týmů, na který jsme narazili v základní části, ale kluci jej přetlačili srdcem, disciplínou a obětavostí. Což ukazuje velkou sílu všech těchto chlapců. Nicméně neodpustím si zmínit alespoň jedno jméno, a to Tomíta. Tento dobře bruslící defenzivní koordinátor s výborným čtením hry, přes kterého jen málokdo přejde, konečně protrhl svou střeleckou smůlu. Ano přiznám se, že jsem mu to moc přál a možná i víc než jiným, protože on pro tým odvede neskutečné penzum práce. A přestože se jeho střela v letošní sezóně výrazně zlepšila, zatím neměl v koncovce to potřebné štěstíčko. Vždycky jsem ho ale uklidňoval slovy, že to nevadí a jeho chvíle přijde, až to bude mnohem víc potřeba. Nechci si hrát na Sibylu, ale na moje slova došlo. Tomíto moc gratuluji.

P.S. Alespoň zlomek, z toho jak celá akce probíhala je zachycen na fotografiích Lucky – děkuji.

https://sirahokej.rajce.idnes.cz/30.10.2018_HC_Hvezda_Praha_-_Srsni/

branky: Jan Knížek 3x, Pavel Tvrdík 2x, Tomáš Hájek 1x.

asistence: Dominik Hruboš 3x, Pavel Tvrdík 1x, Jakub Komárek 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU 5:10

Hned na druhý den, tedy na středu, jsme měli pozvaný tým Světlé nad Sázavou k přátelskému zápasu. Světeláci se letos pohybují podobně jako my ve vrchní části své tabulky a tedy na postupových pozicích do nadstavby „A“ kraje Vysočina. Dal se tedy očekávat velmi kvalitní soupeř, což se potvrdilo hned od úvodního buly a musím přiznat, že se mi hra soupeře moc líbila a byl by to ideální soupeř pro naše áčko. Takhle, vzhledem k tomu že na naší straně nastoupili úplně všichni bez rozdílu, jsme prohráli, a nutno říct, že jsme byli celkově horší, i když takhle se to asi hodnotit nedá. I přes absenci tří úhelných kamenů áčkové sestavy jsme měli kluky, kteří dokázali hosty přehrávat, či s nimi hrát vyrovnanou partii, ale i takové, kteří nestíhali v bruslení, prohrávali osobní souboje a nebyli schopni často vůbec reagovat na soupeřovu hru. Bylo poznat, že někteří hráči na áčkový level zatím prostě nemají, ale především jim nic nedává a nikam je neposouvá. Nicméně jsem rád, že si takovou úroveň mohli alespoň vyzkoušet, aby věděli, jak se to dá taky hrát. Těžko se to píše, vzhledem k tomu, že netuším jak zajistit, aby úplně všichni hráli stejně dobře, dávali stejně gólů a měli stejně široké úsměvy. Snažím se, aby se nikdo nemohl cítil jakkoliv ošizen našim přístupem a zájmem o hráče v tréninku, ale na druhou stranu nemíním ani poškozovat snahu a práci hráčů, kteří hokejem žijí a dávají mu maximum. Víc takhle veřejně asi nebudu konkrétní, ale milerád každému z vás v osobním rozhovoru odpovím na jakýkoliv dotaz. Konkrétní hodnocení tedy tentokrát pouze anonymní a na základě čísel, jak si jednotliví hráči odehráli své minizápasy: 1.gólman - 2:6, 2.gólman - 2:1, 3.gólman - 1:4, 1.útok - 3:3, 2.útok - 2:1, 3.útok - 0:2, 4.útok - 0:4, 1.obrana - 2:2, 2.obrana - 2:2, 3.obrana - 1:6. Tož tolik kritické okénko F.X.Síry.

Nechci ale končit negativně, tak alespoň jedna veřejná pochvala. Jirka minulý týden trénoval a hrál za béčko s nasazením, kdy si prostě nezasloužil jít do zápasu s áčkem. Ovšem tentokrát makal a byl jedním z nejmilejších překvapení. Očekávám, že až konečně jednou přestane neustále blbnout a začne se víc soustředit na hokej a na to, aby jeho výkony šly nahoru – stane se trvalým a platným hráčem áčka. Takhle je to bohužel zatím jen nepravidelně.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Pavel Tvrdík, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Štěpán Lipský, Jiří Koubský, Josef Dvořák, Jakub Komárek, Tomáš Břinčil, Matouš Klouček, Šimon Král, Matěj Mimra, Matouš Bajer, Adam Němec, Martin Závůrka, Petr Malina, David Staško, Šimon Tvrdík, Ladislav Janeček, Miroslav Nekvinda.

branky: Dominik Hruboš 2x, Pavel Tvrdík 1x, Josef Dvořák 1x, Jakub Komárek 1x.

asistence: Pavel Tvrdík 2x, Josef Dvořák 1x, Tomáš Břinčil 1x, Jakub Komárek 1x.

HC RYTÍŘI VLAŠIM - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ 5:18 (2:6, 1:5, 2:7)

Základní část letošní soutěže se blíží ke svému závěru a v sobotu odpoledne tudíž vyjeli naši žáci k předposlednímu klání na vlašimský led. Pohled na součtovou tabulku prozrazoval, že v případě vítězství a zaváhání Kolína, bychom si již předčasně mohli zajistit postup do nadstavbové skupiny „A“. Mladší žáci zvládli onen důležitý krok, naplno potvrdili roli papírového favorita a vyprovodili svého soka debaklem v poměru 5:18.

Věděli jsme, o co hrajeme, co chceme a co je proto potřeba udělat. A tak mlaďoši od první minuty ovládli hokejové kolbiště vlašimských rytířů a v pravidelných intervalech zatěžovali jejich konto vstřelenými brankami. Celkem není o čem psát. Sršni po celý zápas na ledě dominovali, dostali se do ohromné euforie a naopak soupeř sklopil hlavy, sesypal se a jeho odpor odcházel stejně jako jeho síly. Výsledkem byla v podstatě demolice protivníka a celkové skóre zápasu v poměru 5:18.

Zasloužená a vysoká výhra na ledě nevyzpytatelné Vlašimi určitě potěšila a výkon většiny hráčů víceméně taky. První a druhá lajna hrála výborně. Samozřejmě v tom zápase byly i věci, které od hráčů nechceme, ale to jsou jenom takové hnidy, protože jako celek se mi jejich výkon moc líbil. Rozpačitější jsem ale byl u výkonu třetí lajny, které se celkem dařilo, pokud nastupovala na třetí lajnu domácích. Popravdě bych ale i zde očekával větší prosazení, protože soupeř z pod Blaníku to umožňoval. Ovšem výrazně horší to již bylo, když se náhodou na ledě potkala s vlašimskou první lajnou. To pak občas těžce hořeli. No nic, rozhodně není důvod věšet hlavy, ale naopak se o to víc soustředit, makat v tréninku a snažit se prostě o postupné zlepšení.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Jiří Koubský, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Matouš Klouček, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Šimon Král.

branky: Jan Knížek 4x, Josef Dvořák 4x, Pavel Tvrdík 3x, Dominik Hruboš 2x, Marie Hynková 2x, Tomáš Břinčil 1x, Štěpán Jelínek 1x, Matěj Mimra 1x.

asistence: Jan Knížek 4x, Pavel Tvrdík 3x, Dominik Hruboš 2x, Josef Dvořák 2x, Štěpán Jelínek 2x, Tomáš Břinčil 2x, Marie Hynková 1x, Jiří Koubský 1x, Matouš Bajer 1x.

Poznámka pod čarou:

Doufám, že po tomto kole se všem kutnohorským hráčům a příznivcům bude pohlížet na tabulku s obzvlášť příjemnými pocity. Kutnohorští žáci si totiž již kolo před koncem základní části definitivně zajistili postup do nadstavbové skupiny „A“, což je nepopiratelný úspěch a neskromně si dovolím i tvrdit, že důkaz naší dobré práce. Oběma našim týmům, hráčům, trenérům, asistentům, fanouškům… gratuluji a přeji mnoho úspěchů a dobrých zápasů v této části sezóny. A jestli jste dočetli až sem, tak vás odměním zjištěním, že jsem povrchním výzkumem na internetu zjistil alespoň některé naše budoucí soupeře: Sparta Praha, Slávie Praha, Rytíři Kladno, BK Mladá Boleslav, Letci Letňany… Myslím, že se máme na co těšit. Buďme ale rádi, aspoň dá někdo, našim hráčům pořádně do těla. A já jen doufám, že do toho pořádně šlápnem!!!

NOMINACE

sobota 3.11.2018 HC Rytíři Vlašim - Sršni (sraz v kabině 7.45)

Sadílek, Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, ~~Hájek~~, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Klouček, Komárek, Mimra, Bajer, Král, Koubský.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC PODĚBRADY

9:3 (1:1, 1:2, 7:0)

Výsledek lepší než předvedený výkon

Tak jako na podzim pravidelně přichází sychravé počasí, tak se na vaše monitory vrací po týdnu opět zápasový report mladších žáků. Tentokrát ovšem pouze z jediného zápasu, protože „A“ tým bude hrát až v úterý. A tak v sobotu tedy alespoň „B“ tým přivítal na domácím ledě kluky z Poděbrad. Konečný výsledek asi vypadá jednoznačně, ale průběh zápasu mu neodpovídá a skóre v náš prospěch takhle dramaticky narostlo až v posledním dějství. Proč si to nepřiznat, nebyla to žádná hitparáda, ale snažím se přijít i na pár pozitivních věcí…. Tak momentík, přemýšlím…. Vyhrálo se, to je určitě pozitivní... Zahráli si všichni, kteří dorazili (bohužel bez omluvy o dva míň než byla nominace)... A výkon na ledě? Upřímně řečeno, asi už jsem náročný trenér, který za ty roky viděl milion žákovských utkání, ale tentokrát mě výkon většiny hráčů nepotěšil.

Nemůžu se ubránit pocitu, že jsme nastoupili s bohorovným pocitem, že ty Poděbrady musíme v pohodě a s prstem v nose dát. Ovšem chyba lávky. Soupeř nás v první třetině herně přehrával. Měl ve své středu několik velmi šikovných hráčů, kteří byli draví, hodně silní na puku i v bruslení, čemuž se s nasazením ve vycházkovém tempu jen těžko čelí. Za jedinou pozitivní zmínku stojí naše vyrovnávací branka po opravdu pěkné hokejové spolupráci Kuby a Tomáše. Bohužel na dvacet minut honě málo, a tak průběžný stav 1:1 po prvním třetině byl nakonec pro náš tým velmi přijatelným výsledkem.

Druhé dějství přineslo pozitivní zprávu, že alespoň první lajna se rozjezdila a zlepšeným výkonem hru opticky vyrovnala. Zdálo se, že to samé bude platit i o skóre, ale v poslední vteřině druhé části jsme lacině inkasovali, čímž během druhé přestávky svítil na tabuli nepříznivý stav 2:3. Co bylo ale nepříjemnější, že se opět ukázalo, jak hra na dvě lajny proti bruslivějšímu soupeři je nad momentální síly některých našich hráčů v béčku, kteří pak přestávají jezdit a hrubě nestíhají.

V poslední periodě předvedla naše ekipa asi nejlepší výkon. První lajna víceméně dominovala, ale i druhá se přesunutím Martina z beka na pravé křídlo hodně oživila a poprvé v zápase soupeře začala přehrávat. Nicméně, i přes toto zlepšení a vysoký gólový rozdíl to žádný herní koncert z naší strany nebyl. Bylo to takové celé nějak rozhárané a kostrbaté, ve hře byly velké nepřesnosti, špatná řešení situací a jalové zakončení velkého množství šancí. Za stavu 6:3 se hosté rozhodli zvýraznit svou početní výhodu pramenící z přesilovky ještě hrou bez gólmana. To Poděbrady zkusily i minule, ale tentokrát je to stálo dvě inkasované branky. Zápas nakonec skončil přesvědčivým výsledkem 9:3, ale nemůžu si pomoct, čekal jsem a chci od naší hry víc.

Co se týče jednotlivců tak označení velmi slušný snese snad jen výkon Tomáše, ale tam se to vzhledem k jeho pravidelné účasti v „A“ týmu tak nějak očekává. Dále pak určitě Kuby, který opět potvrdil, že je velmi pracovitý hráč a mistr ve hře na malém prostoru. Tentokrát mě ale velmi potěšil, že nepředržoval puky a naopak několikrát dobře a včas nahrál. Ještě by potřeboval zrychlit bruslení s pukem, ale to s ním musí nejdřív přestat tolik kvedlat. No a na beku se mi nejvíc líbil Šimon, který je poslední dobou zápas od zápasu lepší, jen je potřeba u něho vyvolat větší dravost a radost z hokeje, kterou u něho trošku postrádám. Původně jsem koketoval s myšlenkou, že bych nechal za „A“ tým v úterý hrát víc hráčů z béčka, ale tento názor jsem v průběhu zápasu změnil, protože jsem neviděl další, kterým by zápas proti staršímu a výkonnostně mnohem silnějšímu soupeři než byly Poděbrady, něco pozitivního přinesl. Inu máme i přes vítězství rozhodně do dalších soubojů co zlepšovat a nad čím přemýšlet…

P.S. Na zápas dorazil i Olda a pořídil z něj parádní fotky. Bohužel i on byl našim výkonem zklamán, přesto se zájemci můžou mrknout na tomto odkaze - https://sirahokej.rajce.idnes.cz/27.10.2018_Srsni_B_-_Podebrady/

Sestava: Michal Zvěřina, Sam Nevole, Matouš Klouček, Matěj Mimra, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Šimon Král, Petr Malina, David Staško, Tomáš Břinčil, Martin Závůrka, Jiří Koubský.

branky: Tomáš Břinčil 3x, Jakub Komárek 2x, Matěj Mimra 1x, David Staško 1x, Matouš Bajer 1x, Martin Závůrka 1x.

asistence: Jakub Komárek 1x, Tomáš Břinčil 1x, Matouš Bajer 1x.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Snad asi každý zaregistroval, že v neděli slavíme státní svátek - Den vzniku samostatného Československa. Ano je to již sto let, co T.G.Masaryk prohlásil 18.října Československo svrchovaným demokratickým státem v tzv. Washingtonské deklaraci, kterou americký prezident Wilson uznal a podmínky kapitulace Rakousko-Uherska podepsané 27.října tak obsahovaly i uznání autonomie národů Rakousko-Uherska, které si lid vyložil jako uznání nezávislosti. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím a již večer 28.října vydal Národní výbor první zákon - „Zákon o zřízení samostatného státu československého“, a poté bylo ještě zveřejněno známé provolání - „Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem ...“.

Nicméně někteří lidé si dnes myslí, že je absurdní slavit vznik něčeho, co již neexistuje a co jsme dokonce sami zrušili. Koneckonců Slováci to oficielně neslaví. Já si ale myslím, že slavit můžeme a dokonce i máme. I když už Československo neexistuje, je to stále velice důležitý mezník v historii naší země, a to vznik 1. republiky! Možná si tu dobu (1918 - 1938) idealizuju a určitě měla hodně problémů, přesto je v historickém kontextu vnímána jako „Zlatá éra demokracie a prosperity“. A tak když se dívám na nějaký starý černobílý film, nebo čtu texty z té doby, říkám si, že muselo být hezké zažít ten čas, kdy žil Tomáš G. Masaryk, Tomáš Baťa, Karel Čapek a další významné osobnosti. Dobu, kdy se stavěla brněnská vila Tugendhat nebo pražská Millerova (Loosova) vila.

Občas mě proto zamrzí, když vidím jak si většina lidí ani nevzpomene, co se vlastně před léty stalo, natož aby to slavila. V zahraničí je situace diametrálně odlišná a oslavy Dne nezávislosti v USA jsou více než známé. Bouřlivé oslavy doma i v ulicích a tradiční ceremoniál, při kterém prezident zvonem ohlašuje nezávislost státu s vlajkou v ruce a provoláváním slávy zemi, demokracii a hrdinům boje za nezávislost je mimořádně emotivní. U nás se u politiků dočkáme tak maximálně kladení věnců, unylých projevů a vyznamenání vybraných lidí – nezřídka politických sympatizantů. A když se pak zeptá reportérka někoho na ulici, proč slavíme 28.října, mnoho lidí pokrčí rameny, či vyhrkne nějaký nesmysl bez znalostí základních faktů a souvislosti. A zde je bohužel na vině i škola, která vyučuje podrobně historii od pravěku, ale na moderní dějiny jí často nezbude čas a jsou tak často učiteli opomíjeny. A přitom právě blízká minulost, se kterou mají děti bezprostřední zkušenost, by měla při výuce na 1. stupni propojovat současnost s dávnou historií a vzbuzovat tak u žáků zájem o dějiny. No uvidím, jak s tímto názorem pochodím u svého synka Adama, který má aprobaci český jazyk – dějepis. Teď již je ale nejvyšší čas předat slovo jinému Adamovi, a to Němcovi, který je oslavencem tohoto týdne.

Ahoj Adame. Vítám tě u tvého oslaveneckého rozhovoru. Tobě bude v sobotu deset let, předpokládám, že se těšíš.

Jo, docela hodně. Slavíme to v neděli spolu s bráchou, kterému bylo ve středu osm let. O některých dárkách už vím a o některých ještě ne, ale přál bych si knížku o Hradech a zámcích a pak Sportovní století.

Rád čteš?

Docela jo. Hlavně o věcech, které mě zajímají, jako jsou právě ty hrady a zámky nebo sport.

Ty se zajímáš nějak víc o historii?

Dá se to tak říct. Baví mě, když jezdíme s rodiči na výlety na taková místa. Nejvíc se mi zatím asi líbilo v Hluboké nad Vltavou a jednou bych se rád podíval na Karlštejn, protože ten se mi líbí asi úplně nejvíc.

Jak to máš se školou, co tam tě baví a naopak?

Tak já chodím do čtvrté třídy do školy v Nových Dvorech, kde taky bydlím v Nové ulici. Ve škole je to dobrý, mám tam hodně kamarádů a náš pan učitel je taky dobrej a hlavně je s ním sranda. Nejvíc mě asi baví vlastivěda, matematika a tělocvik. No, a nebaví mě čítanka.

Vždyť jsi ale před chvílí říkal, že rád čteš?

To jo, ale jen ty věci, které mě skutečně baví. Pohádky a to, co je v čítance, to ale moc není.

Na začátku jsi říkal, že máš sourozence, který s tebou slaví své osmé narozeniny. Jaký spolu máte vztah?

Já myslím, že normální. Máme se rádi, ale občas se i popereme. Někdy si začnu já, někdy Vojta. Prostě takový normální.

Na čem si nejvíc pochutnáš na talíři a ve sklenici?

Tak k jídlu mám nejradši rajskou s těstovinami a k pití jablečný džus.

Jak trávíš svůj volný čas, když nejsi zrovna ve škole nebo na tréninku?

Tak někdy si čtu, nebo se dívám na televizi, kde nejradši sleduji vědomostní soutěže. Teď mám asi nejradši Českou tajenku.

To budeš asi mudrlant. Výsledky ve škole tomu odpovídají?

Já myslím, že ano, protože mám nejlepší žákovskou ze třídy a rád bych šel na gymnázium do Kutné Hory.

Jak reaguješ na konfliktní situace, jako hádka s přítelem nebo výtky nás dospěláků?

Nemám to moc rád a nevyhledávám to. Když je ale potřeba, tak se klidně zastanu toho, kdo to potřebuje.

Teď už ale k hokeji. Jak ses k němu vlastně dostal?

Nejdřív s ním začal můj mladší bráška. Já s ním byl asi na jeho druhém tréninku a moc se mi to líbilo, tak jsem to taky zkusil.

Ty jsi do naší kabiny přišel teprve v minulé sezóně, znal jsi někoho z kluků ještě před svým příchodem?

Ano. Honzu Sadílka. On je taky z Nových Dvorů a jsme skoro sousedi. Občas se spolu scházíme a chodíme hrát florbal.

Jaké byly ty začátky?

Docela těžký. Neznámé prostředí, kde jsem skoro nikoho neznal a moc toho neuměl. Teď už je to ale mnohem lepší.

Je těžké dohánět ten bruslařský handicap?

Je a nejen bruslařský. Pro mě je zatím asi největší problém zachytit nebo zpracoval nahrávku, když si najíždím do pytle.

Co si naopak myslíš, že už ti docela jde?

Nevím. Myslím, že nic.

To bych s tebou určitě nesouhlasil, protože kdyby se každý nováček zlepšoval jako ty, tak jsem moc spokojený. Ale jinak tedy, co tě na hokeji nejvíc baví a co se ti nejvíc líbí?

No, já jsem se na hokej díval asi již od pěti let v televizi a na počítači a ta hra se mi moc líbila a přišla mi zajímavá. No a teď, když už to taky hraju, tak mě nejvíc baví dávat góly.

Už jsi dal někdy gól, na který rád vzpomínáš, nebo jsi na něj pyšný?

Ne. Sice už jsem jich pár dal a v tu chvíli mi určitě udělali radost, ale žádný ještě nebyl takový, abych na něj byl nějak zvlášť pyšný.

Adame, moc ti děkuji za pěkný rozhovor, přeji všechno nejlepší a věřím, že jednou takový gól nebo okamžik, na který budeš právem hrdý, určitě přijde. Jeden římský filosof – Seneca – kdysi řekl, že nikdy nebude šťasten ten, kdo se závistí hledí na štěstí druhého. A jak jsem měl zatím možnost tě poznat, věřím, že tobě něco podobného nehrozí a ty si určitě svůj úspěch a štěstí zasloužíš.

NOMINACE

sobota 27.10.2018 Sršni - HC Poděbrady (sraz v kabině 8.15)

Zvěřina, Nevole, Mimra, Komárek, Bajer, Malina, Klouček, Staško, Janeček, Tvrdík Š., Král, Břinčil, Závůrka, Koubský.

úterý 30.10.2018 HC Hvězda Praha - Sršni (sraz v kabině 12.45)

Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Král, Komárek, Klouček.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

P.S. Nominace na úterý bude ještě doplněna po sobotním zápase s Poděbrady!

VÍKEND V KOSTCE

Óda na radost v sršním podaní

Po týdnu vás opět vítám v těchto úplně nejzapadlejších koutech internetu, kam se běžný čtenář dostane jen náhodou, u dalšího zápasového reportu. Tohle období je úžasné tím, že člověk jde ráno na zimák na podzim a po zápase se vrací domu doprovázen povedeným babím létem. A nutno dodat, že ani naše dva víkendové zápasy tuto příjemnou atmosféru nepokazily.

BK ČÁSLAV - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ 2:18

Sršni v pátek zajeli opět do Čáslavi, kde si, jak prozrazuje konečný výsledek, v 10-ti lidech celkem jasně poradili s domácími. Družstvo bylo tradičně složené z hráčů, kteří s hokejem začali později, nebo pro zlepšení základních dovedností, naučení se lepšího řešení herních situací potřebují víc času a tudíž zatím i hrát lehčí zápasy. Dalším důvodem je rovnocenná herní vytíženost v utkáních pro všechny naše svěřence a možnost stahování výkonnostního manka oproti ostatním hráčům.

Já osobně jsem odjížděl do Čáslavi s dvěma cíli. První – přijet s týmem, který bude mít konečně jednou kompletní hokejovou výstroj. Druhý – aby úvod zápasu nezačal tradičními sólovačkami, ale již od prvního buly byl k vidění aspoň trochu hokej. Plán byl splněn tak na 50%. David totiž neprolomil čáslavské prokletí a zapomněl si kalhoty, ale kluci na ledě v globálu odváděli od začátku docela slušné výkony. Kuba byl prvních patnáct minut našim nejlepším hráčem – nesmírně aktivní, prosazoval se v soubojích, viděl spoluhráče – bohužel s postupem času to začal příliš tahat a utápět se v kudrlinkách. Matěj měl pro změnu vlažnější začátek, ale po zahřátí na provozní teplotu na ledě herně dominoval, i když bych rád viděl častěji delší kličku. Víťa hrál velice spontánně, trochu problémy s ofsajdy, ale vzhledem k tomu, že hrál proti i o 2 roky starším, tak na ledě naprosto nepřehlédnutelný. Matouš K. v úvodu velice aktivní, správné rozhodování v herních situacích, vyšší míra sebevědomí při hře a větší nasazení než obvykle, ale ke konci se trochu vytrácel. Šimon K. byl taková klidná síla, nepanikařil, dobře rozdával puky a jako jednu z nejpozitivnějších věcí vnímám nárůst zdravého herního sebevědomí, kdy se v druhé polovině i několikrát velice dobře individuálně prosadil. Matouš B. nám poslední dobou trochu stagnuje, hrál sice s velkou chutí a snahou, ale něco tomu chybělo, a to něco byla lehkost a schopnost se víc herně prosadit a vyhrát víc osobních soubojů. David oproti dřívějším zápasům měl určitě víc pohybu s lepším bruslením a celkově to byl lepší výkon, který bohužel shodil nepěkným posunkem, jenž si neodpustil směrem k rozhodčímu. Tohle prostě na led nepatří a já to u svých svěřenců rozhodně nemíním tolerovat! Láďa se na velkém pořád ještě jakoby nerozkoukal a nerozjezdil, v průběhu zápasu se potkal s pukem jen několikrát a vždy to byly velmi krátké epizody, kterým se ve filmu říká, že někdo dělá křoví. Petr se pral tradičně s motorikou pohybu, ale na puk se dostával mnohem častěji než minule v Poděbradech a úroveň soupeře mu tentokrát dovolovala nebýt pod takovým časovým tlakem a tudíž i výrazně méněkrát o něj přijít. Šimon T. předvedl snaživý výkon, jehož základem byla bojovnost, bohužel díky pozdějšímu začátku s hokejem a opakovaným zdravotním peripetiím nemá potřebně nabrusleno a příliš často tak končil při změnách směru na krovkách. Michal a Honza, oba naši gólmani, kteří se prostřídali v čáslavské brance, si tentokrát vybrali jeden z těch dnů, kdy zachytali naprosto podprůměrně. To se ale stává občas každému.

No, a to je pokud se nepletu všechno. Celkově od začátku sezony zatím registruji u většiny kluků změny k lepšímu, i když bych si samozřejmě přál, aby byly ještě výraznější. Nicméně víc to ovlivnit neumím, než že budeme dál trénovat a snažit se hrát co nejvíc zápasů s výkonnostně odpovídajícími soupeři.

Sestava: Michal Zvěřina, Jan Sadílek, Matouš Klouček, Matěj Mimra, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Šimon Král, Ladislav Janeček, Petr Malina, David Staško, Šimon Tvrdík, Vít Komárek.

branky: Matěj Mimra 6x, David Staško 4x, Jakub Komárek 3x, Matouš Bajer 3x, Vít Komárek 1x, Šimon Král 1x.

asistence: Vít Komárek 2x, Šimon Král 1x, David Staško 1x, Matouš Bajer 1x, Ladislav Janeček 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA "A" – SC KOLÍN 13:4 (3:1, 7:1, 3:2)

V hokejovém chrámu pod Barborou jsme k letošnímu již druhému měření sil přivítali v neděli odvěkého rivala z Kolína. Ten si v minulém kole vyšlápl na velmi silný tým Hvězdy Praha, který porazil, čímž přidělal některým našim hráčům vrásky na čele. A tak nezbývalo než pořádně potrénovat, nabrousit brusle i hokejky, napnout svaly a pokusit se Kozla zkrotit.

Vstup do utkání měli Sršni doslova raketový a již ve druhé minutě šli do nadějného vedení, když ze svých šancí dokázali vsítit dvě branky. To přineslo na jejich hokejky potřebné uklidnění a troufnu si tvrdit, že byli po celou první třetinu lepším celkem - 3:1. V druhé části hry mladí Sršni zapnuli ještě na vyšší rychlostní stupeň, soupeře mnohokrát zavřeli na celá střídání v jejich třetině a na branku vysílali jeden projektil za druhým. A vyplatilo se. Aktivní forčeking a velké množství střel vedlo k sedmi brankám a vedení před velkou přestávkou - 10:2. V kabině tak panovala uvolněná atmosféra, a jak prohodil Petr cestou ze střídačky: „Těm klukům není potřeba nic říkat – hrajou skvěle“. Takže jsme se soustředili jen na zkrocení předčasně vítězných nálad a namotivování hráčů, aby i poslední dějství odehráli naplno. Což se myslím podařilo. Už to sice nebyl takový brankostroj jako v předešlé části, přesto tempo hry se podařilo udržet na vysokém levelu a obranu Kolíňáků jsme dál větrali s pravidelností dne a noci. Po závěrečné siréně jsme tedy oslavili vysokou, ale naprosto zaslouženou výhru – 13:4.

Z jednotlivců tentokrát nebudu vyzdvihovat a chválit nikoho, protože tohle byl skutečný týmový výkon a vítězství. A pokud jsem před zápasem apeloval, že bych chtěl od každého hráče v rámci jeho schopností a dovedností ten nejlepší možný výkon – jsem spokojen – víceméně se podařilo.

Konečný výsledek vypadá sice jednoznačně, je za ním ale kus poctivé práce. Byl to boj, který stál kluky strašně moc sil. Nezvykle často zahřívaná trestná lavice na obou stranách pak dokládá, že to bylo skutečné derby s maximálním nasazením, ale současně i férovka bez zákeřností a zbytečných emocí. Soupeře jsme dokázali předčit především výborným agresivním bruslením, aktivním napadáním a přidanými hodnotami v zakončení a v řešení herních situací – detailů v zápasech, jež rozhoduje větší chytrost a mentální stránka hry. S Petrem se tuto důležitou herní stránku snažíme u kluků každý trénink rozvíjet, protože tohle dělá hráče hráčem a tým je pak lepší. Za nedělní výkon tedy nejen smekám, ale i hladím po přilbách a pleskám po zádech.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Jiří Koubský, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Matouš Klouček, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Jakub Komárek, Martin Závůrka, Šimon Král.

branky: Pavel Tvrdík 4x, Jan Knížek 2x, Dominik Hruboš 2x, Marie Hynková 2x, Matěj Mimra 2x, Josef Dvořák 1x.

asistence: Dominik Hruboš 4x, Jan Knížek 2x, Josef Dvořák 2x, Jiří Koubský 1x, Šimon Král 1x, Pavel Tvrdík 1x, Tomáš Břinčil 1x.

Dnes bych se s vámi rád rozloučil nejen přáním hezkého týdne, ale i poděkování všem lidem, kteří nás dělají lepšími, než ve skutečnosti jsme, protože - když ne kvůli ničemu jinému - právě aspoň pro ně si takovými přejeme být. I já jednoho takového mám a jsem za to moc rád.

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 11 – NENÍ SIROTEK JAKO SIROTEK

Pokud se vám zdá nadpis dnešního článku podivný, tak i předem upozorňuji, že nebude ani trochu hokejový. Mám totiž problém. Z mé vlastní e-mailové adresy mi začaly opakovaně chodit vyděračské dopisy, tak jsem si řekl, že nebude úplně od věci vás upozornit alespoň touto formou, že ne každý e-mail s mojí adresou musí být zákonitě ode mě.

Je to už delší čas, co jsem zjistil, že nějaký zahraniční paznecht používá občas mou e-mailovou adresu k reklamě tu na viagru, tu na nějaké lechtivé stránky, jindy zas „ode mne“ rozesílá zprávy s odkazem na nějakou škodlivou stránku, a nejspíš se tak snaží šířit různé webové „trojské koně“. Není to věru nic příjemného, když v internetovém luftě bere někdo moje jméno nadarmo a já to nemůžu mít nijak pod kontrolou. Jak jsem byl ale poučen PC machry, tak s tím ani moc nenadělám a přestože můj „Jáchym“ používá antivirový program, stačí prý, aby došel můj mail na počítač, který není dostatečně chráněný, a už se moje adresa může ocitnout na černém seznamu podobně zneužívaných. Změna hesla a adresy údajně moc nepomůže a prostě musím jen trpělivě čekat, že to internetové spamové roboty a jejich pány, kterým se adresa dostala do spárů, časem přestane bavit. A taky doufat, že moji známí, kterým taková zpráva směšně lámanou češtinou přijde, pochopí, že doporučení na podloudné investice do bitcoinu, trojnásobně účinnou viagru či „fantasticky nažhavené holky“ jim nezasílám já, ale nějaké, za mě se vydávající, zlobivé mailové alter ego.

Před nedávnem mne ale můj Mr. Hyde z mé vlastní e-mailové adresy oslovil znovu: Decentně přešel, jak jsem ho posledně zklamal a nereagoval na všechna jím zaslaná reklamní doporučení a dokonce je okamžitě mazal, ale důrazně mě upozornil, že můj počítač důkladně prošacoval a pokud nechci, aby se o mně moji přátelé a známí dozvěděli některé soukromé věci a nadále mne tak považovali (ó, ty svatá prostoto!) za slušného člověka, abych mu poslal (jako malou kompenzaci za to, že musí pro mé polepšení jen nerad dělat tak špinavé věci) symbolických 250 dolarů v bitcoinech na přiloženou adresu. Ano, napadla mě logická otázka: Proč si dotyčný - když o mně tak všechno dobře ví - neposlouží v mé bance sám, či alespoň nepošle na podložení svých tvrzení i nějaké ty diskreditující skutečnosti na ukázku? Ale zeptat jsem se nemohl, protože bych musel otázku poslat zpět na e-mail sám sobě, což je trošku nedomyšlený způsob komunikace. A taky mě překvapilo, že můj Mr. Hyde o mně sice ví všechno, ale trošku s těmi bitcoiny přecenil mou schopnost učit se v mém věku nové postupy práce s moderními technologiemi. No nic, udělal jsem patřičná opatření, poradil jsem se s odborníky a dozvěděl se, že podobně oslovených je nás mnoho. Usoudil jsem tedy, že pan Hyde má ve skutečnosti prd a jen zkouší, kdo ve strachu o svou dobrou pověst pošle nějaké peníze, aby se panu Hydovi a jemu podobným šizuňkům i bez práce dobře žilo. Nevyužil jsem tedy gentlemansky poskytnutou lhůtu 48 hodin, a co by nevystrašený Dr. Jekyll bitcoiny vyděrači neposlal.

Nepochybuji ale o tom, že můj soukromý pan Hyde mi jen tak pokoj nedá, podobně jako nejspíš nedává pokoj tisícům dalším z těch, jejichž e-mailová adresa se mu dostala do rukou. Tak jen prosím, pokud někomu z vás náhodou ode mne přijde nečekaný e-mail podezřelého obsahu, porovnejte si jeho jazyk a duch textu letmo s tím, co můžete ode mě očekávat, a posuďte sami, jestli jsem já jeho autorem. Já vím, že z mého mailu tyhle hnusy neodcházejí a skutečný zahraniční šiřitel je zbaběle schovaný za internetovým bukem a pátrat po něm moc nepomůže. Je to mrzuté, ale aspoň začínám docela dobře chápat některé středověké zvyky: Kupříkladu máchání podobných mizerů ve Vltavě (nejlépe lednové) bych si jako divák rozhodně náležitě užil.

NOMINACE

pátek 19.10.2018 BK Čáslav - Sršni (sraz v kabině 14.00, v Čáslavi 14.30)

Zvěřina, Sadílek, Mimra, Komárek, Bajer, Malina, Klouček, Staško, Janeček, Tvrdík Š., ~~Němec~~, Král, ~~Nekvinda~~.

neděle 21.10.2018 Sršni – SC Kolín (sraz v kabině 8.30)

Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Koubský, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Závůrka, Klouček, Král, Mimra, Komárek.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

P.S. Nominace na neděli bude ještě doplněna po pátečním zápase v Čáslavi!

VÍKEND V KOSTCE

Sice jsme v minulém týdnu zažili pár zamlžených rán, přesto babí léto jakoby se s námi letos nechtělo a nechtělo rozžehnat, ale myslím, že nikdo z nás výrazně neprotestuje. Ovšem zatímco většinová populace si užívala o víkendu setrvale vysoké teploty někde na sluníčku, my jsme díky dvojutkání ligy mladších žáků strávili obě víkendová dopoledne v chladnu zimních stadionů. Že to byl ale smysluplný a dobrý čas snad dostatečně vystihne následující report.

HC LEV BENEŠOV - SK SRŠNI KUTNÁ HORA 10:5 (3:3, 3:1, 4:1)

Konečný stav může trochu klamat, protože šlo pětačtyřicet minut o velmi vyrovnaný zápas a kdo přijel do Benešova podpořit naše borce, nemusel vůbec litoval. Viděl totiž velmi kvalitní utkání s jedním z největších favoritů naší základní skupiny.

V 1.třetině se hrál z obou stran svižný a pohledný žákovský hokej, nicméně bylo znát, že Benešováci jsou již o něco dále v herním systému a vědí dobře, co a kde mají hrát a víc to dodržují. Nicméně na jejich úvodní branku jsme dokázali rychle odpovědět hezkou spoluprací Pepy s Pavlem a po úspěšných projektilech Dominika a Honzy i dokonce strhli skóre na svou stranu – 1:3. A tady se naskytl prostor pro mírnou euforii, která ale netrvala dlouho, protože jsme dali domácím příliš času i prostoru v naší třetině a ti nepohrdli – 3:3. Vyrovnaný stav vydržel téměř do konce druhé třetiny, pouze se v jejím průběhu upravil na 4:4. Nic ale nenasvědčovalo, že by měl zápas pro Sršně skončit výraznou porážkou. Naopak, oba celky hrály vyrovnanou partii s mnoha gólovými šancemi, i když občas hodně tvrdá hra za hranicí pravidel byla pro naše borce hořce zkousnutelnou novinkou. Těsně před odchodem do kabiny jsme bohužel v krátkém sledu dvakrát inkasovali na 6:4, ale hned v úvodu posledního dějství jsme dokázali na několik dlouhých minut přišpendlit domácí v jejich obrané třetině a možná by vše ve finále vypadalo jinak, pokud by se našim střelcům podařilo skórovat (šance určitě byly a nebylo jich málo), ale takto zcela skvěle zafungovalo pravidlo: „Nedáš – dostaneš“ a pro jistotu ještě zatuplovalo. No a od té chvíle jsme se kamsi vytratili a posledních deset minut zápasu se už jen trápili. Výsledkem tak byla prohra v poměru 10:5.

Převážnou většinu herně vyrovnané utkání tak skončilo výsledkem, jaký je. A přestože jsme udělali o něco víc chyb než domácí, nemám výhrady proti výkonu jediného hráče. Všichni se snažili, bojovali, málokdo něco vypustil a chyby k učení prostě patří. A tak chci kluky a Marušku pochválit za velmi dobrý výkon, i když si body připsal domácí tým. Jediné co je mi ale líto, že jsme téměř celé utkání odehráli bez úsměvu a radosti. Ta jakoby se vytratila v první třetině po ztrátě našeho dvoubrankového vedení a už si nenašla cestu zpět, přestože jsme i nadále drželi krok i vyrovnaný stav. Je přirozené, že když děcka vyhrávají, tak jim roste sebevědomí a to stejné platí i naopak. Přál bych jim proto, aby další podobně těžké utkání zvládli především lépe po psychické stránce, což je taky otázka zkušeností a drilu.

Sestava: Jan Sadílek, Sam Nevole, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Jiří Koubský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Matouš Klouček, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, Martin Závůrka.

branky: Dominik Hruboš 2x, Jan Knížek 1x, Mimra Matěj 1x, Josef Dvořák 1x.

asistence: Jan Knížek 2x, Dominik Hruboš 1x, Hájek Tomáš 1x, Tvrdík Pavel 1x.

P.S. Pro pobavení a odlehčení připojuji ještě jedno foto z rodičovské mobilografie, které zachycuje cestu zpět z Benešova. Věřím, že pokud by byla ještě naše fotosoutěž, tak určitě jeden z horkých favoritů.

HC PODĚBRADY - SK SRŠNI KUTNÁ HORA 3:11 (1:1, 2:5, 0:5)

Další den jsme vyrazili do Poděbrad trochu si spravit chuť a především začít sérii odvetných zápasů základní skupiny. Bylo to ale úplně jiné utkání než v sobotu. Tentokrát jsme točili 17 hráčů do pole, a aby se kluci dostali do patřičného herního tempa, zvolili jsme systém střídání, který se nám osvědčil v posledním přáteláku s Bydžovem.

Naše první dvě lajny, pokud byly na ledě, soupeře viditelně hokejově převyšovali a největší problém pro ně představovala přehuštěná obrana, přes kterou se jim jen těžko dařilo procházet do nebezpečnějšího zakončení. Snaživý soupeř totiž poctivě bojoval, a když se jim vydařil i jeden rychlý protiútok a ujal se vedení 1:0, ucítil šanci na úspěch a držel se zuby nehty. Přesto se nám poměrně brzy podařilo srovnat a stav 1:1 vydržel až do první pauzy. Druhá a třetí třetina pak byly již v jednoznačné režii našeho týmu, střelecká a herní převaha byla ohromná, soupeř jen s vypětím všech sil a dobrému výkonu svého brankáře dokázal odolávat a neodnesl si z ledu daleko větší brankový příděl, než byl konečný – 3:11.

Pokud mám nějak zhodnotit náš výkon, tak chci předem říct, že výhra nebo prohra, je vždy výsledek všech hráčů na ledě, přestože každý k ní přispěje trochu jinou měrou. První lajna byla jednoznačně dominantní a většinu pobytu na ledě měla kotouč pod kontrolou a v útočném pásmu soupeře. Hráli hodně kombinační nesobecký hokej, ale nedostávala se údernost v předbrankovém prostoru, kam se jim moc nechtělo. Musím říct, že druhá lajna, přestože se bodově prosadila o něco méně, tak herně se mi tentokrát líbila víc. Byl tam větší drajv, rychlejší akcelerace na puk a především dravost před brankou. A teď si ještě nalejme čistého vína. Třetí lajna a čtvrtý útok se určitě snažil a v tomto ohledu jim není co vyčítat, ale ten rozdíl v dovednostech, rychlosti myšlení a rozhodování, prostě ve všem, byl u některých kluků příliš viditelný. Hrát v dvouročníkové kategorii proti starším soupeřům, i byť jen o jeden rok je trochu jiný level a ten výkonnostní skok je u některých opravdu tak velký, že zdaleka ne všichni prvoročáci ho můžou zatím pravidelně zvládat. Ano, řeknete mi, ale kde se to mají naučit? Správná otázka. Začal bych přístupem k tréninku a nasazením v jednotlivých cvičeních. Odjezděte každé cvičení, každé střídání na 110% a přesvědčte, že si větší prostor ve hře „A“ týmu zasloužíte, že pro něj budete platní, a že mu něco dáte, stejně jako potom takový hokej dá i něco vám. Věřte, že naší snahou je to naučit pokud možno všechny a mít i díky tomu, co nejširší základnu hráčů, ale věci mají svou posloupnost a vývoj každého jedince svou specifickou časovou křivku, a proto se i nadále budu snažit shánět klukům z béčka přiměřenější soupeře a především je neustále otloukat v tréninkových mačech. Nicméně jsem opravdu rád, že tentokrát se podařilo do hry prvního týmu zapojit úplně všechny hráče, kteří mohli nastoupit a doufám, že byli spokojení.

Omlouvám se za upřímnost a věřte, že by nebylo vůbec těžké naformulovat to vše tak, aby to bylo pro většinu z vás přijatelnější, ale zase si říkám, že bych si měl užít možnost psát ve svém soukromém webovém prostoru to, co si opravdu myslím, dokud to aspoň trochu jde, a že jen pouze tím se můžeme posunout o kus dál. Přeji příjemný a krásný týden.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Jiří Koubský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Martin Závůrka, Matěj Mimra, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Šimon Král, Adam Němec, Petr Malina, David Staško.

branky: Jan Knížek 4x, Marie Hynková 3x, Pavel Tvrdík 1x, Štěpán Jelínek 1x, Josef Dvořák 1x, Tomáš Břinčil 1x.

asistence: Marie Hynková 3x, Dominik Hruboš 2x, Pavel Tvrdík 2x, Josef Dvořák 2x, Jan Knížek 1x, Martin Závůrka 1x, Šimon Král 1x.

NOMINACE

sobota 13.10.2018 HC Lev Benešov - Sršni (sraz v kabině 6.45)

Sadílek, ~~Zvěřina~~, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Koubský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Závůrka, Klouček, Mimra.

Počet míst v autobuse je pro rodiče omezený, a pokud nepojede někdo od nás nebo ze SŽ autem, bude moci jet asi jen osm rodičů.

neděle 14.10.2018 HC Poděbrady - Sršni (sraz v Poděbradech 9.00)

Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Koubský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Závůrka, Mimra, Bajer, Komárek, ~~Klouček~~, Král, Staško, Němec, Malina.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

VÍKEND V KOSTCE

Tento víkend patřil především „svátku demokracie“, jak volby označuje pan prezident (možná proto by měl rád volby povinné, abychom si takový významný svátek užili opravdu všichni), ale i dvěma zápasům mladších žáků. A bez ohledu na úspěšnost vašich kandidátů ve volbách, vězte, že naše ovečky na ledě zažili mimořádně vydařený víkend.

BK ČÁSLAV - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ 2:15

S čáslavskými jsme to spískali až na poslední chvíli a vzhledem ke zvýšené marodce nebylo tentokrát úplně jednoduché dát dohromady deset kousků. Nicméně se podařilo, ale pokud by příště chtěl někdo dát přednost raději jinému programu – chápu to. Stačí se včas omluvit a vezmu někoho jiného. Já to mám nastaveno fakt jinak než většina a uvědomuji si to.

Teď už ale k samotnému zápasu. Zdánlivě by se mi to utkání mohlo hodnotit dobře, protože jsme výrazně vyhráli. Na druhou stranu jsme ale opět předvedli upachtěné rozjezdy pro hvězdy, kdy ještě v polovině hrací doby byl stav 1:1. Zkrátka i tentokrát jsme v úvodu předváděli věci, na které kluky neustále upozorňujeme, a přesto nejsme schopní se jich vyvarovat. Bylo tam málo pohybu, osobní statečnosti a dovedností v soubojích, důrazu na brankovišti a především jsme na všechno potřebovali moc moc času. Bylo to takové nevzhledné první dějství, kdy za kladnou zmínku stojí jen výkon Michala v brance Čáslavi (škoda, že neudržel nastavenou laťku po celé utkání). Nicméně časem jsme našli ten správný rytmus a najednou jsme hráli hokej, jenž se diametrálně odlišoval od toho, který jsme předváděli na začátku zápasu. Lepší pohyb, vyšší stupeň bruslení a pohotovější zakončení. Na ledě jsme jasně dominovali a ani velká snaha, bojovnost a poměrně velmi dobré dovednosti několika domácích hráčů, již na rozjeté Sršně nestačily.

I přes vysokou výhru většina našich hráčů plně nevyužila možnost se více herně ukázat. To se ale netýká Jirky a Martina (podle mého soudu nejlepší hráč utkání), kteří si velmi nahlas řekli o stálejší místo v prvním týmu. Nesmím ani opomenout střeleckou explozi 7-mi gólového Matouše, i když jeho herní výkon byl rovněž na jeho možnosti nevýrazný.

Utkání nám samozřejmě odkrylo řadu nedostatků, na kterých musíme v tréninku dál a dál pracovat, přesto nemůžu říct, že bych odjížděl z Čáslavi se špatným pocitem, protože utkání splnilo zcela svůj účel a nadarmo se neříká: „Konec dobrý – všechno dobré“.

Sestava: Michal Zvěřina, Macháček Jan, Matouš Bajer, Adam Němec, Martin Závůrka, Jiří Koubský, David Staško, Miroslav Nekvinda, Petr Malina, Matouš Klouček, Adam Hykš, Jakub Jelínek.

branky: Matouš Bajer 7x, Adam Němec 3x, David Staško 2x, Jiří Koubský 1x, Jakub Jelínek 1x, Adam Hykš 1x.

asistence: Adam Němec 3x, Jakub Jelínek 3x, Martin Závůrka 2x, Jiří Koubský 2x, Miroslav Nekvinda 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – HC RYTÍŘI VLAŠIM 12:1 (2:0, 7:0, 3:1)

Domácí měření sil s Rytíři z Vlašimi - toť sváteční nedělní menu, které okusili naši mladší žáci v rámci čtvrtého kola ligy mladších žáků. Netradiční čas, ale tradiční a letitý soupeř, který měl v soutěži zatím velmi podobné výsledky jako my a byl v tabulce hned za námi se shodným bodovým ziskem. Takže se pomyslně hrálo o čtyři body. Mladé pušky ale zvládly tento duel ve velkém stylu a jeden obdržený gól vykoupily dvanácti vstřelenými.

První třetina ale něco takového vůbec nenaznačovala, protože Rytíři bojovaly jako... no jako rytíři. Oba týmy se předháněly v útočných výpadech, hra se přelévala a velké gólové šance přibývaly na kontech obou týmů. Dlouho to vypadalo na vyrovnaný a napínavý zápas, který rozhodne jedna, dvě chyby a rozdílová branka, ale konec třetiny vše změnil. Dvě minuty před klaxonem vyletěly ruce kutnohorských fanoušků poprvé ke stropu zimáku, když Pepa prošel jako bulldog po levé straně a nechytatelnou pumelici zavěsil pod víko -1:0. A o chvíli později bylo pro domácí ještě veseleji, protože Tomáš po nahrávce od Pavla zpoza brány pohově přehodil beton hostujícího gólmana – 2:0.

Hned v úvodu druhé části jsme na soupeře vlétli jak divocí Sršni a vyvinuli drtivý tlak, který se nám podařilo i rychle zužitkovat góly Pavla a Honzy - 4:0. To muselo být pro Rytíře docela frustrující, neboť do té doby hráli opravdu dobře. Ovšem po tomto direktu úplně vyklidili pozice a došlo k totální demolici protivníka, který se po sérii dalších gólů doslova sesypal jak domeček z karet. Někdy to tak prostě ve sportu bývá - z vyrovnaného duelu se tak stala naše střelnice a druhé dějství jsme vyhráli poměrem 7:0.

Po tomto gólovém tobogánu již poslední dějství nebylo tak bohaté na branky. Přesto jsme předvedli několik pěkných kombinací a individuální šikovnost. Sršni si s chutí zastříleli i zaútočili a dá se říci, že to byla pohodová a vcelku jednoznačná dohrávaná dávno rozhodnutého zápasu, který tak skončil nečekaným, ale zaslouženě vysokým vítězstvím v poměru 12:1.

Rád bych poděkoval úplně všem hráčům. Výborné představení ze strany našich lídrů – Honzy, Pavla, Tomíta, Pepy, Štěpána, ovšem podpořené i velmi dobrými výkony ostatních hráčů. Dál už to, ale nechci moc rozebírat, jen bych ještě rád poděkoval Pavlovi, který nastoupil, i když jeho zdravotní stav mu to tak úplně neumožňoval. Takže přátelé, za tenhle výkon všechny chválím, skláním se a snad bych i smekl, kdybych měl co...

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Pavel Tvrdík, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Jiří Koubský, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, Matouš Klouček, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Martin Závůrka, David Staško.

branky: Jan Knížek 3x, Josef Dvořák 3x, Pavel Tvrdík 2x, Tomáš Břinčil 2x, Marie Hynková 1x, David Staško 1x.

asistence: Pavel Tvrdík 2x, Jan Knížek 2x, Marie Hynková 1x, Jiří Koubský 1x, Josef Dvořák 1x, Tomáš Břinčil 1x.

To je tedy pro dnešek vše. Našim marodům (a že jich je, ani do tabulky už se mi nevejdou) přeji brzké uzdravení, aby stihli náročný víkend, který je před námi. No a s ostatními se těším odpoledne na tréninku. Vám milí čtenáři, přeji příjemné babí léto, když už v našich zeměpisných šířkách nemáme to opravdové a užívejte v dobrém rozmaru jeho posledních hřejivých paprsků.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Na pátek 5. října připadl svátek všech fanoušků nejslavnějšího tajného agenta. 007 totiž slaví 56 let od premiéry první bondovky Dr. No, kdy poprvé zazněl charakteristický hudební motiv a slova „Bond, James Bond“. Asi je zbytečné se ptát, jestli znáte toho pána, který si zásadně objednává protřepané, nemíchané Martini. Agent jejího veličenstva s povolením zabíjet je totiž idolem mnoha generací žen a pánové, ruku na srdce, komu z nás by se nelíbilo vozit se v těch nejluxusnějších vozech a mít kolem sebe jen ty nejkrásnější ženy? Bez mučení se ale přiznávám, že já jsem filmové příběhy Jamese Bonda začal sledovat až od doby, kdy v nich hrát hlavní roli Pierce Brosnan. Postupně jsem se sice snažil vrátit k předchozím filmům, ale ať mi Sean Connery a další zdvořile prominou, připadají mi dnešní optikou úsměvné a od reality vzdálené asi jako já od Alfa Centauri, ačkoliv na svou dobu jistě působily akčně a technicky revolučně. Nicméně i Pierce Brosnan, kterého většina žen považuje za jeho nejšarmantnějšího představitele, pro mě v dalších příbězích začal působit přeromantizovaně a jakoby ztrácet dech. Jako zjevení proto na mě zapůsobil Daniel Craig v „Casinu Royale“, který vystupoval naprosto nebondovsky, čímž si vysloužil prvotní odmítnutí od milovníků brosnanovek. Většina z nich ale s dalšími díly začala oceňovat právě jeho mnohem realističtější uchopení a uznala, že jedině Daniel Craig je moderním Bondem. A tak i díky němu zůstává po více jak padesáti letech od svého vzniku, po mnoha knížkách a po dvaceti čtyřech filmech nejslavnější fiktivní postavou. Popřejme mu tedy další úspěšné roky a strhující příběhy, protože ať se nám to líbí nebo ne, je prapůvodcem všech akčních hrdinů, zkrátka něco, čím je Pikachu mezi Pokémony.

A abychom udrželi linku předešlých řádků, tak ve výslechové místnosti vítám oslavence tohoto týdne Láďu Janečka. Pokud tedy chcete vědět, co na sebe při křížovém výslechu prozradil – pokračujte dál.

Ahoj Láďo. Vítám tě u tvého oslaveneckého rozhovoru. Ty dnes slavíš desáté narozeniny, tak jak se cítíš?

Dobře. Hlavně se těším na dárek, protože dostanu novou helmu na hokej. Bude žlutá a po stranách bude mít sršně. Tak na to se moc těším.

To ti moc přeju, už jsi někdy přemýšlel, co bys chtěl jednou dělat jako dospělák?

Líbilo by se mi být vojákem, nebo policajtem. Mám docela rád zbraně a chtěl bych mít jednou svou vlastní pistoli.

Já tedy zbraně moc nemusím, tak to raději stočím k hokeji. Kdo tě u něj asi nejvíc podporuje a je tvůj největší fanoušek?

Máma a táta a podporují mě asi tak nějak na stejno. Nejvíc mi ale fandí máma. Ta mi taky občas radí, jak mám dělat kličky, a že nemám střílet do gólmana, ale vedle něj k tyčce. Někdy je ale docela přísná.

S jakým cílem vstupuješ do utkání? Vstřelit gól, udělat dobrou kličku, vyhrát, mít dobrý pocit ze své hry, užít si to, srazit někoho…?

Abych si dobře zahrál a bavilo mě to.

To je asi skutečně to nejhlavnější. V téhle souvislosti se ale musím trochu vrátit v čase a zeptat: ty jsi s námi letos poprvé, i když s absencemi, absolvoval jarní přípravu, bylo to tak těžké, nebo nepříjemné, jak ses obával?

Ani ne. Dalo se to zvládnout. Ruce mám myslím dost silný, ale potřeboval bych ještě trošku fyzičku na nohy, abych byl rychlejší a pohyblivější.

Souhlasím s tebou a dík za upřímnost. Děláš mimo hokeje ještě nějaký jiný sport?

Ano, ve škole. Hraju za ní miniházenou a florbal. Docela mě to baví, i když hokej se mi líbí víc. Na házené je dobrý, že se tam nemusí moc běhat. Například jednou jsme hráli, kámoš měl míč, nahrál mi před branku, já hned vypálil a byl to gól.

S tím, že se v házené nemusí běhat, bych s tebou naopak nesouhlasil, protože pohyb je základ většiny sportu, ale posuňme se dál. Jarní příprava skončila a začaly prázdniny. Jaké letos byly?

Ale jo, docela dobrý. Já jsem byl hlavně na táboře s jednou tetou v Českém ráji. Tam jsme bydleli na takovém hotelu a byli rozdělení do dvou skupin na velký a malý. Nedaleko pak byly dva hrady a za nimi už byly hory. Na těch hradech jsme byli na výletě a já jsem se tam vyfotil s výrem na ruce. To je naše největší sova a ta fotka, jak ho držím, byla i na facebooku.

My, teď myslím hokejisti, jsme byly během prázdnin ještě na soustředění, ale bohužel bez tebe. Co by se muselo změnit, abys s námi jednou jel i ty?

Já myslím, že někdy asi pojedu. Ale zatím ještě nejsem zvyklej, abych byl tak dlouho sám a jenom s hokejisty.

Dobrá, nemáš ale někdy pocit, že když nemáš se spoluhráči tyhle společné zážitky, jsi potom trochu stranou tomu hlavnímu dění v kolektivu?

Já to takhle nevnímám.

Kdo je momentálně asi tvůj nejlepší kámoš v kabině?

David. Občas spolu jdeme i jen tak ven do města. Procházíme se a povídáme si.

Je zajímavé, že David taky nejezdí na soustředění, abych ale pokračoval v časově posloupném výslechu. Jaký byl po prázdninách návrat do školy a co ti tam zatím udělalo největší radost?

Ve škole je to docela dobrý a největší radost jsem měl, když jsem nedávno dostal jedničku z testu z angličtiny. Já jsem se na něj totiž večer před tím hodně učil, tak mi to fakt udělalo radost. Máma, když jsem jí to říkal tak mi nechtěla vůbec věřit a ani, když jsem jí to ukázal tak tomu nemohla uvěřit.

Tak to ti moc přeju a jsem i rád, že sis vyzkoušel, jak za vyvinuté úsilí, přichází patřičná odměna, což neplatí jen ven škole, ale třeba i v hokeji. A protože se domnívám, že tohle je ta nejlepší tečka, tak ti děkuji za rozhovor a za mě přání, abys takové příjemné pocity zažíval co nejčastěji, protože ty nejdůležitější věci v životě nejsou věci. Všechno nejlepší a příjemný desátý rok.

NOMINACE

pátek 5.10.2018 BK Čáslav - Sršni (sraz v kabině 14.00, v Čáslavi 14.30)

Zvěřina, ~~Komárek~~, Bajer, Němec, Závůrka, Koubský, Staško, ~~Janeček~~, Nekvinda, Malina, Klouček.

neděle 7.10.2018 Sršni – HC Rytíři Vlašim (sraz v kabině 13.00)

Sadílek, Nevole, Knížek, ~~Hruboš~~, Hynková, Hájek, ~~Lipský~~, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, ~~Král~~, Závůrka, Koubský, Klouček, Bajer, Staško.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

P.S. Nominace na neděli bude ještě doplněna po pátečním zápase v Čáslavi!

TÝDEN V KOSTCE

I když se sluníčko ještě pořád snaží, aby nám zůstaly na léto pěkné vzpomínky a přerod v podzim a zimu nebyl tak drsný, zvlášť po ránu je už docela citelné, že nám léto dává vale a - sice celkem neochotně, ale stále zřetelněji - směřuje na kalendářní vejminek. A tak s prvními podzimními ranními mrazíky sehráli mladé sršní pušky v minulém týdnu tři zápasy a zde je jejich krátké shrnutí.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – STADION NOVÝ BYDŽOV 9:5

Ve středu jsme již potřetí v měsíci září zkřížili své hokejky s Bydžováky a musím říct, že z našeho pohledu to bylo asi to nejlepší a nejpovedenější vystoupení. Po velice pěkném a srdnatém výkonu jsme našli ten správný recept na kvalitního soupeře a zaslouženě vyhráli. Základem úspěchu asi bylo, že jsme tentokrát zvolili trochu netradiční formát střídání, kdy jsme našich dvacet hráčů rozdělili do dvou týmů, které hrály na dvě lajny a střídaly se po patnácti minutách. Hra tak měla velmi dobré tempo, které jsme dokázali udržet celých pětasedmdesát minut a k tomu jsme tentokrát i svůj tlak zužitkovali gólově. Za mě nejužitečnější hráč zápasu byl Pavel, a ne proto, že se stal čtyřgólovým střelcem, ale pro jeho herní dravost a dominanci. Jestli za jeho nepřehlédnutelným výkonem bylo přeřazení na post centra první formace, nebo skutečnost, že se přišla na střídačku podívat Adris, ponechme stranou. Když ale viděl puk, chtěl u něj být pokaždé první, jako kdyby týden nejedl. Pravda neodpustil si občas předržování puku a trochu toho drbání, ale možná jsou to ty skvrny, které nejdou odstranit bez porušení podstaty látky. A podstata látky je, že je ochotný podstupovat a vyhrávat osobní souboje, vzít na sebe odpovědnost a rozpumpovat tím hru. Nicméně za středeční výkon patří pochvala za snahu úplně všem. U červené a černé lajny lze ocenit i herní a dovednostní převahu. U modré a žluté jsme mohli všichni vidět, kde v konfronataci s kvalitním soupeřem kluky tlačí nejvíc bota; schopnost prosadit se v osobním souboji, kolektivní souhra a bruslení, tím bych asi začal... Nás trenéry tak ještě čeká opravdu moře práce a jejich fanoušky na tribuně asi hodně trpělivosti.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Matouš Klouček, Štěpán Jelínek, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Šimon Král, Adam Němec, Ladislav Janeček, Petr Malina, David Staško, Šimon Tvrdík, Miroslav Nekvinda.

branky: Pavel Tvrdík 4x, Josef Dvořák 2x, Marie Hynková 2x, Dominik Hruboš 1x.

asistence: Pavel Tvrdík 2x, Dominik Hruboš 1x, Marie Hynková 1x.

BK ČÁSLAV - SK SRŠNI KUTNÁ HORA “B“ 0:6

Ani významný český státní svátek nedokázal zastavit rozběhlý kvapík sršních zápasů, a tak jsme na sv.Václava nezůstali sedět doma, ale naopak - kroky kluků z áčka vedly na trénink a auta rodičů z béčka si to zamířila do Žižkova města sehrát další přátelský zápas s místním týmem BK Čáslav. Do utkání jsme vstupovali jako mírný favorit (dalo-li se to po již odehraných zápasech takto dedukovat), což se zpočátku i přes upozornění v kabině negativně projevilo na našem herním projevu. Kluci si téměř nepřihrávali a hra se skládala z tahání puků a často nesmyslného kličkování, z čehož jsem byl trochu rozladěný. O nějakém kloudném založení útoku či přihrávce do jízdy se pak nešlo ani bavit. Naštěstí se podařilo kluky brzy usměrnit a ve zbytku utkání se začaly objevovat věci, které se učíme a chceme od hráčů vidět. Sršni nejen neúnavně dobývali protivníkovo teritorium, ale občas si to i moc pěkně dali. V těchto chvílích bylo víc než zřejmé, na čí straně je více hokejové kvality, a i když domácí sympaticky vzdorovali, sem tam se dokázali s pukem dostat do našeho obraného pásma a dokonce i (trochu díky ztuhlosti našeho gólmana) dvakrát rozezvonili tyčku, bylo myslím všem jasné, že náš celek má převahu a naše góly musí přijít. A stalo se, přestože zajímavostí utkání bylo, že svatyni domácích ochraňoval nám dobře známý Dan Neuman, který již věkově patří do kategorie starších žáků, ale úrovni utkání to myslím jen prospělo. Naši střelci tak museli předvést o něco více umu, což se podařilo především Davidovi, který pokud má na střelu dostatek času, a to Čáslav poskytovala, je jeho momentálně nejvýraznější dovedností. Co dodat. Výkon hráčů ve třech čtvrtinách utkání potěšil, přesto vítězství netřeba nějak glorifikovat. Určitě to ale byla dobrá příležitost pro některé kluky si zahrát a pro jiné být trochu víc na puku a tvořit hru. A tento smysl byl myslím zcela naplněn.

Sestava: Michal Zvěřina, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Šimon Král, Adam Němec, Ladislav Janeček, Petr Malina, David Staško, Šimon Tvrdík, Miroslav Nekvinda.

branky: David Staško 3x, Jakub Komárek 1x, Jiří Koubský 1x, Adam Němec 1x.

asistence: Šimon Král 2x, Matouš Bajer 1x, Jakub Komárek 1x, Adam Němec 1x, Petr Malina 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ – HVĚZDA PRAHA 6:9 (1:3, 4:3, 1:3)

Třetí kolo ligového ročníku MŽ postavilo v neděli 30.9. do cesty našemu celku zatím asi nejkvalitnějšího soupeře – Hvězdu Praha. Ačkoli konečný výsledek nevyvolává přílišnou radost, o hře našeho týmu se to již říct nedá. Kluci hráli opravdu moc dobře a bylo jen k uzoufání, co všechno se dá neproměnit. Samostatné úniky, trestné střílení, poskakující kotouče na brankové čáře, rozezvučené tyčky.... Samozřejmě, tým Hvězdy měl svojí velkou kvalitu, o které nás nejednou přesvědčil, ale kluci s Maruškou v tomhle utkání do jednoho hráli velmi, velmi dobře. Takový je ale sport...

Sršni od úvodního buly nabrali ten správný tah na branku a již v 6.min. se ujali Pavlem vedení 1:0. Přestože jsme v této fázi byli lepším celkem a měli víc šancí, trochu paradoxně hosté otočili kormidlem zápasu až na 1:3 ve svůj prospěch, protože my ten puk prostě do brány ne a ne dostat. Deku, která na nás padla, se podařilo shodit až přesunem Pavla do první lajny, který její hru oživil a jeho herní drzost na soupeře platila. V závěru druhé třetiny, která přinesla brankovou přestřelku, se nám podařilo snížit na rozdíl jediné branky, díky čemuž jsme šli do posledního dějství s tím, že se to stále dá hrát. Bohužel se ale neurodilo, i když obraz hry se příliš nezměnil. Hra byla i nadále mimořádně vyrovnaná se spoustou šancí na obou stranách. Ovšem zatímco naše šance, které doslova volaly po gólu, zůstaly neproměněny, Hvězda z rychlých protiútoků navyšovala skóre. O osudu utkání tak rozhodla efektivita v zakončení, a proto nakonec z ledu odcházel soupeř jako ten šťastnější celek.

I přesto musím říct, že to byla klasická prohra s obrovskou ctí a není se za co stydět. Za tenhle výkon tedy chválím, i když přiznejme si, že pokud budeme chtít někdy příště s podobným celkem uspět, musíme především zlepšit a zrychlit naší koncovku v tréninku a zde si zažít onen potřebný dril. Zlozvyk z laxního zakončení se v zápasovém tempu už jen těžko odstraňuje. No a to samé platí i pro gólmany, protože tentokrát jsme dostali i několik takzvaně pitomých gólů. Nemá ale cenu končit negativně, a tak závěrem zopakuji, že jsem byl s naší hrou spokojený, hostům jsme dokázali být vyrovnaným soupeřem, a co lze ještě ocenit, že jsme to i za nepříznivého stavu nezabalili a bojovali až do konce.

branky: Jan Knížek 2x, Pavel Tvrdík 2x, Dominik Hruboš 1x, Marie Hynková 1x.

asistence: Pavel Tvrdík 3x, Jan Knížek 2x, Dominik Hruboš 2x, Josef Dvořák 1x, Tomáš Břinčil 1x.

Všem hráčům, rodičům i příchozím čtenářům přeji příjemný vstup do už čistě podzimního měsíce, kterému - nejspíš aby nám nepřipadlo hloupé, že jsme z původního osmého měsíce záludně udělali měsíc desátý, jsme přestali říkat october a začali mu říkat říjen.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

27.září roku 1905 (tedy před 113 lety) byla poprvé zveřejněna slavná Einsteinova rovnice E = mc², vyjadřující vztah hmoty a energie. V článku o speciální teorii relativity, tehdy jeden z nejvýznamnějších vědců všech dob popsal, že kromě klasické energie (kinetické a potenciální) má každé těleso ještě tzv. energii zbytkovou, která je daná vazbami částic v jeho jádře a jejíž velikost je pro většinu smrtelníků zcela nepředstavitelná. Vždyť podle této rovnice by nám postačila jen čajová lžička hmoty, abychom vyhodili do vzduchu dům a ještě přitom zorali sousedům zahrádku. Většina vědců ale tuto myšlenku zavrhla jako šílenství a i samotný Einstein připustil, že tuto energii je velmi těžké uvolnit. Jak ale ukázaly roky následující – možné to je!

Pro mě osobně je ovšem tato slavná rovnice, jejíž narozeniny si právě připomínáme, především jakýmsi symbolem moderní vědy a nesrozumitelné geniální myšlenky, vyhrazené pouze pološíleným vědcům, ale zároveň i známá a srozumitelná úplně všem lidem, kteří ovšem nemají potuchy o jejím smyslu. Přesto, když si na jejím základě uvědomím, kolik energie vlastně dřímá ve mně, tak už jen Alberte přijít na to, jak tu energii probudit. Jenže on na to přišel ve svých 26 letech..., kdy já měl úplně jiné starosti a zřejmě proto mám nejlepší nápady už za sebou a nic převratného mě nečeká. Ovšem kdo mám teprve všechno před sebou a nějaké to překvapení se dá ještě očekávat je oslavenec tohoto týdne Michal Zvěřina.

Ahoj Michale. Jak vzpomínáš na letošní prázdniny a máš z nich nějaký výjimečný zážitek?

Prázdniny byly dobrý a nejvíc asi vzpomínám, jak jsme se byli koupat v Aquapalace Praha. Hrozně se mi líbí vodní atrakce a nejlepší byla divoká řeka, trychtýř a pak ty dlouhý tobogány. Jenom je škoda, že jsem nemohl být úplně na všem, protože tam bylo hodně lidí a dlouhý fronty.

Já vím, že jste v létě taky hodně cestovali. Nebudu se ptát, kde jste byli, ale naopak jestli máš nějaké vysněné místo, kam by ses rád jednou podíval?

Do Itálie. V reklamách na dovolené se mi moc líbily ty budovy, tak si myslím, že to tam bude pěkné. Možná, že jsme tam už tedy někdy byli, ale to jsem byl malý a nepamatuju si to. Nějaké konkrétní místo vybrané nemám, ale určitě někde u moře.

Tys byl letos taky na dvou soustředěních – fotbalovém a hokejovém. Můžeš tedy srovnávat. V čem jsou rozdílná a je něco, co bys rád přenesl z toho fotbalového na hokejové?

Z fotbalového na hokejové nic. Určitě bych to nechal, jak to je. Největší rozdíl mezi nimi asi byl, že na tom hokejovém je olympiáda, která na tom fotbalovém není a že tam jsme spali ve spacákách v sokolovně.

Jaký pak byl návrat do školy?

Moc se mi nechtělo, ale nakonec to tak hrozný nebylo. Zatím je to docela dobrý, i když jsem dostal už jednu pětku. Tu jsem si ale opravil a nakonec jsem za ní dostal od babičky čokoládu, protože naše babička jí za pětku dává.

Vím, že se budeš hlásit na víceletý gympl, připravuješ se na zkoušky nějak speciálně?

Zatím ne, ale určitě začnu. Mám jednu kamarádku, co se taky hlásí a už tam má starší ségru, tak asi spolu bychom si pomáhali. A taky třeba někdy s Bárou, když k nám přijde, nebo já k vám.

Máš z těch zkoušek nějaké obavy, nebo to bereš na pohodu, že co má být, to bude?

No, trochu se bojím, že se tam nedostanu, protože bych tam moc chtěl.

Já ti samozřejmě budu držet palce, ale záleží to především na tobě. Jak to máš vlastně s povinnostmi, děláš si je hned, jak přijdeš ze školy, nebo to necháváš až na později?

Když mám čas, tak si je dělám hned, abych pak mohl jít třeba ven, a když ho nemám, tak si to nechávám na později. V pátek bych si to tedy rád nechával až na sobotu, ale mamka chce, abych si to dělal hned. Takže jen když je to nějaký dlouhý úkol, nebo je toho hodně, tak si to aspoň rozdělím.

Ty patříš mezi ty kluky, co dělí svůj čas mezi hokej a fotbal. Jak se to dá i s tou školou zvládat?

Dobrý. V pohodě. Akorát někdy mám s fotbalem ve středu zápas, tak to pak nejdu na hokej a v pátek se mi to vzájemně překrývá, tak to zatím chodím na fotbal.

Měl jsi už někdy chuť s jedním z těch sportů skončit?

S hokejem ještě nikdy, ale s fotbalem už jednou jo. Vadilo mi, že na mě trenér hrozně křičel.

Rozhodí tě, když dostaneš nějaký smolný gól, nebo to hned hodíš za hlavu a soustředíš se na další výkon?

Někdy mě to rozhodí, ale snažím se na to co nejrychleji zapomenout. Ze začátku jsem z toho smutnej, ale po chvilce to přejde a pak už je to dobrý.

Jaké to je být v brance, když se hraje především na soupeřově straně?

Většinou se nudím. Při hokeji sleduju hodně hru a někdy se třeba opřu o horní tyčku, ale na fotbale, když hrajeme s nějakým lehkým soupeřem, si klidně i sednu.

Máš takové zápasy rád, nebo spíš ty, kdy jsi pořád v zápřahu?

Jak kdy. Když jsem unavenej, tak jsem rád, že si třeba odpočinu, ale jinak mám samozřejmě rád zápasy, ve kterých si normálně zachytám.

Je pro tebe těžké udržet po celou dobu zápasu pozornost?

Dřív docela jo, ale teď si myslím, že už to takový problém není.

Co považuješ na chytání za nejtěžší?

Na hokeji asi střely pod vyrážečku a těsně nad betonem, nebo když mi to jde na přilbu, protože to mi hrozně zahučí v uchu. Jednou jsem dostal do přilby, že bylo i cítit, jak je to spálený. Z našeho týmu mám asi největší obavy, když na mě střílí Honza, Dominik, Pavel, nebo Štěpán. No a na fotbale se asi nejvíc bojím prudkej střel, protože tam nejsem chráněnej, a když mi to jde na tělo a měl bych to chytit do koše, tak mě pak bolí břicho.

Je něco a je jedno jestli ve sportu, nebo mimo něj, na co jsi opravdu hrdý, že jsi dokázal, nebo alespoň rád vzpomínáš, jak se ti to povedlo?

Ve škole jsem byl jednou šťastnej, když jsme tam měli extrémní sporty. Jezdili jsme slalom na takových malinkatých kolech a s obřím těžkým batohem na zádech. Což bylo fakt náročný. No a já jsem pořád postupoval a prohrál až ve finále s šesťákem a dostal za to metr dlouhou hot wheels dráhu. Na fotbale rád vzpomínám, jak jsem jednou skočil po střele a vyrazil jí. Rychle jsem se pak zkoušel zvednout a znovu skočit po míči, ale naštěstí ho střelili už vedle. No a na hokeji jsem byl naposledy moc rád, jak jsem chytal proti Poděbradům a měl tam těch několik dobrých zákroků lapačkou.

Tak to je opravdu moc hezké. Já ti samozřejmě přeju všechno nejlepší a ať tvá sbírka pozitivních vzpomínek se neustále rozrůstá o další a další hezké zážitky a vždy s přehledem zneutralizuje ty s opačným znaménkem.

NOMINACE

středa 26.9.2018 Sršni - Stadion Nový Bydžov (sraz v kabině 16.00)

Sadílek, Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Klouček, Jelínek, Komárek, Bajer, Němec, Koubský, Závůrka, Staško, Janeček, Tvrdík Š., Nekvinda, Malina, Král.

pátek 28.9.2018 BK Čáslav - Sršni (sraz v kabině 14.00, v Čáslavi 14.30)

Zvěřina, Komárek, Bajer, Němec, Závůrka, Koubský, Staško, Janeček, Tvdík Š., Nekvinda, Malina, Král.

neděle 30.9.2018 Sršni – Hvězda Praha (sraz v kabině 8.30)

Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Klouček, Bajer, Král.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

P.S. Nominace na neděli bude ještě doplněna po pátečním zápase v Čáslavi!

VÍKEND V KOSTCE

Zápasy, které stály zato

Léto se nám tento víkend podle astronomického kalendáře zlomilo do podzimu a na hraně tohoto zlomu se nejen změnilo počasí, ale mladší žáci Sršňů i sehráli dva výborné zápasy.

SC KOLÍN - SK SRŠNI KUTNÁ HORA „A“ 0:6 (0:3, 0:3, 0:0)

V sobotu v rámci druhého kola naší soutěže jsme zavítali do nám velmi dobře známého ledového království kolínských Kozlů. S tímto tradičním soupeřem odehráli naši hráči za ty roky již nespočet zápasů a ke cti všem slouží, že to byla vždy ta správná derby, kde nikdo nedá ani píď ledu zadarmo. Dalo se tedy očekávat, že sobotní utkání bude mít šťávu a náboj, který jsme v prvním zápase s Poděbrady tak trochu postrádali.

Předzápasové prognózy se potvrdily a zápas přinesl po celých 60 minut tuhý boj, v němž jsme proti domácímu celku těžili z naší efektivnější koncovky, šikovnosti, vynikajícího výkonu Honzy a Sama v bráně a především z veliké bojovnosti a týmové hry. Vstup do utkání se nám vydařil na výbornou a již po 46 vteřinách jsme se ujali vedení. Bruslilo se ve velmi slušném tempu a hra se přelévala rychlostí meteoritu od branky k brance. Přestože se nám dařilo svůj náskok postupně navyšovat, nejednalo se o hru na jednu bránu, protože i domácí si dokázali vytvářet parádní příležitosti a dostat nás nejednou do úzkých. Ovšem povzbuzováni čůrky potu na tvářích jsme vše zvládli a po 40 minutách odcházeli do šatny s šestibrankovým náskokem. V posledním dějství již byla hra oboustranně trošku kostrbatá a bez patřičného tempa, nicméně Kozly jsme udrželi na uzdě a vyválčili cennou výhru poměrem 0:6.

Zvládnout náročné utkání pomohli svým výkonem úplně všichni hráči a nebylo by spravedlivé někoho konkrétně vyzdvihovat. První formace měla vynikající pohyb i účinný forčekink, velmi dobře spolupracovala v útočné třetině a zajistila čtyři naše branky. Druhá pětka hrála trochu živelněji, ale i ona si vytvořila velké množství šancí a připojila dvě krásné branky, leč scházela mi tam větší spolupráce s obránci při hře v útočné třetině.

Celkově lze říci, že kluci na ledě zúročili veškerou dřinu, kterou podstoupili a zaslouženě vyhráli. Samozřejmě máme stále co zlepšovat a spoustu práce je teprve před námi, ale to je normální. Přísnější zrcadlo nám ovšem nastaví hned tuto neděli Hvězda Praha, která nás prověří daleko víc a ukáže se, na co vlastně opravdu máme. Ale pokud budeme hrát jako v Kolíně, můžeme udělat slušný výsledek a především předvádět dobrý hokej.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Matouš Klouček, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Martin Závůrka.

branky: Jan Knížek 2x, Dominik Hruboš 2x, Josef Dvořák 1x, Pavel Tvrdík 1x.

asistence: Dominik Hruboš 2x, Marie Hynková 1x, Tomáš Hájek 1x, Josef Dvořák 1x, Štěpán Lipský 1x, Tomáš Břinčil 1x, Jakub Komárek 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA „B“ – HC PODĚBRADY 6:4 (2:0, 1:2, 3:2)

Výsledek tohoto přátelského zápasu je celkem nepodstatný, i když klukům vítězství jistě udělalo radost. Pro mě je ale mnohem důležitější, že se podařilo naplnit všechny cíle, se kterými jsem utkání dohadoval. Aby si zahráli úplně všichni kluci - ti kteří teprve začínají a nemají ještě tolik odehráno, ti kteří by se v utkáních jako bylo v sobotu, jen těžko potkali s pukem, nebo ti, co hrají trochu ve stínu týmových lídrů a potřebují si taky vyzkoušet jejich roli a zodpovědnost, která s ní přichází. Sestavy byly dopředu se soupeřem poladěné pro tento účel a musím říct, že výsledek mi udělal velkou radost a překonal má očekávání. Žádná holomajzna nebo selánka bez odporu, ale super zápas ve velmi vyrovnaném duchu, svižném tempu a na krev.

V úvodu jsme byli o něco aktivnější i nebezpečnější a zaslouženě se proto ujali vedení. Nicméně hosté se postupně víc a víc osmělovali, postupně se začali zvedat, vyrovnali hru a v druhé třetině dokázali i dorovnávat skóre. Na některých našich hráčích bylo v této fázi zápasu znát, že jim takové tempo hry činí velké problémy a už melou z posledního. S narůstající únavou přestávali nejenom bruslit, ale často jen odpalovali puky a o času na rychlejší a důraznější zakončení nemohla být ani řeč. A tak nás soupeř v závěru druhé části přehrával a zejména naprosto přebruslil. No a pak někdo mávnul kouzelnou hůlkou a na začátku poslední periody, během jednoho střídání a mezi dvěma mrknutími oka jsme vstřelili dvě branky, které jakoby nám nalily novou krev do žil. Opět se hrálo vyrovnaně, hra se přelévala a oba týmy se předháněly v útočných výpadech. V některých střídáních dominovali poděbradští, v jiných zase náš tým. Bonbónkem na závěr byla těsně před koncem soupeřova hra bez gólmana. Změnu skóre sice nepřinesla, ale kluci si na vlastní hokejky vyzkoušeli i tuto herní variantu.

Při závěrečném hodnocení jsem byl s výkonem svých svěřenců spokojený a výsledek utkání v tomto případě vůbec nic neznamenal. První útočná formace ve složení Kuba-Matouš-Tomáš řádila jako naše střelecké komando a spravedlivě se podělila o vstřelené branky. Martin v zadu spolehlivě, ale i kreativně, Jirka nesmírně aktivně, Šimon na postu obránce odehrál velmi slušný zápas a Petr občas lehce chaoticky, ale jinak docela dobrý. V druhém útoku se Láďa s Davidem už v průběhu první třetiny prali s kondicí a pohybem, Adam, s ohledem jak má málo nahráno a natrénováno - dobře. Je vidět, že ruce a hlava mu herně fungují a bude potřeba jen dohnat ten bruslařský handicap z pozdějšího startu. Míra zatím stále bruslařsky zaostává a herně je trochu mimo. Michal, když pominu poslední inkasovanou branku, kdy ho střela z dálky nachytala nepřipraveného, tak spolehlivě a dobře. No, a to jsou, pokud se nepletu, všichni, takže se už jen rozloučím s přáním – jen víc takových zápasů.

Sestava: Michal Zvěřina, Tomáš Břinčil, Matouš Klouček, Jakub Komárek, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Šimon Král, Adam Němec, Ladislav Janeček, Petr Malina, David Staško, Miroslav Nekvinda.

branky: Matouš Klouček 2x, Jakub Komárek 2x, Tomáš Břinčil 2x.

asistence: Matouš Klouček 2x, Tomáš Břinčil 1x, Martin Závůrka 1x, Jiří Koubský 1x, Šimon Král 1x.

Všem čtenářům přeji příjemný konec září, co nejméně vichru a přízemních mrazíků, a pokud se ještě chystáte někam za sluncem, ať má pro vás jen ty nejvlídnější a nejvybranější paprsky.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Již na základní škole jsme se učili, že rok máme rozdělen na čtyři období, která ohraničují všem dobře známé astronomické mezníky - letní a zimní slunovrat a dva dny rovnodennosti (jarní a podzimní). No a v neděli 23.září přesně ve 3.55 hod. nastává právě ta podzimní rovnodennost. To je okamžik, kdy se střed Slunce nachází právě nad zemským rovníkem a díky sklonu zemské osy, osvěcuje svými paprsky současně oba zemské póly (tam jsem ale slunko zatím nehledal). Nicméně nastává tím magický čas, kdy den a noc na chvíli srovnají své síly. Pokud jste si tedy do této chvíle neužili koupání a letní pohody, budete muset počkat na příští rok, protože po ní již budou noci delší než dny. Strašná představa, bééééé!!! A kdo za to může? Inu, naše matička Země. Nemá to, ale chuděra jednoduché. Planety totiž obíhají kolem slunce po eliptických drahách (kdo nezná, zopakuje si na příště Keplerovy zákony!) a představte si, že musí při jednom takovém oběhu urazit přes devět set miliónu kilometrů, což jí trvá přibližně 365 dní, 5 hodin a 48 minut – nevěříte-li, změřte si to. Mimochodem, těch zhruba šest hodin navíc je důvodem, proč je každý čtvrtý rok přestupný. Ale vraťme se k podzimnímu slunovratu, kterým ač nastává čas babího léta, je i obdobím ubývání slunce a tiché proměny přírody. Naši předkové jej právem považovali za významný svátek, kdy bylo potřeba oslavit úrodu a poděkovat za ni. Ovšem i v našich osobních životech platí, že co si zasejeme, to si i sklidíme, a tak je toto období zúčtování možné vnímat jako oslavu všeho, na čem jsme pracovali a co vydalo své plody. A tak přeji všem příjemnou sklizeň.

No a v následujícím double rozhovoru se nám svými úspěchy pochlubí oba naši Matoušové.

Ahoj chlapci. Tak co je u vás nového, nebo se od posledního rozhovoru změnilo?

Maty (Bajer): Tak ani nic.

Matouš (Klouček): Tak u mě je nový to, že už nehraju útočníka ale beka a myslím, že jsem se díky tomu hodně zlepšil. I táta říká, že mi to tam sedí mnohem víc.

Máme pomalu konec září. Tak jaký byl letos začátek školy?

Matouš: Dost dobrý, protože jsem zatím dostal hodně jedniček a jenom dvě dvojky. Hlavně jsem se zlepšil v ájině. Tak věřím, že to takhle vydrží celý rok. Za mě tedy zatím dobrý, akorát paní učitelka občas zlobí.

Maty: Pro mě je velká změna, že už nemáme klasickou žákovskou ale elektronickou, což je celkem dobrý. Známky jsou zatím v pohodě – dostávám skoro samé jedničky. Z nových předmětů mě baví nejvíc informatika, protože děláme na počítačích a pak pracovní činnosti, kdy chodíme pracovat na zahrádku. Zatím tedy jen zametat listí.

Oba máte sourozence - brášky, Maty tedy mladšího a Matouš staršího. Jaké je s nimi soužití?

Maty: Je to dobrý, akorát mi vadí, že když se vzbudí, tak mi třeba vezme lego, hodí s ním a rozbije ho. Je to prostě složitější, než když jenom ležel v postýlce nebo v kočárku, ale mám ho i tak rád.

Matouš: No můj brácha už mi nebere lego a nerozbíjí mi ho – prostě je to normální brácha. Je hodnej, nemlátí mě, není zlej – prostě fajn brácha, tak jak má být. Mám ho hodně rád. Teď je akorát přes týden na intru v Pardubicích, takže je bez něj doma občas trochu smutno.

Nepřišlo vám někdy líto, že nemáte i ségru?

Matouš: Mě tedy vůbec. Možná bych ségru chtěl, ale hodně malou, tak jeden/dva roky, protože já mám rád malé děti a líbí se mi, jak jsou roztomilé. Takže bych jí nakonec vlastně docela chtěl.

Maty: Bylo by sice dobrý, že by mi moc nebrala hračky, ale asi bych jí ani nechtěl.

Přesto, na diskotékách letošního soustředění jste prokázali, že vám něžné pohlaví není vůbec nesympatické.

Maty: To jo, ale styděl jsem se a ten pocit byl takový nepříjemný.

Matouš: Mně se s holkama tancovalo dobře, ale ze začátku jsem se taky styděl. Když se pak ukázalo, že si nás docela oblíbily, nejdřív tedy Pavla, tak jsme se navštěvovali i vzájemně na chatkách a to bylo fajn.

Jaké bylo vlastně z vašeho pohledu to letošní soustředění?

Matouš: Mně se to letošní líbilo víc než to minulé, protože to jsem byl nováček a tudíž pasovanej. Letos už jsem pasoval já, a to bylo prostě lepší.

Maty: Já jsem byl moc spokojený, akorát je mi líto, že mi nevyšlo to pasování, protože zrovna ten večer mi nebylo dobře, a tak jsem se nezúčastnil. Ale jinak se mi moc líbilo.

Nemůžu v této souvislosti opomenout, že jste oba byli aktivními členy průserářské chatky. V čem byl problém?

Maty: No, tak většinou když jste zapískal nástup, tak my jsme nepřišli, protože jsme to neslyšeli a pak jsme museli běhat ty kolečka.

Matouš: A to nebylo jenom jednou.

A co ten nepořádek?

Matouš: Ale poslední v bodování jsme nebyli.

Protože jste si dokázali každé ráno uklidit. Nepřišlo by vám ale jednoduší ten pořádek, udržet částečně i přes den?

Matouš: To jo. Já se samozřejmě snažil, ale uklízet cizí bordel po někom se mi nechtělo. Takovej Matouš, Šimon ty byli naprosto v pohodě. Kuba ten nepořádek nedělal vůbec, ale s těmi ostatními to bylo horší.

Maty: Ano. Přišlo by mi to jednoduší a snažil jsem se o to, ale docela mě mrzelo, když jsme si všichni uklidili a přesto jsme měli stržený jeden bod za Matěje, který neměl ustlanou postel.

To jsou ale základy kolektivního soužití, a pokud máte problém shodnout se na dodržování pořádku, jak chcete spolupracovat při hře. No nic, otočme stránku. Máme za sebou první zápasy letošní sezóny. Jak se vám zatím hraje?

Maty: V pohodě. Jsem rád, že jsem v útoku, takže zatím dobrý a asi nejvíc mě to baví, když jsem v lajně s druhoročákama.

Matouš: Mně se zatím hraje hodně dobře, a jak už jsem říkal, jsem rád, že jsem přešel na toho beka, a že mi to tam docela jde. Jsem i rád, že jsem ve dvojici s Jelenem, protože si spolu rozumíme.

Je něco, co byste si jako hráč hráči vzájemně doporučili, nebo si poradili?

Maty: Já nevím. Matouš je v pohodě a mně se líbí, jak se chová. Protože je znovu asistent, tak bych mu řekl, aby se s klukama nehádal, neřval na ně a zůstal hlavně pořád jejich kamarád.

Matouš: Já bych Matymu poradil, aby se choval pořád stejně. Aby se před nikým neponižoval ani nepovyšoval a byl normální hráč, který se snaží. Ale takový Maty je. Akorát by se možná měl na tom ledě míň prát a hlavně míň faulovat.

Jak vnímáte zákaz hraní her na mobilu v prostoru kabiny?

Matouš: Já si tam mobil ani nenosím, takže s tím problém nemám.

Maty: Pro mě to velká změna není, protože jsem na něm ani vloni nehrál a moc si ho tam nenosil. Jednou jsem si ho cestou ze školy dokonce rozbil. To jsem zrovna volal a vypadl mi z pouzdra na beton. Celý popraskal a musel jsem pak mít tlačítkový.

Oba patříte k těm skřítkům neposedům, kteří svou nepozorností a ukecaností občas narušují trénink. Co s tím a co změnit, aby se to zlepšilo?

Maty: Tak to nevím. Já bych ale na trénincích nic neměnil. Mně se líbí, jak to je.

Matouš: Já myslím, že by pomohlo, kdyby se víc obměňovala cvičení a především se hrálo ještě víc zábavnějších her. Mám pocit, že pořád jezdíme kruhy, a to já moc nemusím.

Poslední otázka nebude otázka, ale spíš možnost říct o sobě něco, na co jsem se vás nezeptal a přesto byste to rádi řekli, nebo se tím pochlubili.

Matouš: Já nevím. Tak třeba, že jsem nejrychlejší v té soutěži lezení na trenéra, jak děláme na konci tělocvičny. To mě moc baví a minule jsem to udělal dokonce jen za tři vteřiny.

Maty: Já taky nevím, ale jsem rád, že nejsem mezi klukama ten úplně neoblíbenej, spíš něco mezi. A taky jsem rád, že jsem chodil dřív na judo, a kdyby si na mě někdo na hokeji dovoloval - dokážu se bránit.

Nezapomeň ale, co ti dával Matouš za dobrou radu. Jinak chlapci děkuji za rozhovor a přeji vše nejlepší a taky ať je toho pozitivního a lepšího, čím se budete moc pochlubit vždy většina. No a samozřejmě ať ty vaše úspěchy těší vás, ale i vaše okolí.

NOMINACE

sobota 22.9.2018 SC Kolín - Sršni (sraz v Kolíně 9.45)

Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Komárek, Břinčil, ~~Jelínek~~, Klouček, Bajer, Závůrka.

neděle 23.9.2018 Sršni – HC Poděbrady (sraz v kabině 8.30)

Zvěřina, Klouček, Král, Koubský, Závůrka, Komárek, Němec, Staško, Malina, Nekvinda, Janeček, ~~Tvrdík Š~~., Břinčil.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

TÝDEN V KOSTCE

Vyšlápnutí pravou nohou

V duchu lehkého pera, ke kterému poslední teplé dny vysloveně svádějí a s novým týdnem se opět vracím do internetového éteru se zápasovým ohlednutím. Ani tentokrát ale nemá mistrovský zápas úplné sólo, na které je jinde poněkud rozmazleně zvyklý; ono to ani dost dobře nejde, když chcete, aby všichni kluci dostatečně hráli, ale množina jejich genetického základu, pracovitosti, odtrénovaných motohodin je u každého prostě jiná. A tak jsme minulý týden sehráli hned tři zápasy s rozdílnými soupeři a kvalitou.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – STADION NOVÝ BYDŽOV 5:5

Tak tohle bylo klasické překvápko. Trošku nám totiž zadrhla komunikace a bydžovští, kteří zapomněli potvrdit svou účast, se ve středu před naším tréninkem, najednou začali sjíždět k dalšímu přáteláku. Nutno podotknout, že k velké radosti našich borců. Narychlo jsem tedy povolal Tomáše, aby to odpískal (děkuji!!!) a nic nebránilo se do toho dát.

Velice vyrovnaný zápas, v němž žádný z týmů neměl výrazně navrch. Na bydžovské vedení jsme dokázali záhy odpovědět a skóre i hra se přelévala až dokonce ze strany na stranu. Zkrátka - vyrovnaný zápas. V tempu. Parádní náboj, a tak konečný výsledek je spravedlivý. Někteří hráči velmi dobře, jiní dobře a byli i tací, kteří takovému tempu prostě nestíhali. Hra byla stále ještě víc živelná a neučesaná, ale nechci v utkáních svazovat hráče taktickými pokyny, které zatím nejsou schopny pojmout a především, které by jim bránili v aktivitě, ke které vedu hráče především.

Za mě tedy velmi přínosné utkání s kvalitním soupeřem, protože dobří hráči se neukážou v zápase, kde padá mnoho gólů, ale poznají se právě v utkání, které je vyrovnané, anebo ve kterém se prohrává. Nakonec mě tedy zápas potěšil víc, než jsem si myslel. To je ale tak, když člověk nemá velké očekávání a já ve středu při cestě na zimák neměl dokonce žádné.

P.S. Ve středu 26.9. hrajeme znovu, ale už od 16.30.

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Tomáš Hájek, Štěpán Lipský, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Matouš Klouček, Štěpán Jelínek, Matěj Mimra, David Staško, Matouš Bajer, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Šimon Král, Adam Němec, Petr Malina, Miroslav Nekvinda.

branky: Jan Knížek 2x, Josef Dvořák 2x, Dominik Hruboš 1x.

asistence: Dominik Hruboš 1x, Pavel Tvrdík 1x, Tomáš Hájek áj1x.

BK ČÁSLAV - SK SRŠNI KUTNÁ HORA 1:13

V pátek jsme vyrazili do Čáslavi k zápasu, který byl koncipován jako střetnutí bez týmových lídrů, tedy konkrétně z naší strany z důvodu vyrovnanosti, a tak největší letadla měla trénink v Kutné Hoře s Petrem.

Výsledek vypadá sice přijatelně, ale hra našeho celku byla zpočátku hodně nepřesná a bez ladu a skladu. Mimo několika slušných individuelních akcí, šlo v naší hře vystopovat jen těžko něco pozitivního. Tahali jsme puky přes celé hřiště se snahou některých borců dát si góla za každou cenu, což zákonitě vedlo k méně kolektivní hře. Naše individualistické snažení bylo sice odměněno několika góly, ale já s naší hrou nebyl zdaleka spokojený, což jsem chlapcům dával dost jasně najevo. Někteří to pochopili a po vlažném začátku se rozehráli k velmi dobrému výkonu a předvedli i několik zdařilých akcí na základě herní spolupráce. No a jiní si dál hráli tu svou kličkovanou – těch ale naštěstí bylo minimum. Suma sumárum, dobrá akce, která ukázala, že na tréninku vypadají někteří hráči lépe, než nakonec ukážou v utkání. Celé to ukončím poděkování do Čáslavi. Je totiž super, že se dá takto s trenéry soupeřů domluvit, aby mohli hrát i ti, co zrovna začali, nebo nedosahují zatím takové výkonnosti a dávalo to všem smysl.

Sestava: Michal Zvěřina, Sam Nevole, Matěj Mimra, Adam Němec, Šimon Král, Martin Závůrka, Jiří Koubský, Matouš Klouček, Vít Komárek, Tomáš Král, Petr Malina, David Staško, Miroslav Nekvinda, Ladislav Janeček.

branky: Matěj Mimra 4x, Matouš Klouček 3x, Martin Závůrka 2x, Vít Komárek 2x, Jiří Koubský 1x, Šimon Král 1x.

asistence: Jiří Koubský 3x, Šimon Král 2x, David Staško 2x, Tomáš Král 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC PODĚBRADY 9:3 (3:1, 3:1, 3:1)

V neděli se po dlouhých 5 měsících pro nás opět rozběhl maraton mistrovských utkání a pro mnohé hráče i poprvé o body. Jak už bylo dříve avizováno, letos naše žákovská soutěž doznala z rozhodnutí svazových činovníků razantní změnu, když se hraje dvoukolově. Jaká bude úroveň zápasů lze samozřejmě jen spekulovat, nicméně jedno je jisté. Po prvním kole dojde k výkonnostnímu rozdělení a dalším pozitivem je, že nebudeme dokolečka hrát se stále stejnými soupeři. Nicméně v neděli, k úvodnímu zápasu, zavítal na náš led tradiční rival z Poděbrad.

Naivně jsem si myslel, že v žákovské soutěži již nebudu muset řešit problém s rozhodčími, jako předešlé roky v přípravkách, leč hned první mistrovský zápas mě vrátil nohami na zem a do reality práce některých svazových orgánů. Ze dvou rozhodčích nedorazil ani jeden a začátek zápasu, tak po dohodě se soupeřem musel pískat Petr s Tomášem (děkuji!!!). Hosté se dostali hned v úvodu po brejkové situaci do jednobrankového vedení, což ale bylo ze strany poděbradského týmu na dlouhou dobu vše. Shooter od Pána Boha – Honza, brzy vyrovnal a o pár minut i překulil vedení na naší stranu, což bylo logické vyústění toho, že jsme měli větší tlak na gól, víc šancí a výkonnostní rozdíl byl v náš prospěch. Bohužel v závěru druhé části, kdy nás pravděpodobně hřál několikabrankový náskok (nebo to letní slunko venku), přišlo lehké uspokojení, bruslení vycházkovým tempem a až profesorský hokej, kdy jsme se nikam moc nehnali. A tak, i když jsme vedli po 40 min. 6:2, v kabině bylo poměrně hlučno a kritično. V poslední periodě ale bylo vše, jak má být. Pískali nám dva rozhodčí, kteří již dorazili a naše hra byla opět hodně bruslivá a aktivní. Takže za první a třetí třetinu zaslouží náš tým určitě velkou pochvalu. Byli jsme lepší a vyhráli zaslouženě, nicméně vzhledem k obrazu hry a počtu vyložených šancí - málo. Hostující gólman byl ale po celý zápas absolutně vynikající a neskutečně trápil naše střelce. A pokud včera v noci někdo z hráčů neklidně spát, nebyla to počínající nemoc, ale vidina gólmana Poděbrad…

No a to je pro dnešek asi vše. Věřím, že oceníte, že jsem si dal docela záležet, abych tento článek napsal korektně, vstřícně a skoro přátelsky. Rád bych zdůraznil, že text neobsahuje žádné vulgarismy (byť připouštím, že mne v neděli v 9.30 v souvislosti s absencí rozhodčích napadaly) ani nenávistné projevy a nesnižuje lidskou důstojnost (rozhodně ne pod její současnou úroveň). Všem čtenářům přeji příjemné zářijové dny a ještě hodně sluníčka.

branky: Jan Knížek 3x, Dominik Hruboš 3x, Josef Dvořák 2x, Pavel Tvrdík 1x.

asistence: Štěpán Jelínek 2x, Pavel Tvrdík 2x, Dominik Hruboš 1x, Jan Knížek 1x, Marie Hynková 1x, Štěpán Lipský 1x

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Jistě jste zaznamenali, že v těchto dnech se připomíná 400. výročí Bitvy u Čáslavi. A oslavy jsou to vskutku velkolepé a dokonce i s rekonstrukcí celé bitvy. Nicméně buďme upřímní, toto šestidenní střetnutí nezanechalo v historické paměti mnoho ozvěn. Ne, že by bylo nezajímavé, ale po něm následující události Třicetileté války nabraly tak rychlý spád a zasáhly Evropu takovou měrou, že jej prostě zcela překryly. No a v neposlední řadě neměla ani vítězná česká strana po své celkové porážce za dva roky na Bílé Hoře šanci živit nabízející se hrdinskou naraci tohoto vítězství. Stavovští vůdci byli popravení a ti z jejich žoldáků, kteří přežili, jak už to tak u žoldáků bývá, vstoupili do služeb vítězného císaře Ferdinanda II. Habsburského. A ještě později vstoupili jako „hrdinní Moravané“ do českého historického bájesloví, zatímco České království se na dlouhá tři století stalo pevnou součástí Habsburské říše.

To je ovšem historie, kterou momentálně vystřídala nová bitva, a to o čáslavský mládežnický hokej. Popravdě vím o ní jen z hokejové šeptandy a nemám právo se k ní jakkoliv vyjadřovat či se snad dokonce vměšovat, ačkoliv jsou mi různými lidmi, kteří si bezostyšně berou mé jméno do úst, přisuzovány nejrůznější často až zločinné úmysly. Nahlas tady prohlašuji, že nejsem žádný partyzán ani záškodník a že čáslavský mládežnický hokej měl a má moje sympatie už jen proto, že mít co nejvíc soupeřů v rozumné dojezdové vzdálenosti je, obzvláště u malých dětí, vždy příjemné. Ovšem vznik oddílu, který bude na poli mládežnického hokeje nutit soupeře k respektu je stále na začátku a ke spokojenosti je zřejmě ještě velký kus cesty a hodně hořkých pilulek k polknutí. Nicméně, že je to možné zvládnout, už několik týmů v minulosti prokázalo. Chce to ovšem nesmírně pracovité a nadšené lidi s kreditem, že jim na výchově mladých hokejistů skutečně záleží a ne vlivné rutinéry, kteří mají „A“ tým jako chovný kus a mládež na vedlejší koleji. No a právě ty první bych čáslavským klukům a holkám ze srdce přál.

Teď se ovšem vraťme do rodných luhů a hájů, protože oslavenkyně tohoto týdne Maruška Hynková právě zavítala do našeho press centra.

Ahoj Maruško. Vítám tě u tvého prvního oslaveneckého rozhovoru. Dávala jsi vlastně už někdy rozhovor?

Ne. Ještě ne.

Vzhledem k tomu, že je to tedy první takové povídání, tak se nám nejdřív trochu představ. Kam chodíš do školy, co máš ráda, co se ti líbí a tak.

Tak chodím do školy na Žižkov do sedmé třídy. Je to tam docela dobrý a nejradši mám tělocvik a výtvarku. Nebaví mě naopak čeština, přestože mi docela jde. Já totiž nerada čtu. K jídlu mám nejradši špagety s kečupem, což si dokážu i sama uvařit a k pití asi džus.

Máš nějaké jiné zájmy mimo hokej?

Minulý školní rok jsem ještě chodila do průmyslovky na gymnastiku, ale nebavilo mě to.

Jak trávíš svůj volný čas?

Hlavně si hraju na počítači a teď nejvíc hru Lolko (netuším, jestli je to správně napsané), kde hodně bojuju. A jinak chodím ven s kámošema, kde si jen tak povídáme.

Ty pocházíš z velmi početné rodiny. Jaké to je mít tolik sourozenců?

Oni už jsou všichni pryč a doma zbyl jen Mikuláš, tak je to v pohodě. Když se ale všichni sejdeme třeba na vánoce, nebo při nějaké oslavě i s dětmi mých bráchů a sester, tak je to fakt mazec.

Takže ty už jsi teta?

Ano a dokonce jsem byla ještě dřív, než jsem se narodila. Mám totiž neteř, která je o dva roky starší než já.

Víš, že jsem kdysi trénoval tvého bráchu Otu?

Jo to vím. On mi dokonce občas radí, jako kde si mám najíždět a tak.

Jaké byly vlastně tvé hokejové začátky?

No, moji bráchové hráli hokej, a když Mikuláš měl svůj zápas, tak jsme se byla kouknout. Moc se mi to líbilo, a tak jsem mamce řekla, že to chci taky hrát. Potom jsme asi měsíc chodili spolu na veřejňák, kde jsem se učila bruslit a potom už jsem šla do přípravky. To mi byly asi tři roky.

Jaké byly první tréninky?

V pohodě, protože jsem tam skoro nic nedělala, podobně jako teď (smích). Ráda jsem jenom stála u branky a dávala góly.

I když se dívčí hokej velmi rychle rozvíjí, není to přeci jenom stále typický sport pro slečny. Jak se cítíš v klukovském kolektivu?

Velice dobře a nejvíc si asi rozumím s Honzou Knížkem, Tomášem Hájkem, Dominikem Hrubošem, Štěpánem Jelínkem, Matoušem Kloučkem a tak.

Jaké máš podle sebe silné a slabé hokejové stránky?

Slabé, že si neumím najíždět a jsem hrozně zmatená a silné? Nevím.

Nebuď zbytečně skromná. Ono to: „Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“, myslím už dávno neplatí.

No, tak si myslím, že když něco opravdu chci, tak si zatím jdu a dokážu to.

Tak to je hezký a předpokládám, že to platí i mimo hokej. Co jsi v poslední době takhle moc chtěla a dokázala?

Když jsme například hráli ten první zápas, tak jsem chtěla dát pět gólů a dala jsem je.

Dobrý. A kolik si jich budeš přát teď v neděli?

Nevím, tak třeba taky těch pět.

Tak uvidíme. Mě ale bude stačit, když budeš víc bruslit. Jak se ti vlastně líbilo na letošním soustředění?

Asi nejlepší soustředění, na kterém jsem byla.

Jestli je to upřímný, tak mám samozřejmě radost. A co tedy nejvíc?

Já nevím, asi tak nějak všechno.

Vidíš a já myslel, že mi okamžitě odpovíš – diskotéka, protože si patřila k tanečním tahounům.

To ne i jiný věci byly dobrý.

Máš nějaký hokejový vzor?

Spíš mám oblíbený tým - Pittsburgh Penguins, protože tam hraje Sidney Crosby.

Už jsi přemýšlela, co bys jednou ráda v životě dělala?

Ne to ne. Po základce ale asi půjdu na zdrávku do Kolína a pak se uvidí.

To je hezký. Tak přeju, ať se ti v životě podaří najít své místo, kde budeš platná a šťastná. Nikdy ale nebuď spokojená s tím, co jsi dokázala. Vždy je totiž prostor pro zlepšení, a ty přeci, když opravdu chceš, tak to dokážeš…

NOMINACE

pátek 14.9.2018 BK Čáslav - Sršni (sraz v Čáslavi 14.30)

Zvěřina, Nevole, Mimra, Klouček, Král Š., Koubský, Závůrka, Komárek V., Král T., Němec, Staško, Malina, Nekvinda, Janeček.

neděle 16.9.2018 Sršni – HC Poděbrady (sraz v kabině 8.30)

Sadílek, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Hájek, Lipský, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Klouček, Bajer, Mimra, Koubský

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

P.S. Nominace na neděli bude ještě doplněna po pátečním zápase v Čáslavi!

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – STADION NOVÝ BYDŽOV

11:14 (6:1, 3:5, 1:5, 1:3)

Výchovný políček – snad v pravý čas

V posledním přípravném duelu před startem mistrovských zápasů přivítal náš celek tradičního soupeře z Nového Bydžova. Ovšem tentokrát bylo utkání v netypickém formátu, protože po předchozí domluvě bylo na obou stranách dvacet hráčů (na té naší tedy osmnáct, protože David onemocněl a Láďa bez omluvy nedorazil). Hrálo se tak 4x20 min. a všichni hráči dostali prostor si zahrát a předvést se.

Utkání bylo od začátku velmi urputné až nepohledné a náš gólový náskok se nerodil vůbec snadno. Přesto jsme svou optickou převahu dokázali korunovat výrazným náskokem ve skóre a po dvaceti minutách vedli 6:1. Když jsme v druhé části přidali další dvě branky a vedli již 8:1, zdál se být zápas prakticky rozhodnut. Jenže místo pokračování v aktivním a zároveň zodpovědném přístupu jsme přenechali iniciativu Bydžovským, kterým se dařilo trestat naší liknavost, nedůraznost až frajerství a postupně začali korigovat nepříznivý stav. Ve třetí části se naše obranná hra v podstatě zhroutila a všimněte si, že píšu obranná hra, nikoliv obrana, což někteří hráči stále nechápou. Soupeře jsme pouštěli do nespočtu přečíslení a brejkových situací, který mi nepohrdl. To a především vlažné nasazení většiny týmu, strašné hrubky, doslova tragické nahrávky či spíše neschopnost kloudně posunout puk na spoluhráče, nedůrazná koncovka – stálo za obratem ve skóre, který soupeř dokonal na konci třetí části – 10:11. Poslední čtvrté dějství už byla z naší strany víceméně křeč, ale rozhodně nelze Sršňům upřít snahu to nakopnout a znovu rozjet. Jenže už to všechno strašně dřelo, puky se k nám neodrážely, klukům to odskakovalo od hokejek, souhra vázla...zkrátka, nedařilo se vůbec nic, a k tomu se přidal vynikající gólman soupeře, který lapil možné i nemožné. A tak se zrodil konečný výsledek 11:14.

Myslím, že to byl pro nás velmi poučný a na postřehy zajímavý zápas, i když nic hezkého ke koukání to rozhodně nebylo. Asi jsme tak trochu požrali sami sebe, protože hra na 18 lidí samozřejmě sebou nese objektivně i menší tempo hráčů. Chtěl jsem ale v posledním přípravném zápase dát příležitost všem se spravedlivě popasovat o místo v sestavě a nelituji toho. Bohužel tentokrát většina toho hokejového předvedla poskromnu. Někteří totiž po ledové ploše doslova bloudili a jejich hra se dá nejlépe opsat dvouslovným „všude a nikde“, jiní ve statické poloze s velkou vírou v úspěch sledovali jediného bruslícího spoluhráče a pár kluků nestačilo ani bruslařsky a technicky. No a k tomu se naneštěstí ani podle našich představ nedařilo hlavním tahounům z prvních dvou lajn. Zkrátka museli jsme se tentokrát před soupeřem sklonit a odejít bez fanfár, ale snad klukům dojde, že nejsou neporazitelní a tahle porážka přinese i to tolik potřebné ponaučení do dalších bojů.

Hezký týden

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Michal Zvěřina, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Štěpán Lipský, Tomáš Hájek, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, David Štěpán Jelínek, Matouš Klouček, Matěj Mimra, Matouš Bajer, Jakub Komárek, Jiří Koubský, Martin Závůrka, Šimon Král, Adam Němec, Petr Malina.

branky: Jan Knížek 3x, Pavel Tvrdík 3x, Dominik Hruboš 2x, Josef Dvořák 1x, Jakub Komárek 1x, Petr Malina 1x.

asistence: Dominik Hruboš 3x, Jan Knížek 1x, Štěpán Jelínek 1x, Mimra Matěj 1x.

P.S. Jo a abych nezapomněl, snímečky z pátečního focení - https://sirahokej.rajce.idnes.cz/Prezentace_hracu_sezona_2018_2019/

NOMINACE

neděle 9.9.2018 Sršni – Stadion Nový Bydžov (sraz v kabině 9.00)

Sadílek, Nevole, Zvěřina, Knížek, Hruboš, Hynková, Lipský, Hájek, Dvořák, Tvrdík P., Břinčil, Jelínek, Klouček, Mimra, Komárek, Bajer, Koubský, Závůrka, Janeček, Král. Němec, Staško, Malina.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 10 – ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY

Již ve Starém zákoně píše král Šalamoun v Kazateli: „Vše pod nebem má svůj čas“, a tato pravda platí dnes, stejně jako před třemi tisíci lety, kdy tento, na tu dobu nejmocnější člověk světa žil! A protože hokejová sezóna 2018/2019 je již v plném proudu, nadešel tak čas placení členských příspěvků a vy všichni jistě netrpělivě očekáváte nějaké informace, tak tady jsou.

Výše příspěvku: vedení hokejového klubu SK Sršni Kutná Hora schválilo na svém jednání navýšení o částku 500,-Kč a činí tedy 4.000,- Kč.

Způsob úhrady: převodem na účet: 2561577319/0800

Zpráva pro příjemce: Jméno hráče +kategorie (např. Sirotek – ml.žáci)

Termín: celou částku nebo minimálně zálohu 2.000,- Kč zaplatit do 15.10.2018

Doplatek: zaplatit do 30.11.2018

Dodatky: v platnosti zůstávají tradiční ustanovení

-rodiny, které mají v oddíle více dětí, platí pouze jeden členský příspěvek

-nováčci neplatí nic a první sezónu mají zdarma

-v případě neuhrazení členských příspěvků bude hráči pozastavena účast na trénincích a zápasech.

Díky za pochopení a všechny zdraví Síra.

VÍKEND V KOSTCE

Natěšený Sršeň smetl Čáslav a přehrál Popovice

Podobně jako loni se přesně na přelomu srpna a září zlomilo letní počasí do podzimního, nejspíš proto, aby nemusely v pondělí děti litovat, že se zase vrací do školních škamen ke svým vyschlým kalamářům. Bez ohledů na tuto skutečnost a přírodní vrtochy, proběhl poslední prázdninový víkend u sršních mlžáků ve znamení dvou přípravných utkání na novou sezónu. Ovšem přátelé, kdo to má psát??? Taková branková úroda!!! 49 vstřelených gólů mluví prostě za vše.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – HC ČÁSLAV 32:0 (12:0, 10:0, 9:0)

Jak prozrazuje konečný výsledek, tak sobotní derby s čáslavskými Gripeňaty vyznělo jednoznačně pro náš celek, který si s chutí zastřílel s kadencí samopalu vzor 24 a získal tak trochu očekávané vítězství. Po vlažném začátku, se Sršni dostali brzo do laufu, zcela dominovali a nejednou měli dlouhý čas zavařeného soupeře v útočné třetině. Od obrany po posledního útočníka byli bruslivější, šikovnější, techničtější - hokejovější. K tomuhle zápasu už nemá cenu nic moc psát. Snad jen - nepřeceňovat výsledek a neusnout na vavřínech – není k tomu zatím nejmenší důvod!

Sestava: Sam Nevole, Jan Sadílek, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, Štěpán Lipský, Tomáš Hájek, Josef Dvořák, Tomáš Břinčil, David Staško, Štěpán Jelínek, Matouš Bajer, Ladislav Janeček, Adam Němec, Petr Malina, Jiří Koubský, Martin Závůrka.

branky: Jan Knížek 8x, Josef Dvořák 7x, Dominik Hruboš 6x, Marie Hynková 4x, Tomáš Břinčil 3x, Štěpán Jelínek 1x, Matouš Bajer 1x, David Staško 1x, Jiří Koubský 1x.

asistence: Jan Knížek 6x, Dominik Hruboš 6x, Tomáš Břinčil 4x, Tomáš Hájek 3x, Štěpán Jelínek 2x, Štěpán Lipský 2x, Josef Dvořák 1x, Jiří Koubský 1x, Marie Hynková 1x, David Staško 1x.

SK SRŠNI KUTNÁ HORA – SLAVOJ VELKÉ POPOVICE 15:0 (5:0, 6:0, 4:0)

V neděli nás již čekal o level kvalitnější soupeř z Velkých Popovic, ale ani on na hokejovější a dravější Sršně nestačil a jak prozrazuje konečný výsledek, odvezl si taktéž plný baťůžek gólů. Tentokrát jsme měli ale excelentní nástup do utkání – první střídání 1:0, druhé střídání 2:0. Přestože se poté brankostroj lehce přibrzdil, hýřili jsme stále aktivitou, sebevědomím a měli zápas prakticky 60 min pod kontrolou – neustálé bruslení, aktivní forčeking, víření, silní na puku…. prostě byla radost se na domácí tým a jeho dovednosti dívat. K tomu musím zmínit, že nás s Petrem potěšilo, že někteří hráči si naše rady a upozornění na střídačce brali k srdci, což se projevilo v určitém pokroku ve spolupráci jednotlivých pětek. Troufnu si dokonce tvrdit, že několik velice dobře sehraných kombinací, by mohlo z fleku do učebnice mládežnického hokeje.

Dále už to rozvádět nebudu, byla to jen příprava a buďme k sobě upřímní, přijdou mnohem těžší soupeři. Nicméně pokud od svých svěřenců před každým zápasem chci, ať jsou aktivní, brusliví, ať se cpou do hry, ať jsou ke kotouči blíž a snaží se u něj být dřív, ať odvážně tvoří hru a neodpalují puky – tak musím být spokojen - tohle všechno jsem tam viděl. A ještě všechny chválím za kázeň, veselou mysl a pozitivní náladu v kabině i na střídačce.

Sestava: Sam Nevole, Michal Zvěřina, Jan Knížek, Dominik Hruboš, Marie Hynková, David Staško, Tomáš Hájek, Josef Dvořák, Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Štěpán Jelínek, Matouš Klouček, Matěj Mimra, Jakub Komárek, Matouš Bajer, Jiří Koubský, Martin Závůrka.

branky: Dominik Hruboš 4x, Jan Knížek 2x, Marie Hynková 2x, Pavel Tvrdík 2x, Josef Dvořák 1x, Tomáš Břinčil 1x, Štěpán Jelínek 1x, Matěj Mimra 1x, Matouš Bajer 1x.

asistence: Dominik Hruboš 3x, Jan Knížek 2x, Marie Hynková 1x, Tomáš Břinčil 1x, Štěpán Jelínek 1x, Jakub Komárek 1x, Jiří Koubský 1x.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Snad každý, kdo jen trochu chce, si jistě najde důvod. Přírodě i lidem se po dlouhých červencových a srpnových vedrech v posledních dnech přece jen trochu ulevilo a konečně prší, Sršni si užívají po návratu ze soustředění první tréninky na ledě, politici naopak poslední dny okurkové sezóny, plnící se již začínajícími předvolebními rituály, školáci zase poslední dny prázdnin a jejich rodiče naopak oslavují blížící se začátek školy, protože jak nedávno pronesla jedna paní v Bille: „Už je to moc dlouhý! Já se nemůžu dočkat, až zase začne dětem škola!“ Z tohoto pohledu je ale zajímavé, jak je délka letních prázdnin v Evropě různá. V jižních krajích trvají většinou z důvodu vyšších teplot téměř tři měsíce. Zato v severských zemích, ale i v Německu, Holandsku či Velké Británii trvají letní prázdniny jen měsíc a půl. O volné dny ale děti nepřijdou, jen je mají rovnoměrněji rozvrstvené. Zatímco čeští žáci usedají do lavic s pochmurným pocitem, že další pořádné volno přijde až na Vánoce, v těchto státech se mohou těšit na týdenní podzimní prázdniny koncem října. No a kromě vánočních a zimních prázdnin si užívají i skutečných jarních prázdnin, respektive velikonočních, trvajících zhruba 12 dní. Přiznávám, že je to pro mě mnohem zajímavější model než ten náš současný, ale chápu, že eventuelní přechod na něj není příliš reálný. Češi totiž nejsou úplně pružný národ. Máme rádi své tradice a jakékoliv změny přijímáme jen neradi a pomalu. Přesto přeji všem, ať mají ještě prázdniny či dovolenou, anebo již fungují v normálním pracovním režimu, optimální počasí a spoustu příjemných zážitků. No a u redakčního mikrofonu vyzpovídám na toto i jiná témata oslavence tohoto týdne - Sama Nevoleho.

Ahoj Same. Chtěl bys, podobně jako to mají v některých jiných zemích, o něco kratší letní prázdniny ale místo toho třeba týden podzimních a týden velikonočních prázdnin?

Asi by se mi to líbilo. Stejně jsem se ten druhý měsíc už docela nudil, takže bych to chtěl.

Jaké byly z tvého pohledu ty letošní prázdniny?

No, docela nic moc. Až na ten hokej se mi to moc nelíbilo. Mimo soustředění jsem byl ještě na táboře Švanda, který byl na téma Pevnost Boyard. Hráli jsme tam různé hry o klíče, ale moc mě to nebavilo. A taky mobily jsme mohli mít jen o poledním klidu.

No tak to bylo ještě dobrý, vždyť na soustředění jste je měli zakázané úplně.

To je pravda, přesto mě to tam bavilo mnohem víc. Nejvíc se mi asi líbilo, jak jsme si večer pouštěli ten film „Malý velký hokejista“. Dokonce jsem si ho našel doma na internetu a zrovna dneska ráno jsem ho podruhý dokoukal. Taky diskotéka byla dobrá. I ta bojovka na hřbitově byla v pohodě, i když na začátku, když jsem nevěděl, co nás čeká, jsem se docela bál a myslel, že to bude horší. Ale ten film byl stejně nejlepší.

Musím uznat, že jsi na mě letos udělal obrovský dojem, jak jsi na sobě při trénincích poctivě pracoval, snažil se a neustále se zlepšoval. Nebudeme si nalhávat, že tomu tak bylo vždycky. Kdy, jak, nebo proč nastala ta výrazná změna?

Tak to nevím. Ale je mi docela nepříjemný být pořád poslední. Ne že by se mi někdo smál, ale pro můj vlastní pocit. Tak možná proto.

Budu se asi opakovat, ale znovu říkám, že neřeším, jestli je dnes někdo první nebo desátý, ale jak je ochotný pracovat na svém zlepšení a v tomto ohledu na sebe můžeš být pyšný. Když jsme začínali, nezvládnul jsi ani kotrmelec, před rokem jsi například nedokázal udělat hvězdu a teď většinu hráčů i starších kategorií strčíš v tomto ohledu do kapsy. Cvičils to jenom na našich trénincích, nebo i někde jinde, například o tělocviku ve škole?

Většinou jenom během našich tréninků, protože tam to cvičíme pravidelně. Ve škole tohle moc neděláme.

Je teď něco dalšího, co zatím nedokážeš, ale chtěl bys jednou dokázat?

Tak asi ty další obratnosní cviky. Rád bych se dýl udržel ve stojce a pak bych asi chtěl zvládnout ten přemet.

Velice jsi mě zaujal svými tanečními kreacemi na diskotéce. To byla improvizace, nebo to máš okoukaně z youtubu?

Jeden z těch tanců mě naučil můj kámoš - ten jak kroužím s těma rukama. Další je z jedné počítačové hry. Ten s těma nohama jsem si vymyslel sám. No a to ostatní jsem tak nějak okoukal.

V pondělí začíná opět škola, ale pro tebe to přináší významnou změnu, že nastupuješ do nové třídy. Těšíš se, nebo máš spíš obavy?

Těším se tam docela dost. Většinu dětí normálně znám a hlavně tam bude Štěpán Jelínek.

To budete parádní dvojka, ale když jsme se takhle dostali k hokeji. Jak se ti líbí prostředí nové kabiny?

Kabina jako taková se mi líbí, akorát je škoda, že je tak malá na to jak nás je hodně. V baráku to bylo lepší, protože tam byla větší a hlavně tam byla guma na celou šířku chodby. Tady je jenom takový úzký pruh a hrozí, že stoupneme na beton. A taky jsme to tam měli blíž do tělocvičny, ale jinak dobrý.

To víš, už nejsi přípravkář, ale žák, a tak se předpokládá, že zvládneš složitější věci. Mimochodem, vnímáš i jinak tu změnu, že už jsi žák.

Jo, trošku to vnímám a je to občas i docela příjemný.

Na co se momentálně asi nejvíc těšíš?

Tak určitě na ty dva zápasy, co hrajeme o víkendu, pak na tréninky a jinak asi na nic.

To se mi nechce věřit. Co třeba tvůj svátek?

Ale jo, docela taky. Bax má podle psího kalendáře svátek v pátek a já v sobotu. Tak to oslavíme spolu. On dostane nějakou dobrotu a já? Uvidíme.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů, všechno nejlepší, zdraví, štěstí a tak všelijak podobně. No a taky hodně přátel a lidí, pro které bude tvoje radost důležitá.

NOMINACE

sobota 1.9.2018 Sršni – HC Čáslav (sraz v kabině v 8.00)

Nevole, Sadílek, Knížek, Hruboš, Hynková, Lipský, Hájek, Dvořák, Břinčil, Staško, Jelínek, Bajer, Janeček, Němec, Malina, Koubský, Závůrka,

neděle 2.9.2018 Sršni – Slavoj Velké Popovice (sraz v kabině 9.00)

Zvěřina, Nevole, Knížek, Hruboš, Hynková, Staško, Hájek, Dvořák, Tvrdík P., Komárek, Jelínek, Klouček, Mimra, Bajer, Břinčil, Koubský, Závůrka.

!!! Případnou neúčast prosím včas nahlaste !!!

P.S. Pokud hráči černé lajny budou při pátečním tréninku soustředění jako dnes, tak nebudou hrát ani v neděli!

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 9 – JEDENÁCTERO MLADŠÍCH ŽÁKŮ

S nastupující novou sezónou a pro mnohé i novou kategorií, prosím rodiče a hráče o respektování následujících pravidel…

1. Trénink nezačíná vstupem na ledovou plochu, ale příchodem na zimní stadion v požadovaném předstihu. Obvykle 30 min před začátkem tréninku na ledě. V tomto čase bude probíhat příprava na trénink (protažení, zahřátí, nebo individuální práce na střelnici, ustrojení a rozdělení tréninkových dresů). Není nic horšího než přiletět na poslední chvíli, narychlo se obléct do výstroje, dorazit na led až po začátku tréninku a 20 min se dávat mentálně dohromady a z tréninku tak nemít tolik, kolik by mohlo být. Samozřejmě chápu, že se to nemusí občas stíhat anebo to prostě jinak nešlo. Jen na to prosím myslete, aby děti byly na tréninku včas a pozdní příchody nebyly pravidlem.

2. Trénink nekončí odchodem z ledu, ale v pondělí a ve středu vždy následuje protažení, kompenzační cvičení nebo jiná pohybová aktivita v tělocvičně a v pátek výběhy schodů v prostorách ZS. Tudíž hráči nebudou k dispozici okamžitě 15 min po konci tréninku na ledě, tak s tím tak nějak prosím počítejte.

3. V době tréninku a v prostorách šatny a tělocvičny platí pro hráče zákaz používání mobilních telefonů, respektive jejich používání k jinému účelu než nejnutnějšímu zavolání – to znamená k hraní her apod.

4. Pokud se hráč nemůže dostavit na trénink, očekávám, že se mi omluví v dostatečném předstihu a sdělí i stručně důvod. Podotýkám, že bych byl rád, pokud to samozřejmě za daných podmínek půjde, aby tato povinnost přecházela již na samotné hráče. Nejsme v kategorii přípravky a kluci (děvče taky) by to již měli zvládnout. Všichni umí mluvit, nebo psát SMS a koneckonců, mnozí tak činili bez problému již minulý rok. Kolektivní sport sebou nenese jen radost, ale také velkou odpovědnost vůči kolektivu a trenérům. A je minimálně slušnost, pokud jsem někde očekáván a nemohu přijít, se v předstihu omluvit. Chceme z dětí přeci vychovat slušné lidi a není větší projev neúcty, než nepřijít bez omluvy tam, kde jsem očekáván a počítají se mnou.

5. Udržování pořádku v kabině a péče o svou hokejovou výstroj je základní povinností každého hráče. V praxi to znamená, že každý si po tréninku rozvěsí celou výstroj, aby řádně vyschla, utře ostří bruslí a zkontroluje hrany. Pravidelné broušení bude probíhat vždy po středečním tréninku. Kdo bude chtít mít nabroušeno od p.Květa a zadarmo, dá brusle na hokejku v prostoru u sprch. Komu víc vyhovuje nabroušení od p.Beneše a je ochotný zaplatit 20,- Kč, dá si brusle na hokejku v druhé polovině kabiny. Kdo bude potřebovat nabrousit mimořádně v jiný termín - osloví mě. Každý hráč si před odchodem uklidí své místo a neopustí kabinu dřív, než jej zkontroluje někdo z trenérů nebo asistentů.

6. Byť jsem u dětí příznivcem sportovní všestrannosti, vícesportovosti, trénování na víc a mimoklubových aktivit, které dávají pro daného hráče smysl, prosím, aby tyto aktivity byly realizovány s mým vědomím a po společné dohodě. Nikomu rozhodně nebudu bránit, aby si dělal ve svém volném čase, co ho baví, či se rozvíjel navíc. Neupírám nikomu, natož rodičům, jejich právo si o svém dítěti rozhodovat a ani netvrdím, že dělám vše nejlépe na světě. Rád bych jen měl jistý přehled a eventuelně poradní vliv. Opačný postup totiž považuji za nerozumný a z letité zkušenosti i nezřídka škodící zdraví dítěte - přetrénování, ztráta motivace, vyhoření, únavová zranění.

7. Pokud to bude jen trochu možné, plánujte prosím své soukromé aktivity, aby nekolidovaly s týmovým programem. Budu se samozřejmě snažit vás vždy v co největším předstihu informovat o všem, co je v plánu, nicméně v hokejovém prostředí jsou regule soutěží nastaveny tak, že ještě týden předem nemusím definitivně vědět, jestli se bude zápas hrát v sobotu nebo v neděli. Bohužel. Přesto prosím o respektování faktu, že hrajete kolektivní sport.

8. Prostory šaten a střídaček budou i letos prostorem hráčů a trenérů - nikoliv rodičů! To jsou fanoušci a diváci, kteří mají svá místa na tribuně a já jsem rád, že věří svým dětem a nechávají je osamostatňovat a učit samoobslužnosti. Rád bych ale v této souvislosti a z důvodu absence slušného posezení v nějaké občerstvovně na ZS, nabídnul k případnému využití prostor klubovny (lze uvařit kávu a čaj), nebo tělocvičny či posilovny a možnost aktivně strávit čas na ZS.

9. I letos bude v naší kategorii fungovat „Nominace na zápas“, která bude vždy zveřejněna na těchto stránkách po středečním tréninku a pouze mimořádně doupravena po pátečním (nemoc hráče, špatný přístup k tréninku). Že by automaticky měli hrát všichni? U mě a v této kategorii prostě nebudou! Jediné, co mají od nás trenérů všichni garantováno je to, že se jim budeme na tréninku stejně poctivě a spravedlivě věnovat a v něm si i zahrají naprosto stejný čas. Nicméně v zápase dostanou prostor odpovídající na prvním místě jejich snaze, nasazení, kázni, docházce a pak možnostem a dovednostem, aby zápas pro ně byl přínosný a mohli výkonnostně růst. A kdo mne zná, ví, že se tenhle princip -„Všem podle zásluh“, snažím s postupujícím věkem svých svěřenců stále důsledněji dodržovat. Kdo bude makat na tréninku a k tomu se i normálně chovat, ten bude hrát. Kdo to bude šidit, dělat bordel a nedodržovat základní pravidla kázně na tréninku a v kabině, dostane volno, aby se nad svým počínáním mohl zamyslet...

10. Kázeň - bod velmi těsně souvisí s tím předcházejícím. Nemíním nijak rozvádět, protože předpokládám, že naši hráči jsou již dostatečně velcí a zkušení, aby věděli, co si pod ním představit. Jen upozorňuji, že napomínám pouze jednou a pokud si někteří fešáci z toho nebudou nic dělat, budou odeslání z ledu na střídačku. Na tréninku nemůže pracovat nejvíce sval jménem pusa, protože potřebujeme především trénovat. Hokej je kolektivní sport, kde je chování narušující kázeň projevem sobectví a neúcty ke spoluhráčům a trenérům.

11. Každý kolektiv, a to i ten hokejový či rodičovský, je směsice protichůdných názorů a povah. Nebojte se prosím se mnou komunikovat a projevit i svůj nesouhlasný názor. Samozřejmě bez emocí a vzájemného osočování, ale naopak s chladnou hlavou a věcnými argumenty. Nadávání trenérům v závětří problém nevyřeší ani nevysvětlí. Přesto je bohužel tak trochu náš národní kolorit, že někteří lidé nenechávají v zákoutích stadiónů na trenérech či funkcionářích nit suchou, aby pak v zápětí po několika minutách těm samým lidem čouhali ze zadku už jen sotva chodidly. Já osobně nechci mít kategorii zbabělců a zákulisních klaunů a pevně věřím, že u nás jsou rodiče, kteří se nebudou bát slušně říct svůj názor a komunikovat – jinak to nikam nepovede.

POZDRAVY ZE SOUSTŘEDĚNÍ

Den sedmý - pátek

Tak tu jsem s poslední aktualitou z letošního soustředění. Dnešní den zahájili naši borci netradičně rozcvičkou. Bylo ale vidět patrné známky únavy, až jsme ráno pár borců museli tahat doslova za nohy z peřin. Ale moc nevzdorovali a na rozcvičce jsme byli v plném počtu.

Poslední den soustředění začal opět jasnou oblohou a sluníčkem, což rozhodně ranním rituálům do cesty překážky nekladlo. Pořádek na chatkách byl tradičně především po ránu, kdy probíhalo bodování - to se kluci (i trenéři) vcelku snažili. V průběhu dne to mělo ale tradičně se zhoršující tendenci. K popsání drsné reality některých odpoledních chatek nemám ani dostatek fantazie, takže byla nařízena raději jejich mimořádná debordelizační akce.

Zpět ale k průběhu dne. Po ranní klasice – rozcvička, snídaně, hygiena, úklid - započaly přípravy na I. tréninkovou fázi. Rozhýbali jsme se u intervalového tréninku, rozskákali se švihadly a pak už došlo na závěrečné testy, které byly úplně stejné jako vstupní a tudíž jejich výsledky pro případné zájemce nabízejí možnost srovnání, jak se kdo zlepšil či zhoršil.

Po polední pauze nás čekalo velké vyvrcholení naší olympiády – hokejový biatlon. Soutěž náročná na fyzičku i schopnost rychlé koncentrace, ale taky strhující a dramatická celým svým průběhem. Vítězem královské disciplíny naší olympiády se stal tým z Podještědí.

Odpoledne již měly děti volný program, a tak mohu s lehkým ohlednutím konstatovat, že kluci a holky během soustředění absolvovali poměrně fyzicky náročný program, který byl sice vždy doplňován různými soutěžemi a hrami. Přesto jak už to tak bývá, v zápalu hry makali a potloukli se ještě víc. Ale to vše je naprosto v pořádku, hokej je tvrdý sport a my už nejsme v přípravce nýbrž v žácích. Hráči si musí postupně přivykat na fyzický diskomfort i na nějakou tu modřinu. Stejně jako je potřeba si zvykat na to, že jak trénink, tak zápas jsou fyzicky vyčerpávající a bolí u toho nohy i ruce. Pro mě je ale důležité, že tréninky splnily svůj cíl – dětí hodně sportovali, většina se velmi zlepšila a hlavně se navzájem zase víc poznali. Nyní nezbývá, než pokračovat dál a trénovat i v Kutné Hoře.

Ale ponechám si hodnocení s malou bilancí, poděkováním a několika nestrukturovanými glosami na závěr článku a vrátím se ještě k průběhu dnešního dne, který měl na programu vyhlášení celkových výsledků. Sečetl jsem tedy to, co jsem ještě nesečet, napsal poslední diplomy a už jsme svolali děti k závěrečnému nástupu. Nejdřív jsme vyhlásili nejmladšího a nestaršího účastníka soustředění, nejpořádnější chatku, jakož i prasátka. No a pak to přišlo - vyhlášení Olympiády. V konečném součtu vyhrál tým - Bílí Tygři Liberec, který byl celou dobu tak nějak na čele pelotonu. Nezbývá tedy než kapitánu Tomáši Brichovi a jeho týmu pogratulovat k vítězství, stejně jako druhým Sršňům z Kutné Hory, třetí Spartě, čtvrtému Kladnu, pátému Brnu, šesté Plzni, sedmým Pardubicím a osmému Třinci. Sláva vítězům, čest poraženým a má velká pochvala všem za fair play soutěžení, sportovní chování, pomoc slabšímu a týmovou spolupráci. Posledním bodem programu pak bylo vyhlášení výsledků sportovního víceboje jednotlivých kategorií. Protože všichni bojovali poctivě a snažili se dělat většinou věci naplno a nejlíp jak umí, dostal každý pamětní medaili a drobné dárky. Ti nejlepší pak vyhráli ještě poháry, protože posláním soutěžení, alespoň podle mne, je vštípit i dětem do života, že bez práce nejsou koláče, a že bez toho, aniž by musely vyvinout značné úsilí, se úspěch těžko dostaví.

Posledním bodem programu pak byla diskotéka na rozloučenou, a i když dopoledne všichni shodně tvrdili, že už pomalu ani nemůžou chodit, tak večer nás přesvědčili o tom, že sil mají ještě na rozdávání. Všichni si to doufám maximálně užili a většina padla do postelí poměrně vyšťavená těsně před půlnocí.

Dnes ráno (je právě 1.45) se už bez rozcvičky sejdeme na poslední společnou snídani, prohodíme posledních pár slov, sbalíme věci a naložíme je do autobusu. Naposledy zamáváme naší oblíbené Kocandě, opatrně sjedeme kopec a pak už směr Kutná Hora. Doufám, že cestou se již nic nepřihodí a shledáme se v dobrém rozmaru. Raději se ale připravte, že budeme decentně špinaví, unavení a nevyspalí, ale snad spokojení. Teď už se mi ale klíží oči, což bude patrně vliv spánkového handicapu z celého týdne. Anebo už se jen nemůžu dočkat, až se dostanu zase jednou pro změnu z želivského do krásného kutnohorského snu… A to je vše, přátelé! Už se na Vás všechny moc těšíme.

P.S. A tady jsou ještě poslední fotky - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kocanda_2018_7/

Den šestý - čtvrtek

Po klidném odpočinkovém dni, přišel opět standardní tréninkový režim, tedy pro nás dospěláky se nic moc nezměnilo a své úkoly jsme stále plnili 24 hodin denně a ti, co nechodí na svačiny a vykazují si práci bez přestávky na odpočinek i 25 hodin. Je tedy pravda, že když jsem se dnes po pěti hodinách spánku přemlouval, že bych měl vstávat, abych šel na rozcvičku, nebyl to jednoduchý vnitřní rozhovor. Organismus měl hloupé otázky - třebas proč se něčemu takovému říká dovolená.

Po snídani a úklidu jsme ale všechny síly upnuli k I. tréninkové fázi – čekalo nás totiž docela náročné dopoledne s vytrvalostními testy. Nejdříve jsme se tradičně rozhýbali agility rozcvičkou s obratnostními cviky a pak se již rozdělili na dvě skupiny. Střídavě se jedna věnovala střelbě a ta druhá již zmíněným testům. Dopoledne to bylo vskutku velmi náročné, ale drtivá většina to poctivě odmakala a zaslouží tak velkou pochvalu. Skoro žádní brblálisti a nenapadá mě nikdo, u koho bych měl pocit, že to nějak fláknul. Mám z toho opravdu dobrý pocit a snad již každý pochopil, že svou pozici v týmu si buduje sám.

Jelikož se po náročném dopoledním programu už začínala projevovat únava a především začalo pršet, což nám zkomplikovalo plány, museli jsme improvizovat a odpoledne trénovat, kde se dalo. Nejdřív jsme na verandě dodělali výkonnostní testy (step test) a pak došlo na volbu kapitána a výběr nových čísel dresů. Tentokrát ale všechno proběhlo trošku jinak. Nejdřív jsme společně diskutovali o tom, jakou má kdo z nás vlastně představu, co obnáší post kapitána a jaké by měl mít vlastnosti. Každý hráč vystoupil, řekl svůj konkrétní názor a doplnil ho i zdůvodněním. Vše se neobešlo bez hlasitých emocí a každý názor na jednotlivé hráče byl oceněn aplausem. No a pak již proběhla samotná volba, z které jako nový šéf kabiny vyšel Honza Knížek a za asistenty mu byli zvolení Štěpán Jelínek s Matoušem Kloučkem. Všem zvoleným gratuluji a přeji, aby se jim podařilo spoluvytvořit úspěšný, komunikativní a spolupracující tým. Protože jenom v takovém a s dobrými kamarády v zádech, o které se může hráč opřít i v těch nejtěžších chvílích, jde všechno snáz, přesně podle sloganu jedné nejmenované společnosti: „Když ve Vás někdo věří, dokážete víc“.

Večerní olympijská disciplína „Sbírání brambor“ byla už jen lehce běžecká a s nástrahami našich závodních komisařů se nejlépe vyrovnalo družstvo Sršňů. Protože se ale již začalo stmívat, tak po krátké přestávce přišla na řadu všemi očekávaná bojovka. Inovací letošního ročníku bylo, že vyrazíme na místní hřbitov, kde děti projdou Stezkou odvahy. Pravda i největší hrdinové a machírci měli na jejím začátku pěkně stažené půlky, přesto to všichni zvládli, nikdo se nezatoulal a cestou zpět do chatek s úsměvem vyprávěli, co vše zažili s tím, že to vlastně nic nebylo.

Dnešek byl tedy skvělou přehlídkou nejen sportovních výkonů, činností a tréninků, ale i mužnosti (v případě dívek samozřejmě ženskosti) a odvahy. Parta hráčů a trenérů se utužila zase o něco víc a těší se na zítřejší závěrečný den a především pak rozlučkovou diskotéku. Držte jim palce.

P.S. Pro ty rodiče, kteří už si skoro nepomatují na své děťátko a jejich trenéra ještě pár fotek na připomenutí - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kocanda_2018_6/

Den pátý – středa

Středeční den na soustředění byl v pořadí již pátý, což je tradičně ten správný čas na malé polevení, víc zábavy a her, výlet – zkrátka odpočinkový den. Proto jsme i letos sáhli k osvědčené teorii, že takzvanou superkompenzaci dosáhneme propojením lenošení s aktivní zábavou. Dopolední tréninková fáze obnášela pouze koordinační testy, které nebyly fyzicky příliš namáhavé a zamotané nohy z žebříku a ruce z driblinku spíš nabízely komické situace.

Buchtičky se šodó, které byly k obědu, jsou ukázkovým kontroverzním obědem, kdy část dětí se změní v jídlofrfňaly, a ta druhá si chodí naopak přidávat. Já patřím do té druhé a jídelnu jsem tedy opouštěl s břichem srovnatelným snad jen s panem Majerem z Arabely.

Po zasloužené pauze na slehnutí následovala olympijská disciplína „Nošení trenérů“, bez které si už soustředění snad ani nelze představit. Opět jsme viděli inovativní způsoby teleportace kapitánů jednotlivých družstev za cílovou metu. Atmosféra byla velice uvolněná, přesto když šlo do tuhého, nervozita rychle stoupala. Jednotlivé souboje byly velice vyrovnané a o vítězi často rozhodovaly pouhé centimetry. Přesto nejsilnější tahače, nejlehčího trenéra, nejlepší styl, případně kombinaci všech zmíněných faktorů mělo družstvo Kladna.

Pak již nic nebránilo vykročit na výlet, ale především do obchodu, který obsypali naši svěřenci jako kobylky biblický Egypt a zcela vykoupili vše, co se dalo nějak využít k výrobě pasovacích lektvarů – vajíčka, kečup, mouka…

Večerní olympiáda patřila k těm, co se jich trenéři bojí jako čert kříže a já při nich klesám na jejich evolučním žebříčku. Prohodily se totiž role a tentokrát trenéři přenášeli členy svého družstva. Inu jak by prohlásil Švejk: „Byl to těžkej moment v životě lidským...“, se kterým se nejlépe popasoval kapitán Sršňů. Inu už staří Římané věděli: „Qualis rex, talis grep“ (Jaký vůdce, takové stádo).

Abych nezapomněl, v průběhu dne jsme nanosili klacky a postavili obrovskou pagodu, která se po setmění dočkala svého zapálení. Důstojnou část večera tak zakončil táborák, opékání buřtů a hromadné diskuze na všelijaká témata s hvězdami nad hlavou a estráda ein-kessel-buntes v podání našich soutěžících družstev. Všechna vystoupení, která nám měla nějak netradičně představit soutěžící týmy, byla krásná a nápaditá, tudíž vybrat vítěze byl pro rozhodčí velký oříšek a rozhodnutí o nejlepším vystoupení odložila olympijská jury na zítřek.

No a pak už to přišlo. Okamžik, na který se i ty nejtvrdší pubescenti těšili s duší dítěte a někteří hráči možná i jen kvůli němu podstupovali tréninkové martyrium – pasování nováčků. Protože, kdy jindy můžete někomu beztrestně rozbít vajíčko o hlavu a ještě zasypat moukou? Úroda nových Sršňů byla velmi početná a podle tohoto ukazatele je před námi kvalitní sezóna. Doufám, že si to všichni náležitě užili a naši, teď již bývali, nováčci i při mytí a rozčesávání. Někteří totiž vypadali po závěrečném razítku od předsedy jak chemlonový pudl, či kartářka třetí kategorie.

Odpočinkový den a pasování máme tedy úspěšně za sebou. Všichni už spí, jsou v pořádku a energie mají snad opět dost. A tak jediným nepříjemným okamžikem dnešního dne byl odjezd naší zdravotnice Moniky (Mariánek bohužel ochořel). Ale nebojte se, o vaše děti je postaráno, protože její funkci obětavě převzala Simona Kloučková, které tímto moc děkuji. Teď již všichni spokojeně spí, ale během dne tu zatím vládne velká sranda, skvělá nálada a výborná parta. Zdravíme všichni do Kutné Hory.

P.S. Pro velký sukces ještě přikládám tradičně několik fotek - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kocanda_2018_5/

Den čtvrtý – úterý

Není čas ztrácet čas, a tak rychle do dalšího reportu. Dnešní ráno nás opět přivítalo jasnou oblohou a sluníčkem, které od rána příjemně hřálo. Z postelí už se ráno nikomu moc nechtělo, ani trenérům, ale když se překoná první nepříjemný okamžik nutnosti s budíčkem vstát, tak pak už to jde. Inu je to jako se vším - bez nastavených pravidel nelze fungovat.

Čtvrtý den soustředění je pro tělo vždy kritický. Náročné silové testy a odpočinkový den až zítra. Je ale zajímavé z pohledu charakterů hráčů pozorovat, jak se jednotlivci vyrovnávají s takovou situací. Po tradičních ranních rituálech jsme v 9.30 byli všichni na značkách a připraveni na další tréninkovou jednotku. Nejdřív zahřátí obratnostními cviky a pak už se šlo na věc. Kluci makali, jak to šlo a i když to vypadalo, že se některým brzy zadře motor – dali to úplně všichni a se ctí. Výsledky najdete jako vždy o pár sekcí dál, ale morálními vítězi byli všichni, podali totiž vskutku hezké výkony.

Bylo vidět, že klukům z toho opravdu vyhládlo, neboť rajskou skoro všichni snědli a někteří si dokonce byli i přidávat. S odchodem z jídelny se rozdávala Pošta pro tebe a tímto děkujeme všem za krásné pozdravy. Následovala tradiční odpolední siesta (jak u kterých) a hurá na Olympiádu. Popravdě hurá opadlo s oznámením vybrané soutěže „Skupinový běh“ a především pak jejich pravidel. Do dlouhého a náročného vytrvalostního běhu startovali totiž úplně všichni účastníci společně i s trenéry a v cíli získávali pro svůj tým počet bodů odpovídající jejich celkovému umístění. Tudíž tým, který měl v součtu nejméně bodů, byl vítězem. Před startem na mě všichni koukali jako na sněžného muže v Polabské nížině, ale po doběhu, když se probrali ze mdlob, byli spíš odhodlaní mě přibít pro výstrahu na vrata areálu. Mám pocit, že mi nebude odpuštěno, dokud nevykonám minimálně očistnou pouť do Santiaga de Compostela. Jsem to ale hlava, vykecávám se a úplně jsem zapomněl na vítěze. Takže běžecky a vytrvalostně nejkompaktnějším celkem byli Bílí Tygři Liberce.

Protože dnes byly na řadě silové testy, což je vždy velmi náročné, musí nás ale na soustředění přece něco bolet!!!, odměnou byl odpolední volný program a dohrání fotbalového turnaje. Celkovým vítězem se ve strhujícím finále se Spartou stal opět Liberec a tím se nám v celkovém hodnocení dostal trochu do trháku.

K večeři se podávalo dětský zřejmě nejvděčnější jídlo - kuřízek s bramborem a poprvé za celou dobu všichni snědli večeři bez řečí a nemuseli jsme řešit klasický problém: „Já tohle nejím“. Občas se sám sebe ptám, co ty děti vlastně jedí.

Večerní olympijské soupeření bylo už spíše zábavné a družstva stavěla lidskou pyramidu s tím, která vydrží nejdéle. Mělo to samozřejmě drobný háček v tom, že si vzájemně určovala, který soupeř bude přidávat další díl (hráče), což rozpoutalo velkou taktickou bitvu kapitánů. Z té nakonec vyšel vítězně šéf kutnohorských Sršňů. Nic podobného jsme zatím nedělali a všechny nás to myslím pobavilo, však uvidíte na fotografiích.

Pak již měli chlapci čas jen pro sebe a svou zábavu. Základním posláním každého trenéra na soustředění je ale v první řadě zajistit každodenní přežití svých svěřenců. To je to hlavní gró. Vše ostatní, jako třeba trénovat, hrát hry, učit je novým dovednostem a podobně, to už je jen ta přidaná hodnota. Bylo proto potřeba dětem i v tomto čase volna a svobody občas dávkovat vitamín „N“ (ne) a riziko jejich poškození tak snížit na únosné minimum. Z tohoto pohledu jsme zatím 100% úspěšní a všechny naše dětí již pokojně spí. Loučím se tedy s vámi a jdu si vychutnat ten trenérský mačo tyjátr okolo mě. Dobrou noc - vaši hráči, vaše hráčky a trenéři.

P.S. Ještě pár nezbytných foteček - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kocanda_2018_4/

Den třetí - pondělí

Diskoška některým divočákům sebrala síly a kluci konečně vstali až s budíčkem. I ranní ptáčata si ráda poležela, a tak to má být. Na rozcvičce ale byli všichni a včas. Po snídani jsme uklidili a pak slušně potrénovali obratnost, střelbu a sílu s využitím vlastního já. Hlavní náplní dopoledního programu ale byly rychlostními testy a všechny borce do jednoho musím pochválit za nasazení a snahu.

Po obědovou siestu vystřídala neoblíbená olympijská disciplína „Blbárna“. Trenérská komunikace se mnou tím okamžitě dostala povážlivé trhliny a idylka kulminovala ve chvíli představení novelizovaných pravidel. Neexistuje totiž příliš kvalitnějších nadzvedávačů žaludku, než je právě tato soutěž. Družstva se seřadila pod svahem stojíc na počátku své vlastní Kalvárie, aby pak štafetově vybíhala a obíhala kolem tyče, kterou si držela vlastním čelem. Nebudu to víc pitvat – přežili všichni – vyhráli hráči – Sršňů Kutné Hory.

Protože vsázíme na rozvoj všestranného sportovního potenciálu svých svěřenců a především na herní trénink, tak podle toho vypadal i další program našich hokejistů. Jeho hlavní náplní bylo rozehrání fotbalového turnaje v rámci olympijského turnaje a první zápasy byly velmi vyrovnané a dramatické.

Večerní olympiáda pak nabídla soupeření ve skoku vysokém a musím říct, že se bylo na co koukat. Kvalitní výkony, výborná atmosféra, napínavé soupeření. Nicméně vyrovnaný souboj všech družstev vyhráli skokani Sparty Praha.

Specialita dnešního dne a odměna za tréninkovou píli, byla ale teprve před námi. Se západem slunce jsme borcům dopřáli klasiku našeho mládí – letní kino. Na programu bylo nejdřív promítání prvních videí z letošního soustředění a pak film Malý velký hokejista. Akce se myslím setkala s úspěchem, možná i proto, že večerka se díky tomu trochu posunula. Leč každá zábava má svůj konec a s poslední klapkou jsme museli být nekompromisní a tvrdí jako sám život a urychleně nahnat kluky do pelechu.

Podle toho, jak si tady teď píšu, správně tušíte, že vaše děti již tvrdě spí. Oni si to možná mnohdy ani neuvědomují, ale v podstatě sportují od rána do večera. Celý den na nohou, pořád při nějaké činností, pořád v akci. Přesto panuje výborná nálada a my trenéři jsme s nimi zatím velmi spokojení. Dobrou noc.

P.S. Lepší obrázek si možná uděláte z přiložených fotek - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kocanda_2018_3/

Den druhý – neděle

Nedělní ráno nás přivítalo jasnou oblohou a sluníčkem, ovšem ač jsme si dali budíček na 7:30, tak nejranější ptáčata vstávala již v 7.00 (brrrr). Úkol pro dnešek zněl tedy jasně - musíme je víc utahat. Začali jsme proto naší oblíbenou aktivitou - rozcvičkou. Hned potom jsme se šli umýt a šup na snídani. Ranní úklid a stlaní byl trošku problém a někteří při něm trpěli pocitem marnosti s odůvodněním, že večer přeci půjdou zase spát. Nicméně nějak jsme to spáchali a první body za úklid byly rozdány.

V 9.30 začali úvodní aktivity v jednotlivých kategoriích. My jsme po rozcvičení a zahřívacích hrách trénovali na stanovištích střelbu, agility a základní obratnost. V druhé fázi jsme absolvovali obratnostní testy, jejichž výsledky najdete na obvyklém místě.

Následoval zasloužený oběd a polední klid, kteří všichni borci dozajista využili k potřebné regeneraci a nabrání nových sil – honili se po areálu jak ztřeštěný, netušíc, co si pro ně Síra připravil za olympijskou disciplínu. „Dolomitenmann“ je v podstatě štafeta s různou obtížností jednotlivých úseků (od fyzicky těžkých až po ty extrémní) a úspěch ve hře především závisel na správném rozdělení úseků mezi jednotlivé členy a jejich maximálním nasazení. To vše se nejlépe povedlo členům Sparty Praha a zaslouženě si tak odnesli sladkou odměnu a plný počet bodů do celkové tabulky. Abychom však nezůstali jen u situací spojených s olympijským soutěžením, následoval odpolední trénink, který byl zcela herní.

Po večeři (šunkofleky) se uskutečnilo tradiční vyhodnocení dne s ocenění nejúspěšnějších borců a pak oddychová olympijská disciplína „Na náhodu“. Pokud tedy platí i opačně známé rčení: „Neštěstí ve hře, štěstí v lásce“, tak vítězné družstvo Dynama Pardubice si moc lásky neužije.

Následovalo zasloužené volno, ale vše se již pomalu připravovalo na zlatý vrchol dnešního dne – uvítací diskotéku. Vzhledem k tomu, že letos máme mezi účastníky deset děvčat a k tomu ještě zdravotnici, tak vás mohu upozornit, že se bylo s kým seznamovat a kluci se zdají být v tomto ohledu naprosto v pořádku. Takže se tančilo až do večerky a možná i chvíli po. Kluci jsou nejen přeborníci v hokeji, ale i v trsání a Travolta je proti nim ploužící se užovka. Rozjezd byl sice pomalejší, ale nakonec se chytli skoro všichni a marně hledám výstižnější popis situace nežli „MAZEC“.

Teď už jsou ale všichni v pelechu, trenérům ovšem v rukou neblikají bludičky displejů. Inu on-line životy nemusí pokaždé běžet nepřerušovaně dál, takže já se s vámi rozloučím a jdu si užít společné životy na živo. Kdo se chce proklikávat a najít třeba nějakou zajímavou momentku svého malého plejera, tak může na tomto odkaze - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kocanda_2018_2/

Den první - sobota

Ahoj. Po roce Vás opět a rád vítám u trochu svérázného zpravodajství z hokejového soustředění KOCANDA 2018, které říká občas o něco víc než pravdu, takže číst ho bez dostatečné míry nadhledu může přinášet určitá rizika. Doufám, že v něm ale naleznete i potřebné informace ze života svých malých hokejistů a snad se i někdy trochu pobavíte nad věcmi, které se jen na první pohled nemusí zdát zrovna k smíchu.

Předně je nutné zmínit a upřímně si přiznat, že tak jako každý rok, pevné jádro našeho trenérského týmu opět viditelně zestárlo, ztratilo na rychlosti a pro některé je už i „zdraví“ sprostým slovem. No, co vám budu povídat: Jako emeritní trenér jsem rád, že se daří na tuto nemilou pravdu průběžně reagovat novými členy v našem středu a pro letošek tedy mezi nás vítám Rudu Macháčka (píšu si - nutno vymyslet přezdívku, neb Macháčků je v hokeji hodně).

Tolik tedy základní představení a teď už pěkně popořádku. Několika měsíční přípravy, kdy realizační tým chystal vše potřebné na soustředění Kocanda 2018, včetně oběti bohům, aby nám vyšlo počasí, vyvrcholily dnes ráno srazem na ZS. Můžeme být oprávněně hrdí, že v mladších žácích se účastní historicky největší počet dětí na jednu kategorii – 21. Jsou zde samozřejmě ostřílení mazáci z let minulých, ale i úplně nové a zatím nepasované tváře. Nicméně všichni dostali před odjezdem tričko s logem soustředění (letos červené barvy), díky kterému jsme je mohli v tom odjezdovém mumraji líp rozpoznat.

Úvodní dobrodružství jsme tedy i díky nim zvládli a cesta jindy zdlouhavě se táhnoucí jako ropovod Družba příjemně uběhla. První hodina po příjezdu je pravidelně naprosté peklo (nebo očistec?), přesto jsme aklimatizaci, úklid sportovních pomůcek, rozřazení do chatek, vybalení a povlečení postelí zvládli v rámci svých možností úspěšně. Pravda možnosti jednotlivých borců jsou rozdílné asi jako foto z mého prvního soustředění a toho letošního.

Poté, co jsme spořádali úspěšně první oběd (knedlo-vepřo-špenáto) došlo na slavnostní ceremoniál a především draft hráčů do olympijských družstev, které pro tento rok utvořily slavné týmy naší hokejové současnosti a minulosti, doplněné díky divoké kartě i o tým Sršňů z Kutné Hory. V testech fyzické připravenosti mohli všichni letošní účastníci ukázat svým budoucím chlebodárců, co v nich je, a poté vždy došlo na dražbu, kde se házelo sumami jak při tvorbě státního rozpočtu. My se ale eura nebojíme, a tak manažeři a hrající kapitáni v jedné osobě nakupovali v této oficiální evropské měně bez nejmenších problémů. Draft z pohledu naší kategorie dopadl následovně: HC Sparta Praha – manager – Michal Procházka – Pavel Tvrdík, Tomáš Břinčil, Michal Zvěřina, HC Škoda Plzeň – manager Petr Polívka – Štěpán Jelínek, Aneta Hrubošová, HC Kometa Brno – manager – Libor Koleček – Matěj Mimra, Jiří Koubský, Rytíři Kladno – manager – Jarda Kubelka – Pepa Dvořák, Šimon Král, Sam Nevole, HC Bílí Tygři Liberec – manager Tomáš Brich – Dominik Hruboš, Matouš Klouček, Adam Němec, HC Dynamo Pardubice – manager – Ruda Macháček - Matouš Bajer, Šimon Tvrdík, HC Oceláři Třinec – manager Tomáš Hladík – Jan Sadílek, Petr Malina, SK Sršni Kutná Hora – manager – Pavel Andrle – Tomáš Hájek, Maruška Hynková. Týmy v tomto složení budou tedy celý týden soutěžit v náročných disciplínách o putovní pohár pro vítěze Olympijského turnaje. A hned první disciplína „Přetahování lanem“ nám prozradila, že největší hrany jsou v týmu Rytířů Kladno.

Poté už jsme hráčům naordinovali první lehkou tréninkovou jednotku zaměřenou především na zahřátí a rozhýbání. Odpoledne jsme pak uzavřeli tradičním vstupním testem, jehož výsledky případní zájemci naleznou v sekci „výkonnostní testy“.

Pro podvečerní olympiádu jsem vybral zřejmě nejoblíbenější loňskou disciplínu - „Vodní štafetu“ a volba to byla dobrá. Trocha sportu, hodně zábavy a někteří si rovnou odbyli i večerní hygienu koupelí. Přes výborné výkony všech účastníků se vítězem nakonec stal tým z Liberce.

Večerní program již byla klasika – volná zábava podle vlastních představ, která se setměním pokračovala na chatkách očistou a večerkou. Pravda, museli jsme být trochu důslední, přeci jenom to byl pro kluky skok z prázdninového volno režimu, ale rychle se srovnali. Na většině je vidět, že se na soustředění těšili. Těšili se vzájemně na sebe, na kamarády, na hry a to je moc dobře. Teď už všichni spí a já si jdu opět po roce užívat s kolegy příjemnou až éterickou atmosféru. Nezaměňovat prosím s erotickou. Známe ty Mareše a Urbany, kteří za vším nevinným hledají hned nějakou čuňárnu, proto zdůrazňuji „éterickou“! Dobrou noc.

P.S. A protože si Olda nezapomněl přibalit svá fotofidlátka, tak zde je úvodní várka fotek k nahlédnutí, která doufám svědčí o pohodové atmosféře prvního dne - https://oldaf.rajce.idnes.cz/Kocanda_2018_1/

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 8 – LETNÍ PŘÍPRAVA V PLNÉM PROUDU

Zdravím všechny mladší žáky, jejich příznivce i příležitostné čtenáře s dalším dílkem z trenérova pera... ehm... tedy klávesnice, které by mělo lehce zmapovat události posledních dnů v naší kabině a především upozornit na ty následující.

Nejdřív se tedy zmíním, že se nám již rozběhla poslední fáze suché přípravy, a to ta letní. A přestože slunce září jak rozžhavená stowatová žárovka, kterou Evropská unie již dávno zakázala, tak se od začátku srpna scházíme třikrát týdně na zimáku. Účast je vzhledem k probíhajícím prázdninám a dovoleným odpovídající. Zkrátka někteří jsou mimo K.Horu, jiní se vrací a další zase odjíždí. Přesto ty, co chodí, zde musím veřejně pochválit, protože jejich přístup je výborný a například takový Sam v brance podává v potu tváře naprosto špičkové výkony. Na střelnici je samozřejmě stěžejní náplní práce s hokejkou a zlepšování našich dovedností s ní. Vše ale zábavnou a soutěžní formou. V tělocvičně si ve zkráceném režimu opakujeme obratnostně-koordinační základy, ale již se dostáváme i ke komplikovanějším gymnastickým cvikům, jako je rondat a přemet. Někteří s tím mají na začátku pochopitelně problémy, ale jejich schopnost osvojovat si nové pohybové dovednosti se postupně zvyšuje a to jim pomůže se všestranně sportovně i hokejově rozvíjet.

Přestože jsou jakákoliv hodnocení předčasná, mám zatím z přípravy dobrý pocit a hodnotím jí pozitivně. Všichni se snaží, vládne pozitivní přístup a produktivní atmosféra. Když to takhle vydrží pokračovat dál, nemám z budoucnosti obavy.

Vzhledem k tomu, že za týden touhle dobou již budeme na soustředění, tak ještě rychlé připomenutí toho nejdůležitějšího.

-sraz na ZS v sobotu 18.8. v 9.00, odjezd autobusu v 9.30. Přizpůsobte, prosím, svůj příjezd tak, aby bylo na všechno dost času a klidu.

-všechny děti musí mít „Potvrzení od lékaře“ (nemůže být starší jednoho roku od data vydání), „Bezinfekčnost“ (ideální datum podepsání je den odjezdu na soustředění, tedy 18.8.2018) a kartičku pojišťovny, nebo její kopii. Bez těchto dokumentů nebude dotyčnému povolen odjezd! Formuláře a podrobné info naleznete v odkazu pod tabulkou.

Vzhledem k tomu, že jste již dostatečně zkušení rodiče, nebudu konkrétně vypisovat co sebou. Jednoduše řečeno vhodné věci na sportovní soustředění – pevnou obuv na tréninky venku, ale i něco na přezutí, sportovní oblečení na teplejší, chladnější i mokrou tréninkovou variantu, spodní prádlo, hygienické potřeby, osušku, plavky, něco na spaní... ve finále stejně většina vydrží v jednom tričku celou dobu. Na tréninky hokejku, rukavice, lahev na pití a gólmani výstroj na chytání. Jestli si vezme každý svou, nebo se dohodnete na jedné společné a nějakém střídání, ponechám na vás. Na chvíle volna karty a nějaké společenské hry, ale určitě ne tablety, notebooky, mobilní telefony a všelijaká jiná elektronická zařízení. Věřte, že děti se dokážou zabavit i bez nich a pokud bude chtít někdo volat domů nebo naopak někdo někomu na soustředění, může klidně využít můj telefon. Hotovost tradičně dle vlastního uvážení (při odjezdu možno opět uložit u mě), ale určitě ne více než v řádu stokorun. No a samozřejmě nesmím zapomenout na případné léky, které dítě užívá (o tom informovat v prohlášení o Bezinfekčnosti, ale raději i upozornit osobně) a baterku na noční bojovku. Stravování začínáme obědem v 12.00, tudíž není potřeba balit nějaký mimořádný proviant navíc, jen nějakou tu sladkost na zub, která v případném teple něco vydrží.

No a to je v kostce asi všechno. Závěrem jen poznámka, že Olda si bere své fotocajky a já husí brk, tak snad můžete očekávat i tradiční denní zpravodajství s fotkami a výsledky testů. Pro dnešek se s Vámi tedy loučím, ale ode dneška za týden zde již očekávejte jen hysterické a zoufalé výkřiky do tmy. To už bude opravdový deníček - nesouvislý a přehnaně emotivní. Doufám, že si rozumíme. Číst ho budete pouze na vlastní nebezpečí.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Jeden z mých bývalých svěřenců - Matouš Jelínek, dnes vstoupil dobrovolně do stavu manželského a já doufám, že to pro něj bude důvod k oslavě nejenom tento týden ale především ty následující. Pokud náhodou nevíte, o koho se jedná, tak vězte, že to je z našich Mikulášských nadílek ten absolutně nejvyšší čert a jeho vyvolenou je onen krásný blonďatý anděl, co předává s Mikulášem dětem balíčky. Já jsem ho tedy poznal již před mnoha lety ještě jako malého přípravkáře v předškolním věku a on je z něj najednou ženatý muž. Uteklo to neuvěřitelně rychle a mě nezbývá než ještě touto cestou (obřad v kapli Božího těla byl nádherný) popřát tomuto krásnému mladému páru, aby jeden druhého nosili trvale ve svém srdci, a přestože ta cesta bude někdy i trnitá, aby jejich srdce byla jak dobře zkalibrovaný kompas, kterým i když se otáčí sebevíc kolem dokola, střelka zůstává neoblomná a neomylně ukazuje ten jeden jediný správný směr. K sobě navzájem.

Předpokládám, že naši oslavenci tohoto týdne - Dominik Hruboš a Matouš Klouček, nemají ještě podobné úmysly, ale raději se přesvědčte v následujícím rozhovoru, tedy alespoň u prvně jmenovaného a tomu druhému popřejme vše nejlepší na dovolenou.

Ahoj Dominiku. Vítám tě a přeji vše nejlepší k svátku. Vadí ti něco na dávání rozhovoru, nebo ses spíš těšil?

Ne, nevadí a docela jsem se těšil.

Jak si zatím užíváš prázdniny?

Dobrý. Nejdřív jsme byli v Chorvatsku v takovém malém městečku Drvenik. Nejvíc se mi tam líbilo moře a ze všeho nejradši jsem se v něm potápěl. No a teď jsem doma a koupu se především v bazénu.

Je nějaké místo, kam by ses ještě rád podíval?

Do Španělska.

Tam prý ale momentálně dosahují teploty k 50°C. Jak by měl podle tebe vlastně vypadat takový ideální den o prázdninách?

Tak to nevím.

Dobrá, tak jinak. Co tedy nejradši děláš, jíš, piješ a vůbec jak trávíš volný čas.

No, tak nejradši se asi koupu, pak se i někdy koukám v televizi na nějaké legrační seriály a občas jsem na mobilu, kde teď hraju nejradši Pokémony. K jídlu mi nejvíc chutná kuřecí řízek s bramborem a k pití Fanta.

Pojďme k hokeji. Ty jsi v minulosti dal přednost hokeji před fotbalem. Co tě tedy na hokeji nejvíc baví a co se ti na něm nejvíc líbí?

Líbí se mi, že je to proti fotbalu mnohem akčnější a rychlejší hra a nejvíc mě samozřejmě baví hrát zápasy.

Jaký nejpříjemnější zážitek v souvislosti s hokejem se ti teď vybaví?

Nevím, asi jak jsem dal v Poděbradech šest vteřin před koncem vítězný gól.

Jo, jo, to si pamatuji a jak si pak ležel na ledě a nemohl se vyčerpáním ani zvednout. Máš ale i nějaký nepříjemný zážitek?

Nevím, teď si na žádný nevzpomínám.

Jsi typem hráčem, který má před zápasem raději hlasitou motivaci nebo spíš klid na soustředění?

Já mám raději klid a pohodu.

Považuješ přítomnost někoho blízkého, v tvém případě tedy především maminky, na zápase pro sebe jako motivující prvek a víc se snažíš, nebo tě to naopak znervózňuje a bojíš se, že uděláš chybu?

Ani jedno. Já si mamky vůbec nevšímám, takže je mi to jedno.

Co tě během tréninku nejvíc baví a naopak, co nejmíň?

Nejvíc hry a herní cvičení a nejmíň jen obyčejné bruslení.

Sleduješ někdy hokej v televizi?

Ano, ale jenom když hraje Česko.

A máš nějaký svůj idol nebo vzor?

Zatím ne.

Ty sám bys chtěl být jednou slavný?

Ano. V hokeji.

Jak by sis takovou slávu představoval?

Normálně, že bych hrál NHL a byl prostě bohatej a slavnej.

Ono to tedy není tak jednoduché a je zatím spousta dřiny a odříkání, ale jak pravil jiný slavný Čech – Svatopluk Čech: „Malý ten, kdo zná jen malý cíl“. Za mě ještě přidávám přání všeho nejlepšího a především štěstí přesně podle tvého gusta. No a všem ostatním přeji vlídné a pohodové letní dny. No a - upřímně - když by do toho krásného počasí taky občas zapršelo, já bych se tedy nezlobil. Mimochodem, kdesi jsem četl, že jedním z termínů, kterým už mladá generace možná nebude vůbec rozumět, je i „propršená dovolená“.

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 7 – DO ZBRANĚ, LETNÍ PŘÍPRAVA ZAČÍNÁ

Ve středu 1.8.2018 v 16.00 hod. se na zimním stadionu v Kutné Hoře ozve nesmělé klepání na dveře hokejové šatny mladších žáků: „Dobrý den, jsem Letní příprava hokejové sezóny 2018/19, mohu dál?“

Ano přátelé a kamarádi. Prázdniny se přelamují do své druhé poloviny, a i když do prvního vhazování chybí ještě pár týdnů, začneme se opět setkávat třikrát týdně v prostorách zimního stadionu, abychom 18.8. mohli v plné síle vyrazit na soustředění. Po návratu již konečně ucítíme tu opojnou a mrazivou vůni ledu a předpokládám, že budeme trénovat v standardním režimu platném pro celou sezónu. Po rychlém osvojení základních pohybů na tvrdé a kluzké hmotě sehrajeme první dva zářijové víkendy tři přípravná utkání. No a v neděli 16.9.2018 se již naplno rozjede soutěž mladších žáků a zahajovací zápas čeká naše borce na domácím ledě od 9.30 hod. s tradičním lokálním rivalem z Poděbrad. Raději ještě připomínám, že na novou sezónu bude potřeba lékařská prohlídka a bližší info naleznete na tomto odkaze. Jinak přesný jízdní řád na měsíc září, který se bude ještě aktualizovat, najdete na tradičním místě pod úvodní tabulkou.

Věřím, že jste si letošní pauzu bez hokeje řádně užili a máte tedy tu správnou chuť a natěšení do nové sezóny. Všem, kteří mají v tomto období ještě dovolenou, nebo jinou prázdninovou aktivitu přeji pěkné počasí a se všemi brzy na viděnou.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Asi jak kdo a jak co. Polovina prázdnin je totiž za námi, ale polovina prázdnin ještě před námi. Znáte to s tou zpola plnou, či zpola prázdnou sklenicí. Každý to vidíme zkrátka jinak. Já měl například kdysi profesora dějepisu, starého elegantního pána s prvoprepublikovým šarmem. A pokaždé, když jsem ho během prázdnin potkal, povzdechl si: „Už se nám to krátí!“ Nezáleželo na tom, jestli byla polovina července nebo poslední týden v srpnu. V podstatě jakmile prázdniny začaly, hleděl na jejich konec a ten se mu zdál příliš blízko. Prázdniny se podle něj „krátily“ od svého prvního dne, už ve chvíli, kdy mně ještě připadaly úplně nekonečné. Už tehdy mi vadil tenhle přístup k odpočítávání času. Jakkoli dlouhé prázdniny nebo dovolenou si totiž můžu jenom zkazit tím, že budu od začátku myslet na jejich konec a odpočítávat zbývající čas. Snažím se (netvrdím, že vždy s úspěchem) proto nepřemýšlet o tom, kolik času příjemného už uběhlo, ale spíš se na ten zbývající dívat jako na neporušený celek. Ano, polovina prázdnin je skoro za námi a já nedávno dokonce viděl první leták s nápisem „Zpátky do školy!“, ale kašlu na to, protože ještě celá polovina je teprve před námi, a to je bezva! Užijte si je! Je to celý měsíc, což rozhodně stojí za oslavu. Já jsem momentálně na dovolené a mám před sebou ještě celých šest dní volna! Super! Nicméně vy si můžete přečíst rozhovor s naším oslavencem, který vznikl ještě v Kutné Hoře a já jdu mezitím tiše šmírovat, jak se slunce ve smršti barev a úplně bez šatů koupe v klidném moři a na solí provoněném nebi vycházejí první hvězdy.

Jakub Komárek

Ahoj Kubo, vítám tě u tvého oslaveneckého rozhovoru. Vzhledem k tomu, že máš ale narozeniny a svátek v krátkém sledu za sebou, tak bude pouze jeden, ale o to delší.

To nevadí, já to i doma slavím dohromady.

Desáté narozeniny, první dvouciferné – jak to prožíváš?

Docela dost. Hlavně se těším na dárky a oslavu, kterou budu mít tady na zahrádce. Mám pozvaný i nějaký kluky z hokeje – Matouše Bajera a Královi, tak už se nemůžu dočkat.

Už víš, co dostaneš, nebo to bude překvápko?

Tak něco vím. Například dostanu novou láhev na hokej, repráky k mobilu a především nový mobil, protože ten starý už moc nefunguje.

Jaké jsou zatím prázdniny?

Dobré, i když nezačaly moc dobře. Hned druhý den, co jsme byli na chatě, jsem se zranil, když jsem si o lavičku narazil nohu a musel jsem dva týdny chodit o berlích. Teď už je to ale v pořádku a momentálně jsme u babičky na zahrádce. Je nás tady celkem šest dětí, takže se nenudíme a furt se něco děje.

Vidím, vidím a k tomu ještě nějaká zvířátka, to aby měla babička svatozář.

Ano, máme tady psa Bobeše, pak taky moje čtyři morčata, ale Lenis, to je náš pes - Jack Russel, ten je doma. Jo a n ěkdy v budoucnu bych si ještě přál mít svou andulku.

Co příjemného je ještě před tebou?

No, tak za pár dní pojedeme k moři do Chorvatska – to se docela těším. Potom jedu s Pepíkem (bráchou) na Zohir tábor. To je takový parkourový tábor, kde se ale neskáče na koních a jenom sami a svými skoky překonáváte nejrůznější překážky. Pak budeme u druhé babičky a pak ještě jedu na soustředění.

Ty jsi byl vloni na plaveckém soustředění místo hokejového, máš tedy možnost srovnání. Jaký je podle tebe mezi nimi rozdíl, případně, co bys podle této zkušenosti na tom našem změnil?

No tak to hokejový je mnohem lepší, protože je takový víc zábavný. Na tom plaveckém jsme jenom plavali, a to dokonce třikrát denně dvě hodiny a těžké plavecké styly. Na tom hokejovém taky samozřejmě trénujeme, ale jsou tam navíc i různé hry a soutěže a taky tam mám mnohem víc kamarádů. Je to na tom hokejovém prostě lepší a nic bych na něm neměnil.

Jsi rád, že tam poprvé budete všichni tři bráchové společně?

Jo, my spolu vycházíme velmi dobře.

Myslíš, že se ti podaří v testech navázat na velmi úspěšnou jarní přípravu?

Doufám. Já myslím, že budu stejně spokojený. Na konci jarní přípravy jsem byl hlavně rád, že jsem zůstal v těch červených políčkách mezi sedmnácti a dvaceti body, které znamenají vynikající výkony. To jsem byl rád a moc spokojený.

Tebe tahle forma soupeření, či soutěžení mezi spoluhráči baví?

Ano moc a po každém tréninku jsem se hned díval na web, jak jsem dopadl.

Co jiného tě během letošní přípravy asi nejvíc bavilo a naopak co nejmíň?

No nejvíc mě asi bavilo, jak jsme vždycky na začátku tréninku hráli ten obírací hokej, nebo všechny ty ostatní hry v tom stylu a pak taky, jak jsme skákali na gymplu v tělocvičně na trampolíně. No a moc mě nebavily ty sprinty na sokoláku, i když chápu, že i to je potřeba trénovat.

Dobrá, pojďme ale dál. Po soustředění už konečně začne ta ledová část letošní sezóny. Na co se těšíš a máš s přechodem do žáků z něčeho obavy?

Určitě se těším na zápasy na velkém hřišti. Moc rád totiž hraju zápasy. Nebojím se asi ničeho, jenom nemám rád, když faulujeme a pak se zbytečně prohraje. Kluci jsou pak na sebe naštvaný a mezi sebou si vyčítají nejrůznější věci. Jsem radši, když je v kabině sranda a normálně si povídáme. Já si asi nejvíc rozumím s Matoušem Bajerem, protože sedí naproti mně a je s ním hlavně legrace. Rád totiž vypráví vtipy.

Ty sám ale hru a případný neúspěch velmi intenzivně prožíváš. Jak se tě takový smutek drží dlouho?

To je pravda a smutný jsem většinou hodně dlouho. U mě na to platí jenom čas, nebo nějaká jiná radost, která to přebije, třeba ta legrace.

Jak si naopak užíváš radost z úspěchu?

Tu si umím taky hodně užít a rád si i pořádně zakřičím.

Vnímáš přítomnost a podporu svých rodičů nebo prarodičů při zápasech jako příjemnou, nebo tě to nějak svazuje či znervózňuje?

Ne. Určitě jsem rád, když mi fandí. Po zápasech si pak i povídáme a táta mi často radí, co jsem mohl udělat třeba nějak jinak.

Tvůj starší brácha hraje taky hokej. Je i on ochotný ti poradit, nebo tě i něco přiučit??

Ano. Třeba když má přípravka trénink, tak se dovolíme a někde v rohu mě učí střílet s pukem.

To je hezký, že ti takhle pomáhá trénovat navíc. Co ti podle tebe jde z hokejových dovedností momentálně nejlíp a co bys naopak potřeboval vylepšit?

Nevím. Mně se například docela špatně dávají góly. Sice se dostanu do hodně příležitostí, ale málo jich proměním. Jinak si myslím, že jsem docela dobrý v těch soubojích jeden na jednoho a že dokážu soupeře obehrát a uvolnit se na malém prostoru.

Ptám se skoro každého a ani u tebe neudělám výjimku. Jak by vypadalo složení lajny podle tvých představ?

Určitě bych rád hrál s Pepou Dvořákem, Matoušem Bajerem, Štěpánem Jelínkem, Matoušem Kloučkem, Tomášem Břinčilem…

To už stačí, vždyť už vás je s tebou i takhle šest. Je ale vidět, že těch kluků, s kterými si rozumíš, je opravdu hodně. Jak by se měl podle tebe chovat takový skutečný kamarád?

Tak, že je nám spolu dobře a chceme spolu trávit hodně času. Že spolu někam chodíme, třeba na nějaké oslavy, pozve mě k sobě domu, nebo já ho pozvu k nám. Že si spolu hrajeme a nehádáme se.

Jsi rád středem pozornosti a vůdcem, nebo to raději necháváš na jiných?

No já jsem radši ten typ, co o věcech rozhoduje a tím je i ovlivňuje. Myslím, že se mi občas daří svůj názor prosazovat.

V mých očích jsi na hokeji neskutečně cílevědomý a snaživý hoch, máš to takhle i v jiných oblastech života?

Já myslím, že docela jo. Například do školy se snažím dělat povinnosti a úkoly včas, i když někdy všechny tak úplně nestihnu.

No a jak to vlastně letos ve škole dopadlo?

Já myslí, že dobrý. Měl jsem jenom jednu dvojku.

Ty jsi pohybově a sportovně velice šikovný kluk. Děláš mimo hokeje a plavání ještě nějaký jiný sport, případně bys rád nějaký zkusil?

Ne. Pravidelně nic jiného nedělám a zatím ani netoužím po změně.

Co by ti momentálně udělalo asi největší radost?

Teď asi ta zítřejší oslava. Na tu se fakt moc těším.

Tak přeju, ať všechno klapne přesně podle tvých představ a k tomu aspoň jedno milé překvapení. Všem ostatním, kteří mají právě taky prázdniny nebo dovolenou, přeji příjemný a zážitkůplný odpočinek a vlídné a radostné dobití osobních baterií, no a těm, kteří právě podobné štěstí nemají, držím palce, aby čas do dovolené uplynul co nejrychleji, ať už skutečně nebo aspoň v jejich očích. Přeji krásnou druhou polovinu prázdnin.

VYHODNOCENÍ FOTOSOUTĚŽE

Během května a června (tedy celé jarní přípravy) jste se mohli zúčastnit soutěže a do hokejových fotek vybraných dle vlastního vkusu i vdechnout svou fantazií originalitu nového vlastního příběhu. Dnes se tedy za touto netradiční soutěží malinko ohlédneme, ale především zveřejním jejího výherce.

Popravdě, pominuli všechny své příspěvky, které byly jen ilustrační a především měly motivovat k vaší účasti, tak se v soutěži sešla pouze tři díla, a to od dvou autorů. Což samozřejmě důvod k nějaké velké oslavě nezavdává. Je prostě potřeba si nalít čistého vína a přiznat, že jsem nedokázal dostatečně vybudit vaší fantazii, nebo prostě tento typ soutěže a aktivity nikoho zvlášť neoslovil a nezajímá. Abych to tedy celé nějak uzavřel, tak se přesmyčkou vrátím k promo článku a jak jsem to odstartoval, tak to i uzavřu klasickou cimrmanovskou replikou: „…někdo musel slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu: Tudy ne, přátelé!“

Nicméně i za této skromné účasti je potřeba dostát pravidlům a vyhlásit výherce. A jestli skuhrám nad účastí, tak s kvalitou přihlášených snímků jsem maximálně spokojen. Vzhledem k tomu, že mám rád češtinu, i když na ní občas páchám nehorázná zvěrstva a mám doslova slabost pro nejrůznější slovní hříčky, tak u mě byl dlouho na prvním místě Oldův příspěvek „Síra z(p)ívá“. Jenže na poslední chvíli a doslova na cílové pásce ho předstihl snímek „Jsme tým“. Byl pořízen na oslavě narozenin v herně GASKU a vzhledem k tomu, že pro mě nebude v kolektivním sportu slovo TÝM nikdy prázdný pojem, tak volba byla jednoduchá. A protože jsem se dozvěděl, že onen nápis vytvořili kluci sami bez cizí pomoci, ale především, že je to i samotné napadlo, aniž by je někdo nějak ponoukal, tak velké ocenění i pro ně. Nicméně snímek pořídil(a) a především mi ho poslal(a) a stává se tak vítězem(kou) naší soutěže… chvilka napětí… z režie dostávám pokyn, abych ještě chvíli mlžil… mohu zatím jen prozradit, že je to krásná žena… trvale žijící v Kutné Hoře, nicméně rodilá kutnohoračka to není… zdravotnice, ale ve zdravotnictví nepracuje… milovnice zahradních prací, ale zahradnice to není… podnikavá a organizačně velice schopná, přesto podnikatelka to už není… dobrá duše našeho kolektivu a autorka kulturních vystoupeních na našich rozlučkách – Monika Bajerová!!! – Moniko gratuluji a zde je tvá zasloužená výhra.

A zde je vítězný snímek

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Jsou to už tisíce let, co světlo světa spatřili první Homo sapiens, aby pak v roce 1987 dosáhl počet obyvatel na Zemi 5 miliard. No a to byl impuls pro vznik Světového dne populace, stanoveného právě na dnešek - 11. července. Tedy data, kdy měl počet obyvatel na Zemi dosáhnout právě tuto magickou hranici. Dalšími důvody pak byly i jevy zasahující a ovlivňující právě vývojové trendy populace, jako epidemie, přírodní katastrofy, války, růst a pokles porodnosti atd.. A tak na základě výzkumu vědců a podle odhadů historiků dnes víme, že na počátku našeho letopočtu žilo na světě asi jen 200 až 300 milionů lidí. Od té doby populace až na určité výkyvy, které způsobily hlavně morové epidemie, neustále rostla. Přes první miliardu se počet obyvatel zeměkoule přehoupl v roce 1804. K druhé miliardě to lidstvu trvalo již pouhých 127 let, k třetí 33 a šesté a sedmé jen rekordních 12 let. Od té doby se ale populační růst mírně zpomalil a momentálně je na světě asi 7,5 miliardy obyvatel, z nichž mladých ve věku 10 – 24 let je přibližně 1,8 miliardy, což je jedna čtvrtina populace a je tím historicky nejpočetnější generací. Většina z ní ale žije v rozvojových zemích, kde momentálně nemá dostatečnou příležitost získat kvalitní vzdělání, najít solidní práci ani účastnit se veřejného života.

Náš současný svět je tak jak velkou výzvou, tak i příležitostí jak zkvalitnit lidský život a přitom i pozitivně ovlivňovat jeho udržitelnost. Unikátní projekt serveru BBC se pokusil vědeckými metodami zjistit, kolik lidí na světě od vzniku našeho živočišného druhu již žilo a konečný výsledek složitých výpočtů je ohromující: na Zemi už se odehrálo téměř 108 miliard lidských příběhů. Pokud by vás náhodou zajímalo, kolikátí v pořadí jste vy, stačí na této kalkulačce pouze zadat data narození. Já mám číslo 77 421 928 930 a oslavenec tohoto týdne Alex Horáček 82 636 495 368.

Ahoj Alexi. Všechno nejlepší k narozeninám. Jak to vlastně letos oslavíš?

Slavit budu tady na chatě u dědy a babičky a už se docela těším, ale jak to bude a co dostanu nevím. Přál bych si ale nový telefon, protože u toho starého mám už prasklý displej.

Vzhledem k tomu, že spolu děláme úplně první rozhovor, tak mi na úvod pověz něco o sobě. Co škola, volný čas a jiné zájmy?

Tak chodím do školy do Kutné Hory na Masaryčku a po prázdninách už půjdu do šesté třídy. Ve třídě jsem i s klukama s hokeje Tomášem Janatou a Honzou Knížkem. Moc mě tam nebaví matematika, a taky mi moc nejde. Jinak mě baví docela všechno, nejvíc ale tělák. Ve volném čase hodně hraju na počítači hry a nejradši mám nějaké střílečky. Jinak v poslední době taky rád vyrábím slizy. No a u táty v Zehubech mám ještě dva psy Kima a Missy. Jsou to středoasijští psi, a i když jsou hodně velký, tak jsou hodní a posluchaj mě.

Tvůj taťka vlastně taky hrál hokej. Radí ti někdy s něčím?

Občas. Třeba kde se mám pohybovat, když jsem pravý křídlo a kde mám očekávat přihrávku.

Tebe ale hodně podporuje i babička s dědou, jsi rád a bavíš se s nimi o hokeji?

Ano, ale oni mi moc neradí. Spíš mi fandí a říkají, abych se co nejvíc snažil.

S ohledem na tvé zdravotní problémy jsi ale musel zatím hokej a konkrétně celou jarní přípravu vypustit. Jak ses s tím smiřoval?

Docela se mi stýskalo a hlavně po kamarádech.

S kým si v kabině tedy nejvíc rozumíš?

Asi se Štěpánem Lipským, protože je hodnej a kamarádskej. Ne jako někteří starší kluci, kteří rádi machrujou v kabině na mladší.

Při hře jsi už vystřídal skoro všechny posty, kde se cítíš nejlíp?

Asi jsem nejradši v útoku.

Je něco, v čem by ses chtěl momentálně nejvíc zlepšit?

Asi bych se chtěl nejradši zlepšit v těch útočných dovednostech a kličkách, především pak na malém prostoru.

To je samozřejmě především otázka tréninku, co tě při něm baví a naopak nebaví?

Baví mě nájezdy a střelba na brankaře a nebaví mě, když děláme nějaká složitá cvičení a kombinace, kterým moc nerozumím.

Ještě se vrátím k tvému zranění. Jaký je momentální stav?

Úplně přesně nevím, ale když něco dělám, tak mě občas bolí kolena. Chodím s tím ale k doktorům, tak uvidíme, co bude.

Jak jsi vyplnil ten volný čas, co jsi měl místo tréninků?

Jak kdy. Když bylo hezky, tak jsem byl v bazénu, nebo jsem se byl projet v lese na kolech.

Máš nějaký svůj nejhezčí hokejový zážitek?

Určitě, když jsem dal svůj první gól. Nebo naposledy, když jsem dal v žácích gól Hvězdě.

Děkuji ti za rozhovor a samozřejmě přeji co nejrychlejší návrat k hokeji a taky hodně podobných zážitků. No a tobě i všem, kteří právě mají prázdniny nebo dovolenou, přeji příjemný oddech od pracovních, či školních povinností a krásné počasí. Všem ostatním pak držím palce, ať i jejich úplně běžný nedovolenkový čas jim přináší spoustu radosti nejrozličnějšího druhu.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Pokud ve čtvrtek půjdete ven a najednou vás někdo úplně cizí začne objímat – nelekejte se. Je totiž Mezinárodní den objetí zdarma. Teď se možná ukázalo, jak je kdo silný v gramatice. Nejedná se totiž o den obětování a obětí, ale o den objímání a ještě k tomu zcela zdarma, no nekupte to! Tuto vysoce kontaktní tradici nevymyslel nějaký úchyla, který si chtěl prostě šáhnout (no i když … neznám ho osobně, tak kdo ví ...). Oficiálně je původcem všeho jistý Juan Mann, který po příletu na letiště v Sydney viděl, jak se všichni objímají a vítají se svými blízkými, zatímco on se neměl s kým obejmout. Bylo mu to líto, a tak si narychlo spíchnul cedulku s nápisem „Free hugs“ (objetí zdarma). No a následně prý k němu začali postupně chodit lidé a objímat ho. Tato tradice je ve světě dost oblíbená, a proto ji u nás jako tradičně málokdo zná, natož aby ji ještě provozoval. Ale i přesto se posledních pár let někteří čeští vyznavači objímání nelítostně vrhají na zamračené kolemjdoucí a způsobují jim tak celoživotní trauma. Takže až půjdete zítra po ulici a někdo úplně cizí vás začne objímat, zachovejte klid a oplaťte mu stejnou mincí (a poté si raději zkontrolujte peněženku, známe tu českou lidovou tvořivost), protože objímání je zdrojem nejen smyslového potěšení, ale i pocitu pohodlí, bezpečí a přátelství. Ten pocit ujištění, že jsme přeci jen lidi a to, že se neznáme, neznamená, že si musíme být odcizeni, myslím za oslavu stojí.

No a nyní si podobně nezištně a přátelsky můžete přečíst i rozhovory s našimi dvěma oslavenci, kteří v sobotu slaví své narozeniny.

Tomáš Hájek

Ahoj Tomáši. Víš, že ses narodil se Samem na den stejně jen s rozdílem jednoho roku?

Ano to vím. My jsme spolu totiž chodili do třídy a tam jsme se kdysi museli představovat – jako, kdo se kdy narodil a tak. Jinak se Samem jsme myslím docela velký kamarádi, on ale od příštího roku začne chodit do béčka.

A jak ti to ve škole jde a co tě tam baví či nebaví?

Škola mi docela jde, ale nejde mi moc vlastivěda, tak z ní budu mít jedinou dvojku na vízu. Mě moc nebaví se učit, kde jsou ty města, řeky a tak různě.

Už víš, jaké budou letos prázdniny?

Asi dobrý – aspoň doufám. Určitě pojedeme někam na dovolenou, na což se těším asi nejvíc a pak budeme u babičky a dědy v Červených Janovicích.

Ty máš na začátku prázdnin ale ještě ty zmíněné narozeniny, jak se těšíš?

Docela hodně, protože mám rád oslavy a nejvíc se mi na nich líbí asi ty dárky. Letos bych měl dostat novou tašku do školy a možná i nějakou tu čokoládu.

Jsi taková šťastná povaha s neustálým úsměvem na tváři. Je vůbec něco, co tě dokáže taky rozesmutnět?

Ale jo, taky někdy. Například když doma dostanu zákaz jít na tablet za nějakou špatnou známku.

Tomíto, ty máš ještě dva sourozence, jak spolu vycházíte?

No, jako docela často se pereme, ale ani nevím proč. To si tak prostě něco řeknem a už to je. A upřímně to většinou začnu spíš já a vyprovokuju něčím bráchu.

Teď ale trochu ke sportu. Ty mimo hokeje hraješ i fotbal, jak se ti tam letos dařilo?

Já myslím, že docela dobře, i když jsme skončili na našem okrese až jako druhý. Je nás totiž v týmu docela málo, a tak za nás musí hrát hodně mladších kluků.

Na fotbale tě ale trénuje tvůj taťka. Jaké to je?

Mně to nevadí, táta je dobrej, i když hodně přísnej. On nemá rád nekázeň, a když to není tak jak řekl. To se pak dokáže rozzlobit a zakřičet i víc než doma.

Co je podle tebe ve sportovních dovednostech tvoje nesilnější parketa a v čem by ses chtěl naopak zlepšit?

Tak nejlíp jsem na tom asi v rychlosti. Ve vytrvalosti jsem myslím taky docela dobrej a s obratností je to asi tak půl na půl. Nejslabší jsem ale v síle, takže asi tam bych se potřeboval zlepšit a taky v té ohebnosti.

Pojďme ale konkrétně k hokeji. Letos jsi pro mě asi největší kandidát na kapitána, protože ses velice dobře osvědčil v předminulé sezóně, když si musel převzít tento post po Sébovi. Zeptám se na rovinu, chtěl bys to?

Mě je to jedno, ale klidně jo.

Tak uvidíme na soustředění, jak se to celé zformuje a odhlasuje. Jak vlastně ty a soustředění, je něco, co bys změnil?

Nevím. Mě se na soustředění líbí, takže bych asi nic neměnil.

Jako kapitán a při hře vůbec musíš komunikovat se svými spoluhráči, je pro tebe přirozenější – řídit a dávat pokyny, nebo je raději plnit?

Já jsem tedy spíš takový, že raději ty pokyny plním, než dávám.

Ptal jsem se tvých kolegů, zeptám se i tebe. Jak bys letos poskládal svou lajnu, aby byla podle tvých představ?

Tak na centru určitě Honza Knížek, protože to je na ledě i v kabině můj nejlepší kámoš. Nalevo pak Dominik a napravo Maruška. No v obraně se mnou…? Nevím, ale asi Štěpán Jelínek. Už jsme spolu hráli a docela nám to šlo.

Představ si, že mám stroj času. Do které doby v minulosti či budoucnosti by ses chtěl podívat a proč?

Tak asi do té budoucnosti, protože by se mi líbilo mít létající koloběžku, jako mají v těch filmech nebo pohádkách.

Sam Nevole

Ahoj Same. Vítám tě u tvého oslaveneckého rozhovoru. Minule jsi mi vyprávěl, že moc nemusíš své narozeniny a pozornost. Změnilo se na tvém přístupu něco?

Ani ne. Pořád jsem nerad středem pozornosti, protože se pak stydím.

Máš s tím problém i někde jinde, například ve škole?

Ano. Když mám třeba samostatně vystoupit a mluvit, tak se mi úplně sevře hrdlo.

Tak ho teď klidně rozevři, protože my jsme tady na to dva. Už víš, co letos dostaneš?

Nevím, možná nějakou „nerfku“. To je taková pistole na molitanové náboje. Já už tedy jednu mám, ale rád bych nějakou modernější.

A nějaký jiný přání nemáš?

Asi nový počítač, protože ten můj už je hrozně pomalej a zastaralej. Dejzr low PC.

To je svět youtuberů, ale my teď máme prázdniny, jak je nejraději trávíš?

Hraju na počítači (smích) a pak se rád chodím koupat na plavečák. Většinou se domluvíme s nějakým kámošem a pak blbneme na klouzačkách.

Jak by měly vypadat tvé ideální prázdniny?

Asi nejradši bych jel do Chorvatska. Já už jsem byl jednou v Itálii a moc se mi tam líbilo. Hlavně jak byl na těch hotelech klid.

Vidím, že Bax (Samův pes) tě nenechá ani chvilku na pokoji. Vzpomínám, jak si mi povídal, že se ho snažíš cvičit. Už něco umí?

Ano – zlobit. Krade boty, bere věci ze stolu a pak je kolikrát najdeme na zahradě nebo na gauči. Je ale rád, když ho drbu a je asi moc rozmazlenej.

Pojďme k hokeji. Když se ohlédneš za právě skončenou přípravou, jaká byla?

Líbilo se mi to hodně, a jak se to různě střídalo, tak to bylo lepší. Nejlepší to ale bylo asi ve středu na písku a hlavně všechny ty hry, jak jsme se tam různě honili, hráli ragby a tak.

A na druhou stranu, co se ti zase tolik nelíbilo?

Ani nevím. Mně se líbilo asi všechno. Nebo se mi vlastně nelíbilo, jak jsem měl konflikt s Davidem, a jak se do toho vložil Davidův děda, až se mě zastala trenérka Lucka.

Omlouvám se, ale nebyl jsem u toho, nebo jsem to nepostřehl. Nicméně rád se k tomu vrátím a popovídáme si o tom, ale až u toho bude i David. Teď bych se tě ale rád zeptal, jak se po loňské zdravotní pauze těšíš letos na soustředění?

Těším se hodně. Hlavně na všechny ty hry. Vzpomínám, jak jsme minule s Finskem vyhráli Olympiádu a dostali poháry.

Jak se zatím cítíš ve staronovém kolektivu?

Dobře. Nemám žádný problém.

Máš pocit, že tam máš nějaké skutečně dobré kamarády?

Ano. Třeba Marušku, nebo taky Tomáše Hájka, ale i další.

Jak by se měl podle tebe chovat takový kamarád?

Neměl by se mi posmívat, nadávat mi a měla by s ním být zábava. A to je asi všechno

Někdy mi přijde, že se ti pusa nezastaví a je tě plná kabina a jindy jen sedíš a slovo, aby z tebe člověk páčil. Čím to je?

Nevím. Někdy mám prostě takovou náladu a jindy zase jinou. Ale radši mám tu první variantu, kdy jsem průbojnej.

Co tě momentálně dělá šťastnými?

Teď asi nejvíc ten hokej. Mám tu hru moc rád.

Přeji oběma našim oslavencům, ale i všem čtenářům, kteří právě mají prázdniny nebo dovolenou, příjemný a „zážitkůplný“ odpočinek a vlídné a radostné dobití osobních baterií, no a těm, kteří právě podobné štěstí nemají, držím palce, aby čas do dovolené uplynul co nejrychleji, ať už skutečně nebo aspoň v jejich očích. Přeji všem krásné červencové dny.

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 6 – HODNOCENÍ JARNÍ PŘÍPRAVY

Tak a máme za sebou další jarní přípravu, která byla díky rekonstrukci zimáku v porovnání s těmi předchozími trochu jiná. Rozhodně ale neměla nižší úroveň a dokonce jsem zaznamenal, že to pravidelné střídání (sokolák, zimák-plaveček, tělocvična) mělo i pozitivní ohlasy. Prostě nebyl to stereotyp a každý trénink tak byl zcela jiný. Na sokoláku se samozřejmě hodně běhalo, ale většinou formou soutěží a her. Tělocvičně kralovala především všeobecná obratnost, kde k největším hitům patřila trampolína, švédská bedna, koza a kruhy. No a taky nesmím zapomenout na florbal. K nejoblíbenějším ale zřejmě patřily středy na plavečáku, kde hlavní náplní byl trénink rychlosti a agility. To vše ale v písku, tudíž zábavnou formou, a to i přesto, že pohyb v tomto terénu byl fyzicky obtížnější, ale pro nohy hráčů velmi přínosný.

Součástí každého tréninku pak samozřejmě byly sportovní hry ale i výkonnostní testy, které drtivá většina kluků brala velmi vážně a prestižně. Přičítám to především přirozené soutěživosti hráčů a jejich snaze nejen se zlepšit, ale především se vzájemně mezi sebou ukázat a překonávat. Dalo se to občas i přirovnat až k zápasové atmosféře. A to je dobře, protože hráči se nám díky této přirozené motivaci v jednotlivých opakováních neustále zlepšovali a měli tak možnost zjistit, jakého pokroku jsou schopní, pokud se opravdu snaží. Konečné výsledky jsem pak průběžně zapisoval a každý si je mohl v případě zájmu dohledat na našich webovkách. Ovšem je důležité mít pořád na mysli, že každé podobné porovnání má své limity toho, o čem může vypovídat, a i proto své vlastní hodnocení jednotlivců nezakládám pouze na těchto ukazatelích momentální fyzické výkonnosti, ale především herním projevu, nasazení, schopnosti spolupráce, trénovatelnosti, týmovosti atd..

Jako negativní věc letošní jarky vnímám fakt, že z výše zmíněných důvodů jsme nemohli větší část přípravy využívat i střelnici a tudíž nevystříleli odpovídající množství puků. Tento handicap budeme muset tedy dohnat během letní přípravy, která bude probíhat v srpnu a především pak na soustředění, kde střelbě budeme vždy věnovat jedno stanoviště kruhového tréninku.

Ovšem za rozhodně kladnou stránkou letošní jarní přípravy lze považovat, že jsme měli opět dostatek asistentů, což pro organizaci tréninků bylo velmi přínosné. A samozřejmě za to všem zúčastněným upřímně děkuji!

Když to tedy celé nějak shrnu, tak z tréninků jarní přípravy a dosavadní atmosféry kolem týmu mám dobrý pocit. Nechci se ale tvářit, že všechno je jenom tak dobré, jak zde popisuji, a jak se na první pohled z výkonů mnohých borců může zdát. Nejsme parta Rychlých šípů, ani Klabzubova jedenáctka, ale normální tým, jenž je mozaikou různých typů hráčů a charakterů. Ano, máme i kluky, které tréninkové úsilí občas míjí větším, či menším obloukem a některá neoblíbená cvičení se snaží jenom nějak přežít. Na druhou stranu jsou ale i tací, kteří se snaží vždy dělat vše naplno a poctivě, aby jim účast na tréninku skutečně něco dala a někam posunula. A že je právě tahle skupina nejpočetnější, je moment, ze kterého nabývám přesvědčení, že máme na tuhle sezónu dobrou posádku. Takže kluci, vydržte nastavený trend a v srpnu Ahoj…

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Zvonek zvoní, škola končí a prázdniny začínají… a všichni jsou taky zase o rok starší, vyšší, zkušenější, otrkanější a moudřejší. Musím v této souvislosti zmínit, že občas zalituji, že nejsem učitel. Mít dva měsíce volna, plný šuplík červených propisek, přednost ve frontě ve školní jídelně a učitelskou porci jídla. Nicméně především někdy pociťuji chuť sáhnout do kouzelného šuplíku, vytáhnout jednu z těch propisek a opravit všechny chyby světa. Jenže to nejde, i když možnost směrovat a ovlivňovat děti v jejich vývoji považuji za skutečné poslání, a to bez jakéhokoliv patosu. Vzdělanost (pozor nezaměňovat se vzděláním) totiž považuju za největší z lidských ctností. Je ale známo, že nejsem velkým fanoušek současného vzdělávacího systému, který je stále příliš založen na memorování velkého množství dat, které si dnes dokáže skoro každý okamžitě několika kliky zjistit na internetu. Chybí mi ale větší prostor pro chápání souvislostí mezi těmito údaji, vytvoření si na jejich základě vlastního názoru a především schopnosti ho smysluplně prezentovat a obhájit. A tak mě alespoň vždycky potěší, když se z dětských úst kolem mě místo encyklopedických znalostí, ozve spíš překvapené „vlastně no jo!“, které znamená, že se jednotlivé střípky informací zčistajasna v mozku složily v to, čemu už se dá říkat vědomost, protože samotné našrocené informace ještě vědomostí zdaleka nejsou (byť si to bohužel stále mnozí myslí), jsou jen jejich předpokladem. A tak doufám, že tento školní rok vám přinesl právě nějaké objevné vědomosti, nové zážitky a zajímavé zkušenosti. Dnes se ale opona za divadlem zvaný škola na dva měsíce zatáhne a pak hurá na prázdniny. Užijte si je podle svých představ a především ve zdraví a spokojenosti.

A ještě než se rozprchneme, tak rozhovory s našimi oslavenci.

Jan Knížek

Ahoj Honzo. Vítám tě v krátké době u dalšího rozhovoru, tentokrát narozeninového. Nevnímáš to jako nevýhodu mít dvě oslavy v tak krátké době po sobě a pak rok nic?

Ne, protože já svátek slavím spolu s bráchou Tomášem v březnu. Máme to tak už, co si pamatuji a vyhovuje mi to.

Za chvíli budou prázdniny, o kterých jsme se spolu bavili v tom minulém rozhovoru, jaký ale byl ten letošní školní rok pro Honzu Knížka?

Já myslím, že dobrý, ale nějaký poznámky taky byly. Nejčastěji za vyrušování, protože já si rád povídám s kámošema.

Máš pocit, že vzhledem k tomu, že tvoje maminka je učitelka, jsou na tebe kladený vyšší nároky?

No, občas. Například tím, že mamka učí tělocvik, tak si ze mě jeden učitel dělá někdy srandu, když já třeba ještě neskočím tolik do výšky. Jinak doma jsem se musel hodně učit hlavně minulý rok, a to češtinu a matiku, protože mi moc nešly. Letos už to ale zvládám dobře i bez toho, a tak mi stačí se učit, jen když máme ve škole nějaké testy nebo doplňovačky.

Bude tedy letos spokojenost s vysvědčením?

Já myslím, že ano, protože budu mít jedinou dvojku, a to z vlastivědy. Tam se totiž učíme letos i cizí země, jejich památky a tak. Takže těch údajů a dat na naučení z paměti je tam skutečně hodně.

Jsi pro mě synonymum klidné a pohodové povahy. Jak ale reaguješ na konfliktní situace, jako je hádka s přítelem nebo výtky nás dospěláků?

Nevím, ale i já umím někdy vybuchnout a pohádat se. Nejčastěji se mi to stává s bráchou, protože se spolu hádáme o hodně věcí. To pak do něj mlátím, co to jde, ale jeho to většinou nebolí a nakonec mě zmlátí.

Přesto, jsi ten, co za svou pravdu bojuje do poslední chvíle, nebo jako údajně moudřejší v rámci klidu ustoupíš?

Jak v čem. Pokud je to pro mě důležité, tak se snažím prosadit si svoje, a když si nejsem jistý, tak řeknu možná.

Abychom se ale dostali i k hokeji. Gratuluji k vítězství ve výkonnostních testech. Bylo to těžké vyhrát?

Bylo, protože konkurence byla veliká a především Pepa Dvořák byl pro mě nejtěžší soupeř.

Myslíš, že se ti to podaří zopakovat i na soustředění?

To nevím, ale rozhodně to nebude jednoduché, protože ty ruce mám přeci jen slabý a v těch silových testech většinou ztrácím.

Která tréninková cvičení na ledě tě nejvíc baví?

Především, když bruslíme s pukem 1-0 nějakou obratnost a pak souboje 1-1 o puk.

Tvým oblíbeným číslem na dresu je 7. Má to nějaký význam?

To nosím po bráchovi a taťkovi, protože s ním taky hráli. Tedy brácha určitě a u táty mám ten dojem.

Tvůj taťka s námi chodil občas na led, nebo pomáhal i na střídačce. Nemáš s tím problém?

Ne. Naopak. On se mnou často po zápasech rozebírá jednotlivé situace a snaží se mi radit, co a jak jsem měl udělat líp.

Minule jsi mi vyprávěl, jak už se moc těšíš letos na zápasy. Máš nějakého oblíbeného či neoblíbeného soupeře?

Oblíbeného soupeře nemám žádného a neoblíbený je Kolín.

Dobrá, přesto doufám, že i tyto zápasy si užiješ. Děkuji ti za velice příjemný rozhovor, protože je fajn si popovídat s takovým usměvavým a rozkvetlým klukem. Všechno nejlepší.

Pavel Tvrdík

Ahoj Pavle. Loňská sezóna pro tebe začala nešťastně – karambolem na motorce a dlouhou léčbou. Byl návrat hodně složitý?

Tak jak pro koho. Pro mě zas až tolik ne. Já se cítil docela dobře. To spíš pro mamku, protože ta musela dlouho řešit, jestli už mě může pustit na trénink. Přeci jenom měla strach a obavy, co by bylo, kdybych se nějak znovu zranil.

Tomu naprosto rozumím. Máš momentálně pocit, že tě to ještě nějak limituje, nebo je to pro tebe již minulost?

Já už to vůbec necítím a jsem naprosto v pohodě. Pro mě je to uzavřená věc, i když si samozřejmě občas ještě vzpomenu. Ale už jen málokdy.

Byla to nepochybně moc zlá a nepříjemná zkušenost, přesto, je něco při pohledu zpět, co ti to třeba i dalo, nebo v něčem poučilo?

Tak to určitě. Vím, že se musím snažit dávat víc pozor a nebýt tak zbrklý. Prostě se musím celkově trošku uklidnit. Snažím se proto o věcech dopředu víc přemýšlet.

A daří se to?

Já myslím, že jo.

Dobrá. Nicméně v mém vidění stále zůstáváš tím neposedným a bezstarostným rošťákem s dobrým srdcem. Máš, nebo měl si, v životě z něčeho skutečné obavy?

Nevím. Já jsem se asi nikdy ničeho nebál. Vlastně jo. Sportovního táboru na Masaryčce. Tam se třeba běhá marathón po skalách, a tak se tam každý rok někdo zraní, nebo si třeba něco zlomí. No a mně byli tehdy teprve čtyři roky, tak jsem se tam bál jet. Ale nakonec jsem jel, protože mamka jela jako ošetřovatelka.

Ty jsi nepochybně dominantní povaha, která nebude stát nikdy pokorně v koutě a bude mít vždy své vlastní názory. Jak moc velký problém je pro tebe přijmout, či respektovat jiný názor na věc?

Já myslím, že není. Fakt. Já třeba nerad sbírám psí hovna na zahradě, ale když mi to mamka řekne, tak jdu a udělám to. Možná se tedy někdy vzpouzím, ale jen málokdy, protože vím, že mamka mi nakonec pohrozí nějakým hrozným trestem, který se pak stane. Třeba že mám na dva týdny zaracha kámošů, a to já hrozně nesnáším.

Nic. Pojďme alespoň na chvíli i k hokeji. Loňskou sezónu jsi seděl vedle trenérů, abys byl trochu pod dohledem, jaké to bylo?

Dobrý. Mně se to moc líbilo a určitě to bylo lepší než sedět někde v koutě, mimo dění.

No a jak to vidíš letos?

Já už se moc těším na led, na hokej a na to, že už budeme v tabulce a budu to moc sledovat. Mě to baví a i teď se rád dívám na náš web a sleduju tam výsledky testů, a to co tam píšete.

No a jak si byl spokojen s tím, co sis tam přečet o sobě během jarní přípravy?

Moc ne. Myslel jsem si, že budu v testech lepší a docela mě to mrzí.

Já myslím, že s ohledem na ty tvoje zdravotní peripetie, to bylo hodně dobrý a na soustředění to bude jistě ještě lepší. Jak by měla letos podle tvých představ a přání vypadat ideální lajna?

Takže vzadu Tomáš Hájek a Štěpán Jelínek. A vpředu bych chtěl být určitě s Pepou Dvořákem, protože s ním a Štěpánem si teď nějak nejvíc rozumím a dál třeba s Honzou, nebo … (dlouhé přemýšlení). Teď nějak nevím, tak asi s tím Honzou.

Závěrem se většinou ptám našich oslavenců na jejich přání, tudíž pokud chceš, prozraď nám to svoje.

Rád bych jednou hrál NHL za New Jersey proti Pittsburghu Penguins. A taky bych chtěl být hokejovým komentátorem.

To slyším úplně poprvé, tak ti samozřejmě přeju, ať ti vyjde. No a k tomu i to tolik potřebné zdraví, které pokud není, přestává to být fráze, ale zbožné přání.

Petr Malina

Ahoj Petře. Vítám tě u tvého prvního oslaveneckého rozhovoru. Tak se nám na úvod trochu představ. Co máš rád, co zase ne, co škola, volný čas a jiné zájmy?

Takže já bydlím v Čáslavi, kde taky chodím do školy T.G.Masaryka do 4B. Ve škole mě to docela baví a nejvíc asi vlastivěda, čeština a matika. Líbí se mi, že jsou to takové těžší předměty a nejhorší známku mám zatím trojku. No a nebaví mě naopak výtvarka a taky mi to kreslení upřímně moc nejde.

Je něco, co bys ve škole změnil?

Aby bylo víc tělocviku a lepší učitelé.

Jak si letos užiješ prázdniny?

Tak především pojedu k babičce na Moravu a pak pojedu na dvě soustředění. Jedno bude hokejový, a to druhý florbalový, protože já vedle hokeje ještě hraju florbal.

Máš hodně aktivit, jak tedy trávíš svůj volný čas?

Buď si hraju na mobilu, nebo jdu ven a hraju si s klukama florbal, nebo si taky kopeme s míčem. Dřív jsem ještě dělal v Čáslavi atletiku, ale to už mi moc nevychází kvůli hokeji.

Kterým disciplínám ses věnoval?

Především jsem běhal. Šedesátku a tak.

To tě asi trénovala Lída Formanová?

Ano. A můj starší brácha kamarádí s jejím synem, který tady v Kutné Hoře hraje taky hokej.

Když už jsi to zmínil, vy jste doma čtyři bráchové. Jaké to je vyrůstat v tak početné rodině?

Dobrý a aspoň si spolu můžeme něco zahrát a taky si můžeme vzájemně pomoc. Někdy se taky i popereme, to většinou vyprovokujeme mi mladší, ale myslím, že se máme jinak rádi.

To je krásný. Pojďme ale na chvíli k hokeji, kdo, nebo co, tě přivedlo k rozhodnutí začít hrát hokej?

U nás v Čáslavi postavili nový zimák a byl tam plakát „Pojď hrát hokej“ a že nabírají nové hokejisty, tak jsem to chtěl zkusit. Docela brzy jsem se naučil bruslit a hokej mě začal i rychle bavit, protože v něm můžu dávat góly.

Nicméně, na konci minulé sezóny jsi přestoupil k Sršňům. Nebudu se ptát proč, abych zbytečně nejitřil nějaké malicherné spory, ale zeptám se tě spíš, jak se zatím cítíš mezi Sršni a jestli vnímáš nějakou změnu?

Dobře a jsem tady moc spokojený. Největší rozdíl zatím vnímám v trénincích, protože tady v Kutné Hoře jsou mnohem víc fyzicky náročnější a taky se tady víc pracuje s hokejkou.

Je to těžké takhle přijít a začít úplně znovu v novém prostředí, mezi novými spoluhráči a trenéry?

Ano je a hlavně začátky. Ale pak když už jsem se seznámil, tak to nebylo tak těžký a teď už je to dobrý. Nejvíc si zatím rozumím asi s Martinem, protože s ním občas jezdím i na hokej.

Uvědomuješ si, že vzhledem k větší konkurenci v našem týmu, budeš mít i těžší pozici se víc prosadit než třeba v Čáslavi?

Vím, ale nebojím se toho. Aspoň mě to bude motivovat se víc snažit.

To je tak fajnová odpověď, že bych ji nejradši dal na nástěnku do kabiny, ale abychom to naše povídání nějak uzavřeli. Jak by měla vypadat letošní sezóna, abys byl spokojený?

Já jsem spokojený. Tréninky se mi moc líbí, takže já budu rád, když to zůstane tak jak to je.

Děkuji za rozhovor a přeju, ať ti ta spokojenost vydrží co nejdéle.

Vzhledem k tomu, že Láďa Janeček se opět delší dobu neukázal na tréninku, tak s ním rozhovor až někdy příště. Pro dnešek je to tedy všechno. Závěrem ještě jednou přeji všem krásné prázdninové dny, a aby nás slunce hřálo, i když ho právě nevidíme. A to platí jak pro naše slunce jako hvězdu, tak i pro všechna naše slunce mezi lidmi. Ať se nám co nejvíc daří své hvězdě nastavit vlídnou tvář a kéž bychom lidem vždycky dokázali pořádnou dávku té hřejivé energie s poděkováním vrátit.

MALEŠOV OPEN VII. – ZAZVONIL ZVONEC A …

Máte rádi příběhy s dobrým koncem? Já docela jo, takže když mám možnost nějaký vyprávět, dělá mi to radost. Pokud tedy máte o jeden takový zájem, příjemně se usaďte a já vám ho teď povyprávím.

Za sedmero kopci a sedmero lesy leží sportovní areál, který v neděli hostil sedmý ročník MALEŠOV OPEN – MÍČOVÝ SEDMIBOJ. A snad proto, že je sedmička považovaná za nejšťastnější číslo na světě, dorazil letos i rekordní počet 61 účastníků, z nichž se 47 aktivně zapojilo do soutěží v přehazované, házené, tenisu, fotbalu, basketu, florbalu a pétangue. Zbytek osazenstva pak podporoval své favority fanděním a především svou přítomností. Atmosféra proto byla skvělá, i když počasí nám nepřálo tak jako v minulých letech. Zatímco před pár dny totiž nakukovala rtuť v teploměrech k tropické třicítce, stačila jedna studená fronta a zakaboněné počasí natahující oblačné moldánky svými teplotami moc nepřipomínalo léto, které ve čtvrtek oficiálně převzalo vládu nad naším severním mírným pásmem. A tak se nad účastníky sportovního klání občas vznášela interpunkční znaménka - vykřičníky i otazníky. Leč vždy se podařilo nezávislé božské či přírodní instituce uchlácholit a zvládnout celý šestihodinový sportovní maratón bez jediné kapky deště.

K vidění byly vyrovnané a hodnotné sportovní výkony, které byly často prošpikovány i vtipnými hláškami. Soutěžícím dvojicím se v jednotlivých disciplínách dařilo střídavě úspěšně, a tak turnaj neměl zcela jasného favorita. Každý k akci samozřejmě přistoupil poněkud jinak…..někdo se soustředil na co nejlepší sportovní výkony, někdo na to, aby si to se svými dětmi užil a jiný aby si ve chvílích volna příjemně pokecal s přáteli. Já jsem si užil od každého trošku a musím s uznáním říct, že některé mače strhly svou kvalitou, atmosférou a napětím plně mou pozornost.

Rád bych ještě zmínil a ocenil rodiče a děti, kteří v době, kdy oficielně nesoutěžili, využívali přesto volná sportoviště k hrám. To je totiž z mého pohledu možná ten nejhlavnější smysl podobných akcí. Ukázat dětem, že na hřišti si vyhrají mnohem lépe, než s tabletem a že větší dobrodružství zažijí s kamarády venku, než v okýnku na facebooku.

S koncem posledního finálového zápasu v tenisu pak došlo na vyhlášení celkových výsledků, ale i celé jarní přípravy. Ve výkonnostních testech: 1.Honza Knížek, 2.Josef Dvořák, 3.Matouš Klouček. V obíracích hrách: 1.Josef Dvořák, 2.Pavel Tvrdík, 3.Honza Knížek. V konečném součtu sedmý ročník MALEŠOV OPEN vyhrál a pyšnit se titulem MÍČOVÝ KRÁL může MATOUŠ a MARTIN BAJEROVI, kterým tímto upřímně gratuluji, leč svůj pomyslný klobouk smekám před úplně všemi účastníky. Jejich výsledky i s mým soukromým dovětkem najdete na konci článku.

Myslím, že ukončení jarní přípravy, proběhlo, jak mělo, s tím, že se potvrdila dobrá parta v týmu i mezi rodiči. Víc to asi není třeba rozvádět, a tak jen popřeji všem krásné - byť nejspíš ještě chvíli chladné dny. Ale nebojme - i když se to právě teď tak úplně nezdá, léto už tam venku je, zatím na chvíli schované, ale už nervózní jako natěšený závodník těsně před startem své disciplíny. Tak jen doufám, že nebude léto diskvalifikováno pro ulitý start, protože nevím jak vám, ale mně by rozhodně chybělo.

A zde jsou ty celkové výsledky:

1.místo – Matouš Bajer + Martin Bajer

29 bodů (1.místo - házená, 2.místo – basketbal, 2.místo – přehazovaná, 2.místo - pétanque, 4.místo – kopaná, 4.místo – tenis, 5.místo - florbal)

Přišli, viděli, zvítězili. Zaslouženě nejlepší pár prošel celým turnajem s přehledem a jejich prvenství dokládá i fakt, že jako jediní z celého startovního pole, nevypadli ani v jedné disciplíně již v prvním kole. Mimoto Matouš by si zasloužil cenu skokana, protože po loňském posledním místě - letos Míčový král – gratuluji.

2.místo – Pavel Tvrdík + Pavel Tvrdík

28 bodů (1.místo – florbal, 1.místo – kopaná, 1.místo – basketbal, 4.místo - přehazovaná, 4.místo - tenis, 4.místo – házená, 6.místo – pétanque)

Letos chtěli móóóc vyhrát a opravdu jen tím nejtěsnějším možným rozdílem skončili druzí, i když s největším počtem vítězství v jednotlivých disciplínách. A pokud by jim to bylo málo, přidám i prvenství v soutěži o nejlepší hlášku turnaje. Ve chvíli, kdy odjížděla moje Barunka s Ondrou domu, naklonila se ke mně Lucka: „To je Barunky hoch?“

3.místo – Štěpán Jelínek + Josef Jelínek

23 bodů (3.místo – florbal, 3.místo – kopaná, 3.místo - přehazovaná, 3.místo – házená, 4.místo - tenis, 5.místo – basketbal, 5.místo – pétanque)

Loňští vítězové svůj titul bohužel neobhájili, přesto prokázali, že se nejednalo o nějakou náhodu. V nabité konkurenci je i třetí místo skutečný úspěch, a co by za to jiní dali?!?! Závidět jim ale není co, protože jak známo vítězství a neustálé postupy v soutěžním pavouku zapříčiňují, že sportovní dvojice nemá v nabitém programu čas se ani pořádně najíst, natož si pak odpočinout.

4.místo – Honza Knížek + Tomáš Knížek

22 bodů (2.místo – florbal, 2.místo – kopaná, 3.místo - tenis, 4.místo – házená, 5.místo – basketbal, 5.místo - přehazovaná, 6.místo – pétanque)

Klidná síla – nenápadní, šikovní a tišší jako mniši. Pohoda, klídek, leháro. Nevím, jak jinak popsat styl, kterým se prezentovali, a který mi byl neskutečně sympatický. Zápasy si užívali bez jakýchkoliv negativních emocí a některé své soupeře přímo deptali hrou na chytro.

5.místo – Jiří Koubský + Jiří Koubský

20 bodů (3.místo – házená, 3.místo – florbal, 4.místo - tenis, 4.místo – basketbal, 4.místo - přehazovaná, 5.místo – pétanque, 6.místo – kopaná)

Jirku bylo tradičně nejvíce slyšet a jeho vtipné glosy opět příjemně zpestřovaly celé odpoledne. V utkáních ale velká bojovnost, nasazení a technická šikovnost, i když tu florbalovou trochu zaměňoval s golfovým úderem.

6.místo – Matouš Klouček + Filip Klouček

19 bodů (2.místo – házená, 3.místo – basketbal, 4.místo – pétanque, 5.místo – florbal, 5.místo - tenis, 5.místo - přehazovaná, 6.místo – kopaná)

Kvalitní výkony, velká snaha, zdravá motivace, vzájemná podpora a k tomu nejkvalitnější realizační a podpůrný team, který měl svou vlastní zdravotnici i mentálního kouče.

6.místo – Josef Dvořák + Vít Dvořák

19 bodů (3.místo – pétanque, 3.místo - přehazovaná, 4.místo – házená, 4.místo – kopaná, 5.místo – basketbal, 5.místo - tenis, 6.místo – florbal)

Trochu jsem si připadal jak na hokeji. Dobrému a kvalitnímu výkonu bylo jen malou pižkou na kráse Pepovo tradiční samotrýznění s výrazem zmučeného z dílčího neúspěchu.. Léčbu Vítkem: „Pojď mi to zase zkazit“, ale na střídačce asi praktikovat nebudeme.

6.místo – Jakub Jelínek + Tomáš Jelínek

19 bodů (1.místo - přehazovaná, 3.místo - tenis, 4.místo – florbal, 5.místo – házená, 5.místo – kopaná, 6.místo – basketbal, 6.místo – pétanque)

Na tento pár se upínala moje velká pozornost, protože po loňském druhém místě a velmi kvalitních výkonech jsem je pasoval předem na jednoho z favoritů na celkové vítězství. Leč člověk soudí a život mění. Přesto pokud Tomáš předpokládal, že jeho největší předností bude objemová prostornost v brance, tak mě doslova nadchly jeho rychlé nohy u přehazované.

7.místo – Roman Socha + Roman Socha

17 bodů (1.místo - tenis, 4.místo – florbal, 5.místo – pétanque, 5.místo - přehazovaná, 5.místo – házená, 6.místo – kopaná, 6.místo – basketbal)

Kluky Sochovi táhnul jak buldozer nekompromisně za úspěchem velký Roman, což se mu podařilo především v tenisu.

8.místo – Tomáš Břinčil + Tomáš Břinčil

15 bodů (3.místo – kopaná, 4.místo – basketbal, 5.místo - tenis, 5.místo – pétanque, 5.místo – házená, 6.místo - přehazovaná, 6.místo – florbal)

Celý den působili neuvěřitelně pohodovým až jakoby „přibržděným“ dojmem, přesto několikrát potvrdili kvalitu šikovné enklávy sportsmenů z Kaňku. Proti loňskému umístění – výrazné zlepšení a věřím, že až pravděpodobně příští rok novelizujeme disciplíny o nohejbal – posunou se ještě výš.

8.místo – Matěj Mimra + Iva Melicharová

15 bodů (1.místo – pétanque, 4.místo - přehazovaná, 5.místo – basketbal, 6.místo - tenis, 6.místo – házená, 6.místo – kopaná, 6.místo – florbal)

Iva trochu znavená z fesťáku, přesto v dobrém rozpoložení a Matěj individuálně výborně, ale na přehazované to byl jeho standardní herní projev – vystačil si v podstatě sám.

9.místo – Jakub Komárek + Míra Jelínek

14 bodů (4.místo – kopaná, 4.místo – basketbal, 4.místo – pétanque, 5.místo – florbal, 6.místo – házená, 6.místo - tenis, 6.místo - přehazovaná)

Poměrně trochu překvapení a vzhledem ke Kubovým individuálním schopnostem, bojovnosti, nasazení a odhodlání hraničící až se sebeobětováním jsem čekal lepším umístění. Tak snad příště.

9.místo – Dominik Hruboš + Alena Hrubošová

14 bodů (4.místo – florbal, 4.místo – házená, 5.místo – kopaná, 5.místo – basketbal, 5.místo – pétanque, 6.místo - tenis, 6.místo - přehazovaná)

Asi chtěli víc, ale konkurence byla letos veliká a jejich prohry byly často až po litém boji a nejtěsnějšími rozdíly. Dominik by možná rád upgradoval svého spoluhráče, ale já viděl Alenu hrát s maximálním nasazením a zápalem. Že bohužel někteří tatínkové ve hře neznají bratra ani gentlemanství je prostě fakt sportovních kolbišť.

9.místo – Adam Němec + Aleš Němec

14 bodů (3.místo – pétanque, 5.místo – kopaná, 5.místo – přehazovaná, 5.místo – házená, 5.místo – basketbal, 6.místo – florbal, 6.místo - tenis)

Kluci Němcovi jako nováčci určitě nezklamali. A vzhledem ke skromnosti a pokoře jim vlastní, reprezentovali starou dobrou školu slušného vystupování snahy si to užít.

9.místo – Pavel Malina + František Malina

14 bodů (4.místo – kopaná, 4.místo – přehazovaná, 5.místo – florbal, 5.místo – tenis, 5.místo – pétanque, 6.místo – házená, 6.místo – basketbal)

Co by jedni z nejmladších účastníků nebyli těmi hlavními aspiranty na bednu, nicméně i ve chvílích volna jsem je pořád viděl při nějaké sportovní aktivitě – super a palec nahoru.

10.místo – Jan Sadílek + Tomáš Sadílek

13 bodů (4.místo – pétanque, 5.místo – kopaná, 5.místo – basketbal, 5.místo – házená, 5.místo - tenis, 6.místo – florbal, 6.místo - přehazovaná)

Kluci Sadílkovi utvořili velmi kvalitní a silný tandem. Ale nad nimi by především zaplesalo srdce Miroslava Tyrše, protože víc než výsledky za každou cenu, byla pro ně snaha si zahrát všechno s chutí, naplno a se zaujetím.

10.místo – Katka Sadílková + Jana Sadílková

13 bodů (2.místo - tenis, 5.místo – kopaná, 5.místo – florbal, 6.místo – basketbal, 6.místo – pétanque, 6.místo – házená, 6.místo - přehazovaná)

Předvedli ideální rodinnou pohodu a souhru, kterou lze jen závidět. Především jejich výkon na kurtech osobně považuji za nejkvalitnější a nejtýmovější ze všech.

10.místo – Petr Malina + Katka Malinová

13 bodů (3.místo – basketbal, 5.místo – florbal, 5.místo – přehazovaná, 5.místo – házená, 6.místo - tenis, 6.místo – pétanque, 6.místo – kopaná)

Nejpočetněji zastoupená rodina v míčovém klání zcela naplnila ideu, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se a užít si to.

11.místo – Anežka Jelínková + Kristýna Jelínková + Šárka Jelínková

12 bodů (4.místo – pétanque, 4.místo – florbal, 5.místo – basketbal, 6.místo – házená, 6.místo - tenis, 6.místo – kopaná, 6.místo - přehazovaná)

Holky Jelínkovi navázaly na loňskou dívčí trojku, a přestože těch vítězství nebylo přehršle, vždy my je došly nahlásit s velkou chutí a radostí. Milé, hezké, usměvavé – co víc žádat od děvčat a doufám, že jim medaile udělaly radost.

12.místo – Aneta Hrubošová + Míra Malina

11 bodů (4.místo – kopaná, 5.místo – pétanque, 5.místo – přehazovaná, 6.místo – florbal, 6.místo – házená, 6.místo - tenis, 6.místo – basketbal)

Benjamínci našeho klání a jako volní hráči spojili své síly na poslední chvíli. Přesto své soupeře nejednou potrápili a vím, co píšu, viděl jsem je hrát. Na svůj věk byli fakt dost dobří.

12.místo – Vojta Němec + Petra Němcová

11 bodů (4.místo - tenis, 5.místo – přehazovaná, 5.místo – kopaná, 6.místo – florbal, 6.místo – házená, 6.místo – pétanque, 6.místo – basketbal)

Další nováčci našeho klání a musím se přiznat, že v tom všem shonu jsem nějak neměl štěstí je vidět hrát ani na jednom stanovišti. Škoda, snad příště.

13.místo – Míra Nekvinda + Míra Nekvinda

10 bodů (5.místo – házená, 5.místo – florbal, 5.místo – pétanque, 6.místo - tenis, 6.místo – kopaná, 6.místo – basketbal, 6.místo - přehazovaná)

Oproti loňsku si trochu pohoršili, ale to Mírovi nebránilo být neustále v pohodě, což bylo navíc umocněno tím, že se na jeho sportovní výkon přišla podívat i jeho maminka s malým sourozencem.

14.místo – Sam Nevole + Jana Nevolová

9 bodů (4.místo – basketbal, 6.místo - tenis, 6.místo – florbal, 6.místo – házená, 6.místo – kopaná, 6.místo – pétanque, 6.místo - přehazovaná)

Jana a Sam zaplatili nováčkovskou daň a do příštího ročníku mají 365 dnů na větší skamarádění se s kulatým nesmyslem. Nicméně pokud si myslíte, že skončili čtrnáctí, tak neznáte Síru, protože ten je vyhlásil na čtvrtém místě a tudíž naše sportovní klání nemělo poslední místo – ideální tečka na konec.

P.S. Pro ilustraci přikládám i pár fotografií - odkaz

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 5 – LÉKAŘSKÁ PROHLÍDKA A ZÁKLADNÍ INFO K NOVÉ SEZÓNĚ

Do září sice ještě zbývá celé léto, nicméně až se nová sezóna zeptá: „Cos dělal v létě“, bude povinností všech hráčů mít již absolvovanou lékařskou prohlídku a mít potvrzení o způsobilosti hrát lední hokej. Ovšem od kategorie mladších žáků to již musí být od sportovního lékaře a součástí vyšetření by mělo být i zátěžové EKG. Potvrzení by nemělo být starší jednoho roku a je potřeba jej odevzdat před začátkem soutěže, protože bez Protokolu ze zátěžového EKG a Potvrzení od praktického lékaře, že je hráč způsobilý hrát hokej, nemůže podle Vnitřní směrnice ČSLH č.66 trénovat ani hrát utkání!

Nejbližší sportovní lékař je pro nás v kolínské nemocnosti MUDr. Marie Bulíčková a objednat se můžete na telefonu – 321 756 496. Upozorňuji na omezenou kapacitu zmíněného zařízení a dlouhé čekací doby. Doporučuji se proto objednat včas (nejlépe ihned), případně aby se rodiče hráčů domluvili a na prohlídku jely vícečlenné skupiny společně.

Další sportovní lékař je pak v Rosicích MUDr. Pavlína Čmedlová - 466 415 641, v Pardubické nemocnici - 466 014 162 nebo 466 014126 a ve Fakultní nemocnici Hradec Králové - 495 837 333

Dále připomínám, že během srpna bude probíhat letní příprava na ZS. Scházet se budeme ve stejném režimu jako během jarní přípravy. To znamená pondělí-středa-pátek od 16.00 do 17.30, ale již jen na ZS a poprvé se sejdeme ve středu 1.8.2018. Náplní budou především sportovní hry a střelba, protože musíme alespoň trochu dohnat ztrátu způsobenou absencí střelnice během jarní přípravy.

V termínu 18.8. až 25.8. proběhne tradiční soustředění a potřebné info naleznete v informačním letáku. Myslím, že většina z vás jsou již zkušení harcovníci, nicméně pokud by se někdo potřeboval na něco zeptat – klidně se na mě obraťte.

Po návratu ze soustředění již ucítíme vůni ledu, tudíž skočíme rovnou do bruslí. Tréninky v nové sezóně bude mít naše kategorie v pondělí 16.30-17.30, ve středu 16.45-17.45 a v pátek 16.45-17.45.

Jinak letošní soutěž dostála jistých změn a je rozdělena na základní část a nadstavbu. V základní části jsme prozatím (úmyslně píšu prozatím, protože z letitých zkušeností vím, že situace se může ještě několikrát změnit a pravidla jsou pro všechny, přesto pro pár kámošů si vyřveme změnu nebo výjimku, když je potřeba) ve skupině č.4 spolu s týmy HC Hvězda Praha, HC Lev Benešov, HC Poděbrady, HC Rytíři Vlašim, SC Kolín, kde se spolu všechny týmy střetnou dvoukolově. Na základě součtové tabulky kategorie starších a mladších žáků po základní části postoupí týmy buď do nadstavby A, kde se utkají dvoukolově všechny týmy na 1. – 3. místech, nebo do nadstavby B, kde se utkají dvoukolově týmy ze 4. – 6. míst s tím, že výsledky ze základních skupin se započítávají.

To je pro začátek asi to nejzákladnější, jinak předběžný rozpis zápasů základní skupiny najdete v sekci „Výsledky“ a další zprávy až někdy příště. Mějte se hezky a neodkládejte ty Lékařské prohlídky.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Tak mi ráno krystalka prozradila, že dnes slaví narozeniny náš bývalý premiér a prezident – Václav Klaus. Nepochybně výrazná postava našich soudobých dějin, která ovšem díky svým kontroverzním činům a názorům vyvolává stále nejrůznější druhy emocí. Přes zbožňování a uznávání až po odmítání a nenávist. Ve mně tedy tato zpráva vyvolala okamžitě vzpomínku na jeden můj sen, který jsem kdysi publikoval v blogové sekci tohoto webu. A když můžou v rámci svých archívních pořadů televize mlít kolem dokola pořád ty stejné scénky až do úplného zblbnutí, třeba vám nebude vadit, když zašátrám v nejhlubším šupleti tohoto webu a z jeho přítmí jej opět vytáhnu:

AKCE BARBORA

Nedávno měl jsem zvláštní sen a ten bych vám nepřál…. Tak kdysi začínal diskotékový hit Jiřího Korna – Miss Moskva, a tak taky začíná mé dnešní vyprávění. Abych ale včas utlumil vlnu falešného nadšení, neočekávejte žádné dlouhonohé modelky pohupující se po mole, či kakaové krásky, které mají na sobě jen mokré luxusní tričko. Ne, ne !!! Zkroťte svou fantazii, nepřišel jsem v REM fázi spánku o svou neposkvrněnost, ani hlasitým hekáním nevzbudil nic netušící choť a pak se vymlouval, že se mi zdálo, jak makám v posilovně.

Můj sen byl daleko prozaičtější, ale názorně dokládá, že psychika je mocná čarodějka, se kterou si není radno příliš zahrávat. Jeho prvotním impulsem byla totiž prostá informace, na přípravkářském opékání buřtů: „Pepa dnes nepřijde, protože hlídá Sobotku“. Původně jsem to pochopil, jakože Pepa vyhlíží v letištní hale, kvůli podpisu, přílet Vladimíra Sobotky (bylo to totiž přesně v den návratu našich hokejistů z MS), ale pak mi bylo dovysvětleno, že pomáhá bodyguardům premiéra Sobotky při jeho návštěvě Kutné Hory. A to mé fantazii úplně stačilo. Já ale nemířím nikdy nízko, a proto jsem ve svém snu do hlavní postavy celé story obsadil bývalého prezidenta Václava Klause.

Děj tak začíná v pancéřové limuzíně, kterou přijíždí náš hlavní hrdina na návštěvu Kutné Hory. Panuje zde ovšem hodně napjatá atmosféra, neboť hlava státu obklopená svými poradci a tajemníky probírá podrobný itinerář několika následujících hodin, když vše vyvrcholí: „Kutná Hora? Tam přeci bydlí můj dlouholetý přítel Pavel Sirotek. Víte co? Překvapím ho a udělám mu radost tím, že navštívím jeho dceru ve škole!“ Všichni přítomní se okamžitě snaží, aby své rozhodnutí ještě poněkud přehodnotil, a především bezpečnostní poradce namítá něco o nepřehledném prostoru školy, velkém množství dětí, osob a těžko zvládnutelném úkolu. Nicméně Klaus pln rozhořčení tvrdošíjně trvá na svém. A tak šéf ochranky, jehož obličej pod tmavými brýlemi připomíná tvář ledního medvěda (ten totiž nemá mimické svalstvo, takže vypadá permanentně naštvaně), pronese tajemně do mikroportu na klopě svého saka: „Akce Barbora zahájena“!!!

A v tu chvíli základní škola Žižkov začíná psát nezapomenutelnou kapitolu svých dějin. V jejích útrobách to doslova vře. Všude se pohybují tajemní muži v černém s naslouchátky v uších. Ochozy protilehlého chrámu Svaté Barbory obsazuje skupina elitních odstřelovačů a v ředitelském salónku stoly přetékají hojností a strdím, protože je zde připravená papanice a kropenice na počest nejvyššího. Třídní učitelka 3.B je okamžitě podrobená důkladnému proškolení hradním PR managerem, na které dítě se má při návštěvě pana prezidenta zaměřit a jak vhodnými otázkami zdůraznit jeho intelekt.

Víte, stále jsem se domníval, že vychovávám děti v duchu Guta-Jarkovského, ale to co poté následovalo, mě poněkud nalomilo. Vynechám pasáž o příjezdu, majácích, sirénách, policistech na motorkách, červeném koberci, televizních štábech, blescích fotoaparátů a přejdu rovnou do třídy. Po obligátním představení mé Barunky panu Klausovi došlo i na několik konverzačních frází, což se ovšem posléze stalo osudným. Přihodilo se totiž, že hradní pán se pokusil získat sympatie, do té doby jaksi odměřené slečny: „Hm, hm, hm a jestli pak víš, že tvůj tatínek je můj velmi dobrý přítel?“ V tu chvíli ale přešla Dcéra vlasti do poměrně hlasité opozice: „To asi těžko. Můj táta se zloději nekamarádí!!!“ Zjevně zaskočený prezident si ale bohužel neodpustil velmi zvláštní a v tu chvíli zcela chybné a dětinské „prosííííííííím"....., čímž si zjevně vykopal vlastní hrob a malého zastánce pravdy definitivně nakopl: „Můj tatínek totiž říká, že je úplně jedno, jestli kradeš pero na stole, naftu z auta, hřebíky ve fabrice, nebo státní milióny. Pořád jsi ten samý zloděj, jen v jiných podmínkách a za jiných okolností!!!“

Co následovalo? Z mlaďošky se rázem stala mediální hvězda a všechny zpravodajské štáby se o ní mohly doslova porvat. Část prezidentského establishmentu zpytovala svědomí z nezvládnuté akce, část se cukala smíchy a nebohá ředitelka školy se odpotácela omýt rozpálený obličej, neboť na tak rychlý pád koutků úst rozhodně nebyla připravena. No a pan Klaus rozohněn doběla, protože pro pravdu se každý čertí, zavelel k okamžitému odchodu (zde se mi ale do snu, trochu nepochopitelně, přimotala asociace se současným prezidentem) a snažil se opustit školu, tou nejrychlejší, faustovou metodou! Akorát si při tom ale zvolil protilehlou stranu. Zakopl a namísto stropem, zkoušel, co vydrží podlaha. Cesta do pekel, holt dle jeho bonmotu, vede přímo dolů…..

V tu chvíli jsem se celý zpocený probudil a jak to tak bývá, nemohl pospojovat tělo a myšlenky dohromady, aby opět smysluplně fungovaly. Jistě to taky občas znáte, tu nejistotu, jestli to všechno, co se vám honilo hlavou, byla vlastně pravda nebo jen sen. No, a protože jsem si nedokázal jednoznačně odpovědět, otočil jsem se na druhý bok s uklidněním, že se večer kouknu na zprávy: „Jestli se to opravdu stalo, tak to tam určitě bude…..“

Tak a to je všechno. Údajně by každý i třeba sebeblbější příběh měl mít své poslání a poučení. No, nevím tak úplně přesně co právě z tohoto vydolovat. Takže snad jen, že děti se prý rodí čisté a nezkažené. Obratně se pohybovat v labyrintu polopravd a lží, prospěchářsky, či takticky vyčkávat, snažit se do poslední chvíle chytračit a raději nastrčit ostatní, ať se spálí a v závětří čekat, jak se situace vyvine, tak to se údajně naučí a odkoukají až teprve od nás dospělých. Smutné! Nehledejme proto donekonečna chyby jinde a v jiných, přestože tam bezpochyby jsou, ale raději precizně zvládněme svůj vlastní úkol – být svým dětem tím nejlepším příkladem.

Pokud jste dočetli až sem, předpokládám, že vás polil pot z obavy, abyste se náhodou nedostali do mé hlavy a snu i vy. Nebojte a zbytečně nepodléhejte předčasným katastrofickým vizím a raději si přečtěte rozhovor s našimi Honzy – oslavenci tohoto týdne, který bude tentokrát ovšem neobvykle – double.

Ahoj chlapci a vítám vás u vašeho společného oslaveneckého rozhovoru. Po roce se opět setkáváte v jedné kategorii. Je něco, na co se v této sezóně těšíte a naopak?

Honza (Knížek): Já se na tuhle sezónu těším moc a především na zápasy. Myslím, že máme hodně silný tým a mohli bychom často vyhrávat. Já totiž rád vyhrávám. No a netěším se až tolik na testy na soustředění. Je to hodně náročný.

Johny (Sadílek): Já se taky těším a stejně jak říkal Honza, tak nejvíc na zápasy. Pak taky na tabulky, a že budeme hrát poprvé zápasy a soutěž, kde budu moc sledovat naše výsledky a porovnávat je s výsledky soupeřů. Jinak já obavy nemám z ničeho.

Pomalu nám končí jarní příprava, jak jste s ní a svými výkony byli spokojení?

Johny: Za mě dobrý. Mě to bavilo. Jinak si myslím, že jsem podával dobré výkony, i když se mi občas samozřejmě něco nepovedlo. Nejlíp mi šly asi ty běžecké disciplíny, ale slabší jsem byl v sedu-lehu a silových věcech.

Honza: Mě jarní příprava taky bavila a nejvíc asi všechny ty hry, co jsme často hráli. Moje výkony byly asi dobrý a nejvíc mi šlo běhání a sedy-lehy. Oproti tady Honzovi jsem s nimi neměl problém, ovšem slabý mám zatím hodně ruce. No a nebavilo mě, nebo spíš jsem měl strach, když jsme s trenérkou Luckou skákali na trampolíně. Z toho mám zatím respekt.

Za pár dní nám začnou letní prázdniny, už máte nějakou představu, jak si je letos užijete?

Honza: My většinou na začátku jedeme autem na dovolenou do Chorvatska. Pak jezdíme tady u nás na dovolenou na kolech s kamarády. No a pak už mám jen fotbalový a hokejový soustředění. Nejvíc se asi těším na to hokejový soustředění a pak taky k moři. Rád v něm plavu, i když mám strach, abych nešlápnul na ježka, což už se mi kdysi podařilo.

Johny: Já se hodně těším do Španělska k moři. Letos to bude hodně výjimečný, protože letíme na čtrnáct dní na La Mangu, kde bude léčivé bahno. Pak pojedeme na chatu a ještě před prázdninami vlastně budeme na Suchdoliádě, kde se soutěží v různých sportovních disciplínách o medaile.

Honza tady zmínil, že se těší na hokejové soustředění, jak to máš ty a eventuelně co byste změnili, vypustili, či přidali do jeho programu?

Johny: Já se samozřejmě taky těším a jediné co bych změnil, aby se to opékání buřtů přesunulo ze čtvrtka na pátek, protože pátek je lepší den. Jinak je to krásný a nenapadá mě nic, jak to vylepšit.

Honza: Já už jsem tedy říkal, že se těším a asi nejvíc na to, že tam budu s kámošema, a že bude legrace a zábava. No a změnit by se mohlo, že by byla později večerka, aspoň v jedenáct, abychom mohli venku blbnout a běhat o něco dýl.

Kluci, jméno Honza je podle statistiky nejoblíbenějším českým jménem. Jak jste s ním ale spokojeni vy, která jeho forma oslovení vám nejvíce vyhovuje a případně, které jiné jméno, pokud byste museli, byste si vybrali jako náhradní?

Honza: Jo, dobrý. Nejvíc mi vyhovuje, když mi lidi říkaj normálně Honzo a žádný jiný jméno bych nechtěl.

Johny: Úplně perfektní a nejvíc se mi líbí Johny, jak mi říká babička. A jiný jméno bych taky nechtěl.

Vy dva spokojení Honzové, oba provozujete vedle hokeje i jiné sporty, tak mi teď o nich něco povyprávějte.

Johny: Já jsem hrál tenis, ale asi před rokem jsem skončil, protože už to nešlo časově stíhat dohromady. No a mezi těmi dvěma sporty jsem si vybral hokej. Přesto si ještě občas tenis jen tak zahraju, nebo taky u nás na hřišti s klukama fotbal.

Honza: Tak já hraju ještě fotbal a teď jsme i vyhráli naší okresní ligu. Přesto mě ale víc baví hokej. Fyzicky je to sice podobně namáhavé, ale mě víc baví bruslit než běhat. A taky když udělám pár odrazů na bruslích, tak jsem mnohem rychlejší a nemusím už potom tolik šlapat.

Vy jste oba velmi hodní, v přípravě neskutečně poctiví a nekonfliktní kluci, přesto umíte i vy někdy zlobit a jaký byl váš největší průšvih? Tedy ten, který se může prozradit.

Honza: Zlobit rozhodně umím a můj největší průšvih byl, když jsem ve škole shodil kluka na vánoční stromeček. Ten stromek sice nespadnul, ale rozbilo se pár ozdobiček, kluk brečel a já dostal poznámku. No a doma se na mě nejvíc zlobí, že nerad uklízím a především v kleci u svého morčete.

Johny: Já zlobím ve škole tím, že pořád mluvím, a tak mi říkaj Sadílek TýVý. No a doma tak nějak normálně, jakože občas neposlechnu a tak. Největší průšvih? Asi, že občas hraju doma florbal a někdy střelím míček k sousedům.

Hoši, nezlobte se, ale jestli jsou toto vaše největší průšvihy, tak já byl ve vašem věku jiná liga. O tom ale jindy. Teď mi ale schválně řekněte, když už tedy něco provede, co je pro vás pak skutečně nepříjemný trest?

Johny: Když dostanu přes zadek, nebo třeba když mi seberou tablet.

Honza: Pro mě je největší trest, když mi seberou všechny přístroje, prostě všechnu elektroniku. To pak jen sedím, koukám a přemýšlím, co bez toho připojení budu dělat.

Nebudu už vás víc trápit, a tak se závěrem zeptám na vaše největší přání, které byste chtěli, aby se vám splnilo. A samozřejmě jen takové, co se může vyslovit nahlas.

Honza: Já bych si přál dostat se jednou do NHL a být jako David Pastrňák. To je můj vzor, protože hraje taky v útoku a hraje tam dobře a hodně střílí.

Johny: Moje přání je být nejlepší gólman na světě a můj vzor je Dominik Hašek. Já jsem ho sice na vlastní oči neviděl nikdy chytat, ale koukám doma na videa z doby, kdy chytal za Pardubice. Jinak jsem se s ním jednou potkal na Dolní Moravě, když tam pořádal nějaké soutěže na lyžích.

Kluci, moc vám děkuji za zajímavý rozhovor a samozřejmě přeji všechno nejlepší i splnění vašich přání. No a s mou pomocí můžete počítat, protože pomáhat někomu, kdo je ochoten za svůj sen poctivě bojovat a dřít, mě baví...

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 4 – MALEŠOV OPEN

Kdo by rád zažil atmosféru, která je ve všech směrech srovnatelná s atrakcemi typu právě skončeného French Open a jiných, nechť se dostaví v neděli 24.6.2018 na hřiště do Malešova, kde v 10.00 hod. začíná již sedmý ročník turnaje Malešov Open – Míčový sedmiboj. Pro ty, kteří se ještě nikdy nezúčastnili, dávám na vědomí, že se jedná o akci, ve které nepůjde jen o sportovní výsledky, ale především o upevnění kolektivního ducha, zábavu, zasportování si s dětmi a jejich podporu v této aktivitě. Jako obvykle budou soutěžit dvojice, v nichž dravé mládí budou zastupovat děti a zkušenost, rutinu a herní vyzrálost zajistí jejich vzory z řad dospěláků (rodič není podmínkou, stačí kdokoliv nad 15 let).

Soutěžící se tentokrát utkají v přehazované, házené, tenisu, fotbalu, basketu, florbalu a petangue. Střetnutí budou mít samozřejmě upravená pravidla věkovým možnostem dětí a párovému zápolení. Rozhodně se ale neobávejte, že byste to nezvládli!!!

Zahájení a registrace hráčů s uhrazením startovního poplatku 50,- Kč za jednu soutěžní dvojici (náklady na pronájem sportovišť a pořízení cen) proběhne v 10.00 hod.. Následovat bude „karlovarská losovačka“, neboli rozlosování pavouků jednotlivých disciplín. No a poté již nebude nic bránit vypuknutí sportovního klání, ve kterém se jeho účastníci utkají nejen o medaile (pro všechny zúčastněné děti) a poháry (pro tři nejlepší páry), ale především o respekt soupeřů a putovní titul – „Míčový král“, “, kterým se momentálně honosí Štěpán a Josef Jelínkovi.

První pomoc proti dehydrataci organismu bude po celou dobu turnaje zajišťovat restaurace, s tradiční nabídkou alko i nealko nápojů. Případný úbytek kalorií se bude moci doplnit u grilu s obvyklým sortimentem kuřecích a vepřových steaků, klobás a párků v rohlíku. Ovšem pozor!!! Jídlo bude opět na počet, a proto každý, kdo si bude chtít zamastit pusu, si jej musí do středy 20.6.2018 objednat u mě, a to osobně, e-mailem, nebo vzkazem po dětech.

Jinak oficielní část akce končí s posledním odehraným mačem, což bývá většinou před 16.hodinou a celou jí pak uzavře jako na každém velkém sportovním zápolení - slavnostní vyhlášení. Jeho součástí bude i ocenění nejlepších borců z jarní přípravy podle výsledků výkonnostních testů a vítěze dlouhodobé soutěže v obíracích hrách.

Závěrem bych si dovolil osobně pozvat všechny členy naší kategorie, ale i všech ostatních, jakožto i vaše příbuzné a známé. Z toho všeho tedy pramení, že pokud si chcete trochu zasportovat, či jen posedět, poklábosit a oslavit s námi konec jarní přípravy a začátek prázdnin, udělejte si v kalendáři u neděle 24.6. červený vykřičník a nezapomeňte dorazit! Tajně doufám, že naše společnost bude co nejkompletnější a svou účastí obohatíte a pozvednete společnou zábavu. A já abych nikoho předem neodradil, veřejně slibuji, že se nebudou konat žádné proslovy ani dlouhá hodnocení. Zkrátka neformálně a na pohodu.

P.S. Případné dotazy jako vždy rád zodpovím a jinak přeji všem krásný červnový týden s dlouhými slunečnými dny.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

V sobotu si připomínáme vyhlazení Lidic německými okupanty během druhé světové války, což skutečně není důvod k nějaké oslavě. A obtížně se i píše o události, kterou zná ze školy snad každý. Přesto vzpomínka na ní pokládá stále tolik sžíravou otázku: „Co vše je člověk člověku schopen provést?“. Ne snad, že by nebylo možné v historii najít i jiné více či méně tragické příběhy. Spíš, že příběh Lidic je i 76 let po tragických událostech čímsi jako nedotknutelnou znárodněnou památkou zalitou do vosku obtížně odstranitelného poválečného patosu. A přesto jsem přesvědčený, že i dnes, nebo možná právě dnes je potřeba si takové události stále připomínat.

Vzpomínám, jak jsem před pár lety jel s dorostenci na zápas s naším tehdy největším konkurentem v boji o titul a řidič nám v autobuse pustil film Lidice. Jeho scénář vychází ze skutečného příběhu jediného lidického muže, který přežil válku paradoxně jen díky tomu, že ve rvačce zabil svého staršího syna a při lidickém zločinu byl již několik let v kriminálu. Film jsem se zaujetím sledoval a přitom i pokukoval kolem sebe a myslím, že jsem neviděl jediného kluka, který by nebyl měkkej. To by člověk musel už být zřejmě ze železobetonu, aby to s ním nezacloumalo, když si připustí, že ať už je film natočený jakkoli, tak nějak to prostě bylo. Problém ovšem byl, že z autobusu nevystoupil k jednomu z nejdůležitějších zápasů sezóny nažhavený a nabuzený tým, ale ztichlí, zamyšlení kluci. Ani já tehdy neměl pomyšlení na nějaké motivační proslovy v kabině. Přesto kluci hráli jak z partesu a vyhráli. Vlastně ani nevím, co tím chci přesně říct. Snad jen, že je dobré si občas uvědomit, že to co máme, není samozřejmost a že jsou v životě i důležitější věci, než které právě prožíváme, a kterým i trochu naivně přikládáme větší váhu, než v širším kontextu mají. To se ale samozřejmě netýká Dominika Hruboše a jeho jedenáctých narozenin.

Ahoj Dominiku. Všechno nejlepší k samým jedničkám. Zatím tedy jenom narozeninovým, ale doufám, že brzy i těm na vysvědčení.

Snad jo, zatím to vypadá docela dobře.

Jak to máš se školou, co tě tam baví a co ne?

Nejvíc mě baví matika, kde rád počítám příklady a pak tělocvik. No a nebaví mě čeština a angličtina. Především diktáty a různá cvičení na zájmena a tak.

Takže to jsi asi rád, že od září nastupuješ do matematické třídy?

To jo, těším se. Jde tam se mnou i ségra a ještě asi dva kamarádi z bývalé třídy, tak to snad bude dobrý.

Tvoje ségra je i tvoje dvojče. Jak spolu vycházíte?

Já myslím, že dobře, i když ve škole spolu moc času netrávíme, protože máme každý své kamarády. No a doma mě pak většinou bije. Ona je sice o pět minut mladší, ale stačí, abych jí jen jednou bouchnul a hned do mě půl minuty šije, že se nestačím krýt ani utíkat (úsměv).

Dobrá pomineme sourozenecké škádlení. Máte nějaké společné zájmy?

Ani ne. Ve škole to má Aneta opačně než já, protože jí jde dobře čeština a naopak matika moc ne. No a doma si hrajeme většinou každý sám. Já jsem buď na mobilu, nebo když k nám přijdou kamarádi, tak spolu něco hrajeme, nebo si házíme míčky.

Aneta prý s námi možná pojede letos na soustředění. Těšíš se na to?

Já docela jo. Hlavně na to, že bych jí pasoval. Jenže jí se moc nechce. Tak uvidíme.

Ty jsi byl zatím jen dvakrát. Poprvé v Borovici a podruhé vloni na Kocandě. Kde se ti to líbilo víc a proč?

Asi v té Borovici, protože tam byl ten bazén na koupání a taky to pískové hřiště. Ale na Kocandě zas bylo lepší ubytování a pokoje.

Jaké vlastně byly tvoje hokejové začátky?

Když jsem byl malej, tak jsem viděl mistrovství světa a zaujalo mě to. Tak jsem to řekl mamce, a ta mě vzala na zimák. Jenže jsem hodně padal, a tak jsem začínal nejdřív bruslit u pana Kopeckého. No, a když jsem to už trochu zvládal, tak jsem začal chodit na tréninky do přípravky a pak i začal hrát hokej.

Jak by mělo v této sezóně vypadat složení lajny podle tvých ideálních představ?

Takže v útoku já, Honza Knížek a Máňa. V obraně pak Tomáš Hájek a Štěpán Lipský. No a třeba i Šimon Král, prostě druhoročáci, aby byli spolu.

Jaké představy máš o letošní sezóně a v čem by ses chtěl během té doby nejvíc zlepšit?

Představy ani žádný nemám a v čem bych se měl zlepšit taky nevím. Já myslím, že mi jde všechno docela dobře (úsměv).

Fajn - sebevědomé hráče já mám rád. Z toho, co ti jde tedy docela dobře, v čem si připadáš nejlepší?

Asi ve střelbě. Myslím, že mám dobrou střelu.

Nebudu tě už víc trápit, ale ještě se zeptám, co by ti v den tvých jedničkových narozenin udělalo největší radost?

Nový počítač, ale ten určitě nebude.

Kdo ví? Nikdy neříkej nikdy, a pokud to náhodou neklapne letos, tak třeba někdy příště. Za mě rozhodně vše nejlepší a užij si krásné narozeniny i ponarození. Jedenáct je totiž krásný a neopakovatelný věk, podobně jako ty osobnost. Takže hodně štěstí, zdraví, výjimečných okamžiků a neztrať svůj humor a schopnost dělat i každodenní maličkostí s radostí.

FOTOSOUTĚŽ - POKRAČOVÁNÍ

Jak už někteří z vás vědí, jsem právě v lázních, a tak posílám pozdrav alespoň po elektronickém pošťákovi. Věřím, že i bez mé přítomnosti věci fungují, jak mají, takže v klidu nasávám vůni kávy sedíc na temně červeném kanapi, jež bych spíše očekával v nějakém nevěstinci. Nad hlavou mi ovšem nebliká neonové srdce a na klíně mi taky nikdo nesedí. Vlastně na něm mám počítač a vybírám nějaké zajímavé fotky, abych trochu osvěžil toto fádní období, když už se mi nepodařilo dostatečně vybudit vaší fantazii.

Tento snímek je malou jízdenkou do hokejového pravěku a těžko může konkurovat marketingově propracované akci „Pojď hrát hokej“. Nicméně úspěšnost antireklamy je známá věc. Mimochodem, poznal by někdo hlavního aktéra, který již v naší soutěži jeden snímek má. Ten je ovšem z doby, kdy již dávno nepatřil k hokejovému potěru.

Mám rád hráče, kteří hrají srdcem a i do onoho roztrhání těla. Tato vizáž je ovšem dílem vrtochů paní módy. Zkrátka jednou jsou to různě barevné tkaničky v bruslích a jindy zase co nejvíc rozervané ribano.

Abych nebyl podezírán, že žiju pouze z minulosti, tak na závěr jedna nejaktuálnější fotka z letošní jarní přípravy. Tou se s vámi pro dnešek loučím, přeji příjemné dny a neberme ten život zas až tolik vážně.

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Až půjdete v pátek po ulici, dost možná potkáte spoustu rozesmátých a jásajících dětí upatlaných od zmrzliny. Z různých míst se bude asi ozývat veselá hudba a po obloze budou někde létat i balonky. Nevím jak pro vás, ale pro mě je každý pátek svátek, ovšem tento bude ještě o to příjemnější, že bude i Dnem dětí. A ty jsou přeci úžasné, i když záleží především na nás, jaké dětství jim přichystáme a jakou stopu se nám podaří do nich obtisknout. Važme si, že spolu se svými blízkými žijeme v míru, že sice řešíme problémy dospělých, nicméně ty nám nebrání najít si denně čas na chvilku u společné hry, knížky, vycházky do přírody nebo jen popovídání si u společného jídla. Jsou to okamžiky štěstí, které nám nikdo nevezme a již se nevrátí.

A ještě než předám slovo oslavenci tohoto týdne Michalu Zvěřinovi, tak odkaz na fotky z našich tréninků, na potvrzení slov o úžasnosti dětí.

Tělocvična - http://sirahokej.rajce.idnes.cz/25.5.2018_Trenink_jarni_priprava_-_telocvicna/

Sokolák – http://sirahokej.rajce.idnes.cz/28.5.2018_Trenink_jarni_priprava_-_sokolak/

Plavečák – http://sirahokej.rajce.idnes.cz/30.5.2018_Trenink_jarni_priprava_-_plavecak/

Ahoj Michale. Vítám tě u tvého oslaveneckého rozhovoru. Těšil ses na něj?

Jo. Přeci jen to jsou moje první kulatiny, tak to vnímám trochu víc než jindy.

A jakou by sis tedy přál oslavu?

Nějakou velkou a dobrou na zahrádce. Aby bylo hezké počasí a mohli jsme se, když tak i vykoupat.

Vidím, že se na svou oslavu opravdu těšíš. Jsi rád středem pozornosti?

Jo. Docela jo.

Lákalo by tě tedy být jednou slavný?

Asi jo. Třeba by se mi líbilo, být jednou dobrý gólman.

A co by se ti na tom líbilo?

Nevím. Asi že bych vydělával hodně peněz, jako ti slavní fotbalisti a hokejisti.

Kdo je mezi nimi podle tebe momentálně nejslavnější?

Z fotbalistů asi Messi, na kterém se mi líbí ty jeho fousky a jak je malej. No a mezi hokejisty Jágr. Já mám ale nejoblíbenějšího Fleuryho z Golden Knights. Moc se mi líbí ta jeho přilba se znakem rytíře.

Jak se zatím cítíš v staronovém kolektivu?

Dobrý, v pohodě. Žádný problém.

Jako každý rok, tak máme i letos tři tréninky týdně, ale tentokrát každý jinde. Jak vnímáš tuhle změnu, a který je pro tebe nejzajímavější?

Já s tím nemám problém a nevadí mi to. Vlastně mi to naopak vyhovuje, jak se to střídá. Líbí se mi to všude. Jak tady na umělce, tak na gymplu v tělocvičně, nebo i na zimáku. Nejvíc se mi ale líbí asi ty tréninky na plavečáku v písku. To mě fakt baví.

Na začátku a na konci tréninku hrajeme nejrůznější sportovní hry, kterou máš nejoblíbenější a naopak?

Nejvíc mě asi baví, když hrajeme fotbal a nebaví mě tolik hrát na babu.

Další součásti tréninku pak je kruháč, kde jsou stanoviště různě zaměřená na obratnost, rychlost, sílu a tak. Stejná otázka jako před tím, která ta stanoviště tě baví víc a která míň?

Asi nejlíp mi jdou ty zaměřený na sílu, ale moc mě nebaví ty běžecký, protože mě brzy začne bolet v tříslech.

Vnímáš fakt, že jste zde tři gólmani pro sebe jako výhodu nebo spíš nevýhodu?

No, spíš jako nevýhodu, protože když jsme všichni zdraví, tak si tolik nezachytám. Mně ta konkurence zas tolik nevyhovuje a radši mám svý jistý.

Tak to mám pro tebe jednoduchou radu. Trénuj víc, snaž se víc, vnímej rady trenérů víc než tvoji kolegové a budeš i víc chytat. Nic není zadarmo a musí se proto něco udělat. Nicméně když se v brance pravidelně střídáte, v jaké fázi zápasu nejraději nastupuješ?

Asi jako poslední, nevím proč, ale chodit na poslední třetinu mi vyhovuje. Snad, že už je zápas nějak rozehraný a někdy už i rozhodnutý.

Ty jsi začal letos chytat i na fotbale, jak ti to jde?

Docela jo, i když někdy dostanu i tam hodně blbý góly.

Takový, jako teď dostal Karius z Liverpoolu ve finále Ligy mistrů?

Hm, tak to nevím, to jsem neviděl.

Tak se na to určitě koukni, ať vidíš, že i ti největší šampióni udělají občas školáckou chybu, tak proč pak ne vy děti. Je ale podle tebe nějaký rozdíl v atmosféře v týmu při hokeji a fotbalu?

Nevím, ani mi to moc nepřijde. Snad jen že na fotbale dělaj kluci před zápasem, nebo po něm, takový blbosti, jako že po sobě hážou různý věci, smějou se nevtipným věcem a vůbec trochu víc zlobí.

Vím, že jako u většiny tvých vrstevníků, je tablet oblíbený společník. Jak jsi na tom, ale například s knížkami a čtením?

Dřív jsem si četl docela dost, ale teď už moc ne. Nejvíc mě to asi bavilo ve třetí třídě, když jsem si musel psát čtenářský deník. Do dneška si pamatuji na knížku „Tomáš Děsný“. To bylo o klukovi, který pořád zlobí, dělá samé lumpárny a všechny straší. To byla docela legrace a bavilo mě to hodně.

Máš nějaké přání, jehož splnění by ti v sobotu udělalo opravdu radost.

Asi bych rád dostal lego a pak nějaký ty sportovní hry na televizi jako je Xbox.

Tak třeba si to tu někdo přečte, nebo víš co je v životě dobré, když něco chceš. Umět si o to říct. Za sebe ti přeju všechno nejlepší a snad se v tom sobotním dárkovém balíčku najde něco z toho, co si přeješ a co tě potěší. Protože k čemu jinému by takové dárky měly být, než k potěšení těch, pro které jsou určené a s nimiž je najednou všechno veselejší, slunce víc hřeje, svět víc voní, melodie líp ladí a dobroty víc chutnají. Tak ať to máš v sobotu takhle nějak.

CYKLOSTORY

Právě jsem ukrutně dožraný, protože jsem měl napsanou víc než půlku článku a pak to v Jáchymovi (přátelské oslovení mého PC) jen bliklo a bylo po ptákách. Netuším, proč, ale protože jsem netradičně neměl zazálohováno, kompletně celý text je v pytli. Takže jedeme ještě jednou, tentokrát už jen telegraficky a z jedné vody bez velkého přemýšlení.

Tradiční hokejový výjezd na kolech je minulostí a bez zardění odhazuji ze sebe omezující skořápku skromnosti a vykřikuji světu v ústrety, že letos se zúčastnil rekordní počet dětí a dospělých – 62 – slovy šedesát dva. Páni (anglicky čteno wau) – tohle jsem, spolu s Karlem Gottem, fakt nečekal a mám z toho opravdu velkou radost.

Ale abych to vzal alespoň trochu chronologicky. V neděli po desáté hodině vyrazila naše hokejová výprava směr Chotusice, kde byla naplánovaná první přestávka na hřišti. Den byl opět podle všech meteorologických pravidel letní. Slunce sálalo jako v půlce srpna a cestu nám zpestřil lajf start dvou gripenů přímo nad hlavami, čímž se vyplnilo Milanovo tajné přání. Z Chotusic je to jen, co by Bugár kamenem dohodil, na žehušickou pískovnu a zde proběhla druhá přestávka – tentokrát koupací. No a pak už se jelo na oběd do Rohozce, po kterém měla proběhnout pravidelná součást našich výjezdů – časovka. Jenže plány se plánují a blázni se radují, a tak v době našeho předem dohodnutého příjezdu se místo servírování poledního menu, začalo teprve vařit. Vzniklou časovou ztrátu jsem kompenzoval rozhodnutím – zrušit letos závody a pokračovat k domovu přes Třebešice. Zde však proběhla poslední, tentokrát neplánovaná, přestávka na hřišti, a protože někteří hoši se netajili svým zklamáním z odvolaných závodů, využili jsme možnost nabízející zdejší sportovní areál a zasoutěžili si v obratnostně silovém parkůru. Děti do závodů daly všechny své zbylé síly, předvedly nám neskutečné výkony a zaslouženě tak obdrželi při vyhlášení všichni medaile a tři nejrychlejší i poháry. Trajektorie závěrečné etapy sice trochu připomínala křivku zdravého srdečního rytmu. Nahoru a dolu a zase a znovu, přesto i poslední kilometry proběhly v klidu, nikomu se nic nestalo, žádný defekt nebyl a slunce pořád svítilo. Je tedy pravda, že jsme plánovaný čas návratu kolem 16.hodiny trochu přešlápli, za což se omlouvám a navrch ještě přidávám velké poděkování všem za příjemnou neděli s trochou sportu a hromadou vaší příjemné společnosti. Všem dobrou noc a zítra na tréninku na opětovnou viděnou.

P.S. Vzhledem k tomu, že jste mi všichni podepsali souhlas dle Nařízení EU, tak si můžete v naší fotogalerii ještě prohlédnout několik dokumentačních snímků - http://sirahokej.rajce.idnes.cz/27.5.2018_Vyjezd_na_kolech/

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 3 – VALNÁ HROMADA

Dovoluji si Vás upozornit, že ve středu 30.5.2018 od 19.00 hod. se v China restaurantu Petra Polívky koná valná hromada našeho oddílu, na kterou jste srdečně zváni. Na programu bude zpráva o činnosti, volba nového VV a informace o novinkách v sezóně 2018/2019. Nebojte, nikdo tam nekouše a diskuse byla povětšinou věcná a taky vstřícná a otevřená. Pokud vás tedy něco zajímá nebo trápí, není potřeba šuškat si o tom jenom na tribunách, ale můžete se dostavit a svůj problém či dotaz zde v klidu přednést. A samozřejmě pro zdravé a správné směřování našeho oddílu je dobré, aby i vedení mělo možnost získat otevřenou zpětnou vazbu na chod klubu, nešvary, problémy, které nás „tam dole“ trápí a náměty na zlepšení věcí atd... To je myslím smysluplné.

FOTOSOUTĚŽ – PŘIPOMÍNKA

Dnešní článek má být jen malou připomínkou naší fotosoutěže, která začala s jarní přípravou a s ní taky skončí. Přestože se někdy i za obyčejnou hokejovou fotkou odehrává spousta zajímavých příběhů, tak zatím se aktivně zapojilo jen tolik soutěžících, že by je na prstech spočítal i dlouholetý zaměstnanec státní pily. Pokud tedy chcete popustit své fantazii uzdu a okouzlit nás svým vlastním názvem, či doprovodnou story, je to, myslím, soutěž přesně pro vás a není nač čekat. Ovšem momentálně dnešní článek zrovna neslyne příliš vašimi originálními tvůrčími nápady, a tak jako malou kompenzaci přidám i jako bonus, ještě pár pokusů z mého hokejového dávnověku:

„Síra z(p)ívá“ je název prvního soutěžního příspěvku. Vtipná a nápaditá slovní hříčka, jen ten hlavní aktér je nějaký divný. Jo, jo, těžká jsou rána na soustředění…

„Síra není člověk, Síra je …“. Autorův název nebudu raději komentovat, protože bych si připadal jako feťák vlastního ega. Přidám tedy slíbený bonus pro vaši inspiraci a motivaci k účasti v naší soutěži. Přeci nechcete, aby vyhrál snímek s šedivým vlkem.

Ne, ne. To není bojkot, protest, ani zranění. To jenom Mates využil krátký okamžik během střídání k odpočinku. Jednalo se o závěr fyzicky velmi náročného zápasu, a protože kluci jeli doslova na krev, tak dobíjeli baterky, jak se dalo – než rozhodčí hodil další buly.

Vypadá to, že Janek má nadpřirozené schopnosti a umí procházet zdí, v našem případě tedy mantinelem. Jak již to ovšem v životě bývá, i zde záleží na úhlu pohledu.

„Malý velký muž“, nebo taky „Vojta a Mates“. Věřte nebo ne, ale skutečně dva hráči jednoho týmu a to tehdy, ale i nyní mezi muži. Pravda, dnes již nepřipomínají známou dvojici komiků „Pat a Patochon“. Inu paradoxy rozdílného somatického vývoje.

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ – 2 – VÝJEZD NA KOLECH

Tak už jsme zase v plném proudu, a tak Vás i letos zvu na tradiční rekreačně sportovní výjezd na kolech s naší kategorií. Období vrcholného jara je pro takové setkání a cyklotoulání optimální a přelom jarní přípravy do její druhé poloviny přímo vybízí k určitému vybočení a změně rytmu oproti tradičním tréninkovým jednotkám na hřišti, tělocvičně či zimáku. Účast všech hráčů a rodičů na této akci se považuje za „nepsaně povinnou“, a tak si můžete už dnes v kalendáři zaškrtnout datum 27. května 2018. Sejdeme se tradičně v 10.00 hod. před zimákem a z ostatních kategorií se může zúčastnit každý, kdo má kolo a chuť. Okruh bude vhodný pro všechny výkonnostní kategorie, tudíž nás nečeká žádný extrémní terén ani náročná stoupání a jedinou povinnou výbavou je dobrá nálada, svačinka, pitíčko a kapesné do občerstvovny. Doufám, že se sejdeme v dostatečném počtu, utužíme kolektiv a prožijeme příjemnou neděli s trochou sportu, dobré nálady a pěkného počasí. Těším se na Vás....

TENTO TÝDEN SLAVÍ

Tak a je tady zase květen. Nejenže se jedná o měsíc lásky, všechno kvete a měli jsme i dva státní svátky, a tudíž nemuseli do práce či školy, ale taky určitě tušíte, že někdy v tomto období nastává i událost, které se říká Den matek. Abych byl přesnější, dojde k ní tuto neděli 13. května a věřím, že mnoho z nás se pokusí v ten den své mámě, mamince, mamce udělat radost a vyjádří jí svůj vděk a úctu. Přijde mi to jako hezký svátek, který si všechny maminky na celém světě určitě zaslouží! A tak si zkouším představit, jak by měl asi takový ideální den, který by si každá máma mohla strávit podle svého, vypadat. Nechtěly by asi určitě dělat všechny ty rutinní činnosti (úklidy, praní, žehlení, vaření…), s dětmi by vstával manžel a bylo by jen na nich, jestli den proválí v posteli, stráví s rodinou na příjemném výletě, v kině, nebo s kamarádkami po nákupech. Nicméně snídaní do postele, kytičkou a vlastnoručně vytvořenými dárky od dětí by to začalo asi určitě…

Teď ale možná někdo namítá, že je to trochu nefér, neb ženy mají v roce de facto svátky dva: Květnový Den matek a Mezinárodní den žen v březnu. Ovšem mezi nimi jako by prozatím vládlo jisté napětí. Emdéžet totiž stále část lidí vnímá jako zprofanovanou socialistickou umělotinu a odmítat ho patří u nich takříkajíc k antikomunistickému mainstreamu. Co na tom, že jeho historie sahá daleko hlouběji do minulosti, kdy ženy bojovaly za práva, která my dnes již považujeme za samozřejmá. A pokud je tomu opravdu tak, že svátek matek zavedli muži, jako oslavu a vzdání pocty statutu mateřství, tak mezinárodní den žen si vybojovaly a prosadily ženy samotné, jako připomínku na svůj boj za rovnoprávnost.

Já osobně to moc neřeším a vy ať již to máte ve svém vidění světa jakkoliv, nezapomeňte v neděli donést kytičku své mamince, manželce, či kterékoliv zástupkyni té hezčí poloviny lidstva, protože dávat květiny ženě je krásné!

Teď již ale rozhovor s naším oslavencem, kterým je svých deset let slavící - Štěpán Jelínek.

Ahoj Štěpáne. Vítám tě v nové sezóně. Jak sis užil to volno před jejím začátkem?

Docela dobře, protože jsem dělal různé věci. Byl jsem například hrát vybiku tady na Sokoláku, taky jsem byl na rybách a pak i někdy u jedné i druhé babičky. Tam jsem občas střílel na terče, protože děda má malorážku s dalekohledem, pistoli a vzduchovku. Tou tedy střílím já.

Trochu jsi mi tím připomněl naší rozlučku. Jak se ti to tady na Sokoláku vlastně líbilo?

Jo bylo to super a moc se mi to líbilo. Hrál jsem fotbal i kuželky, střílel jsem ze vzduchovky na terče, ale hlavně jsem byl hodně času na tenise a kvůli tomu jsem ani nestihl basket. Nejvíc mě ale asi bavily ty kuželky.

Pojďme se ještě o trochu víc vrátit zpět. Jak s odstupem vnímáš loňskou sezónu a bylo něco, co ti udělalo radost, nebo naopak, na co nerad vzpomínáš?

Já jsem byl moc spokojený a líbilo se mi všechno.

Hezky se to poslouchá, ale hůř se tomu věří. Obzvláště pak od tebe, který jsi naprostý pohodář. Pohádal ses vůbec někdy s někým, až jste se třeba i poprali?

Ne, to ne.

No vidíš. A já mám přesto pocit, že jsou věci, které se ti taky občas nelíbí, ale neřešíš to moc veřejně, natož pak konfliktem - spíš se s tím pereš někde uvnitř.

Asi jo.

Nebudu tě už víc trápit svými rozbory a tak mi raději řekni, o čem si spolu v kabině nejraději povídáte?

Tak o všem možným. Někdy o škole, nebo o hrách a mobilech, občas nějaké vtipy, ale především nové zážitky. Prostě co se událo nového.

V kabině se občas vedli i slovní souboje - Slávia versus Sparta. Ke kterému fanouškovskému táboru ses řadil ty?

Já fandím Spartě, a to jak ve fotbale, tak i v hokeji.

Vidím, že máš dobrý vkus, ale pojďme již k právě začínající sezóně. Jak se zatím cítíš v staro-novém týmu a v nové kabině?

Dobře. Já se těšil na úplně všechny kluky.

Přesto. Raději bys hrál v jedné lajně s kluky jako vloni, tedy jen s 08-kami, nebo aby se to jako předloni namixovalo i s 07-kami?

Já nevím. To je těžký, ale snad aby to bylo v lajnách promíchaný.

Teď nám ovšem začíná teprve jarní příprava. Jak vnímáš, že je letos kvůli práci na zimáku trochu jiná a v kterých testech se cítíš nejsilnější a naopak?

Mně ta změna nevadí a nemám s ní problém. Nejvíc mě to ale baví asi v pátek v tělocvičně, protože tam hrajeme hodně florbal. V testech mi nejvíc vyhovují leh-sedy a nemám rád ty přeskoky hrazdy. To je hodně náročný a bolí potom nohy.

Ty jsi začal letos chodit i na nohejbal. Musím ocenit, že přestože se ti ve středu tréninky kryjí, tak s malým zpožděním stíháš i ten hokejový. Nicméně pověz mi o tom něco.

Ano, je to tak. Letos jsme začali trénovat, i když jsem to již před tím občas hrával. Chodím tam s tátou a hraju s Tomášem Břinčilem a ještě jedním starším klukem. Zatím ale jenom trénujeme a zápasy ještě nehrajeme. Od srpna už ale budou tréninky ve čtvrtek, tak to snad bude lepší.

Desáté narozeniny, to jsou přeci jenom kulatiny. Jak to vnímáš a jaká bude oslava?

Určitě se těším a oslavu budeme mít U páva. Ségry se totiž narodili přesně tři roky a jeden den po mně. Já tak mám narozeniny ve čtvrtek a oni v pátek. Oslavu proto budeme mít společně.

To je krásný a skoro jako v pohádce. Jen ne do roka a do dne, ale do tří let a do dne. A tak tedy tobě i tvým sestrám všechno nejlepší a držím pěsti, ať jsou vaše sny a přání vždy dostatečně blízko na to, aby nebylo nemožné se jich dotknout, a zároveň dostatečně daleko, aby ta snaha za to opravdu stála a měla svou váhu.

FOTOSOUTĚŽ NA WEBU

Tak se nám dnes rozjela tradiční jarní příprava prvním tréninkem. Výsledky výkonnostního testu najdete jako po každém tréninku v příslušné sekci a jen si dovolím upozornit, že oproti loňsku se všichni zlepšili (někteří výrazně), pouze Matouš K. je smutným hrdinou – který sice udělal absolutně nejvíc kliků - 86, ovšem jako jediný se zhoršil, protože před rokem jich udělal – 90. Jinak jsem očekával trošku víc od druhoročáků, tak doufám, že to již v pátek bude lepší. Abych se ale dostal k meritu dnešního příspěvku. Jak totiž pravidelní návštěvníci našeho webu vědí, snažím se tuto hokejovo-okurkovou sezónu překlenout vždy i nějakým počinem, který by přeci jen osvěžil ono upocené čekání na vůni ledu. A letos jsem se rozhodl pro fotosoutěž. Uznávám, tyto stránky nejsou příliš soutěživé. Většinou se tu nehrají hry, nerozdávají diplíky, nelosují výherci iPadů, nad rvačkou o miliónové jackpoty nebdí příslušníci bezpečnostních služeb ani státní notáři. Za celé skoro desetileté trvání tohoto webu jsem vyhlásil jen dvě soutěže, a tak si kladu klasickou cimrmanovskou otázku: „Není to málo, Antone Pavloviči?“

Sice tiše doufám, že čtenáři přicházející na tyto stránky, je nenavštěvují primárně s touhou soutěžit a vyhrávat, a mají jinou motivaci, ale proč jednou neudělat výjimku, nepopustit soutěživcům uzdu a nevyhlásit skutečnou soutěž s jasnými pravidly a konkrétními cenami? Myslím, že nazrál čas!

Vyhlašuji proto soutěž o nejzajímavější hokejovou fotku, protože předpokládám, že každý máte nějaký ten snímeček z loňské sezóny. A pokud náhodou ne, v naší fotogalerii (http://sirahokej.rajce.idnes.cz) je jich myslím dostatek. Vyberte si tedy některou z fotografií (pochopitelně, té kategorie, kde jste se pohybovali, protože soutěž je určena pro úplně všechny návštěvníky tohoto webu), která vás něčím zaujala. Ovšem pozor! Úkolem nebude pouze ochota zveřejnit fotku, ale především schopnost pokusit se přičlenit obrázku nějaký přiléhavý název podle toho, jaký příběh ve fotografii sami vidíte. Zda vtipný, sarkastický, poučný, vysvětlující…, to již ponechám na Vás, ale fantazii se meze nekladou. Počet vybraných fotek není nijak omezen a své dílko (dílka) mi prosím pošlete do e-mailu (sirotek.pavel@centrum.cz). S koncem jarní přípravy vyhodnotím podle svého vlastního přesvědčení a subjektivního vkusu nápad, který se mi bude zdát nejzajímavější, a jehož autor vyhraje vítězný pohár a láhev výborného vína k jeho naplnění. Vzhledem k tomu, že výběr provedu bez dozoru státního notáře, budete se muset spolehnout jen na mou čest a spravedlnost. Jsem tedy zvědav, jestli mi přijde aspoň nějaká odpověď, aby bylo vůbec z čeho vybírat. Nicméně pokud by se sešel dostatečný počet originálních soutěžních příspěvků, rád vyberu i více než jednoho výherce. S těmi se pak spojím, abych mohl přizpůsobit barvu vína individuální chuti výherců a dohodli se na formě předání výhry. Pokud by se nenašel žádný účastník, který splní kritéria soutěže, výhra propadá v můj prospěch a já si v její společnosti udělám pěkný večer. Zároveň si vyhrazuji právo, že zde mohu nejlepší a nejzajímavější nápady, které tato soutěž přinese průběžně zveřejňovat, eventuelně se k nim vrátit ve speciálním článku. Doufám, že se budete dobře bavit a vaše fantazie je bezbřehá. Abych ji ale přeci jen trochu povzbudil, přikládám několik svých startovních pokusů z let minulých.

Přeji vám hodně štěstí, těším se na vaše zásilky a věřím, že i když třeba nevyhrajete, budeme se na těchto stránkách potkávat dál.

„Drakedance“, nebo-li jak praví strýček Google – druh akrobatického bezkontaktního tance. Nicméně Pavlovi mohla tato fotka posloužit i jako doporučení k odborným rukám ortopéda.

„David a Goliáš“ je všeobecně známý příběh. Ten náš by se měl ale jmenovat „Dominik a Andy Hug“. Tento hráč s přezdívkou nejslavnějšího bojovníka v kjokušin karate, který své soupeře fyzicky i hokejově značně převyšoval, si ale bohužel jinak počínal coby lidské maso bez mozku. Ač tím vyvolával v mnohých hráčích respekt až obavy proti němu hrát, tak jak vidno, zpacifikoval ho nakonec nejmenší hráč týmu.

Sice dvě fotky, ale v jedné koláži, z jednoho zápasu a dá se říct, že i ze stejného okamžiku. Pár vteřin po ukončení posledního a rozhodujícího zápasu o vítěze dorostenecké ligy na ledě berounských Medvědů, který jsme vyhráli 3:4 a stali se Mistry.

No a to je pro dnešek vše. Přeju krásné teplé dny i noci a už se těším na nějaký ten váš příspěvek.

PODĚKOVÁNÍ

Sele, řízky, párky, sladkosti - snědeny, pivo, limo - vypito, ceny předány a hry dohrány. Poslední a definitivní tečka za hokejovou sezónou 2017/2018 byla napsána v sobotu 28.4.2018 a troufnu si tvrdit, že rozlučka v kuželně a na Sokoláku se zařadí mezi ty nejúspěšnější. Nemyslím jen neskutečným počtem zúčastněných (87 – dětí, rodičů, sourozenců, příbuzných…), ale hlavně uvolněnou a pohodovou náladou, příjemným prostředím a ideálním počasím. Děti i dospělí maximální možnou měrou využili všech sportovišť (kuželna, tenisový kurt, basketbalové koše, vzduchovková střelnice, fotbalové hřiště, atletická dráha) a dokázali se neorganizovaně a přitom výborně bavit. A to ani nemluvím o odpolední vtipné a nápadité kulturní vložce. Není tudíž divu, že to uteklo doslova boltovskou rychlostí, a aniž bych si to uvědomil, opouštěl jsem naší rozlučku až po !!!dvanácti!!! hodinách. Je neuvěřitelné, jak je čas pružný. Někdy se táhne jak žvýkačka a jindy běží jako srnec. Ach, Alberte, cos nám to s tou relativitou času udělal! Nicméně ještě jednou chci poděkovat všem zúčastněným za skvělou atmosféru, která po celou dobu akce vydržela, Tomášovi, jak to skvěle ošéfoval a vůbec všem kteří něco donesli, či se nějak podíleli – bylo to vážně super! Závěrem chci ještě jménem svým, ale dovolím si i Petrovým a Víťovým poděkovat za dárky od vás a ocenění naší práce – vaše děti pro nás nikdy nebyly a nebudou cizí děti. A tím tedy končím definitivně sezónu 2017/2018...

P.S. Protože mnoho z vás fotilo, prosím o dodání vašich dílek, abych obohatil o tento zážitek i naší fotogalerii.

NA VĚDOMOST SE DÁVÁ - 1 - ZAČÍNÁME

Slyšte, slyšte! Už je to tady! Po měsíci odpočívání, čekání a vyčkávání se soukolí hokejové sezóny 2018/19 naplno rozjedou ve středu 2.5.2018 v 16.00 srazem nového týmu mladších žáků v kabině na ZS. Jako tradičně dochází k ročníkovému posunu hráčů, ale tentokrát i obměně realizačního týmu. Kategorii mladších žáků pro letošek tvoří hráči roč.2007/08 a jejich trenérem budu já s Petrem Polívkou. Post vedoucího mužstva převezme Víťa Zvěřina a jako asistenti nám přislíbili pomoc: Tomáš Knížek, Tomáš Břinčil, Lucka Hejlová a Martina Knížková. Pokud by byl ještě někdo ochotný se nějak zapojit (především na ledě), tak budu samozřejmě rád a vřele to přivítám. Chápu, že každá změna si najde své zastánce i kritiky, ale myslím, že většinou se osobně již dobře známe, tudíž neočekávám zásadnější problémy a myslím, že ani bližší představování není potřeba. Tímto tedy všechny upřímně vítám v našem staronovém mužstvu a doufám, že společně vytvoříme TÝM sice mladších, ale dobře hrajících a statečně bojujících Sršňů, ve kterém se budou hokejově i lidsky cítit všichni dobře.

Jako obvykle je prvním přípravným krokem v nové sezóně jarní příprava, která bude letos ovšem trochu jiná, než jsme byli v posledních letech zvyklí. Jak možná mnozí víte, tak zimní stadion se v těchto dnech sice taky probouzí z jarního spánku, jenže nevítá jako tradičně své hokejisty, ale tentokrát restaurátory střechy. A tak ať se nám to líbí nebo ne, letos nebudeme moci využívat plochu, která ani nebude opatřena umělým povrchem, což přináší ony vynucené změny v tradičním programu. Takže jak to tedy letos bude? Scházet se budeme třikrát týdně, a to - pondělí, středa, pátek.

Pondělí – trénink na víceúčelovém hřišti Sokolák 16.00 – 17.30

prostory: víceúčelového hřiště Sokolák a jeho okolí
náplň: atletický trénink, sportovní hry, stickhandling
pomůcky: sportovní obuv a oblečení, pití, hokejka, švihadlo
!!! v případě nepříznivého počasí bude trénink přesunut na zimák, případné info o změně bude v den tréninku na našem webu !!!

Středa – trénink na zimáku 16.00 – 17.30

prostory: střelnice, tělocvična, hřiště na plážový volejbal na plavečáku a okolí ZS
náplň: práce s hokejkou – střelba a stickhandling, všeobecná obratnost, sportovní a úpolové hry
pomůcky: sportovní obuv a oblečení (vzhledem k tomu, že část tréninku bude v terénu, nebo v písku, doporučuju oblečení, u kterého se počítá, že se zašpiní), pití, hokejka, švihadlo

Pátek – trénink v tělocvičně Gymnázia Jiřího Ortena 16.00 – 17.30

prostory: tělocvičny Gymnázia Jiřího Ortena
náplň: sportovní hry, všeobecná obratnost
pomůcky: sportovní obuv vhodná do tělocvičny a oblečení, pití, florbalová hůl, švihadlo

Jak vidíte, bude to letos po logistické stránce náročnější, ale snažili jsme se i v těchto mimořádných podmínkách zvolit pro kluky směs sportovišť tak, aby si nejen mákli, ale aby tréninky pro ně byly pestré, zábavné, nadále si vylepšovali techniku s hokejkou, jakož i obratnost s atletismem a samozřejmě aby byl i vhodný prostor pro nejrůznější sportovní hry. Časy jsme zvolili takové, aby nám s Petrem vyhovovali s ohledem na naše zaměstnání, nebo které byly možné. V případě, že máte ale s některými termíny problém a nemohli byste je kvůli škole či jiné aktivitě stíhat – prosím o okamžité info a v případě většího počtu se pokusíme o úpravu. Jinak jste si možná všimli, že všichni hráči budou potřebovat švihadla na každou suchou přípravu. Já samozřejmě nějaká švihadla mám, ale upřednostňuji, aby měl každý své a upravené sobě na tělo. No a především, aby měl i možnost si sám doma zatrénovat. Švihadlo je totiž levná a ideální pomůcka zatěžující víc svalových skupin a intenzivněji než například běh. Zároveň ale také dochází k dokonalé koordinaci práce rukou a nohou, což je pro hokej velmi prospěšné. Takže pokud ještě někdo neumí skákat přes švihadlo, ať trénuje, protože na konci jarní přípravy to budu vyžadovat od všech hráčů.

Jak si již většina z nás za těch pár let přivykla, tak v průběhu jarní přípravy pořádáme pravidelně i sportovně-společenské akce pro rodiče a děti. Ani letos nevynecháme možnost jít dětem ve sportování příkladem a u toho si i příjemně popovídat. Jako první bude tradiční výjezd na kolech v neděli 27.5. a jestli tím druhým, který bychom pojali jakousi rozlučkou před prázdninami, bude Malešov Open, jako minulý rok, či in-lajnový výjezd, případně něco úplně nového, ponechám na vašich návrzích a především zájmu.

První týden v měsíci srpnu začne pro ty, kteří nebudou mimo domov letní příprava, a ta již bude probíhat pouze na zimáku a bude zakončena letním soustředěním Kocanda 2018 (info a přihláška). O těchto a dalších akcích ale myslím nemá smysl podrobněji psát, protože jste je většinou již zažili, a tak se nebudu zbytečně opakovat. Raději je ve vhodnou chvíli a včas připomenu, či upozorním na případné změny. Nicméně co zůstává v platnosti je, že účast na jarní přípravě a letním soustředění je pro všechny hráče, kteří by na podzim rádi pravidelně hráli povinná a výjimky jsou jen po individuální dohodě.

To je pro začátek snad vše podstatné. Děkuji za pozornost a přeji všem hráčům, rodičům i nám trenérům hezkou a úspěšnou sezónu 2018/2019, plno příjemných zážitků a krásných zápasů, které pohladí oko i zrychlí tep našich srdcí, přátelské prostředí a především radost ze hry. Hezký den a ve středu nashle…